Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban; dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 114 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, Machník.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Fritsch.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 10 hodin 15 minut.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Dreslovi; dodatečně na včerejší schůzi sen. Hubkovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byla dána dovolená z rodinných příčin od 30. června do 3. srpna 1937 sen. dr Fritzovi.

Zprávy tisky 530 a 532.

Těsnopisecká zpráva o 72. schůzi senátu N. S. R. Čs.

výborům ústavně-správnímu, soc.politickému a rozpočtovému vládní nařízení z 11. června 1937, č. 117 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních (č. 5854).

Přečten přípis volebního soudu v Praze ze dne 25. června 1937, č. j. 61/37:

Volební soud zkoumaje a ověřuje podle § 8, bodu 2 a § 10 zák. o vol. soudě volby členů senátu Nár. shromáždění, zvolených dne 19. května 1935, usnesl se v dnešní plenární schůzi ověřiti volby těchto dalších členů:

Z kandidátní listiny č. 1 (Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu): Stanislava Horného, ředitele obecné a měšťanské školy v Chýškách, nastoupivšího na místo zemřelého Josefa Vraného.

Z kandidátní listiny č. 3 (Československá strana nár. socialistická): Rudolfa Pánka, vrchního poštovního ředitele a starosty čs. obce úřednické v Praze, nastoupivšího na místo zemřelého Emila Špatného.

Z kandidátní listiny č. 7 (Autonomistický blok): Jana Jurigy, úředníka státní nemocnice v Bratislavě, nastoupivšího na místo zemřelého dr Ludevíta Labaje.

Z kandidátní listiny č. 11 (Krajinská křesťansko-sociální strana a maďarská národní, Sudetendeutscher Wahlblock): dr. Vojtěcha Szilasyho, statkáře v Lučenci, nastoupivšího na místo resignovavšího dr Josefa Törkölyho.

Z kandidátní listiny č. 12 (Sudetendeutsche Partei): Karla Bartla, krejčího ve Frant. Lázních, nastoupivšího na místo zemřelého Eduarda Löhnerta.

Hácha v. r.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad dnešní schůze:

Zpravodajem za výbor branný je pan sen. Šolc, za výbor kulturní pan sen. Horný a za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor branný, p. sen. Šolcovi.

Zpravodaj sen. Šolc: Slavný senáte, dámy a pánové!

Československá republika od svého vzniku, resp. od obnovení samostatného státu prováděla svými odpovědnými činiteli vždy a ve všem toliko politiku míru, klidu a pokoje. Náš stát vybudovaný na ideálech demokracie usiloval a usiluje jak doma, tak za hranicemi o klid, pořádek a mír, zejména se všemi svými sousedy. Nebylo a není jediné příležitosti, ve které by tyto tendence naší politiky nebyly odpovědnými činiteli našeho státu zdůrazňovány a hájeny.

Byli jsme vášnivými přívrženci politiky snažící se, aby pro zahraniční věci Evropy a světa byl vybudován mezinárodní parlament, uznávající rovnocennost malých i velkých států, parlament, který by mezinárodní konflikty řešil bez válečných střetnutí zachováním statu quo, vzniklého z poválečných mírových smluv.

Není vinou Československé republiky, že tyto předpoklady naší politiky, zejména po vzniku diktátorských režimů všech barev, nedoznaly naprostého úspěchu.

Politika našeho státu trvá neochvějně na nedotknutelnosti hranic naší republiky, vklíněné do střední Evropy, republiky, která svůj životní zájem vidí jen a jen v úsilí o zachování míru. Pilířem této politiky byla a je pro nás Společnost národů; úzké styky a smlouvy s našimi věrnými spojenci, pracujícími spolu s námi na těchto mírových předpokladech, ovšem byly a jsou také našimi základními zásadami zahraniční politiky.

Byli jsme nuceni a rádi jsme svoji politiku opřeli o Společnost národů, o věrné spojence, ale především také o silnou brannou moc naší republiky, jsouce si vědomi, že si svoji svobodu a samostatnost uhájíme především svými vlastními silami. Jsme hrdi na to, že můžeme spoléhati na armádu svého státu, armádu vybavenou všemi potřebnými technickými prostředky, armádu věrnou ideám, z kterých se naše republika zrodila, to je demokracii, míru a pořádku. Dali jsme a dáme čsl. branné moci k disposici prostředky, aby se naše armáda stala silnou a obávanou.

Různými zákonnými opatřeními vybudovali jsme svoji armádu tak, že svým výcvikem a výzbrojem je dnes jednou z nejlepších.

Zákonem o půjčce pro obranu státu jsme tyto možnosti zesílili, zejména ustavením obranného valu pevností na státních hranicích. Zákonem o obraně státu jsme dali pevný základ pro přípravu a provedení potřebných opatření pro chvíle osudové. Zákonem o obraně proti leteckým a jiným útokům jsme dali možnost ochrany civilního obyvatelstva proti nebezpečí ze vzduchu, jsouce si vědomi, že budoucí válka nestihne jenom bojovníky na frontách, nýbrž všechno obyvatelstvo státu.

Těmto základním zákonným opatřením chyběl poslední kámen k dobudování obrany státu. Má jím býti branná výchova mládeže, mužů i žen. Tato branná výchova má z obyvatelstva našeho státu vytvořiti mravně i tělesně silné a schopné občany, kteří by dovedli brániti sebe a dovedli ubrániti také svobodu a samostatnost našeho státu na frontě i za frontou.

Slavný senáte! Domnívám se, že je mou povinností jako referenta o tomto významném zákonu, abych protestoval proti tomu, jakým způsobem jsou tak vážné zákony v našem senátě projednávány.

Dámy a pánové! Projednáváme velmi vážný zákon o branné výchově a nemáme dosud na svých lavicích rozdány zprávy příslušných výborů, jak se o nich vyslovily. Domnívám se, že takto není možno pro příště postupovati, že s takovými urychlenými předlohami není možno přicházeti v poslední chvíli před prázdninami, a když, mám za to, že jak posl. sněmovna, tak také senát by rády a ochotně seděly třeba do konce srpna, aby tak důležité věci, jako je tato, byly řádně parlamentárně projednány. (Výborně!)

Usnesení posl. sněmovny, které dnes projednáváme, se opírá o vládní návrh zákona o branné výchově. Toto usnesení je rozděleno na 5 hlav.

Hlava I obsahuje všeobecná ustanovení, z nichž je zřejmo, že veřejná péče o výchovu a vzdělání se rozšiřuje o brannou výchovu. Vážení pánové, to není malá věc. To nejsou malé povinnosti, které ukládáme tímto zákonem veškerému občanstvu našeho státu. To jsou povinnosti těžké, ohromné, ale domnívám se, že každý náš občan od svého nejútlejšího mládí rád tyto povinnosti na sebe přijme, poněvadž ví, že jde o zabezpečení nejvyššího, největšího a nejkrásnějšího statku národa, o svobodu a samostatnost vlastního státu.

Podle §u 2 usnesení posl. sněmovny je účelem branné výchovy pěstovati v obyvatelstvu Československé republiky podle věku, vzdělání a povolání mravní vlastnosti, tělesnou zdatnost, znalosti a dovednosti, jichž je třeba k obraně státu, k obraně vlasti. Z tohoto ustanovení vysvítá, že branná výchova bude se děliti: 1. na průpravu mravní, naukovou a tělesnou, 2. na výcvik v pomocných a ochranných službách, a konečně 3. na výcvik branný. Všichni státní občané bez rozdílu pohlaví budou podléhati branné výchově ode dne, kdy počíná jejich povinnost školní docházky, až do skončení 30. roku věku.

Při civilní protiletecké obraně budou podléhati tomuto výcviku osoby starší až do 50 let věku. V tomto ustanovení snížila posl. sněmovna proti původnímu vládnímu návrhu věkovou hranici o 10 let, tedy s 60 na 50 let. Usnesení posl. sněmovny však dává vládě další zmocnění, aby jak pro výcvik civilní protiletecké ochrany, tak také pro případ jiných pomocných a ochranných služeb, jakož i pro výcvik branný mohla v případech ohrožení státu rozšířiti věkovou hranici u mužů až do 60 let věku.

Branná výchova žactva a studujících veřejných škol bude podle této osnovy prováděna ve školách, a to pokud se týká jak průpravy mravní nebo naukové, tak také výcviku branného. Orgány branné výchovy budou stanoveny pro oblasti jednotlivých sborů a okrsků podléhajících působnosti ministerstva národní obrany. Jinak výchova branná má podle osnovy náležeti do oboru působnosti ministerstva školství a národní osvěty, zemědělství, pokud se týká zemědělských škol, ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, vnitra a některých jiných resortů. Tedy řekněme určitě a upřímně: Je to galimatyáš různých pravomocí, různých resortů, které se tu mají vzájemně prostupovati a doplňovati - a to snad bude do jisté míry brzdou při provádění zákona o branné výchově.

Vedle orgánů branné výchovy mají býti podle §u 9 osnovy zřízeny: Ústřední výbor brannosti, zemské a okresní výbory brannosti. Složení těchto výborů jest vymezeno §em 9, který ukládá vládě, aby vládním nařízením vymezila jejich působnost a vydala příslušné jednací řády. Podle §u 7 osnovy má býti zřízen meziministerský sbor branné výchovy při ministerstvu národní obrany jako meziministerský orgán pomocný, který má býti zároveň pomocným orgánem nejvyšší rady obrany státu.

Hlava druhá osnovy obsahuje všeobecná ustanovení o branné výchově na školách, o branné průpravě mravní, naukové a tělesné na školách, jakož i o výcviku pomocných ochranných služeb a branném výcviku na školách. Podrobné předpisy vydati má ministerstvo školství a národní osvěty, po případě ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem národní obrany a pokud půjde o průpravu tělesnou, s ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy, ve výcviku v pomocných a ochranných službách pak v dohodě s ministerstvem vnitra.

Hlava třetí osnovy o branné výchově obsahuje ustanovení o výchově mimo školu. Výchova se týká všech občanů nepodléhajících povinnosti školské docházky. Výjimky jsou obsaženy v §u 17, jednajícím o tom, kdo je z branné výchovy vyloučen, jakož i v §u 18, týkajícím se osvobození od branné výchovy. § 19 jedná o možnosti omluvy při neúčasti na branné výchově.

Podle §u 20 svěřuje se branná výchova také spolkům oprávněným k jejímu poskytování, jsou-li sdruženy v některém celostátním ústředí, vládou uznaném za způsobilé k jejímu obstarávání. Jde-li o brannou průpravu mravní, naukovou a tělesnou, bude dávati oprávnění ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem národní obrany, školství a vnitra; půjde-li o výcvik v pomocných a ochranných službách; ministerstvo nár. obrany v dohodě s ministerstvem vnitra, veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. Totéž ustanovení platí obdobně i pro spolky, pěstující vojenský výcvik podle §u 59 tohoto usnesení posl. sněmovny. Těmto spolkům udílí příslušné oprávnění ministerstvo nár. obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. Podle usnesení posl. sněmovny se dává vládě možnost, kdykoliv takové oprávnění spolku bez udání důvodů odvolati.

§ 21 vymezuje povinnosti spolkům oprávněným k poskytování branné výchovy, pamatuje na opatření pro případ, že by spolky tuto povinnost řádně nekonaly a za dodržování této povinnosti činí osobně trestně odpovědnými jak předsedu spolku, tak i ostatní činovníky, jimž byl svěřen dotčený obor působnosti.

§ 19 určuje, že ti občané, kteří nebudou brannou výchovu prováděti ve školách a spolcích k tomu zmocněných, budou povinni této výchovy se zúčastniti v t. zv. střediscích branné výchovy. Střediska tato mají býti zřízena zpravidla v jednotlivých obcích, po případě pro několik obcí najednou, při čemž musí býti pamatováno, aby nebyla od místa bydliště osob brannou výchovou povinných vzdálena dále než 4 km. § 22 pojednávající o zřízení středisk zmocňuje vládu, aby pro ně našla vhodná pojmenování. §§ 23 a 24 ustanovují povinnosti cvičitelů branné výchovy a dávají možnost ministerstvu nár. obrany přiznati cvičitelům branné výchovy náhradu hotových výdajů.

Branné výchově mimo školu podléhají podle §u 25: osoby mužského pohlaví až do nastoupení vojenské služby presenční, po případě až do odvodního rozhodnutí "Neodveden"; osoby ženského pohlaví až do konce 21. roku věku.

§ 26 vymezuje působnost, v jakém směru podléhají povinnosti osoby podléhající průpravě mravní, naukové i tělesné, stanoví výjimky a dává vládě možnost nařizovacího opatření, jak je nutno postupovati v případech, kde není možno se postarati o brannou výchovu mravní, naukovou a tělesnou.

§ 27 jedná o branné průpravě mravní, naukové a tělesné ve spolcích oprávněných k hospitování branné výchovy, § 28 o branné průpravě mravní, naukové a tělesné ve střediscích branné výchovy, § 29 vymezuje podrobné předpisy o branné výchově mimo školu.

Důležitý je § 30, z něhož je patrno, že výcviku v pomocných a ochranných službách se musí zúčastniti osoby bez rozdílu pohlaví až do konce 30. roku věku, výcviku v úkolech civilní protiletecké obrany až do svých 50 let. Branného výcviku mimo školu zúčastní se občané výhradně v branných střediscích.

§§ 31, 32 a 33 vytyčují povinnosti osob podléhajících výcviku v pomocných a ochranných službách, výcviku v úkolech civilní a protiletecké obrany, jakož i výcviku v jiných ochranných službách.

Branný výcvik provádějí výhradně branná střediska. Tomuto výcviku podléhají jen osoby mužského pohlaví, počínajíc dnem 1. září roku, v němž dokončily 17. rok věku.

§§ 37, 38, 39, jak je z osnovy zřejmo, obsahují ustanovení o povinnostech osob podléhajících brannému výcviku, o provádění branného výcviku a stanoví předpisy o branném výcviku.

§ 40 jedná o klasifikaci účasti při branném výcviku, dosaženého výsledku a o výhodách z této klasifikace vyplývajících.

Podle §u 32 může býti osob brannému výcviku podléhajících použito k úkolům stráže obrany státu, když se k tomu dobrovolně přihlásí.

A tu bych chtěl říci, že by byl svrchovaný čas, vzhledem k poměrům v pohraničních územích naší republiky, aby tato stráž byla co nejdříve uvedena v život. (Souhlas.)

Těmto osobám přísluší po dobu zařadění příslušné léčebné a zaopatřovací prostředky. § 43 obsahuje ustanovení o rozsahu branné výchovy mimo školu a ukládá maximální výši cvičebných hodin ročně takto: Pro jinochy do 17 roků věku nejvýše 70 cvičebných hodin ročně, od 17 let až do nastoupení presenční vojenské služby nebo až do odvodního rozhodnutí "Neodveden" nejvýše 90 cvičebných hodin ročně, u ostatních mužů nejvýše 40 hodin ročně.

K těmto ustanovením poznamenávám, že v původní osnově byla čísla vždycky o 10 hodin vyšší u každého z těchto stáří. Posl. sněmovna tedy předlohu zlepšila ve prospěch cvičenců.

U žen až do konce roku, v němž dosáhnou 21. roku věku, stanovena je maximální výše cvičebných hodin na 60, u ostatních žen nejvýše na 30 hodin ročně. U výcviku v úkolech civilní protiletecké obrany v §u 4, odst. 2 a v §u 30, odst. 2 uvedených činí maximální výše 30 cvičebných hodin ročně.

Branná výchova ve smyslu §u 44 osnovy musí býti prováděna tak, aby nebránila výkonu vlastního povolání osob této výchově podléhajících, a v §u 45 ukládá zaměstnavatelům povinnost nepřekážeti svým zaměstnancům v řádné účasti na brané výchově, dáti jim volný čas k této povinnosti a poskytnouti za to neztenčený plat.

§ 46 a § 47 jednají o léčebné péči a zaopatření osob podléhajících branné výchově, jakož i o léčebné péči a zaopatření cvičitelů branné výchovy a jiných osob při poskytování této výchovy spolupůsobících. Při těchto ustanoveních je třeba uvážiti, jak veliká povinnost se osobám podléhajícím branné výchově ukládá a jak poměrně nepatrné zaopatření při úrazu se jim poskytuje.

V této věci doporučuji, slavný senáte, také přijetí resoluce, která je otištěna ve zprávě výborové a která byla přijata také v posl. sněmovně. Při této příležitosti chci říci toto: Naše armáda, branná moc a celý národ bude schopen obrany nejenom na základě této výchovy mravní a branné, naše armáda bude schopna uhájiti náš stát nejenom tehdy, když bude vybavena nejmodernějšími technickými prostředky, nýbrž také především tehdy, když bude opřena o spokojený národ, o spokojený pracující lid. (Tak jest!) Chci říci, vážení pánové, že vedle mravních prostředků, kterými operuje tato předloha, vedle zásadních otázek výchovy, vlastenectví, lásky k vlasti a k republice je zde potřebí především míti odvahu říci, že úkolem zákonodárných sborů a vlády musí býti především hledati v našem státě cesty k uplatnění sociální spravedlnosti a hospodářské spokojenosti. (Tak jest! - Výborně!)

Opatřování cvičišť, cvičebných místností a pomůcek podle §u 48 ukládá svazkům územní samosprávy veliké a těžké finanční povinnosti. Domnívám se, že nelze stále a stále novými zákonnými opatřeními zatěžovati finančně svazky územní samosprávy, které jsou dnes v tak desolátním stavu, že dalších obětí po mém soudu naprosto nesnesou.

Pravda, posl. sněmovna učinila v §u 10 této osnovy zlepšení proti vládní osnově a uložila vládě, že zvláštním nařízením musí učiniti potřebná opatření, jakým způsobem bude pro územní svazky samosprávné opatřena úhrada nákladů souvisících s prováděním branné výchovy. Prosil bych jen, aby tato opatření finančního rázu byla především přenesena na ty, kteří mohou přispěti a v jejichž zájmu je také, aby vlast byla chráněna.

Hlava čtvrtá osnovy usnesené posl. sněmovnou jedná v §§ 50 až 57 o trestních ustanoveních, která byla beze změny vládní osnovy schválena posl. sněmovnou.

Hlava pátá shrnuje závěrečná ustanovení, zejména o spolcích pěstujících vojenský výcvik, o hromadném provádění cvičení, používání zbraní při branné výchově, o kontrole spolků zabývajících se tělesnou výchovou a sportem, o zvláštních druzích dobrovolné branné výchovy, o kursech pro vojenské osoby mimo činnou službu, o používání osob branné výchově podléhajících k úkolům, pro něž jsou výchovou připravovány, o výhodách týkajících se osvobození od kolků a poplatků, hrazení nákladů a bližší předpisy.

Konečný § 79 stanoví, že účinnost a provedení zákona nabývá platnosti dnem 1. září 1937. Toto konečné ustanovení bylo pro armádní správu nejdůležitějším ustanovením při rychlém projednávání osnovy o branné výchově, aby prý se neztratil další školní rok, aby branná výchova mohla vejíti již 1. září t. r. v platnost.

Slavný senáte, přistupujeme k projednávání tak vážné předlohy v předvečer 20letého jubilea slavné památné bitvy u Zborova, ve které naši legionáři osvědčili tak ohromnou chrabrost, že přes rozvrat ruské armády dobyli na pláních zborovských velikého vítězství. Pan president jako nejvyšší velitel naší branné moci vydal k zítřejšímu dnu armádní rozkaz branné moci, ale tento armádní rozkaz se netýká jen a jen naší armády; je v něm lapidárními větami vylíčen význam zborovské bitvy jako první bitvy, ve které naši dobrovolci-legionáři ukázali svoji mravní a také brannou vyspělost, sílu a moc, ale v tomto rozkazu lapidárními větami pan president republiky apeluje také na celý národ, aby po příkladu těchto průbojníků naší samostatnosti, naší svobody šel celý národ a všechno občanstvo věrné demokracii a věrné československému státu, československé republice. (Potlesk.)

Slavný senáte, domnívám se, že mám dostatek oprávnění, abych vás při této příležitosti vyzval a požádal, abyste vzdali čest chrabrým našim armádám, které bojovaly nejen na pláních zborovských, nýbrž i na všech evropských frontách a na všech frontách starého světa, abychom vzdali čest padlým a také těm, kteří jsou dosud živi a měli štěstí, že se dočkali svobody a samostatnosti našeho národa. (Výborně! - Potlesk.)

Vážené shromáždění, slavný senáte, myslím, že senát Národního shromáždění uctí nejlépe památku zborovských hrdinů, když přijme předlohu o branné výchově tak, jak se na ní usnesla sněmovna poslanecká a když tím bude dokumentovati, že ve shodě s těmi, kteří zemřeli, ve shodě s těmi, kteří žijí, ve shodě se zahraniční i domácí revolucí, jak jsme ji prožívali v tragických letech 1914 až 1918, všichni lidé dobré vůle všech národností v tomto státě, lpějící na demokracii, jsou odhodláni tuto republiku bránit i krví a železem. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Referentem za výbor kulturní je pan sen. Horný. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Horný: Slavný senáte!

Osnova zákona o branné výchově jest důležitým doplňkem zákona o obraně státu. Jeden bez druhého znamenal by jen torso naší státní bezpečnosti; nový zákon znamená zdolání obtížného a velikého úseku celonárodní přípravy na těžké doby. Osnova je dílem rozsáhlé demokratické spolupráce, dílem pečlivě odváženého kompromisu demokracie, v němž je jen zájem státní obrany, je vrcholným článkem branné přípravy státu.

Potřeba osnovy tohoto zákona, po němž bylo voláno a který byl zdůrazňován desetitisíci našich veřejných pracovníků, vyplývá z mezinárodní nejistoty a ze zvláštní situace našeho státu. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.) Osnova zákona není myšlena na výboj, je myšlena ryze jen na obranu státu a jeho státní svrchovanosti. Technika válečného materiálu, fedrování totální války znamená přeměnu průměrného státního území v době konfliktu v jediné bojiště. Proto náš obranný systém musí býti vyjádřen okamžitou pohotovostí, okamžitou mobilisací, k níž nás přivede jedině příprava, výchova a výcvik celku. Použití každého, vystřídání vojáka nevojákem v lokální obraně, překvapení nepřítele odporem na každém místě státu je cílem racionální obrany.

Tisíce úkolů vyvstává při vědomí, že u nás vlastně neexistuje fronta a domov. Po boku vycvičené a mobilisačně připravené armády nutno postaviti mobilisovaný národ československý, odolný vůči rozkladu, schopný přejíti v protiofensivu, vychovaný branně v pravém slova smyslu. Nutno vychovávat národ od nejútlejšího věku. Nutno vypěstovati obrannou morálku obyvatelstva. Je třeba vytvořiti ideál obrany, učiniti z něho posvátnou vlastnost a ctnost občanskou. Silná morálka a tvrdé odhodlání k obraně jsou kategorickým příkazem pro náš stát.

Účelem branné výchovy je pěstování mravních vlastností, tělesné zdatnosti a zvláštní znalosti v obraně státu k zajištění jeho demokraticko-republikánské formy, samostatnosti a celistvosti. Tři složky - branná průprava, mravní, nauková a tělesná, výcvik v pomocných službách a výcvik branný - nebudou uplatňovány stejnou měrou po dobu branné výchovy. Obeznámení muže se základy vojenského výcviku, jeho usnadnění, u neodvedenců příprava k obraně státu, vypěstění nezbytných vojenských znalostí je účelem branného výcviku, jemuž budou podléhati jen muži, ženy nikoliv.

Branná výchova není jen přípravou pro válku, nýbrž i pro mírový život. Zocelí národ pro lepší snášení útrap a svízelů všedního života. Postihuje všechny státní občany bez rozdílu pohlaví, stává se jejich povinností od počátku školy až do 30. roku věku. I cizinci, trvale se zdržující na půdě státu, budou přidrženi k výcviku zejména civilní protiletecké ochrany. Brannou průpravou mravní, naukovou a tělesnou mládeže školou povinné obstará si škola sama, přihlížejíc k přání ministerstev, majících na provádění zákona svou účast. Učitelstvo bude jistě konati službu, kterou mu zákon ukládá, ochotně a rádo.

Branné výchově obyvatelstva školou nepovinného podrobí se jinoši až do 1. září roku, v němž dovrší 17 let. Zdokonalí se také ve výcviku v pomocných a ochranných službách, zejména protiletecké ochraně. Žáci veřejných škol se setkají s brannou výchovou na svých školách, mládež mimo školu bude vychovávána spolky, oprávněnými k poskytování branné výchovy, nebo ve střediscích branné výchovy.

Od 17. roku až do nastoupení vojenské služby, případně do rozhodnutí vojenské odvodní komise, provádí se u mužské mládeže branná výchova ve všech složkách, s největší intensitou, a k branné průpravě přistupuje ještě branný výcvik. Mládež z veřejných škol bude cvičena na školách. Branný výcvik budou obstarávati jen střediska branné výchovy. Brannou výchovou svých příslušníků ve spolcích budou oprávněny jen spolky, sdružené v některém celostátním ústředí, vládou uznaném.

Branný výcvik bude prováděn bez výjimky jen ve střediscích branné výchovy, nebude tudíž svěřen žádnému spolku. Branná výchova neodvedených do 30. roku omezí se jen na branný výcvik a výcvik v pomocných a ochranných službách.

Dívky a ženy od 14. do 21. roku se podrobí branné průpravě a výcviku v pomocných a ochranných službách, poskytnuté jim podobně jako mužům. Od 21 do 30 let omezí se jejich branná výchova jen na výcvik v pomocných a ochranných službách.

Zákon ukládá vzhledem k významu civilní protiletecké ochrany povinnost výcviku v ní mužům i ženám až do 50 let.

Výcvik v protiletecké civilní obraně může býti rozšířen v případě zavedení nových útočných zbraní i ne cvičení ochrany proti jejich účinkům.

Otázky branné výchovy zaměstnávající několik ministerstev bude řešit jako pomocný orgán Nejvyšší rady obrany státu meziministerský sbor branné výchovy. K zajištění součinnosti všech bude použito výborů brannosti, jak ústředního, tak zemských a okresních výborů brannosti. Branná výchova bude tedy prováděna ve třech centrech: ve škole, spolcích a střediscích branné výchovy.

Střediska branné výchovy budou zřízena ve větších obcích jednotlivě, pro malé obce společně. Nesmějí býti vzdálena od místa bydliště osob povinných brannou výchovou dále než 4 km. V jejich čele bude velitel, určený okresním úřadem po slyšení obecního zastupitelstva.

Osvětové sbory orgány provedou složku mravní a naukovou, brannou výchovu mají na starosti cvičitelé branné výchovy, ustanovení okrskovým orgánem branné výchovy. Budou to vesměs aktivní důstojníci, důstojníci a poddůstojníci záložní. Zvláštní pozornost věnována je spolkům, pěstujícím vojenský výcvik, které budou reorganisovány podle zásad stanovených vládou, která bude na příště schvalovat každé nové zřizování spolků. Mohou prováděti brannou výchovu na zásadách ostatních tělovýchovných spolků.

Jakého rozpětí vláda použije, bude určeno vládním nařízením. Osnova zákona má také ustanovení o opatřování cvičišť a pomůcek pro brannou výchovu. Vhodné objekty mohou býti vyvlastněny, vzaty do užívání, při čemž event. poškození kultur požívá náhrady jako při poškození vojáky. Nový zákon umožňuje určení osob branně vycvičených pro použití ve Stráži obrany státu, vyhrazené až dosud osobám vojenským.

Osoby nevítané a trestané mohou býti ze zákona o branné výchově vyloučeny. Osoby provádějící brannou výchovu mohou býti jednotně označovány viditelným znamením. Zaměstnavatel musí poskytnouti potřebný čas svým zaměstnancům k výcviku při nezměněném platu.

Zákon o branné výchově řeší i nejobtížnější problémy ve snaze, aby celý národ byl vychován a připraven morálně i fysicky. Zákon o branné výchově, důstojný protějšek zákona o obraně státu, je kategorickým příkazem naší budoucnosti. Přijat byl v posl. sněmovně zdrcující většinou.

Kulturní výbor navrhuje, aby usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona o branné výchově, tisk sen. 524, bylo i slavným senátem beze změny přijato. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Zpravodajcom za výbor rozpočtový je pán sen. dr Karas. Dávam mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Výbor rozpočtový vítá tuto předlohu, která vlastně tvoří základ k branné povinnosti, ale my s ní přicházíme až nakonec. Není pochyby, že ministerstvo nár. obrany nemá na tomto zpoždění viny, neboť post tot discrimina rerum dosaženo dohody mezi občanstvem a ministerstvem nár. obrany o jejím provádění. Při tom je zde ta zvláštnost, že zákon, jehož provádění tak hluboce zasahuje do života všeho občanstva a jenž má tak eminentní význam pro obranu státu, je spojen s nepatrným finančním nákladem; na zařízení, jichž bude provedení zákona vyžadovat, stačí pro letošek částka 65¹/₂ mil. Kč pro všechna ministerstva a pro další léta se počítá s částkou asi 47²/₃ mil. Kč.