Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Zřizuje se Společnost pro obnovu Lidic jako právnická osoba veřejného práva se sídlem v Praze.

(²) Účelem Společnosti jest především vybudovati Lidice a v rámci této obce dáti nový domov lidickým ženám, vrátivším se z koncentračních táborů, a jejich dětem, jakož i obyvatelům Ležáků, pokud se ještě vrátí, postarati se o uctění památky obětí nacistických zvěrstev a obnoviti Lidice tak, aby se staly trvalým symbolem spojení všech demokratických sil, které spolubudovaly mezinárodní jednotu ke zdolání fašismu. Po dosažení tohoto účelu může Společnost přispěti k obnově dalších obcí a jejich částí, pokud byly zničeny zvůlí okupantů, a k podpoře jejich obyvatelů, kteří byli zničením poškozeni.

(³) Na činnost a hospodářství Společnosti dozírá stát.

(¹) Pro účely vybudování zničených obcí nebo jejich částí (§ 1, odst. 2) lze provésti vyvlastnění podle opatření Stálého výboru ze dne 16. listopadu 1938, č. 291 Sb., o vyvlastnění a o některých jiných opatřeních k účelům hospodářského přebudování státu nebo dočasného hospodářského zajištění nezaměstnaných osob, ve znění vládních nařízení ze dne 21. března 1942, č. 109 Sb., a ze dne 27. prosince 1944, č. 289 Sb.

(²) Na návrh Společnosti může země převzíti provedení jednotlivých jejích úkolů, schválí-li příslušnou dohodu ministerstvo vnitra.

(¹) Jmění Společnosti tvoří zejména majetkové podstaty, přikázané jí ministrem vnitra a určené pro účely uvedené v § 1, odst. 2, dále výtěžky veřejných sbírek, dary, dědictví a odkazy.

(²) Náklady spojené s činností Společnosti, pokud k jejich úhradě nestačí prostředky podle odstavce 1, uhradí se příspěvky ze státních a jiných veřejných prostředků.

(³) Společnost jest osvobozena od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních, jakož i od obecní dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Bezúplatná nabytí a poskytnutí Společností, jakož i listiny o tom zřízené, nejsou podrobeny dani z obohacení ani poplatkům; její jmění nepodléhá poplatkovému ekvivalentu.

Činnost, složení, organisaci a zánik Společnosti upraví statut, který vydá vláda nařízením.

Všechny úřady a orgány veřejné správy jsou povinny podporovati v mezích své působnosti Společnost v její činnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Dne 10. června 1942 byla bezpříkladnou surovostí okupantů zničena a se zemí srovnána hornická obec Lidice ve správním okresu kladenském a lidické obyvatelstvo povražděno nebo odvlečeno. Jméno Lidic mělo býti navždy vyhlazeno. Tímto zločinem proti základním právům lidským, zákonům božským i lidským byl pobouřen lid všech svobodymilovných národů. Ohlas zneuctěného lidství barbarským zničením Lidic a vyhlazením jejich obyvatelů zvláště proniklo do celého spojeneckého světa. Ve spojeneckých zemích se konaly projevy, které odsoudily nacistickou zběsilost a ve prospěch obnovení Lidic byly uspořádány sbírky. Sbírka anglických horníků, pořádaná péčí "Lidice shall live Committee", dosáhla značné částky Ł 30.000.-. Lidice se staly památným symbolem protifašistického boje a symbolem jednoty všech, kdož ochraňují demokracii a svobodu. Tak byly Lidice po své zničení vzkříšeny k novému životu. Hrdinství lidických mučedníků vzdala svou úctu vláda Československé republiky v Londýně dne 10. července 1942, když z jejího doporučení udělil president republiky Lidicím Československý válečný kříž, symbolické to vyznamenání pro všechen náš lid, který trpěl pod jhem okupantů.

Brzy po osvobození republiky usnesla se vláda republiky Československé slavnostně ve své schůzi, konané dne 6. června 1945, na výstavbě nových Lidic. Na to bylo již dne 10. června 1945 na národní tryzně v Lidicích prohlášeno ministrem vnitra Václavem Noskem, že obnovujeme v osvobozené Československé republice obec Lidice v původních jejích hranicích i s jejím starobylým českým úředním názvem. Neplatnost zrušení obce Lidic byla deklarována také legislativně (§ 12, č. 4 dekretu presidenta republiky č. 121/1945 Sb.). (Lidická tragedie je podrobně osvětlena v publikaci "Lidice", vydané ministerstvem vnitra, odbor pro politické zpravodajství v r. 1945.)

Druhá neméně slavná oběť, položená národem na oltář vlasti, jsou Ležáky, místní to části patřící k obci Louka a zčásti k obci Miřetice ve správním okrese chrudimském, postižené hrůznou krutostí okupantů dne 24. června 1942. A k nim se druží řada dalších obcí a osad, které se rovněž staly dějištěm krutého řádění nacistů.

V duchu svého usnesení ze dne 6. června 1945 usiluje vláda o to, aby co nejdříve došlo k důstojné výstavbě Lidic, jakož i jiných podobně postižených obcí a osad. K dosažení tohoto cíle předkládá vláda ústavodárnému Národnímu shromáždění tuto osnovu zákona.

Pro své ušlechtilé poslání najde Společnost pro obnovu Lidic v tuzemsku i za hranicemi velikou morální oporu u všech sil, jež chtějí uchovati svobodu a demokracii.