Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Přispěti ke zdaru všech zemědělských prací, jichž řádné a včasné provedení vyžaduje zájem státu, je mravní i právní povinností obyvatelů Československé republiky.

(2) Zemědělskými pracemi podle tohoto zákona jsou též polní i zahradní pěstování zeleniny, práce v lesní výrobě, školkařství a pod.

(1) K výkonu prací podle § 1 mohou býti v rámci ustanovení tohoto zákona přiděleni všichni zemědělských prací schopní muži ve věku od 15 do 55 roků a ženy ve věku od 15 do 45 roků.

(1) V obcích do 5.000 obyvatelů jsou všechny osoby uvedené v § 2, které v ní mají řádné bydliště nebo pobyt, povinny hlásiti se podle ustanovení odstavce 3 do 8 dnů ode dne vyhlášení tohoto zákona.

(2) Ministr ochrany práce a sociální péče může vyhláškou v Úředním listě stanoviti lhůtu, v níž jsou osoby, uvedené v § 2, povinny se hlásiti podle ustanovení odstavce 3 v obcích ostatních.

(3) Hlášení podle odstavců 1 a 2 se děje u místního národního výboru (správní komise), po případě v místech, kde je sídlo okresního úřadu ochrany práce (pobočky), u tohoto úřadu (pobočky).

Z povinnosti hlášení podle § 3 se vyjímají:

a) osoby, které jsou ve stálém pracovním (služebním) poměru, podléhají povinnému nemocenskému pojištění a skutečně pracují;

b) osoby v zemědělství plně zaměstnané, dále osoby, které provozují samostatnou úřadem schválenou živnost nebo svobodné povolání, jakož i osoby, které konají vojenskou nebo bezpečnostní službu;

c) posluchači vysokých škol, kteří řádně pokračují ve studiu, a jejich absolventi, kteří se připravují ke zkouškám, a žáci středních a odborných škol veřejných nebo s právem veřejnosti;

d) ženy od 3. měsíce těhotenství a osoby, které pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu jsou trvale nezpůsobilé k práci, a mohou-li tuto skutečnost doložiti vysvědčením úředního lékaře okresního úřadu ochrany práce nebo jinou veřejnou listinou;

e) v obcích do 3.000 obyvatelů ženy, které vedou domácnost a při tom pečují alespoň o 1 dítě do 6 let nebo nejméně o 2 příslušníky domácnosti, kteří jsou vyňati z povinnosti hlášení podle tohoto paragrafu; v ostatních místech ženy, které vedou domácnost a při tom pečují alespoň o 1 dítě do 15 let nebo nejméně o 2 příslušníky domácnosti, kteří jsou vyňati z povinnosti hlášení podle tohoto paragrafu;

f) přednostové a členové cizích zastupitelských úřadů a příslušníci jejich rodin.

(1) Místní národní výbor (správní komise) pořídí seznam přihlášených osob a pojme do něho také osoby, které své povinnosti hlášení neučinily zadost, pokud mu jsou známy. Seznam neprodleně předloží ve 2 stejnopisech okresnímu úřadu ochrany práce, do jehož obvodu působnosti spadá.

(2) Okresní úřad ochrany práce (pobočka) upraví, po případě doplní, seznam a vrátí jeden stejnopis místnímu národnímu výboru, který vyrozumí osoby do něho pojaté. V obcích do 5.000 obyvatelů může místní národní výbor (správní komise) učiniti tak tím, že seznam vyhlásí způsobem v místě obvyklým (vyvěšením, oběžníkem a podobně).

(3) Vyrozumění místním národním výborem (správní komisí) má účinky doručení výměru okresního úřadu ochrany práce (§ 3 vládního nařízení ze dne 4. června 1945, č. 13 Sb., o zatímní výstavbě úřadů ochrany práce).

Ministr ochrany práce a sociální péče se zmocňuje, aby vyhláškou v Úředním listě stanovil dobu, kdy se seznam podle zásad §§ 3 až 5 doplňuje.

Osoby pojaté do seznamu jsou povinny oznámiti předem místnímu národnímu výboru (správní komisi), po případě okresnímu úřadu ochrany práce (pobočce), každou změnu svého pobytu, má-li trvati déle 14 dnů, a oznámiti, kde se v té době budou zdržovati. Změní-li bydliště, jsou povinny mu předem oznámiti nové bydliště. V tomto případě je místní národní výbor (správní komise, okresní úřad ochrany práce nebo pobočka) ze seznamu vyškrtne a oznámí to místnímu národnímu výboru (správní komisi, po případě okresnímu úřadu ochrany práce, pobočce), v jehož obvodě je nové bydliště oné osoby. Tento úřad ji pojme do svého seznamu. Změny se oznámí příslušným okresním úřadům ochrany práce (pobočkám).

V každé obci zjistí místní národní výbor (správní komise) v součinnosti s místním sdružením Jednotného svazu českých zemědělců neprodleně po vyhlášení zákona a poté nejméně vždy alespoň 4 týdny před počátkem hlavních pracovních období v zemědělství přesnou potřebu pracovních sil jednotlivých zaměstnavatelů pro neodkladné zemědělské práce a oznámí ji příslušnému okresnímu úřadu ochrany práce (pobočce).

(1) K výkonu zemědělských prací přidělí okresní úřad ochrany práce z osob, pojatých do seznamu podle § 4, především osoby, které nevykonávají zaměstnání (povolání), nebo nejsou plně zaměstnány.

(2) Ženy lze přiděliti jen k pracím, které zpravidla vykonávají ženy. Osoby ženaté a vdané buďtež přiděleny teprve tehdy, není-li dostatek osob svobodných.

(3) Podle tohoto paragrafu lze určitou osobu přiděliti na dobu celkem 3 měsíců v jednom kalendářním roce.

(1) Nestačí-li pracovní síly, přidělené podle § 9, k provedení všech nezbytných zemědělských prací, přidělí se potřebné pracovní síly podle dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, s tou odchylkou, že platí věkové hranice, stanovené v § 2 tohoto zákona.

(2) Pokud se podle tohoto paragrafu přidělí osoby k práci nad rámec dekretu presidenta republiky, č. 88/1945 Sb., platí obdobně ustanovení § 9, odstavce 3.

(3) Pokud tento zákon nestanoví jinak, platí pro pracovní poměry jím založené a pracovní poměry dosavadní obdobně příslušná ustanovení dekretu č. 88/1945 Sb.

(1) Ustanovení předchozích paragrafů, platí přiměřeně také pro osoby, které, nepodléhajíce přihlašovací povinnosti, se dobrovolně nabídly k výpomoci při nutných zemědělských pracích v některém pracovním místě určeném podle směrnic, které vydají ministři ochrany práce a sociální péče a zemědělství.

(2) Těm o osobám nahradí příslušný okresní úřad ochrany práce z účelového jmění pro podpory při včleňování do práce podle vládního nařízení ze dne 27. srpna 1943, č. 250 Sb., rozdíl mezi mzdou, dosaženou konáním této práce, a mzdou, kterou by byly dosáhly prací dosavadní; nahradí jim rovněž jízdné do přechodného pracovního místa a zpět; přesahuje-li vzdálenost mezi stálým bydlištěm (místem pobytu) a tímto místem alespoň 6 km, a konaly-li zemědělské práce po dobu kratší šesti týdnů.

S výhradou ustanovení § 10, odstavec 1, nejsou tímto zákonem dotčena ustanovení dekretu presidenta republiky č. 88/1945 Sb.

Ministr ochrany práce a sociální péče vydá v dohodě se zúčastněnými ministry směrnice o uvolňování osob, zaměstnaných pracemi, konanými v důležitém veřejném zájmu, na práce zemědělské.

(1) Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným k jeho provedení, trestají okresní úřady ochrany práce pořádkovou pokutou do výše 10.000 Kčs nebo okresní národní výbory na návrh těchto úřadů správními tresty, a to pokutou do výše 100.000 Kčs nebo vězením do 1 roku anebo oběma těmito tresty.

(2) Byla-li uložena jako správní trest pokuta, buď zároveň pro případ její nedobytnosti vyměřen náhradní trest vězení podle míry zavinění v mezích sazby trestu na svobodě.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pozbude jí dnem 31. prosince 1947 a platí v zemích České a Moravskoslezské; provede jej ministr ochrany práce a sociální péče v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zemědělské výrobě ve vnitrozemí Čech a země Moravskoslezské chybělo v době převratu v květnu 1945 přes 100.000 stálých pracovních sil a daleko ještě vyšší počet sil sezónních. V týdnech po převratu odešly ze zemědělství další desetitisíce pracovních sil.

Takto oslabené zemědělství bylo postaveno před úkol dějinného dosahu: osídlit naše pohraničí. Dosud se přestěhovalo z vnitrozemí do pohraničí za tím účelem asi 120.000 rodin zemědělských dělníků a malých zemědělců (asi 450.000 zemědělských pracovníků). Vzniklé mezery byly dočasně zaplněny Němci z pohraničí.

V několika měsících bude proveden a ukončen definitivní odsun Němců. Bude nutno s největším urychlením přiděliti pro zemědělskou výrobu nejméně 350.000 stálých pracovních sil, hlavně pro práce potažní a stájové. Kromě toho musí býti získáno asi 90.000 sil pro jarní práce v zelenině, počet daleko ještě vyšší pro jarní práce v kulturách cukrovky atd. V pracovních poměrech zemědělských stojíme před obtížným problémem, který nemá v našich dějinách obdoby.

Je v sázce další existence naší vyspělé zemědělské výroby a bezprostředně je ohrožen stav výživy, na němž je závislé zdraví národa i pracovní morálka všech pracujících vrstev. V zemědělství nelze provoz zastaviti neb omeziti bez nedozírných nenahraditelných škod a bez přímého otřesení pracovní morálky zemědělských pracovníků. Nebudou-li na př. řádně a včas provedeny práce v cukrovce, projeví se mimo jiné škody miliardová ztráta v obchodní bilanci zmenšením množství cukru pro export. Také UNRRA činí své dodávky k nám závislé na tom, že zemědělská výroba bude do krajnosti zintensivněna a že budou vynaloženy všechny síly, aby vlastní produkce se co nejvíce stupňovala.

Zemědělcům musí ještě před zahájením jarních prací býti jasno, že budou míti k disposici potřebné pracovní síly, protože jinak by nesplnili předepsaný osev.

Jestliže letos se naplňuje vystěhování Němců z našich zemí a tím čin, který v našich dějinách má nejzávažnější důsledky pro národ i pro stát, jestliže je nutno napraviti škody, způsobené naší hmotné, duchovní i mravní podstatě okupanty v 6 ničivých letech poroby, jestliže na nových organisačních základech se buduje nový, hospodářský, sociální i kulturní život republiky, právem je nutno pohlížeti na rok 1946 a 1947 jako na léta národní výstavby státu. Udržeti naše zemědělství silné a zdravé v této osudové době, pak musí býti společnou starostí všeho lidu, protože jde a nejživotnější zájem národa a státu. Jde o úkol nad jiné obtížný, který však může býti zvládnut jen společným úsilím a činorodým nadšením a pod společnou odpovědností celého národa. Proto zákon vychází ze základní myšlenky, že přispěti ke zdaru všech zemědělských prací, jichž včasné a řádné provedení vyžaduje zájem státu, je mravní i právní povinností obyvatelů Československé republiky. Předpokládá se, že především bude usilováno o to, aby pracovní síly byly získány cestou dobrovolnou a teprve, nevystačí-li tento způsob, přikročí se v naprosto nezbytném rozsahu k závaznému přidělování.

Za práce zemědělské podle zákona považuje se nejen zemědělská výroba v užším slova smyslu, pěstování zeleniny, rybářství, včelařství atd., nýbrž i práce v lesní výrobě se zřetelem k základnímu významu tohoto odvětví prvovýroby a k bezprostřednímu ohrožení našich pohraničních lesů zhoubnými škůdci (kůrovcem).

Věkovou hranici pro osoby, jež mohou býti přiděleny k zemědělských pracím, bylo nutno oproti dekretu presidenta republiky z 1. října 1945, č. 88 Sb., stanoviti u mužů od 15 do 55 let, u žen od 15 do 45 let, aby tak byl zabezpečen dostatečný počet pracovních sil, jež zemědělská výroba bude potřebovati.

Ustanovení tato byla v podstatě převzata jednak z dekretu č. 88/45 Sb., jednak přizpůsobena dnešním potřebám zemědělské výroby a nepotřebují bližšího vysvětlení.