Úterý 10. května 1938

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Sivák, dr Markovič, Langr, Košek, Vávra, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.

210 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Krofta, Mlčoch.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 15 hod. 21 min. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. dr Kellnerovi; na dnešní a příští schůzi posl. Beuerovi; na tento týden: posl. Axmannovi, Borkaňukovi, Fuščičovi, dr Korláthovi, dr Szüllömu.

Změny ve výborech.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. strany nár. socialistické posl. Tichého za zemřelého posl. Polívku.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Kliebra za posl. Hirteho.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců "Egyesült Országos Keresztényszocialista és Magyar Nemzeti Párt és Zipser deutsche Partei" posl. dr Holotu za posl. Esterházyho.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 4. května 1938, že senát projednal a schválil:

ve 114. a 115 schůzi dne 3. a 4. května 1938:

obchodní dohodu mezi republikou Československou a republikou Kolumbií, podepsanou v Bogotě dne 19. dubna 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 28. května 1937, č. 87 Sb. z. a n. (tisk 513-IV sen. 1937);

dodatkovou dohodu k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou ze dne 28. prosince 1925, sjednanou. v Praze dne 20. července 1937 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. srpna 1937, č. 200 Sb. z. a n. (tisk 577-IV sen. 193 7);

mezinárodní úmluvu o pracovní době ve sklárnách na automaticky vyráběné tabulové sklo, jejíž návrh byl přijat dne 21. června 1934 v 18. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě, a mezinárodní úmluvu o zkrácení pracovní doby ve sklárnách na výrobu lahví, jejíž návrh byl přijat dne 25. června 1935 v 19. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě (tisk 662-IV sen. 1938);

ve 115. schůzi dne 4. května 1938 ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovu zákona, jímž se mění §§ 1, 3 a 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 323 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 15. května 1936, č. 129 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a z přírůstku na majetku u majetku zabraného (tisk 693-IV sen. 1938).

Předseda senátu sdělil dále přípisem ze dne 4. května 1938, k tisku 1-IV sen. 1935, že senát usnesl se ve 115. schůzi dne 4. května 1938 učiniti posl. sněmovně návrh, aby lhůta daná §em 43 úst. listiny k projednání usnesení posl. sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 1865-II) o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 2189-II) byla prodloužena o dalších 6 týdnů.

Došly dotazy a odpovědi.

Dotazy:

posl. Vičánka min. financí o odlivu československého kapitálu do cizozemska (č. D 515-IV);

posl. Jobsta min. vnitra, že se proti zákonu ztěžuje shromažďovací činnost sudetskoněmecké strany, předseda Konrád Henlein (č. D 513-IV);

posl. Bruknera min. spravedlnosti, proč bylo zastaveno trestní řízení o usmrcení vojína Jana Imramovského v Praze (č. D 516-IV);

posl. inž. Peschky min. pro věci zahraniční a min. průmyslu, obchodu a živností o zprávách, podle kterých americký trh provádí bojkot německých podniků v Československé republice, protože se německé strany v Československu spojily (č. D 512-IV);

posl. Petráška min. železnic vo veci prepustenia z práce robotníka Vojtecha Németha pri odbore v Trenčíne (č. D 517-IV).

Odpovědi:

min. soc. péče na dotaz posl. dr Holoty č. D 475-IV;

min. železnic na dotazy posl. Knöchla č. D 453-IV a posl. dr Neumana č. D 455-IV;

min. vnitra na dotaz posl. Révaye č. D 435-IV;

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Révaye č. D 436-IV;

min. nár. obrany na dotaz posl. Révaye č. D 441-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Vládní návrhy: tisky 1341 a 1343 - přikázány výboru rozpočtovému, tisk 1345 - přikázán výboru ústavně-právnímu; tisk 1346 - přikázán výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému.

Návrhy tisky 1336, 1337, 1340 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 1348.

Interpelace tisky 1330 (I až XII), 1338 (I až XVI), 1339 (I až XI), 1342 (I až VI).

Odpovědi tisk 1331 (I až XIV).

Zápisy o 145. a 146. schůzi posl. sněmovny, proti nímž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 145. a 146. schůzi posl. sněmovny N. S. R. Č.

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Mostě ze dne 26. října 1937, č. Nt XI 224/37, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Zippeliuse pro přečin podle §u 279 tr. z. (č. J 306-IV);

téhož soudu ze dne 16. listopadu 1937, Nt XI 247/37, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Zippeliuse pro přestupek podle §u 2, případně §u 3 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. J 307-IV).

Odvolány imunitní žádosti.

V důsledku amnestie presidenta republiky ze dne 16. dubna 1937 odvolány byly imunitní žádosti za souhlas s trest. stíháním:

posl. Nickerla č. J 219-IV, pres. sdělení 80. schůze,

posl. Knorreho č. J. 229-IV, pres. sdělení 92. schůze,

posl. Maye č. J 232-IV, pres. sdělení 96. schůze,

posl. Oberlika č. J 236-IV, pres. sdělení 97. schůze,

posl. Sandnera č. J 245-IV, pres. sdělení 105. schůze,

posl. Knöchla č. J 253-IV, pres. sdělení 112. schůze,

posl. Němce (SdP) č. J 256-IV, pres. sdělení 112. schůze,

posl. Wollnera č. J 259 a 268-IV, pres. sdělení 112. schůze,

posl. inž. Schreibera a posl. Wollnera č. J 262-IV, pres. sdělení 112. schůze,

posl. inž. Lischky č. J 273-IV, pres. sdělení 112. schůze,

posl. G. Böhma č. J 303-IV, pres. sdělení 129. schůze,

posl. dr Zippeliuse č. J 306-IV pouze pokud se týče přečinu podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky a č. J 307-IV pouze pokud se týče zločinu podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme K projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 1321) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 632 a 64), jímž se propůjčuje vnitrostátní účinnost části III úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 17. listopadu 1937 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestání přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech (celní kartel) (tisk 1334).

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této osnově bylo sloučeno s jednáním o 3. odstavci pořadu, jímž jest:

3. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1137), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda, sjednaná v Praze dne 4. června 1935 o zrušení čl. 4 a 6 obchodní a plavební smlouvy mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 14. listopadu 1928, č. 163 Sb. z. a n. z r. 1929 a o zrušení ustanovení k čl. 1, bod 4, k čl. 1 a 2 a k čl. 4 závěrečného protokolu k této smlouvě (tisk 1192).

Důvodem navrhovaného sloučení jest, že jde o úpravu mezinárodních poměrů.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Námitek nebylo.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodajem při odstavci prvém pořadu jest p. posl. dr Kossey.

Zpravodaji při odst. 3 pořadu jsou: za výbor živn.-obchodní p. posl. Slavíček, za výbor zahraniční p. posl. dr Kozák.

Dávám slovo zpravodaji při odst. 1 pořadu, p. posl. dr Kosseyovi.

Zpravodaj posl. dr Kossey: Slavná sněmovno!

Za účelem zamezování podloudnictví, stíhání a trestání přestupků celních předpisů a vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech uzavírají státy vzájemné smlouvy, tak zvané celní kartely. Vedle našich trestních důchodkových předpisů, podle nichž se trestají celní přestupky, směřující proti československému celnímu důchodku, jest velmi účinnou pomůckou k jejich zamezení spolupráce celní správy s orgány celní správy sousedního státu, vzájemná ochrana celního důchodku, jakož i vzájemná pomoc při stíhání a trestání osob, které poškozují svým jednáním celní důchodek sousedního státu.

Československá republika má dosud takové úmluvy s Rumunskem. K těmto se přiřaďuje nyní celněkartelová úmluva s Maďarskem, která byla sjednána 17. listopadu 1937. Smlouva má 5 částí. Třetí část vyžaduje schválení Národním shromážděním, aby její účinnost mohla býti vnitrostátní, poněvadž jinak by nebyla v souladu s §em 111 ústavní listiny. Část třetí stipuluje totiž pro náš stát závazek stíhati celní přestupky v zákonu království Maďarského, k čemuž naše dosavadní zákony neposkytují podkladu.

Ústavně-právní výbor projednal shora uvedené usnesení senátu ve schůzi dne 26. dubna 1938, přijal toto usnesení senátu beze změny a doporučuje je posl. sněmovně k ústavnímu schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor živn.-obchodní, při odst. 3 pořadu, p. posl. Slavíčkovi.

Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno!

Zpráva výboru živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu tisk 1137 jedná o obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a Jugoslavií. Titul nese: Zpráva výboru živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 1137), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dohoda, sjednaná v Praze dne 4. června 1935 o zrušení čl. 4 a 6 obchodní a plavební smlouvy mezi republiko u Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 14. listopadu 1928, č. 163/1929 Sb. z. a n., a o zrušení ustanovení k čl. 1, bod 4, k čl. 1 a 2 a k čl. 4 závěrečného protokolu k této smlouvě.

Pravidlem jsou obchodní smlouvy sjednávány na základě ustanovení o nejvyšších výhodách, ale v mnohých případech jednotlivé státy sjednávají mezi sebou t. zv. smlouvy preferenční.

Jednou z nich také byla a jest obchodní a plavební smlouva mezi republiko u Československo a královstvím Jugoslavií ze dne 14. listopadu 1928, č. 163/1929 Sb. z. a n., která v čl. 4 a 6 resp. v závěrečném protokolu k čl. 1, bod 4, k čl. 1 a 2 a k čl. 4 zaručuje zásadu stejného nakládání. Citovaná ustanovení byla Jugoslavii na závadu při sjednávání některých obchodních smluv se státy, kterým nemohla z určitých důvodů poskytnouti stejné výhody, pokud jde o nakládání s příslušníky a společnostmi cizího státu na území Jugoslavie, jaké jsou zaručeny československým příslušníkům a společnostem výše uvedenými ustanoveními platné obchodní a plavební dohody československo-jihoslovanské. Z tohoto důvodu požádala jihoslovanská vláda, aby se Československo výše zmíněných ustanovení obchodní a plavební smlouvy zřeklo. Československá vláda zaujala v uvážení celkové situace k této žádosti kladné stanovisko.

Živn.-obchodní výbor doporučuje posl. sněmovně tuto dohodu ke schválení připojeným obvyklým schvalovacím usnesením.

Doporučuji, aby plenum sněmovny tuto dohodu o obchodní a plavební smlouvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií schválilo. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji k odst. 3 pořadu, za výbor zahraniční, p. posl. dr Kozákovi.

Zpravodaj posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!

Obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 14. listopadu 1928, č. 163 Sb. z. a n. z r. 1929, zaručuje ve čl. 4 a 6, resp. v závěrečném protokolu k čl. 1, bod 4 a k čl. 1, 2 a 4 stejné nakládání. Vypadá to prakticky jako doložka nejvyšších výhod. Dohoda sjednaná v Praze dne 4. června 1935 navrhuje, aby tyto články byly škrtnuty. Nežli přikročím k vysvětlení důvodů, které k tomu vedou, uvedu, jak dotyčné články, jež byly škrtnuty, znějí: Článek 4 zní takto (čte): . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Kozák (pokračuje): "Příslušníkům jedné smluvní strany nebudou na území druhé strany ukládána břemena nebo daně, dávky nebo příspěvky jakéhokoliv druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou ukládány vlastním příslušníkům."

Totéž platí o společnostech, o nichž se mluví v čl. 2 této smlouvy. V čl. 2 to zní takto: "Akciové a jiné společnosti obchodní všeho druhu, zahrnuje v to i společnosti průmyslové, peněžní, dopravní, plavební a pojišťovací, které mají sídlo na území jedné smluvní strany a které jsou podle zákonů této strany tam po právu ustanoveny, budou také na území druhé strany uznány za právně existující. Budou oprávněny uplatňovati i na území této druhé strany, zachovávajíce její zákony a nařízení, před soudy a správními úřady, všechna svá práva a obzvláště právo vystupovati před soudy jako strana žalující anebo žalovaná."

Čl. 6, jenž byl škrtnut, zní takto: "Smluvní strany projevují ochotu, že ve zvláštní dohodě upraví otázku zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, příslušníků jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, jakož i že upraví otázku jejich sociálního pojištění."

Zmíněné odstavce ze závěrečného protokolu ke smlouvě z r. 1928 znějí takto:

K čl. 1, bod 4: "S příslušníky jedné smluvní strany, kteří měli v den vstupu v účinnost této smlouvy oprávnění na území druhé smluvní strany se usaditi neb o provozovati obchod, živnost nebo plavbu, nebo kteří byli zaměstnáni jako dělníci nebo zaměstnanci, se bude zacházet, pokud jde o výkon dotyčné jejich činnosti, jako s vlastními příslušníky."

Závěrečný protokol k čl. 1 a 2 zní takto: "Smluvní strany vyslovují ochotu, že budou s největší blahovůlí rozhodovati o žádostech jednotlivých podniků, ať patří jednotlivcům nebo společnostem, kterým se již dostalo práva působnosti na jejich území, ve věcí zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, kteří jsou příslušníky druhé smluvní strany".

Konečně text čl. 4 zní: "Příslušníci jedné smluvní strany, zaměstnaní jako dělníci anebo zaměstnanci na území druhé strany, budou, pokud jde o zdanění, postaveni na roveň vlastním příslušníkům. Zaměstnavatelé, kteří by takové dělníky anebo zaměstnance zaměstnávali, nebudou z tohoto důvodu více zdaněni, než kdyby zaměstnávali vlastni příslušníky."

Slavná sněmovno, bylo nutno, abych uvedl tyto citáty doslovně, poněvadž z nich vyplývá, že míra vzájemných výhod, kterou si obě země poskytovaly, byla neobvykle veliká a překračovala míru výhod, poskytnutou kterémukoliv jinému třetímu státu a jeho obyvatelům. To se stalo příčinou jistých těžkostí v Jugoslavii.

V určitých případech, když království Jugoslavie sjednávalo obchodní smlouvy s jinými státy, bylo poukazováno na tyto preference a byly žádány doložky podobné. Zejména to platilo o království italském. V některých případech jich Jugoslavie z vlastních důvodů, jež nám nepřísluší zkoumati, nemohla poskytnouti. Ale ony státy se cítily morálně v právu zakládati na tom žádost o doložky nejvyšších výhod. Proto navrhl tehdejší ministr zahraničních věcí Jevtič notou ze dne 4. června 1935 dr Edvardu Benešovi vynechání těchto bodů z uvedené smlouvy jugoslávsko-československé. Protokol byl podepsán 4. června 1935.

Slavná sněmovno, to nebyla pouhá automatická rovnost v podmínkách. Konec konců automatická rovnost sama sebou mnoho nenapovídá a zakládá jenom jakýsi formální princip. Hlavní věcí jest náplň smluv. Při dobrých stycích mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavie nemusí dojíti k valnému faktickému zhoršení. Byli jsme ujišťováni, že prakse zůstane dosti nezměněná. Další vývoj obchodních vztahů mezi naší republikou a královstvím Jugoslavie zůstává, jako byl dříve, otázkou hodně zahraničně-politickou a také vnitropolitickou otázkou obou států. A na vývoji jejich vzájemných styků, jejich vnitřních i vnějších zájmů, na dalším vývoji malodohodových styků bude záviseti, jak v praksi se bude uplatňovati a jaké bude míti důsledky škrtnutí mnou citovaných bodů. My si přejeme upřímně, aby se tak dálo v duchu co nejlepším a k vzájemné prospěšnosti.

Zahraniční výbor posl. sněmovny jednal o uvedené doložce k obchodní a plavební smlouvě československo-jugoslávské a připojil se k usnesení výboru živn.-obchodního a doporučuje mými ústy posl. sněmovně tuto dohodu ke schválení. (Souhlas.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP