Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Nároky z veřejnoprávního pojištění pro případ invalidity a stáří - dále důchodové pojištění - zůstávají zachovány po zániku pojištění po dobu rovnající se čtvrtině započitatelné příspěvkové doby, nejméně po dobu 30 měsíců (ochranná lhůta).

(²) Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů za příspěvkový měsíc. Případný zbytek se počítá za celý příspěvkový měsíc, přesahuje-li 6 příspěvkových dnů.

(³) Ochranná lhůta běží od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění; případné zlomky měsíce se počítají za celý měsíc.

(⁴) Běh ochranné lhůty se staví po kalendářní měsíce, ve kterých

a) pojištěnec požíval nemocenského,

b) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,

c) výplata důchodu invalidního nebo starobního odpočívala, nebo

d) pojištěnec byl podroben léčebné péči.

(⁵) Nároky z pojištění zůstávají zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu prokázané nedobrovolné nezaměstnanosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.

(⁶) Stal-li se pojištěnec samostatně výdělečně činným do 12 měsíců po výstupu ze zaměstnání povinného pojištěním, zůstávají nároky z pojištění zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu samostatné výdělečné činnosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.

(¹) Vstoupí-li bývalý pojištěnec, který nemá zachovány nároky podle § 1, opět do pojištění, započítává se mu dříve získaná příspěvková doba, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let. Trvalo-li přerušení pojištění déle než 5 let, ale méně než 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tehdy, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu alespoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak se příspěvková doba dříve získaná započítává pouze tehdy, získá-li pojištěnec v novém pojištění alespoň 36 příspěvkových měsíců.

(²) Přerušení se počítá od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k zániku pojištění.

(³) Do doby přerušení podle předchozího odstavce se nepočítají doby uvedené v § 1, odst. 4 a 5.

(⁴) O přepočítání příspěvkových dnů na měsíce platí ustanovení v § 1, odst. 2.

(¹) Po zániku povinného pojištění má pojištěnec, který získal čekací dobu, právo dobrovolně pokračovati v pojištění u posledního nositele pojištění.

(²) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění před uplynutím ochranné lhůty.

(³) Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištění ve kterékoli třídě (výdělku) s výjimkou třídy 1.

(⁴) Dobrovolné pokračování v pojištění musí býti nepřetržité.

(⁵) Pojistné jest platiti nejpozději ode dne, kdy přihláška došla nositeli pojištění. Pojistné lze zaplatiti nejvýše za dobu 12 měsíců před podáním přihlášky. Prvé pojistné jest zaplatiti do 30 dnů ode dne, kdy byla pojištěnci oznámena výše pojistného, jinak pojištění nevznikne; další pojistné jest platiti měsíčně předem.

(⁶) Dobrovolné pokračování v pojištění zaniká,

a) vstoupí-li pojištěnec do povinného pojištění,

b) vznikne-li povinnost k vydání pojistného,

c) nezaplatil-li pojištěnec pojistné do 12 měsíců ode dne splatnosti.

(¹) Ustanovení, která upravují tutéž věc jako tento zákon, pozbývají dnem jeho účinnosti platnosti (použivatelnosti). Použivatelnosti pozbývají zvláště vládní nařízení ze dne 4. července 1940, č. 95 Sb., o sjednocení některých lhůt a podmínek v sociálním pojištění a vládní nařízení ze dne 29. března 1943, č. 87 Sb., o zachování čekatelství a o dobrovolném pojištění v důchodovém pojištění dělníků a v důchodovém pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

(²) Pokud však oprávněným osobám v den účinnosti tohoto zákona dosud neuplynuly příznivější lhůty podle dosavadních předpisů, zůstávají v platnosti nejdéle do konce roku 1948.

(³) Do 31. prosince 1948 považují se nároky z pojištění (ochranná lhůta) za zachované i tehdy, je-li doba od prvního vstupu do pojištění z poloviny kryta příspěvkovými dobami. Při tom se nepočítá první a poslední kalendářní rok pojištění a doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu.

Pro osoby, které v den vyhlášení tohoto zákona v pojištění dobrovolně pokračují, platí ustanovení § 3, odst. 3 až 6. Totéž platí pro osoby, které podají přihlášku k dobrovolnému pokračování v pojištění do 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona. Přípustnost dobrovolného pokračování v pojištění se posuzuje podle dosavadních předpisů; pokračovati dobrovolně v pojištění lze u posledního nositele pojištění.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1947; provede jej ministr sociální péče.

Jednotná celostátní úprava dávek veřejnoprávního důchodového pojištění, jak je navrhována osnovou zákona o sjednocení některých předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění a osnovou zákona o přestupech ve veřejnoprávním důchodovém pojištění (zaopatření), vyžaduje, aby byly sjednoceny i předpisy o zachování a obživnutí nároků, jakož i podmínky dobrovolného pokračování v pojištění.

Původní československé předpisy o těchto věcech zůstaly za okupace v platnosti pouze na Slovensku. Jsou obsaženy v zákonech upravujících jednotlivá odvětví důchodového pojištění a jsou dosti nesourodé. V zemi České a Moravskoslezské byly tyto předpisy sjednoceny vládním nařízením č. 95/1941 Sb., od 1. dubna 1943 pak nahraženy vládním nařízením č. 87/1943 Sb., které v podstatě úplně převzalo zbytečně složitou a nevhodnou úpravu německou.

Předkládaná osnova vychází z původní československé úpravy, kterou sjednocuje podle obdoby předpisů vládního nařízení č. 95/1941 Sb. a v některých směrech zlepšuje. Ochranná lhůta pro zachování nároků se stanoví všeobecně jednou čtvrtinou započitatelné příspěvkové doby, nejméně 30 měsíci. Při tom se nerozlišuje, jde-li o nároky z povinného pojištění či z dobrovolného pokračování. Zvláštním ustanovením je pamatováno na prodloužení ochranné lhůty při prokázané nedobrovolné nezaměstanosti a u pojištěnců, kteří se stali samostatně výdělečně činnými (jde tu v podstatě o okruh osob, které má na mysli neaktivovaný zákon č. 148/1925 Sb.). Obživnutí pojištění se upravuje v podstatě podle původních československých předpisů. Právo na dobrovolné pokračování v pojištění se přiznává všem pojištěncům, kteří získali v povinném pojištění čekací dobu. Třídu, ve které chce dobrovolně pokračovati, může si pojištěnec libovolně (s výjimkou třídy první) zvoliti i měniti; dobrovolné pokračování musí však býti nepřetržité. V přechodných ustanoveních je postaráno o plynulý přechod z dosavadního systému do systému nového. To platí zejména o ustanovení § 4, odst. 3 osnovy, jímž se podmínka t. zv. "polovičního krytí" podle vládního nařízení č. 87/1943 Sb. ponechává v podstatě v platnosti do 31. prosince 1948 a rozšiřuje i na Slovensko.

Osnova nepřináší žádná břemena pro stát.