Všetko to neslúži záujmom Maďarov, ale triednym záujmom veľkostatkárskej kliky Esterházy-Jaross-Szüllö, lebo od tejto zahraničnej politiky dúfajú vydobyť nazpäť za cenu skazy maďarského ľudu svoje desaťtisícjutrové veľkostatky a svoju privilegovanú samovládu.
Záujmom maďarského ľudu je pestovať a prehlbovať priateľské pomery a styky s baštou svetového mieru, so Sovietskou uniou; s tou Sovietskou uniou, ktorá práve teraz vo svojej posledne odhlasovanej ústave zabezpečila demokraciu pravú, ktorá dosiaľ na svete nejestvovala, a naprostú rovnoprávnosť, slobodu všetkých národov.
Keby pohlavári spojených maďarských strán naozaj zastupovali záujmy maďarského ľudu, tu by predovšetkým museli podporovať smluvy stávajúce medzi Československom, Francúzskom a Sovietskym sväzom a snažiť sa o to, aby tiež Maďarsko ako malý štát pripojilo sa k tejto smluve, ktorá slúži výlučne mieru.
Bolo by iluziou, keby sme chovali takéto nádeje. Veď už i linia ich vnútornej politiky je podrobená cieľu ich zahraničnej politiky práve charakterizovanej. Ich opozičníctvo voči vláde je mierne rečeno kejkliarstvom. Činnosť vlády kritizujú s vyslovenou tendenciou, aby do vlády dostal sa rydze reakčný režim. Od tohoto reakčného režimu očakávajú plnenie požiadaviek maďarského ľudu. Ale veď tento režim by pošlapával ešte i dnešné úzko vymedzené národné a demokratické práva maďarského ľudu. Jestliže česká reakcia príjme pomocnú ruku maďarskej reakcie, zaháji divú štvanicu proti maďarskému ľudu v Československu. Za iredentizmus chcú urobiť odpovedným celý maďarský ľud.
Odpovednosť okrem kliky Esterházy-Jaross-Szüllö nesú tí, čo boli po dobu 18 rokov nositeľmi nespravedlivej a protidemokratickej politiky národnostnej. V prvom rade tedy tie veľkokapitalistické reakčné kruhy české, ktoré štvú najviac a ohrožujú samostatnosť českého národa tým, že honia vodu na mlyn Hitlera a Horthyho. Ale zodpovedná je za to i dnešná koaličná vláda, keďže ona pod tlakom reakčného krídla agrárnej strany, pokračuje vo svojej protidemokratickej a protirepublikánskej politike národnostnej. S touto politikou treba sa rozlúčiť. Odpovední štátnici musia na miesto prázdnych sľubou ukázať činy. Polovičné liečenie nepomôže, a zvlášte nie také tendencie, ktoré chcú poskytovať len ústupky zdánlivé alebo chcú robiť kortešské služby menším skupinám. Národom žijúcim v republike treba dať rovnakú životnú úroveň a treba zabezpečiť rovnaké práva politické, sociálne a kultúrne. Proti fašistickému nebezpečenstvu treba vyvolať demokratické somknutie ľudových síl a vytvoriť predpoklady bratského sblíženia národov republiky. Nesmieme pripustiť, aby sa Maďari cítili v republike ako občania druhej triedy. To nie je záujmom ani českého ani slovenského ľudu. Treba odstrániť prekážky, ktoré stoja v ceste sblíženia národov, treba vytvoriť bratské somknutie českého, slovenského, maďarského, nemeckého a ukrajinského národa, lebo len takto možno postaviť nerozbornú a pevnú frontu na ochranu republiky a demokracie.
Ani život českého pracujúceho ľudu nie je uspokojivý v tejto republike: Veď Československo v dôsledku krízy a v dôsledku nezkrotnej profitovej lačnosti 900 kartelov, bankových magnátov a veľkostatkárov patrí medzi štáty, kde je život najdrahší a pracovné mzdy najnižšie. Avšak jestliže srovnáme životnú úroveň českého pracujúceho ľudu s pomerami pracujúcich ľudí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, tu uvidíme úžasný rozdiel.
Neuvádzam toľkokráť už vypočítané datá úradnej štatistiky. Dovolávam sa len všeobecne známeho skutku, že na Slovensku a Podkarpatskej Rusi napriek väčšej drahote sú pracovné mzdy o 20 % nižšie a je väčšia nezamestnanosť než v krajinách historických. Tento rozdiel treba zažehnať. Na Slovensku a v Podkartpatskej Rusi treba pracovné mzdy o 20 % doplniť rešp. zvýšiť.
Investičné práce treba prevádzať v tom úmere, ako v územiach českých a moravských. Treba budovať silnice, treba rozšíriť sieť železníc, upravovať rieky, hlavne Váh, budovať školy a nemocnice.
Pán predseda vlády Hodža konštatoval v rozpočtovom výbore, že v českých krajoch 24-28 % obyvateľstva, na Slovensku však 56 % obyvatelstva žije zo zemedelstva. Konštatoval ďalej, že kým ročný priemerný príjem gazdov v Čechách činil v r. 1935 7000 Kč, dotiaľ tento ročný priemerný príjem gazdu na Slovensku činil len 3000 Kč. Táto neúmernosť, ako to predseda vlády konštatoval, nezmenila sa po dobu posledných rokov. Z tejto neúmernosti tedy treba odvodiť nutné konzekvencie. Treba odstrániť umelé prekážky, ktoré stoja v ceste živnostenskému, vývoju na Slovensku. Treba zaistiť jednotné výrobné a dopravné podmienky na celom území republiky.
Že situácia stredných a malých gazdov na Slovensku stále sa zhoršuje, dôkazom toho prednesiem len jeden, ale veľmi charakteristický prípad. Obyvateľstvo okresu, Stará Ďala zapodieva sa väčšinou pestovaním tabaku. Pestovatelia tabaku však obdržia za svoj tabak pri nákupu tabaku vo väčšine prípadov len veľmi málo alebo vôbec nič. Štát má z pestovania tabaku najväčší osoh, a je príznačné, že v dobe, keď cigareta Zora stála 5 halierov, činila nákupná cena tabaku 6,40 Kč, a teraz, keď Zora stojí 10 halierov, činí nákupná cena tabaku 4,10 Kč.
Avšak nielen takto poškodzujú pestovateľov tabaku, ale i pri klasifikácii a vybrakovaní, lebo tabak zaraďujú do triedy, aká práve príde na um prejímajúcemu byrokratovi. Dôkazom toho uvediem len dva prípady, ktorých dokumenty mám tuná. Pestovateľ z obce Imeľ, okres Stará Ďala, privezie výsledky svojej celoročnej práce a za prevzatý tabak mal by dostať 1018,25 Kč. Celý tento obnos však mu zadržali na dane a exekučné trovy. Iný pestiteľ z tejže obce mal obdržať 784 Kč, na dane mu však ztrhli 680,50 Kč, takže za svoju celoročnú prácu dostal 93,50 Kč.
A to nie sú zriedkavé prípady. Veď pestovaním tabaku zapodieva sa v Československu rešp. na Slovensku a Podkarpatskej Rusi 500 obcí a z týchto je 360 obcí národnosti maďarskej. Z týchto obcí dostávame stá a stá podobných ponosov, nehľadiac na to, že veľmi mnoho poškodených neodvažuje sa niečo podnikať proti podobným prehmatom zo strachu, že nabudúce bude im odňaté povolenie k pestovaniu tabaku.
Aby odstránené boly nesrovnalosti, treba vybudovať na základe demokratickom zemedelskú radu so zastupiteľstvom odpovedajúcim početnému pomeru Maďarov. Úkolom zemedelskej rady by bolo obstarávať prípravu návrhov, ktoré by učinily intenzívnejšou zemedelskú výrobu na Slovensku a smerovaly by ku zvýšeniu príjmov malých a stredných zemedelskýoh gazdov.
Treba vymazať daňové nedoplatky malých a stredných gazdov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, lebo tieto pôvodia z neúmerných výrobných podmienok. Treba ihneď zastaviť vykonávanie dražieb, ktoré sú uvalené na malých a stredných gazdov.
Treba reformovať zákon daňový; treba zaviesť progresívny daňový systém založený spravedlne na príjmoch.
Monopolné nákupné ceny obilia treba srovnať na celom území republiky, t. j. treba za žehnať nespravedlnosť, že malý a stredný gazda na Slovensku, ktorý má menšie príjmy, dostáva za svoje obilie menej než gazda v Čechách.
Treba previesť novú pozemkovú reformu. Oproti ministrovi zemedelstva Zadinovi - dovolávajúc sa štatistických dát o rozdelení pozemkových statkov - tvrdím, že je tu pôda, ktorou by mohol byť ukojený hlad chudobných sedliakov po pôde. Novou pozemkovou reformou musia byť odčinené nespravedlnosti spáchané starou pozemkovou reformou. Treba vyvlastniť na Slovensku české zbytkové statky a statky maďarských veľkostatkárov iredentistov a treba rozparcelovať cirkevné veľkostatky, ktoré sú vo väčšine v rukách bohatých židovských árendátorov. Pozemkové statky, vyvlastnené v krajoch maďarských, treba rozdeliť medzi maďarských poľnohospodárskych robotníkov a maloroľníkov.
Napokon treba tiež upraviť otázku štátneho občianstva, ktorá stáva sa dnes už vo veľkej väčšine otázkou chleba. Súdr. posl. Široký už minulého roku podal parlamentu návrh zákona na riešenie tejto palčivej otázky. Ráčte tento návrh zákona prejednať a prijať. Treba už konečne urobiť koniec tomu demokraciu poličkujúcemu stavu, že 60.000 ľuďom, ač celé desaťročia žijú na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, nechcú priznať štátne občianstvo, pozbavujú ich tým chleba a robia z nich bežencov.
Treba pozmeniť jazykový zákon, ktorý vôbec neodpovedá základným zásadám demokracie. Treba učíniť možným, aby každý Maďar mohol voľne a bez akéhokoľvek omedzovania používať svojho materinského jazyka v štátnych úradoch a na každom poli verejného života. Treba zamestnávať maďarský živel demokratický v štátnych úradoch a inštitúciách, u pošt a železníc.
Treba zabezpečiť ochranu a voľný vývoj maďarskej kultúry. Nie je pravdivé tvrdenie ministra Frankeho, že je dostatočný počet maďarských škôl. Dovolávam sa štatistických dát zo školského roku 1934/35, dľa ktorých 6927 maďarských detí navštevuje ľudové školy inojazyčné. To znamená, že 7,4% maďarských školou povinných detí musí chodiť do škôl iného jazyka. Ešte horší je tento početný pomer na školách stredných. 1173 žiakov maďarskej národnosti navštevovalo v tomto školskom roku stredné školy české a slovenské, lebo títo žiaci nemali maďarskej strednej školy. Tu činí početný pomer 26,4%. Na vysokých školách študovalo. 953 žiakov maďarskej národnosti. Všetko to dokazuje, že niet dostatku maďarských škôl. A preto treba umožniť každému maďarskému dieťaťu návštevu maďarskej školy. Okrem maďarských ľudových škôl potrebujeme stredné školy, učiteľské ústavy, hospodárske odborné školy a univerzitnú katedru v Bratislave a Prahe. Pre maďarské školy treba zriadiť príslušnú správu a zvyšovať ich pedagogickú úroveň. Treba na Slovensku zriadiť na podklade demokratickom maďarskú školskú radu, ktorá by sa skladala zo zástupcov školských rad obecných a z delegátov maďarských učiteľov a ich organizácií.
Maďarským divadlám, spisovateľom, umelcom, všetkým maďarským kultúrnym inštitúciám, športovým organizáciám treba poskytovať príslušné štátne podpory. Demokratické vyrovnanie treba previesť vo vzťahoch politických. V krajinskom zastupiteľskom sbore na Slovensku treba zrušiť menovací systém a treba rozšíriť jeho obor pôsobnosti. Voľné dispozičné právo mestských a obecných samospráv treba zabezpečiť aspoň do tej miery, ako je to v krajinách historických. (Předsednictví převzal místopředseda dr Heller.)
Uhorské zákony, ktoré, platia ešte dnes na Slovensku, treba unifikovať v duchu demokratickom. Nemožno trpieť, aby shromažďovacie právo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi riadilo sa podľa starých uhorských zákonov. Slovensku a Podkarpatskej Rusi treba dať práve také shromažďovacie právo, aké majú krajiny historické.
Je nemožné, aby niektorí okresní náčelníci na Slovensku a Podkarpatskej Rusi - ako sa to stalo v týždňoch minulých - zakazovali schôdze, poriadané stranou komunistickou proti fašizmu a na obranu republiky a demokracie, z dôvodov, nad ktorými vlasy dubkom vstávajú. Uviedol som iba najdôležitejšie a najpalčivejšie požiadavky, ktoré možno splniť. Minimálne požiadavky mnou uvedené - budú-li splnené - môžu utvoriť podklad k tomu, aby sa tunajšie národy sblížily a somkly na úspešnú obranu demokracie a republiky. Ku splneniu týchto požiadavkov však potrebujeme ľavičiacky režim, od reakcie očistenú ľavičiacku vládu podľa francúzskeho a španielskeho príkladu a jednotnú bojovnú ľudovú frontu. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Havlík.
Sen. Havlík: Vážené paní, pánové, ctihodný senáte!
Byl jsem skoro po celý život živnostníkem, a teprve s mandátem senátorským opustil jsem toto povolání, ale mám k němu přímý vztah. Měl bych se proto zastati středního opuštěného stavu, a to v oboru invalidního a sociálního pojištění; ale poněvadž jsem členem výboru živnostensko-obchodního, nebudu mluvit z oken a ponechám si to do příští schůze.
Náš generální řečník sen. Němeček se vší vahou a autoritou našeho klubu přislíbil, že tento spravedlivý požadavek středního stavu, našich drobných živnostníků, bude strana podporovati. Měl bych a mohl bych mluviti o daňové reformě, která byla odhlasována letos v květnu, ale jejíž účinek bude poznán až r. 1937, 1938, ale mohu již dnes říci, že přes to všechno rýsuje se znovu na obzoru živnostenských požadavků nový názor na úpravu tohoto zákona, a to jednak ve velkém rámci, aby berní komise ukládací a odvolací byly konečně jednou místo nominování zdemokratisovány, a jednak aby stupnice od 15.000 do 30.000 Kč, která přímo drtí střední stav, byla lidsky odstupňována.
Měl bych se jako samosprávný funkcionář pracující po celá desetiletí ozvati a promluviti také o naší samosprávě, ale mohu s tohoto místa jen varovati, aby naše samospráva nebyla ještě více byrokratisována, aby jí nebyla systematicky odnímána práva a ukládána nová břemena. Poukazuji na to, že všechny naše sjezdy se dosud vehementně brání proti tomu, abychom měli t. zv. společné státní tajemníky, poněvadž v tom vidíme kukaččí vejce, jinými slovy řečeno: když se nepodaří, aby byla naše samospráva zbyrokratisována tak, jako je tomu u okresů a zemí, hledá se jiná cesta a jiná forma. Mohu v tomto ohledu použíti starého latinského úsloví o danajském daru: "Timeo Danaos et dona ferentes".
Teď budu mluviti stručně k rozpočtu. Z celého obrovského komplexu rozpočtových čísel vyberu si maličkou, skrčenou popelku: státní diagnostický a serotherapeutický ústav v Ivanovicích na Hané.
Vážení pánové a dámy, mám k tomuto ústavu přímý vztah. Jsem rodák ivanovský a byl jsem starostou, když jedna jeho část z pražské kadetky, t. zv. diagnostická, a druhá od nás, hranická, serotherapeutická, byly sloučeny a stěhovaly se do Ivanovic. Vždyť jsem byl svědkem prvních dětských kroků tohoto ústavu a pomáhal jsem hledat vhodné ubikace pro něj, poněvadž pro takovou obec, jako jsou Ivanovice, by to byla celá kolonie. Jsem svědkem jeho mladistvého života, vždyť ústav má dnes 18 let, a nedivím se proto, že prožívá pubertu, která s sebou přináší jisté chorobné zjevy. Je to choroba našeho původu, domácího, choroba povahy sociální a politické. Dovolím si zmíniti se o tom.
Co se týče kapacity našeho ústavu, je to ústav svého druhu jedinečný v Československé republice, který vyrábí hodnotná séra a nemá vůbec konkurence za hranicemi. Je to ústav, který zachraňuje lidské zdraví a našim zemědělcům hlavně v odvětví živočišném zcela určitě desítky milionů ročně. V r. 1920 vyrobil tento ústav 3 až 4 tisíce litrů očkovacích látek, dnes jich vyrábí 14.000, skoro pětkráte tolik. V r. 1920 absolvoval 3000 diagnos, dnes jich má plných 15.000, tedy pětkráte tolik, a vyrobil 17 druhů ser, nyní v r. 1935 celkem 120, tedy 7,5 kráte tolik.
Ale, vážený senáte, počet zaměstnaných lidí proti r. 1920 se nezvýšil, všecko to jde na účet lidské výkonnosti. Ústav je vědecky znamenitě veden, a jak jsem řekl, ve výrobě naprosto bez konkurence. Zdůrazňuji, a to podtrhuji, že hospodaří po stránce finanční až příliš dobře, a ukáži, proč.
V r. 1935 - a uvádím uzávěrku státního účetního kontrolního úřadu, podle které to bylo potvrzeno - odevzdal státu čistého zisku 235.000 Kč. A tento ústav si sám platí diagnosy, které platí v jiných státech jenom stát, a zaplatil by za ně 360.000 Kč. Sám si platí úrok, úmor z hypoték 408.658 Kč, neboť si koupil zámek býv. krále bavorského, na jiných úrocích zaplatil 6682 Kč. Na daních 108.000 Kč. Platí daň výdělkovou a obratovou. Celkem okrouhle 1,118.000 Kč v r. 1935. Na r. 1937 je v rozpočtu preliminováno, že zaplatí ústav z tohoto titulu 1,193.000 Kč, a jen státu odvede na čistém zisku 434.000 Kč, ale odvede státu čistý zisk o to větší, oč se snížila úroková míra. To by byla věc jako úvod, abyste poznali, jak vypadá státní diagnostický ústav po stránce obchodní.
A teď vás zavedu do říše pracovních výkonů. U nás je 8 systemisovaných zvěrolékařských míst. Kdo zná tuto práci zblízka, ví jako já, že z východního Slovenska a Podkarpatské Rusi nám posílají v létě 20 až 30 uřezaných psích hlav a podezřelých ze vztekliny, které přijdou v rozkladu, a když se lékař musí celý den v tom párat, uznáte, že práce diagnostická a jiná, která tam je, není honorována uznale a že tito lidé by měli býti lépe placeni jako jiní státní zaměstnanci. Jako jedinou odměnu, pouze jako náplast dostávají za odměnu jedině vánoční remuneraci.
Obětí ozhřivky byl mladý zvěrolékař dr Pulkrábek, který si sám psal svůj chorobopis. Tento 30letý muž jej psal až do poslední chvíle u vědomí své nákazy, a zemřel podobným způsobem, jako náš vídeňský profesor Albert.
Kol. Dytrych to velmi dobře zná a vůbec každý, kdo tam byl a ústav si prohlédl. A prosil bych pány senátory, kteří projíždějí Ivanovicemi, aby se tam zastavili nebo si k nám zajeli a podívali se na tento velice užitečný a důležitý státní ústav. Morový pavilon, který byl zřízen letošního roku, řídí ruský lékař Sofiewski, který je zakladatelem tohoto ústavu, prošel celou Evropou a je vědecky kvalifikován, ale nemůže dostati československou příslušnost. Má pouze dovolení od zemského úřadu, že se zde může zdržovati, a má právo zde pracovat.
V kanceláři je 8 sil, z toho je pouze jedna systemisována v VI. třídě, 1 pomocná kancelářská síla a těch 6 dalších, co tam pracuje, vykonávají kvalifikované práce úředníků. Jaký je jejich plat, o tom nebudu mluvit, poněvadž je to více méně smluvní poměr, ale mohu vám říci, že kdyby ten druhý nebo třetí zaměstnanec měl se dostati na místo prvého, musil by ten prvý umřít, ale ten je mladý a zdravý a umřít se mu nechce, a ten druhý a třetí slouží 13 a 14 let a posud nemají definitivy. Ústav se stále rozšiřuje a přichází nová a nová práce, a proto je přirozeno, že lidé musejí pracovat přes čas v kanceláři, a to i v létě, kdy se rozžehá světlo v ½ 10. večer.
Laboratoře jsou přímo báječně krásně zařízeny. A zase vám mohu říci, že tam pracuje po 15 let Marie Kulifayová, která dosud není definitivní, za 500 Kč po srážkách, ačkoliv vyrábí samostatně bez jakékoliv zvěrolékařské kontroly serum proti vzteklině, a kdyby dneska, jak se to říká v Rubešově povídce, nepozdravila u vrbiček, může každou chvíli ze sérologického ústavu jako vědecká kapacita sui generis vyletěti.
Přicházím dále od shora dolů. Máme v ústavě nočního hlídače. Tento člověk nastupuje svoji práci v 6 hod. večer a je tam do rána do 6 hodin. Kdo ví, kolik je neřádu mezi dobytkem, který je naočkován různými chorobnými látkami, kdo ví, kolik kusů dobytka musí zaměstnanec za noc uvázati, kdo ví, že je to práce nebezpečná, že tento člověk nemá oddechu, nezná božího dne, uzná, že plat za tuto práci 119 Kč za týden je žold naprosto bídný. Jeho kolega, který hlídá objekty, je na tom hůře, že je vystaven počasí, ale má zase o 43 haléře denně více, čili má 132 Kč týdně. Kolik má píchacích hodin, to říci nemohu, ale je to celý regiment. Musí lézti od sklepů až na věž. V ústavě je krematorium a chladírny, sklepy, kde určité věci musí býti uloženy při určitém chladu.
Opatrovníci dobytka jsou na tom ještě hůře. Každý opatrovník dobytka má na starosti 12 koní. 12 hodin musí bez boží milosti pracovati a tito lidé nemají uznánu kolektivní smlouvu. Srážejí se jim příspěvky sociální a příspěvek na šaty, dostávají za práci na dlaň týdně hotově 95 Kč. A mohu říci, co zde řekl včera kol. Sechtr, myslím však, že nemyslel výkonné zemědělce, rolníky, poněvadž ani zemědělec se nemůže uživiti přijde-li na něho nějaké boží dopuštění. Ale tvrdím, že když sérologický ústav zařazuje dělníky jako zemědělské, že v tomto ústavě, když při tržbě 2,5 mil. Kč mohl státu zaplatiti na dani 108.000 Kč, bylo boží požehnání, ale že potlouklo dělníkům, když měli býti přeřazeni do kategorie dělníků průmyslových. Práce dělníka musí býti v tomto případě klasifikována podle funkce, jakou vykonává jeho objekt, to je zvíře, v našem případě kůň nebo mula. Důkazem, že naši dělníci v serologickém ústavě nejsou zemědělci, je, že ústav má pouze 140 měr polí a má na to 2 páry koní. Lidé, kteří jsou u dvou párů koní, jsou jinde deputátníky-zemědělci. Kůň dává týdně svou krev, a to 6 až 8 litrů. Z této krve se vyrábějí očkovací látky. Nalévají se do lahví, etiketují se, exportují, fakturují, účty se inkasují, jsou zde tedy splněny podmínky živnostenského podnikání. Ústav platí daň obratovou a živnostenskou a je přirozené, že dělníku, který obsluhuje koně jenom z důvodu průmyslové výroby a který nemá co dělat v kategorii zemědělců, patří kolektivní smlouva a že se s ním musí jinak jednati.
Vážení přátelé, abych to dokázal věcně, připusťme - kol. Dytrychu, ty to dobře znáš - že u nás na měřici pole se urodí 5 centů obilí. A když máme 140 měr polí, vyrobili bychom z toho 7 vagonů obilí. Těchto 7 vagonů nestačí u nás na více než 14 dní. Naproti tomu musí ústav kupovati asi 30 vagonů sena, 20 vagonů brambor, 30 slámy, 24 ovsa a 5 tvrdého obilí. Prosím, velectění, jak může být tento ústav zemědělský? Vždyť on vůbec žádného pole neměl - a vyráběl. Dnes má polí jenom trochu - a vyrábí také. To je v poměru k průmyslovému podniku jen takový domovinář. Když nebude mít v budoucnosti žádné pole, bude vyrábět zas a bude kupovat tolik krmiva, kolik bude potřebovat.
A nyní dovolte, abych otázku ventiloval se stanoviska teoretického. Je člověk už pro to, že je spjat s osudem koně, zemědělcem? Kdybych narukoval ke dragounům, tak budu dragounem, kdybych narukoval k jízdnímu dělostřelectvu, budu jízdním dělostřelcem, a kdybych byl povozníkem, tak jsem povozníkem. A copak takový cirkus Busch, který zde byl nedávno, je to nějaký zemědělský podnik? A ti artisti, kteří si dovedou své koně vycvičiti, jsou zemědělskými dělníky? Nejsou. Bohužel naše ministerstvo zemědělství nemůže tuto situaci pochopiti a proto došlo, vážený senáte, k strašné, skoro monstrosní věci, že 24 lidí muselo podat singulární žaloby, a já připomínám, že to nebyli nějací marxisté, socialisté, divočáci. Tuto žalobu podala agrární Odborová jednota. Pan ředitel není daleko od ní a ministerstvo zemědělství je, dejme tomu, také trochu zelené.
Vážení přátelé, je to zlé, když povážím, že v Ivanovicích je vedle toho soukromý podnik, sladovna, která patří firmě Milchspeiser a Katscher; která uznává závodní výbory, uznává odborovou radu; dává jí plnou moc, aby přijímala a propouštěla dělníky, platí práci přes čas a jde nad zákon, založila fond pro přestárlé dělníky, 100.000 Kč, zaplatila dobrovolně přes 8000 Kč na stravovací akci obci - obec pouze určuje chudobné lidi, dala při různých příležitostech, na 1. května, 28. října a na narozeniny šéfů celkem 15.000 Kč. Když uvážíme: na jedné straně soukromý podnik zaměstnavatelský a v téže obci na druhé straně státní ústav, do kterého mnozí ze sladovny utekli, poněvadž mysleli, že se tam budou míti lépe, pak musím říci vulgárně, že to zde stát prohrává při nejmenším 9:0.
Byla podána žaloba, ale musím opět říci, že jak úřednictvo, tak také dělnictvo staralo se o to, aby k tomu nedošlo. Bylo jednáno osobně, bylo dopisováno. Také ředitel ústavu v Ivanovicích loňského roku v květnu podal žádost na ministerstvo zemědělství, aby byla provedena resystemisace pro úřednictvo, ale od těch dob nic. Pan Henlein kdysi pravil, že dva dny před útokem se nemluví. Ministerstvo zemědělství nemluví 1,5 roku. Dělnictvo využilo všech zákonitých forem, mluvilo s různými ministerskými rady, podávalo petice, a mám zde jednu, kde výslovně praví, že nemůže pracovat za těch okolností, žádá práci 48 hodin, ne 62 hodin až 72, a uvádí, že mzda 95 Kč je nedostatečná. Při tom šlo o 26 osob. Dělnictvo žádá uznání kolektivní smlouvy atd. A jaká byla odpověď? Velmi chytrácká. K jednání o této žádosti byl pozván okresní důvěrník k šéfovi ústavu a tam se mu řeklo:,;Důvěrníku, my potřebujeme od vás prohlášení, že všichni lidé jsou u nás spokojeni se mzdou, a kdo nebude chtít podepsat, řekněte mu, že poletí ven." (Hlasy: To je útisk!) To je teď předmětem trestního jednání. Výslovně pravím, že nehledám vinníka v Ivanovicích, poněvadž ředitel dr Černovský není kompetentní, aby mohl rozhodovat o kolektivních smlouvách, aby mohl stanovit mzdy, on může pouze navrhovat. Vinník je někde zde v Praze, ale mlčí. Ticho po pěšinách. S podřízenými se nemluví, jak je tu zvykem. Nechci snad stavět ústav do špatného světla a nedělám to proto, že dělníci nejsou u nás odborově organisováni, ale z toho důvodu, že to jsou především poškození lidé a že je mou povinností se jich ujmout. Věřím soudr. Hamplovi, předsedovi naší strany, který razil velmi krásnou sentenci pro tento případ, skoro bych řekl, klasický, že dělník není trvale bezcharakterní. A on jím také nezůstal, napřímí páteř, vyrovná nalomený charakter, když se zbaví prvního útlaku.
Když jsem řekl že toto je choroba povahy sociální, řeknu ještě, že je zde druhá choroba, povahy politické. Všichni zaměstnanci v serologickém ústavě musí přistoupiti k odborové jednotě. Já jim to nezávidím. Jednou snad budou odborové organisace agrární avantgardou pokroku. Dnes se projevilo dělnické sebevědomí, když tito zaměstnanci přes to, že nejsou sami socialisty, musejí bránit svůj nárok na kus chleba.
Dovolte mi, abych shrnul svůj stručný projev: Státní diagnostický a serotherapeutický ústav veterinární v Ivanovicích na Hané je podnikem průmyslovým, vědecky vedeným, a má ohromnou důležitost pro lidské zdraví a pro naše národní hospodářství v produkci zemědělské, v odvětví živočišném. Ústav je dobře administrován, hospodaří až moc dobře a hlavně na účet platů a mezd.
Ústav je ve svém oboru sui generis jedinečný a má ohromný význam nejen dnes v době klidu, nýbrž také v době možné katastrofy.
Ministerstvo zemědělství se žádá, aby projednalo žádost zaměstnanců o resystemisaci, podanou r. 1935, a dohodlo se také s dělnictvem o pracovních a platebních poměrech. Jest jistě prostým příkazem spravedlnosti, aby dělnictvo, pokud pracuje pro výrobu u koní atd., bylo přeřazeno do odvětví průmyslového, kam podle povahy práce patří. Uznání kolektivních smluv, placení práce přes čas je rovněž věcí samozřejmou.
Státní ústav nesmí nikomu trpět, aby dělnictvo bylo nuceno vstupovati do předepsané odborové organisace, ani dnes, ani zítra. Považuji senát za dosti silný, aby se stal lékařem zmíněných chorob. Posílí tím důvěru k demokracii a ve stát. Demokracie dovede nejen chybiti, nýbrž také chybu uznati a napraviti. Justitia regnorum fundamentum je stará pravda, která musí býti devisou pro všechny občany stát uznávající i v dnešní rozvrácené době, neboť, jak již řekl pan kol. Žiška, salus rei publicae suprema lex est. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. dr Brass. Dávám mu slovo.
Sen. dr Brass (německy): Slavný senáte!
Musím se předem jménem sudetskoněmecké strany ohraditi co nejdůrazněji proti úskočným metodám, jakými se koalici podařilo již dříve v poslanecké sněmovně a dnes i zde v senátě jednoduše probičovati tři důležité zákony, aniž měla oposice příležitost na toto hlasování míti nějaký vliv.
Přistupuji nyní k vlastnímu předmětu svých vývodů. Jde mi především o to učiniti v otázkách menšinových a vysokých škol nikoli nezávažná sdělení. V prvém odstavci menšinové školy - bych nejdříve chtěl provésti důkaz o vývodech našeho kamaráda Pfrognera, jimiž se zabýval pan ministr dr Franke při rozpravě v rozpočtovém výboru a jež také souvisejí s některými odpovědmi pana sen. Hubky. Je pro nás, pohlédneme-li na jazykové rozhraní, zcela jasné, že jest jasně viditelna útočná linie a že beze všeho můžeme sledovati hlavní směr útoku. Hlavní směr tohoto útoku počešťování jde proti rozeklanému jazykovému rozhraní, aby bylo ještě více rozšířeno, aby byly jazykové ostrovy uzavřeny a jazykové mosty strženy. Tím má ovšem české jazykové území stále dále vnikati do německého. Jako výtečný generální štáb pracují zde především české obranné spolky a jejich nižší jednotky, dále dráha, pošta a pozemkový úřad, především však škola. Může se tedy říci, že jde o velmi mocnou protivládu, a dokáži vám to uvedením několika skutečností. Chci uvésti jen několik okresů; jsou to okresy: Kynžvart, Mar. Lázně, Teplá, Manětín, Planá, Bezdružice, Touškov, Stříbro, Tachov, Přimda, Hostouň, Ronšperk, Horšovský Týn, Stod, Domažlice, Nová Kdyně, Nýrsko, Hartmanice, Kašperské Hory a Sušice. Kdybyste vzali jiné okresy, ukázaly by se poměry stejné. Z těchto okresů buďtež uvedena některá místa, v nichž přítomnost méně než 5 dětí dostačuje, aby již byla zřízena menšinová škola. Jmenuji Schönficht - česká menšinová škola s 19 dětmi, všech 19 je německých, Tři Sekery - 17 dětí, všech 17 dětí je německých, Lázně Kynžvart - 10 dětí, z nich 6 německých, Bezvěrov - 16 dětí, z nich 12 německých, Nečtiny - 29 dětí, z nich 26 německých, Brod - 15 žáků, z nich 10 německých, Pavlovice 19 německých a 3 čeští žáci, Bezdružice 19 dětí, z nich 16 německých, Černošín 32 dětí, z nich jen jediné české, v Těchlovicích není vůbec českého dítka školou povinného a přes to byla zřízena česká škola, navštěvovaná 14 německými dětmi. Při zahájení školního roku obdržely děti dary všeho druhu jako vnadidlo. V obci Kostelci je škola navštěvovaná 12 dětmi, z nich 8 německými. V Pavlově Studenci jest 9 dětí, z nich 7 německých; v Hostouni je z 42 dětí 40 německých; v Pláních jest 20 dětí, z nich 19 německých; v Hartmanicích je ze 17 dětí 15 německých; v Reckersdorfu 13 žáků, z nich 11 německých.