Čtvrtek 31. března 1938

Co se týče rozhlasového štvaní, mělo by nám být konečně zcela jasno, jaký ničivý účinek má den co den na statisíce sudetskoněmeckou stranou štvaných sudetskoněmeckých pracujících. Pro tyto pobouřené, zfanatisované lidi nejsou směrodatná vylhaná prohlášení vůdců sudetskoněmecké strany o územní nedotknutelnosti Československé republiky nebo podobná ujišťování, nýbrž za skutečnou politiku sudetskoněmecké strany, za skutečný úmysl jejích vůdců mají to, co jim čtyřikrát za den vtlouká nacistický rozhlas. Jejich míněním jest: co nesmějí vůdcové sudetskoněmecké strany říci ještě otevřeně, to vyslovuje říšskoněmecký rozhlas. Zvláště velkou pozornost vzbudila na př. vysílání říšskoněmeckého rozhlasu dne 29. března, a to jak vysílání ranní tak i večerní.

Ve večerním vysílání bylo totiž mluveno o nutnosti hlasování lidu v německé oblasti, při čemž byly pro hlasovací lístky stanoveny takovéto eventuální otázky: za první "status quo", za druhé "připojení k Německu" a za třetí "autonomie". Co jest rozuměti pod autonomií, vychází najevo z ranního vysílání říšskoněmeckého rozhlasu ze stejného dne, podle něhož při zřízení takové autonomie mají býti všichni ti, kdož s národními socialisty nejsou srozuměni, tedy marxisté, židé a Češi, z německé oblasti vyhoštěni a usídleni ve vnitru Československa. Tyto vývody ranního vysílání byly ovšem vloženy do úst anglickému lordovi, jehož jméno se opatrně zamlčelo. Avšak ať už tomu bylo jakkoli, jest rozhodně nepopiratelnou a mimořádně významnou skutečností, že téhož dne, kdy pan Kundt vznesl ve sněmovně požadavek nových voleb, aniž mluvil o autonomii, zastával říšskoněmecký rozhlas dvakrát požadavek provedení lidového hlasování a zavedení autonomie. Tak je vždy z Berlína určován skutečný obsah hesel a požadavků sudetskoněmecké strany, ať jsou jakkoli formulovány i z důvodů zákonnosti. Prodloužením nacistického rozhlasu jest však našeptávací propaganda, jejíž [ ] rozměry a metody se stávají den ze dne nebezpečnějšími.

Anarchie, způsobovaná vědomě sudetskoněmeckou stranou, a politické vysoké napětí, jež se může každým okamžikem vybíti fašistickou provokací, nesmí se déle trpěti, nemá-li býti sudetskoněmecký lid vehnán do hrozného neštěstí, do strašné katastrofy. Žádný protifašista a demokrat nesmí ustoupiti nátlaku a teroru fašistických agentů, nýbrž musí zůstati pevný a vytrvalý. Všichni protifašisté, všichni němečtí dělníci vůbec, kterým leží osud jejich národa na srdci, musí se společně postaviti proti šíleně dobrodružné politice vůdců sudetskoněmecké strany. K odvrácení fašistického teroru musí býti zřízeny demokratické sebeobranné organisace. Avšak i vláda a úřady mají povinnost energicky zasáhnouti a učiniti opatření na ochranu obyvatelstva pohraniční oblasti, a to německého i českého, proti fašistickému teroru sudetskoněmecké strany. Předseda vlády Hodža slíbil tuto ochranu ve své rozhlasové řeči. Vítáme toto oznámení, ale znajíce nebezpečně napjatý stav v německé oblasti z vlastního pozorování a zkušenosti, vznášíme se vší rozhodností požadavek, aby bylo neodkladně s největší energií změněno v čin a zvláště aby nebylo opuštěno socialistické, protifašistické demokratické obyvatelstvo v německé oblasti, které jako nejzazší přední stráž demokracie brání dnes za nesmírných obětí a bolestí republiku proti fašismu. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

Musíme, bohužel, konstatovati, že nynější chování mnohých úřadů v německé oblasti je v nejpříkřejším rozporu s prohlášením pana předsedy vlády. Nechci samozřejmě nikterak obviňovati mnohé demokraticky smýšlející a republice věrné úředníky. [ ]. Bez překážky pod ochranou zákonnosti, jíž se stále zneužívá proti republice, může sudetskoněmecká strana konati lidové projevy s vysloveně národu nepřátelským a iredentistickým charakterem. Zástupci vlády odvažují se sotva vysloviti ještě napomenutí a připouštějí nejnestydatější štvavé řeči. Posl. Rosche si mohl poslední neděli dovoliti, aby na své schůzi strhal přítomného zástupce vlády jako školáka za veselí přítomných účastníků schůze. Dr Neuwirth dal provésti v obci u Litoměřic na schůzi odpornou komedii, jež byla účastníky, jakož i říšskoněmeckým tiskem pochopena jako zesměšnění republiky a jejích orgánů. Až dosud nebylo lze zpozorovati nic o nějakém zásahu úředních orgánů proti našeptávací propagandě, proti rozšiřování nepravdivých poplašných zpráv, proti ohrožování protifašistů a veřejným teroristickým aktům sudetskoněmecké strany. Uniformovaní a ozbrojení pořadatelé mohou vystupovati, aniž policie proti nim zakročí. Jest zřejmé, že se takové trpné chování úřadů proti rejdům sudetskoněmecké strany musí projeviti osudným způsobem. Především vzbuzuje u obyvatelstva mínění, jako by se úřady republiky neodvažovaly již v německé oblasti nic říkati a jako by nařizovací moc odevzdaly již sudetskoněmecké straně. Dodává to odvahy fašistickým provokatérům a teroristům, a deprimuje demokratické německé a české obyvatelstvo.

Avšak rozkazy ministerstva vnitra nenutí k pasivitě [ ] jen úřady, policii a četnictvo, nýbrž směřují přímo k znemožnění, oslabení a zmatení protifašistických sil. Konkretní příklad pro to: při návštěvě komunistické strany u policejního komisařství v Jáchymově bylo těmto dělníkům řečeno, že se velmi dobře ví, že i němečtí komunisté jsou nacionalisty. To prý dokazuje ministerstvem vnitra zaslaný výňatek ze sněmovní řeči posl. Beuera, která prý byla namířena proti presidentovi republiky a proti českému národu. Nemám opravdu potřebí, abych se bránil proti takovému hloupému obvinění, ale musím se přes to tázati: jak přichází ministerstvo vnitra, jemuž přece jsou k disposici těsnopisecké protokoly sněmovních zasedání, k tomu, aby zasílalo policejním úřadům takové neslýchané, nepravdivé a zmatek působící informace? Mám právo žádati, aby tento případ byl prozkoumán a úplně objasněn.

Protože praxe ministerstva vnitra a jím nařízený postup úřadů odporují takovým křiklavým způsobem prohlášení pana předsedy vlády, musí se míti za to, že se v agrárním ministerstvu vnitra vytvořila vedlejší vláda, která dělá politiku na vlastní vrub, nebo lépe řečeno, která uplatňuje ve správě kapitulantskou politiku lidí, jako je Beran, a tím spolupomáhá, aby se německá oblast dostala pod fašistickou metlu [ ] Henleinovu. To je velezrada na republice. Takovou kapitulantskou praxí se německé a i české obyvatelstvo v pohraniční oblasti vydává doslova všanc teroru sudetskoněmecké strany, vpadá se do zad statečným německým protifašistům, kteří dnes s nebezpečím života brání demokracii a republiku proti fašismu. S touto vedlejší vládou agrárních reakcionářů se musí udělati konec, nemají-li ujištění předsedy vlády zůstati na papíře. Demokraticky smýšlející německé a české obyvatelstvo z pohraničních oblastí žádá rozhodná ochranná opatření proti teroru sudetskoněmecké strany, žádá energické zakročení úřadů proti fašistickým štváčům, buřičům a teroristům. Fašistické nepřátele národa a velezrádce v čele sudetskoněmecké strany pod zámek a závoru, ale německým lidovým vrstvám práci, chleba a národnostní rovnoprávnost, to jest cesta, která povede k uspokojení německé oblasti. (Potlesk komunistických poslanců.)

Posl. Kundt se předevčírem odvážil s poukazem na usměrnění vůdců Svazu zemědělců a křesťanskosociální strany zde ve sněmovně prohlásiti, že otázka legitimace sudetskoněmecké strany, mluviti za veškeré sudetské Němce, stala se dnes pro celé vnitrozemí a cizinu konečně trvale jasnou. Upíráme vůdcům sudetskoněmecké strany tuto legitimaci. Agenti Berlína, kteří pracují právě na tom, aby celá německá oblast byla uvedena v požár a sudetskoněmecký lid byl vehnán do hrozné katastrofy, nejsou na štěstí německý lid. Statisíce byly jimi vlákány do tábora sudetskoněmecké strany jen nesvědomitým svedením, vědomým oklamáním a otevřeným podvodem. Statisíce byly proti svému lepšímu přesvědčení vnuceny do sudetskoněmecké strany materiálním, politickým a morálním nátlakem. Ale jest také nepopiratelnou skutečností, že nejméně půl milionu sudetskoněmeckých komunistů, soc. demokratů a občanských demokratů zločinu usměrnění sudetskoněmecké strany statečně čelilo a pro celou budoucnost bude čeliti. (Souhlas a potlesk poslanců komunistické strany.)

Ani žalostné přebíhání vůdců občanského aktivistického tábora nedává sudetskoněmecké straně absolutně právo, aby se ztotožňovala se sudetskoněmeckým lidem. Nedejme se přece zastrašiti přírůstkem mandátů sudetskoněmecké strany. Neboť co se stalo? Několik německo-občanských vůdců stran přeběhlo v zřejmé panice, beznadějném zmatku a žalostném strachu do tábora fašismu, kapitulovalo žalostným způsobem. Během několika hodin hodili přes palubu vše, co jim kdysi bylo svaté, pro co bojovali a v posledních letech i mnohé vytrpěli. Několik hodin nátlaku fašistických zhoubců lidu stačilo, aby je donutilo ke změně smýšlení, která je pro všechny časy vyloučí z řad těch, kteří i od protivníka mohou požadovati úctu ke svému politickému přesvědčení.

Tato kapitulace jest stejně potupná pro aktivistické přeběhlíky jako pro fašistické vyděrače. Vzpomeňme si jen, jak nynější kamarádi mluvili a psali před několika dny a týdny. "18. únor 1937 má přes veškeré osočování svůj velký národně-politický význam pro náš sudetskoněmecký lid . . . My, němečtí křesťanští sociálové stojíme za 18. březnem." Tak mluvil ještě dne 10. března t. r. nynější kamarád Luschka zde ve sněmovně. "Že 18. únor není tak zcela špatný, pro to mluví okolnost, že příležitostně i politikové sudetskoněmecké strany věří, že si mohou svou oposicí, zahraniční propagandou osobovati zásluhu za jeho uskutečnění." Tak mluvil říšský předseda strany Stolberg v řeči dne 26. února 1938. "Zůstane nevývratnou pravdou, že by bez úmluvy z 18. února nebylo pro nás Němce vůbec žádné praktické pomůcky pro konečné splnění odedávna žádané politické rovnoprávnosti." Tak psal posl. Luschka v časopise "Deutsche Presse" dne 18. března 1938.

Ve stejnou dobu vedla sudetskoněmecká strana proti aktivistům kampaň, jež byla tak bezuzdná, že se docela dotkla jejich osobní čestnosti. Vzpomínám především na prudkou obžalobu, kterou měl pan May zde ve sněmovně dne 22. února proti vůdcům "Landbundu", zvláště proti Gustavu Hackerovi, v níž je obvinil nejostřejšími výrazy z korupce, opakuji: z korupce. Od té doby uplynul teprve měsíc. Vzpomínáme si ještě všichni na prudkost těchto útoků. Ale Mayem z korupce obviněný Hacker je dnes vůdcem zemědělského stavu v sudetskoněmecké straně a zaujme pravděpodobně co nejdříve místo v lavicích poslanců sudetskoněmecké strany, nejlépe vedle pana Maye. Od pana Luschky a jeho přátel budeme však možná co nejdříve slyšeti nadšené řeči o Dollfussově vrahu Planettovi, kterého nyní musí ctíti jako druhého německého národního svatého vedle [ ] Horst-Wessela.

To jest politický a morální základ, na němž se provedlo spojení občanských aktivistických vůdců se sudetskoněmeckou stranou. Opravdu, díváme se do propasti politické nemorálky, bezzásadovosti, bídnosti a zbabělosti. Tak vyhlíží zblízka německá věrnost, o níž se řve na schůzích sudetskoněmecké strany. To jest "svatost německého slova", která jest těmito lidmi každý den hanobena. Do tohoto bahna nedůstojnosti, demoralisace a bezectnosti vede fašismus.

Každé zběhnutí se však trestá samo. Ubohé figury, které změnily své přesvědčení jako jiní svou košili, aby zachránily svou politickou existenci, ztratily ji opravdu teprve nyní. Opovrhováni značným dílem svých dosavadních přivrženců, opovrhováni však i svými novými přáteli, jsou politickými mrtvolami, od nichž se odvrátí každý, jemuž jest politický boj věcí vnitřního přesvědčení.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již skončila.

Posl. Beuer (pokračuje): Byla by jen jedna možnost politické čestné záchrany pro ně: chybný krok, učiněný ve dnech paniky, napraviti odvážným, veřejným odvrácením se od fašistických vyděračů.

Proti tomu s velkou radostí konstatujeme: pracující přivrženci Landbundu a křesť. soc. strany jsou lepší a statečnější než jejich vůdcové. Tisíce odmítly s rozhorlením domněnku, že přeběhnou k fašistům. Zůstanou i nadále pevni a valí a vystoupí společně s ostatními demokraty a protifašisty pro skutečné a spravedlivé požadavky německého lidu a na obranu republiky. Tyto spravedlivé požadavky jsou ovšem podstatně jiné než to, co sudetskoněmecká strana lživě vydává za základní požadavky německého lidu. Formulovali jsme je jasně ve svém nedávném memorandu předsedovi vlády.

To, co tam žádáme, jsou opatření, jejíchž rychlého provedení sudetskoněmecký lid potřebuje k zajištění svého hospodářského, kulturního a politického vývoje a k pokojné spolupráci s českým národem jakož i s ostatními národnostmi v republice, nikoliv však autonomie, v níž by nerozhodovala vůle německých lidových vrstev, nýbrž diktát německých podnikatelů, fašistické Henleinovy kliky a jejích berlínských přikazovatelů. Takové, opravdu demokratické řešení sudetskoněmecké otázky, jak my je navrhujeme, způsobilo by, spojeno s energickým postupem proti národu nepřátelskému, velezrádnému počínáni vůdců sudetskoněmecké strany, v krátké době zcela novou politickou situaci v německé oblasti a tím i v celé republice, protože by umožnilo, aby statisíce německých pracujících, kteří nechtějí válku, nýbrž mír, nikoliv fašismus, nýbrž pokojný demokratický vývoj, se osvobodily z pout fašistické demagogie sudetskoněmecké strany a byly získány pro republiku. Již oznámená národnostně-politická opatření v rozhlasové řeči předsedy vlády a vůbec pevný rozhodný tón této řeči měl v německé oblasti dobrý účinek. Avšak to ještě samo nestačí. Nikoliv pouhé sliby, nýbrž rychlý smělý čin, nejen uzákonění nynějšího stavu, nýbrž nekompromisní pevnost úplného, obšírného, spravedlivého národnostního vyrovnání proti agentům Berlína, a také demokratická velkorysost vůči sudetskoněmeckému lidu jako skutečnému partnerovi při vytvoření národnostního dorozumění - to musí být základními směrnicemi v politice vlády v sudetskoněmecké otázce.

Připomínáme při této příležitosti, že jsme tuto cestu ukázali již dlouho před 18. únorem 1937 ve svém prvním memorandu předsedovi vlády. Kdyby se bylo našich rad uposlechlo a naše požadavky splnily, pak by to dnes vypadalo v německé oblasti a v celé republice podstatně jinak. Očekáváme, že při řešení německé otázky, oznámeném předsedou vlády, bude vzat zřetel v co nejobsáhlejším měřítku na naše nedávné návrhy.

Jsme si však vědomi, že k uskutečnění takového opravdového smiřovacího a dorozumívacího díla a k ochraně našeho lidu a naší vlasti proti fašistické dobrodružné a katastrofální politice Henleinovy kliky jest především potřebí jednoty pracovní třídy a pracujícího lidu vůbec. Taková slova padla i na soc. demokratickém sjezdu strany. Změňme je konečně společně v čin, vytvořme jednotu a lidovou frontu, dříve než bude pozdě. Soc. demokratičtí dělníci očekávají a přejí si to stejně toužebně jako my. Společný postup komunistů a soc. demokratů by neposílil mimořádně jen socialistické řady, nedal by jen občanským demokratům, kteří se vzpírají fašistickému usměrnění, pevnost a sílu k odporu, nýbrž strhl by s sebou konečně i statisíce pracujících přivrženců sudetskoněmecké strany ke společnému boji za lepší život, za národnostní rovnoprávnost jakož i za záchranu demokracie a republiky před fašismem. Ústředí komunistické strany jest kdykoliv ochotno k jednání s novým soc. demokratickým předsedou strany. Nechť je si právě tak, jako my, vědom dějinné odpovědnosti, kterou mu ukládá vážná situace. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Hodina. Dávám mu slovo.

Posl. dr Hodina (německy): Slavná sněmovno!

Ku projevu, který včera učinily v senátě koaliční strany, mám v zastoupení předsedy klubu za parlamentní klub sudetskoněmecké a karpatoněmecké strany prohlásiti toto:

Koaliční strany zaujaly mezi jiným společné stanovisko i k našemu prohlášení ze dne 29. března 1938. To dokazuje, že jsme byli úplně oprávněni konstatovati, že se české strany stále ještě domnívají, že nemusí vzíti na vědomí nový vnitropolitický a zahraničně politický vývoj.

Odpovídajíce na jejich prohlášení můžeme tedy jen opakovati: "Silnější mocnosti než vy musily uznati tuto skutečnost a vyvoditi z toho přiměřené důsledky. Jen vy sami jste se dosud domnívali, že nemusíte vzíti na vědomí nový vývoj. Vaše pokusy popříti vůbec existenci této otázky a další pokusy vyhnouti se řešení tím, že se stále oháníte bezpodmínečným německým aktivismem, musí se považovati za ztroskotané."

Kromě této politické ignorance jest váš projev ještě také troufalostí nemající příkladu, tvrdíte-li, že můžete mluviti i jménem občanů německé národnosti, ačkoliv již jen podle základu vaší demokracie nám přísluší výlučné právo zastupovati sudetskoněmeckou lidovou skupinu.

Neobyčejně troufalé však je tvrzení, že jsme nebyli oprávněni k takovému prohlášení a že jsme mohli mluviti nejvýše, jen" jménem naší strany. Vaše troufalost však vrcholí v tom, že mimo to chcete ještě předstírati domácí i zahraniční veřejnosti, že prý jsme nebyli ani oprávněni podati své prohlášení ze dne 29. března t. r. jménem celé naší strany. Naproti tomu si jen sobě osvojujete právo, abyste mohli mluviti nejen jménem svých stran, nýbrž dokonce "jménem všech demokratických občanů všech národností" a směli tvrditi, že jste nikdy neusilovali o to, abyste jakkoliv potlačovali příslušníky jiného národa nebo jim neposkytovali práv, zaručených ústavou všem rovnoměrně bez rozdílu.

K tomu můžeme jen znovu poukázati na všechna naše dosavadní prohlášení a konstatování [ ].

Přes to, že mluvíte o dosavadní a neustálé práci k dorozumění, nepovažujeme váš projev ani podle jeho znění ani podle jeho ducha za výraz nějakého pochopení nebo byť jen za výraz dobré vůle k řešení národnostní otázky od základu, rozhodné pro existenci státu. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Přistoupíme nyní k doslovům pp. zpravodajů, a to nejprve o 1. odstavci pořadu, jimiž jsou: za výbor techn.-dopravní p. posl. Vančo, za výbor rozpočtový p. posl. Vičánek, za výbor zahraniční p. posl. Stunda.

Dávám slovo k doslovu prvému zpravodaji, za výbor techn.-dopravní, p. posl. Vančovi.

Zpravodaj posl. Vančo: Vzdávam sa slova.

Předseda (zvoní): Pan posl. Vančo jako referent výboru technicko-dopravního vzdal se slova.

Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový, p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Vzdávám se také slova.

Předseda (zvoní): Pan posl. Vičánek jako referent rozpočtového výboru vzdal se také slova.

Dávám slovo k doslovu třetímu zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. Stundovi.

Zpravodaj posl. Stunda: Vzdávam sa slova.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP