Předseda Jos. David.
Místopředsedové Hodinová-Spurná,
Hladký, Komzala.
Zapisovatelé dr. Bartuška, Bolen.
Členové vlády: předseda vlády
Gottwald; náměstkové předsedy
vlády Laušman, Široký, Zápotocký;
ministři dr. Čepička, dr. Dolanský,
Ďuriš, E. Erban, Fierlinger, dr.
Gregor, inž. Jankovcová, V. Kopecký,
Krajčír, dr. Neuman, Nosek,
Petr, Plojhar, arm. gen. Svoboda, dr. inž.
Šlechta, dr. Šrobár: státní
tajemníci dr. Clementis, dr. Ševčík.
241 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar;
jeho zástupci dr. Záděra, dr. Ramajzl.
Rozprava o prohlášení předsedy vlády
Klementa Gottwalda, učiněném v 94. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění
dne 10. března 1948.
Předseda (zvoní): Zahajuji 95. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu dal
jsem na dnešní schůzi posl. Kubátovi,
na týden posl. dr. Bělehrádkovi, Majerovi,
dr. Zibrínovi, Matýskovi, Nermuťovi,
dodatečně pro schůze konané od 12.
do 18. prosince 1947 a od 21. do 23. ledna 1948 posl. Vibochovi.
Posl. Brukner žádá o zdravotní
dovolenou na 3 týdny. Lékařské vysvědčení
předložil.
Posl. Firt žádá o zdravotní dovolenou
na 14 dnů. Lékařské vysvědčení
předložil.
Posl. Frant. Hála žádá o zdravotní
dovolenou na 2 měsíce, počínaje 25.
únorem 1948. Lékařské vysvědčení
předložil.
Posl. dr. Josko žádá o zdravotní
dovolenou na 14 dnů. Lékařské vysvědčení
předložil.
Navrhuji udělení těchto dovolených.
Kdo s mým návrhem souhlasí, nechť zvedne
ruku! (Děje se.)
To je většina. Navržené dovolené
se schvalují.
Došla tato oznámení:
Posl. Msgre Jan Šrámek oznámil přípisem
z 25. 2. 1948, že se vzdává poslaneckého
mandátu. (Ú 8040.)
Posl. Františka Zeminová oznámila přípisem
z 1. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého
mandátu. (Ú 8100.)
Posl. dr. Antonín Hřebík oznámil
přípisem ze dne 2. 3. 1948, že se vzdává
poslaneckého mandátu. (Ú 8114.)
Posl. Vojta Beneš oznámil přípisem
z 6. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého
mandátu.
Posl. dr. Vilém Bernard oznámil přípisem
z 6. 3. 1948, že se vzdává poslaneckého
mandátu.
Posl. dr. Jaroslav Stránský oznámil
přípisem z 9. 3. 1948, že se vzdává
poslaneckého mandátu. (Ú 8246.)
Předsednictvo klubu KSČ spolu s posl. dr. Vaškem
oznamují, že posl. dr. Vašek vstoupil
do klubu komunistické strany Československa. (Č.
Ú 7674.)
Klub poslanců komunistické strany Slovenska oznamuje
spolu s posl. dr. Haimem, že posl. dr. Haim
vstoupil do klubu poslanců komunistické strany Slovenska.
(Č. Ú 7673.)
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, na němž je
Rozprava o prohlášení předsedy vlády
Klementa Gottwalda, učiněném v 94. schůzi
dne 10. března 1948.
Přihlášeni jsou tito řečníci
na straně "pro": pp. posl. Slánský,
dr. John, Bašťovanský, Petr,
Kobylka, Polák, dr. Brúha,
dr. Uhlíř, dr. Řehulka.
Uděluji slovo p. posl. Slánskému.
Posl. Slánský (uvítán potleskem):
Slavná sněmovno, dámy a pánové!
Dovolte mi nejprve, abych se jako místopředseda
Ústředního akčního výboru
Národní fronty jménem všech stran a
složek, které jsou v Národní frontě
zastoupeny, připojil k projevům žalu (Shromáždění
povstává.), jejž vyslovila vláda
nad tragickým skonem ministra zahraničních
věcí dr. h. c. Jana Masaryka, jemuž
národ zachová vděčnou pamět.
Ministra Masaryka je možno přiřaditi
na význačné místo k těm milionům
prostých občanů, jimž předseda
vlády ve svém prohlášení vyslovil
obdiv a dík za jejich rozhodný a vpravdě
státnický postoj v době vládní
krise. Ministr Masaryk patřil mezi ty, kteří
pomohli zachránit naši zemi před novými
Lipany a tím i před Bílou horou a přispěl
tak k porážce novodobé Panské jednoty.
Když ministři tří politických
stran podali demisi a postavili v sázku budoucnost republiky,
ministr Masaryk ani okamžik neváhal a prohlásil,
že setrvá na svém místě v Gottwaldově
vládě. V těchto historických dnech,
kdy láska k vlasti procházela zkouškou ohněm
a kdy také mnoho lidí zklamalo, Jan Masaryk
osvědčil své vřelé vlastenectví
a svou skutečnou víru v demokracii. Přihlásil
se k obrozené Národní frontě a na
zodpovědném místě vedoucího
muže naší zahraniční politiky dal
i osobně pádnou odpověd těm, kteří
špiní a pomlouvají naší republiku.
Řekl jasně a nedvojsmyslně, že jde a
půjde s lidem, a v soukromém rozhovoru prohlásil,
že jednal tak, jak by jednal i jeho veliký otec. Chtěl
bych zvláště říci, že pro
nás komunisty bylo předmětem mimořádné
radosti, že syn presidenta Osvoboditele zaujal tak důležité
místo ve vládě Klementa Gottwalda a
že jsme si s ním tak dobře rozuměli.
Vážili jsme si Jana Masaryka pro jeho vzácné
lidské osobní vlastnosti a oceňovali jsme
vysoko spolupráci s ním, poněvadž máme
za to, že naše lidově demokratická republika
v nových historických podmínkách naplňuje
skutečný odkaz T. G. Masaryka. Těsná
součinnost s tragicky zesnulým Janem Masarykem
v kritických dnech byla pro nás ještě
jedním potvrzením, že jsme nehájili
jen nějaké úzké, stranické
zájmy, nýbrž že jsme hájili skutečné
zájmy národa a republiky proti nebezpečí
rozvratu a zkázy. Právě proto, že Jan
Masaryk zůstal republice a národu v nejtěžších
dobách věren, učinila jej zahraniční
reakce terčem zběsilých útoků
a pomluv. Viděli jsme již na příkladu
Karla Čapka a S. K. Neumanna, jak naše i zahraniční
reakční smečka dovede štvát mužné
a čestné lidi k smrti. Podařilo se ji to,
žel, i v případě Jana Masaryka,
který se musel dožít toho, jak jeho bývalí
přátelé na západě nad ním
vysloví klatbu jen proto, že odmítl napomáhat
přípravě nového Mnichova. Muž,
jemuž vzdáváme poslední čest,
nemiloval květnatých frází. Loučíme
se s ním těžce teď, kdy bychom jej hodně
potřebovali. Tiskneme mu v duchu naposled jeho ruku a říkáme:
věrnost za věrnost. Jan Masaryk šel
s lidem a lid nikdy nezapomene velkého syna velkého
otce. (Shromáždění usedá.)
A nyní chci přejít k vlastnímu projevu.
Slavná sněmovno, dámy a pánové!
Jménem poslaneckého klubu komunistické strany
Československa vyslovuji naprostý souhlas s vládním
prohlášením a s akčním programem
doplněné a rekonstruované vlády obrozené
Národní fronty v čele s Klementem Gottwaldem.
V minulých dnech prošel náš lid velikou
a vítěznou zkouškou, rozdrtil pokus zpátečnických
sil o protistátní puč. Reakce, která
připravovala spiknutí proti republice, byla sama
poražena. Zvítězil náš český
a slovenský lid, zvítězil díky své
jednotě, rozhodnosti a organisovanosti. 25. únor
1948 vejde do našich novodobých dějin jako
počátek nového, slavného období
naší země. Náš lid prošel
velikou státníkovou zkouškou a nabyl nových,
velmi cenných zkušeností. Mnoho se poučil
z historie a souvislosti protistátního spiknutí.
Poznal zrádné a protistátní cíle
a záměry osnovatelů spiknutí, kapitalistů
a velkostatkářů, poznal, že kapitalisté
a velkostatkáři, jimž po 9. květnu 1945
znárodnil část jejich majetku a podlomil
jejich politickou moc, se nikdy nesmířili se svou
porážkou a usilovali o to, aby znovu nastolili předmnichovský
režim vykořisťování, útlaku,
nezaměstnanosti, hladu, střílení do
pracujícího lidu. Poznal, že se mu nevyplatila
jeho velkomyslnost po květnové revoluci, kdy ponechal
volné pole zbytkům vykořisťovatelských
tříd. Reakční agenti těchto
vykořisťovatelů nalezli do jednotlivých
stran Národní fronty, zvláště
do demokratické strany slovenské, do národně
socialistické strany, do lidové strany a učinili
si z těchto stran povolné nástroje svých
protistátních plánů. Reakční
síly ovlivnily do značné míry i politiku
strany sociálně demokratické, jak se to projevilo
na jejím brněnském sjezdu. My jsme včas
a mnohokrát varovali tyto strany Národní
fronty před nebezpečím, kterému se
vystavují ochotným přijímáním
reakčních živlů do svých řad.
Varoval je předseda naší strany, když
v březnu 1946 na 8. sjezdu komunistické strany na
ně apeloval, aby se nedali svésti sirénami
reakce a držely krok s národem. Ovšem většina
představitelů těchto stran zůstala
hluchá k tomuto varování. Vydávala
své strany reakci a umožnila reakci rozvratnou a podkopnou
práci proti republice. Reakce spekulovala na to, že
nezvládneme poválečné potíže,
že zkrachuje znárodněné hospodářství,
že se zdiskreditují národní výbory,
že nastane krach našich státních financí,
a pracovala k tomu, aby se tyto její naděje splnily.
Brzdila budovatelskou práci a rozvracela naše hospodářství,
sabotovala v národních výborech, ve státním
aparátě, v soudnictví, ve školách,
všude, kde měla své lidi. Nepoučila
se ani výsledky květnových voleb r. 1946,
které zklamaly její naděje legální
zvrat lidově demokratického režimu. Brzy po
volbách začala sbírat své síly,
aby stupňovala rozvrat a chaos, aby využila sucha
a vyživovacích obtíží, aby se takto
pokusila o uskutečnění svých kontrarevolučních
záměrů. Její plán se rýsoval
stále jasněji. Využívala své
formální většiny ve vládě
a v parlamentě, ochromovala soustavně činnost
vlády a parlamentu, brzdila, sabotovala projednávání
zákonů, zhoršovala je nebo je vůbec
znemožňovala, začala vystupovat jako zpátečnický
protikomunistický blok v parlamentních výborech,
až se nakonec otevřeně zformovala s cílem,
vyřadit největší vládní
stranu, komunistickou stranu, zastupující 40 % voličů,
ze spolurozhodování ve vládě. Chtěla
suchou cestou změnit poměr mocenských sil
ještě před volbami, chtěla vyvolat vládní
krisi, donutit Gottwaldovu vládu k demisi a učinit
tak pokus o utvoření úřednické
vlády. Takový byl strategický plán,
zločinný a protistátní plán
naší reakce. Reakce vyvolala vládní
krisi ve chvíli, kdy nás od voleb dělily
jen 2-3 měsíce. Proč nechtěla vyčkat
výsledku voleb a proč chtěla ještě
do voleb změnit mocenské poměry ve vládě?
Proto, že se bála výsledku voleb. A byli to
její zahraniční našeptavači,
kteří ji ponoukali k tomu, aby nedopustila vítězství
komunistů v klidných a svobodných volbách,
aby se pokusila o to, zabránit tomu za každou cenu,
i za cenu reakčního puče.
Ale osnovatelé tohoto kontrarevolučního spiknutí
se osudně přepočítali. Přepočítali
se a byli poraženi, byli živelným hněvem
našeho lidu smeteni.
Jsou lidé, kteří nyní tvrdí,
že vítězství lidu bylo umožněno
šťastnou náhodou, chybou a hloupostí reakčníků,
kteří podali demisi. Chyba reakce, můžeme-li
to nazvat chybou, spočívala však v něčem
jiném. Spočívala v tom, že reakce nesprávně
ocenila poměr sil, že přecenila vlastní
síly a podcenila síly lidu. Vyplynulo to z třídní
povahy a třídní omezenosti reakčníků.
(Potlesk.) Neznali lid, jeho skutečné smýšlení
a jeho sílu. Soudili o náladách lidu podle
svého okolí. A jaký to byl lid, se kterým
se oni stýkali? Byla to úzká vrstva velkoobchodníků,
statkářů, fabrikantů, vysokých
byrokratů, zlaté mládeže, šmelinářů
a kolaborantů. U těchto lidí, právem
se obávajících nového režimu,
nalézaly nadšený souhlas a odezvu jejich pomluvy
o policejním režimu, gestapismu, teroru, o znárodněném
průmyslu, jejich štvanice proti národním
výborům, závodním radám, odborovému
hnutí, proti nové zemědělské
politice atd. Souhlas těchto lidí vydávali
ve své zaslepenosti za mínění lidu.
Skutečný lid, dělníci, rolníci,
drobní živnostníci, pracující
inteligence, smýšleli však jinak. Jak smýšleli,
to se ukázalo na sjezdu závodních rad a na
sjezdu zemědělců.
V kritických únorových dnech, kdy došlo
k měření sil, se nejlépe projevilo,
jak reakce podceňovala silu lidu a jeho vůli bránit
nový lidově demokraticky řád. Reakce
ve své třídní omezenosti nechápala,
že lid, který již okusil ovoce a blahodárnost
nového života, který poznal nový řád
v němž si začal sám spravovat své
veřejné záležitosti a znárodněné
hospodářství bez kapitalistů, že
tento lid je ochoten se za nový, lidově demokratický
režim bít, bránit jej, přinášet
pro něho oběti. A lid jej také skutečně
bránil a ubránil.
Kde proti tomu byly ty statisícové masy národně
socialistických a lidoveckých stoupenců v
Praze? Neviděli jsme je, až na několik set
studentů, kteří se rozprchli, když se
přiblížily řady dělnických
manifestantů. (Potlesk.)
Osnovatelé reakčního spiknutí se v
těchto dnech stali v pravém slova smyslu generály
bez vojska. Lid je opustil, odvrátil se od nich, od jejich
protinárodní a zrádné politiky, kterou
v pravé podobě poznal právě v těchto
kritických chvílích. Poznal v nich ty staré
mnichovany, kteří již jednou, v r. 1938, vydali
republiku do rukou německých utlačovatelů
a učinili tak za aktivní součinnosti západních
imperialistů. Titíž lidé chtěli
dnes opět připravovat cestu k novému Mnichovu.
Tentýž Zenkl, který v r. 1938 tvořil
s Beranem totalitní Národní jednotu,
tentýž Feierabend, který zásoboval
Hitlerovu armádu československou pšenicí
a stal se pak z milosti Hitlerovy protektorátním
ministrem, tentýž Lichner a Ursíny,
kteří vstoupili do Tisovy luďácké
strany, začali podnikat podlé útoky proti
Sovětskému svazu a slovanským zemím,
postavili se na ochranu protistátních slovenských
spiklenců, prohlašovali usvědčené
špiony, které k nám posílal německý
válečný zločinec generál Guderian,
za svedené lidi, tvrdili ve svých tiskových
orgánech, že Německo přestalo být
pro nás hrozbou, a to činili ve chvíli, kdy
pod ochranou amerických imperialistů zvedají
sudetští Němci v západním Německu
hlavu a otevřené hlásají revisi odsunu.
To činili ve chvíli, kdy v tomtéž západním
Německu američtí imperialisté formují
nový imperialistický pangermánský
stát, obnovují tam německý válečný
průmysl jako hospodářsko-vojenskou základnu,
namířenou proti nám a ostatním slovanským
státům. A naší reakcionáři
usilovali o to, abychom se i my zařadili do těchto
protislovanských plánů amerických
imperialistů, abychom zapojili naše hospodářství
do Marshallova plánu, což znamená do západoněmeckého
hospodářství. Náš průmysl
byl by tak znovu kontrolován německým válečným
zločincem Schachtem jako za doby okupace. Každý
ví, že by to neznamenalo jen hospodářskou
závislost, nýbrž i ztrátu svrchovanosti
a nezávislosti naší země. Správně
poznal náš lid, že tito zrádní
reakčníci nemají místa v národě,
že nemohou být jeho představiteli, a vyhnal
je jednou provždy z vlády a z Národní
fronty. (Potlesk.)
Je dějinnou zásluhou komunistické strany,
že stejně jako kdysi jediná důsledně
bojovala proti Mnichovu, tak i nyní s lidem zachránila
republiku před podobným osudem, zachránila
její svrchovanost a zabezpečila ji na věčné
časy. (Potlesk.)
Na odznaku komunistické strany vlaje nad pěticípou
hvězdou naše státní vlajka. Vlaje jako
symbol toho, že komunistická strana je nejpevnějším
pilířem republiky. Vlaje tam jako záruka,
že nikdy již tato vlajka nebude zhanobena a pošlapána
jako v roce 1938, že pokud bude v rukou komunistů
a pracujícího lidu, bude vysoko a bezpečně
vlát v těchto spolehlivých rukou nejoddanějších
strážců naší svobody a svrchovanosti
(Potlesk.)
Náš lid, vedený komunistickou stranou, slavně
zvítězil a vykročil pevným krokem
kupředu k novému životu. Potřel zpátečnické
síly, představující starý kapitalistický
svět. Odstranil tyto brzdící síly,
které po tři roky zdržovaly vývoj nového,
lidově demokratického řádu a uvolnil
si tak cestu vpřed. Budeme moci nyní kráčet
mnohem rychleji k uskutečnění svých
socialistických cílů. Vidíme to již
v prvních činech nové vlády, vidíme,
jak nyní jde vše snadněji a rychleji. Učiníme
vše, abychom ještě před volbami splnili
vše to, co obsahuje akční program vlády.
A jaké teprve radostné perspektivy se nám
otevřou v rámci první naší pětiletky
pro rozkvět našeho hospodářství,
pro rozvoj naší techniky, kultury, vědy, pro
uplatnění tvůrčích sil našeho
lidu a pro růst jeho životní úrovně
a blahobytu! Teprve nyní náš lid v plné
míře ukáže svůj pracovní
a tvůrčí elán. Bude ho k tomu ponoukat
vědomí, že z výsledků jeho práce
se již neobohacují příživníci
velkoobchodu, exportu a importu, stavební velkopodnikatelé,
kapitalističtí majitelé středních
podniků.
Dnes je nám otevřena cesta k šťastné
budoucnosti naší země. Lid se přesvědčí,
jak lživé jsou mluvy zkrachovaných nepřátel
národa, kteří jej straší nejrůznějšími
hrůznými báchorkami.
Straší lid tím, že nyní prý
bude zaveden režim diktatury, teroru a msty. Reakční
spiklenci chtějí podkládat své vlastní
plány a úmysly nám. Kdyby se jim bylo podařilo
jejich kontrarevoluční spiknutí, víme,
co by následovalo. Pak by zavedli režim pendreků
a střílení do pracujícího lidu
v ještě horším vydání, než
tomu bylo v předmnichovské republice. Zavedli by
stejně surový režim, jako zavádějí
jejich zahraniční chlebodárci v Řecku.
Ale pracující lid, který zvítězil,
nemá zapotřebí provádět žádnou
politiku msty. V tom je právě jeho síla.
Nebude se na nikom mstít, nedopustí, aby se na někom,
i kdo včera bloudil, páchala jakákoliv křivda,
ale bude přísně stíhat každého,
kdo by jakýmkoliv způsobem chtěl pokračovat
v podvratné a sabotážní činnosti
proti lidovědemokratickému režimu. (Potlesk.)