Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1946.

1. zasedání.

88.

Interpelace

poslanců inž. Josefa Herla a Julia Klimka,

ministru školství a osvěty

ve věci trýznivého postupu školských úřadů proti členům profesorského sboru reálného gymnasia v Praze II.

Na reálném gymnasiu v Praze II., Ječná ul., došlo k přehmatům školských úřadů proti býv. řediteli tohoto ústavu a některým členům jeho profesorského sboru, kteří se ničím neprovinili, ale soustavně jsou vystavováni šikanám nadřízených školských úřadů. V této věci byl již v PNS vznesen dotaz na pana ministra školství (čís. 7 PNS dotazy), který však zůstal bez odpovědi. Ve věci samé však rovněž náprava sjednána nebyla, naopak další členové sboru jsou šikanováni a postupuje se proti nim protizákonně.

Především bylo ublíženo býv. řediteli tohoto ústavu Janu Čeňkovi, který byl ředitelem ústavu od r. 1932 a vedl jej i za okupace v duchu národním, takže nejen profesorský sbor tohoto ústavu již 13. května 1945 mu vyslovil dík a důvěru za vedení ústavu v době okupace, ale i závodní rada tehdy zvolená s předsedou prof. E. Wiškovským, seniorem sboru, vyslovila mu důvěru a požádala ho, aby ústav dále vedl. Když však po prázdninách po provedení nutných oprav škod, způsobených na budově náletem, měl býti na ústavě zahájen školní rok, dne 11. září 1945 zemská školní rada zvláštním poslem doručila řediteli Čeňkovi přípis, že se dává do pense a aby ihned předal vedení ústavu prof. Milošovi Maternovi z reál. gymnasia v Libni. Když se to závodní rada ústavu dověděla, jak urážlivým způsobem ředitel ústavu jest dáván do pense, a že se tak činí bez jejího vyjádření, zakročila ve školském odboru ÚRO a žádala o zákrok. Bylo jí doporučeno, aby nový správce ústavu byl odmítnut a aby byl proveden zákrok na zemské školní radě. Závodní rada se dle toho zařídila a její postup pak schválila plenární schůze profesorského sboru, který 24 hlasy odmítl nově jmenovaného správce Maternu a vyslovil se pro setrvání ředitele Čeňka v jeho funkci. Jeden ze členů sboru nehlasoval a dva vyslovili se proti. Dne 13. září 1945 dostavila se do ústavu zvláštní komise zemské školní rady, vedená inspektorem Rejfířem, která vyšetřovala a vyslýchala odděleně jednotlivé členy metodami, které se až příliš podobaly metodám okupantských úřadů. Votum závodní rady nebylo vůbec respektováno a nebyla respektována ani tradice zavedená již v prvé republice, že před jmenováním nového správce ústavu jest dotazován profesorský sbor. Také zákroky zástupců Revolučního odborového hnutí a ÚRO zůstaly bez účinku.

Na místo uklidnění poměrů zemská školní rada přikročila k dalším retorsím proti členům sboru a dokonce i předsedovi a členům závodní rady. Dne 14. září 1945 byl senior sboru Evžen Wiškovský, předseda závodní rady, definitivní profesor na tomto ústavě, přeložen na ústav na opačném konci Prahy na reálné gymnasium v Libni, ačkoliv v době jeho ustanovení nebyl pro něho na tomto ústavě ani dostatečný počet hodin. Tento bezohledný postup byl pak dovršen dalšími protizákonnými opatřeními, kdy v červnu 1946 byl prof. Wiškovský bez předchozího disciplinárního řízení zbaven definitivy na reálném gymnasiu v Praze II., Ječná ul. a prohlášen profesorem definitivním bez určení místa (§ 70 sl. ř.). Zemská školní rada nespokojila se však tímto a pokračovala zcela bezdůvodně a bez jakéhokoliv řízení proti dalším členům sboru.

15. září 1945 byl přeložen prof. Jan Hlinovský na reál. gymnasium do Vysočan.

2. října 1945 prof. František Hradecký do Bíliny vzdor tomu, že měl nemocnou ženu a jednoroční dítě.

3. října 1945 přeložen byl do Karlína definitivní profesor Karel Rosa.

A ještě i po vydání dekretu presidenta republiky z 24. října 1945 o závodních radách došlo k dalšímu přeložení, a to nově zvoleného předsedy závodní rady definitivního profesora na reál. gymnasiu v Ječné ul. Antonína Čulíka na stát. gymnasium v Praze VII., Strossmayerovo nám. Na provedený zákrok bylo sice po několika dnech přeložení odvoláno, ale pouze telefonicky a nikoliv písemně.

Tímto postupem dozorčího školského úřadu byl jednak hrubě porušen zákon, jednak postup ten jest nesociální vzhledem k tomu, že jde vesměs o profesory, kteří se ničím neprovinili a kteří se nemohou dovolati spravedlnosti a dostiučinění. Celý postup vnucuje dojem, že při něm šlo o vyřizování osobních účtů a o politicko-stranický postup proti profesorům, kteří se nechtěli snad přihlásiti k jedné politické straně.

Táží se proto podepsaní pana ministra školství a osvěty:

1. Zda jest mu znám trýznivý postup školských úřadů proti některým profesorům reál. gymnasia v Praze II., Ječná ul.?

2. Zda jest ochoten zaříditi přísné a nestranné vyšetření interpelovaných případů?

3. Zda jest ochoten zaříditi, aby postiženým profesorům dostalo se dostiučinění?

V Praze dne 12. září 1946.

Inž. Herl, J. Klimek,

Vičánek, Charvát, dr Rozehnal, inž. Janáček, Vojanec, Broj, Polomský, Desenský, Hořínek, Sova, Brukner, Hynek, A. Fránek, dr Bunža, Konvalina, dr Novák, Kaďůrek, Soukup, inž. Sochorec.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP