Prozatímní Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto ústavním
zákoně:
Ústavní a ostatní dekrety presidenta republiky,
vydané podle § 2 ústavního dekretu presidenta
republiky ze dne 15. října 1940, č. 2 Úř.
věst. čsl. (č. 20/1945 Sb.), o pro zatímním
výkonu moci zákonodárné, mají
v rámci své územní a časové
platnosti od svého počátku povahu zákona,
pokud se týče ústavního zákona.
Tím se provádí, pokud se týče
mění čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního
dekretu presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11
Úř. věst. čsl. (příloha
k vyhlášce č. 30/1945 Sb.), o obnovení
právního pořádku.
Tento ústavní zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení; provedou
jej všichni členové vlády.
Účelem navrženého ústavního
zákona je, aby pozměnil a doplnil ustanovení
čl. 5, odst. 1 a 2 ústavního dekretu presidenta
republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř.
věst. čsl., o obnovení právního
pořádku, t. j. aby upravil jednak otázku
schválení ústavních a ostatních
dekretů presidenta republiky, vydaných podle §
2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne
15. října 1940, č. 2 Úř. věst.
čsl. (č. 20/1945 Sb.), o prozatímním
výkonu moci zákonodárné, příslušnými
ústavními činiteli (ratihabici) podle čl.
5, odst. 1 cit. dekretu o obnovení právního
pořádku, jednak otázku znovuusnesení
a vyhlášení těchto dekretů jako
zákonů podle čl. 5, odst. 2 téhož
dekretu.
Návrh přizpůsobuje při tom v čl.
I úpravu obou otázek faktickému politickému
a ústavněprávnímu vývoji a
přihlíží k tomu, že jednak podle
rozhodnutí politických činitelů je
Prozatímní Národní shromáždění
povoláno, aby o schválení dekretů
rozhodlo, jednak k tomu, že východiskem (ohniskem)
poválečného právní ho řádu
zůstává ústavní dekret č.
2/1940 Úř. věst. čsl. Nepovažuje
proto za nutné, aby se předmětem schválení
a znovuusnesení stal tento ústavní dekret
nebo ústavní dekret presidenta republiky ze dne
21. července 1940, č. 1 Úř. věst.
čsl., o ustavení Statní rady jako poradního
sboru prozatímního státního zřízení
Československé republiky. Uvažuje, že
jde o dvě základní normy revoluční
povahy, které svůj úkol splnily a vyčerpaly
právě jako základ revoluční
změny, jež nastala v československém
právním řádu.
Vzhledem k tomu, že za daného stavu věci nejde
o schválení činiteli, kteří
by byli ústavní s hlediska ústavy z r. 1920,
nýbrž o schválení činiteli, kteří
v sobě slučují prvky této ústavy
a prvky revoluční, neprovádí se výslovné
ústavně-právní schválení
podle čl. 5, odst. 1 úst. dekretu o obnovení
právního pořádku, nýbrž
přiznává se všem ústavním
a ostatním dekretům presidenta republiky, vydaným
podle § 2 ústavního dekretu č. 2/1940
Úř. věst. čsl. od jejich počátku
povaha zákona. Tím se spojuje jejich dodatečné
schválení zároveň s aktem, který
nahrazuje jejich znovuusnesení a vyhlášení
podle čl. 5, odst. 2 ústavního dekretu č.
11/1944 Úř. věst. čsl., a vyslovuje
se jasně, že dekrety jsou s účinností
od svého vzniku jako zákony definitivní
součástí československého
právního řádu. Při tom odpadá
ovšem výslovné schválení nařízení,
vydaných podle čl. 4 ústavního dekretu
o obnovení právního pořádku,
ve smyslu jeho čl. 5, odst. 1. Okolnost, že na jedné
straně některé dekrety, vydané již
na domácí půdě, platí jen v
zemích České a Moravskoslezské a že
na druhé straně z dekretů vydaných
v Londýně platí podle dekretu presidenta
republiky ze dne 23. června 1945, č. 22 Sb., o vyhlášení
právních předpisů, vydaných
mimo území republiky Československé,
nyní nadále jen ty, které byly podle usnesení
vlády ministrem vnitra vyhlášeny ve Sbírce
zákonů a nařízení, doznává
výrazu slovy "v rámci své územní
a časové platnosti". Pokud tedy podle těch
londýnských dekretů, které nebyly
právě popsaným způsobem znovu vyhlášeny
a neplatí tedy nyní jako zákony, vznikly
v době jejich dřívější
platnosti právní poměry, stalo se tak na
podkladě předpisů, majících
po celou dobu své platnosti povahu zákona. Tyto
právní poměry jest tedy posouditi podle oněch
dekretů, pokud tomu nebrání snad pozdější
zákonný předpis.
Tímto řešením chce se osnova vyhnouti
nejasnosti o tom, jaké postavení mají tyto
dekrety v československém právním
řádu, kterážto nejasnost by vznikla,
kdyby se jim pro dobu minulou nepřiznávala povaha
zákona. Při tom zůstává nedotčena
úprava, podle níž k další vnitro
státní platnosti těchto dekretů mohlo
dojíti jen v rámci ústavního dekretu
č. 22/1945 Sb.
Účelem čl. II osnovy je, aby se koordinoval
jeho obsah s dotčenými ustanoveními ústavního
dekretu presidenta republiky o obnovení právního
pořádku.