Pan předseda vlády nám slíbil ve svém prohlášení, že bude všemožným způsobem podporovati soukromé podnikání, že nakonec soukromé podnikání jest jediné, které nás může vyvésti z této těžké krise, že bude hledět, aby byly odstraněny všechny překážky, které se dělají soukromému podnikání. Já se ptám, zdali je tento návrh zákona podnícením soukromého podnikání, když hned s počátku jest umožněno, že se tam pošle kontrolor, že bude podnikatel dán na lavici obžalovaných, že bude vyšetřován, odkud to koupil, kolik toho koupil, komu prodává atd. Je-li toto podnícením soukromé podnikavosti, nevím. Tento režim je nemožný, poněvadž soukromé podnikání opravdu jest jediným prostředkem, jak vyjití z dnešní krise. Budeme-li dělat překážky, jimiž se soukromé podnikání podlamuje, pak je to velká tíha pro normální poměry, nerci-li pro dobu krise. Udělali jste zásah kontingentací... (Hluk. Různé výkřiky.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Prosím o kľud.
Sen. dr Matoušek (pokračuje): Myslíte, že textilní podnikatel, že ten, kdo dělá kůže, kdo má sklářskou výrobu, je tak jist a právně za bezpečen, že stát nesáhne také na jeho výrobu? Když tuky, proč by se nemohl reglementovat a upravovat také textil, proč by se nemohlo říci, že se bude dovolovat výroba jen tolika tun nebo metrů kalika? A tak je soukromé podnikání v naprosíte právní nejistotě. Bylo slibováno ústy pana ministerského předsedy, že bude soukromé podnikání podporováno a že bude zabezpečena právní jistota pro ně, ale soukromé podnikání podporováno není a právní jistota také není zabezpečena. Naopak, soukromý podnikatel je vydán naprosté právní nejistotě, neví, kdy se na něho sáhne, kdy bude muset propouštět dělníky a zastavit stroje jen proto, aby se zastavila výroba buď proto, aby se zvýšila cena určité zemědělské produkce, nebo aby se výroba přesunula s jednotlivce na výrobu družstevní. Z těchto důvodů jsme proti této předloze, nikoli z důvodů finančních. Víme, v jakém postavení je pan ministr financí. Tento režim způsobil, že máme čím dále větší vydání a menší příjem.
Pan referent rozpočtového výboru posl. sněmovny posl. Remeš si vždy stěžoval, že jsou vinni defraudanti. Také jsou vinni a já nehájím žádného defraudanta, ale rapidní sestup výdělkové a důchodové daně není způsoben jen defraudací, nýbrž také tím, že touto etatisací, tímto zestátňováním soukromého podnikání, tímto dirigováním celého hospodářského života se způsobují státu ohromné útraty. Představte,si jen, kdybychom uzákonili zprostředkovatelny práce, jak ohromný by to byl balast, který by musil ovšem ministr financí nahraditi. Jemu se tedy nedivím, že on s radostí přijímá tuto osnovu a chce získati, co se získati dá. Ostatně se tento režim charakterisuje také tím, že tato osnova musí býti koalovanými stranami odhlasována proto, že s tímto příjmem se vlastně počítalo v rozpočtu. Doznávám tedy, že s hlediska finanční správy nelze jinak, nežli žádati odhlasování této osnovy, poněvadž rozpočet byl uveden do rovnováhy jen tím, že se počítalo s výtěžkem této osnovy. To je ovšem povinnost koaličních stran. My majíce volnou kritiku prohlašujeme, že nikoli z důvodů finančních -že bychom byli proti politice ministerstva financí nýbrž proto, že jsme proti dnešnímu hospodářskému režimu, který přivádí státní pokladnu do takových obtíží, budeme hlasovati proti této osnově. (Souhlas a potlesk senátorů nár. sjednocení.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Dalším přihlášeným rečníkom je pan sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.
Sen. Mikulíček: Dámy a pánové!
Měl jsem úmysl přihlásiti se k projednávání osnovy zákona o ochraně měny, ale vzhledem k tomu, že mám daleko větší materiál k této věci, zmíním se jen stručně o zákonu o ochraně měny. (Výkřiky zpravodaje sen. dr Karasa.) Pardon, pane předsedo, kdybychom prosévali všechno, co kdo mluví k programu a co nemluví k programu, pak by polovina řečníků musila zkrátiti své řeči na polovic.
Připomínám, tak jako v rozpočtovém výboru; že přijímáme zákon o ochraně měny, ale ústřední orgán strany, která má 4 ministry a mezi nimi ministerského předsedu, obvinil kapitalisty, že zkrátili zločinným způsobem tuto republiku o 5,5 miliard Kč, 4 miliardy Kč vyvezli, 1 ½ miliardy Kč napasovali největší stoprocentní vlastenci, podle "Venkova", bezcenné valuty. Zákon tu je, již na to poukazujeme od května loňského roku, aby se použilo zákona nebolševického, komunistického, nýbrž zákona Československé republiky. A jestli to pan sen. Vraný, duch svatý tisku agrární strany, dal do tisku a ví to, je povinen pod přísahou označiti ty lidi, kteří okradli Československou republiku o 5,5 miliard Kč, a neví-li to, pak ať jde do Canossy a napíše do "Venkova: "Užil jsem zprávy o 5,5 miliard Kč jako pusté demagogie, abych na sebe strhnul určité vrstvy, které exekutor vyhání z chalup."
Tolik o ochraně měny. A nyní k zákonu o margarinu. Je to charakteristické pro pana předřečníka, člena strany, která hájí kapitalistické, fabrikantské i velkostatkářské zájmy. Vždyť nám tu sedí pan senátor, který psal hůř o pozemkové reformě, než-li nejskalnatější bolševik, a teprve tehdy, když mu dali 750 měřic půdy, přestal. Byl jsem při tom, když Pazderka se ho ptal, je-li s tím spokojen, a on řekl: "No, stojí to za to, stojí to za to."
Oni mají ve svých řadách nejenom průmyslové a bankovní činitele, nýbrž i činitele zemědělské. Pan předřečník, ministr v. v., poukázal na to, jak ohromná křivda se děje výrobcům margarinu a umělých tuků. Referent k tomuto zákonu v rozpočtovém výboru, ředitel gymnasia pan Šelmec prohlásil, a členové rozpočtového výboru mně to musí potvrditi, že při ceně 11 Kč vydělávají podnikatelé na margarinu 7 Kč, že výroba stojí 4 Kč. Já jsem si to nevytáhl jistě z malíčku. Sedělo nám tam 13 nebo 14 senátorů, což jsou již zralí muži. Nepočítejme, nechci přestřelovat, že vydělávají 7 Kč, ale průměrně 2 až 3 Kč, jdu na 30 % toho, co sdělil referent k tomuto zákonu. A počítáme-li, že při kontingentu 650.000 q, to je 65 mil. kg -je to v důvodové zprávě, já nemám možnosti to čerpati z jiných zpráv jest průměrný výtěžek ne jak řekl pan Šelmec, nýbrž podnikatelé vydělávají na margarinu 30 %-40 %, to je cca 1 3/4 až 2 miliardy Kč, pak je to demagogie se strany pana ministra v. v., který tu mluvil přede mnou, že při výdělku u takového produktu 1 3/4 miliardy Kč, když vezmu tu nejnižší cenu, bude zabržděna výroba; a ještě větší demagogie je, ba nazval bych to přímo jezovitismem, když se ohání zástupce bank, průmyslu a velkostatkářů zájmem o dělníky. To je přímo podvod. Jeho političtí stoupenci se nestydí platiti 7 až 10 Kč denně. Mám o tom úřední doklad v legitimaci -ukázal jsem jej v rozpočtovém výboru -od okresního úřadu v Sevljuši, kde okresní hejtman v době stávky dal vybubnovati, aby šli dělníci do práce, že podnikatelé se usnesli na tom, že budou platiti místo 7 Kč 8 Kč denně na vinicích. Pan okresní hejtman to poslal 8 obcím. A zde při takovém výdělku 1 3/4 miliardy Kč vystoupí řečník a mluví, jako to bylo v těch zprávách, které jsme četli o pečených dětech a vrážení železa do pohlaví. Víme, že v tom má pan předřečník pravdu, že nakonec těch 30 mil. Kč, které jsou propočteny jako výnos margarinu, zaplatí konsumenti; to víme, poněvadž o tom máme neblahé zkušenosti.
Při zákoně o zápalkách, které byly zdraženy o 50 %, se mluvilo, že to nepocítí konsum, mluvilo se při zákoně o droždí - 60 milionů měl vynést - že to nepocítí konsum, nýbrž podnikatelé, o zákoně o octa, o zákoně o kypření těsta a při každém zákoně se mluvilo: konsum to nepocítí a naposled to konsum zaplatil. Je smutným zjevem, že není dnes jiných zdrojů na hrazení potřeb do státní pokladny, nežli jíti na nejprimitivnější omastek. To je smutný zjev!
Co všechno se mluvilo před 5/4 roku: že se bude vládnout po novém, že se půjde na kapitalisity! Nevidíte ty kapitalisty? Tam byste mohli sebrati ne desetkráte, nýbrž stokráte 30 milionů, nepřestřeluji, opakuji, že stokrát 30 milionů by se na nich dalo ještě ve prospěch státní pokladny vymáčknout, a nebyl by žádný hladný ani oškubaný, ani by nemusil spát pod mostem. A konkrétně, prosím, dnešní zpráva ve všech časopisech o bilanci škodovky: 67,5 mil. odpisů, 39,600.000 čistého zisku! Prosím, škodovka měla původně kapitálu provozovacího 200 mil. Kč, z nichž pan Evžen Schneider měl 110 mil. Kč, a za jeden rok, a za rok krise -to je to právě, že ne rok 1929, ne rok 1928 a 1927, nýbrž rak 1935! -škodovka vykazuje na odpisech a na čistých ziscích 107 mil. Kč. (Zpravodaj sen. dr Karas: To není doba krise; válečný průmysl nemá dobu krise!) A tak, pane předsedo rozpočtového výboru, krisi musí odnášeti jen 3/4 milionu nezaměstnaných, jenom těch 300.000 zemědělců, kteří jsou na bubně, a zničení živnostníci? Proč neodnáší krisi škodovka? Poněvadž tu v jednotlivých lavicích -nemám o tom úředních dokladů, ale v novinách to už najednou bylo naznačeno -sedí páni zákonodárci, kteří zároveň sedí ve správní radě škodovky a berou tam za dvouhodinovou roční práci 305 až 310 tisíc Kč ročně! Vždyť to nebylo žádným tajemstvím, že pan senátor ze strany agrární nebral ani haléře do kapsy a všechno nechával straně a při tom byl předsedou správní rady Škodovky, což mu vynášelo tolik, že senátorský plat, ze kterého my všichni ostatní chlapi musíme živit četné rodiny, byl jenom "trinkgeld" proti tomu, co mu vynášela škodovka. A důsledky toho? Ačkoliv škodovka většinu své výroby dodává veřejným institucím, z velké části československému státu, vykáže v době krise takový zisk, že si hradí přes polovici kapitálu. A ovšem, aby se to omluvilo, aby se to stalo stravitelné, tak se největší akcionář, doktor Evžen Schneider, promuje v posledních dnech na doktora technických věd. Samozřejmě, když tak dobře platí těm, kteří mu slouží a kteří mají vliv, kteří ho udržují, tak to jde. Nedalo by se v té škodovce vzíti dvakrát to, co vynese margarin?
Zpráva od firmy Sellier-Bellot, zase zbrojírna, ukázala světu, že za dva roky měli kapitalisté, podnikatel a akcionáři-jsou to vesměs akciové společnosti, splacen celý provozovací kapitál. A což zprávy dalších podniků?
Proč to zde líčím? Protože se v rozpočtovém zákoně počítalo s 30 mil. výnosu daně z margarinu a celá koalice ani finanční správa nemůže nikde najít náhrady. Nuže, pánové, nečtli jste včera, že velký pivovar plzeňský platí za jedno várečné právo 75.000 Kč r. 1935? Za to, co někdo zdědil, vyženil nebo koupil kdysi v době levnější, dostává dnes takovou roční odměnu, že by musel mít uloženo 2 ½ milionu Kč na 3% ve finančním podniku. Nečetli jste, že smíchovský pivovar platil za r. 1935 1900 Kč na akcii a že každý, kdo měl v r. 1914 jednu akci, má jich dnes 6, čili z čistého zisku a na podkladě zákona o stabilisačních bilancích se rozmnožil provozovací kapitál, aniž podnikatelé přispěli desetihaléřem, z. 800.000 Kč na 60 mil. Kč a dnes se z původního kapitálu 800.000 Kč, na nějž nikdo nic nedoplatil, vyplácí za rok 1935 20,800.000 Kč dividend! Pánové, ať od finančního úřadu nebo z vládní koalice bez. rozdílu, jak tu sedíte v lavicích, nenašly by se tam penízky? Našly, ale není dobré vůle a snad určití pánové mají určité závazky, že se tak dělat nemůže, poněvadž ani kuře darmo nehrabe. Zaplatí-li škodovka, Smíchov nebo Plzeň někomu dobře jeho službu, je potom jeho povinností, aby jejich zájmy hájil, ale jak žije při tom pracující lid dělníci a rolníci!
Není to ostuda, když 20 km od hranic rakousko-maďarských sladí pěstitelé řepy cukerínem? Ano, přijde jim to levněji. Není to ostuda, když čeští příslušníci z Rakouska a Maďarska pašují v noci cukr od nás tam vyvezený, aby na něm vydělali pár krejcarů, když jsou bez zaměstnání, aby měli výživu, přes to, že jsou nejen v nebezpečí těžkého žaláře, když je chytnou, nýbrž i v nebezpečí smrti zastřelením -každý rok tam bývá zastřeleno několik lidí. Není ostuda pro naši československou demokracii, pro tu vaši demokracii, že příslušník československého demokratického státu utíká do státu, kde je Horthyovská gentry, která karabáčuje a stíhá lidi, že tam jde na laciný chléb, na laciný cukr a laciné maso? Je to moudrost vládnoucích, když tyto zjevy jsou na denním pořádku -a mohu mluvit jako Jan Zlatoústý, kterého i ryby poslouchaly, není to nic platné; přes všecko, co ten chlap říká, ať se jmenuje tak nebo onak, jde to starými kolejemi dále. Chcete-li však věci uvážiti rozumně a nepředpojatě, musíte přiznat, že je ostuda pro Československo, když chudý člověk z Československé republiky jde do Maďarska a Rakouska -o Rumunsku nemluvím, to jest spřátelený stát, tomu to dejme a pašuje odtamtud, poněvadž tam má lepší podmínky životní, než má u nás, a při tom ještě riskuje, že je v nebezpečí nejen zavření, nýbrž i v nebezpečí ztráty zdraví a života.
To nejsou jen naše slova, nejsme to jen my, kteří tento nepořádek nazýváme zločinným blázincem. Budu vám jmenovat i někoho jiného, aniž bych chtěl denuncovat. Tento jiný, který mluvil ovšem o pořádku, který pálí bavlnu a zrní a hází kávu do moře, byl posl. Polach v Brně, státotvorný poslanec, který rovněž nazval tento nepořádek zločinným blázincem.
V jakých poměrech žijeme my? Máme katastrofální úrodu na polích. Pamatuji se na své rodiče, na to, jak před 40 lety moje matička se modlívala, aby pán bůh zachránil úrodu. Dnes páni monopolisté, modlí-li se, modlí se za to, aby čert úrodu vzal, aby pojišťovny zaplatily, a nemodlí-li se, přejí si to aspoň v duši. Není to ostuda, vcházíme-li do žní s 8 miliony zbytečných centů obilí, a při tom nám 12 milionů lidí umírá v pravém slova smyslu hlady? Když se lidé brání, co se stane? Před 14 dny jsem přijel z Podkarpatské Rusi, kde jsem byl 10 dnů na stávce viničních dělníků. Je to něco tak strašného, že jsem to s ministerstvem nevyřídil. Tak hrozná věc musí každým otřásti. Tam četníci odvedli ženu i muže od kojence půl roku starého. Kdo ví, co to znamená vychovávat děti a já to vím z vlastní zkušenosti -jak opatrně si musí žena počínat, aby sama neonemocněla, a jak opatrně musí jednat s kojencem, má-li ho převést z kojení na stravu jinou, prostě nad tím užasne, když vidí, jak odvedou matku i otce od ½ letého kojence. Ta dotčená žena -uvádím jméno, aby bylo ve stenografickém protokole, se jmenuje Barbora Maturová a je z Kosína. Sám jsem o tom jednal se státním prokurátorem, s panem okr. hejtmanem v Berehově nemohu si teď vzpomenouti na jméno a s četnickým kapitánem. Ti lidé tam pracovali za 7 Kč denně a chtěli míti 10 Kč. Ovšem ne za práci osmihodinovou, ale za práci od 8 hodin ráno do 8 hodin večer. Ještě o 9. hodině jsem v Berehově potkával lidi s motykami a jiným nářadím, jak šli z vinic. Je-li při stávce někdo tak nevědomý nebo podlý, že jde boj lámat, a někdo ho přemlouvá, nic jiného než přemlouvání to nebylo, také tu nejde o trestní stíhání pro nějaký delikt, jako je na příklad facka nebo podobně -odvedou matku od kojence. Tatíka vem čert. V každém trochu kulturním státě se zavře buď matka s dítětem, kojí-li ho, nebo se nechá dítětem doma, a až se ta věc odbude, teprve jí zavrou.
Jak se máme potom dívat na všechno, co se u nás děje? Což nevidíte, že to praští na všech stranách, nevidíte, že je toho právě dost? Stále chodíme pro peníze tam, kde jich není, a tam, kde jsou, je pomíjíme. Nevíte o tom, že Zajíček sebral 7 mil. a že Larisch, který má l miliardu jmění, řekl: Nechte ho, já na tom nemám zájem. O tom berní referent v Ostravě nevěděl. Také nevíte, že Löckner přiznal 5 mil. příjmu, že Preiss přiznal přes 5 mil. příjmů, nevidíte, co vydělává nejen škodovka, nýbrž i Janeček, ani co vydělávají semtínské továrny na výbušiny? Panu ministrovi v. v. Husákovi hned při vstupu nabídli roční gáži 250.000 Kč. To byl vstupní plat, později byl asi lepší. Nenašli by se na těch místech peníze? Snad se urazíte, ale promiňte, řeknu-li, že lupiči ve středověku okrádali jen bohaté. Chudákovi nevzali nic. Čekali na bohaté v soutěskách, když šli se zbožím nebo strženými penězi, a sebrali jim to. A dnes se jde opačně. Bohatí se propouštějí. Když takový Autengruber šel ve "Fénixu" na platy, řekli mu: člověče, ty máš 6.000 Kč, my ti dáme 26.000 Kč, chvilku to dělej, abychom si získali kapitál na těch 26.000 Kč a pak tě vezmeme do služeb a dáme ti ještě za 100.000 Kč zadarmo pojistku. Když takový Jirák z ministerstva financí jako předseda revisního oddělení -jde o bratra toho Jiráka, jehož nynější president dal zavřít kdysi proto, že mu nabízel úplatky -jde a reviduje, kolik má firma čistého zisku a kolik má zaplatiti na dávce z majetku a z přírůstku na majetku, 7 měsíců reviduje a za 7 měsíců zažádá o pensionování, a zůstane u firmy Baťa ve Zlíně jako daňový poradce, nepraští to každého přes hlavu?
To jsou fakta, která se nedají oddiskutovat. (Hlasy: To není pravda!) Již tam není rok. Povolal ho Pán Bůh. (Hlasy: To nevím!) A tak, vy víte, že tam není, ale nevíte, jestli tam byl. Už rok je na nebeských pasekách. Měl jsem s ním několik konfliktů na schůzích. Vy se ozýváte, poněvadž byl příslušníkem vaší politické strany. On měl nesmírně republiku rád, ale nejvíce měl rád to, co dostával za takovou poradu, aby vlastenecká fabrika nemusila odvádět mnoho daní.
Vážení, takové jsou poměry. Ale o tom, jaké jsou poměry při výrobě, o jejíž revisi se tak velmi staral pan ministr ve výslužbě dr Matoušek, o tom jsem dostal materiál nedávno. Prosím, tu mám zprávu tištěnou. Továrna na margarin v Užhorodě. Tato továrna vyrobila v r. 1934 1,840.000 kg margarinu a měla při tom akciového kapitálu původního jen částku 75.000 Kč, 12 mil. Kč obratu a čistý zisk vykazovala jen 12.000 Kč. Kdybych to bral podle pana referenta Šelmece jenom čtvrtinou, jak pan referent Šelmec nám to uvedl v rozpočtovém výboru, tak ta továrna na těch cca 1,800.000 kg musila vydělati 1 ½ mil. Kč. A co povídají dále? Protože majitelé a vedoucí shrábli ročně l mil. Kč zisku, zatajili ovšem tento důchod berní správě, jako většina vlastenců. Mzdy dělníků a úředníků byly ročně 240.000 Kč. Historie této továrny je také zajímavá, protože jde o nástupkyni první užhorodské továrny na margarin, založené v r. 1929, kterýžto podnik soutěžil se Schichtem a s továrnou Kosmos v Čáslavi tak úspěšně, že čáslavská továrna, aby se soutěže zbavila, koupila podnik na podzim r. 1931 za 1,400.000 Kč a zastavila jeho provoz. Současně přikázala čáslavská továrna jednomu úředníkovi užhorodské továrny, aby stroje prodal do starého železa. Tento úředník však prodal stroje jenom zdánlivě a část jich skryl v Užhorodě. Pak se utvořilo zvláštní konsorcium z užhorodských obchodníků, mezi nimiž byli akcionáři původní továrny a založilo v Užhorodě druhou nynější továrnu. Podkarpatská Rus je tak maličká, má jen 800.000 obyvatel, vy, podkarpatoruští, to tam znáte, vy to musíte vidět a vědět. Já ale netvrdím, že vy, podkarpatoruští, tam v tom jste. Založili tedy továrnu, k jejímuž zařízení použili strojů za nízkou cenu, které potom deklarované jako staré železo dali vrátit do továrny. Dělníci dostávají denně mzdu 8-10 Kč, 8 hod. doba pracovní se nedodržuje a protikladem těchto zjevů jsou zisky majitelů a vedoucích, kteří shrábnou milion Kč čistého zisku, t. j. také podle propočtu p. referenta Šelmece více než l mil. Kč. Majitelé měli s berní správou těžké konflikty a aby v budoucnosti si pomohli, založili v Košicích holdingovou společnost "Orient", která nakupuje suroviny pro užhorodskou továrnu, tyto suroviny prodává za vyšší cenu užhorodské továrně a hotové výrobky znovu od užhorodské továrny nakupuje za nižší cenu, čímž užhorodská továrna jako akciová společnost nemůže vykázati velké zisky, nebo vykazuje velmi malé zisky.
Vážení, tak výnosný obchod je výroba margarinu. Fakt je, jak tu zprava povídá, že pražský dermatolog dr Glanz Linhart půjčil továrně před 1 1/2 rokem 500.000 Kč a za tu půjčku dostane 8 % úroku, ačkoliv zákon povídá, že za vklady se mohou dávati jenom 3% úroky.
A prosím, mám fotografie (ukazuje fotografie), jak se racionelně a čistotně v této továrně v Užhorodě vyrábí, kde děvče se koupá nohama v materiálu, ze kterého se dělá margarin, vedle je záchod, pak se to dá čistit, venku se to nechává chladnout, padají na to saze, prach a potom se to dá do konsumu, a když takového něco existuje, pak si ještě stěžuje zástupce strany továrníků a zástupce kapitálu. Ubozí továrníci, kdyby se mělo plně převésti na vás 30 mil. Kč toho nákladu, který má státní pokladně vynésti tato daň!
Já mluvím proto, poněvadž z praxe mám zkušenosti, že v začátcích, než se to zavede, se to nezdražuje, ale pak buďto zhoršenou kvalitou anebo nějakým švindlem se to zdraží, na př. obalem. Jenom si zvažte obálky na tuk, obálky, ve kterých je balen cukr, co váží a zeptejte se papírníka, jakou cenu má papír a potom s tím porovnejte, jakou cenu má cukr, a dodejte k cifře, že celá čtvrtina cukru se balí v kostky, dopočítáte se milionového zisku za to, že se počítá brutto za netto. Sám jsem si jednou balík cukru ve váze 5 kg zvážil a zvážil jsem si zvláště obal; obal vážil 15 dkg, nebo něco více, kg cukru stojí 6,20 Kč a papír, ze kterého jest obal, dostanete za poloviční cenu ve velkém. Tak se to dělá i s margarinem. Čili, vážení, celá moudrost jak byla před volbami, nese se po volbách: nakládáte na toho dosud spokojeného oslíčka, dokud to unese. My se musíme starat o to, aby pod tímto břemenem lid, na něhož je nakládáte, neklesl, nýbrž opačně, aby jednou zdravě poznal, že tak to dále nejde, že to jde od 10 k 5 a od 5 k nule a že je potřebí, aby všichni ti, kteří jsou hospodářsky ničeni, si podali navzájem ruku a když se ten problém nedá vyřešiti po způsobu sovětském, tedy aby se rozřešil aspoň po způsobu francouzském. (Hlasy: To je ono!) Ano, po způsobu francouzském. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda dr Buday (zvoní): Slovo má ďalej pán sen. Rohlena.
Sen. Rohlena: Slavný senáte!
Projednáváme dnes daňovou předlohu. (Výkřiky. -Místopředseda dr Buday zvoní). Jistě to není příjemné jak pro vládu, tak pro sněmovny, mají-li se zavádět nové daně. My samozřejmě při tomto projednávání přihlížíme k tomu, kdo má býti touto daní zatížen. Musíme míti jako zástupci malého člověka na paměti, aby nebyl postižen právě široký konsum. Předloha tato. dává nám záruky, že široké vrstvy touto daní nebudou postiženy. Proto mne nikterak nepřekvapuje, když za oposici zde mluvil pan dr Matoušek způsobem ne právě vhodným pro bývalého ministra, když zde kritisoval a otevřeně hájil věci, které se hájiti nemohou; jistě to nebylo vhodné, když zde pravil: budeme vydáni šikanám a dále: jak by vám bylo, kdybyste míchal margarin do másla. To jest přece něco, jako by si byl předem vědom, že ten náš výrobce margarinu jinaký není, než že bude provádět skutečné protizákannosti, poněvadž míchati margarin do másla je trestné a odsouzeníhodné. (Hlasy: To špatně reprodukujete, on mluvil o podezření, že se to míchá!) Nikoliv, on to řekl tak doslova. My však nepodezříváme naše výrobce. (Hlasy: Někdo by ho udal!) On řekl: Jak by vám to bylo milé, kdyby vám tam přišla trestní komise, kdybyste namíchal margarin do másla. -My při této osnově předpokládáme, že náš obchod a naše výroba chce vydělávat poctivě, že nepotřebuje mít žádných obav a že zde není příčiny, aby výrobce byl vydán šikanám. Ale stane-li se takový případ, nebudeme přece nikoho chrániti! Jak jsem již uvedl v rozpočtovém výboru, i když trestní sankce zde jsou, pro mnohé jsou ještě daleko nedostatečné. Viděli jsme to v posledních dnech v pivovarství. Je to ve východních Čechách, kde jeden akciový pivovar řadu let při všech opatřeních finančních úřadů vařil na černo celé várky, stát byl poškozen snad o statisíce a samozřejmě byli poškozeni i akcionáři, podílníci, takže pokud se týká sankcí, musíme trvat na tom, aby tato daň na 100 % byla odváděna státu.
Jestliže se zde mluvilo i se strany p. kol. Mikulíčka, že máme brát, kde se brát dá, tedy to odporuje již také jejich návrhu, aby se přešlo k dennímu pořadu. Čí zájem tady hájil? Podívejte se, dámy a pánové, již tím prodlením přichází stát o 8 mil. Kč. Jak těžko opatřujeme prostředky na nezbytnosti, na produktivní péči, na investice, a tímto způsobem unikají státu prostředky od těch, kde se brát dá. (Sen. Mikulíček: Finanční správa není schopna vypočítat zisk a hodit na to daň důchodovou a výdělkovou?) Zde se jedná konkrétně: Tak a tak bude výroba zdaněna a není zde příčiny k výtkám, že jsou zde snad chráněny zájmy našeho zemědělství, jak také uvedl p. dr Matoušek. Věc je jiná, to je věc kontingentu. Víte, že naší snahou bylo rozšířiti kontingent, ne že bychom měli zájem, aby široké vrstvy konsumovaly umělé tuky, nýbrž máme zájem, aby životní úroveň byla taková, aby široké vrstvy nemusely umělé tuky konsumovat, aby si kupovaly tuky přirozená. Ale hospodářské poměry jsou tak zlé, že jsme měli snahu opatřiti levných tuků ještě více; ovšem zde byly také zájmy zemědělců a muselo se tedy dojíti k nějakému kompromisu. Ale do rad zemědělských je třeba říci, jaký je zde společný zájem a jak třeba očekávat od zemědělců, že vynaloží vše, aby snahy o pozvednutí konsumu širokých vrstev byly s této strany podporovány, poněvadž všude shledáváme, jak v tucích, tak v obilninách, že by to znamenalo zároveň také záchranu zemědělského stavu.