Prišiel som k tomu konštatovaniu, že celý stavebný ruch uviazol, stojíme na mŕtvom bode. Ako sa hnúť s neho a ako aspoň čiastočne vybŕdnuť z tohoto? Aby stavebný ruch úplne nezaviazol, treba hľadať spôsob aspoň na jeho čiastočné oživenie. Keď už niet výhľadu na stavby nových domov, stavebný ruch by sa mohol podľa mojej mienky podstatne zvýšiť aspoň opravámi starých domov. To isté potvrdzoval včera i pán referent tejto osnovy, ba vyvrcholila jeho mienka v tom, že podla jeho presvedčenia toto je snáď jediné, čo sa reálne môže uskutočniť. Pri posúdení tejto otázky treba verejne priznať sine ira et studio a bez zabarvenia stranickeho, pánovia, že po prevrate mimo majiteľov starých domov všetko bolo štátom podporované. Všetko. Ťarchy uvalené boly len na týchto. Ochrana nájomníkov vzťahovala sa len na majiteľov starých domov. Majitelia starých bytov boli somielaní dvoma mlynskými kameňami: na jednej strane ochranou nájomníkov, na druhej strane snášaním všetkých daňových bremien. To je skutočnosť. Majitelia nových domov boli vo výhodnejšej situácii. Títo boli zpod bremien daňových na čas oslobodení, mnohí dostali však aj ešte príspevok k výstavbe svojich domov. Starí majitelia boli jediní, ktorí priniesli obeť pre chudobu, že nájomníci u nich preca len lacnejšie mohli bývať ako inde. To je skutočnosť. Ba mnohí nájemníci si na byte v starom dome ešte aj zarobili. Bolo mnoho takýchto prípadov. Keďže majitelia starých domov priniesli štátu týmto velmi značnú a do míliárd siahajúcu obeť a nemohli so svojím majetkom od prevratu voľne dišponovať, je podľa môjho presvedčenia a podľa spravedlivosti povinnosťou štátu samého, aby terez, keď sú v ťažkom položení, v úplnom úpadku, týmto prispel pomocou. Táto pomoc sa dobre vyplatí. Táto pomoc by bola takého rázu, že by pomohla aj majiteľom starých domov a pomohla by aj nezamestnanosti.

Cieľom umožnenia opráv v starých domoch, tedy cieľom zamestnania nezamestnaných, malo by sa ruchu opráv starých domov všemožne napomáhať, analogicky podobným spôsobom, ako sa to dialo a ako sa to zamýšľa diať pri podporovaní stavebného ruchu pri novostavbách.

Nakoľko sa staré domy dosavádnym jednostranmým systémom podporovania stavebného ruchu a ochranou nájomníkov zruinovaly, zadlžily, maly by sa im pri väčších opravách zabezpečiť také daňové úľavy, úverové a iné výhody ako pri stavbe nových domov. Toto by sa malo urobiť už preto, lebo keď niet v danej situácii možnosť docieliť zamestnanie ľudu pri novostavbách, teda by sa toho zamestnanie umožnilo aspoň pri opravách starých domov, kde je výhľad na toto. Nech je ďalej majiteľom starých domov umožnené, aby s nájomcami tak, ako si to oni žiadajú vo svojom memorande, mohli uzatvárať dobrovoľné nájomné smluvy, kde by sa preca len tak dohodli, aby aspoň tú minimálnu rentabilitu si mohli zabezpečiť a nepredražovali, a na druhej strane mohli vydržať. Toľko k tejto otázke.

Druhá otázka, ktorú, tuším, väčšina pánov rečníkov tuná spomínala a ktorú spomenem aj ja, je otázka regresu. Slávny senát! Pomocou štátu sa obytných domov nastavalo iste za miliardy. Kým štát prispieval pomocou, stavalo sa vesele. Teraz ale, keď je o regrese reč, každý už krčí plecami. Túto otázku je treba neomylne riešiť. Regres treba hneď uplatniť tam, kde sa tohoto možnosť ukazuje, a najma, kde štátny príspevok nebol použitý na malé byty, ako to bolo tuná spomínané, ale k inej špekulácii a k sebeobohacovaniu. Kontrolné komisie maly by vstúpiť v činnosť čím skôr a začať zisťovanie možnosti platenia tohoto regresu. Včera padol z velmi vážnych úst v soc.-politickom výbore jeden návrh, že mali by sa vykázať všetci tí, ktorí so štátnym príspevkom stavali, aby i verejnosť mala možnosť nahliadnuť do toho, či ten štátny príspevok patričný stavebník správne použil alebo nie a či je vstave tento stavebný príspevok vo forme regresu vrátiť.

Pánovia, z tohoto regresu malo by sa podporovať opravovanie starých domov, čím by sa nezamestnanosť aspoň čiastočne zmenšila. Toto vyžaduje spravedlivosť, veď majitelia starých domov doteraz na tieto nové domy svojimi vlastnými obeťami na daniach a nízkym prenájomným miliardovými ciframi prispeli.

Stavebný ruch je hatený zvyšovaním výrobných nákladov, čo tu bolo tíež zistené. Stavitelia na celom Slovensku snemovali v nedeľu v Žiline a konštatovali, že príčinou prekážok stavebného ruchu je práve zdražovanie stavebného materiálu. Pripomenuli, na pr., že cena tehál sa zvýšila na Slovensku o 50%, kovový materiál od 20 až 30% a cemant dokonca o 100%. Je to zaujímavé, že ačkoľvek stavébný ruch klesol, preca stúpajú ceny týchto stavebných hmôt. Treba hľadať príčiny, prečože sa tieto stavebné hmoty zdražujú a kto ich zdražuje. Myslím, že vláda by mala byť vládou a najsť možnosť, aby hľadela upraviť ceny stavebných hmôt. Treba ich energicky upravovať, lebo stavebné hmoty sú významnou čiastkou celého nákladu stavebného.

Úžernictvo veľkého kapitálu stavebný ruch značne podlamuje, a akoby náhodou všetci rečníci o týchto karteloch, či zľava, či zprava, všetci jednako hovoríme a nevieme, prečo sa naša slávna koaličná vláda neodváži už, nakoľko s výhradou padajú tieto mienky, túto otázku riešiť. Týmto, myslím, že akonáhle by vláda tieto otázky vyriešila a s tými kartelmi radikálny poriadok spravila, už raz by sme mali v budúcnosti pokoj a nemusali by sme si tu výčitky robiť, že kartely sú príčinou zdražovania stavebných hmôt a zdražavania vôbec.

Pánovia moji, je to ozaj pravda, čo som tvrdil, že niet mravnej sily vo vláde, ktorá by vedela spraviť v našej republike náležitý a kýžený poriadok. Pri záverečných účtoch z r. 1934 v rozpočtovom výbore pán posl. Remeš ako referent rozpočtového výboru spomenul, že máme vraj asi 82 fondov, ktoré nie sú vedené v rozpočte a unikajú kontrole parlamentu. Tie majú aktíva za 1.600 milionov Kč a ich výkaz bol vraj predložený úspornému výboru. Páni moji, dnes som sa pýtal člena úsporného výboru za našu stranu, a ten pán nevedel povedať, či ten úsporný výbor už zasedal, a odpovedal mi, že akýsi subkomitét má ten úsporný výbor a že ten už riadi tie úspory v štáte. Je možná vec, že toto dočasne takto ísť môže, ale ak to takto pôjde, nedá sa tomu vyhnúť, že by v našej republike fínančný krach nenastal. U nás sa tento režim zlomiť musí. To je režim straníckeho využívania majetku a bohatstva štátu na úkor národa a na úkor republiky. Ak tento režim nie sme vstave zlomiť, tak nehovorme o obrane štátu, poneváč pochybujem, že mnohí, ktorí budú videť, že tá republika slúži len niekoľko tisícom zbohatlíkov a niekoľko desiatkam tisícov menších zbohatlíkov, ktorí nevedia uznať ťažkú situáciu milionov, išli by za tých zbohatlíkov život obetovať.

O verejných investíciach i súkromnom podnikaní zmieňujem sa len naposled. Skutočne sú to a boly to volebně kortešské agitačné služby, z ktorých sa dosiaľ pramálo splnilo, a myslím, že v ďalšej budúcnosti sa velmi málo splní, hoci by ináč tieto verejné investície boly najvýš potrebné. Nakoľko sú vážni naši vládni pánovia ohľadom verejných investíc, treba spomenúť za príklad jednu jedinú vec, ktorá kričí nielen v celej republike, ale i v celej strednej Europe. Je to ostudná budova žilinskej stanice - myslím, že všetci ste prošli cez ňu. Od samého prevratu sa plány chystajú, prerábajú, sú hotové alebo nie sú hotové, pozemky sa už kúpily na výstavbu tejto centrálnej stanice, ktorá v strategickom a každom ohľade je významná, a pri tých ohromných gestách, ktoré počúvame vo vládnych kruhoch, v časopisoch a aj tuná, pramizerná maštaľ žilinského nádražia nemôže zmiznúť. To je ostuda, to je ostuda tá najkrikľavejšia, to je neserióznosť terajšieho režimu vládnej koalicie. Treba šporiť tam, kde sa šporiť dá, zbytočne nech sa nikomu nedáva, ale nech sa neodníma tým, ktorí majú právo na životné a existenčné minimum. Treba zabezpečiť riadnu a spoľahlivú štatistiku o nezamestnanosti, treba zabezpečiť právnu istotu v štáte, spravedlivosť a dôveru, vzájomnú občiansku dôveru a dôveru k podnikaniu. Jestli túto dôveru zákonodarné sbory naše novými zákonmi nevedia zabezpečiť, tak všetky podobné osnovy, oko sú tieto, sa minú cieľa. Prajeme tomuto nášmu parlamentu, aby v budúcnosti pri riešení tak vážnych otázok, oko sú tieto, ktoré skutočne idú do živého, kde treba momentálne pomáhať, nehľadel na stranicke záujmy, ale na najvyššie záujmy štátu a národa.

Předseda (zvoní): Další slovo má pí sen. Vetterová-Bečvářová.

Sen. Vetterová-Bečvářová: Slavný senáte! Pan kol. inž. Winter vyňal z mé řeči určitý pasus a dedukoval z něho naprosto nesprávný názor. Aby nebylo sporu o té věci - jde o ochranu nájemníků - dovoluji si ze stenografického protokolu doslovně přečísti to, co jsem citovala. Byl to citát:

"Proto při přechodu k obnově normálního stavu v domovním hospodářství třeba hleděti k těmto sociálním zájmům a zachovati dočasné ochranu nájemníků, kteří toho nezbytně potřebují vzhledem k své nezaměstnanosti, nepatrným důchodům a pod., ovšem s výhradou, že se tak nemůže státi jen na útraty majitelů domů." Tím totiž myslíme daňové slevy.

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Malík.

Sen. Malík: Vážený senáte! Dnes máme hlasovati o vládním návrhu, který ve svých důsledcích znamená vlastně postupnou likvidaci posledních zbytků ochrany bytové pro statisíce nemajetných, chudých lidí, kteří na základě těžkých hospodářských poměrů plným právem této ochrany nájemníků požívali.

Když tento zákon bude dnes odhlasován, bude to míti nejdalekosáhlejší důsledky pro statisíce nemajetných nájemníků, kteří, když již neměli žádné jiné sociální ochrany, měli aspoň za přístupnou cenu jaksi zajištěnu, jak se říká lidově, střechu nad hlavou. Zákon o ochraně bytů byl již několikráte novelisován, čili lépe řečeno několikrát zhoršen na prospěch bohatých majitelů domů a v neprospěch chudých, nemajetných nájemníků. Při poslední novelisaci r. 1934 pravilo se ve zprávě výboru soc.-politického mezi jiným toto: Není zajisté zapotřebí podrobně odůvodňovati, že v dnešní době stále ještě trpící hospodářskou krisí, je prostě nemožné, aby stát pustil se zřetele péči o bytové problémy a aby se nepostaral o vhodnou další jejich úpravu. Jmenovitě není přítomná doba vhodná k tomu, aby v nějakém větším rozsahu omezena nebo zrušena byla ochrana nájemníků.

Vážení pánové a dámy, nyní je potřebí uvažovati, zdali se od té doby hospodářské a socialní poměry právě těch vrstev lidových, které plným právem požívaly této bytové ochrany, nezlepšily do té míry, aby už dnes se mohlo přikročovati k postupné likvidaci této ochrany. Když budeme vážně uvažovati, jak se poměry v posledmí době vytvářely, dojdeme zajisté k tomu, že se poměry v posledních měsících ještě zhoršily. (Výkřiky.) Vždyť máme 850.000 úplně nezaměstnaných občanů a občanek. Máme však ještě daleko větší počet obmezeně zaměstnaných, máme přes 1 milion zaměstnaných dělníků, pojištěných u Ústřední sociální pojišťovny, kteří vydělávají od 6 do 14 Kč denně, tedy 60% všech pojištěnců Ústřední sociální pojišťovny jsou bídně placení zaměstnanci, a když všechno toto uvážíme, pak zajisté musili bychom všichni bez rozdílu dojíti ke správnému úsudku a závěru, že předpoklady ani pro postupnou likvidaci ochrany nájemníků dány nejsou.

Že iniciativa podání tohoto likvidačního zákona vyšla, jak známa, z pravicových, reakčně založených stran, je konečně pro nás a pro masy chudého lidu pochopitelnou věcí. Že tyto strany budou dnes rády pro tento likvidační zákon hlasovati, je pro masy chudého lidu také pochopitelnou věcí, ale mám za to, že široké vrstvy pracujícího lidu a zejména ti, kteří budou tímto likvidačním zákonem postiženi, nebudou moci za daných okolností pochopiti, že pro tento zákon budou hlasovati také naši kolegové ze socialistického tábora.

Pan kol. Riedl včera v soc.-politickém výboru jaksi na omluvu toho, že pro zákon také hlasují v koalici, mezi jiným pravil, že hlasují pro něj proto, že dostávají na druhé straně kompensaci ve formě zákona o stavebním ruchu.

Vedle pana kol. Riedla také na omluvu na druhé straně pan kol. Hackenberg zase řekl: My jsme hlasovali pro tento zákom proto, poněvadž kdybychom pro něj nehlasovali, platnost dosavadního zákona by uplynula a neměli bychom vůbec žádné ochrany, ochrana nájemníků by byla ihned v celém rozsahu likvidována. Na obě tyto námitky odpovídám tím, že jedna ani druhá není odůvodněna a opodstatněna současnými poměry. Půjdete-li mezi lid ven a budete-li takto odůvodňovat své hlasování pro tento zákon, nebudou vás vaši voličově chápat! (Sen. Pfeiferová: A fašisté toho využijí!) Správně. Viděli jsme to již dnes v soc. politickém výboru, jak se právě tyto pravicové, otevřeně fašitsticky založené a orientované strany v duchu radují, že budou moci po odhlasování tohoto zákona chodit mezi lid a říkat: Tento zákon vám odhlasovali i vaši zástupci, t. zv. marxisté! (Sem. Reyzl: Co by řekli, kdyby zákon padl?) Kdyby zákon padl, samozřejmě by se také radovali, ba byli by ještě raději, kdyby ochrana nájemníků již dnes padla, o tom nemůže býti sporu.

Znovu opakuji, že vaše námitky nejsou na místě, poněvadž nemuselo dojíti k odhlasování tohoto zákoma, nemuseli jste se nechat přitlačit tou koalicí měšťáckých stran do té míry, abyste i pro tento zákon odevzdali své hlasy. Vy snad zase budete říkat mezi lidem, že jste si vybrali to menší zlo, ale kolegové ze socialistického tábora, vy jste zde takových menších zel odhlasovali již tolik, že je z toho těm širokým vrstvám pracujícího lidu dnes již nanic. Dělnické rodiny jsou na tom již tak špatně, že vám žádné takové další menší zlo neuznají za omluvu. Právem vám budou říkati: Přestaňte s tou politikou menšího zla, přestaňte se opírat o tu državu koalice měšťáckých stran, začněte se raději po způsobu kamarádů ve Francii opírat o tu velkou bojovnou sílu pracujícího lidu v továrnách, hutích a na velkostatcích. (Potlesk komunistických senátorú.) V tomto lidu mimo parlament, v tomto lidu v závodech je ohromná bojovná síla a nesmírný politický vliv; když ho použijete, nebudete se musit doprošovat a dělati tuto kapitalistickou politiku, kterou si od vás přejí páni agrárníci a druhé reakční strany protidělnicky založené. (Sen. Foit: Ale ti reakcionáři ještě nevraždili!) I když ti reakcionáři dělníky nestřílejí, pánové z reakčního tábora, kdybychom dali do pyramidy tu obrovskou bídu, která se za celá ta leta do dělnických rodin dostala, tak byste viděli, že ty lidi vraždíte nepřímo hromadně. Ty dobrovolné sebevraždy v dělnických rodinách, o kterých čteme každý den, to zoufalství, které se projevuje v dělnických rodinách v tom způsobu, že matky dělnických rodin skáčou se svými dětmi do rybníka, do řek, pod vlaky, přátelé, to jsou důsledky vašeho společenského řádu, kterého se tak tvrdě držíte a který chcete nadále neprávem udržovat? My jenom litujeme, že k dalšímu udržování tohoto protičasového, anachronistického společenského řádu dosud ještě svou koaliční prací spolupomáhají také naši kolegové ze socialistických táborů. My bychom vás, vy sociálně demokratičtí kolegové a vy kolegové z čsl. nár. soc. strany, raději viděli, kdybyste se spojili s námi (Výkřiky: To věříme!), kdybyste s námi dělali společně dělnickou politiku (Výkřiky: Až dostanete rozum!), za zvýšení mezd, proti vyhazování dělmíků ze závodů, za zlepšení celkové úrovně všeho pracujícího lidu. (Výkřiky.)

Právě proto, že vám tyto argumenty jsou již známy, je tím politováníhodnější, že tyto samozřejmé argumenty, které vám stále předkládáme, nechápete a že tím nechápáním poškozujete i své vlastní příslušníky. Mám za to, že naši kolegové ze socialistického tábora, až příliš přeceňují posici stran, které v dosavadní vládní koalici hrají primerní roli.

Už několikrát jsem na velikých lidových schůzích našim kamarádům ze socialistického tábora řekl: Pojďte s námi společně na venkov a zpopularisujeme na společných schůzích tu protidělnickou politiku, tu politiku proti malému zemědělskému lidu, kterou provádějí agrárníci, zpopularizujeme mezi lidem od fašistů svedeným tu jejich protidělnickou reakcionářskou politiku a uvidíme, že posice strany agrarní a národního sjednocení po tak veliké naší společné schůzové kampani budou se scvrkat do takové míry, jak jsme to viděli při posledních volbách ve Španělsku. (Výkřiky.) Kdyby naši kolegové ze socialistického tábora začali s námi dělat politiku lidové fronty po způsobu Francie, nemuseli by už kancedovat ve prospěch váš a v neprospěch širokých vrstev lidových. Pak by nastala nová éra vývoje hospodářských a politických poměrů i v Československu, nová éra vývojová v tom smyslu, že byste nemuseli kapitulovat vy, nýbrž že by triumfoval pracující lid tak, jako triumfoval ve Španělsku při posledních volbách a nyní postupně i po volbách. (Hlasy: Požáry!) Požáry? No, vy zakládáte sociální požáry do dělnických rodin dost, až dost.

Viděl jsem zde dnes také pana sen. Klofáče a při té příležitosti jsem si vzpomněl na jednu jeho velkou řeč, kterou pronesl na schůzi župních důvěrníků někde na Moravě a která se končila tím, že národněsocialistická strana je pro mír, ale pro válku proti bídě. Já jsem si právě toto zakončení jeho tehdejší řeči velmi dobře zapamatoval, ale měli by si je zapamatovati také příslušníci jeho strany, měli by si je připamatovati a zpřítomnit i tentokrát, když jde o tento zákon, poněvadž bojovati a vésti válku proti bídě znamená vésti boj proti jakémukoli zhoršení postaveni nejširších lidových vrstev. Bytová ochrana se postupně likviduje a to znamená potom zvýšení činží i pro nejchudší, nemajetné, další bídu do dělnických rodin. Proto byste si měli i vy, příslušníci čsl. socialistické strany uvědomit, že je nutno proti bídě vésti válku nejen slovem a v tisku, nýbrž ve skutečnosti v každém případě a do všech důsledků. (Výkřiky.)

My budeme ovšem hlasovati proti tomuto zákonu, ale nespokojíme se s odporem jenom zde při hlasování, nýbrž povedeme boj za ochranu nájemníků i dále, po něm, budeme dále mobilisovati masy k boji proti jakémukoli zbídačení a odbourání bytové ochrany tak dlouho, dokud se poměry nezlepší a dokud této ochrany bude skutečně každý chudý, nemajetný nájemník ještě potřebovat.

Ke konci jenom ještě zdůrazňuji, že problém stavebního ruchu jakož i problém řádné bytové péče, jsem pevně o tom přesvědčen, nebude nikdy vyřešen touto kapitalistickou, vyděračskou společností ve prospěch širokých vrstev pracujícího lidu. I tento problém, jako všechny ostatní sociální problémy, vyřeší jediné skutečná vláda dělníků a rolníků, jakou máme dnes v Sovětském svazu. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Roudnický.

Sen. Roudnický: Slavný senáte! Pan sen. Malík se radoval z úspěchu, kterého dosáhli ve Španělsku komunisté. (Sen. Mikulíček: Komunistů tam nebyla většina! - Sen. Malík: Všechny socialisticky orientované bloky!) I s těmi dohromady - myslím, že nemají důvodu, aby se z toho těšilí, radovali, anebo aby se snad i chtěli chlubiti tím, co tam pro druhé, jinak smýšlející, dělají. To je hanba a ostuda světová, která musí býti odsouzena. (Výkřiky senátorů strany komunistické. - Potlesk.) Činy, kterých se dopouštěly tyto směry ve Španělsku proti jinak smýšlejícím, kde je znásilňovaly, kde jim pálily jejich majetek, kde se dopouštěly paličství a žhářství, musí každý kulturní (Výkřiky senátorů strany komunistické.) člověk kdekoli, i kdyby byl v kterékoliv zemi, odsouditi a musí se s hrůzou dívati na to, jak se dovedete mstít a jak dovedete postupovatí proti jinak smýšlejícím. Páni, nechlubte se, je to jenom vaše hanba a vaše ostuda. (Sen. Kreibich: Kde byli zatčeni vůdci fašistů? Byli zatčeni v kostele na schůzi, tam propůjčovali kostely fašistům na schůze, a proto je toto hnutí proti kostelům!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Roudnický (pokračuje): To se nestalo nikdy, nikde, aby kostely byly propůjčovány ke schůzím. (Sen. Kreibich: Bylo v úřední zprávě, že fašisté měli schůzi v kostele a že tam byli zatčeni!) Vlády, která se skládá z vašeho směru! Ano, vždyť každý z nás ví, jaké důvěře se může těšiti tamější režim. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ale prosím, to jsou jiné věci, pravím jenom na adresu komunistů, že se těmi svými činy, které provádějí ve Španělsku, chlubit nemohou a také chlubit nesmí. (Sen. Kreibich: Budeme se chlubit!) Ale každý vám to vytkne. A je jenom potřebí, aby širší veřejnost znala, jaké by ji stihly chvíle a doby, kdyby se jí dostalo toho štěstí, býti pod režimem takovýchto pánů. Ale prosím, my projednáváme nyní důležité osnovy.. (Sen. Mikulíček [zpívá]: Byla nám římská říš', vrahem nám jest. V ruce vždy Kristův kříž, v srdci svém lest. Tyrani prokletí, vlasti mé závětí pomsta vám jest! - Tak zpívávali Čechové!),

Předseda (zvoní): Prosím pana sen. Mikulíčka o klid a pana kol. Roudnického prosím, aby pokračoval. (Sen. Kreibich: Vám se nejedná o království nebeské, vám jde o statky pozemské!)

Sen. Roudnický (pokračuje): A vám jde jenom o to pozemské. (Sen. Kreibich: Ve Španělsku už tomu dozvonili!) Ještě ne, ještě není konec.

Jednáme o důležitých osnovách sociálních, o podpoře stavebního ruchu a o bytové péči. Obě dvě otázky hluboko zasahují do sociálního života. našeho státu. Je povinností státu, aby se z důvodů sociálních staral o bytovou kulturu, a každý stát musí si hledět otázky sociální a dávat veliký pozor a věnovati velikou péčí, starost a také pomoc bytové kultuře a bytové hygieně. Jestliže stát podporuje stavbu malých rodinných domů pro jednotlivé rodiny, má to nesmírný sociální význam, a proto by měl každý stát považovati za svou povinnost každým rokem věnovati jí co možno nejvíce.

Jistě že každý s radostí přijal zprávu, že na stavby pro chudé je věnováno 12 mil. Kč. Až dosud jsme viděli, že stát věnoval miliardy na podporu stavebního ruchu. Víme, že konal, co bylo v jeho silách. Hleděl podporovati každého, kdo se o to přihlásil, ale přece výsledky těch miliardových subvencí nejsou takové, jak bychom si všichni z plna srdce přáli. Byl bych si přál, aby i pokud jde o těch 300 mil. Kč, věnovaných na podporu stavebního ruchu, byly tyto peníze určeny na stavby pro chudé a to hlavně v obcích, které mají za povinnost starat se nejenom o nezaměstnané, o deložované, nýbrž také o ty, kteří nejsou s to, aby si stavební náklady sami hradili. Přáli bychom si, aby stát věnoval ze svých prostředků co možno nejvíce. Ale proč aby to věnoval? Aby bylo co možno nejdříve a co možná nejvíc bytů. Předeslal jsem již, proč bych já chtěl a jistě všichni chtěli, aby miliardy byly věnovány státem na práci, na investice.... (Výkřiky sen. Pfeiferové.) Nechte si to pro sebe, budete to potřebovat.

Jistě všichni by chtěli, aby tyto miliardové částky přišly do rukou dělníků.

Podíváme-li se však na tento stavební ruch, máme k němu přece jen svoje připomínky. Přáli bychom si, aby při sjednávání a při udělování subvencí bylo postupováno přísně, aby jich nemohlo býti zneužito k jinému cíli, než pro který jsou zde připraveny. Bylo by mne ještě více těšilo, kdyby bylo možno, aby stát mohl velkým městům dáti větší částky, ze kterých by si obce mohly postaviti činžáky a míti je pro chudé k disposici. Ale když vidíme, že dnes jest již tolik bytů prázdných, že se prodávají v exekuční dražbě domy a že ani v exekuční dražbě nejsou koupeny, tu je jistě zapotřebí si říci, v čem to vězí. Nejsou obydleny. Byty jsou v nich prázdné a proč? Byty, řekněte správně, jsou drahé. Ano, ale vždyť na subvencování bylo dáno tolik miliard a přece ty byty nejsou laciné. Počítáte s tím, že když stát nyní v té těžké a svízelné době odhodlá se dáti 300 mil. Kč na pomoc pro stavbu laciných bytů, že skutečně nyní byty budou tam laciné? Zde zvlášť bych žádal, aby vláda subvence spíše věnovala obcím, právnickým osobám, aby tak již jednou odstraněna byla nouze o byty levné.

Chápu, že jak zákon o stavebním ruchu tak i zákon o bytové péči nenašel zalíbení jednotlivých stran a mohu říci, že snad ani jedna strana zde v senátě není spokojena se vším, co osnovy ty přinášejí. Nejsou spokojeni socialisté, nejsou spokojeni agrárníci, nejsou spokojeni čeští socialisté, národní sjednocení, lidovci, komunisté, zkrátka každý má zde proti nim nějaké námitky. Kdo zná tu svízelnou práci, které bylo se podvoliti po celou tu dobu vyjednávání od roku 1920 při každém jednání o těchto otázkách, nebude se diviti, že to není přímočaré řešení podle směrnic jeho strany. Žádná strana nemůže počítati s tím, že by dosáhla 100% výsledku a tak všeho, co chtěla.

Přicházíme ke konci těchto zákonů. Nyní se nám rýsuje jiný obraz. Dornácí páni svěřili otázku svého domovního majetku republikánské straně, která se stará o to, aby bylo zrušeno vázané hospodářství s domovním majetkem, ale, prosím, socialisté zase žádají, aby bylo zrušeno vázané hospodaření státní s jejich majetkem. Vidíme, že zde dochází k velikému boji a že výslednice zase nemůže býti přímočařá. Ochrana nájemníků byla nutná, vždyť od r. 1912 až do r. 1919 byla stavební krise. Před válkou se nestavělo a když po válce vojíni přicházeli domů a tvořili nové rodiny, když se vrátili z dřívějších zemí rakouských úředníci, pak ovšem zde při tom dřívějším nedostatku staveb chyběly byty. A tu bylo zapotřebí, aby slabí, kteří by nemohli platit vysoké částky, byli ochráněni, aby nebylo možno vyhnat je na ulici. Bylo zapotřebí ochrany slabých. Za druhé, bylo zapotřebí přizpůsobiti dobu také měně. Směnná a užitná hodnota bytů zůstávala stejná jako před válkou. Jenomže po válce hodnota naší koruny klesla, byla znehodnocena. Kdybychom byli měli jednotku, která se rovnala dřívější koruně, pak zde ovšem nebylo žádných obtíží. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ať by to bylo v kterékoliv měně, třeba v našem českém lvu, prosím, pak by bylo možno prohlásiti: Co bylo dříve v koruně, je nyní v českém lvu. Viděli jsme však, že jenom u dvou věcí se to povedlo do důsledků, a to u majetku uspořeného střádaly a u činží ve starých domech. Majitel, který před válkou měl uspořeno 100 tisíc, po válce měl také 100 tisíc, jenomže za to koupil 6 1 krát méně, než koupil před válkou. Bylo proto zapotřebí přizpůsobiti tomu nové poměry hospodářské, sociální a ochránit slabé. Stalo se to tím zákonem? Byli ochráněni slabí? Bylo potřebné chránit slabé, ale pozor: jsou starší a jsou mladší. Starší byli ochráněni, ale byli ochráněni mladí, kteří si zakládali rodiny? Ti na tom byli v důsledku nových poměrů nejhůře a tak máme dnes příklady, že v domě v nástavbě je železniční zřízenec, obývající pokoj a kuchyň, bez ochrany, platí nájemné 3000 Kč, zatím co v I. poschádí žije starší pán, obývajicí 2 pokoje a kuchyň, který platí 1200 Kč. Prosím, zde jistě ochrana slabých provedena nebyla. Vidíme, že jinak je tomu v teorii, a těžko se to provádí v praksi. Viděli jsme během doby, že k ochraně nájemníků se připojilo mnoho věcí, které k ní nepatřily. Tak na př. je sociálně slabý člověk, který má ročního příjmu 100.000 Kč? - a byl pod ochranou nájemníků! Kdo měl 5 až 6 pokojů, to že byl sociálně slabý? (Sen. Thoř: To byli milionáři pod ochranou!) Ano, lidé, kteří by byli měli za povinnost stavěti, byli pod ochranou nájemníků! A jak těžko se pracovalo, než se konečně v této nesrovnalosti přišlo přece k nápravě!

Jak to nazvati, když vdova po úředníku má 3 pokoje a kuchyň, sama používá pokoje a kuchyně, a dva pokoje pronajímá, každý po 300 Kč měsíčně? Za dva pokoje dostala 7.200 Kč, a sama, za 3 pokoje a kuchyň - na Vinohradech, na náměstí Krále Jiřího - platila 1.800 Kč. To jsou nemožnosti a nesrovnalosti a nemůžeme se diviti domácím pánům, že si stěžovali, naříkali a hubovali. To je věc jasná, že s tímto souhlasiti nemůže a nemohl nikdo a byl jistě oprávněný jejich nářek a volání, aby v této věci se jim vyšlo vstříc. Přichází se se zrušením ochrany dvoupokojových bytů. Něco jiného je žádati ochranu nájemníků a něco jiného je žádati, aby tu ochranu nájemníků zaplatil domácí. Prosím, je nutností chrániti sociálně slabé, ale je to povinnost státu, země, okresů, po případě obcí. Je možné ukládati jednomu stavu, majitelům domů, kteří sami jsou chudáci, aby na svých bedrech toto všechno nesli? Zde je třeba dobře rozvážit, oč běží. Nikdo není, jak myslel p. sen. Malík, proti těmto chudákům a ubožákům, i když se mluví o tom, že r. 1940 má býti ochrana nájemníků zrušena i na byty o pokoji a kuchyni. Je možno přijíti s osnovami zákonů, které by stanovily a ukázaly, jak je možno tyto otázky správně, spravedlivě a na všechny strany poctivě řešit.