Místopredseda Petr (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníkovi,
jímž je pan posl. Sova.
Posl. Sova: Pane předsedo,
slavná sněmovno!
Vládní návrh zákona
o úpravě svátkového práva přichází
v době, kdy celý národ má býti
zapojen do práce pro zdárné splnění
dvouletého plánu. Jelikož jde o hospodářskou
obnovu naší republiky, má se podrobiti tomuto
zájmu i úprava svěcení svátků.
Mnozí se dívají na zachování
této staleté tradice jako na nutné zlo, které
připravuje státní podniky o pracovní
dny. Někteří veřejní činitelé
v poslední době mluvili a psali v novinách
o tom, že není možno z hospodářských
důvodů světit tolik svátků,
poněvadž bychom se mohli usvátkovat. K tomu
odpovídám, že tyto řeči mají
takovou cenu, jako bych zde řekl, že není možno
konat v nové republice tolik manifestací, poněvadž
bychom se mohli umanifestovat.
Dovolím si upozorniti slavnou sněmovnu
na pastýřský list nového arcibiskupa
pražského, jehož jmenování a svěcení
bylo přijato celou naší veřejností
s takovým zadostiučiněním. V tomto
pastýřském listě lze se setkati s
tak upřímným zájmem o skutečný
rozvoj celého našeho národního života,
s tak kladným stanoviskem právě k dvouletému
plánu, pod jehož zorným úhlem všechno
děláme; a přece zase na druhé straně
tento vynikající muž, jenž prožil
se svým národem skutečně všechno
dobré i zlé, připomíná, jak
klamné by byly výpočty, které by chtěly
svůj úspěch stavěti na nesvěcení
svátků, což znamená porušování
odvěkých přikázání božích.
Vím, že mnozí z vás těmto důvodům
nerozumějí, že se jim zdají úplně
nečasové a přece na jejich plnění
tak mnoho záleží. Podíváme-li
se do dějin lidstva, jasně vidíme, že
to byl křesťanský řád, který
vysvobodil člověka z pout otroctví. Daleko
později se zrodily ideologie, které také
povstaly na ochranu práv pracujícího člověka,
a nepřinesly nic nového, nic pokrokovějšího
než křesťanství. Naopak, pracující
člověk se stal jen prostředkem k výrobě
hodnot, které sloužily k obohacení kapitálu,
ať již soukromého nebo státního,
avšak bída s nouzí zůstaly až do
dnešní doby.
Také svátky jsou sociální
vymožeností pro všechny pracující
vrstvy a není možno, abychom je v dnešní
pokrokové době o tyto výhody připravili.
Člověk zdravě myslící a dobře
vychovaný se obyčejně po svátečním
klidu vrací s novou chutí a zvýšenou
energií ke své práci a vykoná tak
více, než kdyby jeden den za druhým musel setrvati
na svém pracovišti. Víme příliš
dobře, jak neblahé stopy zanechala válka
na zdravotním stavu takřka celého národa.
Stejně dobře víme, jak nutné je zdraví
a upevnění rodiny, má-li být celé
národní společenství skutečně
zdravé. Mluvím jako zástupce strany, jež
vepsala křesťanství hrdě do svého
programu. V desateru, které jest jedním ze základních
kamenů křesťanské morálky, je
také věta: Pomni, abys den sváteční
světil!
Účelem svěcení
svátků, svěcení nedělí
ve smyslu a duchu tohoto příkazu desatera jest vždy
nové a nové připomínání
komukoliv z nás, že nejsme pouze chlebem živi,
nejsme pouze hmotou, že jsme složeni z těla a
ducha, a právě tomuto duchu každá neděle
a každý svátek má dát, čeho
potřebuje. Má jej ve smyslu našich starých
písmáků přivést k přemýšlení,
četbě a k doplnění svého vzdělání.
Nezapomeňme, jak tento věnec svátků
formoval běh života našich předků.
Vzpomeňte, jak jejich teplý rámec nám
zanechala Božena Němcová v Babičce a
jiní literární zachycovatelé našeho
kulturního života. Máme my dnes, v době
technického a strojového rozmachu, jít nazpět?
Nebylo by to příznakem fiaska, nedovedeme-li se
udržeti při všech svých strojích,
při vší své organisaci práce
na téže životní úrovni jako naši
otcové, leda tehdy, zrušíme-li svátky,
při kterých oni se duševně posilovali?
Nová úprava svátečních
dnů má trvat po dobu našeho dvouletého
plánu. Jen s ohledem na tento plán přistupujeme
k omezení počtu svátků, lépe
řečeno k jejich suspendování právě
po dobu těchto dvou let. Je ovšem pro nás bolestné,
že svátek sv. Václava nebude dnem pracovního
klidu. Je to projev nevděku, poněvadž položil
základy našeho státu a jeho tisíciletá
tradice sílila náš národ v dobách
poroby a ponížení. (Potlesk.)
Jsme si vědomi toho, že rány
válečné okupace, vydrancování,
pokles pracovní kázně, jež je také
jednou z těžkých válečných
ran - to vše nás nutí k dvouletému plánu.
To vše nás nutí k vypětí všech
sil, mezi něž patří i omezení
svátků. Přijímáme je, ale opakujeme
ještě jednou výslovně: pouze na přechodnou
dobu, protože jinak bychom to nemohli sloučiti se
svým svědomím křesťanské
strany a museli bychom přiznat, že jdeme kulturně
nazpět, a výsledkem by musil býti i úpadek
hmotný a hospodářský, jak jej vyjadřuje
právě lidové moudrost našeho zachovalého
venkova. Ona dobře vycítila, že nezachováváním
svátků nikdo nikdy nedošel blahobytu, naopak,
stal se otrokem práce pro práci, práce zotročující,
která nakonec skončí nezodpověditelným
otazníkem, nač vlastně všecko je a nač
je všechna práce.
V očekávání,
že budou tyto podmínky dodrženy, bude i naše
strana pro tuto osnovu hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Dalším
řečníkem je pan posl. dr Šabo.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Šabo: Slávne
ústavodarné Národné shromaždenie!
Pripadla mi čestná úloha
zaujať s tohto miesta k predloženému vládnemu
návrhu zákona o úprave sviatkového
práva stanovisko našej strany v súlade s jej
programom.
Nakoľko v tejto otázke bude
sa naše stanovisko vypuklejšou formou kryť s kresťanským
svetonáhľadom, odvažujem sa tvrdiť, že
s naším stanoviskom bude súhlasiť aj veľká
väčšina slovenského a českého
národa, ktorá sa hlási otvorene ku kresťanskému
svetonáhľadu.
Predovšetkým s najvyšším
uznaním vítam dobrú vôľu a snahu
vlády definitívne a jasne upraviť otázku
našich cirkevných sviatkov a pamätných
dní Československej republiky podľa zvýšených
požiadaviek, kladených na naše pracovné
vypätie budovateľským úsilím, smerujúcim
k obnoveniu a oživeniu nášho podlomeného
hospodárstva, vytýčeným najmä
v dvojročnom hospodárskom pláne, bez toho,
že by pri tom úprava bola v priamom rozpore s kresťanskou
a národnou tradíciou oboch našich štátotvorných
národov a ohrožovala prípadne dobrý
pomer a spoluprácu štátu s cirkvami.
Vítam v prvom rade ustanovenie §
1, v ktorom sú zásadne za štátom uznané
sviatky vyhlásené všetky doterajšie štátom
uznávané a cirkevne zasvätené sviatky,
a najviac ešte Veľký piatok; veľkonočný
pondelok a svätodušný pondelok nie sú
cirkevne zasvätenými sviatkami a preto verejnosť
nebude vidieť v ich zrušení nijaký čin
protináboženský, hoci ide o pomerne tvrdý
zásah do našich svojráznych zvyklostí
v našich regionálnych krajoch po Slovensku, kedy sa
slávia oblievačky a šibačky.
V takomto širokom uznávaní
sviatkov vidím ten najúprimnejší výraz
shody a spolupráce medzi cirkvami a štátom,
z ktorej vzíde zaiste prospech tak pre štát,
ako aj pre cirkev. Spoluprácou štátu s cirkvami
vzrastie vážnosť štátu a pod vedením
duchovných síl bude rozhodovanie a správa
štátu vždy spravodlivejšia, sociálnejšia
a mravnejšia. Cirkve na druhej strane zas získajú
záštitu a ochranu štátu, ktorá
je vždy potrebná pre všeobecné blaho ich
príslušníkov.
Rovnako treba uvítať aj ustanovenie
§ 2, ktorým sa určuje 6 pamätných
dní Československej republiky v duchu našej
národnej, štátnej, demokratickej, sociálnej,
náboženskej a mravnej tradície vôbec,
ktorá dáva pravý smysel dejinám oboch
našich ťažko skúšaných národov.
Kým 7. marec nám bude vždy pripomínať
demokratické a mravné ideály Masarykove,
1. máj hlboký prerod v našom sociálnom
myslení, nazieraní a konaní, 5. júl,
6. júl a 28. september zas našu tradíciu náboženskú
a mravnú náplň, zatiaľ 28. október
zostane nám trvalým symbolom našej štátnosti.
Osobitne treba vyzdvihnúť uznanie sviatku sv. Cyrila
a Metoda, ktorým vyjadrujeme živé spojenie
s našou kresťanskou a kultúrnou tradíciou
cyrilo-metodejskou a otvorene sa hlásime k prvým
priekopníkom novodobej kultúry medzi našimi
predkami vôbec.
Duchovná náplň našich
národov bola vždy v minulosti a i v prítomnosti
je v celej svojej šírke a hĺbke kresťanská.
Naše národy neboly v minulosti rozpoltené myšlienkovými
prúdmi kresťanskými a nekresťanskými
alebo protikresťanskými, a preto naša tradícia
v tomto smere je jednotná. Som rád, že i uznaním
cirkevných sviatkov a pamätných dní
za štátom uznané sviatky a pamätné
dni dávame otvorene najavo, že sa hlásime a
nadväzujeme na kultúru a myšlienkové prúdy
svojich otcov.
Za veľký krok dopredu považujem
aj ustanovenie § 3, ods. 3, ktorým sa nedeľný
pracovný kľud zavádza i na sviatočné
a pamätné dni všeobecne i v sektore súkromného
podnikania a nielen - ako to bolo doteraz - pokiaľ išlo
o štátne a verejné úrady, ústavy,
podniky a školy.
K ustanoveniam § 3, ods. 3, ktorými
sa, i keď na prechodný čas. hospodárskeho
budovania, obmedzuje účinnosť a platnosť
ustanovení § 1 a snižuje počet štátom
uznaných sviatkov o sviatok Troch kráľov, Nanebevstúpenie
Pána a sviatku apoštolov Petra a Pavla, je už
naše stanovisko zdržanlivejšie.
Plne si uvedomujeme a chápeme bezpodmienečnú
potrebu po zvýšení pracovnej výkonnosti
a po lepšom využití pracovných dní
v našom budovateľskom období, predsa však
nevidíme tak podstatného dôvodu k obmezeniu
sviatkov v takom množstve. Naše stanovisko k budovateľskému
vládnemu programu, ako aj k dvojročnému hospodárskemu
plánu tu na pôde par bolo známe už odvtedy,
ako sme dali prvé vyhlásenie či už k
vládnemu programu, či aj k dvojročnému
hospodárskemu plánu tu na pôde parlamentu.
Treba si však uvedomiť, že problém úspechu
či neúspechu nášho budovateľského
programu, najmä dvojročného plánu nespočíva
v obmedzení sviatkov a v nasadení práce i
vo sviatočné dni. Podmienkou úspechu nášho
budovateľského úsilia, menovite nášho
dvojročného hospodárskeho plánu je
to, aby sme všetci, každý na svojom mieste, vykonali
v pracovné dni všetko, čo je v našich
silách, a nedele i sviatky svätili a v nich naberali
a načerpávali si čerstvých duševných
a fyzických síl pre prácu v ďalších
pracovných dňoch.
Pri schvaľovaní tejto osnovy
je najvhodnejší čas, aby sme si uvedomili zásadu:
Dajte cisárovi, čo je cisárovo, a Bohu, čo
je božie.
Neukracujme náš veriaci a hlboko
nábožensky založený ľud o jeho najmilšie
sviatky, o sviatok Troch kráľov, Nanebevstúpenie
Pána a sviatok Petra a Pavla. Tento krok nebol by krokom
demokratickým, lebo nebol by podľa vôle a v
záujme ľudu, a ani sociálnym, lebo sa mu berie
možnosť prepotrebného odpočinku, a okrem
toho poškodzuje zamestnancov tých podnikov, ktoré
nemôžu prevádzku zastaviť ani v dni sviatočné
a nedele.
Tu musím poukázať zvlášť
na hlboké náboženské cítenie
slovenského ľudu, ktorý bude svätiť
všetky sviatky tak, ako ich svätil doteraz, i po účinnosti
tohto zákona. Nebolo by to od nás zodpovedné,
keby sme napriek tomuto povedomiu nútili náš
ľud k určitej protizákonnosti. Zákony
majú byť zachovávané, a preto musíme
vydávať také zákony, ktoré aj
zachovávané budú. Dokážme pri
tejto príležitosti i prakticky že naša obnovená,
demokraticky a sociálne obrodená republika bude
rovnako uznávať a rešpektovať vžité
sviatky medzi ľudom.
Nakoniec musím poukázať
aj na určitú chybu krásy v § 3, ods.
3, kde sa nepriamo hovorí, že na Veľký
piatok ak pripadne na robotný deň, neplatia ustanovenia
o nedeliach. Stalo sa to samozrejme dodatočným vsunutím
Veľkého piatku v príslušných výboroch.
Ťažko si je však predstaviť preloženie
veľkopiatočných cirkevných obradov -
ktoré vždy presahujú rozsah obradov o robotných
dňoch - na veľkonočnú nedeľu, alebo
na predcházajúcu nedeľu Kvetnú.
Z uvedených dôvodov po zrelej
predchádzajúcej úvahe dovoľujeme si
podať na vládu naliehavú žiadosť
tohto znenia:
Vláda sa žiada, aby podľa
§ 3, ods. 4 stanovila nariadením, že pre deň
svätých Troch kráľov, Nanebevstúpenie
Pána a svätých apoštolov Petra a Pavla
platia ustanovenia o nedeliach hneď po účinnosti
tohto zákona.
Sme pred vianočnými sviatkami,
do rámca ktorých zapadá aj sviatok Troch
kráľov. Bolo by veľkým sklamaním
pre slovenských veriacich, najmä slovenských
katolíkov, zrušenie tohto sviatku už v tomto
roku, a veľkou radosťou, ak ho bude môcť
svätiť i naďalej tak, ako doteraz.
Náš hlboko nábožensky
založený slovenský ľud chce sviatok Troch
kráľov svätiť i v roku 1947 i v ďalšie
roky plne v duchu vianočného posolstva: v pokoji
tu na zemi a pre slávu Boha na výsosti. (Potlesk.)
Místopředseda Petr: Ke
slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji
za výbor právní, p. posl. dr Rozehnalovi.
Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Vzdávám
se slova.
Místopředseda Petr: Dávám
slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický,
p. posl. Jägermannovi.
Zpravodaj posl. Jägermann: Vzdávám
se slova.
Místopředseda Petr: Dávám
slovo k doslovu zpravodaji za výbor rozpočtový,
pí posl. Žáčkové-Batkové.
Zpravodajka posl. Žáčková-Batková:
Vzdávám se slova.
Místopředseda Petr: Přistoupíme
tedy k hlasování.
Osnova má 3 části,
10 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Poněvadž
není pozměňovacích návrhů,
dám o celé osnově hlasovati najednou podle
zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou
zákona, to je s jejími 3 částmi, 10
paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle
zprávy výborové, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Z usnesení předsednictva podle
§ 54, odst. 1 jedn. řádu vykonáme ihned
druhé čtení.
Ad 6. Druhé čtení
osnovy zákona o úpravě svátkového
práva (tisk 298).
Jsou nějaké návrhy
oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. dr Rozehnal: Nejsou.
Zpravodaj posl. Jägermann: Nikoli.
Zpravodajka posl. Žáčková-Batková:
Ne.
Místopředseda Petr: Kdo
ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji ústavodárné Národní
shromáždění přijalo ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím ústavodárné
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Zbývá ještě hlasovati
o resoluci výboru rozpočtového, otištěné
ve zprávě výborové. Kdo s touto resolucí
souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.