Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Do doby odborné činnosti podle § 3, odst. 4 zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907, kterým se upravuje lékárnictví, se započítává doba,

1. kterou za vojenské presenční služby nebo výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, konané v československé armádě, anebo za služby v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, ve vojenské lékárně nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;

2. po kterou farmaceut po vykonané aspirantské zkoušce (§§ 2 a 14 nařízení ze dne 5. března 1912, č. 47 ř. z., o zaměstnání pomocných osob při provozování lékáren) konal odbornou činnost ve veřejné nebo ústavní lékárně jako t. zv. sustentant, poněvadž pro uzavření českých vysokých škol nemohl započíti universitní studium, potřebné k dosažení diplomu magistra farmacie, nebo v něm pokračovati;

3. po kterou magistr farmacie nebo sustentant byl za doby nesvobody přikázán:

a) k odborné činnosti v cizozemských lékárnách nebo

b) k práci jiného druhu mimo veřejné nebo ústavní lékárny;

4. po kterou byla magistru farmacie nebo sustentantu po 29. září 1938 z národních, politických nebo rasových důvodů znemožněna odborná činnost;

5. po kterou magistr farmacie nebo sustentant byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo osobou jemu postavenou na roveň.

Doba uvedená v § 1, č. 1, 2 a č. 3, písm. a) se započítává bez další podmínky. Doba uvedená v § 1, č. 3, písm. b), č. 4 a 5 se započítává jen tehdy, byl-li magistr farmacie nebo sustentant zaměstnán nejméně jeden rok ve veřejné nebo ústavní lékárně nebo byl-li nejméně po tuto dobu odborně činný způsobem uvedeným v § 1, č. 1.

Do tříleté aspirantské služby předepsané na Slovensku nařízením č. 105.598/1912 K. V. M. (uh. m. kultu a vyučování), o pravidlech pro výcvik aspirantů farmacie a o asistentské době, se započítává pro dosažení práva na vedení lékárny doba:

a) kterou za vojenské presenční služby nebo výjimečné činné služby podle § 27 branného zákona, konané v československé armádě, anebo za služby v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád ztrávil magistr farmacie po dosažení diplomu ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, ve vojenské lékárně nebo ve vojenském zdravotnickém skladě;

b) po kterou byla magistru farmacie nebo asistentu po 29. září 1938 z národních, politických nebo rasových důvodů znemožněna odborná činnost, avšak nejvyšší výměrou dvou roků;

c) po kterou magistr farmacie nebo asistent byl příslušníkem československé armády v zahraničí nebo osobou jemu postavenou na roveň (§ 1, č. 5), avšak nejvyšší výměrou dvou roků.

(¹) Výhody podle tohoto zákona se přiznávají lékárnickým osobám na jejich žádost.

(²) Žádost musí býti doložena věrohodnými doklady o všech rozhodných okolnostech. O žádosti rozhoduje ministerstvo zdravotnictví po slyšení zastupitelstva lékárnického stavu, na Slovensku také po slyšení pověřenectva pro zdravotnictví.

Ustanovení § 3, odst. 2 druhé věty zák. č. 5/1907 ř. z. se zrušuje.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví.

Zákon upravuje započtení vojenské služby lékárnickým osobám, pokud byly za této služby školeny nebo činny jako farmaceuti (§ 1, č. 1) a dále odčinění křivd lékárnickým osobám, způsobených jim za doby nesvobody a válečnými událostmi (§ 1, č. 2 až 5).

Podle dosud platného ustanovení § 3, odst. 2 zák. č. 5/1907 ř. z. jest zaměstnání ve farmaceutické službě v některé tuzemské nebo ústavní lékárně postavena na roveň "presenční služba jako jednoroční dobrovolník farmaceut, pokud tato služba byla vykonána po dosažení akademického stupně magistra farmacie v některé c. a k. vojenské nebo zeměbranecké lékárně", avšak s tou výhradou, že smí býti započtena v nejvyšší výměře jednoho roku. Toto ustanovení je obsoletní, protože vojenská presenční služba byla prodloužena na dva roky. Kromě toho příslušník lékárnického stavu, který konal vojenskou službu a byl za této služby cvičen nebo činný jako farmaceut, je ve značné nevýhodě oproti nevojákům, ježto prakse provozovaná ve vojenské lékárně se mu započítává toliko jednou polovinou.

Z těchto důvodů se jeví nutným, aby uvedená vojenská služba byla do odborné činnosti plně započtena, a to jak služba v československé armádě, tak i služba v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád.

Vlivem stavu nesvobody a válečných událostí nastaly u některých farmaceutů zvláštní poměry. Jejich činnost, se zřetelem k těmto poměrům, musí býti hodnocena buď s hlediska odborného nebo v zájmu spravedlnosti a slušnosti stejně jako činnost uvedená v § 3, odst. 1, č. 4 zák. č. 5/1907 ř. z.

Zejména je nutno započítati do odborné činnosti činnost tzv. sustentantů, t. j. lékárnických osob, které po vykonané aspirantské zkoušce nemohly pro uzavření českých vysokých škol, k němuž došlo dne 17. listopadu 1939, započíti nebo pokračovati v universitním studiu, potřebném pro dosažení diplomu magistra farmacie a setrvaly při výkonu služby v lékárně.

Dále nutno započítati dobu, po kterou byli magistři farmacie nebo sustentanti povinni podle předpisů, vydaných za doby nesvobody o řízení práce, o nouzové službě, technické nouzové pomoci a j. pracovati v cizozemských lékárnách nebo vůbec mimo veřejné nebo ústavní lékárny, byvše k těmto pracím přikázáni. Naproti tomu nelze však započítati dobu, po kterou uvedené osoby vykonávaly zmíněné práce samy z vlastního rozhodnutí, bez přikázání.

Obdobně se započítává doba, kterou příslušníci lékárnického stavu ztrávili ve vězení nebo v koncentračních a podobných táborech z důvodů národní, politické nebo rasové persekuce, nebo po kterou jim byla z uvedených důvodů znemožněna odborná činnost, ačkoli zůstali na svobodě. Dále se započítává doba, kterou ztrávily lékárnické osoby jako příslušníci československé armády v zahraničí nebo jako osoby jim postavené na roveň.

Aby měl zákon platnost celostátní, obsahuje též ustanovení o době, kterou lze započítati do tříleté asistentské služby, potřebné pro dosažení práva na vedení lékárny na Slovensku.

Uvedené započtení vojenské služby a odčinění křivd je nutno provésti zákonem, poněvadž se započítává i vojenská služba delší jednoho roku a mění se ustanovení § 3, odst. 1, č. 4 a odst. 2 zák. č. 5/1907 ř. z. tím, že se do doby odborné činnosti (§ 3, odst. 4 cit. zák.) započítává i odborná činnost před dosažením diplomu magistra farmacie. Kromě toho vybočuje osnova ze zmocnění daného ustanovením § 3, odst. 3 cit. zákona. Osnova neřeší zhodnocení prakse vojenských lékárníků z povolání v tuzemských vojenských lékárnách, poněvadž tato služba se podle ustálené judikatury považuje za službu v tuzemských lékárnách ústavních. S provedením zákona nevzejdou státní pokladně zvláštní výlohy.

V § 1 se taxativně uvádějí doby, které mají býti započteny do doby odborné činnosti uvedené v § 3, odst. 4 zák. č. 5/1907 ř. z. Pojem příslušníků československé armády v zahraničí a osob jim postavených na roveň vymezuje osnova zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 15. května 1946, č. 136 Sb., o umisťování a jiném zaopatření účastníků národního boje za osvobození, zejména pak vymezují pojmy některých osob a přiznávají jim další výhody, kterážto osnova se právě projednává.

V § 2 se stanoví délka doby, kterou lze započítati do odborné lékárnické činnosti. Požadavek druhé věty je diktován tím, že povaha lékárnické činnosti vyžaduje nejméně jednoroční prakse v lékárně k získání odborných znalostí, bezpodmínečně potřebných k samostatnému vedení lékárny. Při tom jest zcela nerozhodné, zda požadovaná jednoroční činnost ve veřejné nebo ústavní lékárně, po případě činnost uvedená v § 1, č. 1 byla konána před nebo po době, o jejíž započtení jde.

Vzhledem k tomu, že na území Slovenska platí jiné právní předpisy, je nutno, aby délka doby, kterou lze započítati do odborné činnosti na Slovensku, byla určena vzhledem k předpisům tam platícím.

Výhody tohoto zákona možno poskytnouti toliko případ od případu, po uvážení všech okolností žadatelem prokazovaných. Ustanovení odstavce 2, podle kterého si rozhodování o žádostech vyhrazuje ministerstvo zdravotnictví, je odůvodněno jednak závažností těchto případů a jednak potřebou jednotné prakse.

K ustanovením zde uvedeným není třeba zvláštního vysvětlení.