Schůze zahájena v 18 hodin 24 minut.

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 119 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři inž. Dostálek, dr Krčmář, inž. Nečas, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Předseda (zvoní):Zahajuji 13.schůzi senátu Národního shromáždění.

Sděluji, že došel přípis ministerstva vnitra ze dne 5. prosince 1935, č. 81.753/1935/7, o resignaci Josefa Hegeraa o povolání náhradníka inž. Gustava Mayra, jako člena senátu Národního shromáždění.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa,,aby jej přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte)

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo, uprázdněné resignací Josefa Hegera, povolávám podle § 2 zákona,o složení a pravomoci senátu a § 56 řádu volení do poslanecké sněmovny za člena senátu Národního shromáždění Ing. Gustava Mayra, vrchního báňského inspektora v. v. ve Slezské Ostravě, a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Zároveň to vyhlašuji v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: Černý v. r.

Předseda (zvoní): Do dnešní schůze dostavil se pan inž. Gustav Mayr a vykoná ústavou předepsaný slib do rukou předsedy senátu.

Žádám pana zapisovatele sen dr. Karasa, aby přečetl příslušnou formuli slibu, a prosím nového p. senátora, aby vykonal do mých rukou slib podáním ruky a slovem "slibuji". (Senátoři povstávají.)

Zapisovatel sen. dr Karas (čte)

Slibuji, že budu věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte):

Ich gelobe, dcer čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüiben.

Sen. inž. Mayr (podávaje předsedovi ruku) Ich gelobe. (Senátoři usedají.)

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda na dnešní schůzi sen. Bergmanovi, dr Fritzovi, Chalupníkovi, Jančekovi, Kostkovi, Machavskému, Malíkovi, Pechancovi, Riedlovi, inž. Winterovi a Zmrhalovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a k jeho návrhu dal senát hlasováním zdravotní dovolené: do 15. února 1936 sen. dr Törkölymu; na 1 měsíc sen. Filipínskému; na 6 neděl sen. Kubačovi; do konce roku sen. Pázmánovi; do konce prosince 1935 sen. Stodolovi; na 14 dnů sen. Popovičovi.

Rozdané tisky.

Vládní návrhy tisky 47, 60, 64.

Zprávy tisky 48, dále 49, 50, 52; poštou, dále 53 až 58.

Návrhy tisky 51, 59.

Usnesení posl. sněmovny 62, 63, 65.

Zápisy.o 9. a 10. schůzi senátu N. S. R. Čs.

Zápisy

o 11. a 12. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyloženy byly podle §u 72 jedn. řadu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Verifikace voleb senátorů.

Přečten přípis volebního soudu v Praze došlý předsednictvu senátu ze dne 7. prosince 193.5, č. 349/35, o ověření voleb členů senátu:

Volební soud zkoumaje a ověřuje podle §u 8, bodu 2 a §u 10 zák. o vol. s. volby členů senátu Národního shromáždění, zvolených dne 19. května 1935, usnesl se v dnešní své plenární schůzi ověřiti volbu těchto dalších členů:

1. Z kandidátní listiny č. 4, komunistická strana Československa: Františka Malíka, odb. tajemníka v Praze Nuslích čp. 1142.

2. Z kandidátní listiny č. 7, Autonomistického bloku: Julia Földesiho, maj, knihtiskárny v Užhorodě; dr Karla Mederlyho, rady pol. správy v Bratislavě.

3. Z kandidátní listiny č. 11, Krajinská křesf. soc. strana, maď. národní, Sudetendeutscher Wahlblock: Karla Kostky, starosty v Liberci.

4. Z kandidátní listiny č. 12, Sudetendeutsche Partei: Karla Bocka,obchodníka v Žatci; Emila Enhubera, taj. zem. svazu pekařů v Tepl. Šanově; Ludvíka Franka, maj. garáží v Úšovicích čp. 159; Maxe Fritsche, rolníka v Suchdole čp. 83; dr Justina Gregera, prof. něm. vys. školy techn. v Praze; Zikmunda Keila, ředitele továrny ve Švedlaru; Bohumila (správně Bohumíra) Krszala, vrch. účet. rady v Brně; Otty Krommera, rolníka v Hor. Benešově; Hugona Liehma, továrníka a obchod. ve žlutících; Eduarda Löhnerta, výrobce strojů ve Velké Šťáhle; Karla Michlera, soukr. úředníka v Liberci; dr Bedřicha Tischera, kandidáta advokacie v Karl. Varech; Roberta Tschakerta (správně Czakerta), stavitele v Podmoklech; inž. Bedřicha Wellera text, odb. učitele v Liberci, Hafnerova tř. 8.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu návrhy tisky 51, 59.

Výboru ústavně-právnímu vládní návrhy tisky 47, 64.

Výboru brannému usnesení posl. sněmovny tisk 62.

Výboru rozpočtovému vládní návrh tisk 60, usnesení posl. sněmovny tisky 63, 65, vládní nařízení ze dne 22. listopadu 1935, č. 215 Sb. z. a n., kterým se mění zákon ze dne 15.června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních (č. 1181).

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 20. listopadu 1935, č. 214 Sb. z. a n., o zpracování ječmene a melasy na líh (č. 1182).

Výboru imunitnímu žádosti:

kraj. soudu ve Strakonicích za souhlas k trest. stíhání člena senátu N. S. Pfeiferové pro přestupek podle §u 2 zák. ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (č. 1064),

okr. úřadu v Gelnici za vydání.sen. Keila k trest. stíhání pro přestupek podle §u 2 Sb. z. a n. č. 70/1934 (č. 1114),

vrch. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání sen. dr Turchányiho ke stíhání pro přečin rušení obecného míru podle bodu 5 §u 14 zák. č. 50/23 Sb. z. a n. (č. 1161),

kraj. soudu jako kmetského v Liberci za souhlas k trest. stíhání sen. Wenderlicha pro přestupek §§ 4, 13 zák. č. 124/24 ve znění zákona č. 108/33 Sb. z. a n. (č. 1186).

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr financí dr Trapl. Uděluji mu je.

Ministr dr Trapl: Slavný senáte! Pro sestavení státního rozpočtu jsou směrodatny hospodářské poměry v době, kdy se k jeho vypracování přikročuje. Jejich stav a vývojová tendence musejí (býti základem pro hospodářský plán příštího hospodářského období, má-li býti opřen o hospodářské předpoklady, které by zaručovaly, že skutečné výsledky jim budou odpovídati.

Sestavujíce hospodářský plán na r. 1936, musili jsme přihlédnouti k výsledkům hospodaření za r. 1934, které jsou již známy ze závěrečného účtu, předloženého Národnímu shromáždění, a vycházeti z vývoje roku letošního.

Výsledky hospodaření za r. 1934 jsou nejlepší za doby krise. V tomto roce setkává se úsilí, snížiti vydání na nejnižší úroveň, se zastavením poklesu příjmů hroutících se již od r. 1930. Tento sestupný proces se zastavuje v souvislosti s pokračující stabilisací světových hospodářských poměrů, zřejmě také jako důsledek navázání na světovou úroveň cen snížením zlaté hodnoty čsl, koruny.

Také vývoj v r. 1935 se celkem neodlišuje od tendence charakterizující r. 1934. Rozpočet na r. 1935 eskontoval však tlakem naléhavých veřejných potřeb příznivější stav našeho národního hospodářství zvýšením vydání, které bohužel nebylo ještě opodstatněno skutečným vývojem. V r. 1935 mělo státní hospodářství setrvati na úrovni roku předchozího. Bylo přece předčasné, považovati zlepšení nastalé v r. 1934 za definitivní obrat vzestupný, který by již odůvodňoval zvyšovati potřeby státní. Dosažená nejnižší úroveň státního hospodářství měla býti maximálním programem pro léta příští. Jen tak mohla býti zajištěna konečná rovnováha státního hospodářství.

Místo toho byly v rozpočtu na r. 1935 státní výdaje zvýšeny o 352,632.680 Kč, byť šlo jen o zvýšení nutných výdajů, opírajících se o zákonné tituly. Nadto pak zvýšena byla státní vydání dalšími pozdějšími opatřeními, která neměla oprávnění ve skutečném vývoji. Státní příjmy se v první polovici r. 1935 naopak utvářely nepříznivěji než v roce minulém, což mělo.spíše nabádati ke snaze o další snižování vydání než o jejich zvyšování.

Důsledek tohoto postupu, pro který není opory ve.skutečném hospodářském vývoji, projeví se také ve výsledku hospodaření za tento rok, které skončí nepochybně vyšším schodkem než v r. 1934 přes to, že se příjmy v druhé polovici t. r. zlepšují a v posledních měsících dokonce dostávají nad úroveň roku minulého.

Sestavení hospodářského plánu na příští hospodářské období působilo se zřením na právě uvedené okolnosti velké potíže. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Pánové, prosím snažně o klid.

Ministr dr Trapl (pokračuje): Stoupající tlak na zvýšení státních vydání, kterému nebylo lze, pokud šlo o obstarání potřeb nezbytných z důvodů státněpolitických, upírati oprávnění, neměl dostatečnou protiváhu v příjmech úměrně stoupajících. Bylo naopak doporučitelno počítati spíše ještě s částečným poklesem příjmů než s jejich dalším vzestupným vývojem.

Finanční správa musila tudíž trvati na tom, že

1. výdajový rozpočet nesmí býti ještě dále podstatně zvyšován nad úroveň rozpočtu na r. 1935 proti r. 1934 již zvýšenému,

2. že nezbytná zvýšená výdajová potřeba musí dojíti na druhé straně úhrady ve snížení ostatních vydání,

3. že opatření nových příjmů musí sloužiti jednak k vyrovnání úbytků některých příjmů, jak se jeví ze závěrečného účtu na r. 1934, resp. z vývoje v roku letošním ve srovnání s rozpočtem na r. 1935, jednak k dosažení rovnováhy mezi příjmy a vydáními, které ani r. 1934 a 1935 nebylo lze dosáhnouti.

Z těchto úvah je zřejmo, že sestavení rozpočtu na r. 1936 musilo býti tentokráte spojeno s opatřeními v oboru celého hospodářství, jichž vysledek by umožnil sestavení rovnovážného rozpočtu. Souvislost státního hospodářství s celým národním hospodářstvím jest dána v každé době, tím více se ovšem pociťuje v době krise. Stává se zde teprve zřejmou vzájemná odvislost obou. Je-li státní hospodářství životním nervem celého národního hospodářství, jest jeho vitalita závislá na dobrém stavu celého hospodářského organismu, jež se pak stává ústředním hospodářským problémem. Jeho vzestup nebo pokles podmiňuje i rovnováhu státního hospodářství. Rozsah státních potřeb nesmí na druhé straně býti neúnosný stavu celého hospodářství ve státě. Jenom rovnováha obou může zaručiti udržení všech hospodářských složek ve státě v jejich hospodářské životaschopnosti.

Je-li národní hospodářství ústředním problémem ve státě, musí se veškerá pozornost soustřeďovati k němu, neboť jen oživením celého hospodářství vede cesta z krise. Jen touto cestou může pak i státní hospodářství udržovati krok s vývojem hospodářského celku.

Možnosti oživení našeho hospodářství spatřují jedni v posílení domácího trhu, druzí ve zlepšení našich vývozních možností. Nelze obojí odlišovati od sebe. Jak mohou opatření v oboru vnitřního hospodářství zjednati předpoklady pro soutěživost výroby na zahraničních trzích, tak zlepšení odbytových možností do ciziny znamená i posílení vnitřního trhu.

Pokles národního důchodu přinesl s sebou i pokles konsumní síly obyvatelstva. Příčiny tohoto poklesu jsou v krisi výroby způsobené tím, že se snížily možnosti odbytu našeho zboží do ciziny. Zvýšení konsumní síly jedné vrstvy nelze docilovati na vrub vrstev druhých, zůstává-li výnos národního podnikání stejným. Ještě horší by bylo uhražovati toto zvýšení na vrub státního hospodářství, které břímě mu z toho vznikající musí zase přesunovati na ostatní hospodářství, ať se to děje daní nebo úhradou cestou úvěrovou, účinky obojího jsou stejné.

Cesta z krise jest ve zlepšení poměrů výrobních, v němž jsou dány podmínky zvýšení národního důchodu, zaměstnanosti, zvýšení odbytu pro domácí výrobu atd. Toho se můžeme v první řadě dopracovati rozšířením odbytu našeho zboží v zahraničí.

Řekl jsem v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 30. listopadu, že z poklesu zahraničního obchodu pocházejí všechny naše hospodářské potíže a že tudy vede také cesta z nich. Pohleďme jen na. vývoj celních příjmů v době konjunktury a za krise! Tyto číslice nám nejlépe ukazují, kde je kořen našeho hospodářského zla. Za rok 1929 dosáhly celní příjmy výše 1.500 mil. Kč. Podle závěrečného účtu za r. 1934 činily tyto příjmy toliko 666 mil. Kč, při čemž třeba míti na paměti, že mezitím došlo r. 1930 a 1933 ke zvýšení některých celních sazeb.

Z této situace vyplývaly pro náš stát ve vnitrozemí položený hospodářské potíže mimořádného rázu, které se stupňovaly často kontrérně na sebe působícími zájmy silně vyvinuté výroby průmyslové i zemědělské.

Náš zahraniční obchod, který byl postižen zejména ve svých nejbližších odbytištích, smaží se pronikati na vzdálenější trhy, což se mu v mnohých směrech daří, jak uvedl již také pan předseda vlády ve svém projevu v poslanecké sněmovně dne 5. prosince t. r. Musíme mu proto usnadniti všechny hospodářské prostředky na cestě k úniku z isolace, kterou jsme se zdarem nastoupili loňského roku snížením zlatého obsahu čsl. koruny. Z této snahy o rozšíření našich obchodních styků s cizinou vycházelo zřízení Exportního ústavu. Touto snahou jsou ovládány i dohody malodohodové o vzájemných hospodářských stycích, které jsou vybudovány na zdravé zásadě vzájemné dovozní a vývozní reciprocity. Tato zásada musí ovládati i naše obchodní styky s ostatní cizinou, neboť chceme-li vyvážeti, nesmíme se brániti také dovozu práv ze zemí, jež pro náš vývoz přicházejí v úvahu.

O tom není pochyby, že zlepšení souvisí s četnými mezinárodními politickými a hospodářskými předpoklady, jimž nutno přičísti nejen příčin, nýbrž i vleklost krise. Především musíme učiniti my sami z vlastní iniciativy vše, co je potřebné. Myslím, že je nejvyšší čas, aby byla také provedena revise našich vývozních a dovozních režimů s přihlédnutím k míře celního zatížení. Jejich unifikaci jako podmínku prakse usměrněné principy obecného prospěchu navrhovala finanční správa již před delší dobou.

Také v oboru vnitřního hospodářství mohou býti provedena opatření, která bezprostředně prospívají stavu vnitřního trhu, nepřímo však mohou býti nápomocna k usnadnění styků s cizinou. Myšlenkou oživení hospodářství musí býti ovládány všechny počiny, ať jde o iniciativu soukromou nebo zásahy veřejné moci. Není pochybnosti, že jediným zásahem nemohou býti vyčerpány prostředky vedoucí k cíli. Jest potřeba skloubiti řadu opatření hospodářsky souřadných, ať jde o sebe menší úpravy a zásahy znamenající novou hospodářskou orientaci, které by v celku sledovaly stejný cíl a výsledek znásobený logickým a důsledným shrnutím všech v jediný celek. Budou pak cestou nejen k zvýšeným možnostem odbytu zboží do zahraničí, nýbrž i podnětem k oživení výrobních odvětví, pracujících pouze pro domácí trh.

V oboru vnitřního hospodářství náleží k nejzávažnějším úkolům vyřešení problému zadlužení. V tomto širokém pojmu jsou zahrnuty všechny otázky, které se dotýkají problému úroků, úvěru, peněžnictví, poměru dlužníka a věřitele a všech hospodářských vztahů od úvěru odvislých, ať jde o složku výrobního nákladu a tím i ceny zboží, nebo hodnoty nájemného v činžovním domě nebo otázku rentability všeužitečného zařízení a podobně. Problém zadlužení zahrnuje v sobě i zrušení všech omezení, která byla vynucena potřebou ochrany dlužníka. Sem patří i problém zadlužení v hospodářství veřejném, ať jde o stát nebo o ostatní veřejné svazky. Stát zde však nevystupuje pouze v roli dlužníka, který potřebuje úlevy, ale neméně významné jest i jeho postavení jako věřitele, pokud jde o pohledávky z veřejných daní a dávek.

Důsledné vyřešení celého souboru otázek dluhů a pohledávek, hospodářsky do sebe zapadajících, musí se projeviti zamýšlenými příznivými účinky. Nejsou jistě jediným rozhodujícím prostředkem k cestě z krise, avšak jistě účinným příspěvkem k jejímu odstranění. Mohou přispěti i k zlepšení soutěžních podmínek vývozních snížením nákladů výrobních. Ukládají-li často oběti věřiteli, jsou spravedlivým vyrovnáním a nadto zárukou bezpečnosti jeho pohledávky.

Mluvíme-li o spravedlivém vyrovnání, musíme si uvědomiti, že hospodářský vývoj i záměrná tendence jeho směřovala, již od převratu spíše k posílení věřitele než dlužníka. Tato tendence jest vysvětlitelná poklesem peněžní jednotky v důsledku války. Nelze zde hodnotiti hospodářské výhody jednoho nebo druhého. Problém zhodnocení dluhů jest však u nás nesporně dán deflačním procesem, kterým naše hospodářství za krise již po druhé prochází.

Snížení zlatého obsahu čsl. koruny, provedené v minulém roce, zůstalo, jak známo, bez vlivu na domácí ceny, nezměnilo tudíž nákupní hodnoty koruny doma, přizpůsobilo její hodnotu pouze v relaci k zahraniční cenové hladině. Jedním z důsledků krise bylo zhodnocení dluhů i pohledávek vyjádřených v penězích, jehož reflex na hospodářství byl zvláště tíživý, poněvadž ztěžoval ještě více hospodářské podnikání, oslabené poruchami výměny statků a tím i výroby jejich. Dluh se stal tíživým pro dlužníka, ať jím byl subjekt soukromý nebo svazek veřejný.

Učinili jsme sice již opatření, abychom tento tlak dluhů na hospodářství zmírnili snížením úroků ze všech vztahů dlužnických a věřitelských. Snížení toto nebylo ani postačující, ani důsledné a nemohlo projeviti své příznivé účinky, poněvadž k němu došlo v době, kdy obecná krise úvěrová nedopouštěla, aby se důsledky tohoto opatření mohly také prakticky dostaviti. Od té doby - za dva roky pouze - prodělal náš peněžní i kapitálový trh vzestup, s kterým jsme v prvních letech krise nepočítali. Jsou-li pochybnosti o tom, že se naše hospodářství dostává pomalu přece do lepších poměrů, musí nás o tom přesvědčiti především konsolidace našeho peněžního trhu. Zvykli jsme si za řadu let krise na tíživost jejích zjevů, že si již bezmála ani neuvědomujeme, že některé z nich, a to právě ony, které v prvních letech přímo ohrožovaly základy našeho hospodářství, již téměř pominuly.

Tento stav je výsledkem systematického postupu inaugurovaného úpravou v peněžnictví provedenou tak zv. bankovním zákonem. Tento postup je nejvýznačněji charakterizován zřízením Reeskontního ústavu a jeho obsáhlou činností v zájmu peněžního trhu, zvláště pak trhu státních papírů, kterážto činnost děje se konformně s intencemi finanční správy s Národní bankou československou. Právě intensivní spolučinnost a iniciativa našeho cedulového ústavu v naznačených směrech i ve prospěch podpory a rozvinutí úvěrové činnosti potkaly se s nejlepším úspěchem. Nebudu vše vypočítávati, poukazuji jen na organisaci bursovního lombardu, na zavedení eskontu státních papírů Národní bankou. Tato opatření mají též svůj vliv. Organisaci bursovních zápůjček krátkodobých na lombard státních papírů byla zlepšena situace na krátkodobém trhu a bude dále posílena zavedením eskontu kuponů státních papírů. Tato opatření mají též svůj další vliv, poněvadž působí na pokles úrokových sazeb i v dalších úsecích úvěrových trhů. Exportu se umožňuje levný úvěr přímým eskontem exportních směnek se státní zárukou. Exportérům do clearingových zemí zvýšením zálohování jejich clearingových pohledávek dostává se rovněž účinné podpory. Také vnitřnímu obchodu se dostane levného úvěru přímým eskontem směnek s garancií státní. Příslušné nařízení bylo již vydáno. Garancie se zvyšuje na 500 mil. Kč.

Tento příznivý vývoj nám umožňuje, abychom problém zhodnocených dluhů nyní již definitivně vyřídili, a to pro všechny relace dluhové ať emisní či neemisní.

Hospodářsky nejpřijatelnější a nejschůdnější je cesta zmírnění dluhového břemene cestou snížení úroku, které nalézá své odůvodnění v procesu hospodářském, který neodůvodněně obohacuje věřitele na újmu dlužníkovu, nehledíc k hospodářským důsledkům tohoto procesu pro prosperitu hospodářského podnikání vůbec. Neúnosnost dluhu na straně podnikatele snižuje jistotu kapitálu pro věřitele. Snížení úroku znamená nápravu tohoto stavu a dává na druhé straně věřiteli zase jistotu jeho pohledávky. Vláda přistupujíc k tomuto řešení, které má býti provedeno do všech důsledků, manifestuje tím také své odhodlání ochrániti před jakoukoli újmou majetkovou podstatu majitelům peněžních kapitálů a pohledávek, k nimž v našem národě musíme počítati miliony drobných vkladatelů a střádalů, kteří ve svém kapitálu ukládají výnos své dlouholeté práce. Jak vidno, je problém této ochrany po této stránce problémem velké sociální závažnosti, na který nesmí býti zapomínáno.

Věřitel si ve snížení úroku pojišťuje tuto jistotu hodnoty svého kapitálu, kteréžto pojištění nalézá v záruce měnové stability tím posílené. Tato bezpečná zaručená jistota je také předpokladem důvěry a tím základem pro nerušený vývoj kapitálové tvorby jako životní otázky hospodářského podnikání a jeho vzestupu. To je vážným zájmem celého národního hospodářství a také cestou k jeho oživení. Výnos kapitálu nesmí býti však samoúčelem, který by mu přisuzoval větší účast na hospodářské výrobě, než je přiměřena jeho funkci, tím méně který by byl pramenem bezpracných zisků, znamenajících ve svém konečném úsilí zvyšování odstupu v sociálním rozdělení majetku, tvořící na jedné straně přehradu bídy a na druhé straně přemíru přebytků.

Úroková úprava má obsáhnouti celý soubor řešení úvěrových otázek, zvláště těch, které byly předmětem zvláštních normativních úprav již za krise. Zahrnuje tudíž: Snížení úrokových sazeb kreditních a debetních, jakož i vedlejších plnění bližších předpisů, úlevu dlužníkům prodloužením doby splácení dluhů krátkodobých a hypotekárních, ochranu dlužníka proti bezdůvodnému vypovězení úvěru se strany věřitele, úpravu předpisů o vyrovnání se zřetelem k zemědělskému zadlužení, snížení úroku ze státních papírů, zavedení dané postihující některé jiné kapitálové výnosy, zvláště úroky z některých nestátních cenných papírů pevně zúročitelných, řešení zadlužení veřejnými daněmi a dávkami, zvláště pokud jde o dluhy, které podléhaly rovněž obecnému zhodnocení peněžních dluhů, snížení úroků z prodlení z daní a dávek, a konečně likvidaci všech moratorních opatření.

Úprava úrokové míry v peněžnictví a úvěrnictví navazuje na peněžnické normy soutěžní, jež byly vydány vládním nařízením čís. 85 z r. 1933 a vyhláškami č. 59 a 70 Sb. z. a n. z téhož roku. Úprava bude provedena připraveným již vládním nařízením zároveň s ostatními opatřeními právě zmíněnými. (Výkřiky sen. Kreibicha.) Bude zahrnovati nejen úpravu sazeb u peněžních ústavů a peněžních podniků, nýbrž i sazeb mezi jinými i věřiteli a dlužníky a nepeněžními podniky, jakož i sazeb pro zápůjčky, úvěry, poskytnuté veřejnoprávními sociálně-pojišťovacími ústavy a soukromými pojišťovnami. Úrokové sazby kreditní a debetní se pro-ti dřívější úpravě podstatně snižují, schémata sazeb se jak pro jednotlivé druhy peněžnictví, tak pro jednotlivé země zjednodušují, při čemž zvláště bylo usilováno o to, aby sazby peněžních ústavů v zemi Slovenské a Podkarpatoruské byly co nejvíce přiblíženy sazbám v zemích historických. Vládní nařízení upravuje přesně veškeré vedlejší poplatky a náhrady, jež lze z úvěru kromě normativně již upravené úrokové sazby požadovati. Nařízení zaručuje příslušnými předpisy přísné dodržování stanovených sazeb. V nařízení je pamatováno také na ochranu dlužníka, aby, plní-li řádně splátky a úroky a dodržuje-li i jiné podmínky zápůjčky, nemohla mu býti předčasně vypověděna. Důležito je konstatovati, že touto úpravou úrokových sazeb a spojitou s ní úpravou trhu státních papírů nebude porušena finanční rovnováha peněžních ústavů.

Ostatní úlevy se týkají zejména dlužníků i nejvíce postižených, z nichž příslušné osnovy mají na zřeteli finančně slabé okresy a obce, zemědělce, nezaměstnané, obecně prospěšná stavební sdružení, majitele domů, jichž byty, nejméně 1/3 podléhají ochraně nájemníků. Úlevy tyto spočívají v prodloužení doby splácením dluhů dlouhodobých a z části krátkodobých, v ochraně nezaměstnaných v řízení exekučním a konkursním, v úpravě zemědělského vyrovnacího řízení. Úlevy mají však na druhé straně umožniti zrušení všech moratorních opatření současně s řešením celého úrokového a úvěrového souboru. Jen za takového předpokladu bylo možno dosíci dohody peněžnictví s tak podstatným snížením úrokových sazeb, u nichž se pak jde u sazeb debetních vesměs dále než u sazeb kreditních. Dosah snížení debetních sazeb jest značný. Veřejnost nemá o tom ani jasné představy. Úleva činí pro dlužníky, mírně odhadováno, nejméně 1/2 miliardy Kč ročně. Úpravou tou vstupuje také konečně do stadia řešení otázka zadlužení samosprávných svazků, které se stalo již kritickým a ohrožuje nejen hospodaření samosprávy, nýbrž i zatěžuje dluhy jejími dotčené peněžní ústavy. Také zvláště pro zemědělství znamená snížení úrokových sazeb dalekosáhlé úlevy.

Snížení úroku ze státních papírů, které má býti současně provedeno, jest nutným důsledkem snížení úrokových sazeb v peněžnictví a úvěrnictí. Úrok ze státních dluhopisů musí býti úměrně přizpůsoben úrokovým sazbám ostatním. U státních papírů dlouhodobých s nominelním zúročením doposud 6%ním se důsledkem toho se zřetelem na kuponovou daň předpokládá úrokový standard 41/2 %, kterého má býti dosaženo normativním snížením úrokové sazby o 10%. Toto snížení se provede obdobně i u všech ostatních dlouhodobých státních dluhopisů. Poněvadž celý komplex úrokových a úvěrových úprav bude proveden s platností od 1. ledna 1936, budou úroky státních papírů teprve od tohoto dne zatíženy srážkou 10%. V důsledku toho sníží se počínajíc 1. lednem 1936 úrokové sazby státních pokladničních poukázek vesměs na 4%. Kuponová daň zatěžující státní papíry dlouhodobé zůstává zatím nadále v platnosti.

Definitivní uspořádání státního dluhu výměnou za dluhopisy nové s úrokovou mírou vyjadřující stav po snížení úroku opatřením výše uvedeným, které jest zamýšleno, by bylo závěrečným aktem organisace státních papírů. Tato organisace by byla ovšem již povahy ryze formální úpravy, neměnila by již ničeho na stavu dosaženém kuponovou daní a svrchu dotčeným novým opatřením a sledovala by jen zjednodušení a konsolidaci státního dluhu na dluhopisy vyjadřující skutečný stav. Kuponová daň by tím ovšem odpadla. V úpravě by bylo pamatováno na pravidelné umořování státního dluhu.

V zájmu rovnoměrnosti snížení úrokových výnosů mají se postihnouti mimořádnou daní některé jiné kapitálové výnosy a zvláště úroky z některých nestátních cenných papírů pevně zúročitelných, pokud výnos daně u poslednějších papírů nepůjde ve prospěch dlužníka.

Zmiňuji se konečně o otázce zadlužení veřejnými daněmi a dávkami, která je stejně také součástí problému daňové administrativy. Řešení této otázky se týká především nedoplatků, které spadají do doby před krisí, u nichž zejména nutno vycházeti z faktu jejich zhodnocení během let krisových. Zamýšlený postup finanční správy nemůže se však omezovati jen na otázku daňového za dlužení, nýbrž musí směřovati k uspořádání celého souboru otázek zdanění se zvláštním zřetelem k potřebám hospodářského podnikání vzhledem ke krisovému jeho stavu. Jde tu o zjednodušený postup, kterým by bylo zaručeno bez těžkopádného a zdlouhavého instančního vyřizování za spoluúčasti mimoúředních expertů zjištění konečného stavu pohledávek; státu za poplatníkem s hlediska jejich dobytelnosti po jejich přezkoumání a vyřízení všech pendentních opravných prostředků nebo jakýchkoliv jiných nepravidelností. Postup tento předpokládá nerušený chod vyměřování, předepisování a vymáhání běžných daní a bude jej tudíž nutno úplně odděliti od normální běžné úřední agendy. Je-li toto konečné uspořádaní daňových kont eminentním zájmem poplatníků, bude jim musiti záležeti nyní ve zvýšené míře na bezvadném plnění povinností vůči státu, poněvadž jen za těchto okolností mohou očekávati, že bude na ně vzat zřetel při případné likvidaci jejich starých závazků. Toto zjednání pořádku u finančních úřadů bude zařízeno správním opatřením finanční správy. Musí býti proto volena vhodná a jednoduchá metoda pracovní. To se musí státi decentralizací, k níž jsem již dal předpoklady několika normativními výnosy. Tato hromadná likvidační práce se provede v komisích složených z úředníků berních správ i berních úřadů a za účasti laického živlu. Příslušné opatření učiním ještě před 1. lednem.

Z tohoto výpočtu je zřejmé, že zamýšlené úlevy pro dlužníka netýkají se jen dlužníka soukromého, nýbrž i státu. úspory z těchto úlev vyplývající neprojeví se tudy pouze v oboru hospodářství soukromého, pro něž znamenají nesporně úlevy jdoucí do několika set milionů korun, jak jsem již uvedl, nýbrž přinášejí úlevy, nehledíc k administrativnímu uspořádání poměru státu k poplatníkům, i hospodářství státnímu; jejich efekt je také již vyjádřen v příslušných položkách rozpočtu na r. 1936.

Úpravy tyto jsou, jak vidno z výpočtu příslušných opatření, často v souvislosti s finančně-právními úpravami daní a dávek.