Předseda Jos. David.
Místopředsedové: Hodinová-Spurná,
Petr, dr. Ševčík, Tymeš,
Komzala.
Zapisovatelé: dr. Ducháček, dr. Falťan.
Členové vlády: předseda vlády
Kl. Gottwald; náměstek předsedy vlády
dr. Zenkl; ministři: dr. Dolanský,
dr. Drtina, Ďuriš, dr. Franek,
inž. Kopecký, Laušman, dr. Procházka,
dr. Ripka, dr. Stránský, arm. gen.
Svoboda, Zmrhal.
Předseda Nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr. Friedmann.
221 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře NS: gen. tajemník NS dr. Madar;
zástupci gen. tajemníka NS dr. Záděra,
dr. Ramajzl.
1. Projev předsedy ústavodárného Národního
shromáždění k 30. výročí
velké říjnové socialistické
revoluce.
2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona (tisk 844) o mimořádné
jednorázové dávce a mimořádné
dávce z nadměrných zisků (tisk 859
).
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládni
m návrhu zákona (tisk 845) o dani z předmětů
zbytné potřeby (přepychová daň)
- (tisk 858).
Předseda (zvoní): Zahajuji 82. schůzi
ústavodárného Národního shromáždění.
1. Projev předsedy ústavodárného
Národního shromáždění
k 30. výročí velké říjnové
socialistické revoluce.
Paní poslankyně, páni poslanci!
Vzpomínáme dnes slavného výročí
říjnové revoluce a projevujeme národům
Sovětského svazu spojeneckou věrnost a upřímné
blahopřání. (Hlučný potlesk.)
Dotčeni ještě vzpomínkami na 28. říjen
a na obnovu své samostatnosti, snadno se vmýšlíme
do jejich radosti a do oprávněné hrdosti,
se kterou pohlížejí na dílo uplynulých
30 let. Smějí poukazovat nejenom na to, co se událo
na širých prostorách mezi Baltickým
mořem a Tichým oceánem, nýbrž
i na ozvěnu revolučních hesel, ražených
velikým V. I. Leninem a jeho důvěrnými
spolupracovníky v celém světě.
Říjnovou revolucí vítězně
skončil úporný boj proti carskému
režimu, proti hospodářskému a sociálnímu
útisku nepřehledných zástupů
městského i venkovského lidu. V tomto zápase
- řečeno slovy Žižkovými z listu
do Domažlic - bojovali "malí proti velkým,
nemnozí proti mnohým", avšak úspěch
připadl těm, kteří na svých
praporech měli vepsány požadavky sociální
a hospodářské rovnosti a za nimi šli
do boje.
Není prostě možné vystihnout několika
větami rozpětí mezi oběma tábory
a velikost i dosah úkolů, za kterými šlo
revoluční hnutí. Na jedné straně
vidíme všechno to, co T. G. Masaryk přiléhavě
nazval carskou Sodomou a Gomorrhou, vidíme politický
a církevní systém, který demoralisoval
celou společnost, otupoval její schopnosti a kazil
občanské ctnosti, vidíme politickou nesvobodu
a hospodářský a sociální útisk
- proti tomu stojí hloučky uvědomělých
nadšených revolucionářů, kterým
šlo o víc nežli chvilkové zlepšení
nebo částečnou nápravu a kteří
vedli boj s takovou prudkostí, že ze staré
soustavy carské opravdu nezůstalo kamene na kameni.
Vítězství Říjnové revoluce
nebylo však založeno jenom na prvotních úspěších
v boji se starým režimem a jeho obhájci. Říjnová
revoluce proto obstála v dějinné zkoušce,
že se nevyčerpala v prvním kole, nýbrž
že měla organické pokračování
v tvůrčí práci. My Čechoslováci
žijeme v zemi poměrně malé a proto si
těžko děláme představu o tom,
jak obrovský úkol zdolali hlasatelé nového
politického, sociálního i hospodářského
řádu, když na rozvalinách carství
zbudovali jednotku tak mocnou, tak silnou, jako je dnešní
Sovětský svaz. A povětšině bylo
třeba budovat od základů, bylo třeba
učit lid čtení a psaní a ukazovat
jim, jakou cenu má práce, není-li určena
pro někoho cizího, nýbrž pro společnost,
jejímž plnoprávným členem je
pracující člověk. Budovatelský
úkol byl zdánlivě znesnadněn přestavbou
centralistického státu na svaz rovnoprávných
republik a vědomým úsilím pozdvihnout
ty národy, které ve staré soustavě
byly odsouzeny k podružnému postavení, ba vlastně
v povlovnému zániku.
Máme zejména v takových chvílích,
jako je 30. výročí revoluce, před
očima veškerý pokrok, který učinil
Sovětský svaz doma i při upevňování
svého postavení ve světě. Upřímně
se z něho těšíme, neboť z toho
pokroku i naší republice plynul prospěch v
míru a ještě větší v těch
letech, kdy sovětská armáda s jinými
spojenci drtila společného nepřítele
a nesla i nám svobodu a státní samostatnost.
(Hlučný potlesk.)
Spojenecká smlouva se Sovětským svazem, která
je uhelným kamenem naší zahraniční
politiky (Potlesk.), se nezrodila ani z chvilkového
vzplanutí ani z vypočítavých úvah.
Jejím základem je tradiční československá
příchylnost k velikému bratrskému
ruskému národu, kterou rádi přenášíme
na ostatní slovanské národy a na všechny
národy, žijící v rámci Sovětského
svazu. Pramení také v jasném vědomí,
které tlumočili přední vůdcové
československého lidu, že naše bezpečnost
je teprve tehdy zaručena, jsme-li pevně opřeni
o mocného východního souseda. (Potlesk.)
Kdo by v této souvislosti nevzpomněl na výrok
jednoho z přesvědčených hlasatelů
myšlenky slovanské vzájemnosti, spisovatele
Josefa Holečka, který napsal, že český
národ nebude svobodný, dokud se na Staroměstském
náměstí nebude procházet rusky voják.
(Potlesk.)
Naše slavnostní schůze je vhodnou chvíli
k tomu, abychom v duchu přehlédli události
uplynulých třiceti let a uvědomili si, že
Říjnová revoluce svým dílem
a svými ohlasy podporovala také naše úsilí
o výstavbu a zabezpečení národní
samostatnosti. Pád carství byl tak prudký,
že zakolísaly i jiné monarchistické
režimy, opřené o stejně vratké
pilíře jako romanovský trůn, císařství
německé a rakousko-uherská říše.
Náš rozchod s Vídní a Budapeští
byl podstatně urychlen, když proti nám nestály
sevřené řady obhájců starého
pořádku, nýbrž zrevolucionisované
armády odhazující vnucené zbraně,
byl urychlen heslem "Sebeurčení národů",
které ruská revoluce napsala na své prapory.
Jako jsme pociťovali v prvním období po válce
nedostatek evropské stability, plynoucí z přechodného
vytlačení Sovětského svazu z vůdčích
míst v mezinárodním životě, tak
jsme se těšili z těch kroků, které
sbližovaly Prahu se starou slovanskou Moskvou a které
přiváděly na dosah ruky spojenectví
Československa s velikým Sovětským
svazem. (Potlesk.) Přičiněním
sovětských státníků s maršálem
J. V. Stalinem v cele a státníků československých,
presidenta T. G. Masaryka a Ed. Beneše bylo
dovršeno úsilí o odklizení přechodných
překážek a 16. května 1935 byla podepsána
smlouva o vzájemné pomoci, která formálně
dotvrzovala, co se obecně cítilo na obou stranách,
že totiž Sovětský svaz a Československo
svým složením a svou touhou po míru
se řadí na jednu frontu a do jednoho tábora.
Bylo by těžko hledati v dějinách mezinárodní
akt, který by se tak byl osvědčil, jako československo-sovětská
smlouva. (Potlesk.) Ve velké krisi kolem Mnichova
Sovětský svaz zcela zřetelně dával
najevo, jaké je jeho stanovisko k šalebné hře
o Československo, která se dála bez naší
a jeho účasti, a 16. března 1939 ústy
povolaného mluvčího protestoval proti německé
invasi do Prahy.
Ještě než se zastavila na mohutné hrázi
sovětských vojsk německá útočná
vlna - několik dnů po napadnutí Sovětského
svazu Německem - uzavírala naše zahraniční
vláda v Londýně dne 18. července 1941
se Sovětským svazem úmluvu o společném
postupu ve válce proti nepříteli sovětských
i československých svobod. Dne 12. prosince 1943,
když o vítězném konci války bylo
už zásadně rozhodnuto, podpisovali sovětští
a českoslovenští státníci v Moskvě
smlouvu nejenom o vzájemné pomoci v poslední
fázi války, nýbrž i o spolupráci
obou zemí při obnově míru a hospodářského
rozvoje po ukončené válce. O velikonocích
1944 nás elektrisovaly zprávy o nástupu sovětských
vojsk k staré československé hranici, v památných
květnových dnech 1945 se naplňovala za okolností,
které všichni máme ještě v dobré
paměti, již citovaná prorocká slova
Holečkova, že český národ nebude
svobodný, dokud se ruský voják nebude procházet
po Staroměstském náměstí. Spojenectví
sovětsko-československé, vytčené
smlouvou, bylo podepsáno krví, prolitou v bojích
proti témuž nepříteli na půdě
ruské, ukrajinské, slovenské i české.
Paní a pánové, nezapomeneme nikdy a všichni
ti, kdož přijdou v této zemi jednou po nás,
nezapomenou, že sovětští vojáci
umírali nejen za svobodu své veliké vlasti,
ale i za svobodu naší. (Potlesk.)
Zvolení zástupcové československého
lidu, shromáždění dnes v této
síni, bez rozdílu stran a politického přesvědčení
sklánějí se hluboce v obdivu před
dílem, které bylo zahájeno Říjnovou
revolucí a které po násilné přervě
nacistickým vpádem se znovu utěšeně
rozvíjí, a posílají národům
Sovětského svazu poselství obdivu, spojenecké
oddanosti a pevné víry v rozkvět a skvělou
a slavnou budoucnost jejich veliké sovětské
země. (Poslanci povstávají. - Hlučný
potlesk.)
Sděluji, že předsednictvo ústavodárného
Národního shromáždění
republiky Československé poslalo Nejvyššímu
sovětu jménem vás všech tento projev:
"Blahopřejeme bratrským sovětským
národům k dosaženým slavným úspěchům
na poli nového budování a s radostí
obdivujeme úspěchy výstavby Sovětského
svazu o letošním výročí, zejména
vzpomínáme velkolepého vítězství
Sovětského svazu nad nacistickým Německem
a znovu vzkazujeme svou vděčnost a upřímný
bratrský dík za obětavý postoj sovětského
lidu, za hrdinství sovětské armády
a za všechny moudré skutky sovětské
vlády, jež v souhrnu vedly k vítězství
demokracie ideálů, k svobodě světa
i naší. Z hloubi svého slovanského uvědomění
přejeme Sovětskému svazu i Československé
republice, aby v úspěšném díle
pokračujícího budování také
kvetlo, prohlubovalo se a upevňovalo naše bratrské
spojenectví jako záruka míru a obapolné
bezpečnosti."
Ať žije přátelství československo-sovětské!
(Dlouhotrvající hlučný potlesk.)
Přerušuji schůzi na 5 minut.
(Schůze přerušena v 9 hodin 39 minut. -
Opět zahájena v 9 hodin 50 minut.)
Místopředsedkyně Hodinová-Spurná
(zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Dovolenou podle § 1, odst. 4 jedn. řádu obdrželi
na dnešní schůzi posl. Štambachr,
dr. Hobza, Žiak, Desenský, Hořínek,
dr. Chudoba, Konvalina; na včerejší
a dnešní schůzi posl. Ferjak, inž.
Filo, dr. Josko, Mjartan a dr. Jan Stránský;
dodatečně na včerejší schůzi
posl. Deči, Lesák, dr. Krajina.
Přistoupíme k projednávání
druhého odstavce pořadu, jímž je
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 844) o
mimořádné jednorázové dávce
a mimořádné dávce z nadměrných
zisků (tisk 859).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se jednání
o této předloze sloučilo s jednáním
o předloze, která je jako 3. odstavec denního
pořadu, to je
3. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu zákona (tisk 845) o
dani z předmětů zbytné potřeby
(přepychová daň) - (tisk 858).
Důvodem pro navrhované sloučení je,
že jde o osnovy finanční.
Jsou nějaké námitky proti návrhu na
sloučené projednávání těchto
odstavců? (Nebyly.)
Není jich. Projednávání bude tedy
podle návrhu sloučeno.
Zpravodajem k odstavci 2 je pan poslanec Horn, k odstavci
3 pan posl. Lindauer.
Dávám slovo zpravodaji k odstavci 2, panu posl.
Hornovi.
Zpravodaj posl. Horn: Slavná sněmovno, paní
a pánové!
Řadu let nepostihla naši zemi živelní
katastrofa takového rozsahu, jako je tomu letos. Mimořádné
sucho dolehlo se všemi svými důsledky na naši
zemědělskou produkci a místy způsobilo
úplnou neúrodu, místy pak zemědělskou
produkci podstatně snížilo. Snížení
zemědělské produkce znamená snížení
hrubého národního produktu, pod nímž
je si představiti trhovou hodnotu produkce, těžeb,
statků i služeb, vyrobených v hospodářství
národa. I za nedostatečné statistiky lze
způsobenou škodu odhadnout na 11 až 15 miliard.
To znamená, že současně klesá
národní důchod, který vzniká
z běžné produkce statků i služeb
jako souhrnu výtěžků práce i
majetku z hospodářství národa. Ovšem
toto klesnutí se projevuje pouze u jedné vrstvy
národa, u zemědělců, a to nikoliv
jako následek špatné práce, nýbrž
v důsledku sil nezávislých na lidské
vůli. Tak se jevila situace v nedávné minulosti
a bylo proto třeba zabývat se otázkou, zda
zemědělci mají nést sami ze svého
velkou škodu, kterou jim způsobila mimořádná
sucha, zda mají stravovat podstatu svých hospodářství,
zadlužovat své usedlosti, či zda je třeba
nalézti pomoc pro postižené zemědělce.
Krátký pohled do minulosti nás přesvědčí
o tom, že zemědělci v podobných situacích
bývali dříve ponecháni sami sobě,
že na úkor své podstaty sami nesli škody,
utrpěné mimořádnými okolnostmi,
že tak zv. agrární politika se nestarala o
pomoc zemědělcům a nechala je nezaviněně
upadat do dluhů. Naproti tomu dnešní lidově
demokratický režim spontánně uznal nutnost
pomoci zemědělcům postiženým
katastrofou. Otázkou pomoci se zabývala vláda
republiky v několika zasedáních a rozhodla
vyplatit postiženým zemědělcům
alespoň částečnou náhradu jejich
škod, to znamená jejich sníženého
důchodu, částkou přibližně
61/2 miliardy Kčs.
Zemědělcům má býti pomoženo
tak, že mají být vyplaceny jednak příplatky
na zemědělské produkty, jako obilí,
luštěniny, olejniny, brambory, zeleninu, hovězí
dobytek, mléko, máslo, kukuřici, cukrovku,
částkou 3452 miliony Kčs, jednak mají
býti hrazeny cenové rozdíly při nákupu
obilí, krmiv a olejnin v cizině částkou
odhadnutou na 21/2 miliardy Kčs,
a konečně má býti vyplacena přímá
podpora drobným těžce postiženým
zemědělcům v částce 1/2
miliardy Kčs. Nutnost této pomoci uznal svorně
celý národ.
Pochopitelně se vynořila otázka, z jakých
prostředků může býti toto mimořádné
vydání zaplaceno, jak má býti zajištěna
úhrada na příspěvky zemědělcům.
Byla-li otázka pomoci zemědělcům vyřešena
spontánním souhlasem stran Národní
fronty, nebylo tomu tak s otázkou úhrady. Problém
úhrady se stal politickou otázkou a dnes projednávané
osnovy jsou dílem politického kompromisu stran Národní
fronty.
Rád bych se zabýval některým z navržených
způsobů úhrady s hlediska finanční
politiky a považuji za účelné zmíniti
se o různých názorech v této souvislosti
zastávaných. V podstatě šlo o dva, po
případě tři hlavní principy
a o to, zda zemědělské příplatky
mají býti hrazeny zvýšením státního
schodku či zda mohou býti hrazeny z rozpočtových
úspor nebo z výsledku lepšího inkasa,
anebo posléze zda mají býti hrazeny jako
mimořádné vydání novými
příjmy, novými mimořádnými
daněmi.
Nejprve bych se chtěl zmínit o otázce prvé,
t. j. zda může zemědělské příplatky
hraditi zvýšení státního schodku.
Zvýšení státního schodku znamená
ve své konečné fázi zvýšení
státního dluhu v jakékoli formě, dokonce
snad i natištěním nových peněz.
Stát přistupuje ke schodkovému hospodářství
už tehdy, kdy za dané konstelace politických
sil, jejichž výsledkem jest i finanční
politika, se zdá být vyloučeno získat
další úhradové zdroje, anebo když
k zachování života národa nebo k zajištění
ekonomického rozkvětu je třeba provést
opatření nebo investice, které jsou hrazeny
výpůjčkou, zvýšením státního
dluhu nebo schodkem ve státním hospodářství.
V posléze uvedené situaci jsme dnes i my a schodek
našeho státního rozpočtu vzniká
proto, že rozvíjíme investiční
činnost k zajištění budoucí prosperity
národního celku do takové šíře,
že nestačí běžné státní
příjmy a že je nutno hraditi investiční
položky půjčkou.
Theorie finanční vědy u nás i v cizině
se staví kladně k tomuto způsobu financování
investic. Je pochopitelné, že méně příznivě
už jsou komentovány schodky, které vznikají
z úhrady jen běžných vydání,
t. j. vydání na udržování státní
administrativy, splácení státního
dluhu, na běžnou sociální péči
a pod., jakož i ke schodkům, vznikajícím
náklady na válku a válečné
zbrojení. Je nutno, aby národ jako celek uhradil
vydání, spojené s běžným
provozem života národa a jeho státu, ze svých
běžných příjmů a nepřenášel
břímě svých starostí a potřeb
na bedra generací budoucích.
Zde se vracím k tomu, co jsem řekl dříve,
že schodek ve státním hospodářství
se připouští často proto, že politická
konstelace mocenských sil nechce připustit úhradu
odčerpáním dalších částek
národního důchodu u vrstev hospodářsky
silných a proto ve prospěch těchto vrstev
přesunuje náklad na generace budoucí: zvyšuje
se státní dluh. Podobně by tomu bylo i u
nás, kdybychom chtěli hradit zemědělské
příplatky zvýšením státního
schodku, zvýšením státního dluhu.