Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vojenskými gážistkami z povolání mohou býti ustanoveny nebo jako délesloužící poddůstojnice mohou býti přijaty podle ustanovení tohoto zákona na podkladě dobrovolné přihlášky:

a) příslušnice československé branné moci (§ 1 zákona ze dne 24. ledna 1946, č. 14 Sb., o zatímní úpravě vojenské služby žen v československé branné moci),

b) ženy, které byly z československé branné moci propuštěny (§ 3, odst. 1 zák. č. 14/1946 Sb.),

c) československé státní občanky, vyjma ženy národnosti německé nebo maďarské, které se dobrovolně přihlásily do některé spojenecké armády a konaly v ní vojenskou službu v době druhé světové války,

d) ženy-partyzánky (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem "Československý partyzán").

K ustanovení vojenskou gážistkou z povolání nebo k přijetí za délesloužící poddůstojnici se vyžaduje zásadně splnění podmínek platných pro ustanovení vojenským gážistou z povolání nebo pro přijetí za délesloužícího poddůstojníka.

(1) Pokud z tohoto zákona nevyplývá jinak, nabývají ženy ustanovením vojenskými gágistkami z povolání nebo přijetím za délesloužící poddůstojnice téhož postavení jako vojenští gážisté z povolání nebo délesloužící poddůstojníci; vztahují se na ně s odchylkami uvedenými v § 4 všechny služební, kázeňské a kárné předpisy a podléhají vojenské trestní soudní pravomoci.

(2) Z doby dosud ztrávené v činné službě vojenské nebo ve službě v partyzánské jednotce se pokládá doba šesti měsíců za službu presenční.

(3) Vojenským gážistkám z povolání přísluší výchovné a délesloužícím poddůstojnicím přísluší měsíční příspěvek na jejich vlastní děti, které jsou prokazatelně svou výživou zcela na ně odkázány, není-li jiné osoby k výživě povinné a schopné. Nepřísluší-li jim výchovné nebo měsíční příspěvek na děti, může ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí v případech hodných zvláštního zřetele povoliti přiměřený příspěvek až do výše výchovného, po případě měsíčního příspěvku na děti, není-li jiné osoby k výživě dítěte povinné a schopné.

(4) Ustanovení § 145 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon), platí obdobně pro délesloužící poddůstojnice.

(1) Povinnost k činné službě žen, které se podle tohoto zákona stanou vojenskými gážistkami z povolání nebo délesloužícími poddůstojnicemi, se řídí příslušnými předpisy pro vojenské gážisty z povolání, po případě pro délesloužící poddůstojníky. Ministr národní obrany může v případech hodných zvláštního zřetele propustiti vojenské gážistky nebo délesloužící poddůstojnice ze závazku k další činné službě i bez vrácení částek vynaložených na jejich výcvik nebo zdokonalení podle § 17, odst. 2 branného zákona.

(2) Branná povinnost vojenských gážistek z povolání, přeložených do výslužby, trvá do konce roku, v němž vojenské gážistky dokončí 60. rok věku, a obsahuje povinnost k činné službě za mobilisace, ve válce a v době mimořádných opatření podle § 27 branného zákona.

(3) Branná povinnost vojenských gážistek přeložených do zálohy trvá do konce roku, v němž vojenské gážistky dokončí 45. rok věku, a obsahuje povinnost k činné službě za mobilisace, ve válce a v době mimořádných opatření podle § 27 branného zákona.

(4) Pečuje-li vojenská gážistka ve výslužbě nebo v záloze o dítě mladší 14 roků, může být povolána do činné služby jen na svou žádost.

(5) Ustanovení odst. 3 a 4 platí obdobně o délesloužících poddůstojnicích, přeložených do zálohy a o délesloužících poddůstojnicích, přeložených do výslužby podle § 8, odst. 4 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i zaopatření délesloužících; ostatní délesloužící poddůstojnice přeložené do výslužby branné povinnosti nepodléhají.

Vláda vydá nařízením podrobné předpisy k provedení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Navrhovaný zákona sleduje cíl umožniti ženám, které dobrovolně vstoupily do československé branné moci nebo do spojeneckých armád, po případě ženám, které bojovaly v partyzánských jednotkách proti okupantům a jimž byl přiznán charakter partyzána podle zákona č. 34/1946 Sb., požádají-li o to, aby se staly vojenskými gážistkami z povolání nebo délesloužícími poddůstojnicemi.

Ustanovení těchto žen vojenskými gážistkami z povolání nebo jejich přijetí jako délesloužící poddůstojnice je v plném souladu s košickým vládním programem, podle něhož příslušníci československé armády v zahraničí bez rozdílu pohlaví, mají tvořit základ nové československé armády.

Zkušenosti z minulé války dokázaly, že se ženy plně osvědčily v mnohých oborech vojenské správy. Cenných zkušeností, jichž získaly, nelze nevyužít při budování nové čs. armády a zejména v branné výchově národa.

Zákon č. 14/1946 Sb., o zatímní úpravě služby žen v československé branné moci, otázku trvalého převzetí žen jako vojenských gážistek z povolání a délesloužících poddůstojnic neřeší. Pouze upravuje jejich služební postavení do doby, než budou z čs. armády rozhodnutím ministra národní obrany propuštěny.

V době vypracování osnovy citovaného zákona se předpokládalo, že otázka trvalého převzetí žen jako vojenských gážistek z povolání nebo přijetí za délesloužící poddůstojnice bude řešena současně s úpravou všeobecné branné povinnosti žen v armádě. Soubor otázek s tímto řešením souvisejících je však příliš široký a vyžaduje důkladných přípravných prací a studia a vyžádá si ještě delší doby.

Vojenská správa má však zvýšený zájem, aby válečných zkušeností žen mohla využít okamžitě. Předkládá proto tento návrh zákona.

Podle tohoto zákona mohou být ustanoveny vojenskými gážistkami z povolání nebo přijaty jako délesloužící poddůstojnice jednak příslušnice československé branné moci, na které se vztahuje zákon č. 14/1946 Sb., jednak ženy mající československé státní občanství, které dobrovolně vstoupily do spojeneckých armád a službu tam konaly, a konečně ženy, které konaly službu v partyzánských jednotkách a splňují podmínky zákona č. 34/1946 Sb.

Z důvodu úplnosti a přehlednosti nelze vypočítávati, které podmínky je třeba splnit, aby se ženy, na něž se tento zákon vztahuje, mohly stát vojenskými gážistkami z povolání nebo délesloužícími poddůstojnicemi. Stanoví se proto, že se vyžaduje splnění podmínek, platných pro ustanovení vojenským gážistou z povolání nebo pro přijetí za délesloužícího poddůstojníka.

Tento paragraf stanoví zásadu, že vojenské gážistky z povolání a délesloužící poddůstojnice jsou postaveny na roveň vojenským gážistům z povolání a délesloužícím poddůstojníkům, při čemž se výslovně uvádí, že tato zásada platí i v otázkách kázeňských a kárných a také, pokud jde o podřízenost vojenské trestní soudní pravomoci. Zároveň se poukazuje na odchylky vymezené v § 4.

Pro započtení určité doby z vojenské služby do postupu je třeba stanoviti, kterou dobu je pokládat za službu presenční. Toto hodnocení doby, dosud ztrávené ve vojenské službě je rovněž důležité pro ustanovení vojenskou gážistkou z povolání a pro přijetí za délesloužící poddůstojnici, neboť v obou případech se vyžaduje předchozí presenční služba. Ustanovení, že z doby ztrávené v činné vojenské službě se pokládá doba šesti měsíců za službu presenční, má ministerstvo národní obrany za postačující, vzhledem k tomu, že činná služba vojenská byla konána ve válce.

Ustanovení § 4 vztahuje na vojenské gážistky z povolání a délesloužící poddůstojnice všechny předpisy, jimiž je upravena povinnost k činné službě vojenských gážistů z povolání a délesloužících poddůstojníků.

Stanovení 60 roků věku, v němž končí branná povinnost vojenských gážistek z povolání přeložených do výslužby, odpovídá ustanovení § 68 zákona o obraně státu.

není třeba vysvětlení.