Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Státně uznanými svátky jsou: Nový rok (1. leden), Sv. tří králů (6. leden), Nanebevstoupení Páně, Božího Těla, Sv. apoštolů Petra a Pavla (29. červen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen), Všech Svatých (1. listopad), Neposkvrněného Početí Panny Marie (8. prosinec), Hod Boží vánoční (25. prosinec) a druhý svátek vánoční (26. prosinec).

Památnými dny republiky Československé jsou: 7. březen podle zákona ze dne 7. března 1946, č. 52 Sb. (narozeniny presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka), 1. květen (svátek práce), 5. červenec (sv. Cyrila a Metoděje), 6. červenec (Mistra Jana Husi), 28. září (knížete sv. Václava) a 28. října jakožto státní svátek podle zákona ze dne 14. října 1919, č. 555 Sb.

(1) Pro státně uznané svátky a památné dny republiky Československé (§§ 1 a 2) platí ustanovení o nedělích.

(2) Okresní národní výbory učiní podle místních poměrů opatření, směřující k důstojné zevní oslavě dne 28. října.

(3) Ode dne účinnosti tohoto zákona po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu a jejíž ukončení stanoví vláda nařízením, neplatí ustanovení o nedělích pro tyto státně uznané svátky a památné dny republiky Československé, připadnou-li na všední den: Sv. tří králů, Nanebevstoupení Páně, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Neposkvrněného Početí Panny Marie, 7. března a 28. září. Církevní obřady připadající na svátky a památné dny vyjmenované v předchozí větě jest - pokud překročují rozsah obřadů o všedních dnech - přeložiti na následující nebo předcházející neděli, kdy se jim dostane právní ochrany podle platných předpisů. Není-li to možno, jest zaměstnancům umožniti, aby se mohli v těchto dnech zúčastniti církevních obřadů a oslav podle svého náboženského vyznání.

(4) Dovolí-li to hospodářské zájmy státu, může vláda i před ukončením doby, uvedené v odstavci 3, větě první, nařízením stanoviti, že pro některé svátky (památné dny) platí ustanovení o nedělích.

(5) Pro podniky, jichž nerušený provoz je ve veřejném zájmu nutný, může věcně příslušné ministerstvo v dohodě s ministerstvy vnitra a sociální péče správními opatřeními stanoviti výjimky z ustanovení odstavce 1; bližší úpravu může vyhraditi příslušným nižším úřadům (orgánům).

(1) Připadne-li některý ze dnů, uvedených v §§ 1 a 2, na jiný den než na neděli, přísluší zaměstnancům, kteří proto v tento den nepracují a nemají za tento den nárok na mzdu nebo plat, náhrada za ušlý výdělek.

(2) Nejsou-li mzda nebo plat zaměstnanců pevně určeny podle hodin, dnů nebo delších časových období, bere se za základ pro výpočet náhrady podle odstavce 1 průměrný výdělek za poslední mzdové období.

(3) Zaměstnancům, kteří bez dostatečné omluvy zameškali pracovní směnu (nebo její část) bezprostředně předcházející nebo následující po dni, za nějž přísluší nárok podle odstavce 1, se neposkytne náhrada za ušlý výdělek podle tohoto ustanovení.

(1) Domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům a zprostředkovatelům domácké práce přísluší za každý den, uvedený v §§ 1 a 2, pokud připadne na jiný den než na neděli, ¹/₂% z pracovní odměny, dosažené v posledních bezprostředně předcházejících 6 kalendářních měsících.

(2) Pracovní odměnou se rozumí hrubá odměna bez příplatků na hotová vydání.

(3) Podnikatelé domácké práce jsou povinni nahraditi zprostředkovatelům domácké práce částky, které tito vyplatili domáckým dělníkům a jim na roveň postaveným domáckým živnostníkům podle ustanovení odstavce 1.

(1) Je-li práce, konaná v některých ze dnů uvedených v §§ 1 a 2, pokud nepřipadnou na neděli, odměňována podle platných předpisů nebo ujednání zvláštním příplatkem k platu nebo mzdě, přísluší zaměstnancům (učňům), kteří v tento den pracují, místo tohoto příplatku příplatek ve výši 100% skutečně dosaženého výdělku za tento den.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro zaměstnance, jimž se proto, že ve svátek (památný den) pracovali, poskytne náhradní volný den. Za takový náhradní volný den jim přísluší náhrada podle ustanovení § 4.

Ustanovení §§ 4 až 6 neplatí pro dny, na něž se vztahuje předpis § 3, odst. 3.

Ustanovení §§ 4 až 7 platí pro zaměstnance soukromé i veřejné.

(1) Zrušují se, pokud se v tomto zákoně neustanovuje jinak, všechny předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích a památných dnech republiky Československé.

(2) Zrušuje se použivatelnost vládního nařízení ze dne 9. března 1939, č. 63 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb., o svátcích a památných dnech.

(3) Ustanovení § 11 zákona ze dne 23. dubna 1925, č. 96 Sb., o vzájemných poměrech náboženských vyznání, zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři vnitra a sociální péče v dohodě s ostatními zúčastněnými členy vlády.

Osnova nastupuje na místo dosavadních předpisů o svátcích a památných dnech republiky Československé a upravuje tento právní úsek jakožto společnou věc shodně na celém státním území. Celostátní účinnost osnovy je odůvodněna tím, že stanovení svátků a památných dnů je se zřetelem na pracovní klid s tím spojený a na souvislou pracovně-právní a mzdovou úpravu zásadní věcí hospodářskou, potřebnou na zabezpečení stejných podmínek hospodaření a podnikání ve smyslu bodu 14 dohody vlády Československé republiky a předsednictva Slovenské národní rady ze dne 2. června 1945 (příloha k vyhlášce ministra vnitra č. 66/1946 Sb.).

Osnova uvádí v §§ 1 a 2 taxativní výpočet svátků a památných dnů a přejímá v tomto směru věcný obsah §§ 1 a 2 zákona č. 65/1925 Sb., ve znění vl. nař. č. 63/1939 Sb. a zákona č. 52/1946 Sb., avšak s tou změnou, že se zrušují dva svátky (pondělí velikonoční a pondělí svatodušní).

Podstatnou změnou proti dosavadnímu stavu je dále ustanovení § 3, odst. 1 osnovy, podle něhož jsou státně uznané svátky a památné dny republiky Československé všeobecně dny pracovního klidu, poněvadž pro ně platí ustanovení o nedělích. (Podle dosud platného předpisu § 4 zákona č. 65/1925 Sb. se - s výjimkou 28. října - vztahovala ustanovení o klidu nedělním na svátky a památné dny jen, pokud šlo o veřejné úřady, ústavy, podniky a školy veřejné, jakož i školy s právem veřejnosti, nikoli tedy v soukromém podnikání, kde byla věc řešena kolektivními smlouvami.)

Místo 18 dosavadních svátků a památných dnů v roce má jich tedy býti podle osnovy jen 16 (svátků 10 a památných dnů 6). Poněvadž prohlášení všech těchto dnů za dny pracovního klidu by bylo v přímém rozporu s budovatelským úsilím, směřujícím k obnovení a oživení hospodářství Československé republiky a ohrozilo by zdárné splnění všech těchto úkolů, jak si je vytkl zejména dvouletý hospodářský plán, bylo nutno čtyři další svátky a dva památné dny prohlásiti ustanovením § 3, odst. 3 osnovy po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu, za normální pracovní dny. Celkem by tedy zatím bylo - vedle nedělí - deset dnů pracovního klidu v roce. Touto úpravou se vyhoví základním hospodářským potřebám, jak byly zejména formulovány při projednávání zákona o dvouletém hospodářském plánu. Pro srovnání se zde ještě uvádí počet svátků ve velkých spojeneckých státech: SSSR má 9 svátků v roce, USA - 8, Anglie - 5 a Francie - 12.

Ustanovení § 3, odst. 4 dává pak vládě ještě zmocnění, aby podle dané hospodářské situace - po případě postupně - prohlásila některé státně uznané svátky nebo památné dny za dny pracovního klidu, i před ukončením doby uvedené v § 3, odst. 3.

Podle ustanovení § 3, odst. 5 je možno - jak tomu bylo i dosud - stanoviti ze zásady uvedené v § 3, odst. 1 výjimky u podniků, jichž nerušený provoz je ve veřejném zájmu nutný.

O státním svátku má samostatné ustanovení § 3, odst. 2 osnovy. Účelem tohoto předpisu je umožnit okresním národním výborům činiti podle potřeby opatření rázu organisačního o místním a časovém rozvrhu oslav, o jejich pořadu, koordinování a pod.

Ustanovení §§ 4 až 8 obsahují předpisy pracovně-právní a mzdové, které jsou v souvislosti se zásadami §§ 1 až 3 osnovy, takže je účelné, aby u příležitosti úpravy svátkového práva, byly tyto otázky podle jednotných hledisek řešeny přímo ve svátkovém zákoně. Jde při tom v podstatě o ustanovení, která byla až dosud pravidelně vydávána ministrem sociální péče podle předpisů o provádění mzdové politiky, platila však pouze pro určitý svátek či památný den.

Ustanovení o náhradě ušlého výdělku (§ 4) bylo až dosud rovněž obsaženo v těchto vyhláškách. Má odstraniti rozdíl mezi zaměstnanci s platem měsíčním nebo mzdou týdenní a mezi zaměstnanci se mzdou hodinovou po případě denní, kteří dříve ztráceli výdělek, jestliže o svátcích či památných dnech nepracovali. Ustanovení odstavce 3 má na zřeteli potřebu utužiti pracovní kázeň.

Předpisy § 5, odpovídající zásadně ustanovením § 4, pamatují na zvláštní poměry v domácké práci. Náhrada ušlého výdělku se určuje podle obdobných zásad.

Zaměstnancům, kteří z provozních důvodů musí pracovati ve svátek (památný den), pokud nepřipadá na neděli, poskytne se k pracovnímu výdělku příplatek ve výši 100% skutečně dosaženého výdělku za tento den, avšak jenom tehdy, je-li práce konaná v takový den odměňována podle platných předpisů nebo ujednání zvláštním příplatkem (§ 6). K ustanovení § 6, odst. 2 se podotýká, že náhradním volným dnem se nerozumí ovšem t. zv. turnusové volno, vyplývající ze zvláštní povahy služby.

Předpis § 7 je samozřejmým opatřením vyplývajícím ze zásady normované v § 3, odst. 3, podle níž mají býti dny tam vyjmenované normálními všedními (pracovními) dny.

Ustanovení o náhradě ušlého výdělku se sjednocují a platí jak pro zaměstnance soukromé, tak i pro zaměstnance veřejné (§ 8).

Derogační klausule § 9 má postihnouti všechny dosavadní předpisy z úseku svátkového práva tak, aby osnovaný zákon byl v tomto oboru základní právní normou.

K ustanovení § 9, odst. 2 se podotýká, že z použivatelných předpisů zůstala (po nabytí účinnosti zákona č. 195/1946 Sb.) v tomto právním úseku nezrušena jen použivatelnost vládního nařízení č. 63/1939 Sb.

V Praze dne 6. prosince 1946.

Předseda vlády:

Klement Gottwald v. r.

Ministr vnitra:

Václav Nosek v. r.,

též za ministra sociální péče.