Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Právní předpisy platné v oboru nepřímých daní a monopolů dne 29. září 1938 se upravují takto:

V daňových předpisech uvedených v tomto oddílu se provádějí tyto změny:

Předpisy o dani z cukru (zákon ze dne 20. července 1888, č. 97 ř. z., a zák. čl. XVIII z r. 1899, jakož i zákon ze dne 26. června 1926, č. 98 Sb., se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 1 zákona č. 98/1926 Sb. zní:

"(1) Cukr, získaný na území republiky československé ze surovin nebo ze zbytků dřívější cukerní výroby, nebo sem dovezený z celní ciziny podléhá spotřební dani, a to:

1. řepový cukr a všechen cukr stejného chemického složení (sacharosa) v každém stupni čistoty - s výjimkou syrupu k lidskému požívání nezpůsobilého 500.- Kčs;

2. cukr jiného druhu - s výjimkou dextrinů - rovněž v každém stupni čistoty 84.- Kčs za každých 100 kg čisté váhy.

(2) Cukrem řepovým podle odst. 1, č. 1 se rozumí každé sladidlo, získané zpracováním řepy nebo zpracováním produktů, po případě zbytků dřívějšího zpracování řepy, pokud jest způsobilé k lidskému požívání, ať již samo o sobě nebo smíšeno s jinými látkami, anebo pokud se z něho vyrábějí výrobky k lidskému požívání způsobilé.

(3) Cukrem podle odst. 1, č. 2 se rozumí všechny druhy cukrů, které jsou způsobilé, aby jich bylo užito jako sladidla místo cukru řepového.

(4) Ministr financí se zmocňuje, aby od daně osvobodil syrupy získané z řepy v domácnostech jednoduchým způsobem, použije-li se jich výhradně jen ke spotřebě v těchto domácnostech."

§ 16 zákona č. 97/1888 ř. z. a § 16 zák. čl. XVIII/1899 a s nimi souvisící ustanovení §§ 15, 17 a 18 těchto zákonů týkající se ohražení výrobny se zrušují.

§§ 26 zákonů uvedených v § 2 a s nimi souvisící ustanovení §§ 27 týchž zákonů týkající se úřední uzavírací známky se zrušují.

§§ 28 zákonů cit. v § 2 znějí:

"Každý, kdo přepravuje nebo uschovává cukerní výrobky v množství nápadně převyšujícím jeho spotřebu, musí věrohodně prokázati buď jejich zdanění (proclení) nebo pramen, odkud je odebral."

§§ 33 zákonů cit. v § 2 se doplňují dalším odstavcem tohoto znění:

"Dále je povinen podnikatel cukrovaru nebo osoba jím určená vésti ještě záznam o výrobě cukru, z něhož buďtež patrna zejména tato data.: váha zpracované řepy, množství cukru dopraveného do podniku z jiných výroben, množství cukru vydaného k dalšímu zpracování, množství hotového vyrobeného cukru uskladněného ve skladišti a množství odpadků obsahujících cukr (melasy, kalů a pod.) a to odděleně podle toho, pocházejí-li z řepy nebo z cukru dopraveného do podniku z jiných výroben. Vedle čisté váhy nutno vždy uvésti také průměrnou polarisaci. Vzor záznamu a způsob jeho vedení určí ministerstvo financí."

§§ 37 zákonů cit. v § 2 o ohlášení vyskladnění cukru se doplňují dalším ustanovením tohoto znění:

"V cukrovarech bez stálého úředního dozoru, z nichž má býti vyskladněn cukr podle § 4, odst. 1, písm. b), zašle podnikatel vyplněné ohlášení o vyskladnění poštou doporučené dozorčímu úřadu místa určení zásilky. Druhý stejnopis ohlášení provází zásilku na místo určení. Vyskladnění se pak děje zásadně bez úředního projednání, dozorčímu úřadu však zůstává vyhrazeno kdykoliv je kontrolovati.

§§ 40 a 41 zákonů cit. v § 2 o placení daně a o jejím uvěřování se ruší a nahrazují tímto zněním:

"(1) Podnikatel je povinen zaplatiti spotřební daň najednou z celého množství cukru, které v jednom kalendářním měsíci bylo vyskladněno do volného oběhu, a to nejpozději do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci této lhůty. Za účelem zdanění uzavře podnikatel neb jeho zástupce prodejní rejstřík, vypočítá připadající daň v měsíčním účtě daně z cukru vedeném podle úředního vzoru a poukáže vypočtenou částku šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet příslušného okresního finančního ředitelství. Na rubu vplatního lístku vyznačí, o jakou daň jde; za jaké množství cukru a za který kalendářní měsíc se daň platí.

(2). Nebyla-li daň zaplacena v plné výši a ve lhůtě v předcházím odstavci uvedené, jest zaplatiti z úhrnného daňového dluhu bez újmy případné ho zavedení důchodkového trestního řízení přirážku pro zmeškání (poplatek z prodlení) obdobně podle ustanovení o přirážce pro zmeškání platných pro přímé daně.

Je-li placení daně s příslušenstvím podle odstavce 1 ohroženo, může okresní finanční ředitelství písemným příkazem s uvedením důvodů, pro něž pokládá placení daně za ohrožené, uložiti podnikateli, aby buď složil dostatečnou jistotu nebo aby platil daň z každé zásilky cukru před jejím uskladněním do volného oběhu. Nesloží-li dostatečnou jistotu ve lhůtě k tomu účelu zákonem stanovené, může mu okresní finanční ředitelství zakázati další vyskladňování cukerních výrobků, a to až od doby, kdy jistotu složí. O druhu a rozsahu jistoty rozhoduje okresní finanční ředitelství.

Daň z cukru, dováženého z celní ciziny tvoří součást celní pohledávky a platí o ní příslušná ustanovení celního zákona (zák. č. 114/1927 Sb.).

Předpisy o dani z droždí (zákon ze dne 15. července 1932, č. 123 Sb.) se mění takto:

§ 1 zákona č. 123/1932 Sb. zní:

"Droždí, získané na území republiky Československé nebo sem dovezené z celní ciziny, podléhá spotřební dani z droždí v sazbě 15 Kčs za každý kg čisté (vlastní) váhy."

§ 4, odst. 3 zákona č. 123/1932 Sb. zní:

"(3) Záznamy uzavírá podnikatel nebo jeho zástupce koncem každého kalendářního měsíce. Daň na vyklizené droždí připadající musí podnikatel po srážce ¹/₂ procenta podle odstavce 4 zaplatiti bez další úřední výzvy, nejpozději do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci této lhůty, a to šekovým vplatním lístkem poštovní spořitelny na účet příslušného okresního finančního ředitelství. Na rubu složenky nutno poznamenati, že jde o platbu daně z droždí, za jaké množství, za který měsíc a rok. Uzavřené záznamy předloží podnikatel, vyznačiv v záznamu b) data vykonané daňové platby, úřadu pověřenému přímým dozorem nad podnikem nejpozději do druhého dne kalendářního měsíce následujícího po dni platby. O zajištění daně a o jejím požadování předem platí příslušná ustanovení o dani z cukru obdobně."

Předpisy o dani z kyseliny octové (zákon ze dne 12. února 1936, č. 41 Sb.) se mění takto:

§ 1, odst. 3 zákona č. 41/1936 Sb, zní:

"(3) Daň činí za 1 kg vodyprosté kyseliny octové:

§ 1, odst. 5, 6, 7 a 8 se zrušují a odstavec 9 se označuje jakožto odstavec 5.

§ 2, odst. 1 zákona č. 41/1936 Sb. zní:

"(1) Líh budiž uvolňován ze závěry k výrobě octa v takovém rozsahu, aby odbyt konsumního octa, obsahujícího kyselinu octovou, získanou kvašením lihu anebo kyselinu octovou, získanou suchou destilací dřeva z produktů této destilace, nebo jinou chemickou cestou (chemická kyselina octová), byl kryt z 85% kyselinou vyrobenou z lihu uvolněného k výrobě octa a z 15% chemickou kyselinou octovou. Podle celkového množství lihu uvolněného ze závěry k výrobě octa v tom kterém výrobním období, t. j. v době od 1. října jednoho roku do 30. září roku následujícího, stanoví ministerstvo financí, a to vždy před začátkem každého výrobního období úhrnné množství chemické kyseliny octové, jež smí býti v bezprostředně následujícím výrobním období vyklizeno z výrobišt' této kyseliny na zdanění nižší sazbou daně; při stanovení tom jest postupovati tak, aby na každých 100 hektolitrových stupňů lihu uvolněného v dotčeném výrobním období ze závěry k výrobě octa připadlo 13,50 kg chemické kyseliny octové, při čemž nutno přihlížeti také k ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu. Stanovené úhrnné množství kyseliny octové rozdělí ministerstvo financí každoročně na jednotlivá výrobiště této kyseliny, přihlížejíc při tom také k dohodě výrobců chemické kyseliny octové, pokud k ní dojde do 1. srpna toho kterého roku."

§ 3, odst. 2 zákona č. 41/1936 Sb. zní:

"U kyseliny vyrobené v tuzemsku vzniká daňová povinnost její výrobou. O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

Předpisy o dani z minerálních olejů (zákon ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z. a zák. čl. XVIII z roku 1882, zákon ze dne 6. května 1931, č. 77 Sb. a zákon ze dne 12. dubna 1935, č. 78 Sb.) se mění takto:

Článek I, § 1 zákona č. 78/1935 Sb. zní:

"Minerální oleje, získané na území republiky československé nebo sem dovezené z celní ciziny, podléhají spotřební dani z minerálních olejů, a to:

za každých 100 kg čisté (vlastní) váhy; hutnotou se rozumí údaj hustoměru při 15o C."

§§ 24 a 25 zákona č. 55/1882 ř. z. a §§ 23 a 24 zák. čl. XVIII/1882 se ruší a nahrazují tímto zněním:

"O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

§ 4 zákona č. 77/1931 Sb. a čl. VI zákona č. 78/1935 Sb. se ruší.

Předpisy o dani z piva (zákon ze dne 27. listopadu 1930, č. 168 Sb., se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 1, odst. 2 zákona č. 168/1930 Sb. zní:

"(2) Daň z jednoho litru piva činí:

na 1 litr piva."

(1) Snížení daně přípustné podle čl. I vládního nařízení ze dne 22. března 1935, č. 49 Sb. se neposkytuje.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministrem výživy poskytoval malým pivovarům, s výstavem do 10.000 hl piva ročně, pokud jest jejich existence národohospodářsky odůvodněna, za léta 1946, 1947 a 1948 podporu až do 10% zaplacené daně z piva. Úhrn těchto podpor nesmí přesáhnouti ročně částku 12,000.000 Kčs.

§ 2 zákona č. 168/1930 Sb. se doplňuje dalšími odstavci tohoto znění:

"(3) Daň nutno zaplatiti:

v případě odstavce 1, č. 1 najednou za celé množství piva, které v jednom kalendářním měsíci bylo vyskladněno do volného oběhu, a to nejpozději do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci této lhůty;

v případě odstavce 1, č. 2 před použitím k vlastní spotřebě;

v případě odstavce 1, č. 3 při vzniku platební povinnosti.

(4) O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

§ 9 zákona č. 168/1930 Sb. se doplňuje takto:

"(4) V pivovarech musí býti hotové i nehotové pivo uloženo v nádobách úředně přeměřených."

Předpisy o dávce ze šumivého vína (zákon ze dne 17. prosince 1926, č. 233 Sb.) se mění takto:

§ 1 zákona č. 233/1926 Sb. zní:

§ 4 zákona č. 233/1926 Sb. zní:

"O placení dávky a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

§ 5 zákona č. 233/1926 Sb. zní:

"Víno podléhající dávce podle tohoto zákona propadá bez ohledu na to, komu náleží a zda bylo zavedeno důchodkové trestní řízení proti určité osobě, je-li uloženo ve výrobně jinde než v místnostech k tomu ohlášených podle § 8 nebo, je-li uloženo mimo výrobnu, nebyl-li podán průkaz o řádném zdanění neb o řádném odběru."

K § 8 zákona č. 233/1926 Sb. se připojí tyto další odstavce:

"(2) Výrobce šumivého vína jest povinen vydati každému odběrateli stvrzenku o zdanění.

(3) Odběratel šumivého vína z výrobny jest povinen požadovati od výrobce, aby mu vydal stvrzenku podle předchozího odstavce; neobdrží-li ji, jest povinen ohlásiti to neprodleně důchodkovému kontrolnímu úřadu.

(4) Ministerstvo financí se zmocňuje, aby vydalo bližší předpisy o ohlašování podniků, o ohlašování výroby jakož i o daňových záznamech a stvrzenkách."

§ 11 zákona č. 233/1926 Sb. zní:

"Těžkého důchodkového přestupku se dopouští, kdo jakýmkoliv způsobem zkrátí nebo zatají dávku ze šumivého vína, a trestá se pokutou ve výši čtyř- až osminásobku zkrácené nebo zatajené dávky."

Předpisy o dani z umělých jedlých tuků (zákon ze dne 23. června 1930, č. 180 Sb., se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 1, odst. 2 zákona č. 180/1936 Sb. zní takto:

"(2) Daň činí za 1 kg čisté (vlastní) váhy:

§ 1, odst. 3 se zrušuje a odstavec 4 se označuje jakožto odstavec 3 a odstavec 5 jakožto odstavec 4.

§ 3 zákona č. 180/1936 Sb. pokud se týká způsobu placení daně se mění takto:

"O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

Předpisy o dani z uhlí (zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 1 Sb. z r. 1924 se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 2, odst. 1 a 2 zákona č. 1/1924 Sb. zní takto:

"(1) Daň z uhlí těženého v tuzemsku činí 10% z úřední ceny na dole.

(2) Pro doly, které pracují za nepříznivých přirozených, dopravních a odbytových poměrů a jsou s národohospodářského hlediska důležité, může ministr financí v dohodě s ministrem průmyslu, na Slovensku v dohodě s pověřencem pro dopravu a veřejné práce, na odůvodněnou žádost, přihlížeje k prodejní a kalorické hodnotě uhlí, daň do odvolání snížiti, a to až na 7% z úřední ceny."

% 3 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

"(1) úřední cenou, ze které se daň platí, rozumí se cena uhlí stanovená pro důl a příslušný druh uhlí. Není-li úřední cena stanovena, bude se daň platiti z ceny, kterou určí finanční úřad II. stolice v dohodě s báňským revírním úřadem. Tato cena bude stanovena podle cen uhlí z dolů, které pracují v obdobných poměrech a mají uhlí stejné hodnoty.

(2) Vyžadují-li toho nutně odbytové nebo provozní poměry nebo jde-li o použití uhlí pro vlastní spotřebu nebo pro jiný odbyt než na prodej, může ministr financí v dohodě s ministrem průmyslu, na Slovensku též s pověřencem pro dopravu a veřejné práce, stanoviti jako základ pro výpočet daně i jinou než úředně stanovenou cenu uhlí."

§ 4, odst. 2 zákona č. 1/1924 Sb. se zrušuje.

§ 5, odst. 3 zákona č. 1/1924 Sb., zní:

"O placení daně a o jejím zajištění a požadování předem platí obdobně příslušná ustanovení o dani z cukru."

§ 17 zákona č. 1/1924 Sb. zní:

"(1) Státní a jiné veřejné úřady nebo orgány jsou povinny poskytovati v mezích své působnosti pomoc při provádění tohoto zákona.

(2) Dopravní podniky jsou povinny dovoliti orgánům pověřeným prováděním tohoto zákona, aby v úředních hodinách nahlížely do dopravních záznamů a činily z nich potřebné výpisy."

K § 18 zákona č. 1/1924 Sb. připojuje se další odstavec tohoto znění:

"(4) Stvrzenku nutno uschovati tři léta."

Předpisy o dani ze zapalovadel (cís. nař. ze dne 29. srpna 1916, č. 278 ř. z. se všemi změnami a doplňky) se mění takto:

§ 1, odst. 2, písm. a) a b) cís. nař. č. 278/ 1916 ř. z. bude zníti takto:

"Daň ze zapalovadel činí:

a) u sířených zápalek 0.20 Kčs z každého balení, neobsahujícího více než 90 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 90 kusů nebo z části tohoto počtu;

b) u jiných zápalek:

aa) u odtrhávacích dřevěných zápalek dlouhých nejvýše 6 cm a balených ve složkách do papírových kartonů 0.08 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 20 kusů; u balení s větším obsahem vždy 0.08 Kčs z každých 20 kusů nebo z části tohoto počtu;

bb) u ostatních zápalek 0.20 Kčs z každého balení neobsahujícího více než 60 kusů; u balení, s větším obsahem vždy 0.20 Kčs z každých 60 kusů neb z části tohoto počtu."

Sazby daně stanovené pro zapalovače v § 8, odst. 1 cís. nař. č. 278/1916 ř. z. ve znění § 1, odst. 2 zákona ze dne 18. prosince 1931, č. 1 Sb. z r. 1932 se zvyšují na trojnásobek.

§ 5, odst. 4, 5 a 6 cís. nař. č. 278/1916 ř. z. se nahražují tímto zněním:

"Daň ze zapalovadel u zápalek odvádí státní pokladně za bezprostředního ručení výrobců prodejní organisace výrobců zápalek, najednou z celého množství zápalek, které v jednom kalendářním měsíci bylo vyskladněno do volného oběhu, a to do posledního všedního dne příštího kalendářního měsíce, pokud nestanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení jiný platební den v rámci této lhůty.

§ 3, odst. 4 a § 8, odst. 6 cís. nař. č. 278/ 1916 ř. z. bude zníti takto:

"(4) Výrobce je povinen vésti tyto daňové záznamy:

a) záznam o výrobě zapalovadel,

b) záznam o zdaněném odbytu zapalovadel,

c) měsíční účet daně ze zapalovadel.

Každá zásilka z výrobny musí býti opatřena dokladem o tom, že jde o zásilku v daňovém záznamu řádně zapsanou. Obsah záznamů a způsob jejich vedení určí ministerstvo financí."