Předseda posl. sněmovny Malypetr;

předseda senátu dr. Soukup;

místopředsedové posl. sněmovny: dr. Markovič, Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub;

místopředsedové senátu: Donát, Klofáč, dr. Hruban, dr. Buday, dr. Bas, dr. Heller;

zapisovatelé posl. sněmovny: Dubický, dr. inž. Fulík, Vičánek, Vávra, Pik, Jaša, Bergmann, Sivák, R. Böhm, de Witte;

zapisovatelé senátu: dr. Karas, Kianička, Kříž, Pichl, Sehnal.

Celkem přítomno 441 členů Národního shromáždění podle záznamů zapisovatelů.

Členové vlády: předseda vlády dr. Hodža; ministři Bechyně, dr. Czech, dr. Černý, dr. Dérer, inž. Dostálek, dr. Franke, dr. Krčmář, Machník, Najman, inž. Nečas, dr. Spina, dr. Šrámek, dr. Trapl; předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Horák.

Tajemníci: sněmovní tajemník dr. Říha; tajemník senátu dr. Bartoušek.

Předseda Malypetr (zvoní): Zahajuji schůzi Národního shromáždění republiky Československé podle § 38 úst. listiny.

Dnešní schůzi Národního shromáždění svolal předseda vlády dne 14. prosince 1935 podle §§ 38 a 59 úst. listiny a podle § 2 zákona o volbě presidenta.

Národní shromáždění se sešlo, aby podle §u 56 úst. listiny a podle zákona o volbě presidenta republiky, č. 161 Sb. z. a n. z r. 1920, zvolilo nového presidenta republiky, jelikož dosavadní president dr. Tomáš Garrigue Masaryk se svého úřadu vzdal, o čemž sepsán byl dne 14. prosince 1935 na zámku lánském zápis, který uveřejněn byl otištěním v Úředním listě Československé republiky a přípisem předsedy vlády ze dne 17. prosince 1935, č. j. 9285, sdělen předsednictvu Národního shromáždění. V zápisu je zaznamenáno, že president republiky prohlásil před přítomnými tomuto aktu, že se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vzdává úřadu presidenta republiky a že předseda vlády vzal toto prohlášení presidenta republiky na vědomí.

Slavné Národní shromáždění, paní a pánové! (Členové Národního shromáždění povstávají.) Slova, která jsem právě sdělil, uzavírají v novodobých dějinách našich nejdůležitější dobu. Dosah a význam této historické chvíle sotva dovedeme plně zvážiti. Velikost ztráty, která tímto rozhodnutím presidenta Masaryka vzešla našemu státu, nutno měřiti velikostí jeho osobnosti, a tu sotva může být pochybnosti, že presidentský stolec opouští jedna z největších osob současné doby.

Před našimi zraky rýsuje se prudce vzestupná linie vývoje a významu Masaryka jako státníka. Profesor Masaryk začal svou veřejnou činnost jako filosof a sociolog, tyto obě vědy převedly však jeho reálného ducha k politice a žurnalistice. Přes různé filosofické názory a soustavy dospěl k hledání reálnosti a jistoty, pravdy a ideové i logické souvislosti dějin s přítomností. Stal se důsledným obhájcem poznané pravdy, mravní opravdovosti, pokroku, vzdělanosti a humanity. Příčilo se mu chytráctví, tajnůstkářství, sobectví a záškodnictví, požadoval veřejnost, otevřenost, poctivost a mravnost i v politice.

V tehdejších poměrech společenských a politických, zejména pražských, nenašel pro toto své učení pochopení ani porozumění problému české otázky, jak se mu podle jeho názoru na dějinný vývoj národa a jeho význam v srdci Evropy jevil.

Svůj politický i národní program navázal na odkaz národních buditelů a Havlíčka, hledaje správné pochopení našeho národního úkolu, prozřetelností nám svěřeného. Metody a prostředky k jeho splnění nevolil pak s úzkého hlediska tehdejších poměrů českých, nýbrž s hlediska světového. Otázka česká byla mu od začátku otázkou světovou, programem pro její řešení pak heslo, které později formuloval slovy: Ježíš, ne Caesar.

Vše to vedlo jej k demokracii, pro kterou nacházel v dějinách českých sklony vžité v povaze národa. Stala se jeho životním kredem; k ní vychovával svůj lid, a zejména jeho mladší generace. Současně však jako vědec i jako politik, již tehdy evropského jména, získával cenných styků s mezinárodním světem, z nichž potom bohatě těžil v době zahraničního odboje.

Jako člen rakouské říšské rady a rakouskouherských delegací postřehl tehdejší poslanec Masaryk brzo, že zpuchřelá monarchie ocitá se na scestí a že blíží se doba, kdy nad jejími troskami bude rozhodováno o osudu národů v ní porobených. Proto usiloval o jich národní uvědomění a sblížení, při čemž snažil se zvlášť o národní sjednocení Čechů a Slováků.

Toto buditelské období jeho činnosti se končí rokem 1914, kdy vypukla světová válka. Vypukla dříve, než se tušilo a než bylo vše připraveno. Tomáš Masaryk jako reálný politik a znalec světových proudů politických rázem postřehl, že pro náš národ udeřila osudová hodina, že je nutno rychle se rozhodnouti a rychle jednati. Události vyvíjely se překotně. Bylo nutno ještě mnoho vykonati, neměla-li se propásti opět na staletí jedinečná příležitost k obnovení politické svobody československého národa. Profesor Masaryk neměl pochybností o tom, že vítězství ústředních mocností připravilo by našemu národu osud Slovanů Polabských a že jediné vítězství Čtyřdohody může splniti naše národní a státoprávní tužby. Tím bylo dáno jeho místo po boku Čtyřdohody a směrnice pro jeho zahraniční akci. Cíl byl ovšem daleký a cesta k němu dlouhá i svízelná. Masaryk se však nezalekl. Podporován skupinou věrných, nadšených a obětavých spolupracovníků za hranicemi i ve vlasti podstoupil tuto titánskou práci s úsilím a houževnatostí jemu vlastní. Bylo potřebí rozrážeti ledy nevědomosti, nedůvěry, předsudků a intrik, burcovati svědomí světa, buditi přízeň k malému národu, jejž téměř nikdo neznal a neměl tušení o jeho oprávněných historických i přirozených nárocích. Bylo proto nutno z otázky české učiniti otázku světovou. Vědecký věhlas Masarykův, jeho staré styky s učenci a politiky otvíraly mu brány k vůdčím státníkům světa. Brzy však shledal, že slovo sebe přesvědčivější a péro sebe obratnější nejsou zbraněmi postačitelnými v době, kdy celý svět byl ve zbrani a kdy zájmy světovou válkou řešené měřily se spíše podle počtu pušek a bodáků za nimi stojících. Ani tu Masaryk nezaváhal. Zřídil československé legie, narychlo je zorganisoval a nadchl k vlasteneckému boji tak, že zanedlouho zasáhly do válečných dějů způsobem, jenž v úžas uvedl celý svět.

Nelze podrobně líčiti obrovskou tu práci a tíhu osobní odpovědnosti za osudy těchto desítek tisíců bojovníků za svobodu národa na bojištích celého téměř světa a jich příslušníků ve vlasti, kdyby válka skončila porážkou Dohody. Jen svatá víra ve spravedlnost dějin, pravdu a právo mohla dáti sílu k této odvaze. Zdar Masarykova osvoboditelského díla překonal veškerá očekávání. Sny našeho národního probuzení staly se skutečností a sám Masaryk neubránil se dojmu pohádky, když po prvé stanul na půdě vlasti osvobozené z třistaleté poroby.

Triumfálním vjezdem dne 21. prosince 1918, jakého snad nebyla Praha svědkem ani za doby slavných králů českých, vyvrcholila Masarykova éra osvoboditelská. Když za hřímavého jásotu a radostného nadšení lidu projížděl Prahou, snad sám jediný nepoddal se v tomto okamžiku všeobecnému opojení, nýbrž chladně uvažoval, že nelze složiti ruce v klín, že nastává práce další, těžší a svízelnější. A proto hned druhý den předkládá Národnímu shromáždění náčrt svého plánu pro vybudování státu. Tak šťasten nebyl nikdo, aby své státovědecké učení vtělil ve skutečnost, jen Masarykovi připadl úděl, aby stát, jak si jej v mysli sestrojil, také vybudoval a tak prakticky prokázal správnost svého učení. Třeba uvážiti, že stát náš budován byl na křižovatce dějin, na křižovatce světových zájmů politických, hospodářských i kulturních, na křižovatce krajně protichůdných světových názorů: imperialismu a demokracie. President Masaryk založil svůj plán na demokracii, jíž byl bezvýhradným stoupencem a jíž zůstal věren dodnes.

Vzdoruje-li Československo dnes jako výspa demokracie příboji tak zvaných autoritativních režimů nejrůznějších forem a směrů, patří o to zásluha Masarykovi. Tím, že stát vybudován byl na zříceninách, které zůstavila světová válka, že uvnitř i mezinárodně se upevnil a odolal všem krisím, které za posledních 15 let zmítaly světem a s kterými těžce zápolí i státy staleté tradice s daleko příznivějšími politickými i hospodářskými možnostmi, podal důkaz světu, že náš stát je schopen života a jeho lid schopen sám si vládnouti.

Tak rostl Masaryk a jeho dílo proslavilo jméno jeho v celém vzdělaném světě.

Dnes tento velký Masaryk, jehož doba bude v dějinách jistě řaděna vedle zlatého věku Karla IV. a požehnané vlády Jiříka z Poděbrad, odchází do soukromí. Šíji, která byla vždy vzpřímena před všemi mocnými tohoto světa, nachýlilo stáří a choroba, znemožňující mu výkon presidentského úřadu tak, jak mu jeho vlastní svědomí ukládá, přiměla jej k tomuto rozhodnutí. Smutek vládne v těchto dnech rozloučení po všech krajích Československa. Útěchou jest jen, že loučíme se s ním toliko jako s hlavou státu, nikoli jako s hlavou naší národní rodiny, čili - jak lid v dětinné příchylnosti uvykl si jej zváti - s Tatíčkem. Láska, úcta a vděčnost všeho lidu republiky nedozná tím ani újmy ani změny. President Masaryk dal svému lidu vše, co měl a co mohl.

To zavazuje.

Mohu jej jistě s plným souhlasem vás všech, kteří představujete zde suverénní lid, ubezpečiti, že zůstaneme věrni zásadám jeho státnické moudrosti, že dobře budeme hospodařiti s tou vzácnou hřivnou, kterou nám vydobyl a odevzdal, že v klidu, spokojenosti a radosti bude moci sledovati vzrůst a zdar svého životního díla, které - bohdá - všecky věky přetrvá.

Na cestě do soukromí provází jej naše přání nejupřímnější, aby ještě dlouho, dlouho zůstal nám zachován Tomáš Garrigue Masaryk, náš první president - Osvoboditel. (Potlesk. - Členové Národního shromáždění usedají.)

Sděluji:

Funkci tajemníka při této schůzi koná tajemník posl. sněmovny JUDr. Jan Říha s tajemníkem senátu JUDr. Bedřichem Bartouškem za účasti ostatních členů tajemnického úřadu posl. sněmovny a senátu.

Úkol zapisovatelů vykonávají páni zapisovatelé sněmovny poslanecké a senátu, z nichž ustanovím skrutátory.

Jako pořadatelé fungují pp. pořadatelé posl. sněmovny a senátu.

Pro tuto schůzi omluvili se nemocí posl. dr. Kramář, sen. Füssy, Pázmán a dr. Törköly.

Lékařské vysvědčení předložil sen. Stodola.

Přistoupíme k jednání o pořadu, na němž jest jako odst. 1:

Z presenčních listin jsem zjistil, že až dosud je přítomno 292 poslanců a 144 senátorů, celkem tedy 436 členů Národního shromáždění.

Je tedy přítomna nadpoloviční většina úhrnného počtu členů jak sněmovny poslanecké, tak i senátu v čas volby, podle předpisu §u 57 úst. listiny a §u 6 zákona o volbě presidenta republiky.

Schůze je tedy způsobilá platně vykonati volbu presidenta.

Podle §u 4 zákona o volbě presidenta volba se koná ve schůzi veřejné, lístky, bez jakékoli debaty.

Jako při jiných volbách, tak i k této volbě byly vydány zvláštní oficielní hlasovací lístky v obálkách, jež prostřednictvím poslaneckých a senátorských klubů byly členům Národního shromáždění vydány na potvrzení. Obálky, obsahující hlasovací lístky, tužku a celulosovou podložku, mají nadepsána jména členů Národního shromáždění.

Jestliže však některý ze členů Národního shromáždění nedostal tuto soubornou obálku, prosím, aby se hlásil u tajemníka svého klubu, přítomného zde v sále.

Členové Národního shromáždění bez klubovní příslušnosti a bez klubovního tajemníka nechť se hlásí u stolků při presenčních listinách.

Každá souborná obálka opatřená jménem člena Národního shromáždění obsahuje: lístek hlasovací a obálku barvy bílé pro volbu prvou, lístek hlasovací a obálku barvy modré pro eventuální volbu druhou a lístek hlasovací a obálku barvy oranžově-červené pro eventuální volbu užší podle §u 57, odst. 2 úst. listiny a §§ 7 až 9 zákona o volbě presidenta.

Toliko vrchní souborné obálky mají natištěna jména členů Národního shromáždění. Naproti tomu lístky a obálky pro jednotlivé volby nemají natištěna jména členů Národního shromáždění.

Hlasování se provede takto:

Každý ze tří úseků - mající po 6 sedadlech v každé řadě - rozdělen bude pro sbírání lístků hlasovacích podélně na dvě poloviny po 3 sedadlech. V každém dílu sbírati bude jeden zapisovatel (poslanec nebo senátor) s úředníkem sněmovny nebo senátu. Zapisovatel bude čísti jména členů Národního shromáždění v pořadí, jak jsou v jeho části rozsazeni. Ten, kdo při vyvolání svého jména je na svém místě, odevzdá se svého místa do sběrací urny hlasovací lístek příslušné barvy, vložený do nezalepené obálky téže barvy.

Urnu bude míti sněmovní nebo senátní podúředník nebo zřízenec, doprovázející sběratele lístků.

Sbírání hlasů obstarají tito pp. zapisovatelé:

V prvém bloku sedadel (počítajíc od mé pravé ruky k levé) v levé polovině pan posl. Pik, v pravé polovině pan posl. Sivák;

v druhém bloku v levé polovici pan posl. de Witte, v pravé polovici pan sen. Pichl;

ve třetím bloku v levé polovici pan sen. dr. Karas, v pravé polovici pan sen. Kianička;

na presidiální tribuně a u pp. členů vlády p. posl. Dubický.

Poněvadž tuto jmenovaní páni zapisovatelé, sbírajíce hlasy, nebudou seděti na svých místech při čtení jejich jmen a nemohou tedy odevzdati hlasovací lístek se svého místa, proto nechť svůj hlasovací lístek vloží jako první do urny, kterou v jejich sběracím úseku ponese sněmovní nebo senátní zřízenec.

Hlasovací lístek bude se do urny odevzdávati v obálce jako při všeobecných volbách do sněmovny nebo do senátu, a to v obálce nezalepené.

Aby hlas byl platný, dlužno odevzdati obálku jedinou a v ní jediný hlasovací lístek téže barvy, vydaný pro tu kterou volbu: tedy při prvé volbě lístek bílý, vložený do nezalepené obálky bílé. Na lístku může býti napsáno jméno toliko jediného kandidáta, ovšem samozřejmě bez výhrad, poznámek nebo příloh, neboť zákon předpisuje volbu bez jakékoli rozpravy, tedy i bez projevů písemných. Lístky jiné než oficielní nebo lístky vzbuzující jakoukoli jinou pochybnost nebude lze uznati za platné.

Obálka s hlasovacím lístkem budiž do urny vkládána, aby sběratelé mohli viděti barvu obálky a upozorniti na možné omyly.

Sebrané hlasy v obálkách páni sběratelé vyloží z uren na velký sčítací stůl pod předsednickou tribunou.

Skrutinium, to jest sčítání hlasů a zjištění výsledku hlasování, bude provedeno tím způsobem, že páni zapisovatelé posl. Pik, Sivák, de Witte a senátoři dr. Karas a Kianička provedou sčítání lístků na sčítacím stole se členy kanceláře posl. sněmovny a senátu.

Poté zapisovatelé posl. Dubický a sen. Pichl s tajemníkem posl. sněmovny dr. Říhou zjistí a mně oznámí výsledek skrutinia, rozhodný podle §u 57 úst. listiny a §u 7 zákona o volbě presidenta.

Přistoupíme tedy nyní k výkonu volby.

Žádám, aby páni zapisovatelé s úředníky a podúředníky sněmoven počali sbírati lístky v přidělených jim polovinách bloků, a znovu připomínám, že nyní má býti odevzdáván toliko lístek bílý v nezalepené obálce bílé.

(Po provedeném skrutiniu:)

Prohlásím výsledek hlasování:

Podle výsledků sčítání hlasů, který mně oznámili pp. zapisovatelé spolu s panem tajemníkem sněmovny, bylo odevzdáno 440 platných lístků hlasovacích a jeden lístek neplatný.

Z platných hlasovacích lístků bylo prázdných 76, 340 připadlo na jméno dr. Edvard Beneš (Členové Národního shromáždění i obecenstvo na galerii povstávají a propukají v neutuchající potlesk a volání slávy.), 24 lístků připadlo na jméno dr. B. Němec.

Počet 340 převyšuje třípětinovou většinu při volbě přítomných členů Národního shromáždění, která činí 264 hlasů.

Jest tedy presidentem republiky Československé zvolen dr. Edvard Beneš. (Bouřlivé volání slávy a dlouhotrvající potlesk.)

O vykonané volbě uvědomím pana předsedu vlády a zvláštním listem, tuto volbu osvědčujícím, zvoleného presidenta republiky s požádáním, aby se dostavil před Národní shromáždění vykonat slib, jak to předpisuje § 65 úst. listiny.

Do příchodu zvoleného presidenta republiky přeruším schůzi. Prosím však paní a pány členy Národního shromáždění, aby všichni se vrátili ihned na svá místa v zasedací síni, jakmile zazní zvonec svolávající ke znovuzahájení schůze.

Přerušuji schůzi na 30 minut.

(Schůze přerušena v 11 hod. 25 min. dopol. - Ve 12 hod. 9 min. odpol. vchází do zasedací síně nově zvolený president republiky dr. Edvard Beneš, uváděn tajemníky sněmoven dr. Říhou a dr. Bartouškem a provázen předsedou vlády dr. Hodžou, šéfem protokolu Strimplem a obd. přednostou Bartošem. - Členové Národního shromáždění, diplomatický sbor a obecenstvo na galerii povstávají a vítají presidenta bouřlivým potleskem.)

Předseda Malypetr (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi Národního shromáždění.

Přistoupíme k 2. odstavci pořadu, jímž jest:

(Zvukový záznam)

Pane presidente! V 18. roce trvání samostatného Československa byl jste jeho Národním shromážděním zvolen za presidenta Československé republiky jako bezprostřední nástupce prvého presidenta republiky, našeho slavného a nesmrtelného dr. Tomáše Garrigua Masaryka. (Potlesk.)

Pozdravuji Vás proto v této starobylé síni, která byla svědkem dávné české samostatnosti, pozdravuji Vás jako presidenta obnovené samostatnosti s tou pevnou důvěrou, že vědom jsa odpovědnosti svého vysokého úřadu budete jej vykonávati podle nejlepšího vědomí a svědomí, šetře zákonů republiky, což potvrdíte slibem podle ústavní listiny.

Žádám Vás, abyste maje pravici položenu na ústavní listinu Československé republiky pronesl slova slibu předepsaná v §u 65 úst. listiny a tím potvrdil, že přejímáte povinnosti uložené volbou a slibem.

President dr. E. Beneš (položiv pravou ruku na ústavní listinu):

Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů. (Bouřlivé volání slávy a neutuchající potlesk. - President dr Beneš podává pravici předsedovi Malypetrovi.)

Předseda Malypetr: Pane presidente! Složil jste slib, předepsaný ústavou. Volení zástupci lidu, před nimiž jste slib složil, přijímají závazný Váš slib jménem tohoto lidu a kladou ve Vás naději, že za Vašeho vedení bude republika naše pokračovati v duchu, který jí do základu vložila naše ústava.

Zářný příklad osobnosti prvého presidenta dr. Tomáše Garrigua Masaryka sviť Vám na cestu ke zdárnému rozvoji republiky a k trvalému míru.

Blahopřeji Vám srdečně jménem Národního shromáždění.

Republice a presidentovi,,Sláva"! (Členové Národního shromáždění nadšeně provolávají slávu. - Přítomní stojíce zpívají národní hymnu,,Kde domov můj" a,,Nad Tatrou sa blýská".)

Prohlašuji schůzi Národního shromáždění za ukončenou.