Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Stát má výhradní právo dopravovati věci označené v § 2, jakož i zříditi a provozovati podnik k dopravě těchto věcí. Souhrn těchto práv tvoří poštovní výhradu.

(¹) Poštovní výhradě podléhají otevřené nebo uzavřené písemnosti, obsahující oznámení určitým adresátům, bez ohledu na způsob, jakým tyto písemnosti jsou pořízeny.

(²) Ustanovení odstavce 1 platí i pro písemnosti tam označené, dopravované do ciziny, z ciziny nebo v průvozu státním územím.

(¹) Poštovní výhradě nepodléhají

1. věci označené v § 2, dopravuje-li je někdo sám nebo je dává dopravovati osobou k tomu zjednanou

a) v obvodu obce, ve které má své bydliště nebo podnik (místní doprava);

b) do jiného místa, pokud dopravované věci nejsou určeny různým adresátům nebo nepocházejí od různých odesilatelů;

2. písemnosti ve vzájemném styku služebním státních dopravních podniků, pokud běží o styk služební a pokud jej zprostředkují zaměstnanci těchto podniků;

3. otevřené listiny, které se odevzdávají dopravcům jako průkaz o zasílaných věcech, pokud se údaje v těchto průkazech vztahují k zasílaným věcem a nemají ráz osobního oznámení.

(²) Věci podléhající poštovní výhradě a určené různým adresátům je dovoleno sdružiti pro úsporu poštovních poplatků v jednu zásilku nebo jen tehdy, jsou-li tyto věci určeny osobám bydlícím s adresátem.

(¹) Práva státu, vyplývající z poštovní výhrady, vykonává pošta, která podle potřeby zřizuje, udržuje nebo ruší vlastní poštovní služebny a zařízení.

(²) Místní dopravu [§ 3, odst. 1, písm. a)] není dovoleno provozovati jako podnik, slouží-li této místní dopravě poštovní služebna nebo zařízení.

(¹) Pošta obstarává mimo dopravu věcí, podléhajících poštovní výhradě, také dopravu novin a časopisů, dopravu peněz, a jiných cenností, zprostředkuje poukazy a výplaty peněz, vybírá peníze podle zvláštních příkazů a obstarává dopravu zásilek zboží do váhy stanovené zvláštními předpisy.

(²) Pošta obstarává po předchozím souhlasu věcně příslušného ústředního úřadu státní správy i jiné služby, které se srovnávají s oborem její činnosti.

(¹) Kde má pošta potřebná zařízení, je povinna poskytovati své služby bez rozdílu každému, kdo vyhoví stanoveným podmínkám.

(²) Pošta může však své služby omeziti, odepříti nebo zastaviti, vyžaduje-li toho zájem veřejný nebo bezpečnost poštovních zaměstnanců nebo věcí poštou dopravovaných.

(¹) Zvláštní předpisy (řády), vydané poštou, stanoví

1. podmínky pro používání pošty, jakož i práva a závazky pošty a těch, kdo pošty používají;

2. poplatky za použití pošty.

(²) Není dovoleno

1. použíti pošty, aniž jsou splněny podmínky a zaplaceny poplatky, stanovené řády;

2. podati k poštovní dopravě za nižší poplatek nebo připojiti k zásilce za nižší poplatek věc, které taková poplatková výhoda nepřísluší.

(³) Každý má právo nahlédnouti u poštovních služeben do předpisů uvedených v odstavci 1.

(¹) Pošta a její zaměstnanci nesmějí nikomu dávati zprávy o poštovním styku určitých osob nebo o obsahu třeba otevřených poštovních zásilek. Pokud vládní nařízení nestanoví jinak, nesmějí otvírati uzavřené poštovní zásilky, ani jinak pátrati po jejich obsahu. Osobám třetím nesmějí dáti ani možnost, aby se o poštovních zásilkách něčeho dovídaly.

(²) Zprávy o poštovních zásilkách smí pošta dávati jen odesilateli a adresátu nebo jejich oprávněným zástupcům nebo právním nástupcům. Soudům a úřadům smí pošta vydati poštovní zásilky, dávati o nich zprávy nebo dovoliti nahlížeti do poštovních dokladů jen v případech stanovených zákonem.

(³) Všeobecná povinnost oznamovati určité trestné činy, stanovená zákonem, není dotčena ustanovením odstavce 1 a 2.

(¹) Exekuční a zajišťovací úkony jsou nepřípustné na peníze plynoucí poště z její činnosti nebo přijaté poštou pro státní pokladnu, na zásilky odevzdané poště k dopravě, dokud nebyly vydány příjemci, na dopravní prostředky, zařízení a nářadí určené pro poštovní službu a na úplatu poskytovanou státem osobám obstarávajícím poštovní dopravu, pokud úplata je určena pro úhradu nákladů na tuto dopravu.

(²) Pokud jsou nepřípustné exekuční a zajišťovací úkony, nelze ani zříditi dobrovolné zástavní právo.

(³) Poště přísluší zadržovací právo k zásilkám odevzdaným jí k dopravě za poplatky a výdaje na zásilkách váznoucí.

(¹) Mimo případy stanovené zákonem nelze poště naříditi výkon veřejných služeb nebo ukládati jí břemena, kterými by byl postižen řádný a nerušený chod poštovní služby.

(²) Úřady a orgány státní a jiné veřejné správy jsou povinny poskytnouti poště na její žádost neodkladnou a účinnou pomoc k výkonu její služby nebo jejích práv.

(³) Veřejní dopravci a soukromí živnostenští dopravci jsou povinni dopravovati na žádost pošty za přiměřenou náhradu poštovní zásilky a zaměstnance je doprovázející. Pošta při tom přihlédne ke zřetelům hospodárného provozu dopravcova.

(⁴) Poště je vyhrazeno vydávati poštovní známky a jiné poštovní cenniny, jakož i používati pro poštovní službu zvláštní služební odznaky a oděv.

(¹) Při sporech o tom, byly-li náležitě splněny podmínky pro používání pošty, vyhovuje-li postup při poštovní dopravě nebo byl-li poštovní poplatek správně vyměřen, je pořad práva vyloučen.

(²) Kdo se cítí poškozen jednáním pošty, může si stěžovati u poštovních správních úřadů; o stížnostech rozhodují tyto úřady v pořadí stolic.

(³) Pro řízení o stížnostech podle odstavce 2 použije se obdobně předpisů, platných pro řízení ve věcech správních.

(¹) V případech, ve kterých poštovní správní úřad rozhoduje o nárocích vyplývajících z odpovědnosti pošty za věci poštou dopravované, jest volno straně dotčené rozhodnutím dovolávati se po vyčerpání opravných prostředků nápravy ve výroku o těchto nárocích pořadem práva.

(²) Pro řízení, kterým poštovní správní úřady rozhodují o nárocích podle odstavce 1, použije se obdobně předpisů, platných pro řízení ve věcech správních.

(¹) Poštovní zaměstnanec nebo jiný zaměstnanec v poštovní službě, byť i jen dočasně činný, který úmyslně

1. jedná proti ustanovení § 8, odst. 1, nebo

2. poštovní zásilku zničí, odstraní, zadrží nebo zatají, nebo takové jednání třetí osobě dovolí nebo při něm pomáhá, bude potrestán soudem za přečin vězením od 8 dnů do 6 měsíců, není-li čin přísněji trestný. Zamýšlel-li však vinník zjednati činem sobě nebo jinému majetkový prospěch, bude potrestán tuhým vězením od 14 dnů do 6 měsíců.

(²) Pokus přečinu je trestný.

(³) Trestné činy proti poštovním známkám a jiným poštovním cenninám (§ 10, odst. 4) se stíhají podle zvláštních zákonných ustanovení.

(¹) Kdo

1. dopravuje nebo dá dopraviti jinak než poštou věci označené v § 2, aniž běží o dopravu podle § 3, nebo

2. jedná proti předpisům § 3, omezujícím výjimky z poštovní výhrady, nebo proti ustanovení § 7, odst. 2, nebo

3. zřídí proti ustanovení § 4 podnik k dopravě věcí označených v § 2, bude potrestán za těžký důchodkový přestupek pokutou, vyměřenou pětinásobkem až třicetinásobkem poštovního poplatku, o který byla nebo mohla býti pošta zkrácena, a nelze-li výši tohoto poplatku zjistiti, pětinásobkem až třicetinásobkem jeho pravděpodobné výše. Avšak nejmenší pokuta za přestupek podle č. 1 a 2 tohoto odstavce se vyměří částkou 30 Kčs a za přestupek podle č. 3 tohoto odstavce částkou 1000 Kčs. Mimo to buď vinníku uloženo zaplatiti poště poplatek, o který byla zkrácena, po případě jeho pravděpodobnou výši.

(²) Pro řízení při ukládání trestů podle odstavce 1 platí všeobecná ustanovení o stíhání důchodkových přestupků.

(³) Kdo neoprávněně použije zvláštních služebních odznaků nebo oděvu pro poštovní službu (§ 10, odst. 4), bude -potrestán za přestupek okresním národním výborem, neběží-li o čin soudně trestný, pokutou do 5000 Kčs nebo vězením do 14 dnů. Pro případ nedobytnosti pokuty buď vyměřen zároveň náhradní trest vězení podle míry zavinění do 14 dnů.

(⁴) Pokus přestupku podle odstavce 1 a 3 je trestný.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila odpovědnost pošty za věci poštou dopravované, jakož i ostatní podrobnosti o věcech upravených tímto zákonem.

(¹) Mezinárodní poštovní styk a věci s ním souvisící upravují mezinárodní dohody, úmluvy a ujednání. Ustanovení těchto dohod, úmluv a ujednání mají po dobu své mezinárodní účinnosti též účinnost vnitrostátní.

(²) Pokud mezinárodní dohody, úmluvy a ujednání nestanoví nic jiného, platí ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných též pro mezinárodní poštovní styk.

Dnem, kdy tento zákon nabývá účinnosti, se zrušují:

cís. patent ze dne 5. listopadu 1837, č. 47 sb. zák. pol. z roku 1838 a č. 240 sb. zák. soud., kterým byl vyhlášen poštovní zákon,

cís. patent ze dne 26. prosince 1850, č. 4 ř. z. z roku 1851, kterým byl vyhlášen provisorní poštovní zákon pro Uhry, Sedmihradsko atd.,

§§ 423 až 435 důchodkového trestního zákona, vyhlášeného cís. patentem ze dne 11. července 1835, č. 112 sb. zák. pol.,

jakož i všechna v jiných předpisech obsažená ustanovení odporující tomuto zákonu.

Tento zákon nabývá účinnosti 30. dnem po vyhlášení; provede jej ministr pošt v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Základními předpisy československého poštovnictví jsou dosud platné poštovní zákony, a to:

Zákon ze dne 5 listopadu 1837, č. 47/1838 Sb. zák. pol., který platí v zemi České a Moravskoslezské;

zákon ze dne 26. prosince 1850, č. 4/1851 ř. z., platný na Slovensku.

Tyto zákony obsahují právní základy výhradně jen pro dopravu poštovních zásilek, t. j. písemných zpráv, peněz a zboží, kterou obstarává státní zařízení, zvané - v užším slova smyslu -pošta. Ostatní obory činnosti tohoto státního zařízení, zejména obor telekomunikací (telegrafu, telefonu, rozhlasu a pod.) upravují jiné právní normy, na př. zákon č. 60/1923 Sb. o telegrafech; těchto oborů se materie zde projednávaná v ničem nedotýká.

Vysoké stáří uvedených poštovních zákonů má za následek, že naprosto již neodpovídají novým poměrům státoprávním a národohospodářským, zejména pak pronikavě změněným poměrům dopravním. Je třeba si uvědomiti, že rakouský poštovní zákon z r. 1837 byl vydán v době, kdy teprve vznikala železniční doprava, následkem čehož četná jeho ustanovení byla míněna a také použitelná jen pro dopravu silniční a nanejvýše vodní, jak o tom svědčí celá řada paragrafů, v nichž se mluví o povoznících, plavcích a poslech, o koních a dopravních prostředcích poštmistrů, o znamení poštovní trubkou, atd. Aplikace těchto norem na moderní dobu vyžaduje mnohdy násilných právních konstrukcí.

Uherský poštovní zákon z r. 1850 byl vlastně recepcí rakouského poštovního zákona, od něhož se lišil po stránce zevního uspořádání a místy i po stránce věcné. Byl to zákon, vyjadřující tehdejší rakouský a uherský dualismus právní, který se přenesl v roce 1918 i do Československé republiky a zůstal v ní až do nynější doby.

Dosavadní právní stav je tudíž ten, že v zemích českých a na Slovensku platí odlišné základní normy poštovního práva, což ovšem je na škodu s hlediska hospodářského, vadí plynulému výkonu státní administrativy, komplikuje výkon moci veřejné a ztěžuje úpravu vzájemných styků mezi poštou a veřejností, nehledíc k tomu, že již každá citace těchto valně zastaralých norem, jíž nelze se vyhnouti, příliš upomíná na dávno zaniklé státoprávní poměry našich zemí.

K obtížím uvedeného druhu přistupuje ještě to, že není autentického textu těchto zákonů kromě znění německého resp. maďarského. Je tudíž naléhavě třeba, aby byl vydán nový poštovní zákon, platný pro celé území Československého státu.

Dlouhé trvání platnosti obou zmíněných zákonů lze si vysvětliti tak, že jejich vnitřní hodnota zůstala až dodnes v některých směrech zdravá; spočívala především v proklamaci poštovního regálu (platného ovšem již dlouho před tím), t. j. výhradního práva státu na dopravu písemných zpráv, kteréžto právo zůstalo neotřeseno a je základem poštovnictví nejen československého, ale i jiných států. Slovem regál se označovala původně práva královská vůbec, zvláště však výhradní práva, která byla zdrojem příjmů. Práva ta sdílela osudy panovníkovy moci a s ní se vyvíjela. Z těchto práv se zachovala jen ta, která jsou zdrojem příjmů pro stát. Jsou to jednak regály, které zaručují jen státu právo na určité užitky, obsažené původně ve vlastnickém právu k pozemkům, jako na př. regál horní, jednak regály, které dávají státu výhradní právo těžiti z provozování určité živnosti a určitých podniků. Od státních monopolů (solního, tabákového atd.) se regály liší tím, že monopoly mají účel převážně jen finanční, kdežto při regálech se klade důraz též na obecný prospěch a zájem národohospodářský. K těmto regálům patří poštovní regál. Stát si ponechává pro sebe výhradní právo na provozování pošty, ale především proto, aby zaručil dopravu bezpečnou, přesnou a rychlou, zejména však levnou a sloužící za stejných podmínek komukoliv. Právu na výhradní provozování pošty odpovídá na druhé straně závazek státu, aby z výtěžků, dosažených z poštovní dopravy v krajích lidnatých a schůdných, s hustou dopravní sítí atd., hradil schodky poštovní dopravy do krajů řídce obydlených a těžko přístupných, které však bez poštovního styku zůstati nemohou. I sama bezpečnost státu vyžaduje, aby stát měl na poštovní dopravu neomezený vliv, poněvadž správa státu je na poštovní dopravě závislá. Stát vykonává práva, která mu z poštovního regálu plynou, prostřednictvím pošty; nedovoluje nikomu jinému kromě pošty, aby dopravoval věci, na něž se vztahuje poštovní regál. Mimo to přiznal stát poště určitá oprávnění a výhody, aby mohla jeho jménem řádně vykonávati vyhrazená práva a ostatní služby jí obstarávané. Kodifikaci tohoto souboru základních práv a závazků pošty obsahuje poštovní zákon.

Navrhovaná osnova nového československého poštovního zákona vychází z právního stavu, jak byl v jádře založen oběma uvedenými poštovními zákony z roku 1837 resp. 1850, po případě vládním nařízením čís. 175/1936 Sb., o používání pošty, při čemž však neběží jen o pouhou formální jejich unifikaci. Bezduché ulpívání na některých poštovních právech a výsadách, které byly praktické v první polovině 19. století, nikoliv však už nyní, bylo v osnově vymýceno a projevilo se zejména v opuštění poštovního regálu na dopravu novin a časopisů, jakož i některých dalších příkrostí, které odstraniti bylo příkazem moderní doby, jak je o tom uvedeno podrobněji na příslušných místech důvodové zprávy.

K jednotlivým paragrafům osnovy se uvádí toto:

Osnova opouští tradiční právní termín "regál", který je sice vžitý a používají jej i jiné státy, na př. republika Švýcarská ve poštovním zákoně z r. 1925, ale pro svůj původ a vlastní význam (ius regale -právo královské) nehodí se již pro přítomnou dobu. Poněvadž však z důvodů právní kontinuity i se zřetelem k potřebám poštovní služby je nezbytné, aby výlučná práva státu k dopravě vyhrazených věcí a ke zřízení a provozování podniku k jejich dopravě byla úhrnně označována jedním výstižným pojmem, aniž by bylo pochybností, že se změnil jen název a nikoliv též podstata těchto práv státu, volí osnova na místě dosavadního termínu "poštovní regál" náhradní termín "poštovní výhrada". Při tom třeba zvláště míti na zřeteli, že tam, kde jiné platné zákony (na př. zákon č. 77/1935 Sb., o dopravě motorovými vozidly a jejich zdanění) mluví o poštovním regálu, je náhradní termín "poštovní výhrada" i napříště plně rovnocenný dosavadnímu termínu "poštovní regál", ovšem s právní náplní, jak jí vymezuje osnova.

Pojem slova "doprava" resp. jeho odvozenin zahrnuje v sobě všechny úkony potřebné k tomu, aby se zásilka dostala z rukou odesilatelových do rukou adresátových; jsou to tedy úkony spojené s podáním, přemístěním a dodáním zásilky.

Býv. rak. zákon z r. 1837 zněl na tomto místě takto:

"Věci, na jejichž dopravu se vztahují výlučná práva vyhrazená státu, jsou:

1. psaní, k nimž se počítají vůbec všechna písemná oznámení nebo všechny písemné zprávy, svědčící osobám nepřítomným,

2. periodické spisy, t. j. deníky, noviny v listech nebo sešitech, bez rozdílu obsahu; nezáleží na tom, jde-li o psaní a periodické spisy pořízené nebo rozmnožené rukopisně nebo otiskem".

Znění býv. uh. zákona z r. 1850:

"Věci, na jejichž dopravu se vztahují výhradní práva státu jsou:

1. uzavřená psaní s adresami nebo bez nich, otevřená psaní s adresami, k nimž se počítají vůbec všechna písemná oznámení nebo všechny písemné zprávy svědčící osobám nepřítomným, a

2. periodické spisy, a to: deníky, noviny v listech nebo sešitech; nezáleží na tom, jde-li o psaní a periodické spisy pořízené nebo rozmnožené rukopisně nebo otiskem".

Osnova se v podstatě přidržuje věcného smyslu těchto paragrafů, s následujícími změnami a doplňky, které však meritorně nemění nic na dosavadním právním stavu.

A. Slovo "psaní" se nahrazuje slovem "písemnost".

Pojem psaní je v právní literatuře předmětem živé diskuse, neboť je možno jej vykládati nejméně se tří různých hledisk:

1. U psaní v běžném slova smyslu, jak se mu rozumí v denním občanském nebo obchodním životě, se klade důraz na jeho zevní formu v materielním smyslu, t. j. rozměry, váhu a pod. (skoro výhradně se označuje jako psaní obálka s vloženým listem).

2. Podle zákona o listovním tajemství č. 42/1870 ř. z., resp. zák. čl. V/1878, poskytuje se právní ochrana psaním "zapečetěným"; nezbytnou náležitostí je tedy to, že písemnost je uzavřená (zapečetěná, zalepená).

3. Posléze s hlediska poštovní výhrady je třeba pojem psaní vykládati tak, jak je uvedeno v osnově. Místo slova "psaní" se zde užívá slova "písemnost", jakožto výrazu pojmově přesnějšího, zejména též proto, aby nedocházelo k záměnám s pojmem psaní podle výše uvedené odst. 1) (psaní v běžném slova smyslu). Psaními ve smyslu poštovního zákona jsou totiž nejen "psaní" (srv. odst. 1), ale i dopisnice, ústřižky poštovních průvodek nebo poukázek se zprávou pro adresáta, obchodní prospekty, ceníky atd., úhrnem písemnosti všeho druhu bez ohledu na jejich zevní formu, nechť jsou zasílány otevřeně (jako na př. dopisnice), nebo uzavřeně (psaní v zalepené obálce). Tomu byl dán výraz v osnově slovy "otevřené nebo uzavřené písemnosti".

B. Do osnovy se dále vkládá dovětek tohoto znění: "obsahující oznámení určitým adresátům", v němž třeba spatřovati rozhodující pojmový znak písemností, podléhajících poštovní výhradě. Obsahuje-li písemnost oznámení a svědčí-li určitému adresátu nebo i několika určitým adresátům zároveň, je věcí, na kterou se vztahuje poštovní výhrada. V praksi se adresát zpravidla označuje připsáním adresy na zásilku; o zásilky svědčící určitým adresátům běží však i tehdy, jestliže se mají dodati podle zvláštního rozdělovače. Naproti tom u písemností, které nemají povahu oznámení, jako na př. knihy, hudebniny, kalendáře a pod., nebo písemnosti, které sice mají povahu oznámení, jako např. knihy, hudebniny, kalendáře a pod., nebo písemnosti, které sice mají povahu oznámení, ale nesvědčí určitým adresátům, nýbrž celému okruhu blíže neurčených osob, jako např. letáky nebo obchodní prospekty, kolportované veřejně na ulicích, veletrzích a pod., nepodléhají poštovní výhradě. Je přirozené, že poštovní výhrada se uplatní jen u těch písemností, svědčících určitým adresátům, u nichž přichází v úvahu dopravní úkon. Zákon z r. 1837 resp. 1850 dával tomu výraz slovy "svědčící osobám nepřítomným", což však není třeba zvlášť vyzdvihovati, neboť mezi osobami přítomnými neběží o dopravu, nýbrž pouhé odevzdání. - Slovo "osoba" v zákoně z r. 1837 rep. 1850 bylo v osnově nahrazeno přesnějším, v poštovní službě i v běžné řeči obvyklým výrazem "adresát".

C. Nezáleží na tom, jakým způsobem je písemnost vyhotovena, zda rukopisně, razítkem, tiskem nebo jaký má zevní vzhled, či zda je pořízena písmem, řečí nebo značkami tajnými nebo smluvenými. Slovem "písemnost" se má tedy naznačiti, že běží o zprávu vtělenou ve hmotný substrát, kterou třeba lišiti od zpráv pouze zrakových či sluchových, nebo zpráv dopravených elektricky.

Poštovní správa se v novém poštovním zákoně vzdává práva na výhradní dopravu periodických spisů, t. j. novin a časopisů, kterou jí zákony z r. 1837 resp. 1850 zaručovaly. Činí tak v souhlase s praksí, vyvinuvší se již od mnoha desetiletí, podle níž noviny i časopisy - zejména vycházející denně - jsou dnes dopravovány též drahou, auty a vůbec příležitostmi mimo okruh poštovní dopravy, aby se dostaly co nejrychleji na místo určení. Trvati nadále na poštovní výhradě u novin a časopisů vedlo by k nežádoucím příkrostem a bylo by i zbytečné, neboť novinové výplatné je vůbec nejlevnějším, ba ztrátovým poštovním poplatkem, takže je nepochybné, že i napříště bude stejně používáno poštovní dopravy k rozesílání novin a časopisů tam, kde se to dělo až dosud.