Předseda Malypetr.
Místopředsedové: dr Markovič,
Langr, Košek, Sivák, Vávra.
Zapisovatelé: Šalát, Michálek.
184 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády
arm. gen. Syrový; ministři dr Bukovský,
Černý, dr Feierabend, div. gen. Husárek,
dr Chvalkovský, brig. gen. Kajdoš, dr
Kalfus, dr Karvaš, inž. Vavrečka,
dr Zenkl. Ministři vlády slovenské
dr Tiso; Černák, dr Ďurčanský,
Lichner, Teplanský. Ministr vlády podkarpatoruské
Révay.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 151. schůzi
posl. sněmovny, prvou schůzi osmého zasedání
čtvrtého volebního období, svolanou
dekretem vlády ze dne 15. listopadu 1938 k podzimnímu
zasedání na dnešní den do šek Prahy
(č. j. 8346/1096 S m. r.).
K tomu sděluji, že přípisem vlády
ze dne 15. září 1938, č. j. 7148/1096
S m. r., bylo jarní zasedání obou sněmoven
prohlášeno dnem 16. září 1938
za ukončené.
Než přistoupím k vlastnímu jednání,
mám za svou povinnost vzpomenouti dvou osobností
(Poslanci povstávají.), které nás
opustily v uplynulých parlamentních prázdninách
a které hrály jak v našem životě
národním, tak na půdě zákonodárných
sborů nezapomenutelnou roli.
Je to jednak nejstarší člen posl. sněmovny,
papežský komoří, apoštolský
protonotář, předseda slovenské strany
ľudové a klubu jejích poslanců, Andrej
Hlinka, který zemřel ve věku
téměř sedmdesáti čtyř
let dne 16. srpna tohoto roku, a pak předseda revolučního
Národního shromáždění
a prvý předseda volené poslanecké
sněmovny, později senátor František
Tomášek, který zemřel dne 5.
října tohoto roku ve věku necelých
sedmdesáti let.
V monsignoru Hlinkovi odešel jeden z nejvýznačnějších
předpřevratových bojovníků
za svobodu slovenského lidu, muž, který v
dějinách bude státi v popředí
mezi buditeli slovenského národního sebevědomí,
muž, s jehož jménem po celé půlstoletí
byla co nejúžeji spjata politika Slovenska.
Narodil se 27. září 1864 v liptovské
stolici, v Černové u Ružomberka. Po studiích
byl ve spišské kapitule jako absolvent jejího
theologického semináře roku 1889 vysvěcen.
Od té doby všude, kde kaplanoval, působil buditelsky
na utlačovaný lid. Roku 1905 stal se farářem
v Ružomberku, kde setrval až do své smrti.
Hlinka nebyl jen duchovním vůdcem svého
lidu, byl jeho tribunem, který rozuměje jeho duši,
dovedl si ho získat jako málokterý z vrstevníků.
Své posluchače uchvacoval temperamentem a vírou
citově založeného člověka. S
kazatelny staral se o zvelebení slovenské řeči,
s tribuny politického řečníka a z
řady novin, do nichž psal, o posílení
národního sebevědomí slovenského
lidu. Sepsal a umožnil vydání několika
slovenských knih ryze náboženských a
ve vězení přeložil Písmo svaté.
Po začátcích v uherské straně
lidové, z níž vystoupil r. 1901, když
se zpronevěřila svému programu, stal se Hlinka
nadšeným hlasatelem slovenské politiky
na půdě domácí a když byl 15.
prosince 1905 položen základ k samostatné slovenské
ľudové straně, i v této straně.
Ve volbách roku 1906 odmítl Hlinka kandidaturu
a pracoval horlivě pro volbu slovenského kandidáta
dr Vavro Šrobára. Vzbudil tím proti
sobě velikou nevůli u vrchnosti a byl pro své
volební řeči odsouzen na dva roky do vězení.
Tento rozsudek posílil ještě více uvědomení
slovenského lidu než předchozí suspense
Hlinky z úřadu faráře. Ze pře
politické stala se také pře církevní,
v níž se Hlinka, získav odklad trestu,
sám v Římě obhajoval a obhájil.
Po svém návratu odjel v červnu r. 1907 na
přednáškové turné na Moravu a
do Čech. Tyto přednášky se konaly, zvláště
po krveprolití v Černové. za neobyčejně
velké účasti posluchačů, kteří
v Hlinkovi, který nadšeně hlásal
československou vzájemnost, viděli slovenského
národního mučedníka. Když pak
musil nastoupiti trest dvouletého vězení
v Segedíně, byl celý národ jak na
Slovensku, tak na Moravě i v Čechách přesvědčen,
že je Hlinka obětí politické
persekuce.
Tímto uvězněním však neskončilo
jeho utrpení. Byl znovu obžalován, postaven
před porotu a přes skvělou obhajobu odsouzen
4. května 1908 na další jeden a půl
roku vězení a suspendován s úřadu.
Nicméně již na jaře 1909 byl v Římě
rehabilitován. Suspense potvrzena nebyla a tak v únoru
1910 rovnou z vězení nastoupil znovu svůj
úřad ružomberského faráře.
Ujal se znovu nejen práce církevní, ale i
práce národní, organisační
a spolkové, když za stále vzrůstajícího
útisku otevřená činnost politická
byla vyloučena.
Někteří maďarští politikové,
tušící, jaké mohou býti konce
války, začali navazovati u Hlinky již
roku 1917. Odmítl jakákoliv jednání,
i pozdější pozvání do Budapešti.
V květnu r. 1918 na schůzce slovenských národovců
v Turčianském Sv. Martině se zasazoval o
spojení Slováků s Čechy v jednotném
státě československém. Dne 30. října
1918, po nadšeném projevu pro tuto jednotu, podepsal
Martinskou deklaraci. A tak vidí popřevratové
dny Andreje Hlinku organizujícího slovenské
Národní rady a radostně proklamujícího
svobodu a budícího nadšení pro mladou
republiku po městech a vsích slovenských.
Dne 19. prosince 1918 na schůzi v Žilině obnovil
slovenskou stranu ľudovou a stal se jejím předsedou.
Byl povolán do Národního shromáždění,
kde se dne 30. ledna 1919 po prvé ujal slova řečí,
v níž vzpomněl své politické
činnosti na Slovensku a svého úsilí
o československé sjednocení a odmítl
nařčení z nepřátelství
vůči mladému státu, jež snad
někteří viděli v obratu jeho politiky,
který nastal po příchodu tak zvané
slovenské vlády do Žiliny.
Roku 1920 stal se opět poslancem - strana ľudová
kandidovala tenkráte společně se stranou
lidovou - a v listopadu 1921 stal se předsedou nově
utvořeného klubu slovenských ľudových
poslanců, kteroužto funkci zastával až
do své smrti.
V této své funkci zaujímal stanovisko poslance
a předsedy strany téměř ke všem
důležitým událostem v politice, jako
řečník zúčastnil se téměř
všech rozprav k důležitým vládním
prohlášením. Jako řečník
patřil mezi málo těch, jimž naslouchala
plná sněmovna, nezapomínal však pro
věci velké na práci drobnou, jak je patrno
ze seznamu jím podaných návrhů, dotazů
a interpelací.
Politický boj a jiné názory změnily
snad poněkud jeho dřívější
poměr ke státu, Hlinka sám však
zůstal vždy na jeho půdě a nikdy nezapomínal,
co sám pro tento stát vykonal.
Leč posmrtná vzpomínka není k tomu,
aby předbíhala politickým dějinám,
jež jednou ve větším odstupu zhodnotí
Hlinkovu činnost, činnost veliké osobnosti,
které si všichni, ať přítel, ať
snad odpůrce, vážili a ji ctili.
Odešel v něm veliký Slovák, bojovník
i spolupracovník velikého formátu, strážce
nábožensko-národní tradice a kultury,
jeden z těch, jejichž vlastenecké práce
bude vždy vděčně vzpomínáno.
František Tomášek, jehož tu vzpomínáme
jako prvého předsedy posl. sněmovny, narodil
se dne 12. března 1869 v Kuklenách u Hradce Králové.
Po absolvování vysokoškolských studií
opustil zamýšlenou dráhu profesora historie
a dal se na strastiplnou dráhu žurnalistickou a později
politickou v hnutí pokrokovém, omladinářském
a na to socialistickém. R. 1895 vstoupil do sociální
demokracie, byl spoluzakladatelem měsíčníku
"Akademie" a vstoupil později do redakce "Práva
lidu", aby se jako jeho parlamentní zpravodaj odebral
do Vídně, kde se stal šéfredaktorem
"Dělnických listů" a předsedou
výkonného výboru strany pro Dolní
Rakousy. Roku 1907 po prvé a r. 1911 po druhé byl
zvolen poslancem říšské rady za venkovské
obce okresu Mor. Ostrava.
Po dvacetiletém pobytu ve Vídni, kde stál
v cele české menšiny, odstěhoval se
před ukončením světové války
a znovuzřízením státu Československého
do Prahy. Před převratem byl členem revolučního
Národního výboru a 14. listopadu 1918 byl
zvolen předsedou revolučního Národního
shromáždění a 26. května 1920
v prvé schůzi posl. sněmovny jejím
prvým předsedou. Tento úřad zastával
po celé prvé volební období.
Všichni, kdo tenkráte byli poslanci, mají jistě
v dobré paměti jeho rázovitý profil,
jeho jistou a pevnou ruku v jednání a v řízení
schůzí, i jeho krásné češství,
které se projevovalo v každém jeho projevu
a na každém jeho kroku. Byl živým symbolem
oddanosti a lásky k státu, pro který vykonal
velikou práci.
Byl jistý a pohotový, vlastnosti to, jichž
velmi potřeboval ve své funkci, jejíž
obtíže překonával jak politickým
nadáním, tak silou své vůle. Zdá
se, že jí překonával i dřímající
v něm chorobu, která ho po dvouletém utrpení
přece jen zdolala.
V dějinách národa i státu bude jemu
i jeho dílu zachována čestná paměť.
(Poslanci usedají.)
Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne
10. září 1938, č. 73.618/1938-9, že
na místo zemřelého posl. Hlinky povolalo
podle § 56 řádu volení do posl. sněmovny
náhradníka dr Miloše Vančo, pravotára
v Turčanském Svatém Martině, a že
mu vydalo ověřující list poslanecký.
Jmenovaný dostavil se do dnešní schůze.
Poněvadž před tím podle § 6 jedn.
řádu v kanceláři sněmovní
podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke
slibu podle § 22 úst. listiny a § 6 jedn.
řádu tím způsobem, že přečtena
bude ústavou předepsaná formule slibu, pan
posl. dr Vančo ke mně přistoupí
a vykoná slib podáním ruky a slovem "sľubujem".
Žádám o přečtení slibovací
formule a p. posl. dr Vančo žádám,
aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci
povstávají.)
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Sľubujem, že budem verný republike Československej
a že budem zachovávať zákony a mandát
svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia
a svedomia.
Posl. dr Vančo (podávaje předsedovi
ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)
Předseda vlády sdělil:
přípisem ze dne 17. září 1938,
č. j. 7197/909/38 S m. r., že rozhodnutím presidenta
republiky ze dne 16. září 1938 jmenován
byl býv. vyslanec inž. Hugo Vavrečka ministrem;
přípisem ze dne 22. září
1938, č. j. 7325 S m. r., že president republiky přijal
podanou mu demisi vlády, sprostil předsedu a ostatní
její členy úřadů a jmenoval
rozhodnutím ze dne 22. září
1938 arm. gen. Jana Syrového předsedou vlády
a pověřil jej zároveň řízením
ministerstva nár. obrany. Dále jmenováni
byli předseda branného výboru tělovýchovných
organisací MUDr Stanislav Bukovský a primátor
hlavního města Prahy dr Petr Zenkl ministry.
Zároveň jmenováni byli: mimořádný
vyslanec a zplnomocněný ministr dr Kamil Krofta
ministrem zahraničních věcí, zemský
president Jan Černý ministrem vnitra, odb.
přednosta dr Josef Kalfus ministrem financí,
odb. přednosta Engelbert Šubert ministrem školství
a nár. osvěty, první president nejvyššího
soudu dr Vladimír Fajnor ministrem spravedlnosti,
odb. přednosta dr Jan Janáček ministrem
průmyslu, obchodu a živností, odb. přednosta
dr Jindřich Kamenický ministrem železnic,
divisní generál inž. František Nosál
ministrem veř. prací, odb. přednosta
inž. dr Eduard Reich ministrem zemědělství,
odb. přednosta dr Bedřich Horák ministrem
soc. péče, prof. MUDr Stanislav Mentl ministrem
veř. zdravotnictví a tělesné výchovy,
odb. přednosta dr Karel Dunovský ministrem
pošt a telegrafů, odb. přednosta dr Josef Fritz
ministrem pro sjednocení zákonů a organisace
správy a bývalý vyslanec inž. Hugo Vavrečka
ministrem;
přípisem ze dne 24. září 1938,
č. j. 7382/1075/38, že vláda zvolila ve schůzi
dne 23. září 1938 podle ustanovení
§u 71 úst. listiny náměstkem předsedy
vlády ministra Černého;
přípisem z téhož dne, č. j. 7418
S m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne
24. září 1938 jmenováni byli prof.
státní reálky v Bratislavě Matúš
Černák a prof. Komenského university
dr Imrich Karvaš ministry;
přípisem ze dne 28. září 1938,
č. j. 7474 S-38 m. r., že rozhodnutím presidenta
republiky ze dne 28. září 1938 pověřen
byl zatímním řízením nejvyššího
úřadu hospodářského předseda
vlády arm. gen. Syrový;
přípisem ze dne 4. října 1938, č.
j. 7622/S/38 m. r., že presidentem republiky přijata
byla podaná mu demise vlády, zprostil předsedu
vlády a ostatní její členy úřadů
a jmenoval rozhodnutím ze dne 4. října 1938
arm. gen. Syrového předsedou nové
vlády, pověřiv jej zároveň
řízením ministerstva nár. obrany.
Dále jmenováni byli: mimořádný
vyslanec a zplnomocněný ministr dr František
Chvalkovský ministrem zahraničních
věcí, zemský president Jan Černý
ministrem vnitra, odb. přednosta dr Josef Kalfus
ministrem financí, první president nejvyššího
soudu dr Vladimír Fajnor ministrem spravedlnosti,
univ. prof. dr Imrich Karvaš ministrem průmyslu,
obchodu a živností, brig. gen. Vladimír Kajdoš
ministrem železnic, divis. gen. Karel Husárek
ministrem veř. prací, předseda Československé
obilní společnosti dr Ladislav Feierabend ministrem
zemědělství, primátor dr Petr Zenkl
ministrem soc. péče a předseda branného
výboru tělovýchovných organisací
dr Stanislav Bukovský, bývalý vyslanec
inž. Hugo Vavrečka a dr Ivan Parkány
i ministry. Zároveň pověřeni byli:
ministr spravedlnosti dr Fajnor řízením
ministerstva pro sjednocení zákonů a organisace
správy, ministr železnic brig. generál Kajdoš
řízením ministerstva pošt a telegrafů,
ministr soc. péče dr Zenkl řízením
ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné
výchovy a ministr dr Bukovský zatímním
řízením ministerstva školství
a nár. osvěty;
přípisem ze dne 5. října 1938,
č. j. 7642/1075/38 S m. r., že vláda zvolila
ve schůzi dne 5. října 1938 podle §u
71 úst. listiny náměstkem předsedy
vlády ministra vnitra Jana Černého;
přípisem z téhož dne, č. j. 7648/1773/53/38
S m. r., že rozhodnutím presidenta republiky ze dne
5. října 1938 pověřil předsedu
vlády řízením nejvyššího
úřadu hospodářského;
přípisem ze dne 6. října 1938, č.
j. 7672 S m. r., že vláda jmenovala rozhodnutím
ze dne 6. října 1938 na místo presidenta
republiky (§ 60 úst. listiny) posl. dr Jozefa Tiso,
úřadujícího místopředsedu
Hlinkovy slovenské ľudové strany, ministrem
pro správu Slovenska;
přípisem ze dne 7. října 1938, č.
j. 7705/909/S-38 m. r., že vláda jmenovala rozhodnutím
ze dne 7. října 1938 (na místě presidenta
republiky § 60 úst. listiny) Matúše Černáka,
profesora stát. reálky v Bratislavě, posl.
Pavla Teplanského, posl. Jana Lichnera a
dr Ferdinanda Ďurčanského, advokáta
v Bratislavě, ministry; přípisem předsednictva
min. rady ze dne 8. října 1938, č. j. 24.294/38
m. r., sděleno, že došlo mezi jmenovanými
slovenskými členy vlády k této dohodě
o rozdělení agendy: min. dr Tiso předsednictví
a vnitro, min. Černák školství,
min. dr Ďurčanský spravedlnost, soc.
péči a zdravotnictví, min. Teplanský
polnohospodářství, veř. práce
a finance, min. Lichner doprava;
přípisem ze dne 8. října 1938, č.
j. 7707/1076/S 38 m. r., že při podpisování
zákonů a nařízení podle ustanovení
§u 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís.
294 Sb. z a n., jakož i v případě nepřítomnosti
v ministerské radě, při vedení resortní
agendy atd. zastupují: p. předsedu vlády
arm. gen. Syrového jako ministra nár. obrany a ministra
pověřeného řízením nejvyššího
úřadu hospodářského náměstek
předsedy vlády ministr Černý,
min. Černého předseda vlády arm. generál
Syrový, min. dr Kalfuse min. dr Zenkl, min.
dr Bukovského min. dr Zenkl, min. dr Fajnora min.
dr Karvaš, min. dr Karvaše ve věcech obchodu
min. dr Feierabend, ve věcech Slovenska a Podkarpatské
Rusi min. dr Parkányi, min. dr Feierabenda min.
dr Karvaš, min. dr Zenkla min. dr Bukovský,
min. dr Parkányiho min. dr Karvaš, min. dr
Tisa min. dr Karvaš, min. dr Chvalkovského
předseda vlády arm. gen. Syrový, min.
inž. Vavrečku min. dr Karvaš, min. gen.
Husárka min. brig. gen. Kajdoš, min. gen. Kajdoše
min. divis. gen. Husárek;
přípisem ze dne 11. října 1938, č.
j. 7783/S-38 min. r., že vláda jmenovala rozhodnutím
ze dne 11. října 1938 (na místě presidenta
republiky - § 60 úst. list.) posl. Bródyho
ministrem pro správu Podkarpatské Rusi, sen. dr
Edmunda Bačinského a posl. Juliana Révaye
ministry;
přípisem ze dne 15. října 1938, č.
j. 7855/909/S-38 min. r., že vláda usnesením
ze dne 14. října 1938 zprostila podle §u 60
úst. listiny min. dr Fajnora k jeho žádosti
úřadu ministra spravedlnosti a ministra pro sjednocení
zákonů a organisace správy a zároveň,
že vláda ve funkci presidenta republiky pověřila
ministra zemědělství dr Feierabenda řízením
ministerstva spravedlnosti a ministerstva pro jednocení
zákonů a organisace správy;
přípisem z téhož dne, č. j. 7856/909/38-S
m. r., že vláda usnesením ze dne 14. října
1938 zprostila podle §u 60 úst. listiny min. dr Parkányiho
k jeho žádosti úřadu ministra;
přípisem ze dne 26. října 1938, č.
j. 8060/909/S 38 m. r., ze vláda usnesením ze dne
26. října 1938 zprostila podle §u 60 úst.
listiny Andreje Bródyho úřadu ministra
pro správu Podkarpatské Rusi, a zároveň
ve funkci presidenta republiky jmenovala vládního
tajemníka pro zemi Podkarpatoruskou Msgre Augustina Vološina
ministrem pro správu Podkarpatské Rusi.
Předseda vlády sdělil přípisem
ze dne 30. července 1938, č. j. 19.435/1938 m. r.,
že vláda předložila senátu k projednání
a schválení Národním shromážděním
návrh zákona, jímž se prodlužuje
na berní rok 1938 účinnost části
druhé, čl. 6 zákona ze dne 2. července
1936, č. 226 Sb. z. a n.
Přípisy ze dne 21. října 1938, č.
j. 25.424 až 25.430/38 m. r. sdělil předseda
vlády, že vláda podle §§ 47 a 60
ústavní listiny vrátila zákony:
1. o četnickém kázeňském a
kárném právu, odnětí četnické
hodnosti, přeložení do výslužby
v řízení správním a o umisťování
superarbitrovaných četnických gážistů
mimo služební třídy (k tisku 2189-II);
2. kterým se mění §§ 82 a 54 živn.
řádu a § 70 živn. zákona pro území
Slovenska a Podkarpatské Rusi (k tisku 1-IV);
3. o otvírací a zavírací hodině
obchodních místností v zemi Slovenské
a Podkarpatoruské (k tisku 4-IV);
4. o ochraně polního majetku (k tisku 3-IV);
5. o veřejné stráži zemědělské
(k tisku 2-IV);
6. jímž se mění a doplňují
některá ustanovení veřejnonotářských
řádů (k tisku 1083-IV);
7. o povinném ničení larev střečka
hovězího (k tisku 1326-IV).
Přípisem ze dne 2. listopadu 1938, č. j.
26.581/1938 m. r., sdělil předseda vlády,
že vláda odvolává podle svého
usnesení ze dne 25. října 1938 návrh
zákona o odstraňování stavebních
a komunikačních závad v obcích, předložený
senátu Národního shromáždění
dopisem předsedy vlády ze dne 27. listopadu 1937,
č. j. 28.986/37 m. r.
Posl. Jäkel (SdP) oznámil přípisem
ze dne 18. srpna 1938, že se vzdává posl. mandátu
dnem 31. srpna 1938.
Posl. dr Peters (SdP) oznámil přípisem
ze dne 5. listopadu 1938, došlým dne 7. listopadu
1938, že se vzdal poslaneckého mandátu.
Ministerstvo vnitra zaslalo vyhlášku ze dne 11. listopadu
1938, č. j. 91.604/1938-9, o zániku mandátů
některých členů Národního
shromáždění podle §u 2 opatření
Stálého výboru ze dne 27. října
1938, č. 253 Sb. z. a n.
Důsledkem ustanovení §u 1, odst. 1 a 2 uvedeného
opatření pozbyli dnem vyhlášení
tohoto opatření, t. j. dnem 30. října
1938 mandátu tito členové Národního
shromáždění: