Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Sazby pevných kolkových poplatků platné v den 29. září 1938 se zvyšují:

z 50 h a z 1 Kčs na 2 Kčs, z 3 Kčs na 8 Kčs, z 5 Kčs na 12 Kčs, z 8 Kčs na 20 Kčs, z 10 Kčs na 25 Kčs, z 15 Kčs na 40 Kčs, z 20 Kčs na 50 Kčs, z 30 Kčs na 75 Kčs a z 50 Kčs na 125 Kčs.

(2) Poplatky podle § 6 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty), se zvyšují na 1.500 Kčs.

(3) Poplatek z poštovních průvodek a z lístků o přepravě zavazadel a spěšnin na železnicích všeho druhu činí 1 Kčs.

(4) Zvýšení podle odstavce 1 se nevztahuje na poplatky ze směnek a listin jim podle § 13 zákona ze dne 23. března 1928, č. 48 Sb., o směnečném poplatku, na roveň postavených, na poplatky z legitimací na sníženou a volnou jízdu na drahách, na poplatky soudní, na poplatky v řízení před nejvyšším správním soudem, na Slovensku mimo to na poplatky z dobytčích pasů a rybářských lístků. Ustanovení odstavce 1 nelze také užíti na poplatky upravené následujícími paragrafy tohoto zákona.

(5) Zpoplatnění přepravy balíků, zavazadel a zboží jinými dopravními prostředky než poštou a železnicí bez ohledu na listinné osvědčení, ve stejné výši a podle stejných zásad jako v přepravě poštovní a železniční upraví vláda nařízením, kterým se stanoví též způsob dozoru a forma pomůcek potřebných k jeho provádění (listin, záznamů a pod.).

(6) Ministr financí se zmocňuje, aby vydal vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení předpisy o způsobu zapravení kolkových poplatků; pokud jde o poplatky z listin o železniční a poštovní přepravě nákladů (nákladních listů, přepravních lístků atp.) a stvrzenek o převzetí k dopravě nebo o přijetí zásilky přepravené (zavazadlových lístků, návěští a odběrných listů atp.), budou tyto předpisy vydány v dohodě s ministrem dopravy a ministrem pošt. Tytéž předpisy pro Slovensko budou vydány také v dohodě s pověřencem pro finance, po případě s pověřenci pro železnice a pro pošty vyhláškou v Úředním Věstníku.

(1) Uzavřely-li smluvní strany před jedním nebo několika svědky ústně smlouvu (právní jednání - v dalším jen smlouva) o předmětu, jehož hodnota převyšuje 5.000 Kčs, nebo prohlásily-li před nimi, že uzavřely ústně takovou smlouvu již dříve, pokládá se zápis o obsahu smlouvy podepsaný svědkem nebo svědky za listinu o smlouvě, a to bez rozdílu, zdali zápis je v rukou jedné ze smluvních stran či osoby třetí.

Obsahuje-li takový zápis osvědčení o splnění smlouvy, užije se ustanoveni odstavce 1 jen, pokud svědecký zápis nebo listina o uzavření téže smlouvy nebyly již podrobeny poplatku stupnicovému nebo procentnímu; byly-li mu podrobeny, podléhá zápis pevnému poplatku 12 Kčs z každého archu.

(3) Zapraviti poplatek podle tohoto paragrafu jsou povinny osoby, které smlouvu uzavřely jménem vlastním nebo prostřednictvím zmocněnce (zástupce). Za poplatek ručí ten, kdo uzavřel smlouvu jménem druhého, kdo z ní nabyl prospěchu a posléze ten, kdo zápisu užil před úřadem nebo soudem. Jinak platí ustanovení poplatkového zákona, po případě poplatkových pravidel; nedotčena zůstávají zejména ustanovení saz. pol. 20/102, písm. r) popl. zák. a saz. pol. 13/79, písm. r) popl. prav.

(4) O svědeckých zápisech, sepsaných v zemích České a Moravskoslezské před účinností tohoto zákona a na Slovensku před 15. únorem 1942, a dále o svědeckých zápisech sepsaných o předmětu, jehož hodnota nepřevyšuje 5.000 Kčs, platí i nadále ustanovení § 19 zákona č. 54/1925 Sb.

Ustanovení §§ 13 až 17 zákona č. 54/1925 Sb. se zrušují.

(1) Ustanovení saz. pol. 30/47, písm. a), saz. pol. 96/83, písm. B, č. 2, odst. 2 a saz. pol. 19/101 I, písm. A n) poplatkového zákona a saz. pol. 25/101, písm. a), saz. pol. 84/84, písm. B, č. 2, písm. c) a saz. pol. 12/ 78 I, písm. A n) poplatkových pravidel lze užíti na stvrzenky jen tehdy, týkají-li se splnění závazků knihovně zajištěných, ať tato okolnost z listiny vyplývá či nic.

(2) Osvobození z důvodu obchodní korespondence se nevztahuje na stvrzenky poplatné podle předchozího odstavce a na výmazná prohlášení (svolení k výmazu, žádosti o výmaz).

Pro šeky, které v den 29. září 1938 podléhaly podle tehdy platných právních předpisů poplatku 4 h, stanoví se poplatek částkou 10 h, pro šeky podléhající v týž den poplatku 10 h stanoví se poplatek částkou 50 h.

(1) Sazba poplatků z účtů obchodníků a živnostníků, stanovená v § 11, odst. 1 cís. nařízení ze dne 28. srpna 1916, č. 281 ř. z., o změně některých předpisů o kolkových a přímých poplatcích, a v § 4, odst. 1 zákona ze dne 30. června 1921, č. 244 Sb., kterým se mění na Slovensku a Podkarpatské Rusi některá ustanovení o kolcích a bezprostředních poplatcích, nahrazuje se sazbou

za každý arch.

(2) Od poplatků jsou osvobozeny stejnopisy nebo opisy účtů, které vydávají obchodníci nebo živnostníci výhradně pro účely daňové nebo jiné úřední kontroly vedle původních účtů.

(1) Obchodní a živnostenské knihy podléhají kolkovému poplatku 1 Kčs za každý arch.

(2) Obchodními a živnostenskými knihami se rozumějí všechny obchodní zápisy, jež se vedou o provozu obchodu nebo živnosti, o jeho jednotlivých částech nebo o pomocných zařízeních k účelu takového provozu, při čemž je nerozhodné, zda tyto zápisy jsou svázány nebo sešity nebo zda se činí na jednotlivých arších nebo listech a vyznačují jednotlivé obchody samé nebo jejich přehledy; na poplatkovou povinnost, také nemá vlivu okolnost, zda se vedou knihy v několika stejnopisech nebo zda se vyplňují po jedné či po obou stranách listů.

(3) Poplatku podle odstavce 1 nepodléhají:

a) knihy, jež se vedou pouze o manipulaci nebo o vnitřním obchodním provozu, zejména indexy, knihy lhůt a poznámkové knížky, jež obchodníci a živnostníci obvykle nosí u sebe;

b) zápisní knížky, jež vydávají zaměstnavatelé zaměstnancům o odevzdaných předmětech nebo vykonaných pracích, pokud se jich nepoužije před soudem;

c) záznamy, které se vedou vedle obvyklých obchodních a živnostenských knih výhradně pro účely daňové nebo jiné úřední kontroly, pokud obsahují pouze zápisy, uložené k tomu účelu zvláštními předpisy;

d) knížky na zadávání a odvádění domáckých prací (dodávkové knížky), obsahující zápisy, stanovené předpisy o domácké práci.

(4) Počet poplatných archů se u vázaných obchodních a živnostenských knih zjistí tak, že se celková plošná míra všech listů dělí jednotkovou mírou normálního archu, jež činí 1.750 cm².

(5) Finanční správa může dovoliti, aby poplatek z obchodních a živnostenských knih, vedených na volných listech, byl zapraven přímo paušální částkou, při čemž se použije ustanovení odstavce 4.

(s) Výpisy z obchodních a živnostenských knih (bilance; bilancovaná konta, kontokorentní výpisy), osvědčující vzájemné pohledávky a závazky obchodníků nebo živnostníků mezi sebou, podléhají pevnému poplatku 5 Kčs z každého archu bez rozdílu, jsou-li podepsány jen vystavitelem nebo příjemcem aneb oběma.

(7) Nebyl-li poplatek z obchodních a živnostenských knih nebo z výpisů zaplacen vůbec, správnou částkou, včas nebo předepsaným způsobem, může finanční správa bez zavedení trestního řízení vymořiti zvýšený poplatek ve výši desetinásobku poplatku, který nebyl zapraven nebo nebyl zapraven včas nebo předepsaným způsobem.

(8) Bližší předpisy o způsobu zapravování poplatku vydá ministerstvo financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, na Slovensku v dohodě s pověřencem pro finance vyhláškou v Úředním Věstníku.

(1) Kolek z hracích karet činí bez zřetele na počet listů hry:

1. Při kartách zhotovených ze silného papíru nebo z kartonu, jde-li o

Pro případ, že by nastala změna ve způsobu výroby karet co do základní látky nebo povrchové úpravy, stanoví ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení, pod kterou sazbu se mají karty zařaditi.

(3) Ustanovení o závěrné známce na hrací karty se zrušují.

Pokud není jinak stanoveno, platí o kolku z hracích karet, zejména o úrocích z prodlení a o vymáhání kolku z hracích karet, úroků z prodlení, zvýšení a pokut všeobecná ustanovení poplatková.

(1) Ode dne počátku účinnosti tohoto zákona smějí býti v republice Československé dány do oběhu pouze hrací karty, které budou opatřeny kolkem stanoveným v § 8.

(2) Výrobci hracích karet jsou povinni ohlásiti a předložiti podáním kolku prostým Ústřední státní pokladně republiky Československé v Praze, zemské finanční pokladně v Brně nebo Státní pokladně pro Slovensko v Bratislavě k okolkování všechny karetní hry, které nebyly dosud vyklizeny z výrobní místnosti.

(3) Prodavači hracích karet jsou povinni ohlásiti a předložiti podáním kolku prostým Ústřední státní pokladně republiky Československé v Praze, zemské finanční pokladně v Brně nebo Státní pokladně pro Slovensko v Bratislavě buď přímo nebo prostřednictvím berního úřadu k okolkování všechny karetní hry, které mají na skladě v den počátku účinnosti tohoto zákona. Zaplacený poplatek, po případě daň z hracích karet, se započte na kolkový poplatek, jenž má býti podle předcházejících ustanovení zaplacen.

(4) Výrobci a prodavači jsou povinni ohlásiti a předložiti všechny zásoby karetních her k okolkování podle odstavců 2 a 3 nejpozději do 30 dnů ode dne počátku účinnosti tohoto zákona; zároveň jsou povinni zapraviti příslušný poplatek.

(5) Porušení ustanovení tohoto paragrafu se trestá padesátinásobkem zkráceného kolku a propadnutím hracích karet.

Ministr financí stanoví vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení obrazec a barvu karetního kolku a vydá podrobnější předpisy o způsobu a podmínkách okolkování hracích karet a o zaplacení, po případě doplacení kolkového poplatku; pro Slovensko vydá tuto vyhlášku v dohodě s pověřencem pro finance v Úředním Věstníku.

(1) Poplatek z výher při sázkách totalisátorských a bookmakerských a poplatek ze sázek uzavřených bookmakery se zvyšují o 100% (§§ 3 a 9, odstavec 1, písm. a) a § 7 cís. nařízení ze dne 29. srpna 1916, č. 282 ř. z., o poplatcích ze sázek totalisátorských a bookmakerských, jakož i o opatřeních k potlačení pokoutních sázek, ve znění § 5, písm. c) zákona ze dne 7. ledna 1920, č. 31 Sb., kterým se nově upravují válečné přirážky k poplatkům a mění některá ustanovení o poplatcích).

(2) Na Slovensku se vybírají poplatky ze sázek totalisátorských a bookmakerských podle zásad platných v zemích České a Moravskoslezské.

(3) Platné znění předpisů o poplatcích ze sázek totalisátorských a bookmakerských je obsaženo v příloze, která tvoří součást tohoto zákona:

(1) § 1 zákona ze dne 30. června 1921, č. 242 Sb., o dopravních daních, se doplňuje novým odstavcem tohoto znění:

"Při přepravě osob na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic, platí se daň ve výši pouze 6%."

(2) § 6 téhož zákona zní:

"Ministr financí v dohodě s ministrem dopravy, pro Slovensko také v dohodě s pověřencem pro finance, může povoliti dočasné osvobození nebo snížení daňové sazby pro nově vybudované dráhy."

(3) § 9 téhož zákona doplňuje se dalším odstavcem:

"Od daně ze zavazadel jest osvobozena přeprava zavazadel na drobných drahách, které zprostředkují přepravu v území obce a v obvodu 10 km od obecních hranic."

(4) § 14, odst. 2 téhož zákona zní:

"Ministr financí v dohodě s ministrem dopravy, pro Slovensko také v dohodě s pověřencem pro finance, může povoliti osvobození od přepravní daně pro přepravu zboží na neveřejných drahách."

(1) Pro výpočet a vyměření poplatků, daně z obohacení a daní dopravních jest přepočítávati cizozemské hodnoty na koruny bez újmy odstavce 2 podle kursu, stanoveného ministrem financí jako průměrný kurs vždy pro kalendářní měsíc, v němž poplatková (daňová) povinnost vznikla. Přepočítací kursy budou uveřejňovány vyhláškou ministra financí v Úředním listě, pro Slovensko v dohodě s pověřencem pro finance též vyhláškou v Úředním Věstníku.

(2) Pro poplatky (daně), které se mají zapravovati kolky nebo užitím úředních kolkovaných blanketů, jest rozhodným poslední uveřejněný přepočítací kurs.

§ 5, odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 14. srpna 1945, č. 52 Sb., o zatímním vedení státního hospodářství, se nevztahuje na dávky za úřední úkony ve věcech správních.

(1) Poplatek ze společenské smlouvy podle saz. pol. 91/55, písm. A poplatkového zákona ve znění § 1 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., se zvyšuje na 100 Kčs; u spolků, které podle stanov mají právo zřizovati odbočky, činí tento poplatek 200 Kčs.

(2) Poplatek podle téže sazební položky pod písm. B, č. 1 se zvyšuje na 300 Kčs, pod písm. B, č. 2 c) se stanoví podle stupnice III., nejméně však částkou 300 Kčs.

(3) Nesplní-li strany, povinné ohlásiti obchodní smlouvu společenskou (disoluční) nebo poplatnou změnu takové smlouvy, tuto povinnost včas a řádně, může finanční úřad bez zavedení trestního řízení uložiti jim zvýšení v částce rovnající se řádnému poplatku, jež jsou povinny zaplatiti nerozdílnou rukou.

(4) Nejmenší poplatek podle § 6, písm. c) zákona č. 31/190 Sb. se stanoví částkou 100 Kčs za kuks.

(5) Ustanovení §§ 118 - 119 zákona ze dne 6. března 1906, č. 58 ř. z., o společnostech s ručením omezeným, se zrušují.

(1) Z nabytí akcií (nakolkovaných nebo nových nebo obojích) dosavadními akcionáři při zvýšení akciového kapitálu společností akciových nebo komanditních na akcie z vlastního kapitálu reservního, včetně převodu zisku, kromě zvýšení z reservního fondu stabilisačního (§§ 4 a 5 zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb., o stabilisačních bilancích), platí se zvláštní poplatek. Poplatek tento činí 30% z hodnoty podrobené poplatku z akcií, odůvodněnému zvýšením akciového kapitálu; pokud dosavadní akcionáři nabývají nároku na ně bezplatně (použitím kapitálu společnosti). Poplatková povinnost nastává vznikem nároku dosavadních akcionářů na ty to akcie. Zaplatiti tento poplatek jsou povinni dosavadní akcionáři, od nichž jej společnost vybere a odvede přímo způsobem stanoveným pro poplatek z akcií. Společnost ručí za zapravení poplatku. Pokud není stanoveno jinak, platí o tomto poplatku zákonná ustanovení o poplatcích z akcií.

(2) Tentýž poplatek platí se ze zvýšení podílů dosavadních společníků na společnostech s ručením omezeným a na těžířstvech, dojde-li ke zvýšení z prostředků shora uvedených a za týchž podmínek. Zaplatiti poplatek jsou povinni společníci, jejichž podíly se zvýšily; společnost (těžířstvo) za něj ručí. Jinak platí o něm ustanovení o poplatku ze smlouvy společenské.

§ 4, odst. 1 zákona ze dne 21. května 1873 ř. z., o výhodách výdělkových a hospodářských společenstev co do kolků a přímých poplatků, zní: "Poplatky podle § 3 platí se podle stupnice II."

Nabyla-li listina o záplatném splnění knihovně zajištěného závazku podrobena poplatku stupnicovému podléhá výmazné prohlášení (svolení k výmazu, žádost o výmaz) poplatku podle stupnice II. z úplaty - bez újmy ustanovení saz. pol. 105/1, písm. b) popl. zák. Trvá-li závazek dále bez knihovního zajištění, nebo svoluje-li se k výmazu zástavního práva za úvěrní pohledávku, podléhá výmazné prohlášení témuž stupnicovému poplatku z hodnoty zajištěného závazku nebo zástavního práva.

Nebyl-li poplatek z účtů obchodníků a živnostníků zaplacen vůbec, správnou částkou, včas nebo předepsaným způsobem, vyměří se bez zavedení trestního řízení zvýšený poplatek ve výši desetinásobku poplatku, který nebyl zapraven nebo nebyl zapraven včas nebo předepsaným způsobem.

(1) § 5, odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 52; 1945 Sb. se nevztahuje na

1. ustanovení § 3 vládního nařízení ze dne 25. ledna 1939, č. 11 Sb. I, kterým se upravuje výše některých poplatků stanovených v haléřových částkách;

2. vládní nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 112 Sb., kterým se mění zákon o směnečném poplatku;

3. vládní nařízení ze dne 3. ledna 1942, č. 31 Sb., o dani z požární ochrany, a na vládní nařízení ze dne 12. září 1942, č. 337 Sb., kterým se doplňují předpisy o dani z požární ochrany.

(2) Úřady a důchodkové soudy, rozhodující o přestupcích předpisů o poplatcích, poplatkovém ekvivalentu, dani z obohacení, dani z obchodu cennými papíry, daních dopravních a dávkách za úřední úkony ve věcech správních hodnotí provedené důkazy podle volného uvážení.

Poplatek z plné moci v soudním řízení činí 12 Kčs.

§ 5, odst. 1 dekretu presidenta republiky č. 52/1945 Sb. se nevztahuje na

1. §§ 3 a 4 vl. nařízení č. 11/1939 Sb. I;

2. § 3 (kromě sazby účtového poplatku), § 8, §§ 11 až 18, §§ 20 až 25, §§ 27 až 32, § 35, § 36, č. 1 až 8 a č. 10 zákona č. 14/1942 Sl. z.; při tom se však mění tato ustanovení:

V § 13, odst. 7 uvedená sazba 15% se zvyšuje na 30%;

§ 14, ods. 3, písm. b) zní: "při jiných družstvech 2% až 6% podle sazby § 13, odst. 4, nejméně však

1. ze založení družstva 200 Kčs,

2. po založení družstva 2 Kčs z přístupu každého nového člena aneb z upsání každého dalšího podílu."

§ 18, odst. 2, písm. a), věta první zní: "pro dluhopisy o půjčkách poskytnutých do úhrnné částky nejvýše 70.000 Kčs, aneb pro úvěr zabezpečující listiny o půjčkách, poskytnutých do úhrnné částky nejvýše 40.000 Kčs pro jednoho člena a jeho rodinu, jakož i pro rukojemské závazky v nich obsažené."

3. § 2 zákona ze dne 4. prosince 1942, č. 233 Sl. z., o poplatkovém osvobození Slovenské národní banky a komunálních půjček;

4: čl. III a V zákona ze dne 28. října 1943, č. 138 Sl. z., o změně některých právních předpisů o poplatcích;

5. § 77 zákona ze dne 6. července 1944, č. 85 Sl. z., o zástavním listu na zboží.

(1) Vláda se zmocňuje, aby upravila, sjednotila a s platností pro celé území státu vyhlásila ve Sbírce zákonů a nařízení závazné znění zákonných ustanovení o poplatcích, dani z obohacení a dopravních daních, jak vyplývají z poplatkového zákona ze dne 9. února 1850, č. 59 ř. z., ze slovenských poplatkových pravidel a z pozdějších změn a doplňků, jakož i z tohoto zákona. Vláda jest povinna předložiti toto znění do 14 dnů po vyhlášení Národnímu shromáždění, které rozhodne, zda je vezme na vědomost. Usnese-li se Národní shromáždění, že je nebere na vědomost, pozbývá vyhlášené znění platnosti dnem usnesení. Vláda je povinna toto usnesení bezodkladně vyhlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení.

(2) Všechna ustanovení tomuto zákonu odporující se zrušují. Jsou to zejména:

Pro celé státní území vládní nařízení ze dne 21. března 1929, č. 35 Sb., o zapravování poplatků ze železničních a nákladních listů, přepravních lístků, jakož i návěští a odběrných listů;

pro země Českou a Moravskoslezskou § 30, věta 5, saz. pol. 1/28 a 32/59 poplatkového zákona, § 2, odst. 2 a 3 připomínek k sazebníku z roku 1862 a § 11 zákona ze dne 29. února 1864, č. 20 ř. z.;

pro Slovensko §§ 2 a 3 zák. čl. XIII/1913, o změně zák. čl. XXIX/1894, o živnostenských nebo veřejných sázkách při koňských dostizích a o zprostředkování vzájemných sázek.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1946; provede jej ministr financí.

Příloha k zákonu č. .............. 1945 Sb.

Výhra, které se dosáhne při sázce zprostředkované totalisátorem při sportovním podniku, podléhá poplatku (výhernímu poplatku) podle níže uvedené sazby, převyšuje-li částka (kvota), jež se má vyplatiti výherci na tuto sázku, trojnásobek sázkového vkladu, počítajíc v to i sázkový vklad.

Poznámky: 1. Výherní poplatek se vypočte tak, že částka poplatku, připadající podle sazby na každou jednotlivou sázku, se násobí částkou sázkového vkladu. Při tom se počítají sázkové vklady menší než 1 Kčs za celou korunu; to platí i o zlomcích sázkového vkladu, nedosahujících 1 Kčs.

2. Výherní poplatek vypočtený podle poznámky 1 se zaokrouhlí na celé koruny dolů; nedosahuje-li 1 Kčs, nevybere se vůbec.

3. Výherní poplatek se vypočte tak, že z kvoty, náležející pod vyšší stupeň sazby, nesmí zbýti po srážce výherního poplatku méně, než z nejvyšší kvoty náležející pod nejblíže nižší stupeň sazby, po srážce výherního poplatku odpovídajícího této kvotě.

Totalisátor jest povinen odvésti výherní poplatek přímo státní pokladně a může si jej odečísti z výhry při její výplatě výherci.

Ze sázek, zprostředkovaných totalisátorem při sportovních podnicích, jest tento povinen napravovati přímo poplatek ve výši 10% z úhrnné částky sázkových vkladů.

(1) Finanční správa je zmocněna

a) uložiti k zajištění státní pokladny všem totalisátorům, aby vedli deník shodující se přesně s jejich zápisy a obsahující údaje nutné k posouzení správnosti základu poplatků, jakož i dáti prozkoumati svými úředníky správnost a úplnost tohoto deníku srovnáním s jejich obchodními zápisy;

b) uzavříti s totalisátory dohodu o částce odbytného na místo poplatků, pokud lze vyšetřiti okolnosti potřebné pro posouzení rozsahu jejich činnosti.

(2) Totalisátoři ručí nerozdílnou rukou s osobami, které obstarávají správu jejich věcí a jsou povinny splniti poplatkovou povinnost při této správě, za správnost a úplnost zápisů, za částku poplatků, jež přísluší státní pokladně a za škodlivé následky i tresty uložené za přestupky, jež spáchají zmíněné osoby proti těmto předpisům.

(3) Ministr financí může vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení učiniti též jiná opatření o dozoru na zapravování poplatků podle těchto předpisů nebo o zajištění jejich zaplacení.

(1) Sázky uzavřené bookmakery při sportovních podnicích podléhají poplatku podle výše vkladu osob sázejících proti bookmakerovi. Tento poplatek činí:

(7) Ze sázek, při jejichž uzavření se nezaplatí vklad v hotovosti (knihovní sázky), buď zapraven poplatek toliko podle skutečně zaplaceného sázkového vkladu. Při dodatečných platech na účet vkladu původně plně nezaplaceného buď poplatek vždy doplněn na částku, jež odpovídá úhrnné částce vkladu na příslušnou sázku skutečně zaplacené. Sázkové částky připsané ve prospěch je nutno klásti na roven částkám skutečně zaplaceným.

(3) Zapraviti poplatek jest povinen v prvé řadě bookmaker. Druhý smluvník ručí za poplatek rukou společnou a nerozdílnou s bookmakerem.

(4) Byla-li sázka zrušena před konáním sportovního podniku, lze žádati o vrácení zaplaceného poplatku.

(5) Sázky, které uzavírá bookmaker, jsou podrobeny poplatku bez rozdílu, vztahuje-li se sázka na sportovní podnik konaný v tuzemsku nebo v cizozemsku.

Ministerstvo financí může pro všechny sázky bookmakery uzavřené nebo pro jednotlivé druhy těchto sázek

a) naříditi, že bookmaker jest povinen vydati druhému smluvníku listinu o sázce, u knihovních sázek (§ 5, odst. 2) potvrzení o zaplacení sázkového vkladu nebo účet,

b) předepsati, v jaké formě se má vydati listina o sázce, potvrzení o zaplacení sázkového vkladu nebo účet, nebo

c) naříditi, že sázky se mají uzavříti v určité jiné formě.

Výhry, jichž se docílí při sázkách uvedených v § 5, jsou podrobeny těmto poplatkům:

a) Výhra osoby, sázející proti bookmakerovi, podléhá poplatku (výhernímu poplatku) z každé jednotlivé sázky podle sazby uvedené v § 1, převyšuje-li částka (kvota), připadající výherci z této částky, trojnásobek sázkového vkladu, počítajíc v to i sázkový vklad. Tento poplatek budiž odveden bookmakerem přímo státní pokladně a může býti odečten z výhry při její výplatě nebo připsání v prospěch.

b) Bookmaker jest povinen zapraviti na místo poplatku z výher, které mu plynou z jednotlivých sázek, roční paušální poplatek ve výši 30%, úhrnného zisku, připadajícího na něho v příslušném kalendářním roce. Tento paušální poplatek se vypočte podle ustanovení § 8 a bookmaker jej odvede přímo státní pokladně.

(1) Úhrnný zisk, z něhož má býti zapraven paušální poplatek podle § 7, písm. b), se vypočte tímto způsobem: Především nutno zjistiti úhrnnou částku sázkových vkladů, které byly na sázky podle § 5 v příslušném kalendářním roce skutečně zaplaceny nebo připsány bookmakerovi ve prospěch. Od této úhrnné částky se pak odečtou sázkové výhry, které bookmaker v tomtéž kalendářním roce druhým sázkovým smluvníkům skutečně vyplatil nebo připsal ve prospěch, dále pak náhrada, kterou zaplatil podle smlouvy bookmaker podnikateli sportovního podniku za povolení pořádati sázkový podnik ve sportovním prostoru, pokud připadá na příslušný kalendářní rok (stánkovné). Sázkové vklady a sázkové výhry buďte vždy pojaty do výpočtu paušálního poplatku pro ten kalendářní rok, v němž byly zaplaceny nebo připsány ve prospěch beze zření k tomu, v kterém kalendářním roce byla uzavřena sázka, jíž se tyto vklady a výhry týkají.

(2) Byla-li sázka zrušena před konáním sportovního podniku, budiž sázkový vklad této sázky se týkající vyloučen ze základu paušálního poplatku.

(3) Podle odstavce 1 lze odečísti toliko ony sázkové výhry, které podle ustanovení § 7, písm. a) buď nepodléhají výhernímu poplatku tam uvedenému nebo z nichž byl tento poplatek prokazatelně zapraven.

(4) Úhrnný zisk zjištěný podle předchozích odstavců zaokrouhlí se na částku dělitelnou 40, při čemž zbytek 2 Kčs nebo více se zaokrouhlí na 40 Kčs, kdežto ke zbytku pod 2 Kčs se nepřihlíží.

(5) Pozbude-li bookmaker oprávnění provozovati svoji živnostenskou činnost v republice Československé před koncem kalendářního roku nebo zastaví-li zde svoji činnost před koncem kalendářního roku, buď paušální poplatek vypočten podle ustanovení odstavců 1 až 4 a zapraven za onu část kalendářního roku, která uplynula do ztráty oprávnění vykonávati uvedenou živnostenskou činnost nebo až do zastavení této činnosti.

(1) Ustanovení § 4 se vztahují přiměřeně na bookmakery, pokud jde o poplatky podle těchto předpisů.

(2) Finanční úřad může kdykoliv vykonati u bookmakerů prohlídky (revise) za účelem dozoru na provádění těchto předpisů.

(3) Bookmakeři jsou povinni předložiti kdykoliv finančnímu úřadu a jeho orgánům na požádání své obchodní zápisy a dovoliti mu do nich neomezeně nahlížeti. Dále jsou povinni poskytnouti finančnímu úřadu všechna vysvětlení jím požadovaná o okolnostech souvisejících s jeho sázkovým podnikem.

(4) Podrobnější předpisy o provedení odstavců 1 až 3 vydá ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení. Zejména může naříditi, aby se vedla úředně ověřená kniha o sázkách (sázkový rejstřík) a stanoviti její vnitřní zařízení.

(1) Bookmakeři, kteří hodlají uzavírati sázky při některém sportovním podniku, jsou povinni to oznámiti finančnímu úřadu I. stolice nejpozději hodin před začátkem.

(2) Podnikatelé sportovních podniků smějí dovoliti přístup do sportovního prostoru jen takovým bookmakerům, kteří prokáží, že vyhověli této oznamovací povinnosti.

(1) Nebudou-li poplatky uvedené v §§ 5 a 7, písm. a) a b) zapraveny vůbec nebo včas nebo předepsaným způsobem, budiž vybrán od bookmakera bez zavedení trestního řízení zvýšený poplatek, který činí, počítajíc v to řádný poplatek,

a) jde-li o přestupek u poplatku podle § 5, padesátinásobek,

b) jde-li o přestupek u poplatku podle § 7, písm. a), trojnásobek,

c) jde-li o přestupek u paušálního poplatku podle § 7, písm. b) dvojnásobek

poplatku, který nebyl zapraven vůbec nebo včas nebo předepsaným způsobem.

(2) Za zvýšení poplatku vybírané podle odstav e 1, písm. a) ručí u sázek, pro něž jest předepsáno vydání listiny o sázce nebo potvrzení o zapláceném sázkovém vkladu nebo účtu, též druhý smluvník rukou společnou a nerozdílnou s bookmakerem.

Uzavírají-li sázky při sportovních podnicích po živnostensku osoby, nemající k tomu povolení politického úřadu, nebo překročí-li se při uzavření takových sázek úřední povolení, vztahují se na tyto sázky přiměřeně ustanovení §§ 5 až 11.

Povinnost zapraviti poplatky podle těchto předpisů nezávisí na sepsání listiny. Bližší prováděcí předpisy, zejména o době a způsobu zapravení těchto poplatků, vydá ministr financí vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.

Orgány vyslané finančním úřadem k dozoru na totalisátora a bookmakera mají volný vstup do sportovního prostoru.

Každý přestupek předpisů §§ 1 až 10, 12 nebo 14 nebo předpisů a úředních příkazů, vydaných k provedení těchto ustanovení, může býti potrestán finančním úřadem pořádkovými pokutami až do 5000 Kčs, za každý opakující se případ a při trvalém nešetření může býti uložena za každé marné napomenutí další pořádková pokuta v uvedené nejvyšší částce.

Není-li v těchto předpisech stanoveno jinak, platí o poplatcích v nich uvedených všeobecná ustanovení poplatková.

Veřejné finance Československé republiky trpěly již od doby jejího vzniku nejednotností převzatých právních norem v obou oblastech státu; v západní části platily finanční normy rakouské, ve východní části normy uherské. Kdežto v oboru přímých daní a cla podařilo se dosáhnouti sjednocení v roce 1927, sjednocovaly se ostatní převzaté sektory finančního systému jen pomalu a obtížně. To platí hlavně o právu poplatkovém; moderní hospodářský život potřeboval nejen unifikaci, nýbrž i reformu a té bránily, nehledíc na neuskutečněnou dosud unifikaci a reformu občanského práva, hlavně důvody rozpočtové. Možno říci, že co do poplatků a daní obchodových bylo aspoň zhruba dosaženo rovnoměrného zatížení v obou polovicích republiky s několika výjimkami, jako na př. u poplatků soudních. Plně, t. j. i formálně unifikovaných úseků je málo a to jednak z první doby republiky (daně dopravní, daň z obchodu cennými papíry, poplatek ze služebních smluv, poplatek směnečný), jednak z poslední doby před druhou světovou válkou, kdy se již počal prováděti unifikačně reformní plán pro poplatky a daně obchodové; bylo možno vydati však jen unifikační zákon o poplatkovém ekvivalentu.

Doba nesvobody a násilného rozpolcení zemí českých a Slovenska znamená nejen odklon od unifikačních snah, ale úplně protichůdnou zákonodárnou tendenci v tomto oboru. Čechy a Morava byly donucovány k bezduchému přizpůsobování německému právu finančnímu, které vzhledem k přepjaté industrialisaci Německa mohlo hlavní důraz klásti na výnos několika málo daní přímých a spotřebních a ostatní obvyklé články daňového systému mohlo zanedbávati, nehledíc ani na možnost opatřování příjmů válečnými methodami. Naproti tomu Slovensko učinilo několik detailních reformních pokusů jednak ve směru dosavadních reformních snah, jednak rázu odpovídajícího zvláštním slovenským poměrům. Máme tu na mysli hlavně zákon č. 14/1942 Sl. z. Tak došlo k různosti zatížení poplatky a daněmi obchodovými v obou oblastech státu.

Po obnově samostatného československého státu není možno zanedbati unifikaci všech společných oborů právních; naopak je nutno, na rozdíl od prvé republiky, příslušné práce co možná urychliti. Prvním úkolem v oboru poplatků a daní obchodových je odstraniti ty disparity mezi zeměmi Českou a Moravskoslezskou na jedné straně a Slovenskem na straně druhé, které vznikly v době nesvobody.

Nejjednodušší by ovšem bylo odstraniti všechny normy, které od 30. září 1938 do 4. května 1945 byly jak v t. zv. protektorátu Čechy a Morava, tak v t. zv. slovenském státě vydány. Takovéto řešení bylo by neobyčejně usnadněno § 5 dekretu presidenta republiky ze dne 14. srpna 1945, č. 52 Sb., o zatímním vedení státního hospodářství, podle něhož 1. lednem 1946 pozbývají všechny právě zmíněné právní normy účinnosti, t. j. nemají podle nich býti daně, dávky, poplatky a jiné státní příjmy předpisovány a vybírány.

Situace není však tak jednoduchá. Se zřetelem k hospodářskému vývoji za doby okupace, k potřebám znovuzřízeného státu a k jeho přestavbě neukazuje se prostý návrat k dřívějšímu zákonnému stavu v oboru poplatků a daní obchodových ve všech bodech za prospěšný. V některých případech nutno učiniti opatření odchylná. O těchto opatřeních byly konány letos v červenci v Bratislavě porady zástupců ministerstva financí a pověřenectva pro finance, na nichž bylo usneseno přičiniti se ze všech sil, aby již k 1. lednu 1946 bylo pokud možno opět dosaženo stejného zatížení v obou oblastech státu. Tento cíl také sleduje přítomná osnova, která proto neobsahuje ustanovení, patřících do vlastní reformy poplatkového práva; tato vyžaduje pečlivé přípravy a nemohla by býti v tak krátké době projednána.

K jednotlivým paragrafům osnovy sluší uvésti předem, že osnova se zřetelem k 5 dekretu presidenta republiky č. 52/1945 Sb. zabývá se přirozeně jen těmi předpisy z doby nesvobody, které mají býti zachovány nezměněné, po př. zachovány po určité úpravě. Některá ustanovení zavedena pro země české se zachovávají a rozšiřují i na Slovensko. Naopak jiná ustanovení, která byla zavedena na Slovensku, zavádějí se i pro země české, aby se tím dokumentovala naprostá shoda obou národních složek a stejné hodnocení legislativních prvků pocházejících z různých oblastí státu. Finanční správa vyjadřuje touto osnovou své přesvědčení, že tak důležitý státní zájem, jako je unifikace práva a vyrovnání berního zatížení, musí býti co nejdříve uspokojen.

Výše pevných poplatků, nehledíc na poplatky soudní a některé jiné, byla upravena naposledy v roce 1925 a neodpovídá tudíž dnešní kupní síle měny.

Tímto zřetelem byly také vedeny § 1 zákona ze dne 27. ledna 1942, č. 14 Sl. z., o změně a doplnění některých právních předpisů o poplatcích, a čl. I zákona ze dne 28. října 1943, č. 138 Sl. z., o změně některých právních předpisů o poplatcích. Těmito zákony byly dosavadní kolkové poplatky zvýšeny z 50 h na 1 K, z 1 K na 2 K, z 3 K na 5 K, z 5 K a 8 K na 10 K, z 10 K na 15 K, z 15 K na 20 K, z 20 K na 25 K, z 30 K na 40 K a z 50 K na 70 K.

Poněvadž však toto zvýšení neodpovídá plně dnešním poměrům měnovým a cenovému vývoji ani potřebám rozpočtovým, je třeba valorisovati pevné poplatky pro celý stát - prozatím s výjimkou poplatků soudních - vyšší měrou a to, jak je uvedeno v § 1, odst. 1 osnovy. To platí i o poplatcích vybíraných ve výši 500 K podle § 6 zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 54 Sb., za jmenování nebo přeložení notáře, za ustanovení sensálem, za udělení oprávnění technika a přiznání názvu "inženýr" a za zápis do seznamu advokátů, které se zvyšují pro celý stát na 1.500 Kčs.

Poplatek z poštovních průvodek upravuje se i v zemích českých na výši na Slovensku platnou. Na stejnou výši upravují se i zavazadlové a spěšninové lístky na železnicích (včetně pouličních drah), ježto zvýšení podle odstavce 1 by nebylo pro ně únosné.

Poněvadž přeprava balíků, zavazadel a zboží na poštách a železnicích je podrobena kolkovému poplatku z průvodek, nákladních listů a podobných dopravních listin, kterémužto poplatku přeprava jinými dopravními prostředky zpravidla nepodléhá, je nutno, aby i tato posledně jmenovaná přeprava byla zatížena podle stejných zásad a ve stejné výši.

Obnovení účinnosti vl. nařízení ze dne 21. března 1929, č. 35 Sb., o zapravování poplatků ze železničních nákladních listů, přepravních lístků, jakož i z návěští a odběrních listů, v zemích českých nepokládá se za účelné, ježto,jeho předpisy již plně nevyhovují. Proto se navrhuje zmocnění k úpravě této věci vyhláškou, právě tak jako k úpravě předpisů o zapravování jiných poplatků kolkových.

Zde se věcně přebírá pro celý stát ustanovení § 10 zákona č. 14/1942 Sl. z. o poplatnosti svědeckých zápisů, jimiž dosud byla obcházena poplatková povinnost. Obnovený Československý stát nemůže míti důvodu, aby nadále podporoval vyhýbání se poplatkové povinnosti. Pro svědecké zápisy o předmětech, jejichž hodnota nepřesahuje 5.000 Kčs, se zachovává stav platný dne 29. září 1938.

Srážkové smluvní a kvitanční poplatky byly za války v t. zv. protektorátě zrušeny a vybírání kvitančního poplatku omezeno (vl. nař. č. 413/1940 a 430/1941 Sb.). Pro zjednodušení poplatkového práva a ulehčení hospodářskému životu rozšiřují se nyní příslušná ustanovení po určité úpravě na celý stát.

Proti tomu však nemůže zatím finanční správa vzhledem k naléhavým potřebám státního rozpočtu upustiti od zpoplatňování šeků, účtů, obchodních a živnostenských knih, jakož i notářských repertorií a protestních protokolů. Výše kolků z obchodních písemností stanoví se jednotně pro celý stát podle vzoru slovenského. Ustanovení slovenského práva o novém poplatku z účtenek (§ 4 zákona č. 14/1942 Sl. z.) se nepřebírají a uhasínají koncem tohoto roku.

Kdežto na Slovensku nebyla předválečná ustanovení o kolku z hracích karet změněna, byla v t. zv. protektorátě zavedena říšská spotřební daň z karet. K 1. lednu 1946 třeba výslovného restitučního ustanovení o kolku z hracích karet pro celý stát jednak proto, že poslední republikánská úprava byla časově omezená, jednak je třeba určitého zjednodušení dosavadních předpisů a nových ustanovení o formě a barvě nového karetního kolku, jakož i o jeho zapravení. Dosavadní sazby se zvyšují z důvodů uvedených v § 1.

Z rozpočtových důvodů zvyšují se pevné poplatky, vybírané při sázkách totalisátorských a bookmakerských. Předpisů platných v zemích České a Moravskoslezské o zpoplatňování těchto sázek užívá se fakticky také na Slovensku. Proto se nyní této praxi dává zákonný podklad. Ježto jde o starší předpisy, které tvoří samostatný celek, nepřebírá se jejich znění do vlastního zákona, nýbrž připojuje se jenom jako příloha k němu s určením pro celý stát.

Na základě nabytých zkušeností mění se ustanovení o osvobození u daní dopravních, které v zemích České a Moravskoslezské se 1. ledna 1946 znovu vybírají místo dosavadní daně z přepravy kolejovými drahami.

Navrhuje se prodloužení dosavadní úpravy platné v t. zv. protektorátě a rozšíření její i na Slovensko. Úprava tato se osvědčila a platí i pro daň z obratu.

Ustanovení o dávkách za úřední úkony jsou sice nejednotná a potřebují nové úpravy, avšak organisace úřadů a předpisy o jejich kompetenci nejsou dosud vzhledem k přestavbě státu ustáleny. Vydání nových dávkových řádů vyžádá si tedy delší doby. Proto se zatím prodlouží je uživatelnost dosavadních předpisů jak v zemích Českých, tak na Slovensku.

Za války byla na Slovensku na místě roztroušených ustanovení o poplatcích ze společenských smluv provedena nová jednotná úprava současně se zvýšením některých sazeb §§ 11 - 13 a §§ 15 až 17 zákona č. 14/1942 Sl. z. Poplatky ze společenských smluv budou potřebovati v celém státě reformy vzhledem k prováděné přeměně hospodářské struktury našeho státu. Ježto tato osnova má nabýti účinnosti dnem 1. ledna 1946, není možno do té doby vypracovati novou celostátní úpravu, která by se vhodně přimykala k novému významu jednotlivých společenských útvarů. Poněvadž však poslední slovenská úprava znamená pokrok proti úpravě původní, prodlužuje se v § 24 její použivatelnost pro Slovensko; místo recepce pro země České, která by mohla býti jen dočasná a to pouze po určitých změnách v textu, ponechávají se tu v platnosti ustanovení dosavadní; pouze poplatek z veřejných společností a pod. útvarů zvyšuje se na III. stupnici, čímž se vyrovnává zatížení v obou polovicích státu. Zrušují se po vzoru slovenském úlevy pro společnosti s r. o., skládající se z příbuzných osob a pro přeměnu akciové společnosti na společnost s r. o.

Zde se věcně přebírá předpis § 13, odst. 7 až 9 zák. č. 14/1942 Sl. z. o poplatku z gratisakcií a z bezplatného nabytí podílu na společnostech s r. o. a na těžířstvech. Poplatek z gratisakcií byl již u nás zaveden čl. XV a) uv. ustavovaní k zákonu o př. daních č. 226/1936 Sb. Jde tedy jen o vynětí poplatku z norem o přímých daních a o jeho logické doplnění. Při tom se zvyšuje sazba na dvojnásobek.

§§ 14 a 18 zákona č. 14/1942 Sl. z. upravily nově pro Slovensko poplatky z družstev. Při tom byly odstraněny výhody, které se neshodují s rozvojem družstev a s jejich nynějším hospodářským významem. Detailní provedení této zásady hodí se však pouze pro právní systém slovenský, kdežto pro země české musila by příslušná ustanovení býti převzata se změnami, jež by nijak neprospěly složité a nepřehledné úpravě platné v zemích českých. Proto se na Slovensku prodlužuje použivatelnost shora uvedených ustanovení (§ 24), v zemích českých provádí se jen přiblížení slovenskému právu tím, že se zatím zvyšuje sazba poplatků ze společenstevních smluv, z vrácených podílů a z výplat podílů na zisku na II. stupnici. Finanční správa hodlá však přistoupiti k jednotné a jednoduché úpravě poplatků u družstev pro celý stát, jakmile to bude možné.

Tímto ustanovením se pro země české přebírá věcný obsah saz. pol. 90/92 popl. pravidel a doplňuje se tak saz. pol. 105/71, písm. b).

Dosavadní předpisy o padesátinásobném zvýšení nahrazují se po vzoru slovenském ustanovením o zvýšení 10 násobném.

Poněvadž by 1. lednem 1946 uhasla použivatelnost ustanovení o poplatcích z některých kupeckých poukázek, která nelze zatím nahraditi předpisem účelnějším, prodlužuje se jejich použivatelnost pro přechodnou dobu; totéž platí o změnách zákona o směnečném poplatku vyžádaných zavedením t. zv. jednotného směnečného řádu a o dani z požární ochrany, která podle sdělení ministerstva vnitra nemůže býti zatím nahrazena obnovením původních předpisů.

Moderní zásada volného uvažování důkazů zavádí se i pro trestní důchodkové řízení ve věcech poplatkových až do konečné úpravy celé materie.

Zmocňovací klausule bude použito pouze v tom případě, kdyby připravovaná úplná unifikace poplatkového práva nemohla býti v dohledné době uskutečněna.