7

Za takovýchto poměrů se nelze diviti, když ve
většině občanstva je otřesena důvěra v objektiv-
nost dohlédacích úřadů a vzbuzuje se dojem, že
dohlédací úřady nadržují nynější tak zv. »radniční
kliceŤ tím, že tam, kde je jí to na prospěch, roz-
hodují ihned a v případech, kde by rozhodnutí
musilo vyzníti v její neprospěch, se prostě roz-
hodnutí oddaluje do nekonečna, aneb vyžaduje-li
toho její zájem, rozhodne se na základě vadného
řízení, aby rozhodnutí neobstálo v cestě instanční-
ho postupu. Tomuto dojmu byl dán také průchod
na mimořádně četně navštívené veřejné schůzi ob-
čanstva, konané v Lidovém domě dne 12. prosin-
ce 1935.

Tato domněnka byla ještě posílena případem,
který je snad ojedinělý v celém státě a který při-
činěním dohlédacích úřadů postavil princip poměr-
ného zastoupení úplně na hlavu, proti jasné ten-
denci našich volebních řádů. Způsobem přímo ne-
slýchaným byla zde pošlapána tendence našich
republikánských zákonů.

V březnu 1935 vystoupil z volební skupiny čsl.
národních socialistů náhradník člena obecního za-
stupitelstva Antonín Kučera. Týž poslal okresnímu
úřadu o tom oznámení a resignaci dne 18. března
1935, kterou opomněl podepsati.

Protokolista okresního úřadu se dotazoval snad
telefonicky, kdo by touto resignující osobností
mohl být a zjistiv, že to má být Kučera, pode-
psal sám resignační listinu modrou tužkou jménem
Frant. Kučera. K vyšetření této věci potřeboval
však referent téměř 9 měsíců a zbavil Antonína
Kučeru teprve v prosinci mandátu.

Tím dal příležitost a čas vládnoucí radniční
klice, aby si mohla opatřiti informace, jak Kučeru
zachránit a získat pro »mazanost«, která pak byla
spáchána.

Kučera sám by na tuto mazanost nepřišel, je
člověkem velmi primitivním a bylo zjištěno, že si
resignační listinu, kterou opomněl podepsati, dal
napsati od svého kamaráda a to, že ji opomněl
podepsati, jej kvalifikuje dostatečně.

Kdyby okresní úřad byl ihned doplnil resig-
nační listinu protokolárním výslechem Kučery, a
zjistiv vůli resignovati, vlastnoručním podpisem,
byl by ho ihned v březnu zbavil mandátu a ne-
bylo by došlo k tomu, co následovalo a co právě
vzbuzuje nedůvěru k dohlédacímu úřadu, že snad
byl týž v této choulostivé věci rádcem, ovšem jed-
né straně.

Ať již věc se sběhla jakkoliv, je naprosto
jasné, že zde byli v záloze mazaní rádcové, kteří
využivše zdlouhavého řízení okresního úřadu, při-
šli na myšlenku, aby vadnosti řízení (nepodepsá-
ní resignační listiny) bylo využito k tomu, aby
se Kučera mohl s úspěchem odvolati proti zbavení
mandátu. Tím zůstal členem obecního zastupitel-
stva a jako takový mohl podle § 58 obecního řá-
du volebního jmenovati za volební skupinu, z níž
vystoupil, dalších 5 členů a 3 náhradníky obecního
zastupitelstva, které jmenoval nikoliv z volební
skupiny národně-socialistické, nýbrž národního
sjednoceni.

Lze jen litovati, že tento nemravný čin, od-
porující tendenci volebního řádu, mohl se státi
pod tichou patronancí dohlédacího úřadu a byl
petrifikován rozhodnutím úřadu zemského.

Nejde jen o tento případ, ale jde i o další
stejně neslýchaný.

Z volební skupiny sociálně-demokratické zů-
stala na radnici pouze náhradnice paní Moravco-
vá, která byla již před dvěma lety ze strany vy-
loučena a v té době se přestěhovala do Benátek;
jest již 2 leta ve Staré Boleslavi policejně odhlá-
šena a není také vedena ve voličských seznamech.
Přes to je zvána do schůzí obecního zastupitelstva
a má jí býti použito k tomu, aby i ona jmenovala
5 dalších nových členů obecního zastupitelstva
z tábora protichůdného.

Kdyby se tohle mělo stát, pak jest to paskvi-
lem právního stavu a je to přímý útok na demo-
kraticko-republikánské zřízeni našeho státu.

Nepovažujeme však i toto za vyloučeno po
zkušenostech, s dohlédacími úřady nabytých.

Na intervenci u okresního úřadu, aby bylo to-
to neschopné a nemožné obecní zastupitelstvo roz-
puštěno, bylo slíbeno, že se tak stane, ukáže-li se,
že je i po posílení Kučerou jmenovanými členy
národního sjednocení neschopné úřadovati, zejmé-
na nebude-li na schůzích presence.

Dne 12. března 1936 měla se konati řádná
schůze obecního zastupitelstva, na niž se dosta-
vilo pouze 14 členů a proto se nekonala.

Dne 14. března 1936 to bylo oznámeno okres-
nímu úřadu v Brandýse nad Labem, který postou-
pil věc obecnímu úřadu ve Staré Boleslavi, dále
se o ní nestaral a tak zůstala 2 měsíce ležet.

Dne 13. května 1936 byla svolána nová schů-
ze obecního zastupitelstva, na kterou se dostavilo
pouze 13 členů a tudíž se nekonala.

Dne 15. května 1936 bylo to oznámeno okres-
nímu úřadu, nestalo se však dosud ničeho.

Tím se jen nedůvěra k dohlédacímu úřadu stá-
le posiluje a zvyšuje.

Finanční komise úřaduje pouze v 5 členech,
městská rada také v 5 členech a v poslední době
onemocněl starosta Václav Vend, I. náměstek Čer-
ný se vzdal, II. náměstek Frant. Moucha je do-
časné suspendován a tak úřaduje pan radní inž.
Matoušek, spoludodavatel elektr. potřeb městské-
mu podniku a okresní úřad k tomu všemu mlčí.

Takto neúplná a rozháraná městská rada s
neúplným a rozháraným obecním zastupitelstvem
mínějí uzavříti výpůjčku 11 ½ milionu Kč na stav-
bu kasáren a vojenského gážistického domu.

To jest již více než může většina občanstva
snésti a proto volá po rozpuštění tohoto neschop-
ného obecního zastupitelstva, doufajíc, že se do-
volá objektivity dohlédacích úřadů, zejména mi-
nisterstva vnitra.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana mi-
nistra vnitra:

1. Jsou-li mu známy tyto poměry v obecním
zastupitelstvu města Staré Boleslave a u okres-
ního úřadu v Brandýse nad Labem?

---

8

2. Je-li ochoten zmíněné poměry přísně vy-
šetřiti, obecní zastupitelstvo ve Staré Boleslavi
rozpustiti a dohlédací úřad v Brandýse nad La-
bem volati k odpovědnosti?

3. Je-li ochoten sděliti podepsaným co v této
věci zařídil, aneb učiniti hodlá?

V Praze dne 9. července 1936.

Bergmann, dr Patejdl,

David, Fiala, Netolický, Hatina, Tykal, Uhlíř, Po-
lívka, Šmejcová, dr. Moudrý, Babek, Mikuláš, dr
Klapka, Bátková, Zeminová, Fr. Langr, dr. Strán-
ský, Hrušovský, Stejskal, dr. Neuman.

586/IV.

Interpelace

poslance Klímy
ministru vnitra

o nedemokratickém postupu zemského
úřadu v Brně.

Na Moravě se stala v poslední době řada pří-
padů vypovězení protifašistických emigrantů a vy-
vezeni jejich do Rakouska. Postup úřadů byl v
naprostém rozporu s nejprimitivnějším pojetím
práva asylu.

Většinu vypovězených emigrantů zastupoval
brněnský právník JUDr Felix Loria. Poněvadž
policejní ředitelství v Brně setrvávalo na naprosto
nemožném stanovisku - jako na př., že kdo nyní,
to znamená od r. 1935, přichází z Rakouska, není
emigrant, uznávajíc toliko emigranty z únorových
bojů 1934 a že každý emigrant, který nemá ces-
tovního pasu a přestoupí bez pasu hranice, bude
policejně odsouzen a jestli je policejně trestán,
může být pokládán za obtížného cizince a býti vy-
hoštěn, Dr. Felix Loria obrátil se dne 23. června
1936 ústně a dne 24. června 1936 již písemně, na
Zemský úřad se žádostí, aby byla připuštěna de-
putace k zemskému presidentovi. Jako členy de-
putace ohlásil dr Loria zástupce spolku »Solidari-
taŤ, poslance Klímu, 3 dělníky ze závodů a sebe
jako právníka.

Dne 25. června 1936 telefonoval nějaký úřed-
ník zemského úřadu dru Loriovi, že zemský pre-
sident nemá času k přijetí deputace. Dr. Loria se
tázal, jestli pan zemský president nebude míti ča-
su event. jiný den v příštím týdnu, načež odvě-
til tento úředník u telefonu, že ani v příštím týd-
nu nebude míti pan zemský president čas. Na to
se obrátil dr. Loria dne 25. června 1936 znovu
písemně na zemský úřad a žádal, aby deputace
byla přijata zemským presidentem a aby zemský
úřad písemně odpověděl a sám určil čas, kdy pan

zemský president vůbec bude míti čas ku přijetí
deputace.

Celý týden se zemský úřad nehlásil, až 2.
července 1936 asi v půl desáté dopoledne telefono-
val nějaký úředník zemského úřadu poslanci Klí-
movi, že zemský president je ochoten téhož dne
ve12 hodin přijmouti deputaci, jež by se musela
skládati z posl. Klímy a event. 3 dělníků ze zá-
vodů.

Úředník u telefonu výslovně naznačil, že dr.
Felix Loria, který o připuštění deputace písemně
žádal a zástupce spolku ,,Solidarita", kteří se řa-
du týdnů soustavně otázkou emigrace zabývali a
měli připravený dokumentární obsáhlý materiál o
postupu policejního ředitelství v Brně proti emi-
grantům, při němž policejní ředitelství se výslovně
odvolává na rozkaz zemského úřadu, zemským
presidentem přijati nebudou.

Až do dnešního dne neobdržel dr. Felix Loria
ani na první, ani na druhou žádost písemnou od-
pověď a není vůbec známo, proč zemský úřad
jednak na písemně žádosti písemně neodpovídá,
ačkoliv dr. Felix Loria o to výslovně žádal, jed-
nak proč zemský president tieclice jednati s advo-
kátem, který většinu případů zastupoval, právni-
cké otázky související s emigrací dopodrobna zná
a mohl zemskému presidentovi na základě svých
spisů dáti patřičné vysvětlení a označiti jednotli-
vé případy, kdy nebylo zachováno právo asylu.

K zemskému presidentovi dostavili se pak po-
slanec Klíma a zemský posl. Konečný, nechtějíce
v zájmu emigrantů z tohoto nevysvětleného po-
stupu zemského presidenta dělati otázku prestiže
a přednesli mu stížnost do postupu vůči protifa-
šistické emigraci. Je příznačné, že vzdor tomu již
příštího dne byl protifašistický emigrant Janecke
brněnským policejním ředitelstvím vyvezen na
hranice, ačkoliv den před tím bylo policejním ře-
ditelstvím slíbeno jeho právnímu zástupci, že mu
bude povoleno setrvati v Brně ještě asi měsíc,
aby si mohl zaříditi odjezd.

Tak vypadá zemským úřadem slíbená změna
prakse policejního ředitelství v Brně.

Vidíme v ukázaném postupu zemského úřadu
v Brně příklad zpupné byrokratické libovůle, kte-
rá je v rozporu s demokratickými právy občan-
skými a tážeme se:

1. Je pan ministr ochoten vyšetřiti postup
Zemského úřadu v Brně v této věci?

2. Je pan ministr ochoten učiniti opatření, aby
se podobný postup neopakoval?

V Praze dne 9. července 1936.

Klima,

Fuščič, Kopecký, Schenk, Kliment, Vodička, K.
Procházka, dr. Jar. Dolanský, Hodinová-Spurná,
Nepomucký, dr. Clementis, Vallo, Kosík, Machačo-
vá, Šverma, Široký, B. Köhler, Zupka, Synek, Zá-
potocký, Appelt, Schmidke.

---

9

586/V.

Interpelace

poslance Klímy

ministrovi vnitra

o ztýrání Františka Tučky z Mikulova.

Když se František Tučka, sedmadvacetiletý
krejčí z Mikulova, dne 31. května t. r. vracel ze
slavnosti z Hrušovan n. Jevič., byl zadržen na
bratelsbrunnské silnici v Mikulově četnickým
strážmistrem Františkem Ježem a předveden na
četnickou stanici. Byl obviněn z krádeže jízdního
kola.

Jmenovaný, který vlastní jízdní kolo, rozhod-
ně vinu popřel. Na to byl četnickým strážmistrem
Ježem a vrchním strážmistrem Sergejem Knotem
plné 4 hodiny týrán, bit obuškem a nucen, aby se
přiznal. Po takovémto 4hodinném »výslechu« by-
lo mu ještě vyhrožováno, že bude tak dlouho bit,
pokud se ke krádeži nepřizná. Při provádění do-
movní prohlídky v bytě Fr. Tučky zbil a zfackoval
četnický strážmistr Jež sestru Tučkovu, která by-
la sama doma s dítětem.

Příznačné je, že když byl Frant. Tuček před-
veden k vyšetřujícímu soudci, byl okamžitě pro-
puštěn na svobodu, poněvadž obvinění bylo zcela
bezpředmětné. O ztýrání Frant. Tučka mluví lé-
kařské vysvědčení, vystavené sanitním radou Pav-
lem Mayerem takto: Frant. Tučka, 271etý krejčí
v Mikulově, byl nížepsaným dnešního dne lékař-
sky vyšetřen a zjištěny rozsáhlé podlitiny krevní
na levém předloktí a levé straně hřbetu. Podlitiny
mají z části podobu pruhovitou.

Brutální postup četnického strážmistra Ježe a
Knota je tím odsouzeníhodnější, jelikož se stal v
ohroženém německém území a jelikož takový po-
stup nutně dává fašistickému hnutí záminku k roz-
vinutí šovinistických protistátních štvanic.

Podepsaní se táží:

Je pan ministr ochoten tento případ vyšetřiti
a provinivší se četníky přísně potrestati?

V Praze dne 9. července 1936.

Klíma,

Široký, Kopecký, Schenk, Synek, dr. Jar. Dolan-
ský, Hodinová-Spurná, K. Procházka, Vodička,
Kliment, B. Köhler, Fuščič, Šverma, Machačová,
Vallo, Kosik, Schmidke, Zápotocký, Nepomucký,
Zupka, Appelt, dr Clementis.

586/VI (překlad).

Interpelace

poslance K. Grubra
ministru zemědělství

o nesociálním jednáni vimperského ředi-
telství státních lesů.

Jako každoročně dává i letos vimperské ře-
ditelství státních lesů plaviti kulatinu a polena.
K těmto pracím užívalo ředitelství státních lesů
dosud vždy nezaměstnaných německých dělníků
a dělnic z Lenory a okolí. Při letošním plavení
dříví se však stalo, že i tento skrovný výdělek
byl německým nezaměstnaným odňat. Jelikož v
Lenoře a okolí nebylo lze nalézti české nezaměst-
nané, zaměstnalo ředitelství státních lesů manžel-
ky železničních zřízenců z Lenory.

Nezaměstnaní němečtí dělníci a dělnice, kteří
toužebně čekali na kousek práce, pohořeli. Toto
nesociální jednáni vimperského ředitelství státních
lesů působilo na německé obyvatelstvo z Lenory
a okolí přímo dráždivě.

Jest pobuřující, když se uváží, že státní správ-
ní úřad bére dobře zaopatřené manželky českých
státních zaměstnanců ku pracím, které dosud vždy
konali němečtí nezaměstnaní dělníci a dělnice.
Může-li nějaký příklad jasně prokázati hospodář-
ské a národní poškozování německého obyvatel-
stva v tomto státě, jest to tento postup vimper-
ského ředitelství státních lesů. Co je státnímu les-
nímu ředitelství do nouze, sahající na srdce všem,
kdož lidsky cítí, ubohých, hladem a starostí trá-
pených nezaměstnaných německých obyvatelů ze
Šumavy?

Předseda vlády dr. Milan Hodža nedávno pro-
hlásil, že se s konečnou platností vyřeší otázka
dvojího výdělku ve státě. Co činí vimperské ředi-
telství státních lesů? Tvoří nové lidi s dvojím
příjmem. Nestačí tnu, že ze služeb českosloven-
ských státních drah bylo propuštěno velmi mno-
ho německých státních zaměstnanců, že mladé
německé pokolení jest skoro vyloučeno od přijetí
do služeb státních drah, nikoliv, musí ještě dobře
zaopatřeným ženám českých státních zaměstnan-
ců uprostřed německého území poskytovati mož-
nost dodatečného výdělku. Německým nezaměst-
naným se odnímá poslední možnost skrovného vý-
dělku a tím se poskytuje ženám vydělávajících
českých železničních zaměstnanců vítaný vedlejší
příjem.

Lenorská sklárna Králíkova zavedla v posled-
ní době jen omezenou práci, poněvadž zvlášť sil-
ně trpí účinky sankcí vyhlášených proti Itálii. Tak
z důvodů vyšší státní politiky ztratilo mnoho ně-
meckých dělníků svůj výdělek. Měli bychom se
nyní domnívati, že se státní správa pokusí nějak
nahraditi úbytek výdělku německým dělníkům,

---

16

kteří zůstali bez práce. Tento předpoklad se však
ukázal klamným, jak ukazuje postup vimperskěho
ředitelství státních lesů.

Nyní jest v Lenoře asi sto německých neza-
městnaných, kteří nevědí, z čeho mají býti zítra
živi. Rozhořčení těchto trýzněných lidí, kteří jsou
bez práce a bez chleba, jest nezměrné, když se
musejí dívati, jak jim cizí, zaopatřené manželky
státních zaměstnanců béřou poslední naději na
skrovný kousek chleba.

Dokonce práce na lesních kultúrach které ne-
dávno ještě konali němečtí nezaměstnaní, jim vim-
perské ředitelství státních lesů odňalo a přidělilo
ženám českých státních zaměstnanců. Takový po-
stav správního úřadu jest výsměchem všech zá-
sad sociální a národní spravedlnosti.

Tážeme se tedy pana ministra zemědělství:

1. Jest pan ministr ochoten pohnati k odpo-
vědnosti odpovědné správce vimperského ředitel-
stva státních lesů pro jejich nesociální a Němcům
nepřátelské jednání?

2. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
vimperské ředitelství státních lesů užívalo ku pla-
vení dřeva a nutným lesním pracím jako dosud
nezaměstnaných německých dělníků a dělnic z Le-
ncry a okolí a nikoliv, jak se stalo letos, manže-
lek vydělávajících státních zaměstnanců?

V Praze dne 22. června 1936.

Gruber,

Klieber, B. Fischer; Sogl, Franz Němec, Inž.

Peschka, Hollube, Kundt, Jöbst, Jäkel, Stangl, Ar.

Eichholz, Knorre, Inž. Lischka, Birke, Obrlík, dr.

Hodina, dr. Kellner, Budig, E. Köhler, dr. Jilly.

586/VII (překlad).

Interpelace

poslance G. Obrlíka
ministru vnitra,

že se proti zákonu překáži zvoleným zá-
stupcům lidu věcné kritisovati zákon o
obraně, státu.

Množí se případy, že vládní zástupci ihned va-
rují každého poslance, když se na veřejných schů-
zích byl jen zmíní o zákonu o obraně státu. Kaž-
dtera zvolenému zástupci lidu musí býti ovšem do-
voleno kritisovati každý zákon, kritisuje-li jej klid-
ně a věcné.

Zvlášť přiznačná událost stala se dne 17. květ-
na 1936 na veřejném shromážděni v Bullendorfu

v okrese frýdlantském. Na tomto shromáždění
mluvil poslanec sudetskoněmecké strany G. Obr-
lik z Jablonce n. N. Jako vládní zástupce byl pří-
tomen pan Josef Růžička, aktuár frýdlantského o-
kresního úřadu. Poslanec Obrlik mluvil věcně a
klidně o politické situaci. Při tom ovšem dotkl se
v řeči i velice ožehavého zákona o obraně státu.
K tomu byl nejen oprávněn, nýbrž jako zástupce
lidu přímo povinen, neboť tento zákon podle výro-
ku pana ministra národní obrany zasahuje nejen
do veřejného života, nýbrž hluboce i do soukro-
mého života. Byla to tedy přirozená povinnost po-
slance Obrlika, aby svým voličům podal zprávu o
tomto zákoně.

Sotva se poslanec Obrlik vůbec o zákonu jen
zmínil, byl ihned po prvé varován. Potom poslanec
Obrlik mluvil klidně dále takto: »Každý člověk a
každý stát má právo se brániti, cíti-li, že jest o-
hrožen. My nejsme tedy proti zákonu jako tako-
vému. Když jsme přes to byli v oposici proti zá-
konu, bylo to jen proto, že se nám jisté body zdá-
ly nanejvýš povážlivými, které podle všech našich
dosavadních zkušeností jistě budou míti účinek
proti sudetským Němcům.

Po této větě vládní zástupce po drahé varo-
val poslance Obrlika. Posl Obrlik byl tedy nucen
poznamenati, že jako zástupce lidu musí míti prá-
vo před svými voliči mluviti o zákonech státu a
také je věcně kritisovati. Potom bylo shromáždě-
ní klidně ukončeno.

Tento případ jest příznačný pro čelné jiné
případy, v nichž vládní zástupci varují poslance,
když vůbec promluví o zákonu o obraně státu,
byť sebe klidněji a věcněji

Ze všech území, v nichž jest politicky činná
sudetskonémecká strana, docházejí zprávy, že ta-
ková varování se stala zvykem. Jest nasnadě do-
mněnka, že vyšší úřad vnitřním výnosem přímo na-
řídil podřízeným úřadům toto protizákonné varo-
vání. Taková prakse by ovšem odporovala právu
zástupců lidu, ale i právu svobodného projevu
mínění, v § 117 ústavní listiny výslovně zaručené-
mu; neboť každý, ale především zástupce lidu,
může v mezích zákona svobodně projevovati své
mínění. Projev mínění musí ovšem býti pronesen
»v mezích zákonaŤ. Ale není zákona, který by za-
kazoval podávati věcné zprávy o usnesených zá-
konech a věcně probírati stanovisko volených zá-
stupců lidu při poradách a hlasování o zákonu.
Tato prakse jest tím méně odůvodněná, že se su-
detskoněmecká strana zásadně vyslovila pro zá-
kon a jen z ústavně-právních úvah musila odepříti
svůj souhlas části tohoto zákona.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti vy-
šetřiti, zdali některý ústřední správní úřad vydal
všeobecný pokyn, aby byli varováni řečníci, zvlá-
ště poslanci, jakmile promluví o zákonní o obrané
státu?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten zrušiti ta-
kové protizákonné všeobecné pokyny?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten, byly-li vy-
dány takové pokyny, které odporuji a se příčí

---

17

ústavně zaručeným zásadám svobodného projevu
mínění, zahájiti kázeňské řízení proti provinilým
úředníkům?

4. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti vyše-
třiti zvláštní případ, v této interpelaci zvlášť vy-
týkaný, který jest příznačný pro celou praksi?

5. Jest pan ministr vnitra ochoten dáti zahá-
jiti kázeňské řízení proti panu Josefu Růžičkovi,
aktuárovi frýdlantského okresního úřadu, volal - li
řečníka k pořádku bez všeobecného pokynu nadří-
zeného úřadu?

V Praze dne 22. června 1936.

Obrlík,

Kundt, Budig, Knorre, B. Fischer, Jäkel, Jobst,

Franz Němec, inž. Künzel, E. Köhler, dr. Kellner,

inž. Lischka, Sogl, dr. Eichholz, Stangl, Hollube,

Gruber, dr. Hodina, inž. Peschka, Klieber,

dr. Jilly.

586/ VIII (překlad).

Interpelace

poslanců A. Sogla a dr. F. Hodiny

vládě
o vranovské údolní přehradě.

Dyje byla na jaře, když tál sníh nebo déle
trvaly deště, po desítiletí postrachem přilehlých
obcí, které během let utrpěly povodni stamilionové
škody.

Po dlouholetých studiích a poradách se ko-
nečně přikročilo ke stavbě údolní přehrady na
Dyji u Vranova, aby byly zachyceny spousty vod
náhle se řítící a aby se dosáhlo jejich pravidel-
ného odtoku a tím aby se zabránilo národohospo-
dářským škodám, ročně stále se opakujícím. Pro
velké záplavy, které nastaly v posledních dnech
na dolním toku pod vranovskou přehradou, dlužno
se obávati, že účelu přehrady nebylo v tomto smě-
ru dosaženo. Poměrně krátké období deštů a tím
způsobený větši přítok vody stačil, aby přes to,
že byla vystavena údolní přehrada, způsobil v
místech pod ní ležících takovou povodeň, že výše
škody daleko přesahuje škody způsobované dří-
ve, dokud údolní přehrady nebylo.

Velké plochy obcí Drnholce, Novosedel, Kolen-
furtu, Pasohlávek, Dolních Dunajovic, Mušova,
Dolních Věstonic, Strachotína, Pavlova, Milovic,
Pulgar, Přítluk, Nejdku a Lednice v okresích mi-
kulovském a hustopečském v úhrnném výměru
skoro 5000 ha byty zaplaveny a tím skoro úplně

zmizela naděje na sklizeň sena a obili. Škoda
v těchto obcích způsobená, nebo ztráta zeměděl-
ských plodin postihuje tamější zemědělce tím hů-
ře, že tyto oblasti asi od čtyř let se počítaly
k oblastem nejvíce poškozeným suchem.

Obyvatelstvo jest v nejvyšší míře postiženo
způsobenou škodou, poněvadž zaplavením luk jest
zničena skoro celá jarní sklizeň krmiva, neboť
pěstování krmiva na polích není zavedeno. A pře-
ce stavbou údolní přehrady mělo býti toto území
chráněno před takovými zátopami. K žádostem
podaným správě údolní přehrady, aby se stále ne-
udržoval nejvyšší stav vody, protože jakmile na-
stanou trvalé deště, není zaručeno, že by se nové
spousty vod mohly zachytiti, se nepřihlíželo. Po-
dle všeho se zdá, že údolní přehrada musí slou-
žiti již jen zájmům ziskuchtivých majetníků mo-
torových člunů a její národohospodářský význam
byl jako vedlejší zatlačen do pozadí. Jinak by ne-
bylo lze pochopiti, za by údolní přehrada toho
rozměru jako vranovská nebyla s to, aby pojala
množství vody z posledních dešťů a zařídila pra-
videlný odtok vody bez škody pro obce ležící na
dolním toku.

Škoda způsobená poslední povodní se proza-
tím odhaduje na 5 milionů Kč. Tato škoda by ne-
byla nastala, kdyby se nebyly náhle zvedly jezy
asi o 40 cm, čímž se stalo, že takové množství
vody naplnilo koryto Dyje, že při ústích regulova-
né Jevišovky a částečně regulované Svratky a
Svitavy nastalo ták Katastrofální zpětné proudění,
že celé výše uvedené území se znova stalo zato-
peným územím.

Podepsaní se tedy táží celé vlády:
Jest vláda ochotna,

a) zahájiti podrobné vyšetřování neodborné
obsluhy zdymadel a tím způsobených katastrofál-
ních účinků,

b) pokud možno co nejrychleji dáti zjistiti
způsobené škody a naříditi, aby se poškozeným
v nejširší míře poskytly nutné nouzové podpory
a byly jim odepsány daně,

c) vinníky pohnati k odpovědnosti a naříditi,
aby škoda způsobená touto povodní byla nahra-
zena,

d) dozor nad zdymadly a jejich obsluhu svě-
řiti odborníkům, aby se zabránilo tomu, aby se
příště tak veliké škody neopakovaly?

V Praze dne 22. června 1936.

Sogl, dr. Hodina,

Klieber, dr. Eichholz, B. Fischer, Stangl, Frauz

Němec, dr. Jilly, E. Köhler, Jäkel, Kundt, Hollube,

inž. Peschka, Gruber, Knorre, Jobst, inž. Lischka,

Obrlik, inž. Künzel, dr. Kellner, Birke, Budig.

---

12

586/IX (překlad).

Interpelace

poslance B. Fischera
ministrovi pošt a telegrafů,

že přespolní listonoš Teodor Prochaska

od poštovního úřadu v Polonii na Moravě

zpronevěřil peníze.

Přespolní listonoš Teodor Prochaska od poš-
tovního úřadu v Polomí na Moravě zpronevěřil
větší množství peněz. Tím bylo citelně poškoze-
no velmi mnoho osob a to především sociálně slab-
ších. Mezi poškozenými jsou zvláště tyto osoby:

1. Edvard Willert, zemědělec z Dubu č. 18,
škoda 1116. 20 Kč,

2. Ferdinand Klösel z Heřmanic č. 7, škoda
1135. - Kč,

3. Josef Nitschmann z Heřmanic č. 6, škoda
463. 50 Kč,

4. František Michalek z Blahutovic č. 8, ško-
da 300. - Kč,

5. Štěpán Heger z Blahutovic č. 70, ško-
da 226. 60 Kč,

6. Hanuš Glumpler z Blahutovic č. 35, ško-
da 2838. 35 Kč,

7. Alois Glumpler z Blahutovic č. 35, ško-
da 36. 75 Kč,

8. Viktor Kahlig z Blahutovic č. 48, ško-
da 229. 75 Kč,

9. Jan Wahn z Blahutovic č. 30, škoda
2969. 80 Kč,

10. Josef Heger z Blahutovic č. 20, škoda
100. - Kč,

11. Josef Polk z Blahutovic č. 60, škoda
97. 30 Kč,

12. Josef Weiser z Heřmanic č. 13, škoda
224. 40 Kč,

13. František Stramberský z Heřmanic č. 2,
škoda 280. - Kč,

14. Gustav Klemmer z Heřmanic č. 47, škoda
400. - Kč,

15. Arnold Kahlich z Dubu, škoda 424. 70 Kč.

Tyto zpronevěry ohromně rozčilily obyvatel-
stvo. I kdyby poštovní erár nebyl povinen škodu
nahraditi, jest naléhavě nutno, aby ministerstvo
pošt a telegrafů veřejnosti úředně vysvětlilo, jak
se věci mají. Dlužno také konstatovati, zdali or-
gány, které dohlížely na listonoše, plně konaly
svou dozorčí povinnost. Nestane-li se to, hrozí ne-
bezpečí, že poštovní erár utrpí škodu. Dlužno
uvážiti, že prosti, chudí lidé svěřovali peníze stát-
nímu orgánu důvěřujíce státní kontrolní povinno-
sti. I když tedy není poštovní erár povinen na-
hraditi škodu, bylo by slušné a spravedlivé, aby
těžce poškození chudí lidé byli aspoň částečné od-
škodněni štědrým činem.

Tážeme se tedy pana ministra pošt a te-
legrafů:

1. Ví pan ministr o tomto stavu věci?

2. Jest pan ministr ochoten vyšetřiti, jak se
věc má?

3. Jest pan ministr ochoten zahájiti kázeňské
řízení proti všem úředníkům, kteří zanedbali vy-
konati svou dozorčí povinnost?

4. Jest pan ministr ochoten se postarati, aby
se neopakovaly podobně případy, které bohužel
nejsou ojedinělé?

5. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby byli
uspokojeni poškození, kteří mají nárok na náhra-
du a nemají-li takového nároku, aby jim byla na-
hrazena aspoň část jejich škody štědrosti a v
zájmu vážnosti poštovního eráru?

V Praze dne 22. června 1936.

B. Fischer,

Klieber, Budig, Jäkel, Franz Němec, Birke,

Obrlik, inž. Künzel, dr. Jilly, dr. Elchnolz, Kundt,

E. Köhler, Inž. Peschka, Hollube, Knorre, Stangl,

Sogl, Jobst, Inž. Lischka, dr. Kellner, Gruber.

586/X (překlad).

Interpelace

poslance E. Köhlera
ministru vnitra

o trýznivém chováni zástupce chabařo-
vického policejního komisařství na shro-
máždění sudetskoněmecké strany, před-
seda Konrád Henlein.

V neděli dne 24. května 1936 se konalo v
Chabařovicích cvičné shromáždění sudetskoně-
mecké strany. Na toto shromáždění se dostavil zá-
stupce chabařovického policejního komisařství.
Po přednášce hlavního řečníka se rozvinula roz-
prava. Zástupce dohlédacího úřadu potom zasáhl
a žádal od každého řečníka, který se účastnil
rozpravy, aby mu přesně oznámil své jméno a
svou adresu.

Tímto nezákonným požadavkem překážel ten-
to zástupce policejního komisařství v rozpravě
tak, že to u všech přítomných na shromáždění
způsobilo silné znepokojení. Toto jednáni policej-
ního úředníka se již nedá uvésti v soulad se svo-
bodou podle shromažďovacího práva. Tím, že za-
sahoval do rozpravy a každého, kdo promluvil
jen několik slov, se vyptával na jméno a adresu,
budil dojem, že vykonává přímo demonstrativní