Úterý 5. dubna 1938

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Jaksch. Dávám mu slovo.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno! Dámy a pánové!

Předložená osnova zákona upravuje jeden z nejsložitějších oborů našich veřejných dávek. Bylo to již dávno přáním obyvatelstva poznati pokud možno přesně rozsah svych povinností a tím získati základnu pro své rozklady s finančními úřady. Osnova přináší v některých bodech vytouženou přesnost, i když nemůže býti možnost volného uvažování, jíž litoval pan řečník přede mnou, docela vyloučena. Přece však bylo v jednání rozpočtového výboru dosaženo toho, že byla do osnovy nyní předložené přijata řada zlepšení. Vítáme tato zlepšení, která nám ulehčí zaujmouti kladné stanovisko k předložené osnově zákona a pro ni hlasovati.

Dámy a pánové, bývá starým zvykem parlamentarismu, že zákonodárci při projednávání povinností obyvatelstva uvádějí také přání tohoto obyvatelstva vůči státu a proto považuji, dámy a pánové, za svůj úkol, zmíniti se v této řeči o některých problémech hospodářského a sociálního rázu. Nechť to však nevzbuzuje dojem, jako bychom měli důvod s tribuny této sněmovny vyhýbati se politické rozpravě o aktuálních otázkách. Chceme se v této vážné situaci přidržeti jednoho rčení britského státníka Chamberlaina, jenž v jedné ze svých řečí prohlásil, že jsou situace, ve kterých politik musí mluviti tlumeným hlasem, ježto jest nebezpečí, že by hlasitá řeč mohla s sebou strhnouti lavinu s nedozírnými následky.

Toto stanovisko britského ministerského předsedy chci, než přejdu k hospodářským a sociálním věcem, výslovně připomenouti váženým kolegům ze sudetskoněmecké strany. Myslím, že to byl kol. dr Neuwirth, jenž nedávno v jednom projevu v Liberci prohlásil asi toto: "My - tím myslil patrně přívržence sudetskoněmecké strany - jsme senem na půdě nedbalého hospodáře; nebude naší vinou, když jednoho dne počne toto seno hořeti." Necituji zde doslova, nýbrž zpaměti a nechtěl bych, aby se z toho vyvinula slovní potyčka.

Dámy a pánové, toto srovnání jest příznačné. Pravím zde se stanoviska svého klubu a 300.000 dělnic a dělníků, které máme čest zastupovati: Není pro nás žádnou útěchou, abych zůstal u obrazu kol. dr Neuwirtha, jestliže spolu shoříme, jakmile vypukne oheň. My nechceme, aby dům, ve kterém již jednou společně s Čechy a Slováky bydlíme, zašel v plamenech. Máme spíše zájem na úkolu, jej úplně a obyvatelně zaříditi pro všechny jeho občany a občanky, bez rozdílu národnosti. Německá soc. demokracie jest a zůstane přední bojovnicí dorozumění mezi svobodnými a rovnoprávnými národy. Proto máme mimořádný zájem, aby bylo dosaženo počínaje 18. únorem 1937 na širokém podkladě předsevzatých jednání obsáhlé a trvalé úpravy tisíciletého sousedského poměru Čechů a sudetských Němců. Má-li se dílo podařiti a toho si přejeme z plna srdce - jest především potřebí uklidnění a vyčištění ovzduší.

Tím jsem, dámy a pánové, dospěl k hospodářské otázce, s níž se zabývati jest mým dnešním úkolem. Bylo by osudnou chybou, kdybychom v příštích měsících věnovali svou všechnu sílu a pozornost jen národnostně-politickým otázkám a při tom přehlíželi, že jest velmi naléhavé rozřešiti v zájmu země a jejího obyvatelstva také otázky hospodářské a sociální. Vůbec se musí dnes více než kdy jindy posunouti do popředí základní skutečnost, že trvalý národnostní mír lze vůbec založiti jen na půdě hospodářské prosperity. Číslice nezaměstnaných, které právě byly uveřejněny posledním dnem březnovým v dnešních listech, zdají se opravňovati přes veškeré dělání zmatku a všechna pesimistická proroctví k jistému úměrnému optimismu. Ovšem nesmějí číslice nezaměstnaných ve své dnešní výši býti také žádným důvodem k bezstarostnosti. S touto osudnou skutečností trvalé nezaměstnanosti nejméně čtvrt milionu práce schopných lidí musí se počítati také za letní sezonní konjunktury. S tím se nesmí nikdo ve státě, žádný odpovědný politik a žádný odpovědný národohospodář smířiti.

Vážené dámy a pánové! Pokládám za svou obzvláštní povinnost obrátiti pozornost českých kolegyň a kolegů na stav, který jest pramenem znepokojení a starosti pro nás všechny. Stále ještě značná nezaměstnanost se usadila rozhodně v okrajových oblastech státu, v oněch okrajových oblastech, které se staly předmětem politického a propagačního zápasu, jenž nemá sobě rovného. Jak velice se rozlišuje rozsah nezaměstnanosti ještě stále po stránce národnostní a územní, bylo znovu zdůrazněno předešlou sobotu na schůzi hlavního svazu průmyslu referentem Mühligem. Uvádím jen několik číslic: V únoru 1938 odpovídá 100 nezaměstnaných v českých okresech 169 nezaměstnaným v okresech s 20 až 80% německého obyvatelstva a 280 nezaměstnaných v okresech s více než 80% německého obyvatelstva. Vážené dámy a pánové! Těmito číslicemi jest vylíčen opravdově tragický stav. Podél státní hranice o 1.000 nebo ještě více kilometrech, která nás nyní spojuje se zvětšenou Německou říší, vidí lidé, naši lidé, že jest tam více práce, práce, která jest částečně výše odměňována než u nás. Jest vedle toho nesporno, že možnosti zaměstnání v Praze a ve středních Čechách - Moravu jest v této souvislosti jako zvláštní případ vyloučiti jsou nesrovnatelně lepší než ve vysoce průmyslových okrajových oblastech.

Takové, dámy a pánové, jest demokraticko-republikánské smýšlení německého dělníka, zřízence a nezaměstnaného takřka pod vražedným tlakem kleští. Prostý člověk se netáže, jakými prostředky byla v sousedním Německu zahájena hospodářská konjunktura, on se netáže, k jakým důsledkům musí vésti tato zbrojní konjunktura, on vidí jen a slyší to denně z tuctu rozhlasových stanic, že je tam na druhé straně více práce než v jeho vlasti, že jsou tam větší možnosti vydělati si kus chleba.

Dámy a pánové! Znám ve svém volebním kraji ve vlasti těchto chodců do Saska a Bavorska, v okresech Tachov, Horšovský Týn, Planá, Stříbro a Mariánské Lázně, ne málo případů, kde musili staří řemeslníci a staří sociální demokraté strčiti členskou knížku SdP do kapsy, aby na druhé straně hranic nalezli práci, poněvadž předložení této členské knížky jest předpokladem přijetí do práce. Tito lidé zůstali, čím byli, tito lidé se nedají ve svém smýšlení koupiti za několik týdenních platů a často přicházejí s těžkým srdcem ke mně a říkají: (Výkřiky: Odstoupit!) Ne, oni říkají: Kdybych zde na nouzových pracích vydělával 120 Kč týdně, zůstal bych raději doma a vydělával bych si zde svůj chléb!

Dámy a pánové, nezapomínejte, jaké zhoubné účinky má tento stav trvalé nezaměstnanosti na dorůstající mládež. Setkáváme se často s oním tragickým typem mladého člověka, který jest povinen vojenskou službou, aniž mohl vykázati tříměsíční nepřetržitou práci, aniž dosáhl předpokladu, aby vůbec byl zařazen do péče o nezaměstnané nebo do vyživovací akce. Tito mnozí, od roku a dne nezaměstnaní mladí lidé jsou nyní oslněni možností, že by mohli najíti v zahraničí práci budoucnost a existenci. Dámy a pánové, jest mužné a udatné přiznati spáchané politické chyby a tím utvořiti předpoklady k jejich odstranění. Musí se uznati, že se bohužel málo stalo ve všech těch minulých letech pro nezaměstnanou mládež. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.) Nemůže se zamlčeti, že z vyživovací akce, která již při svém zavedení představovala skrovnou formu krisové péče proti výkonům jiných demokratických zemí, že z této vyživovací akce v provádění přímo sadistických úsporných opatření zůstal jen zbytek opravdové krisové péče. Nebudiž přehlédnuto, že se všelicos stalo v oboru obstarávání práce a produktivní péče o nezaměstnané. Ovšem musí však býti řečeno: I to co se stalo, bylo příliš málo uvedeno v soulad, nebylo to učiněno včas a ne plánovitě. Nyní však, slavná sněmovno, klepá železná nutnost na dveře vládních úřadů, aby jednaly rychle a velkoryse pomohly.

U příležitosti jedné rozpravy, kterou jsme nedávno vedli v Praze před nestranným forem, radil jeden český řečník vládě, učiniti především jedno, aby způsobila uklidnění: aby nejprve nouzi trpící pohraniční oblasti bombardovala chlebem. To by snad vzbuzovalo zdání, když to zde opakuji, jako by byli u nás lidé, kteří chtějí žebrat o almužnu. Tomu tak není a mohu říci, pokud naše nezaměstnané znám, přáli by si jednomyslně všechny vyživovací lístky poslati k čertu, kdyby mohli nalézti jenom poněkud placené zaměstnání. Já jsem v Ústí n. L. za burácejícího souhlasu 4.000 dělnic a dělníků před několika dny prohlásil, že my se zřetelem k dané situaci máme tři požadavky vůči státu a ty znějí: Práce, práce a zase práce!

V přesvědčení, že nesmí býti zmeškána ani hodina, rozhodl se německý soc. demokratický klub, jejž kladu si za čest zde zastupovati, k neobvyklému kroku. Chce svou iniciativou dáti podnět k parlamentárnímu rozvinutí celého problému opatření práce. Při konkretním návrhu, který si dovoluji zároveň sněmovně oznámiti, řídili jsme se těmito úvahami: Zkušenosti světové války poučily především o jednom, že totiž finanční politika státu musí býti zapojena jako motor hospodářského rozmachu. To učí především švédský příklad, to učí zkušenost, jež byla získána v Americe, v Anglii a v Belgii. Automatika hospodářství sama již nestačí vyvésti nás z údolí krise. Mrtvý bod musí býti překonán rozšířením veřejného úvěru. Opatřování práce jako faktor podnětu musí býti zavedeno co nejdříve a s velkými prostředky, aby pomohlo k průlomu sociálnímu a hospodářskému životu vzestupné tendence.

Při složení našeho státu jest dále žádoucno spojiti rychlý program veřejných prací pohotově s velkým podporováním vývozu. Při tom myslíme na náš sklářský a porculánový průmysl, ale také na svůj textilní průmysl, na hračkářství a výrobu nástrojů v Rudohoří, právě tak jako na jednotlivé speciální vývozy, jako jsou na př. mikulášovické nože. Podle těchto úvah jsem zplnomocněn sděliti a mám příkaz uvědomiti slavnou sněmovnu, že dnes bude předložen sněmovně společný návrh obou soc. demokratických klubů, který v jádře obsahuje toto: vláda má vhodnými úvěrními operacemi opatřiti aspoň 500 milionů Kč na provádění národohospodářsky užitečných prací. Při tom se pomýšlí především na vybudování a opravu silniční sítě, na vybudování elektrisace a telefonní sítě na venkově, na rozšíření a přestavbu nádraží na př. v Karlových Varech, Podmoklech, Ústí, Opavě, Cvikově, Jablonci n. N., Chřibské-Rybništi a v Trutnově, na stavbu nemocnic, vybudování úředních budov, regulace řek a zahrazení bystřin, na kanalisaci, především na stavbu údolní přehrady kružberské, dále na hospodářské meliorace, vodovody, stanice pro hnojiva a pod.

Pánové! Tento neobyčejný krok, že jsme se dohodli na tomto iniciativním návrhu, budiž omluven neobyčejnými poměry, za kterých žijeme a pracujeme. Tímto návrhem nemá býti nikterak vyslovena nedůvěra vládě. Již proto není k tomu důvodu, poněvadž se německá soc. demokratická strana dělnická po tom jako před tím považuje za vládní stranu se všemi povinnostmi a s plnou odpovědností, které jsou s tím spojeny. Nemá tím býti řečeno, že ten či onen státní funkcionář věnoval dosud oboru veřejných prací příliš málo pozornosti. Vím, jak se náš přítel Nečas v tomto směru namáhal, a myslím, kdyby byl ze spánku probuzen, že by začal mluviti o veřejných investicích a obstarávání práce. Chceme tímto návrhem také zdůrazniti, že máme důvěru k modernímu pojetí pana ministra financí dr. Kalfuse, který ukázal, že ve svém úředním období dovedl ovládnouti nejtěžší problémy. Nelze také nevzpomenouti, že předseda vlády dr Hodža při každé příležitosti dává najevo své velkorysé porozumění, a lze z toho očekávati, že také v tomto případě projeví svoji velkorysou pohotovost.

Jsme však přece toho názoru, že se sněmovna v takových životních otázkách státu a činného obyvatelstva nemá zříkati žádné iniciativy. Nejde jedině o německého nezaměstnaného, jde právě tak o českého, slovenského, maďarského a karpatoruského nezaměstnaného, kterému se má tím opatřiti práce a chleba. Každý cítí hlad, kdo po léta zažil osud nezaměstnanosti, ať jest to socialista, katolík anebo také volič sudetskoněmecké strany. Nejde jen o pomoc průmyslovým oblastem, neboť podle znění našeho návrhu má se pomoci také malému člověku na vesnici opatřením práce tím, že budeme stavěti silnice a meliorace podporovati vzdělávání, zřizování moderních hnojišť a jam na hnojůvku, krátce to, co patří do oboru podpory našeho horského zemědělství. Poněvadž jde o to zříditi dílo, které všem nezaměstnaným bez rozdílu národnosti, nezaměstnaným průmyslových krajů a vesnic má dáti větší kus práce a chleba, proto zveme všechny státotvorné strany od leva až do prava, aby podporovaly tento návrh a pomáhaly jej uskutečniti. Malý člověk z venkova bez rozdílu národnosti nemá míti hořký pocit, že ve sporech o jazykové otázky a úřednická místa se na něj zapomíná. Byl by to slibný úvod národnostního mírového díla, kdyby se všechny konstruktivní síly této sněmovny spojily k manifestaci důvěry v hospodářské síly a velké možnosti budoucnosti země, manifestaci dobré vůle, opatřiti národu chleba a práci a udržeti mír. Myslím, že bychom nemohli vyslati krásnější velikonoční poselství z této sněmovny na venkov než ono, že zde prorazí dobrá vůle veškerou silou, veškerou pozornost příštích měsíců soustřediti na obstarávání práce, na odstranění sociální bídy našeho pracujícího obyvatelstva.

Dámy a pánové! K těmto vývodům chtěl bych připojiti ještě výzvu na kolegy na lavicích sudetskoněmecké strany, aby tento poctivý pokus překonati kladnými prostředky situaci v německých oblastech neztěžovali stranickou nenávistí. Ve veřejnosti a právě v hospodářských kruzích byl v posledních dnech ohlášen osudný kabelogram ze Spojených států severoamerických, jenž jest dobře znám obchodní komoře v Chebu a v Liberci a hospodářským organisacím, kabelogram, který nás varuje před nebezpečím, že sudetskoněmecký vývozní průmysl bude zahrnut do velkého bojkotového hnutí, kdyby v Americe měli nabýti dojmu, že naše hospodářství a obyvatelstvo jest právě tak usměrněné jako obyvatelstvo v Německu nebo v Rakousku. Musíme míti před očima, co to znamená, kdyby tím našemu těžce bojujícímu vývoznímu hospodářství, které nyní s vypětím veškerých sil opět získalo část ztracených trhů, byly zasazeny nové rány. Jde při tom o kus chleba, o existenci prostého muže, o rozhodnutí mezi cestou zmatku a cestou kladné práce.

My jdeme cestou míru, my jdeme cestou kladné práce, my jdeme cestou nového sestrojení sociálních a hospodářských životních podmínek našeho lidu. Jest pravda, že jsme zůstali poslední německou aktivistickou stranou. Jest pravda, že naše postavení odpadnutím Svazu zemědělců a německých křesťanských sociálů z aktivistického tábora se nestalo lehčím a naši věrní lidé venku stojí uprostřed strašného teroru, jsou obklopeni vlnami nenávisti, jejich existence jsou ohroženy a často také ohrožen jejich holý život. (Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Jest to těžký, ale slavný úkol, jejž si uložila poslední německá aktivistická strana, úkol, že zde musí býti někdo, kdo vysoce nese prapor volnosti, demokratického smýšlení a evropské mírové politiky v těžkých dobách, kdy tak mnozí tento prapor opustili, jako pan kardinál Innitzer, jenž by byl býval povolán dáti svým věřícím lepší a udatnější příklad.

My neustoupíme před tímto bojem ani o coul, opírajíce se o skvělou věrnost svého dělnictva, půjdeme vzpřímeně touto bouří s tím vědomím, že se u německé soc. demokracie jako u poslední strany německého aktivismu vyplní rčení: Poslední budou opět prvními. (Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalším rečníkom je pán posl. Esterházy. Dávam mu slovo.

Posl. Esterházy (maďarsky): Vážená sněmovňa!

Predloženy návrh zákona neprijímame z nasledujúcich dôvodov: Musím úprimne povedať, že keď pán prezident republiky bol v r. 1935 zvolený, my sme dali naše hlasy a našu dôveru nielen pánu prezidentovi republiky, ale i celej vláde československej pre to, lebo sme sa domnievali, že za tejto novej vlády bude pán predseda vlády môcť vyriešiť všetky otázky, ktoré jeho predchodcovia alebo nemohli alebo nechceli vyriešiť.

Žiaľbohu, zklamali sme sa, lebo v tomto smere nebolo učinené nič. Problémy maďarskej národnosti dodnes ešte nie sú vyriešené práve tak, ako neboly vyriešené predchodcami pána predsedu vlády Hodžu. Pán predseda vlády Hodža, ktorý v r. 1906 požadoval od vtedajšej uhorskej vlády zlepšenie situácie svojho vlastného národa, nedokázal ako predseda vlády československej od r. 1935 do r. 1938 napraviť krivdy tunajších národností.

Československá republika ocíta sa rozhodne v ťažkej situácii. Vieme to všetci, avšak za túto svoju ťažkú situáciu môže ďakovať sama sebe, lebo nemožno beztrestne po dve desaťročia utlačovať a pozbavovať práv celé národné telesá.

Najväčšou chybou československej vlády a úradných činiteľov je to, že tento štát predstavujú doma i cudzine tak, ako keby on bol štátom národným. My už od prvopočiatku pri vedomí svojej odpovednosti sme hlásali a tvrdili, že Československá republika je všetko iné, len nie štát národný, ba ako štát národnostný svojho druhu stojí snáď na prvom mieste. Veď ani najzaslepenejší vládni činitelia nemôžu poprieť, že v tejto republike je okrem 1,000.000 Maďarov ešte 3,500.000 Nemcov a obrovský počet Rusínov a Poliakov. Ale že v tomto štáte je ešte skoro 2,500.000 Slovákov, ktorí stoja na platforme Československej republiky, avšak chcú figurovať ako osobitný národ - to hlása slovenský vodca, korý hlásal jestvovanie národa slovenského spolu s pánom predsedom vlády už vtedy, keď ešte pred vojnou boli spolu v Uhorsku. (Hluk. - Místopředseda dr Markovič zvoní.) Rozdiel medzi týmito dvoma štátnikmi je len ten, že kým Andrej Hlinka zostal verný svojim zásadám a ako slovenský vlastenec sotrváva na tej istej téze v r. 1938 ako v r. 1908, dotiaľ pán predseda vlády Hodža - zrejme očarovaný kúzlom ministerských kresiel zapiera svoju politickú minulosť, zapiera svojich predkov a vyznáva spolu so svojou servilnou stranou, že samostatného slovenského národa niet.

Jestliže teda Hlinkova slovenská ľudová strana čo najenergickejšie požaduje autonomiu pre Slovensko, môže tak činiť tým lepšie a oprávnenejšie, keďže jedným z najprednejších a najdôležitejších počinov budovateľov Československej republiky bola smluva, ktorú Česi dobrovoľne podpísali dňa 30. mája 1918 v Pittsburghu a v ktorej sa dohodli, že národ slovenský vnútri hraníc republiky Československej bude žiť ako národ suverénny a bude svoju krajinu spravovať ako národ suverénny. (Posl. Schulcz [maďarsky]: Čo je nás Maďarov do toho?) Viem, že vás do toho nič, milý internacionalistický kolega, lebo vy nemáte radi otázky národné. (Hluk. - Místopředseda dr Markovič zvoní.)

Československé kruhy, keď Hlinková strana ľudová a my požadujeme úplnú autonomiu pre Slovensko, prichádzajú s tým, že tento krok by sa rovnal vlastizrade. Nie je tomu tak.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP