Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Zaměstnanci, kteří byli dne 23. června 1945 zaměstnáni na zemědělském majetku, zkonfiskovaném podle dekretu presidenta republiky ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a u nichž jsou splněny další podmínky podle § 2, budou přijati, požádají-li o to, do pracovního (služebního) poměru Národním pozemkovým fondem při ministerstvu zemědělství (dále jen Národní pozemkový fond), po případě československým státem (státním podnikem), okresy, obcemi nebo družstvy, a to v počtu, který jest úměrný potřebě správy a hospodaření na půdě spravované Národním pozemkovým fondem, po případě na půdě převzaté, odevzdané nebo přidělené (§§ 6 a 7 dekretu č. 12/1945 Sb.).

(2) Tito zaměstnanci budou přijati v přednostním pořadí přede všemi jinými uchazeči na místa odpovídající jejich předběžnému vzdělání a jejich schopnostem za mzdových (platových) a jiných pracovních podmínek, stanovených předpisy platnými pro úpravu pracovního (služebního) poměru u příslušného zaměstnavatele.

(3) Zaměstnanci na zkonfiskovaném zemědělském majetku (odstavec 1), kteří sice nesplňují podmínky stanovené v § 2, odst. 1, písm. a) a b), mají však předepsanou odbornou způsobilost pro vykonávání služby, kterou dosud zastávají, mohou býti v mezích potřeby stanovené v odstavci 1, požádají-li o to, dále zaměstnáváni ve službách subjektů tam uvedených, mohou-li býti upotřebeni vedle zaměstnanců, kteří budou přijati podle odstavce 2.

(1) Zaměstnanci podle § 1, odst. 1 a 2 se rozumějí jen ti zaměstnanci, kteří

a) jsou starší 18 let,

b) byli ke dni 23. června 1945 zaměstnáni na zkonfiskovaném zemědělském majetku v hlavním zaměstnání alespoň dva roky,

c) zůstali i po tomto dni na uvedeném majetku a vykonávají práce nebo služby pro některý ze subjektů uvedených v § 1, odst. 1.

(2) Přerušení zaměstnání pro prokázanou nemoc nebo úraz nebo pro účast na boji za osvobození (§ 1 zákona ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků boje za osvobození) nebo vůbec pro zatčení, věznění nebo internování z důvodů národního, politického nebo rasového útlaku anebo pro úřední přikázání do jiného zaměstnání nepřerušuje lhůtu stanovenou v odstavci 1, písm. b).

(1) Uchazeči, kteří nebudou umístěni podle § 1, budou včleněni do práce (§ 1 vládního nařízení ze dne 4. června 1945, č. 13 Sb., o zatímní výstavbě úřadů ochrany práce) příslušným zemským úřadem ochrany práce na podkladě seznamů, které mu předloží subjekty uvedené v § 1, odst. 1 prostřednictvím Národního pozemkového fondu.

(2) Osobám, které budou v řízení podle odstavce 1 včleněny do práce mimo své dosavadní bydliště, poskytne Národní pozemkový fond na žádost náhradu prokázaných nutných stěhovacích výloh, nejvýše však částkou 6.000 Kčs.

Zaměstnanci, kteří nepožádají o přijetí podle § 1, dále zaměstnanci, kteří sice žádost o přijetí podají, nebudou však přijati, jakož i jiní než v § 1, odst. 1 a 3 uvedení zaměstnanci na zkonfiskovaném zemědělském majetku mohou, pokud vyhovují stanoveným podmínkám, požádati o příděl zemědělského majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb., při čemž mají přednostní právo jako skupiny osob uvedené v § 7, odst. 6 tohoto dekretu.

(1) Zaměstnancům uvedeným v § 2, kteří nebudou přijati podle § 1, odst. 1, ani neobdrží příděl podle § 4, a kteří nebudou moci býti úřadem ochrany práce včleněni do práce (§ 3) pro pokročilé stáří nebo z jiného důvodu snížení pracovní schopnosti, přiznají nositelé veřejnoprávního pojištění starobní nebo invalidní důchod počínajíc dnem, kterým v důsledku provádění dekretu č. 12/1945 Sb. pozbyli zaměstnání na zkonfiskovaném zemědělském majetku, jako kdyby k uvedenému dni byly splněny podmínky předepsané pro přiznání tohoto důchodu.

(2) Důchody poskytnuté podle odstavce 1 za dobu ode dne jejich přiznání až do doby, kdy by u zaměstnance byly splněny jinak platné podmínky pro vznik nároků na vyplácení starobního (invalidního) důchodu, nahradí nositeli pojištění Národní pozemkový fond.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí i o zaměstnancích, u nichž jsou dány podmínky uvedené v § 2, odst. 1, písm. a) a b), s nimiž však byl před účinností tohoto zákona v důsledku provádění dekretu č. 12/1945 Sb. pracovní poměr rozvázán se strany zaměstnavatelovy bez jejich viny.

(1) Bývalým zaměstnancům na zkonfiskovaném zemědělském majetku, po případě jejich rodinným příslušníkům, kteří prokáží, že dostávali z důvodu jejich zaměstnání přede dnem 23. června 1945 od dřívějšího zaměstnavatele nebo před účinností tohoto zákona z fondů vydržovaných dřívějším zaměstnavatelem pravidelné příspěvky (požitky), na př. pensijní, starobní, úrazové, nadlepšovací, dary z milosti a pod., bude tyto příspěvky (požitky), pokud dotčené poměry nejsou nebo nebudou upraveny zvláštními předpisy, nadále poskytovati prostřednictvím Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků (§ 73 náhradového zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb., ve znění zákona ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb.) Národní pozemkový fond, budou-li splněny podmínky uvedené v § 7, odst. 1 a 2. Naturální požitky, pokud nebudou moci býti dále poskytovány, přemění Národní pozemkový fond podle platných cenových předpisů na požitky peněžité, které bude vypláceti.

(2) Ustanovením odstavce 1 není dotčena smluvní nebo jinak založená povinnost třetích osob poskytovati tamže uvedené příspěvky nebo vydržovati zaměstnanecké fondy. Nároky, plynoucí z plnění těchto závazků bývalým zaměstnancům, přecházejí na Národní pozemkový fond, pokud sám příspěvky vyplatil.

(1) Podmínkou poskytování příspěvků podle § 6, odst. 1 je, že příspěvky nebyly dřívějším plátcem v důsledku konfiskace dále poskytovány nebo nemohou býti poskytovány z příslušného fondu proto, že jej dřívější vlastník nebo jiný uživatel zkonfiskovaného zemědělského majetku není povinen dále vydržovati nebo jej ve skutečnosti nevydržuje.

(2) Příspěvky se poskytují jen osobám, které nemají jiný příjem nebo jiné jmění postačující k vlastnímu zaopatření a k zaopatření osob, o které jest jim podle zákona pečovati. Osobám, jejichž jiný příjem nedostačuje zcela k uvedenému zaopatření, se poskytne pouze doplňující příspěvek. Má-li příjemce vedle příspěvku podle § 6, odst. 1 jiný příjem, nesmí úhrn poskytovaného příspěvku spolu s jiným příjmem činiti více než 4.000 Kčs měsíčně.

(1) Umístění a jiné zaopatření podle tohoto zákona se poskytuje na žádost, kterou je podati do 60 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona. Žádost o umístění jest podati u subjektu (§ 1, odst. 1), pro nějž žadatel v době podání žádosti pracuje, po případě u jeho služebny, a je v ní uvésti všechny okolnosti, rozhodné pro přijetí a pro stanovení mzdy (platu). Žádosti o přednostní příděl zemědělského majetku, jakož i o zaopatření podle §§ 5 a 6 jest podati u Národního pozemkového fondu. Podáním žádosti o některý ze stanovených způsobů umístění nebo zaopatření v uvedené lhůtě se zachovává nárok na kterékoliv jiné umístění nebo zaopatření podle tohoto zákona. Ministerstvo zemědělství může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti zmeškání lhůty.

(2) Osoby, které nepodají žádost ve lhůtě stanovené v odstavci 1, pozbývají, nebude-li jim zmeškání lhůty prominuto, nárok na zaopatření podle tohoto zákona, jakož i nároků z dřívějšího pracovního (služebního) poměru, které by snad mohly uplatňovati proti státu nebo jiným subjektům uvedeným v § 1, odst. 1.

Ustanovení tohoto zákona neplatí pro osoby uvedené v § 1, odst. 1, písm. a) a b) dekretu č. 12/1945 Sb., pokud nejde o osoby, pro něž platí ustanovení § 1, odst. 2 téhož dekretu.

(1) Zaměstnanci, kteří se cítí dotčeni tím, že nebylo vyhověno jejich žádosti podle ustanovení § 1, odst. 1 a 3 a podle § 6, odst. 1, mohou si stěžovati k stížnostní komisi, která se zřizuje při ministerstvu zemědělství. Stížnost je podati u komise do 15 dnů ode dne, kdy bylo zaměstnanci doručeno vyrozumění o tom, že se žádosti nevyhovuje; nebylo-li o žádosti rozhodnuto do tří měsíců ode dne, kdy byla podána, jest stížnost podati do 15 dnů po uplynutí této lhůty.

(2) Do komise vysílají po jednom zástupci ministerstva zemědělství, sociální péče, vnitra a financí, Národní pozemkový fond a Ústřední rada odborů. Předsedou komise je zástupce ministerstva zemědělství, jeho zástupcem zástupce ministerstva sociální péče.

(3) Komise je způsobilá se usnášeti, jsou-li přítomni mimo předsedu nebo jeho zástupce alespoň čtyři členové komise. Komise rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů; při rovnosti hlasů platí za rozhodnutí mínění, ke kterému se přikloní předsedající. Rozhodnutí komise je konečné.

(4) Pro řízení před komisí platí jinak přiměřeně ustanovení vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

(1) Ke krytí nákladů spojených s náhradou stěhovacích výloh podle § 3, odst. 2, dále s náhradou důchodů podle § 5, odst. 2 a s poskytováním příspěvků (požitků) podle § 6, odst. 1 bude vybírána od státu, okresů, obcí, družstev a od přídělců, jimiž byla zemědělská nebo lesní půda převzata, nebo kterým byla odevzdána nebo přidělena, zvláštní dávka z 1 ha převzaté, odevzdané nebo přidělené lesní půdy, po případě zvláštní přirážka k úhradě stanovené podle § 10 dekretu č. 12/1945 Sb. nebo podle § 7 dekretu presidenta republiky ze dne 12. července 1945, č. 28 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci.

(2) Výši těchto dávek a způsob jejich vybírání, jakož i výši přirážky k úhradě, po případě podmínky osvobození drobných přídělců od povinnosti platiti přirážku, stanoví vláda nařízením podle potřeby, odpovídající pravděpodobné úhrnné výši nákladů uvedených v odstavci 1. Přirážky k úhradě se vybírají spolu s touto úhradou způsobem stanoveným pro její splácení (§§ 11 a 12 dekretu č. 12/1945 Sb. a § 8 dekretu č. 28/1945 Sb.).

Podání podle § 3, odst. 2, § 8, odst. 1 a § 10, odst. 1 a jejich přílohy jsou osvobozeny od poplatků.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské; provedou jej ministři zemědělství a sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Otázka úpravy služebních a platových poměrů osob, zaměstnaných na zkonfiskovaném zemědělském majetku, nebyla dekretem č. 12/1945 Sb. řešena. § 5, odst. 3 tohoto dekretu má pouze ustanovení, že platy a pense hradí zaměstnancům prozatím národní správce. Při úpravě pracovních a mzdových poměrů jmenovaných zaměstnanců jest vycházeti ze skutečnosti, že veškerý konfiskovaný majetek byl nejdříve v národní správě, ustanovené podle dekretu č. 5/1945 Sb., kteroužto okolností se na služebních a platových poměrech zaměstnanců prozatím nic nezměnilo. Teprve konfiskací zemědělského majetku, která nastala ex lege dnem účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., t. j. dnem 23. června 1945, mohly býti existenční poměry zaměstnanců podstatně dotčeny, pokud dřívější zaměstnavatel, jemuž byl majetek zkonfiskován, neměl možnosti zaměstnance v dosavadním služebním poměru dále zaměstnávati. Jde ve všech případech o zaměstnanecký poměr soukromoprávní, který i pokud jde o jeho mzdovou stránku, byl upraven běžnými předpisy platnými pro úpravu pracovního (služebního) poměru, z nichž jest zejména uvésti, pokud jde o zemědělské dělnictvo, vyhlášku ministra ochrany práce a sociální péče běž. číslo 509/1945, Úř. 1. I. č. 149/1945, která navazuje na vyhlášky dříve publikované, t. j. na vyhlášku běž. č. 44 Úř. 1. č. 16/1941, běž. č. 477 Úř. 1. č. 144/1941, běž. č. 55 Úř. 1. 18/1943 a běž. č. 48 Úř. 1. č. 34/1945, a pokud jde o zaměstnance ve vyšších službách, vyhlášku béž. č. 590 Úř. 1. č. 154/1945, která navazuje na starší úpravu vyhláškou běž. č. 1039 Úř. 1. č. 284/1941, která jest novelou původní vyhlášky běž. č. 926 Úř. 1. č. 300/1940. V těchto případech, kdy fakticky došlo v největší většině případů k rozvázání pracovního poměru s původním zaměstnavatelem, zůstali zaměstnanci všech kategorií na zkonfiskovaném majetku dále pracovati; platy a pense, jak bylo řečeno, hradil národní správce, který i po konfiskaci zůstal na zkonfiskovaném majetku a vykonával národní správu v mezích ustanovení § 4 vládního nařízení č. 70/1945 Sb., kterým se vydává statut Národního pozemkového fondu při ministerstvu zemědělství, kterémužto Fondu po zákonu náleží správa zkonfiskovaného zemědělského majetku až do další disposice s tímto majetkem. Tímto způsobem tedy fakticky došlo k uzavření nových pracovních poměrů za podmínek upravených shora uvedenými předpisy, kde jako zaměstnavatel nutně přichází v úvahu Národní pozemkový fond, který ovšem byl zaměstnavatelem jenom do té doby, pokud zemědělský majetek nebyl subjektem uvedeným v § 1, odst. 1 odevzdán nebo přidělen. Ode dne převzetí, odevzdání nebo přídělu zemědělského majetku, stal se stejným způsobem zaměstnavatelem některý z právě uvedených subjektů. Za tohoto stavu věci by bylo možno považovati otázku zaměstnaneckou po právní stránce za vyřešenou. V praktickém životě však panují značné zmatky a v různých případech dochází k různým úpravám pracovního poměru a tak i k mnohým nesrovnalostem. Kromě toho, během vylíčeného střídání zaměstnanců došlo k překotnému a nesystematickému přijímání pracovních sil na místa, která nemohou býti pro nedostatek odborné kvalifikace těmito silami uspokojivě obstarávána, při čemž v oborech, kde takové síly byly před konfiskací činny, jest nedostatek pracovních sil. Z tohoto důvodu jest nutno postarati se o to, aby pracovní poměr takovýchto osob všude, kde byly přijaty, byl rozvázán a aby se tyto osoby vrátily k povoláním, kterým rozumějí a kterých se z nejrůznějších důvodů zřekly.

Jest proto navržená zákonná úprava odůvodněnou a potřebnou. Jest ovšem počítati s tím, že část zkonfiskovaného zemědělského majetku byla rozdělena přídělcům jako menší nebo střední hospodářství do výměry 8, resp. 13 ha zemědělské půdy, a že tedy nebude možno všechny zaměstnance na zkonfiskovaném majetku umístiti ve službách subjektů uvedených v § 1, odst. 1 osnovy. Proto bylo nutno pamatovati - pokud toho bude potřeba - na jejich existenční zajištění v zaměstnáních, která jim budou moci opatřiti úřady ochrany práce v rámci své úřední působnosti (§ 3). Pokud jde o zemědělské dělnictvo, jest všeobecně známo, že panuje kritický nedostatek tohoto dělnictva, takže se osnova prakticky této kategorie zaměstnanců snad vůbec v tomto ohledu nedotkne.

Stejné lze předpokládati u některých kategorií zaměstnanců vyšších služeb, na př. poklasných, šafářů, lesních hajných, porybných a pod. (pokud ovšem mají pro své povolání potřebné předpoklady), takže ustanovení § 3 by se mohlo prakticky dotknouti pouze části zaměstnanců se středním a vysokoškolským vzděláním, a ovšem všech těch zaměstnanců, kteří zastávají místa, nemajíce pro to odborné způsobilosti, jak bylo již shora uvedeno. K přemisťování těchto zaměstnanců dojde v důsledku veřejnoprávní úpravy; je proto spravedlivé poskytnouti jim i úhradu stěhovacích výloh tak, jak je uvedeno v § 3, odst. 2 osnovy.

Osnova má na mysli v prvé řadě sjednání smluvního pracovního poměru mezi zaměstnancem a jeho novým zaměstnavatelem. Nemá tím ovšem býti bráněno, aby, pokud bude zaměstnance přebírati stát (podnik "Státní lesy a statky", vojenské lesní podniky a pod.), přejímal je podle potřeby a daných možností i do jiného pracovního poměru, na př. na služební řády nebo i do pragmatikálního poměru. Obdobné platí, pokud jde o okresy a obce. V každém případě počet takto přijímaných zaměstnanců musí býti úměrný potřebě správy převzaté, odevzdané nebo přidělené půdy a hospodaření na ní, čímž jest, pokud jde o československý stát, resp. jednotlivé jeho podniky, rozuměti takový počet, který by připadal na převzatý majetek v jednotlivých zaměstnaneckých skupinách podle zásad poslední platně systemisace služebních míst z roku 1938; při tom podkladem pro takový výpočet bude srovnání rozlohy zemědělského majetku, pro který platila tato systemisace s rozlohou majetku, který je nyní přejímán státem nebo jeho podniky.

Vedle dosud vylíčené úpravy, která jest v osnově obsažena v §§ 1 až 3, bylo nutno pamatovati v § 4 i na okolnost, že některým zaměstnancům bude lépe vyhovovati zaopatření na zkonfiskovaném zemědělském majetku ve formě přídělu zemědělské půdy za podmínek pro přidělování stanovených. Těmto zaměstnancům bylo pouze vyhrazeno a zajištěno přednostní přidělení jako skupinám osob uvedených v § 7, odst. 6 dekretu č. 12/1945 Sb. § 5 nepotřebuje zvláštního výkladu.

V §§ 6 a 7 zabývá se osnova zajištěním bývalých zaměstnanců na zkonfiskovaném zemědělském majetku, kteří od dřívějšího zaměstnavatele nebo z fondů jím vydržovaných dostávali různě zaopatřovací požitky, příspěvky, dary z milosti a pod. Jde zde o dosud neznámý, ale zcela určitě o omezený počet lidí, kteří pro stáří nebo invaliditu nejsou schopni práce a výdělku a jejichž hmotné poměry byly takové, že zaměstnavatel, v jehož službách zestárli nebo se stali neschopni práce, považoval za svoji morální povinnost poskytnouti jim určité příspěvky, aby neupadli v nouzi. Na místo všech takových zaměstnavatelů nastupuje, pokud jde o zemědělský majetek, Národní pozemkový fond, který tento majetek po konfiskaci buď spravuje, nebo pokud byl přidělen, inkasuje úhrady, které jsou přídělci povinni zaplatiti. Jest proto logické, aby tento fond vzal na sebe placení zmíněných příspěvků a nastoupil zde na místo dřívějších zaměstnavatelů nebo fondů, pokud toho bude sociální ohled na zúčastněné osoby vyžadovati. Touto funkcí Národního pozemkového fondu však nebude dotčena smluvní nebo jinak založená povinnost dřívějších zaměstnavatelů k poskytování příspěvků nebo k vydržování zaměstnaneckých fondů. Poněvadž však lesní majetek přechází na stát, event. má býti odevzdán okresům a obcím bez bližších ustanovení, pokud jde o otázku úplatnosti nebo bezúplatnosti takového přechodu, a poněvadž dekrety č. 12 a 28/1945 Sb. nemohly ještě počítati s úkolem zaopatření osob uváděných v §§ 6 a 7, bylo nutno postarati se v § 11 o příslušnou finanční úhradu. Platebnou příspěvků poskytovaných Národním pozemkovým fondem podle § 6 osnovy, bude Fond pro zaopatřování zaměstnanců velkostatků, zřízený podle § 73 náhradového zákona č. 329/1920 Sb., čímž se ušetří na nákladech spojených s prováděním osnovy. Současně s úhradou příspěvků (požitků) podle § 6, bylo nutno zjistiti i úhradu nákladů spojených s prováděním § 3, odst. 2 a § 5 osnovy. I zde půjde o velmi omezený počet případů, takže celkový náklad, pro který jest opatřována úhrada v § 11, bude skutečně malý a lze tedy důvodně předpokládati, že zatížení těch subjektů, s nimiž je v § 11 počítáno, bude skutečně minimální. Vládním nařízením, které jest předpokládáno v § 11, odst. 2, budou vůbec vyňati drobnější přídělci na zkonfiskovaném zemědělském majetku, takže půjde o malé zatížení jen u větších přídělců. V § 10 zřízená komise má zaručiti, že o umístění, resp. zaopatření, které osnova poskytuje, bude tam, kde se zakládá nárok anebo alespoň podmínečný nárok pro zaměstnance nebo pro bývalé zaměstnance, postaráno přesně podle osnovy.