67
dne 16. června 1894, č. 64 mor. z. z., § 43 sta-
vebního řadu pro Brno, Olomouc, Jihlavu a
Znojmo a jejich místa předměstská ze dne
16. června 1894, č. 63 mor. z. z., a § 27 sta-
vebního řádu pro Slezsko ze dne 2. června
1883, č. 26 slez. z. z.
(3) Dokud nebudou vydána podle ustano-
vení tohoto zákona příslušná vládní nařízení
k jeho provedení, jest užíti příslušných do-
savadních předpisů, pokud nejsou s ustano-
veními tohoto zákona v rozporu.
§ 88.
Platnost jiných předpisů a do-
savadních povinností.
(1) Předpisy zákona č. 116/1927 Sb. z. a n.
ve znění zákona č. 76/1931 Sb. z. a n. a před-
pisy upravující všeobecně jiný obor než sil-
niční, pokud se týkají staveb, přestaveb,
úprav nebo udržování silnic nebo cest, na př.
předpisy o úpravě finančního hospodářství
svazků územní samosprávy, předpisy sta-
vební, železniční a vodní, zůstávají v plat-
nosti. Nedotčena zůstává také povinnost obcí,
vyplývající z péče o bezpečnou a snadnou
jízdu po silnicích v mezích místní policie.
(2) Nedotčena zůstávají ustanovení zákona
č. 131/1936 Sb. z. a n., zejména ustanovení
§ 5 o šetření zájmu obrany státu při vyko-
návání úřední pravomoci.
(3) V platnosti zůstávají též povinnosti,
které se týkají silnic nebo cest a jsou zalo-
ženy na smlouvě nebo úředním rozhodnutí.
§ 89.
Součinnost obcí,
Obce jsou povinny spolupůsobiti v mezích
své působnosti při provádění tohoto zákona
a předpisů podle něho vydaných.
§ 90.
Příslušnost ministerstev.
(1) Pokud ve věcech upravených tímto zá-
konem nebo předpisy podle něho vydanými
náleží rozhodovati nebo činiti opatření minis-
terstvu, je k tomu příslušné, není-li v tomto
zákoně jinak stanoveno:
a) ve věcech upravených v Části I (§§ 1
až 74) tohoto zákona ministerstvo veřejných
8
68
prací, a to, pokud jde o věci hlavy VII (vy-
vlastnění), v dohodě s ministerstvem vnitra,
b) ve věcech upravených v části II (§§ 75
až 85) tohoto zákona ministerstvo vnitra,
pokud však jde o otázky povahy technické,
ministerstvo veřejných prací, a to v přípa-
dech předpisů nebo pokynů rázu všeobecného
v dohodě s ministerstvem vnitra.
(2) Opatření podle tohoto zákona, která
znamenají zatížení státní pokladny, vyžadují,
pokud nestanoví finanční zákon jinak, před-
chozího souhlasu ministerstva financí. Totéž
platí i o opatřeních, podle nichž má býti ne-
movitý státní majetek zcizen nebo zatížen
služebnostmi nebo zástavními právy neb sta-
vebními právy.
§ 91.
Provedení zákona.
Tento zákon provedou ministři veřejných
prací a vnitra v dohodě se zúčastněnými
ministry.
59
Důvodová zpráva
Různorodé hospodářské a politické po-
měry zemí bývalého mocnářství Rakousko-
uherského, tvořících nyní území republiky
československé, měly nepopiratelný vliv
i na různorodou úpravu poměrů silničních
jak po stránce právní, tak po stránce fak-
tické (technicko-hospodářské).
československý stát, který převzal orga-
nisaci veřejné správy ve formě, jak se vy-
vinula v bývalé monarchii, se stal dědicem
pestré směsi silničních norem, které svou
nejednotnou organizační úpravou sítě ve-
řejných silnic a cest nemohou tvořiti ta-
kový základ pro zdárný a ucelený vývoj a
rozkvět silnic a cest, jaký vyžaduje jednot-
nost územního celku státního.
Stačí přehlédnouti sebe stručněji platnou
normativní 'úpravu právních poměrů silnič-
ních, aby byla zřejmá nezbytnost unifi-
kační nápravy normativní, která jedině je
s to zabezpečiti žádané věcné uspořádání
organisace silnic a cest podle potřeb
dneška.
Budování sítě nynějších silnic státních,
zakládaných státem a tvořících dosuď jedi-
nou jednotnou silniční třídu na území re-
publiky československé, spadá ponejvíce do
druhé polovice XVIII. a první polovice
XIX. století.
Naproti tomu ve stavbách silnic nižší
třídy nastal na území bývalých korunních
zemí rakouských* čilý ruch teprve zřízením
samosprávy, a to v Čechách zřízením okres-
ních zastupitelstev (zákon č. 27/1864 čes.
z. z. ) a na Moravě a ve Slezsku zřízením
konkurenčních silničních okresů (zákon č.
38/1877 mor. z. z. a zákon č. 37/1868 slez.
z. z. ). Zásluhou těchto samosprávných kor-
porací byla vybudována během půl století
síť okresních silnic, která spojuje téměř
veškeré obce a osady.
Péče o silnice nejnižší, avšak komunikač-
ně nezbytné třídy - o silnice a cesty obec-
ní - byla svěřena obcím v rámci předpisů
obecních zřízení (zákon č. 7/1864 čes. z. z.,
zákon č. 4/1864 mor. z. z. a zákon č. 17/
1863 slez. z. z. ).
Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
byla zák. čl. 1/1890 síť silnic nestátních
svěřena municipiím, jichž organisace upra-
vena byla zejména zák. čl. XXI/1886, a
obcím, jichž organisace spočívá na zák. čl.
XXII/1886 resp. skupinám obcí.
Nejednotná organisace správy silnic a
cest nestátních vyvolala různou zákonnou
úpravu tříd veřejných silnic a cest v jed-
notlivých zemích, do níž nemohl vnésti ná-
ležitý soulad sám o sobě ani zákon o orga-
nisaci politické správy ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., byť v zemi Morav-
skoslezské zrušením konkurenčních silnič-
ních okresů přenesl péči o silnice okresní
na okresní zastupitelstva a výbory, a v ze-
mích Slovenské a Podkarpatoruské péči
býv. municipií resp. pozdějších žup o sil-
nice župní na země.
Podle platných zákonů silničních resp.
podle zákona o organisaci politické správy
rozeznáváme nyní kromě jednotné třídy sil-
nic státních tyto třídy nestátních silnic a
cest:
1. Na území byv. Čech silnice zemské, *)
silnice okresní a silnice a cesty obecní;
2. na území byv. Moravy silnice okresní
I. a II. třídy a silnice a cesty obecní;
3. na území byv. Slezska silnice okresní
I. a II. třídy, silnice a cesty obecní a ve-
řejné cesty interesentů;
4. na Slovensku a Podkarpatské Rusi
silnice zemské (bývalé župní), silnice pří-
jezdné, vicinální cesty, obecní cesty a cesty
interesentů.
V zemi Moravskoslezské není tedy třídy
silnic zemských a v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské třídy silnic okresních.
Kdežto v zemích Slovenské a Podkarpato-
*) V Čechách je fakticky toliko jediná silnice
zemská, spojující okresy jilemnický, vysocký n. J.
a roketnicky n. J.
60
ruské tvoří silnice příjezdné podle zák. čl.
1/1890 i zvláštní třídu silniční, jsou pří-
jezdné silnice v zemích české a Moravsko-
slezské podle zvláštních předpisů v tom
směru platných zřizovány a udržovány jako
silnice okresní -nebo obecní, územím býv.
Cech a Moravy jsou dodnes neznámé veřej-
né cesty zájemnické.
Rozdílnost organisace a rozčlenění sítí
silnic a cest nezůstaly bez vlivu i na jejich
délku a stav.
Délka veřejných silnic v re-
publice československé je patrná z tohoto
přehledu podle stavu z roku 1935:
|
a) státní silnice asi 8. 669 km = |
12. 42% |
|
b) zemské silnice |
|
|
v zemi české.. 23 km = |
0. 03% |
|
c) zemské silnice |
|
|
v zemích Sloven- |
|
|
ské a Podkar- |
|
|
patoruské.... 6. 608 km = |
9. 47% |
|
d) okresní silnice |
|
|
v zemích české a |
|
|
Moravskoslezské 47. 008 km = |
67. 30% |
|
e) vicinální cesty |
|
|
v zemích Sloven- |
|
|
ské a Podkar- |
|
|
patoruské (při- |
|
|
bližně) ..... 7. 610 km = |
10. 78% |
|
69. 818 km = |
100. 00% |
|
f ) obecní silnice na |
|
|
celém území re- |
|
|
publiky, o jejichž |
|
|
délce není přes- |
|
|
ných záznamů |
|
|
přibližně.... 10. 182 km |
|
|
úhrnem tedy asi.. 80. 000 km. |
Síť státních silnic je nestejno-
měrně rozdělena, v zemi české je úhrnem
4. 422 km a 8. 5 km na 100 km. 2, v zemi Mo-
ravskoslezské je úhrnem 1. 512 km a 5. 6 km
na 100 km2, v zemi Slovenské je úhrnem
2. 159 km a 4. 4 km na 100 km2 a v zemi
Podkarpatoruské je úhrnem 576 km a 4. 6
km na 100 km2. Podle hustoty obyvatelstva
připadá na 100. 000 obyvatelů v zemi české
62. 2 km, v zemi Moravskoslezské 42. 4 km,
v zemi Slovenské 64. 9 km a Podkarpato-
ruské 79. 4 km státních silnic. Na území ce-
lého státu je 6. 17 km státních silnic na
100 km? a 58. 9 km na 100. 000 obyvatel.
Síť státních silnic v zemích české a Mo-
ravskoslezské byla asi od polovice minulého
století doplňována poznenáhlu ojedinělými
inkameracemi veřejných silnic nestátních.
V zemích Slovenské a Podkarpatoruské
bylo zvětšení sítě státních silnic, které za-
mýšlely býv. vlády uherské, přerušeno vál-
kou. Po státním převratu Žádaly změněné
politické a hospodářské poměry novou smě-
rovou orientaci sítě hlavních spojů. Této
potřebě odpovídal program stavby čtyř sil-
ničních magistrál, které směřují od západu
k východu. Provedení toho programu brzdil
však nedostatek finančních prostředků
státní silniční správy a její neodbytně na-
léhavé úkoly při zlepšování dosavadních
státních silnic, které musily býti upraveny,
aby nebyly úplně zničeny stále rostoucí
automobilovou dopravou. Teprve poslední
doba přináší změnu těchto poměrů; nad
zlepšovacími úkoly státní silniční správy,
které jsou ostatně z části již splněny, na-
bývá převahy otázka řádného vybudováni
západovýchodních silničních spojů, které
se provádí velmi intensivně. Dochází tak
k stavbě četných silnic v zemích Slovenské
a Podkarpatoruské, které budou vtěleny do
sítě státních silnic a doplní ji v místech její
nedostatečné hustoty.
Silnice nestátní vykazovaly v po-
sledních desítiletích hlavně v zemích české
a Moravskoslezské urychlený rozvoj, který
byl přirozeným důsledkem hospodářského
vývoje některých krajů. Přírůstek okres-
ních silnic v zemi české byl:
|
v období |
1864-1870 |
ročně |
189 km, |
|
" |
1871-1880 |
¨' |
193 km, |
|
u |
1881-1890 |
" |
334 km, |
|
"i |
1891-1900 |
99 |
388 km, |
|
" |
1901-1910 |
99 |
391 km, |
|
" |
1911-1920 |
" |
385 km, |
|
" |
1921-1931 |
, " |
260 km. |
|
Přírůstek v zemi Moravskoslezské činí: |
|||
|
v období 1873-1880 ročně 709 km, |
|||
|
" |
1881-1890 |
99 |
821 km, |
|
" |
1891-1900 |
,, |
1781 km, |
|
" |
1901-1910 |
" |
1768 km, |
|
" |
1911-1920 |
99 |
960 km, |
|
" |
1921-1980 |
" i |
3064 km |
|
(připojení Slezska k Moravě znamená |
|||
Stav silnic v republice československé je
velmi rozmanitý, a to podle jejich důleži-
tosti, podle velikosti dopravy a podle toho,
61
komu náleží správa a jakými prostředky
orgán udržovací vládne. Technicky nejvy-
spělejší je stav státních silnic, které jsou
opatřeny novodobými vozovkami v délce
61% jejich celkové délky; z toho je polo-
vina lehkých a polovina těžkých a středních
vozovek. Horši je tento poměr u zemských
a okresních silnic. Není sice ústřední evi-
dence o stavu nestátních silnic, lze však
přibližně usuzovati podle povolených pří-
spěvků ze silničního fondu na novodobé vo-
zovky; podle nich je opatřeno novodobými
vozovkami asi 7. 5% celkové délky zem-
ských a okresních silnic.
Ostatní státní a nestátní silnice jsou
štěrkované; z nich mnohé státní jsou vál-
cované.
Cesty vicinální a obecní mají
co do své stavby nestejný ráz a jsou nyní
celkem ve stavu chatrném.
Náklad stavební a udržovací
hradí se u státních silnic z příslušných
úvěrů státního rozpočtu resp. silničního
fondu a u silnic nestátních z příjmů pří-
slušných samosprávných svazků doplňova-
ných - pokud jde o stavební náklady -
státními příděly a podporami ze silničního
fondu.
Zákon o silničním fondu č. 116/1927 Sb.
z. a n. a jeho novela č. 76/1931 Sb. z. a n.
znamenají sice pro silniční hospodářství a
tedy vlastně pro utěšenější zdárný rozvoj
silničních poměrů vůbec značný pokrok, ře-
šily však jen finanční stránku silničního
problému. Nelze si proto představiti nále-
žitou úpravu poměrů silničních, která by
vyhovovala potřebám dneška a vedla k je-
jich konsolidaci bez nové zákonné úpravy,
která by upravila nejprve všechny otázky
silničně-správní.
Její nynější aktuálnost se nám obzvláště
osvětlí, uvědomíme - li si, že již ke konci pře-
dešlého a na počátku tohoto století vzhle-
dem k změněným dopravním poměrům na
silnicích a cestách, zejména vzrůstem vozby
automobilové, která klade zvýšené požadav-
ky na stav a udržování silnic, byla pociťo-
vána potřeba reformy správy silniční a za-
staralých a nejednotných předpisů o zřízení
a udržování veřejných silnic a cest, ač dobu
tu nelze co do vzrůstu významu silniční do-
pravy ani zdaleka srovnávati s dobou dneš-
ní. Je zde stručně poukázati zejména na
akce průmyslové rady ve Vídni, směřující
k zlepšení stavu veřejných silnic v bývalé
monarchii, na činnost bývalé komise pro
reformu veřejné správy, která v roce 1912
přivedla na přetřes otázku zřízení zem-
ských neb jiných teritoriálních svazků, na
něž by pak přešly všechny funkce státu a
autonomní správy silniční, na osnovu zá-
kona o veřejných neerárních komunikacích,
vypracovanou před válkou zemským výbo-
rem českým a na osnovu zákona o veřej-
ných silnicích a mýtech z r. 1909, kterou
měl býti podstatně zlepšen zák. čl. I/1890.
Sloučením Čech, Moravy a Slezska se
Slovenskem a Podkarpatskou Rusí v jediný
samostatný útvar státní stala se ovšem re-
forma vnitřní správy silniční ve všech je-
jích oborech (tedy i v oboru zřizování,
udržování a správy veřejných silnic a cest)
s potřebnou jejich unifikací naprostou ne-
zbytností, a to tím spíše, že zákon o orga-
nisaci politické správy dál základ pouze pro
nové uspořádání správy veřejných silnic
(cest), takže materiální předpisy o správě,
stavbě a udržování veřejných silnic a cest
nutno řešiti teprve novým zákonem silnič-
ním.
úkol nového silničního zákona nemůže se
ovšem omeziti jen na novou administrativ-
ní a technicko - hospodářskou úpravu práv-
ních poměrů silničních, nýbrž musí dbáti
i účelné koordinace sítě silnic a cest veřej-
ných s jinými dopravními činiteli, zejména
však s dopravou železniční. §§ 8, 13, 18,
19 a 22 osnovy mají na zřeteli tuto koordi-
naci silnic a cest se železnicí za předpo-
kladu, že úřad, jenž vykonává veřejnou že-
lezniční správu, bude své zájmy, silničním
zákonem chráněné, při konkrétních silnič-
ních akcích uplatňovati.
Co do moderní úpravy materiálních usta-
novení dosud platných norem o zřizování,
udržování a správě silnic a cest nutno
ovšem toho dbáti, že poměry hospodářské,
které se řídí přirozenými zákony vývojo-
vými, nesnesou náhlých změn a přechodů,
aby dosavadní vývoj silnic a cest, spjatý
s těmito zákony, nebyl násilně rušen nebo
podstatně měněn. Je proto třeba hleděti
k tomu, aby vše, co v dosavadní správě
silnic a cest bylo dobré a účelné, bylo za-
chováno a pouze to, co se neosvědčilo nebo
co je zastaralé a neodpovídá novým poža-
davkům administrativním, technickým a
dopravním, bylo nahrazeno novými ustano-
veními.
Z platného našeho i cizího zákonodárství
možno čerpati základní koncepci silničního
62
práva. Předpisy o roztřídění silnic a cest
a o jejich zřizování, ustanovení o správě
silnic a cest a vymezení oboru působnosti
úřadů ve věcech silničních a normativní
podklad pro úhradu nákladů se stavbou,
udržováním a správou silnic spojených
tvoří tři hlavní pilíře silničních norem vů-
bec a jsou tudíž i podkladem struktury no-
vého silničního zákona, modifikovaným
ovšem individuálními poměry místními.
'Vzhledem k dalekosáhlým hospodář-
ským, politickým a územním změnám,
vzniklým státním převratem, je třeba, aby
síť státních silnic byla revidována a vhodně
doplněna. Také vznik nové třídy zemských
silnic v zemi Moravskoslezské a - podle
nynějšího stavu možno říci i - v zemi
české a vznik nové třídy okresních silnic
v zemích Slovenské a Podkarpatoruské bu-
dou vyžadovati přezkoušení významu jed-
notlivých silnic a eventuální jejich přeřa-
dění.
Jednotnost silničních poměrů a potřeba
navázati na organisaci politické správy
bezpodmínečně žádají, aby nynější katego-
rie vicimálních cest v zemích Slovenské a
Podkarpatoruské byla zrušena a silnice ty
včleněny do sítě silnic okresních.
Ustanovení o technicko-hospodářské sprá-
vě veřejných silnic jsou řešena v osnově
zákona pouze povšechně a rámcově, jak to
za nynějšího stavu věci a stálého pokroku
silniční techniky není ani jinak možno, a
jejich podrobnější úprava je ponechána
cestě nařizovací, která je pružnější a lépe
se přizpůsobuje pokroku techniky a stále se
měnícím stanoviskům a názorům o různých
metodách stavby a udržování silnic.
Správu silnic a cest nestátních pone-
chává zákon v principu samosprávným or-
gánům, které jsou k ní povolány podle zá-
kona o organisaci politické správy a podle
obecních zřízeni.
Maje býti normou převážně administra-
tivního rázu, v zásadě nezasahuje navrho-
vaný silniční zákon nijak reformativně do
-platných norem finanční povahy, jimiž je
upravena úhrada stavebních, správních a
udržovacích nákladů na silnicích a cestách.
Výjimku tvoří hlavně ty případy, kdy úhra-
da nákladů se podle osnovy děje konkurencí
nebo z titulu mimořádných příspěvků.
Vedle úpravy právních a technieko-hos-
podářských poměrů silnic a cest pamatuje
osnova ve své druhé části i na ochra-
nu silnic a cest a na ochranu a úpravu do-
pravy po nich, tvoříc podklad pro vydání
jednotného řádu silniční a čestní policie pro
veřejné silnice a veřejné cesty (silničního
policejního řádu), který je pro konsolidaci
dopravních poměrů na našich silnicích a
cestách neméně důležitý než sám silniční
zákon.
část třetí osnovy obsahuje ustano-
veni závěrečná.
K jednotlivým ustanovením osnovy je
uvésti:
K ČASTI I.
K hlavě I.
Všeobecná ustanovení.
K § 1.
Ustanovení toto formuluje pojem silnice
a cesty, jichž charakterisace je potřebná
pro rozlišování kategorie silnic a cest ve
třídě komunikací obecních a zájemnických.
Odstavec 1 zdůrazňuje, že silnicemi a
cestami podle navrhovaného silničního zá-
kona se rozumějí jen veřejné silnice a
cesty.
Není účelné, aby ustanovení, dané pro
silnice, platila vždy i pro pouhé cesty. Pro-
to povaha silnice a povaha cesty byly od
sebe pojmově rozlišeny podle určitých zev-
ních, zejména technických znaků. Cesta je
širším komunikačním pojmem, jak vyplývá
z odstavce 3, podle něhož silnice je rovněž
cestou, ovšem tak upravenou a zpravidla
tak udržovanou, aby byla sjízdná obvyk-
lými vozidly.
Pojem obvyklého vozidla určuje doba. Je
přirozené, že v přítomnosti bude považo-
váno vozidlo automobilové ať osobní nebo
nákladní téměř vždy za vozidlo obvyklé.
Z dikce, že silnice má býti zpravidla
tak udržována, aby byla sjízdná vozidly ob-
vyklými, nelze usuzovati, že osnova snad
poskytuje udržovatelům silnic možnost le-
dabytosti při udržování silnic ve stavu
sjízdném. Na to, aby silnice byly udržo-
vány v náležitém stavu, pamatuje výslovně
§ 25, odst. 2. Osnova chtěla jen zdůrazniti,
že silnice neztrácí své právní povahy silnice
prostě tím, že není - ať z jakýchkoli pří-
čin - dočasně udržována ták, aby byla
sjízdná obvyklými vozidly.
68
Ani pro povahu silnice, ani pro povahu
cesty není nezbytně nutným předpokladem,
aby byly způsobilé ke všem druhům do-
pravy. Proto bylo v odstavci 2 výslovně
uvedeno, že za cestu je považovati i tu plo-
chu pozemkovou, která je určena jen k ně-
kterému z druhů dopravy v témže odstavci
vypočítaných. Ze zákonné textace platí to-
též přirozeně také o silnici, která se od
cesty odlišuje svou umělou úpravou.
Odstavec 4 uvádí různá zařízení a díla,
která tvoří součást silničního nebo cestního
tělesa a pro něž v důsledku toho platí vše-
chna další ustanovení, kterými navrhovaný
zákon upravuje právní poměry na silnicích
a cestách. Ustanovení tohoto odstavce má
míti význam i s hlediska policejní ochrany.
Demonstrativní výpočet jednotlivých zaří-
zení a děl, tvořících součást silnic nebo
cest, má napomoci zákonné interpretaci a
čeliti eventuálním nedorozuměním, která
by z nesprávného výkladu tohoto ustano-
vení mohla pro praxi vzniknouti.
Aby pak byly vyloučeny jakékoli pochyb-
nosti, bylo zdůrazněno v odstavci 5, že usta-
novení zákona se vztahují i na součásti sil-
nic a cest, a to i tehdy, když tyto součásti
nejsou posuzovány v souvislosti se silnicí
nebo cestou, k níž náležejí. Tím je zabez-
pečena zejména aplikace ustanovení §§ 8,
9 a 11 v tom směru, že přeřaďování na př.
mostů z jedné třídy silniční do třídy druhé
je možno prováděti zcela samostatně.
Vztah navrhovaných předpisů silničního
zákona k předpisům stavebním upravuje
odstavec 6 tak, že, pokud jde o průjezdné
trati silnic, mající zároveň povahu ulic (ná-
městí) a jiných veřejných prostranství po-
dle stavebních řádů (statutů), podléhají
předpisům části první silničního zákona
jen průjezdné trati silnic státních, zem-
ských, okresních a zájemnických, k nimž
se ovšem nepočítají ty části ulic (náměstí)
a jiných veřejných prostranství podle sta-
vebních řádů (statutů), které netvoří tě-
leso průjezdné trati. Jinak se řídí ulice
(náměstí) a jiná veřejná prostranství před-
pisy stavebních řádů (statutů), a to i po-
kud jde o průběžné trati silnic obecních.
Naproti tomu část druhá osnovy, jednající
o silniční a čestní policii, se vztahuje i na
ulice (náměstí) a jiná veřejná prostranství
podle stavebních řádů (statutů) vůbec.
Pokud by snad tímto předpisem nebyly
přesně vyřešeny všechny otázky vztahu
předpisů osnovy silničního zákona k před-
pisům stavebním, je odkázati na ustanovení
§ 88, odst. 1, podle něhož zůstávají v plat-
nosti předpisy stavební, pokud se tykají
staveb, přestaveb, úprav nebo udržování
silnic nebo cest.
K §2.
Není třeba, aby stejnou právní sankcí
jako zařízení a díla podle § 1, pdst. 4 byla
postižena i zařízení ležící mimo silniční
(čestní) pozemky. Návrh zákona nemá
v úmyslu vztáhnouti i na tato zařízení na
př. účinnost ustanovení §§ 17 a násl. o míst-
ním jednání a povolení a zaváděti tak pro
tato zařízení nové povolovací řízení, jež
by běželo paralelně s řízením, nutným snad
podle jiných zákonných předpisů (staveb-
ních, živnostenských a pod. ), nýbrž chtěl
podříditi zařízení ta jen některým ustano-
vením silničního zákona (na př. §§ 41 a
násl., jednajícím o vyvlastnění). Proto pro-
hlásila osnova zařízení v tomto paragrafu
uvedená sice za příslušenství silnic a cest,
nikoli však za jejich součást (§1, odst. 4).
V odstavci 2 zdůraznila však osnova, že
jeho ustanovení o silnicích a cestách vzta-
hují se i na jejich příslušenství, pokud není
jinak výslovně stanoveno.
K §3.
časté a vleklé spory o veřejnost cesty
vedly k tomu, aby pro posouzení veřejnosti
silnice nebo cesty byla v zákoně vymezena
rozhodující kriteria.
Odstavec 1 řeší veřejnost silnic a cest
již existujících a váže ji na právní pre-
sumpci, že silnice nebo cesta byla v době
vyhlášení zákona ve veřejném užívání, jak
je vymezuje § 5, odst. 1.
Právní presumpce odstavce 1 byla zúže-
na potud, že z pojmu veřejného užívání
byly vyloučeny případy, kdy silnice nebo
cesta slouží výlučně prospěchu jedné osoby
nebo pouhé skupiny osob. Důvodem k tomu
bylo, aby za veřejné silnice nebo cesty již
existující nebylo možno považovati každou
silnici nebo cestu, kterou vlastník silnič-
ního nebo cestního pozemku nechával uží-
vati jen omezenému okruhu osob, a aby tak
nebylo možno považovati za silnice nebo
cesty veřejné ty komunikace, které slouží
pouhému pohodlí jednotlivců, zejména pak
aby nebyly za veřejné cesty po zákonu po-
važovány vesměs t. zv. polní cesty obecní,