Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Likvidaci t. zv. vládního vojska, zřízeného vládním nařízením ze dne 25. července 1939, č. 216 Sb., jímž se zřizuje vládní vojsko Protektorátu Čechy a Morava, provádí po stránce osobní i věcné ministerstvo národní obrany, které je osobním úřadem zaměstnanců t. zv. vládního vojska (odst. 2), jakož i pozůstalých po nich.

(²) Po stránce osobní likvidace vztahuje se tento zákon na

a) uniformované příslušníky, jimiž se rozumějí osoby, které v t. zv. vládním vojsku byly:

důstojníky,

vojenskými úředníky,

gážisty mimo služební třídy,

osobami z počtu mužstva;

b) občanské zaměstnance, jimiž se rozumějí osoby, které v t. zv. vládním vojsku byly:

pragmatikálními úředníky (část prvá, díl I. zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., o úpravě platových a některých služebních poměrů státních zaměstnanců (platový zákon),

zaměstnanci v pomocné kancelářské službě (vládní nařízení ze dne 7. července 1926, č. 113 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů státních zaměstnanců v pomocné kancelářské službě),

zřízenci (část prvá, díl II. zákona č. 103/1926 Sb.),

pomocnými zřízenci (vládní nařízení ze dne 7. července 1926, č. 114 Sb., o úpravě služebních a platových poměrů pomocných zřízenců).

Zaměstnanecký poměr osob uvedených v § 1, odst. 2 zaniká dnem skutečného propuštění z tohoto poměru, za které se pokládá také:

a) povolání do činné služby vojenské podle zákona ze dne 6. března 1946, č. 72 Sb., o úpravě některých právních poměrů důstojníků a rotmistrů z povolání a o převzetí některých osob do československé branné moci,

b) přijetí za déle sloužícího poddůstojníka,

c) nastoupení presenční služby (vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy),

d) převedení do některé jiné státní nebo veřejné služby,

e) opatření podle § 3, odst. 2.

(¹) Nebudou-li uniformovaní příslušníci, na které se vztahuje zákon č. 72/1946 Sb., povoláni do činné služby vojenské, převedou se s výjimkou těch, u nichž se v kárném řízení vysloví omezení podle § 6, odst. 2, do jiných státních nebo veřejných služeb a jejich platové a služební poměry se upraví přiměřeně podle zásad vládního nařízení ze dne 7. listopadu 1930, č. 163 Sb., o převzetí zaměstnanců samosprávných korporací do státní služby a o jejich zařadění.

(²) Osoby, které nebudou povolány do činní služby vojenské ani převedeny podle odstavce 1, budou přeloženy podle předpisů platných pro vojenské gážisty

a) do výslužby, mají-li alespoň 10 let započitatelných pro nárok na výslužbě a jeho výměru,

b) do zálohy s odbytným, nemají-li alespoň 10 takových let.

(³) Doba ztrávená v t. zv. vládním vojsku je plně započitatelná pro zvýšení služného a pro nárok na zaopatřovací platy (odbytné) a jejich výměru.

(⁴) Pro výměru zaopatřovacích platů (odbytného) platí ustanovení čl. V, § 3, odst. 3 zákona ze dne 16. května 1946, č. 139 Sb., jímž se zatímně upravují platové a některé služební poměry vojenských a četnických gážistů.

(¹) Uniformovaným příslušníkům, kteří dne 29. září 1938 byli déle sloužícími poddůstojníky a v tomto poměru se zaváží k další činné službě vojenské, započte se doba služby v t. zv. vládním vojsku, jakož i činná služba vykonaná po 5. květnu 1945 pro stanovení náležitostí a zaopatřovacích náležitostí podle předpisů platných pro déle sloužící poddůstojníky tak, jako by to byla doba ztrávená v poměru déle sloužícího poddůstojníka. Stali-li se důstojníky (vojenskými úředníky) nebo strážmistry t. zv. vládního vojska, může jim ministerstvo národní obrany při ustanovení důstojníkem nebo rotmistrem z povolání započítati dobu služby v t. zv. vládním vojsku v poměru důstojníka (vojenského úředníka) nebo strážmistra dvěma třetinami pro zvýšení služného.

(²) Nebudou-li umístěni v činné službě vojenské jako vojenští gážisté z povolání nebo déle sloužící poddůstojníci, převedou se do jiných státních nebo veřejných služeb a jejich platové a služební poměry se upraví přiměřeně podle zásad vládního nařízení č. 163/1930 Sb. Doba ztrávená v t. zv. vládním vojsku bude jim započítána jako doba ztrávená v poměru déle sloužících poddůstojníků. Nebude-li možno umístiti je tímto způsobem, přeloží se ti, kteří mají podle předpisů platných pro déle sloužící poddůstojníky alespoň 10 let započitatelných pro nárok na výslužné a jeho výměru, do výslužby a obdrží odpočivné platy podle předpisů platných pro déle sloužící poddůstojníky; ti pak, kteří nemají alespoň 10 takových let, budou propuštěni s odbytným, které činí až do pěti započitatelných služebních let jednoroční, při více než pěti takových letech dvouroční částku posledního služného (měsíční prémie).

(¹) Uniformovaní příslušníci, kteří nejsou vojenskými osobami podle branného zákona, jsou povinni podle svého ročníku narození splniti brannou povinnost.

(²) Těm z nich, kterým bude umožněno, aby se stali vojenskými gážisty z povolání, nebo kteří se zaváží k další činné službě jako déle sloužící poddůstojníci, může ministerstvo národní obrany presenční službu (vojenský výcvik příslušníků náhradní zálohy) přiměřeně zkrátiti nebo zcela prominouti podle délky služby v t. zv. vládním vojsku. Doba služby po 5. květnu 1945 se jim plně započítá do zákonité presenční služby (vojenského výcviku příslušníků náhradní zálohy). Dobu služby ztrávené v t. zv. vládním vojsku v poměru důstojníka (absolventa důstojnické školy) může ministerstvo národní obrany započítati pro zvýšení služného při ustanovení důstojníkem z povolání dvěma třetinami. Stejně je postupovati při zhodnocení doby služby pro stanovení náležitostí v poměru déle sloužícího.

(¹) Občanští zaměstnanci budou převzati do osobního stavu občanských zaměstnanců ministerstva národní obrany.

(²) Nebude-li možno zaopatřiti je podle odstavce 1 a mají-li alespoň 10 let započitatelných podle předpisů pro ně platných pro nárok na výslužné a jeho výměru, budou přeloženi do výslužby; nemají-li alespoň 10 započitatelných let pro nárok na výslužné a jeho výměru, budou propuštěni s odbytným ve výši dvouročního služného, pokud mají pět nebo více započitatelných let, nebo ve výši jednoročního služného, mají-li méně než pět započitatelných let.

Ministerstvo národní obrany se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí a vnitra odstranilo platové nesrovnalosti, které by mohly vzniknout při provádění tohoto zákona.

Pokud zaměstnancům t. zv. vládního vojska vznikla podle příslušných zákonných ustanovení práva jako příslušníkům národního odboje, zůstávají tímto zákonem nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 5. května 1945 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

I. Všeobecně:

Dnem 5. května 1945 pozbylo t. zv. vládní vojsko zřízené vl. nařízením č. 216/1939 Sb. svého právního podkladu. Citované vládní nařízení, jako předpis z doby nesvobody, odporuje demokratickým zásadám čs. ústavy a je je pokládat podle čl. 2, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944 o obnově právního pořádku za nepouživatelné. Citovanému vládnímu nařízení nelze přiznat použivatelnost ani na dobu přechodnou. Třeba proto t. zv. vládní vojsko likvidovat.

II. K jednotlivým ustanovením:

K § 1, odst. 2.

Výraz "uniformovaný příslušník" je volen z důvodů stylistických, poněvadž vedle důstojníků, voj. úředníků, gážistů mimo služební třídy a osob z počtu mužstva konali v t. zv. vládním vojsku službu i zaměstnanci občanští a při jednotlivých ustanoveních osnovy je mezi těmito skupinami rozlišovat.

K § 2.

Není třeba vysvětlení.

K § 3.

Osnova vychází ze zásady, že uniformovaným zaměstnancům nemá se dostat při převodu z titulu příslušnosti k t. zv. vládnímu vojsku výhod proti těm zaměstnancům vojenské správy, kteří byli převedeni do státních nebo jiných veřejných služeb podle vl. nař. č. 139/1939 Sb. Nelze však vyloučit ze započítání dobu ztrávenou v t. zv. vládním vojsku pro výměru zaopatřovacích platů (odbytného) a pro zvýšení služného.

Z převodu jsou vyloučeni ti uniformovaní příslušníci, u nichž bude v kárném řízení zavedeném podle § 6 zákona č. 72/1946 Sb., vysloveno omezení podle odstavce 2 právě citovaného předpisu.

K §§ 4 a 5.

Mnozí z uniformovaných zaměstnanců, o nichž mluví §§ 4 a 5 osnovy, osvědčili se v t. zv. vládním vojsku jako výborní instruktoři a nižší velitelé. Dává proto zákon ministerstvu národní obrany oprávnění, aby těmto osobám umožnilo znovu se státi důstojníky a započísti jim při ustanovení důstojníkem z povolání dobu ztrávenou v t. zv. vládním vojsku v poměru důstojníka (vojenského úředníka nebo strážmistra) pro zvýšení služného. Zhodnocení doby ztrávené v poměru déle sloužících poddůstojníků řídí se ustanoveními platnými pro déle sloužící poddůstojníky.

K § 6.

Občanští zaměstnanci budou všichni převzati do osobního stavu ministerstva národní obrany. Nebude-li možno je převzíti, dává zákon ministerstvu národní obrany možnost přeložiti je do výslužby nebo propustiti je s odbytným.

K § 7.

Jak bylo "K § 3" dovoděno, nemá se při převodu podle této osnovy dostat uniformovaným zaměstnancům výhod z titulu příslušnosti k t. zv. vládnímu vojsku. Je však spravedlivé, aby převedení nebyli na tom hůře než zaměstnanci vojenské správy převedení podle vl. nař. č. 139/1939 Sb. Proto může nesrovnalosti odstranit ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí a vnitra.

K §§ 8 a 9.

Není třeba vysvětlení.