Pan kol. Firt vytýká ministru financí, že veřejnosti předčasně oznámil své úmysly, odkud chce čerpat úhradu na zemědělské příplatky, a tím prý umožnil ukrýti vysoké důchody a majetky z nadměrných zisků. Jsem nucen odmítnouti co nejrozhodněji tuto výtku a naopak činiti zodpovědnými za daňový únik při nadměrných ziscích a milionářském majetku ty politické činitele, kteří zdržováním a protahováním vyřešení otázky úhrady vědomě a záměrně milionářům poskytli a poskytují čas, aby se mohli připravit na daňové defraudace.

Jestliže pan kol. Firt hovoří o tom, že se máme ve společném úsilí sejíti, abychom vyřešili těžké problémy doby, bylo by především povinností všech odpovědných politiků dbáti toho, abychom co nejrychleji uzákonili milionářskou dávku, zdanili nadměrně zisky a důchody a umožnili tak pomoc rolníkům. Volá-li p. kol. Firt o pomoc státním zaměstnancům, nechť laskavě také uváží, že účinná pomoc státním zaměstnancům - podle jeho zásady: šetřit a hospodařit, o níž s takovou oblibou ustavičně hovoří - je přece na prvním místě otázkou úhrady. A tak, chce-li doopravdy státním zaměstnancům pomoci a nemá-li jeho řeč býti pouze lacinou a líbivou frází, založenou na partajní licitaci, měl by pomoci ministru financí nalézti co nejrychleji vskutku účinnou úhradu, která, jak jsme dokázali, je nejlépe národohospodářsky odůvodněna v jednorázovém zdanění milionářských majetků. Toto zdanění vyhovuje po všech stránkách řádné finanční politice. Nutno ovšem míti na paměti, že ani milionářská dávka nám nepomůže na trvalo vyřešit otázku státních zaměstnanců, neboť úhradový pramen, i když bude bohatý, bude pouze jednorázový. Otázkou pomoci státním zaměstnancům je nutno se zabývati důkladněji a bez politické licitace. Doufám, že pan posl. Firt nejenom v zájmu zemědělců, nýbrž i v zájmu brzké pomoci státním zaměstnancům - i když by nyní byla tato pomoc jen jednorázová a okamžitá - bude nám se svými klubovními kolegy při prosazování dávky na milionáře účinně pomáhati.

Náš požadavek, ať platí 35.000 milionářů, je správný a nutný. Nejde o politickou agitaci a licitaci. Je to požadavek i vlastenecký, který odpovídá duchu Národní fronty a přání našeho lidu. Každý, kdo jeho uskutečnění brání, kdo dnes přichází s různými demagogickými návrhy a při tom má na vše recept: "Ať úhrada jde ze státní pokladny", dokazuje jen, že to se státní pokladnou a tím i s republikou nemyslí dobře, že nemá zájmu na uspořádaných poměrech, klidu a spokojenosti občanstva, nýbrž na zmatku, bídě, nespokojenosti a rozvratu. Každý takový musí však počítati s tím, že se proti této destruktivní snaze postavíme a za souhlasu lidu a s jeho pomocí ji odrazíme. (Potlesk.)

Podpredseda Komzala: Udeľujem slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. Hořínek.

Posl. Hořínek: Paní a pánové!

Je mým úkolem, abych za stav podnikatelský, zejména za stav obchodnický, promluvil několik slov k rozpravě o prohlášení pánů ministrů. Během této rozpravy zde učinili někteří páni poslanci velmi a velmi mnoho útoků a velmi ostře napadli stav podnikatelský, zejména obchodnický, jako by to byli jediní a hlavní šmelináři a jediní, kteří nesou vinu na potížích zásobovacích, vracím se k projevu pana posl. Klíchy, který ve své obzvláště temperamentní řeči použil slova šmelinář přes padesátkrát. Nebyl bych se zabýval tímto jeho thematem, poněvadž každý z nás, všechny politické strany Národní fronty a celý parlament, stavíme se ostře proti každé šmelině a proti šmelinářům jsme odhlasovali zákon. Záleží na příslušných resortních ministerstvech, aby jej dodržovala. Ale dotklo se mne, že právě pan posl. Klícha na konci své řeči doporučuje zastavení živností těchto šmelinářů, a tu je jasno, že tím mínil živnostníky. Ve své řeči se zmínil, kolik jest vinen obchodník a kolik druhý sektor, to jsou sběrny a trhové svazy.

Okupanti ve své chamtivé a dobyvačné choutce zničili u nás obchod, z obchodníků udělali vykupovače, nakupovače, rozdělovače, distributéry atd. Obchodníci nebyli v pravém slova smyslu obchodníky a také dodnes jimi nejsou. A to je velká škoda pro celý náš stát. Neříkejte, že nepotřebujeme obchod! My jej potřebujeme, velmi nutně jej potřebujeme, a to schopný, průbojný, podnikavý a ovšem v plné míře poctivý. Podívejme se na ty velké, bohaté, zámožné národy, které obchodem a poctivou prací, výrobou dosáhly dnešní zámožnosti! My nepotřebujeme národ žebráků, my potřebujeme národ zámožných občanů. Potřebujeme takový obchod, který by dovedl výhodně prodat naše výrobky do zahraničí a zase naopak velmi levně nakoupit potřebné zboží pro nás. A tu jest si přáti, aby takovýto poctivý, zdatný obchod byl podporován a ne ničen, jak se to záměrně provádí. Věřte, každý se hodí k tomu, čemu rozumí, a k obchodování se hodí výhradně vyučený praktický obchodník. Je-li u nás vyživovací situace kritická, je to proto, že obchodování dělají diletanti, amatéři, neschopní a neodborní lidé, kteří jsou na místech, kam nepatří, a je nutné je nahradit dobrými a schopnými odborníky. Proto také celá naše distribuce hodně a hodně pokulhává, protože obchod byl vyřazen ze své funkce a byli tam nasazeni lidé byrokratičtí. Nebude lépe ani pro spotřebitele, dokud obchod nebude opět zapojen do distribuce poživatin. Pak opět nastane dostatek zboží a nastane i láce.

Veškerá distribuce poživatin byla svěřena tak zvaným trhovým svazům, pozůstatkům z doby okupace. Podívejme se, jak to tyto trhové svazy dělají. Poněvadž se to děje pod patronancí ministerstva výživy, spadá také odpovědnost na toto ministerstvo. Vezmeme si Svaz pro dobytek, maso a ryby. U tohoto svazu činí věcné a osobní výdaje 60 milionů korun ročně. Osob zaměstnaných má asi 800. Je zajímavé, že tento svaz má také velmi značné fondy. Fondy vyrovnávací činí 3 miliony, povinných dodávek 7 milionů, zvelebovací 1 milion, porážkový 1 milion a přebytkový 24 miliony. Celkem 36 milionů fondů, to je peněz z kapes poplatníků. A přes to se se zemědělcem, o kterého tady jde, dodavatelem dobytka, masa pro naše spotřebitele, když prodává svůj dobytek, který s velkou obtíží vypěstoval, jedná na jatkách takovým způsobem, že to není naprosto demokratické a není to ani slušné. Sám jsem byl svědkem příhonu dobytka na jedny velké jatky, kde rolníci, kteří tam dobytek dodali, byli pátým kolem u vozu. Několikačlenná přijímací komise byla vlastně kývacím materiálem a odhad prováděl jeden úředník, v jehož kompetenci to ani nebylo, a ostatní členové, bohužel také zástupci rolnictva, řezníků a obchodníků, mlčky přihlíželi oceňování dobytka. Zemědělec, který tam dobytek dodal, stál vzadu, přizván nebyl, nikdo se ho nezeptal, zda chce dobytek za tu neb onu cenu prodat, zda souhlasí nebo nesouhlasí s příslušnou třídou klasifikace. A když se ten zemědělec ozval, bylo mu striktně řečeno, že do toho nemá co mluvit. Tak jsem zvědav, jak dlouho takovéto poměry u nás budou trvat. Řezníci a živnostníci, kteří jsou vyučeni v odborném zpracování masa, dnes jen fasují, ti totiž nesekají, neporážejí - oni do toho také nemají co mluvit.

Je nutno se také zmínit o tom, že zemědělec, který hovězí dobytek vypěstuje, nemá nárok na žádný příděl hovězího masa, neboť jeho náležitost se odčítá pouze z domácích zabijaček vepřového dobytka. A tak se stává, že celý Boží rok nemá zemědělec hovězí maso.

Pan ministr zemědělství ve svém exposé navrhuje, "aby ministerstvo výživy zabezpečilo odber dobytka pre verejné zásobovanie predovšetkým od zemedelských družstiev, ktoré poskytujú záruku, že stanovené výkupné ceny jatečného dobytka budú dodŕžané, čo má veľký význam práve teraz, keď platné úradné ceny sú snižované súkromnými obchodníkmi dobytkom." Kdyby zde byl pan ministr zemědělství přítomen, dovolil bych si mu přečíst výstřižek z jedněch novin. On totiž má zásadu, že soukromý obchodník dobytkem je šmelinář, že musí být vyřazen z obchodování dobytkem, přestože zemědělec si přeje, aby zde byla konkurence, aby zde kromě hospodářských družstev byl také soukromý sektor obchodní, poněvadž tím se zemědělci dostane výhodnějších cen z důvodů konkurenčních. A tak když pan ministr zemědělství zde ve svém exposé toto prohlásil, dovolil bych si mu přečíst výstřižek z jednoho časopisu: Dne 29. 7. 1947 prodal Josef Záruba ze Třtice na Novostrašecku prostřednictvím novostrašeckého hospodářského družstva v Tuchlovicích společnosti VDS Praha jednoho vepře živé váhy 30 - 33 kg za 605 Kčs. Číslem závěrečného listu a serií mohu posloužit. Tento rolník je však také řezníkem. A téhož dne, t. j. 29. 7. 1947, koupil jakožto majitel živnosti řeznické tentýž kus od VDS Praha na novostrašeckých jatkách - tržním uzávěrkovým listem mohu také posloužit - za pouhých 1011.50 Kčs. Zkráceně: dodal na jatky vepře za 605 Kčs a tentýž kus koupil téhož dne jako řezník za 1.011 Kčs. Cenový rozdíl - maličkost 506 Kčs. Na 30 kg vepře tedy 16 Kčs na 1 kg.

Slavné shromáždění, suďte sami, jak to vypadá, když se doporučuje a zvýhodňuje pouze jeden sektor. Bylo zde také mnoho řečí o velké nabídce selat. Jak je vám známo, jsou soukromí obchodníci z distribuce vyřazeni. Nesmějí kupovat. Sdružení obchodníků dobytkem podalo tyto dny příslušným ministerstvům a vládě návrh, že jest ochotno vykoupit 30.000 kusů selat od zemědělců za dosud platné ceny, tedy za ceny zvýšené, a umístit je v místech, kde je selat nedostatek. Domnívám se, že tento návrh, který obchodníci dobytkem učinili vládě, bude nutno akceptovat a že pan ministr zemědělství bude muset zrušit svoji nedemokratickou, diktátorskou vyhlášku, která zakazuje obchodníkům výkup dobytka.

Dále navrhuji, - když nyní na podzim bude zvýšena nabídka hovězího dobytka - aby bylo spotřebitelům vydáno větší množství masa předem, pokud je to únosné, aby si je mohli zavařit pro dny, kdy bude masa nedostatek. My víme, že chladicí zařízení a mrazírny nejsou dosud v tak velké míře vybaveny, aby zdolaly nyní očekávaný nával hovězího dobytka na jatky.

Dále máme Svaz pro mléko a tuky. Tam je osobních a věcných výdajů 44 miliony, zaměstnaných osob je 400. Jeho fondy vyrovnávací u mléka, sádla a loje činí 23 miliony; celkem je to 43 mil. Uvážíme-li, že mlékárny - a mám zjištěna fakta - přispívají na Svaz pro mléko a tuky až 100.000 Kčs měsíčně z peněz dodavatelů mléka, tedy našich zemědělců, je tato situace velmi těžká a prekérní a je nutno také provést určitou reorganisaci. V jedné margarince byla příslušnými orgány Tukosvazu a ministerstvem výživy vykonána revise, která dopadla pro margarinku velmi nepříznivě. Osazenstvo, závodní rada a ředitelé tohoto podniku pozvali nás, poslance Národní fronty, abychom se na místě přesvědčili o tom, co oni tvrdí, že revise byla nespravedlivá, nevěcná a že skreslovala. Při této revisi bylo totiž zjištěno, že v této továrně schází 5000 kg tuženého tuku, 18 vagonů máku, 17 vagonů řepky a celkové manko olejů jedlých v této továrně za jeden rok činí 65.000 kg. Toto tam našla revisní zpráva. Proto nás, poslance Národní fronty, volala závodní rada a ředitelstvo, aby nám dokázali, že to není pravda. Domnívali se totiž, že my, laici, tomu nerozumíme, že jim přikývneme, že jim to schválíme a podepíšeme a že tu revisní zprávu nebudou muset vzít na vědomí, čímž se lehce vyhnou odpovědnosti. Dokonce generální ředitel z Tukosvazu nám tvrdil, že manko bylo způsobeno tím, že zemědělci dodávají makové a řepkové semeno tak znečištěné, že to dělá až 70 %. Slavné shromáždění, já jako vykupovač olejnatin dovoluji si tvrditi, že to je tak nehorázná lež a že se skutečně stydím za to, že v čele generálního ředitelství Tukosvazu jsou takoví neodborníci a ignoranti, že nám poslancům a veřejnosti něco podobného tvrdí. (Potlesk.) A takovýto generální ředitel bere statisíce ročního příjmu za své vědomé klamání veřejnosti! (Potlesk.) Jako praktický vykupovač mohu říci, že nejvyšší procento nečistoty u olejnatých semen činí nejvýše 3 % a ne 70 %, poněvadž kdyby činilo víc než 3 %, tak se olejnatiny nevykoupí a vrátí se tomu zemědělci. My však nemáme takové nepoctivé zemědělce, kteří by šidili naše zásobování a naše margarinky. (Potlesk.) Přikloňuji se ke stížnosti oné margarinky, že žádala několikrát ministerstvo výživy, aby tam byla provedena revise hned po dnech osvobození, avšak tehdy se tak nestalo. Apeluji proto na ministerstvo výživy, aby učinilo okamžitě pořádek nejen v oné margarince, ale ve všech margarinkách vůbec, poněvadž máme zjištěno, že margarinky činí nesprávná hlášení.

Bylo nám také řečeno, že manka jsou zaviněna špatným výpočtem olejnatosti semen; dělají asi 2 %, takže ta 2 % jsou onen úbytek přes 50.000 kg. Na to jsou odborníci, my laici tomu nemůžeme dosti dobře rozumět. Záleží na ministerstvu výživy, aby celou tuto věc uvedlo do pořádku a aby nám předložilo výsledky kontrol u všech margarinek v našem státě, poněvadž tam skutečně je možno ušetřit, když správně vytěžený olej bude hlášen a nebude s ním šmelinařeno. (Předsednictví převzal místopředseda Petr.)

Dále máme Svaz pro hospodaření obilím. Je to svaz nejdůležitější, poněvadž tam jde o náš chléb. Tam je věcného a osobního vydání 56 milionů, osob zaměstnává asi 600. Fondů je tam velmi málo, poněvadž na obilí doplácí stát jen asi půl milionu. Ale je tam jiná důležitá otázka: jak budou naši spotřebitelé zásobeni dovozem z ciziny. Bylo zde mnoho řečeno o tom, že obilí, které dovážíme ze zahraničí, stojí tolik a tolik, dokonce zde byla řečena čísla, která neodpovídají pravdě. Šel jsem po tom a zjišťoval jsem na příslušných úřadech, jak to vlastně vypadá, kolik platíme za dovezené obilí. My totiž máme právo to vědět. A zajímavé, že jsem zjistil jednu věc. Tak, jako bylo svého času v zásobovacím a živnostensko-obchodním výboru konstatováno, že jednotlivá ministerstva nemají přesné údaje, a bylo jim dokonce vytýkáno, že projevují snahu, poslance Národního shromáždění klamat nebo obelhávat, tak i zde jsem zjistil něco podobného. Ministerstvo výživy Československé republiky na můj dotaz odpovědělo takto: v roce 1946 bylo k nám z Kanady dovezeno asi 33.000 tun pšenice, jejíž cenová kalkulace je tato: při dopravě via Aschaffenburg je cena pšenice v Kanadě za 100 kg v našich penězích 276,92 Kčs, dopravné lodí 74,76 Kčs, dopravné po Rýně, Rotterdam - Aschaffenburg, 31,20 Kčs, dopravné železnicí Aschaffenburg - Milbach, staniční hranice 18,10 Kčs, dopravné Milbach - Praha 32,10 Kčs. Činila by tedy cena pšenice loňského roku podle výkazu ministerstva výživy 433,08 Kčs. To by nebylo tak mnoho. Podle dalšího propočtu jinou cestou také z Kanady: cena pšenice stejná, 276,92 Kčs, dopravné lodí do Hamburku 88,88 Kčs, dopravné vlakem Hamburg - Praha Holešovice přístav 39,70 Kčs - nakoupili jsme tedy pšenici celkem za 405,50 Kčs. Kdyby to bylo pravda, tedy jsme skutečně nakoupili pšenici hodně lacino. Uvážíme-li, že loni byla cena pšenice 360 Kčs, s příplatkem 20 Kčs 380 Kčs, nebyl by to žádný velký rozdíl a my bychom mohli klidně nakupovat pšenici v zahraničí a nemusili bychom ani našim zemědělcům připláceti. Poněvadž jsem však této zprávě ministerstva výživy nedůvěřoval, zašel jsem na jiné ministerstvo, na ministerstvo zahraničního obchodu, kde jsem si dal předložit přesné doklady a kalkulace. Tedy zač se vlastně nakupuje obili v cizině? Bylo mně tam řečeno něco jiného. Pšenici USA franko loď - odesílací přístav nakupujeme ne za 276 Kčs, nýbrž za 350 Kčs, některé partie za 420 Kčs, z Kanady pak některé partie za 435 Kčs a jiné za 520 Kčs. Z ruské zony v Německu jsme nakupovali za 430 Kčs i za 500 Kčs, a snad i výše, plus dopravné po moři, dovozné z přístavu na hranice a z pomezí do Prahy, které činí 150 - 200 Kčs za 100 kg, přišla tedy pšenice na 600 - 700 Kčs.

Slavné shromáždění! Tvrdí-li nám jedno ministerstvo, že nakupujeme franko republika za 400 Kčs a druhé 600 - 700 Kčs, to je skoro o 100 % výše, nevím, jaká to vlastně máme ministerstva a jak si to tato ministerstva představují. (Potlesk.) To jsou, prosím, data, která mi byla řečena úředně.

Letošního roku máme nakupovat - poněvadž cena obilí i v zahraničí stoupla - asi za tyto ceny: Z Ameriky, USA, cena pšenice na místě 547 Kčs, některé 488 Kčs, některé 562 Kčs za 100 kg, plus dovozné, přijde přibližně asi na 700 Kčs, t. j. platíme mnohem více, než za ni dostane náš zemědělec. Žito ve Spojených státech přijde na místě 676 Kčs až 726 Kčs, plus dovozné, přijde cca na 800 Kčs. Ječmen stojí ve Spojených státech asi 460 Kčs, v Argentině asi 600 Kčs. Z Iranu se nám nabízí ječmen, t. j. už od překupníka, za 850 Kčs, takže s dovozem k nám by to přišlo na cca 900 Kčs za 100 kg. Mouka se nám nabízí ze Spojených států na místě, z tvrdé pšenice asi 645, 662 a 695 Kčs, plus dovozné; tedy přijde na 1000 Kčs za 100 kg. Kukuřice, ta kukuřice, která má býti dána zemědělcům jako krmivo v náhradu za odevzdané obilí, se nám nabízí z Brazilie za 433 Kčs, z USA za 410 až 460 Kčs, takže s dovozem přijde asi na 610 až 630 Kčs. Bude-li mít zemědělec platit tolik peněz za kukuřici, jistě si to rozmyslí, což značí, že bude muset opět hradit část těchto cen stát a dodat to našim zemědělcům levněji. Oves se nám nabízí z USA za 368 Kčs, plus dovozné, takže přijde asi na 500 Kčs. Pokrutiny, to jest krmivo, které náš zemědělec zejména pro tučnost svých dojnic potřebuje, se nám nabízejí, ale jen nekvalitní, poněvadž kvalitní lněné nejsou vůbec na světovém trhu k dostání; jsou k dostání jen palmojádrové, slunečnicové, řepkové nebo makové, které nás přijdou franko sem na 700 Kčs. Ale tyto pokrutiny mají tučnosti jen asi 1 až 1,5 %.

Když teď na podzim zemědělec po sklizni osévá svá pole zeleným, tedy na zelené krmení, potřebuje hrách. Dostali jsme nějaké partie velkozrnného zeleného hrachu z Holandska. U nás byla prodejní cena od 8 do 10 Kčs za 1 kg, podle vzdálenosti od stanice železniční. My jsme však platili v Holandsku za tento hrách na místě 11 až 12 Kčs, takže s dovozem k nám přišel na 12 až 13 Kčs za 1 kg. Všude a všude náš stát doplácí, všude a všude se subvencuje, poněvadž jinak to není únosné a možné. A domnívám se, že kdyby se upravila zemědělcům cena za jejich výrobky hned před zasetím, že by se zemědělec snažil zasít ty plodiny, které nejvíce a nejnutněji potřebujeme. Ovšem nemá význam přikazovat sít řepku a mák v krajích, kde to blýskáčci sežerou, kde se to urodí jen jednou za 5-6 roků; takovou divnou politiku je nutno odmítnout.

Zajímavá je ještě jedna věc. Rozdíly při výkupu obilí, jak je vám známo, přes usnesení zemědělského výboru dosud u obilí platí, takže jsou u zemědělce nad 20 ha srážky a nad 50 ha také. Stal se však jeden zajímavý případ: Našla se rodina, která v dnešní tak kritické situaci zemědělského podnikání si pronajala hospodářství. Připouštím, že aby obešla toto nespravedlivé a nedemokratické nařízení o srážkách z výkupních cen podle výměry půdy, rozdělila toto své hospodářství tak, aby na každého člena rodiny připadla výměra pod 20 ha. A teď přišla revise, která tvrdila, že je to nesprávné, že je to protizákonné a že to nesmí být. A zemědělce, kteří obhospodařovali toto hospodářství ve výměře přes 40 ha, pokutovala proto, že obcházejí nařízení, a bylo zjištěno, že tato rodina dostala 5.000 Kčs pokuty. Ale na druhé straně bylo zjištěno, že z tohoto hospodářství, které rodina obhospodařovala vcelku, dodala loňského roku o 98 centů pšenice více, než měla stanovený kontingent. Tato hospodářská rodina ušetřila státu 30.000 Kčs na předaném svém obilí-pšenici, ale přesto byla pokutována Svazem pro hospodaření obilím částkou 5.000 Kčs. Jsem toho názoru, že tito dodavatelé, tito zemědělci měli být vyznamenáni za to, že dodali o vagon pšenice více než měli, a ne pokutováni byrokratickým Svazem pro hospodaření obilím. To není spravedlivé a tak nedosáhneme zvýšených dodávek pšenice u nás.