Úterý 5. dubna 1938

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, ktorým je pán posl. dr Eichholz.

Posl. dr Eichholz (německy): Slavná sněmovno!

Sudetskoněmecká strana nemůže souhlasiti s předloženou osnovou zákona o. poplatkovém ekvivalentu, poněvadž v tom vidíme nevhodnou majetkovou daň z obecního majetku. S touto osnovou však nemůžeme souhlasiti také proto, ježto přichází od vlády, ve které ještě dnes sedí ministr dr Franke, jenž jest schopen v takové době, jako jest dnešní, vydati prvního dubna výnos, který jest jednostranně namířen proti sudetskoněmeckým učitelům a profesorům, kteří se v poslední době připojili k jednotnému hnutí sudetského němectví. Jest zcela jasné, že tento výnos pana ministra dr Frankeho jest namířen proti sudetskoněmeckému učitelstvu, pokud se hlásí ke Konrádu Henleinovi, a jest jich převážná většina. My jsme až dosud takového výnosu od pana ministra nezažili. On až dosud přehlížel, že jsou soc. demokraticky organisovaní učitelé jako říšské sjednocení soc. demokratických učitelů, a tu neměl žádnou starost, že se tyto učitelské organisace snad provinily proti určitým paragrafům služební pragmatiky. Dokonce uznal jako ministr za správné zúčastniti se schůzí tohoto říšského sjednocení učitelů a konati přednášky.

Tento výnos jest však také protiprávním útokem na ústavní základní práva. Neboť on přímo vylučuje právo volného projevu mínění, které se podle §u 117 ústavy zaručuje všem státním občanům. Neboť pan ministr nařizuje v tomto výnosu dozorčím osobám pod osobní odpovědností, aby při vykonávání svého dozoru v naznačeném směru věnovaly co největší pozornost výchově a také vyučování žáků, jakož i chování učitelů a profesorů ve škole i mimo školu. Zároveň však přehlédl, že se v §u 117 ústavy praví (čte): "Každý může v mezích zákona projevovati své mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a pod. Výkon tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém poměru". My jsme to zažili právě mezi sudetskými Němci, že na sta učitelů v r. 1933 bylo jenom proto disciplinárně potrestáno, poněvadž poctivě spolupracovali ve straně, která až do toho dne byla zákonem uznávána a která ostatně také zde v parlamentě byla zastoupena. Tyto disciplinární tresty nebyly do dneška ještě zrušeny, naopak příště lze je očekávati znovu, neboť tento výnos dává přímo dozorčím orgánům možnost provozovati znovu slídění po smýšleni a sudetskoněmecké učitele a profesory vystaviti vlně persekucí. Jsou zde, jak to můžeme zjistiti ve všech zákonech, a také v předložené osnově zákona o poplatkovém ekvivalentu, zase dokořán otevřeny dveře volnému uvažování úřadů. Při tom se také přehlíží, že není zákona, který by zakazoval projevovati volné mínění. Přehlíží se, že to není zakázáno ani služební přísahou ani služební pragmatikou. My proto nevidíme v tomto výnosu pouze ostrý útok proti sudetskoněmeckým učitelům a profesorům, nýbrž nadto vyzvání všech sudetských Němců. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Pravíme s tohoto místa, že nás takovýto výnos pana ministra nezastraší, prohlašujeme sudetskoněmeckým učitelům a profesorům odtud, že všichni sudetští Němci stojí za sudetskoněmeckými učiteli a profesory. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké. - Předsednictví převzal místopředseda Vávra.)

Tento výnos jest však také, když uvažujeme o dnešní situaci, ve které se stát nalézá, neodpovědný, přímo nebezpečný. Na jedné straně dělá se uvnitř i zevně tak, jako by nebylo jiného cíle a jiného přání než dosíci poctivého dorozumění se sudetskými Němci, a na druhé straně jest československý ministr, který jest dnes ještě v úřadě a opovažuje se tímto způsobem příkře se chovati k sudetským Němcům. (Souhlas poslanců strany sudetskoněmecké.) Tážeme se pana ministra, zda by někdy bylo bývalo možné vydati takový výnos proti oněm učitelům v československých menšinových školách v sudetskoněmeckém jazykovém území, kteří podstatně přispívají k zneklidňování a k otrávení ovzduší. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Tážeme se pana ministra, zda by byl někdy považoval za nutné zabrzditi zde boj, který vedou českoslovenští učitelé v čele Jednot proti domácím sudetským Němcům. Když jsme podávali interpelace a potvrzovali tyto věci skutečnostmi, když tam dokazujeme, jak českoslovenští učitelé v německém jazykovém území dávají se do služeb odnárodňování, béře se to v odpovědích na lehkou váhu a dělá se tak, jako kdyby to nebyla pravda. Při tom se toho dožíváme denně znovu.

Vidíme proto v tomto výnosu jednostranně a jasně proti většině sudetských Němců namířené opatření ministrovo. (Posl. Kut: Nemyslel on to na bolševiky?) To jest přece docela jasné proto, že on právě v této době vydal nařízení, v době, kdy se sudetskoněmecké učitelstvo a profesoři přihlásili jednoznačně ke Konrádu Henleinovi. Jest to tak zřejmé, že tu nepotřebujeme mysliti, že jest to namířeno na bolševiky. (Hluk. - Výkřiky.) To nemyslí na bolševiky. (Hluk. - Místopředseda Vávra zvoní.)

My zde pravíme: Tento výnos jest také . . . (Hluk.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci.

Posl. dr Eichholz (pokračuje): Zjišťuji, že také posl. Jaksch nemluvil k věci. Tento výnos jest také proto odmítnouti, poněvadž dokazuje, že jest dnes ještě ministr, jenž zaspal vývoj od r. 1919. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) My bychom ho nazvali politickou šípkovou Růženkou, která jest stále ještě zajata v tomto spánku. Chceme jasně říci, že rok 1938 není již rokem 1919. Chceme také panu ministrovi připomenouti, že to byl úředník ministerstva, vládní rada Vojta Beneš, jenž před krátkým časem vyzval německé moravské učitele, aby byli politicky činnými. Tehdy pan ministr nepovažoval za nutné vydati takový výnos? (Posl. Kut: A to jsme tu tenkrát vytýkali. Učitel patří do školy a ne do politiky!) Zjišťuji, že sudetští Němci neustanou, dokud tento výnos nebude odvolán, a že jest sudetským Němcům nemožné mluviti s mužem, jenž tento odbor takto spravuje.

Když se tyto věci zjišťují v našich novinách, podléhá to zabavení. Dnešní úvodník v časopisu "Zeit", jenž považoval za nutné celou záležitost rozvinouti a zabývati se výslovně tímto výnosem, byl zcela zabaven. Já myslím, že dnes vědí nejen sudetští Němci a nejen Československo, nýbrž celý svět, o co jde, a když pan ministr usiloval ještě před nedávnem dostati snad ministerstvo zahraničních věcí, bude mu nynější ministr zahraničních věcí právě tak málo vděčným jako předseda vlády za takovýto výnos. (Hluk.) V téže době . . . (Výkřiky poslanců komunistické strany: Učitelé jsou fašističtí!) Dokažte to, pane kolego! (Hluk. - Místopředseda Vávra zvoní.)

V téže době, kdy se takto chtějí zavázati učitelům ústa, snížiti učitele k směšným figurám mezi sudetskými Němci, bylo uznáno za důležité vydati zákaz schůzí, jenž jest opět namířen jen proti sudetským Němcům. Říkám vám: Se zákazy nikdy nerozřešíte problémy. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Máme-li před očima celý vývoj sudetskoněmecké školy a sudetskoněmeckého učitelstva a profesorstva, musíme říci, že jest to jedinečné mučednictví, a nezbývala proto také německým stranám žádná jiná cesta než najíti cestu domů, k velkému jednotnému hnutí Konráda Henleina. Když posl. Jaksch zde zjišťoval, že bývalé německé aktivistické strany, křesťanští sociálové a Svaz zemědělců zradili aktivismus, zjišťujeme my: Jejich vstup do velkého jednotného hnutí bylo jenom doznání, že se zhroutila politika, čemuž jenom posl. Jaksch dnes nevěří. (Posl. Beuer [německy]: Nebudeme trpěti, aby škola sloužila fašistickým účelům! - Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) A my nebudeme trpěti, abyste vy mluvili do německé školy, poněvadž nemáte žádné právo mluviti za Němce. (Potlesk poslanců strany sudetskoněmecké.) Zjišťuji, když vy budete dělati zde a v zahraničí propagandu s oním vysoce vyvinutým sudetskoněmeckým školstvím, tedy prohlašuji, že nemáme nic ze školství sudetských Němců, jež má pouze německý vyučovací jazyk, ale není proniknuto německým duchem. (Hluk.) Končím tedy slovy, kterými končí dnešní úvodník v časopisu "Zeit": Pro politiku dorozumění a pro sudetské Němce se stal dr Franke nesnesitelným. Kdo chce poctivého dorozumění, tomu musí býti jasno, že jest nejvyšší čas, aby dr Franke jako ministr odstoupil. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Bródy. Dávám mu slovo.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno!

Předložená osnova zákona o poplatkovém ekvivalentu by patřila k prozkoumání a schválení karpatoruskému sněmu. Poněvadž ho dosud není, musím prohlásiti, že my, zástupci karpatoruského lidu, nemůžeme dáti souhlasu ke všelikým takového druhu rozhodnutím sněmovny o našem majetku.

Karpatoruský lid byl povolán, aby sám rozhodoval o všech svých hospodářských otázkách, ale poněvadž dosud nebyl svolán sněm, jest nyní karpatoruský lid nucen k tomu, že musí bojovati i o nejprimitivnější práva občanské svobody, která se beze všeho přiznávají občanům historických zemí. Proto jsem zplnomocněn, abych jménem karpatoruského národně uvědomělého autonomního sjednocení učinil toto prohlášení (čte):

Neustálou zaujatost užhorodské censury proti oposičnímu karpatoruskému tisku autonomní Podkarpatské Rusi považujeme za hrubé porušování ustanovení ústavní listiny Československé republiky orgány československé výkonné moci na Podkarpatské Rusi, kterážto ustanovení mají chrániti a zajišťovati svobodu slova a tisku; proti tomuto postupu protestujeme s tohoto místa co nejrozhodněji.

Zároveň konstatujeme, že se nám v našem ruském oposičním tisku na Podkarpatské Rusi dnes již nejen zakazuje uveřejniti co nejloyálnější kritiku československé vlády nebo jejích orgánů, nýbrž i prosté zákonité požadavky lidu.

Naše časopisy "Russkij Věstnik" a "Naš Puť" skoro v každém čísle se zabavují již nikoliv pro obsah jejich článků, nýbrž prostě proto, aby se nám způsobily velké hmotné škody a zároveň aby se nám překáželo předem informovati naše voliče o nynějších událostech a o rubu vnějšího a vnitřního politického života v republice.

My jsme již několikráte protestovali u pana ministra spravedlnosti dr Dérer a proti tomuto porušování ustanovení ústavní listiny československého státu, zajišťujících aspoň v mezích ustanovení zákona obranu republiky svobodu slova a tisku, ale beze všeho úspěchu, neboť i když pan dr Dérer, ministr spravedlnosti, slíbil, že uloží užhorodské censuře, aby zachovávala tutéž míru přísnosti jako censura v historických zemích, jeho sliby nebyly ani jednou splněny.

Karpatoruský oposiční tisk přihlíží k nynější kritické situaci republiky a zdržuje se všeho, co by mohlo škoditi jejím zájmům.

Důkazem toho jest i to, že košický vrchní soud již několikrát zrušil rozhodnutí o zabavení našich časopisů "Russkij Věstnik" a "Naš Puť"; užhorodská censura se však na to naprosto neohlíží, čehož postačitelným důkazem jest, ukážeme-li na zabavení posledních čísel časopisů "Russkij Věstnik" a "Naš Puť", poněvadž uveřejnily memorandum československé vládě, které společně s námi podepsali i koaliční zástupci Národního shromáždění pan posl. dr Pavel Kossey, pan posl. Petr Židovský a pan sen. dr Edmund Bačinský.

Z tohoto memoranda škrtla užhorodská censura toto (čte): "Že nebyla splněna tato ustanovení st. germainské smlouvy a ústavní listiny Československé republiky, umožnilo a přímo způsobilo rozličného druhu pokusy a odnárodňování našeho ruského lidu." Dále: "A nehledě k tomu kulturní výbor sněmovny Československé republiky přijal na základě nepravdivých a jednostranných informací posl. Révaye resoluci, podle které se mají v našich školách prováděti nové pokusy. Považujeme to za nepříslušné vměšování výboru do našich vnitřních kulturně jazykových věcí, neboť právo rozhodovati o nich přísluší výlučně jen sněmu Podkarpatské Rusi. Proto my, podepsaní karpatoruští zákonodárci, co nejrozhodněji protestujeme proti těmto pokusům a žádáme, aby se k resoluci kulturního výboru posl. sněmovny nebralo vůbec žádného zřetele." Censura tedy vybílila v memorandu samo jádro za tím účelem, aby karpatoruská veřejnost nemohla poznati, v čem souhlasí všichni karpatoruští zástupci lidu.

Rovněž tato censura vytrhla z naší výzvy ke všem karpatoruským členům Národního shromáždění Československé republiky tyto části: "Dnes nemůže nikdo popírati, že pokusy československé vlády s t. zv. autonomií po etapách způsobily lidu jen zklamání a samé vládě republiky novou zkušenost v tom směru, že udělením sinekur několika osobám nelze uspokojiti karpatoruský lid."

Z návrhu karpatoruských zástupců censura vytrhla tento požadavek: ťIhned odevzdati na autonomním "území Rusů na jih od Karpat" celou výkonnou moc do rukou Rusů.Ť

Censura to udělala proto, aby karpatoruský lid nemohl přesně a určitě poznati, čeho požadují jeho zástupci pro něho, a proto aby byl ponechán právě v nynějším neklidném stavu vlnám fantasie, které v žádném případě dnes neslouží zájmům republiky. To se týká našeho oposičního tisku, časopisů "Russkij Věstnik" a "Naš Puť".

A zase v téže době vláda vydala nařízení, jímž se zakazují všechny veřejné schůze, ba i všechny důvěrné schůze. Jinými slovy: nám, oposici, jest právě při urychleném průběhu politických událostí vůbec zakázáno konati schůze s našimi voliči, kteří nemohou věřiti jednostranným zprávám vládního tisku, ale rovněž se nemohou dobře a řádně informovati prostřednictvím svých zástupců a svého tisku, jsou tedy odkázáni na tichou nesvědomitou podzemní agitaci nepřátel státu, a za to my, zástupci národně uvědomělého autonomního sjednocení, nemůžeme nésti odpovědnost, a proto také se tážeme pana předsedy vlády dr Hodži, je-li ochoten naříditi, aby osoby vykonávající užhorodskou censuru byly ihned odstraněny, a naříditi, aby svoboda slova a tisku na Podkarpatské Rusi byla ihned zabezpečena v mezích zákonitých ustanovení?

Neučiní-li toho pan předseda vlády a vláda, nemůže od nás žádati, abychom nehájili svému lidu těchto přirozených práv svobody všemi prostředky, které v mezích zákonů budeme míti po ruce, bude-li potřebí, i tiskem našich pokrevních bratří v Americe.

Místopředseda Vávra (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Jaross. Dávám mu slovo.

Posl. Jaross (maďarsky): Vážená snemovňa!

Československá republika je týchto čias vo svetlách reflektorov Europy. V dobe, kedy to konštatujeme, pripadá nám tento parlament a vôbec politický život so zakázanými shromaždeniami tak, ako keby sme boli v tomto reflektorovom osvetlení utlumili všetky papršleky, aby sa kontúry čo nejviac zamlžily.

Mám za to, že táto politika nie je správna. Nie je správna preto, lebo z pochybností zvedajú sa chumáče hmly, ktoré zastierajú čistý obzor pred europskou verejnosťou, čo môže byť jednou z príčin toho, že po celej Europe rozletujú sa chýry, na čo poukazujú výstižné príklady niektorých francúzskych a anglických deníkov.

Postavíme-li do peršpektívy dejín osnovu zákona, predloženú snemovni, ukáže sa, že je to tvorba naprosto nepatrnej významnosti. Skúmame-li však povahu tejto osnovy zákona, musíme konštatovať, že parlament zachoval i tuná dôslednosť k istému smeru, ktorý sa vyznačuje tým, že na šíju občanov kladieme bremená, dôsledne väčšie a ťažšie bremená. Lebo nepamätám sa, vážená snemovňa, na takú osnovu zákona, kde by sa tejto snemovni bolo navrhovalo sníženie bremien občanov.

Osnova o poplatkovom ekvivalente je vlastne bernou osnovou a berným zákonom z doby Márie Terezie. Do istej miery iná bola praks v krajinách starého Uhorska a iná v krajinách historických. Tento návrh chce unifikovať. Ale ako unifikuje? Tak, že prejíma z každej zemepisnej časti štátu právnu postípnosť a právny systém, ktorý znamená väčšie bremeno pre poplatníka. Uhorský berný systém, zavedený na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, pracoval s vyššími sadzbami, ale užší bol rozsah zákona. Naproti tomu v zemiach historických boly sadzby nižšie, ale o to všeobecnejší bol rozsah berného zákona. Teraz tieto dva systémy unifikujete tak, že prejímate sadzby vyššie i širší právny rozsah. Za tejto okolnosti vyznačuje sa výsledok unifikácie povahou vyššieho zdanenia v každom ohľade, čo znamená ťažkú ťarchu v prvom rade pre obce.

Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi bolo obecné imanie oslobodené od poplatkového ekvivalentu. Vo smysle tejto novej osnovy zákona budú i týmto poplatkom zvlášte zdanené obecné statky v obciach, ktoré už i dosiaľ sotva mohly udržať rovnováhu vo svojich domácnostiach. A v dôsledku toho, čo sa obciam dá zo sanačných fondov, to sa im zas druhou rukou vezme. Je to začarovaný kruh, ktorý má smysel iba štátnofiškálny a neberie právny ohľad na poplatný podmet. Túto osnovu zákona nemôžem ani ja ani moja strana prijať.

Pán predseda vlády vo svojej rozhlasovej reči - a som inak toho názoru, že by bolo bývalo o veľa správnejšie, keby ju bol predniesol tuná, pred verejnosťou parlamentu vyjadril sa, že dosavádne práva menšinové budú systematicky kodifikované a do istej miery i rozšírené. Nazdávam sa, že potajmu súhlasí so mnou každý člen tejto snemovne, že otázka vnútropolitickej i zahraničnopolitickej rovnováhy v podstate veľmi závisí od obsahu tejto osnovy.

Už teraz vopred musím konštatovať, že táto osnova len vtedy bude môcť vyriešiť isté rozvahové úkoly, odváži-li sa raziť si novú cestu tam, kde predsudky, zavedenosť a falošné prízraky zastierajú čistý horizont.

Lebo, vážená snemovňa, jeden sen bol už dejinami pohrbený. Tento sen je idea národného štátu československého. Dnes už musí nám to byť jasné, a tiež politická verejnosť československá musí kľudne priznať svoje mea culpa, keď vysloví spolu s nami, že tento štát nie je štátom Čechov a Slovákov, lež spoločným štátom všetkých národných skupín a národov: českého, slovenského, nemeckého, maďarského, rusinského a poľského. Toto povedomie mal so sebou priniesť vo svojej ústave a vo všetkých svojich zákonoch.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP