Ústavodárné Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Tento zákon se vztahuje na nároky,
které získali u cizozemského nositele pojištění
pro případ invalidity a stáří
- dále důchodové pojištění
- nebo u cizozemského nositele úrazového
pojištění
a) krajané, jimž bylo nebo bude uděleno státní občanství podle ústavního zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, jestliže přesídlili nebo přesídlí do 31. července 1947 k trvalému pobytu do republiky Československé
aa) na podkladě československé úřední přesidlovací akce,
bb) mimo rámec úřední přesidlovací
akce, jde-li o případy, které ministerstvo
sociální péče uzná za hodné
zvláštního zřetele,
b) osoby, které platně optovaly pro Československou
republiku (§ 5 vládního nařízení
ze dne 24. srpna 1945, č. 61 Sb., o přípravě
opce podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem
Sovětských Socialistických Republik o Zakarpatské
Ukrajině ze dne 29. června 1945).
c) za doby nesvobody českoslovenští státní
občané, zaměstnaní v pohraničním
území nebo na ostatním území
Československé republiky,
d) za doby nesvobody nebo před tím českoslovenští
státní občané, zaměstnaní
v cizích státech včetně území
dočasně obsazených Německem nebo Maďarskem.
(2) Tento zákon se vztahuje též
na nároky československých státních
občanů, jež byly získány u československých
nositelů veřejnoprávního pojištění,
avšak za doby nesvobody přešly na cizozemské
nositele pojištění.
(3) Tento zákon se vztahuje i na nároky
pozůstalých po osobách uvedených v
odstavci 1 a 2.
(4) Nároky podle tohoto zákona příslušejí
osobám státně spolehlivým; rodinní
příslušníci se posuzují samostatně.
(5) Úpravy podle tohoto zákona nejsou
účastny osoby, které se dobrovolně
za doby nesvobody přihlásily do zaměstnání
ve státech Československé republice nepřátelských,
leč by k tomu byly donuceny okolnostmi zvláštního
zřetele hodnými, jako politickými, sociálními,
hospodářskými a pod.
(6) Ustanovení zákona ze dne 18. července
1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské
a válečné poškozence a oběti
války a fašistické persekuce, platí
i pro obor tohoto zákona.
(7) Dobou nesvobody se rozumí pro obor tohoto
zákona doba od 30. září 1938 do 4.
května 1945.
(8) Pohraničním územím
podle tohoto zákona se rozumějí územní
části zemí České a Moravskoslezské,
které byly obsazeny roku 1938 cizí mocí,
a ty části Slovenska, které jí byly
obsazeny roku 1938 a 1939.
(9) Lhůta podle odstavce 1, písm. a)
může býti usnesením vlády v případech
hodných zvláštního zřetele prodloužena.
(1) Byla-li osoba, uvedená v § 1, odst.
1 a 2, pojištěna u cizozemského nositele důchodového
pojištění nebo byla-li zaměstnána
v cizině způsobem, který tam zakládal
pojistnou povinnost důchodového pojištění,
avšak pojištěna nebyla, nebo byla-li za doby
nesvobody zaměstnána na území Československé
republiky obsazeném dočasně cizí státní
mocí způsobem, který v dotyčné
době zakládal jen pojistnou povinnost československého
důchodového pojištění, posuzují
se doby tohoto pojištění (zaměstnání)
- pokud v dalším se nestanoví jinak - tak jako
doby povinného pojištění u příslušných
nositelů československého důchodového
pojištění.
(2) Stejně se posuzují doby zaměstnání
v cizích státech vyňatého tam v důsledku
zaručení rovnocenných nároků
z pojistné povinnosti důchodového pojištění
(v dalším "zaopatření"), vstoupí-li
dotyčná osoba v Československé republice
do povinného důchodového pojištění.
(3) Osobám uvedeným v § 1, odst.
1, písm. a) se zhodnotí doby uvedené v odstavci
1 a 2, získají-li po přesídlení
v důchodovém pojištění v Československé
republice aspoň 24 příspěvkových
měsíců.
(4) Ustanovení odstavce 1 a 2 se nepoužije
na dobu, která se kryje s dobou započtenou jako
doba povinného pojištění podle zákona
ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění
křivd a o některých ochranných opatřeních
v oboru veřejnoprávního sociálního
pojištění, nebo podle dekretu presidenta republiky
ze dne 17. srpna 1945, č. 53 Sb., o odčinění
křivd československým veřejným
zaměstnancům.
(1) Doby uvedené v § 2, odst. 1 a 2 se posuzují,
a) jde-li o invalidní pojištění (zaopatření) dělníků, jako doby invalidního a starobního pojištění podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
b) jde-li o pensijní pojištění (zaopatření) úředníků nebo pojištění je nahrazující nebo o pojištění osob samostatně hospodařících, jako doby pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách; jako takovéto doby se posuzují i doby, které získali v říšskoněmeckém invalidním nebo hornickém pojištění dělníků soukromí zaměstnanci ve vyšších službách, přikázaní na práce do Německa nebo do území jím obsazených, byli-li naposledy před přikázáním povinně pensijně pojištěni v Československé republice.
c) jde-li o hornické pojištění, jako
doby provisního pojištění; jako takovéto
doby posuzují se i doby, které získali v
říšskoněmeckém invalidním
pojištění horníci, přikázaní
na práce do Německa nebo do území
jím obsazených, byli-li naposledy před přikázáním
podrobeni provisnímu pojištění v Československé
republice.
(2) Není-li v cizím státě
zvláštního pensijního úřednického
nebo zvláštního hornického pojištění,
je při posuzování doby cizozemského
pojištění rozhodnou povaha zaměstnání.
(3) K dobám invalidního pojištění
(zaopatření) přihlíží
nositel invalidního pojištění, k dobám
pensijního pojištění (zaopatření)
a k dobám jim na roveň postaveným nositel
pensijního pojištění, k dobám
hornického pojištění a k dobám
jim na roveň postaveným nositel provisního
pojištění (§ 11).
(4) Získal-li pojištěnec doby v
různých odvětvích důchodového
pojištění (zaopatření), použije
se obdobně předpisů o přestupech v
sociálním pojištění (zaopatření).
(5) Pokud se doba započtená podle předešlých ustanovení kryje s dobou pojištění v Československé republice, počítají se tyto doby pro čekací dobu, zachování nároků a pro podmínky dobrovolného pojištění toliko jednou. Při tom předchází:
a) povinné pojištění dobrovolnému pojištění,
b) pensijní pojištění soukromých
zaměstnanců ve vyšších službách
provisnímu pojištění a obě tato
pojištění invalidnímu a starobnímu
pojištění.
(6) Zvyšovací částky za dobu takto zhodnocenou činí za každý měsíc:
a) do konce r. 1920 | Kčs 10.- ročně, |
b) do konce r. 1938 | Kčs 15.- ročně, |
c) počínajíc rokem 1939 | Kčs 20.- ročně. |
(7) Doby získané do 29. září
1938 v československém důchodovém
pojištění se zhodnotí podle předpisů
československých.
(8) Má-li oprávněný nárok
na věkový příplatek, použije
se pro jeho výměru obdobně předpisů
o přestupech v sociálním pojištění
(zaopatření).
(9) Při stanovení příspěvkové
doby se počítá 30 příspěvkových
dnů za příspěvkový měsíc;
zbytek se počítá za příspěvkový
měsíc.
(1) Získal-li pojištěnec uvedený
v § 2, odst. 3 do pojistného případu
v československém důchodovém pojištění
méně než 24 příspěvkových
měsíců, měl-li by však po zhodnocení
doby uvedené v § 2, odst. 1 a 2 v československém
pojištění dokončenu čekací
dobu, poskytnou se oprávněným osobám
tyto důchody:
a) pojištěnci | Kčs 3.600.- ročně, |
b) vdově (vdovci) a sirotku oboustranně osiřelému | Kčs 2.400.- ročně. |
c) ostatním pozůstalým | Kčs 1.800.- ročně. |
K těmto důchodům příslušejí
přídavky podle zákona ze dne 13. prosince
1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům
z veřejnoprávního sociálního
pojištění, dále výchovné
(příplatek na dítě, dětský
přídavek, vychovávací příplatek)
a zvýšení pro bezmocnost. Předpisy o
úhrnné výši důchodů pozůstalých
zůstávají nedotčeny.
(2) Nastal-li však pojistný případ
před uplynutím 24 příspěvkových
měsíců (§ 2, odst. 3) následkem
podnikového úrazu a považuje-li se v tomto
případě čekací doba podle československých
právních předpisů za dokončenou,
platí za splněnou i podmínka § 2, odst.
3.
Ustanovení §§ 3 a 4 platí jen potud, pokud
nebudou sjednány mezistátní úmluvy
o vzájemném přihlížení
k příspěvkovým dobám veřejnoprávního
důchodového pojištění.
Vstoupí-li zaměstnanec, na něhož se
vztahuje ustanovení § 2, odst. 1 nebo 2, v Československé
republice do zaměstnání vyňatého
z pojistné povinnosti důchodového pojištění
v důsledku zaručení normálních
(rovnocenných) pensijních nároků,
nepřihlíží se při stanovení
částky, kterou jest vydati podle právních
předpisů o přestupech v důchodovém
pojištění (zaopatření), k době
cizozemského pojištění s výjimkou
doby uvedené v § 3, odst. 7. V zaměstnání
vyňatém z pojistné povinnosti důchodového
pojištění postupuje se však tak, jako
kdyby zaměstnavatel obdržel za dobu, získanou
u cizozemských nositelů pojištění
v pohraničním území nebo na ostatním
území Československé republiky za
doby nesvobody [§ 1, odst. 1, písm. c)], částku
převáděnou podle československých
předpisů.
(1) Jestliže osoby, uvedené v § 1,
odst. 1, písm. b) až d) utrpěly po 31. prosinci
1942 úraz, který podle říšskoněmeckých
nebo maďarských předpisů by byl 4. května
1945 odškodnitelný, avšak říšskoněmečtí
nebo maďarští nositelé úrazového
pojištění o jejich nároku nerozhodli,
posuzují se jejich nároky a nároky jejich
pozůstalých zásadně podle československých
předpisů, platných pro úrazy z téže
doby, při čemž se však přihlédne
k rozsahu pojistné povinnosti podle říšskoněmeckých
(maďarských) předpisů, je-li to pro
pojištěnce příznivější.
Úrazy, přihodivší se dříve,
se neodškodňují.
(2) Výše započitatelného
pracovního výdělku se určí
podle celoroční úplaty zaměstnance
stejné skupiny, stanovené v Československé
republice pro rozhodnou dobu mzdovou vyhláškou. Nedá-li
se pracovní výdělek tímto způsobem
vypočísti, určí se podle průměru
započitatelných výdělků, z
nichž byly v roce úrazu vyměřovány
v Československé republice nositelem úrazového
pojištění důchody pro zaměstnance
stejné podnikové skupiny. Jeví-li se takto
vypočtený roční pracovní výdělek
nepřiměřený, stanoví se podle
slušného uvážení.
(1) Důchody z říšskoněmeckého
nebo maďarského důchodového pojištění
převezmou zatímně k výplatě
českoslovenští nositelé pojištění,
pokud nezanikly do 4. května 1945.
(2) Důchody z říšskoněmeckého
pojištění se přejímají
ve výši, která by příslušela
dne 4. května 1945, nejvýše však v částce
průměrného důchodu dotyčné
skupiny důchodců příslušného
nositele pojištění v Československé
republice (§ 11) dne 5. května 1945. Výši
těchto důchodů vyhlásí ministerstvo
sociální péče v Úředním
listě. Jde-li však o důchody přiznané
původně československým nositelem
pojištění, nesmí převzaté
důchody klesnouti pod částku, která
by příslušela podle československých
předpisů dne 5. května 1945.
(3) Důchody z maďarského důchodového pojištění se přejímají, pokud pojistný případ nastal do 31. prosince 1946, ve výši, která by příslušela, kdyby pojištění bylo provedeno podle předpisů platných na Slovensku. Zvyšovací částky pojištění zaměstnanců pro případ invalidity a stáří se při tom vyměřují - nejde-li o dobu získanou u československých nositelů pojištění - u zemědělských dělníků a pomocnic v domácnosti podle třídy Ab, v ostatních případech podle třídy C. Zvyšovací částky provisního pojištění činí za každý uznaný příspěvkový měsíc 10 Kčs ročně.
(4) K převzatým důchodům se poskytnou všechna další zlepšení, která po 4. květnu 1945 byla nebo budou zavedena ve veřejnoprávním důchodovém pojištění.
(5) Trvání nároků na další
výplatu převzatých důchodů,
jakož i nároky pozůstalých po převzatých
důchodcích, se řídí obecnými
předpisy o sociálním pojištění.
Na poživatele důchodů z veřejnoprávního
důchodového pojištění se vztahují
československé předpisy o nemocenském
pojištění důchodců.
(1) Ustanovení § 8, odst. 1 platí
obdobně i pro převzetí výplaty důchodů
říšskoněmeckého a maďarského
úrazového pojištění. Nárok
na další výplatu důchodů u úrazů,
odškodněných původně československým
nositelem pojištění, přísluší
však i tehdy, zanikl-li nárok na důchod podle
předpisů platných pro říšskoněmeckého
nebo maďarského nositele pojištění,
ale trval-li by podle předpisů československých
platných pro úrazy z téže doby.
(2) Pro výpočet důchodů
z úrazů, odškodněných původně
československým nositelem úrazového
pojištění, jest rozhodný započitatelný
pracovní výdělek, stanovený tímto
nositelem pojištění, po případě
předpisy platné pro odškodňování
úrazů z téže doby. U ostatních
úrazů se vypočte roční pracovní
výdělek podle ustanovení § 7, odst.
2.
(3) Pro určení výše ztráty
schopnosti k výdělku jest rozhodné nové
zjištění, provedené československým
nositelem úrazového pojištění.
(4) Pro výměru převzatých
důchodů a trvání nároků
na ně, jakož i pro nároky pozůstalých
po převzatém důchodci platí zásadně
československé předpisy, které se
vztahují na úrazy z téže doby.
(1) K nárokům získaným v důchodovém a úrazovém pojištění přihlíží a důchody vyplácí, pokud tento zákon nestanoví jinak, v oboru
a) invalidního pojištění dělníků příslušný nositel invalidního a starobního pojištění dělnického,
b) pensijního pojištění úředníků nebo pojištění je nahrazujícího a pojištění osob samostatně hospodařících Všeobecný pensijní ústav v Praze (Ústřední sociální pojišťovna v Bratislavě).
c) hornického pojištění příslušný
nositel provisního pojištění, d) úrazového
pojištění příslušný
nositel úrazového pojištění.
(2) Místně příslušným
jest nositel pojištění, v jehož obvodu
má nebo měla dotyčná osoba domovské
právo; nemá-li ho, nositel pojištění,
v jehož obvodu má své řádné
bydliště. Rozhoduje právní stav v den
podání návrhu (§ 12). Takto příslušný
nositel pojištění jest příslušným
beze zřetele na případné pozdější
změny domovského práva, po případě
bydliště. Jde-li však o výplatu důchodů
za úrazy, které se přihodily na území
Československé republiky, jest příslušný
nositel úrazového pojištění,
v jehož obvodu leží podnik, ve kterém
došlo k úrazu.
(3) Byl-li pojištěnec po prvé po
skončení doby nesvobody pojištěn u náhradního
ústavu nebo u nositele pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah a je-li dána
podle odstavce 2 příslušnost nositele pensijního
pojištění v zemích České
a Moravskoslezské, přihlíží k
dobám pensijního pojištění (zaopatření)
uvedeným v § 3 tento náhradní ústav,
po případě nositel pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah.
(4) Byly-li v říšskoněmeckém
(maďarském) důchodovém pojištění
přiznány důchody na podkladě dob získaných
v různých odvětvích tohoto pojištění,
považuje se jejich úhrn stanovený říšskoněmeckým
(maďarským) nositelem pojištění,
za důchod onoho odvětví pojištění,
jehož nositel jej stanovil.
(5) Jde-li o důchod přiznaný původně
československým náhradním ústavem
nebo nositelem pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah a je-li dána
podle ustanovení odstavce 2 příslušnost
nositele pensijního pojištění v zemích
České a Moravskoslezské, je příslušný
k výplatě důchodu náhradní
ústav, nebo nositel pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah, který
důchod původně přiznal, a není-li
ho, Všeobecný pensijní ústav v Praze.
(6) Jde-li o důchod přiznaný cizozemským
nositelem pojištění, na něhož za
doby nesvobody přešly pojistné nároky
od Československého náhradního ústavu
nebo od nositele pensijního pojištění
zaměstnanců soukromých drah a je-li dána
podle odstavce 2 příslušnost nositele pensijního
pojištění v zemích České
a Moravskoslezské, je příslušný
k výplatě důchodu tento náhradní
ústav, po případě nositel pensijního
pojištění zaměstnanců soukromých
drah. Není-li již tohoto československého
nositele pojištění, nebo nebylo-li získáno
v československém pensijním pojištění
aspoň 60 započitatelných příspěvkových
měsíců, je příslušný
k výplatě Všeobecný pensijní
ústav v Praze. Tato ustanovení o příslušnosti
platí i tehdy, nebyl-li důchod přiznán
cizozemským nositelem pojištění a nebyla-li
získána po skončení doby nesvobody
příspěvková doba v československém
pensijním pojištění.
(7) Výplaty podle předešlých
ustanovení převezme však Fond pro invalidní
a starobní pojištění zaměstnanců
československých státních drah nebo
Fond pro invalidní a starobní pojištění
poštovních zaměstnanců, po případě
nositel úrazového zaopatření, jde-li
o jeho účastníka přikázaného
státní správou železniční
nebo poštovní do Německa nebo do území
jím dočasně obsazených na práce
do podniků nebo zařízení, pro které
jest v Československé republice zřízen
fond (úrazové zaopatření), a nastal-li
pojistný případ v tomto zaměstnání.
(1) Řízení o zhodnocení
doby pojištění (zaměstnání,
zaopatření) a přiznání dávek
se provede na návrh pojištěnců (důchodců)
nebo jejich oprávněných rodinných
příslušníků.
(2) Návrh podaný u nepříslušného
nositele pojištění se postoupí neprodleně
příslušnému nositeli. Navrhovatel se
o tom uvědomí.
(3) Oprávnění jsou povinni předložiti
doklady potřebné k rozhodnutí o jejich návrhu,
po případě své nároky jinak
hodnověrně prokázati.
(4) Nositel pojištění rozhodne o
návrhu výměrem; nejde-li o převzetí
výplaty, stane se tak při pojistném případu.
Výplata převzatých důchodů
počíná prvním dnem měsíce,
který následuje po dni podání návrhu;
u úrazů podle § 7 se však poskytnou důchodové
splátky za dobu od 5. května 1945.