Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Vymezení soudních rozhodnutí, na která se vztahuje,tento zákon.

(1) Soudními rozhodnutími se rozumějí v tomto zákoně rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních soudy v zemích České a Moravskoslezské, ať řádnými či mimořádnými, jakož i rozhodčí výroky vydané na tomto území, pokud těmito rozhodnutími nebo výroky byla právní věc zcela nebo z části vyřízena.

(2) O rozhodnutích soudů vyšších stolic mimo země Českou a Moravskoslezskou platí tento zákon, pokud v první stolici rozhodoval soud se sídlem v zemi české nebo Moravskoslezské.

Podmínky návrhu na zrušení nebo na změnu soudních rozhodnutí.

Soudním rozhodnutím lze - mimo případy upravené obecnými nebo zvláštními ustanoveními - odporovati a domáhati se jich zrušení nebo změny za podmínek vymezených v článku II, čl. 6; odst. 1 a 3 a odst. 5, větě první zákon a o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č.... Sb. z roku 1946).

(1) Rozhodnuti o odporu je příslušný soud, který v odpor vzaté rozhodnutí vydal, odporuje-li se však zároveň několika rozhodnutím vydaným v téže právní věci soudy rozličných stolic, je výlučně příslušný soud mezi nimi nejvyšší.

(2) Není-li v zemích České a Moravskoslezské soud, který by byl příslušný podle předcházejícího odstavce, je odpor podati u soudu, který by byl v první nebo ve vyšší stolici příslušný, kdyby věc byla zahájena až po účinnosti tohoto zákona. Přitom se, co se týká příslušnosti v první stolici, hledí jen k důvodům založivším příslušnost soudu, který v první stolici rozhodl.

(3) Jde-li o odpor proti rozhodčímu výroku, je příslušný soud, který by byl pro věc, o níž jde, příslušný, kdyby nebylo smlouvy o rozsudím.

(1) V občanských věcech sporných uplatňuje se odpor žalobou; žaloba musí zejména obsahovati:

1. označení rozhodnutí, kterému se odporuje,

2. označení důvodu odporu (článek II, čl. 6. odst. 1, písm. a) až c) a odst. 3 zákona o obnovení právního pořádku) a skutečnosti a průvody k jeho dolíčení,

3. okolnosti podstatné pro posouzení příslušnosti dovolaného soudu,

4. prohlášení, zdá se navrhuje zrušení nebo změna rozhodnutí, které se bere v odpor, a v jakém rozsahu, a jaké jiné rozhodnutí ve věci samé se má státi.

(2) Žalobu může podati strana původního sporu, její dědicové a ve veřejném zájmu také státní zástupce. Žalovanou stranou je strana původního sporu nebo její dědicové; není-li jich, ustanoví soud, u kterého je žaloba podána, opatrovníka k provedení řízení podle tohoto zákona.

(1) O zrušení rozhodnutí může soud rozhodnouti bez ústního jednání. Zrušením vstupuje spor do stavu, v jakém byl před vydáním zrušeného rozhodnuti.

(2) Soud může bez ústního jednání rozhodnouti také o změně rozhodnutí, jde-li jen o otázky právní anebo jsou-li okolnosti, o které se odpor opírá, prokázány veřejnými listinami přiložen mi k žalobě v prvopise nebo v ověřeném opise a byla-li věc jinak po skutkové stránce náležitě probrána.

(3) Sou může rozhodnutí zrušiti také tehdy, když se navrhuje jeho změna, ale věc není po skutkové stránce náležitě probrána.

Pokud není v předcházejících paragrafech ustanoveno jinak, platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního o žalobě o obnovu.

Až do rozhodnutí o odporu může soud, u kterého byl odpor uplatněn, na návrh odložit exekuční a zajišťovací úkony, provedené podle rozhodnutí, kterému se odporuje, lze-li podle okolností případu míti za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno. Proti rozhodnutí o odkladu, není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z úřední moci změnit.

(1) Byla-li na základě soudního rozhodnutí, kterému se odporuje, převedena držba věci movité nebo nemovité na odpůrce odporovatelova, může soud na návrh odporovatelův svěřit mu držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité ještě před rozhodnutím ve věci hlavní, má-li podle okolností případu za to, že návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno, a je-li převedení držby v zájmu odporovatelově.

(2) Proti takovému rozhodnutí není samostatný opravný prostředek, soud je však může kdykoliv na návrh nebo z moci úřední změnit.

Poplatky se v řízení o odporu podle tohoto zákona nevybírají.

b) V jiných občanských věcech právních.

(1) V jiných občanských věcech právních uplatňuje se odpor návrhem; o návrhu se jedná a rozhoduje v řízení předepsaném pro rozhodnutí, kterému se odporuje.

(2) Jinak platí přiměřeně ustanovení § 4 až 9 o odporu proti rozhodnutím v občanských věcech sporných.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a platí v zemích České a Moravskoslezské, provede jej ministr spravedlnosti.

Zákon o obnovení právního pořádku (příloha k zákonu ze dne 19. prosince 1945, č.... Sb. z roku 1946) má v článku II, čl. 6 zvláštní ustanovení o rozhodnutích z doby nesvobody. Podle cit, čl. 6, odst. 1 jest veškerá i pravoplatná rozhodnutí soudů, která byla vydána v době nesvobody, i tehdy, když obecná ustanovení z doby do 29. září 1938 včetně tak nepřipouštějí, na návrh stran zrušiti nebo změniti v těchto případech:

a) byla-li vydána podle předpisů, které se svým obsahem příčí znění nebo demokratickým zásadám československé ústavy (článek II, čl. 2, odst. 1 cit. zák.),

b) směřují-li k cíli československým právem zakázanému. Z tohoto důvodu lze zrušit nebo změnit rozhodnutí, vydaná v době nesvobody, též v případech, kdy rozhodnutí bylo vydáno bez právního předpisu,

c) bylo-li straně pro mimořádné poměry doby nesvobody znemožněno nebo ztíženo dostaviti se k řízení nebo provésti důkaz, anebo byl-li učiněn nátlak na osoby v řízení zúčastněné.

V odstavci 3 téhož čl. 6 byl pak vyložen pojem nátlaku učiněného na osoby v řízení zúčastněné tak, že z tohoto důvodu jest zrušiti nebo změniti rozhodnutí vydaná v době nesvobody v případech, kdy nebylo rozhodnuto po právu nebo tak, jak by bylo rozhodnuto v době svobody podle ustálené prakse,

a) protože se stranou nebo osobou jí blízkou bylo zle nakládáno nebo že jim byla způsobena újma na těle, svobodě, cti, majetku nebo výdělku nebo že jim bylo takovou újmou pohrozeno, a strana z tohoto důvodu a pro poměry doby nesvobody nemohla řádně hájiti své zájmy, nebo

b) protože svědek nebo znalec, na něhož nebo na jehož osoby blízké byl v řízení činěn takový nátlak, nepodal z toho důvodu a pro poměry doby nesvobody správné nebo úplné svědectví nebo posudek, nebo

c) protože soudce nebo úředník, který prováděl řízení nebo vydal rozhodnutí, jednal pod takovým nátlakem anebo podle služebního pokynu nebo podle pokynu okupačního orgánu.

Odstavec 5 cit. čl. 6 pak dále stanoví, že návrh na zrušení nebo na změnu rozhodnutí je přípustný nejpozději do dvou let ode dne, kdy se končí doba nesvobody (článek II, čl. 1, odst. 2 cit. zákona). Posléze ustanovuje článek II, čl. 8, odst. 2 cit. zákona, že zákonem budou vydány pro obor soudního řízení předpisy, jimiž se zjednodušuje řízení, pokud jest ho užíti při řízení o zrušení nebo změně soudního rozhodnutí. Tyto předpisy mají zejména také ustanoviti, ve kterých případech může soud svěřiti žalobci (navrhovateli) držbu věci movité nebo uvésti ho v držbu věci nemovité před rozhodnutím ve věci samé i tehdy, když nejsou splněny všeobecné podmínky pro povolení exekuce nebo prozatímního opatření.

Pokud jsou výše uvedená ustanovení zákona o obnovení právního pořádku jen rámcové povahy a tedy vyžadují podrobnějšího provedení, děje se tak navrhovaným zákonem.

K jednotlivým ustanovením se poznamenává:

V § 1 je vymezen okruh soudních rozhodnutí, na která se vztahují předpisy zákona. Ve srovnání s ustanoveními cit. čl. 6 zákona o obnovení právního pořádku je okruh soudních rozhodnutí vymezen úžeji, neboť se upravuje jen zrušení a změna oněch soudních rozhodnutí, která byla vydána v občanských věcech právních. Toto omezení je účelné vzhledem na různou povahu věcí, jednak občanskoprávních, jednak věcí ostatních; je také v souladu s dosavadní praksí, která řešení otázek z oboru soudnictví ve věcech veřejnoprávních vyhrazovala úpravě samostatné. Proto na př. nebude možno užíti předpisů osnovy na odporování rozhodnutím soudů veřejnoprávního sociálního pojištění. Okolnost, že se navržená úprava omezuje na soudní rozhodnutí vydaná v občanských věcech právních, tedy ve věcech, jichž rozhodování je především svěřeno soudům řádným, nemůže být překážkou tomu, aby pod její ustanovení nebyla podřaděna i rozhodnutí soudů mimořádných, arci jen potud, pokud půjde o odporování rozhodnutím ve věcech občanskoprávních. Proto se bude podle předpisů tohoto zákona odporovati na př. rozhodnutím labských plavebních soudů, soudů pracovních, bursovních rozhodčích soudů, rozhodčích soudů podle vládního nařízení č. 281/1938 Sb. a pod. Po věcné stránce je dále bez významu, zda rozhodnutí v občanské věci právní bylo vydáno v době nesvobody t. zv. soudem protektorátním nebo německým soudem na území zemí České a Moravskoslezské. Předpisy o odporování soudním rozhodnutím se pak neomezují jen na některá řízení předepsaná pro vyřizování občanských věcí právních nebo snad jen na určitý druh soudních rozhodnutí. Proto dosahuje ustanovení § 1 na rozhodnutí vydaná v řízení sporném, exekučním, nesporném i jiném, a to bez rozdílu, zda jde o rozsudek nebo o usnesení, nikoli ovšem na rozhodnutí, kterými nebyla právní věc ani z části vyřízena; tak na př. rozhodnutí čistě procesní povahy mohou býti napadena jen nepřímo, pokud měla vliv na rozhodnutí konečné. Jinak je však lhostejné, zda vyřízení věci (úplné nebo částečné) má povahu vyřízení meritorního (vyhovění žalobě nebo zamítnutí žaloby), či formálního (odmítnutí žaloby pro nepříslušnost a pod.)

Vedle rozhodnutí soudů uvádějí se výslovně i rozhodčí výroky, t. j. výroky vydané na základě smlouvy o rozsudím podle §§ 577 a násl. c. ř. s., neboť takovéto rozhodčí výroky jsou ve své podstatě rozhodnutími vydanými v občanské věci právní a svými účinky se věcně neliší od rozhodnutí soudních.

Odstavec 2 má na zřeteli případy, kdy má býti napadeno rozhodnutí vydané opravnou stolicí ležící mimo nynější území zemí české a Moravskoslezské (na př. zemským soudem v Kremži a vrchním zemským soudem ve Vídni nebo zemským soudem v Ratiboři,a vrchním zemským soudem ve Vratislavi, které svým obvodem částečně zasahovaly do území Čech, resp. Moravy, nebo říšským soudem v Lipsku) v občanské věci právní vedené v první stolici na území země České nebo Moravskoslezské.

Podmínky, za kterých lze odporovati soudním rozhodnutím z doby nesvobody, jsou obsaženy v cit. čl. 6, odst. 1 a 3 a odst. 5, větě; první zákona o obnovení právního pořádku a stačí proto na ně odkázati. Na cit. ustanovení se upíná rozlišení mezi zrušením soudních rozhodnutí a změnou soudních rozhodnutí. Rozlišení to má značný význam nejen proto, že musí dojíti výrazu v žalobním návrhu (srv. § 4, odst. 1, č. 4), nýbrž i proto, že se jím předem určuje, co se má státi s napadeným rozhodnutím. Přitom nutno míti na zřeteli, že návrh na zrušení soudního rozhodnutí bude praktický zejména tehdy, když se bude uplatňovat vadnost rozhodnutí po stránce formální a když skutkový stav, na němž se zakládá napadené rozhodnutí, nedá možnost nahraditi toto rozhodnutí jiným rozhodnutím straně vyhovujícím. Naproti tomu návrh na změnu bude vhodný v případech, kdy ve věci byl skutkový stav úplně vyčerpán a jde jen o nesprávné posouzení právní, takže soud může bez doplňování řízení nebo bez opakování některých jeho stadií vydati rozhodnutí, kterým strana chce nahraditi soudní výrok původní. S druhé strany nebylo by však vhodné význam naznačeného rozlišení přepínat (srv. poznámky k § 5).

Materielní nebo formální právní vady vytčené v cit. čl. 6, pro které se lze domáhat zrušení nebo změny rozhodnutí z doby nesvobody, jsou podobné povahy jako vady, pro které se lze domáhat žalobou o zmatečnost zrušení soudního rozhodnutí. Proto ustanovení § 3, odst. 1 přejímá při úpravě soudní příslušnosti v podstatě zásady obsažené v § 532, odst. 1 c. ř. s.

Ustanovení odstavce 2 upravuje soudní příslušnost v případech, kdy soud, který by byl podle odstavce 1 příslušný k jednání o odporu, není na území zemí České a Moravskoslezské (na př. proto, že je mimo toto území nebo proto, že zatím snad zanikl - srv. německé soudy). Pro zjištění soudu, který je v takovém případě příslušný, je rozhodující soudní organisace platná na území zemí české a Moravskoslezské při nabytí účinnosti zákona; přitom, pokud jde o zjištění soudu první stolice, příslušného v konkrétní věci, rozhodují důvody založivší příslušnost soudu, který dříve rozhodl ve věci v první stolici. Kdyby na př. bylo napadeno rozhodnutí býv. německého úředního soudu v Praze, který by byl příslušný podle odstavce 1, ale u něhož žalobu nelze podat, když již neexistuje, bude podle druhé věty odstavce 2 příslušný ten okresní soud, který by byl příslušný podle důvodu založivšího místní příslušnost býv. německého úředního soudu v Praze. Podobně, kdyby podle odstavce 1 byl příslušný pro jednání o odporu býv. německý vrchní zemský soud v Litoměřicích, nastoupí nyní na jeho místo zemský soud v Praze.

Ustanovení odstavce 3 znamená, že odpor proti rozhodčímu výroku bude třeba uplatňovat u toho okresního nebo krajského soudu, který by byl jinak příslušný pro věc, v níž byl vydán rozhodčí výrok.

Podle obdoby žaloby o zmatečnost, resp. o obnovu byla i pro odporování soudním rozhodnutím volena forma žaloby. Prakticky neznamená skutečnost ta žádné zvláštní ztížení posice těch, kteří se budou domáhat zrušení nebo změny soudního rozhodnutí, neboť i kdyby byla volena forma pouhého návrhu, nebylo by lze se obejíti bez náležitostí stanovených v odstavci 1, č. 1 a 4. S druhé strany přináší pro řízení podstatnou úlevu předpis § 5, který umožňuje vyřídit věc bez ústního jednání. Pokud jde o jednotlivé náležitosti žaloby, navazuje předpis § 4, odst. 1 na obdobné ustanovení § 536 c. ř. s.

Ustanovení odstavce 2 řeší v souladu s praktickou potřebou otázku aktivní a pasivní legitimace, která by eventuelně mohla býti sporná.

Podle § 6 platí pro řízení o žalobě přiměřeně ustanoveni civilního řádu soudního o žalobě o obnovu, pokud v zákoně nejsou dána ustanovení zvláštní. Takovým zvláštním ustanovením je předpis § 5, který dává soudu velkou možnost bez ústního jednání rozhodnout o návrhu na zrušení nebo na změnu soudního rozhodnutí. Jde tu o právo soudu, jehož bude třeba užívati s náležitou opatrnosti, ale jehož vydatné využití je zase v zájmu zjednodušení řízení a tím i v zájmu strany poškozené vadnými rozhodnutími z doby nesvobody. Ustanovení § 5, odst. 3 pomýšlí na případy, kdy žalobce sice navrhl jen změnu rozhodnutí vzatého v odpor, soud však dojde k přesvědčení, že pro navrhovanou změnu není skutkový základ dostatečně zjištěn. V takovém případě je v zájmu strany, aby soud mohl rozhodnutí zrušit, a tím aby se spor vrátil do stadia, v kterém byl před rozhodnutím v odpor vzatým (srv. odstavec 1, větu druhou).

K § 6 lze ještě poznamenati, že normované tam přiměřené užití předpisů pro žalobu o obnovu odpovídá i na otázku, jak se uplatňuje odpor proti rozhodnutím, která nejsou v právní moci; o vlivu řízení o odporu na řízení opravné budě platit § 545 c. ř. s.

Tímto ustanovením se poskytuje straně ochrana proti vedení exekuce nebo zajišťovacího opatření podle napadeného rozhodnutí; aby však bylo čeleno možnosti zneužití odkladu, který formálně není vázán na zvláštní podmínky, je zárukou ustanovení, že soud má odklad povolit jen tehdy, lze-li podle okolností případu míti za to, že návrhu na změnu nebo na zrušení soudního rozhodnutí bude pravděpodobně vyhověno.

Základ tohoto ustanovení je, v článku II, čl. 8, odst. 2, větě druhé zákona o obnovení právního pořádku. Podmínky jsou podstatně mírnější než při zajišťovací exekuci nebo při prozatímním opatření; to je odůvodněno povahou věci, protože jde právě o odčinění stavu zbůsobeného protiprávním rozhodnutím z doby nesvobody.

Protože protiprávnost rozhodnutí leží mimo dosah jednání strany, která ji nikterak nezavinila, je spravedlivé, jestliže řízení, jehož účelem je odstraniti protiprávní rozhodnutí, není podrobeno žádným kolkům a poplatkům.

Žaloba předepsaná pro uplatnění odporu v řízení sporném není nezbytně nutná, jde-li o uplatnění odporu proti rozhodnutím vydaným v jiných soudních řízeních než sporném; tu také půjde pravidelně jen o napadení usnesení. Proto se v § 10 upouští od žaloby a úprava řízení o odporu se převádí na kolej toho řízení, v kterém bylo vydáno rozhodnutí v odpor vzaté. Z ustanovení odstavce 2 pak vyplývá, že se pro tyto právní věci užije i předpisů o exekuci, převedení držby a poplatkovém osvobození, platných pro věci sporné.

Navrhovaná ustanovení jsou obmezena na právní oblast zemí České a Moravskoslezské, neboť zákon o obnovení právního pořádku je závazný jen pro tuto oblast. Den nabytí účinnosti byl stanoven stejným způsobem jako v článku III zákona o obnovení právního pořádku.