Úterý 8. března 1938

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Žilka (pokračuje): Špatně pochopený vývoj dal světu učení, které vnášelo do duchovního a hospodářského společenství národa boj třídy proti třídě, nenávist člověka k člověku, boj, který byl zdrojem neklidu v národě a nakonec neklidu mezinárodního. Toto učení, které hlásalo beznárodnost, které nabádalo k sabotáži spolupráce v rámci národního celku, vyvolalo samo obranné hnutí, vznítilo v národech boj, který v mnohých státech končil jeho porážkou. Tento boj není dosud dobojován. Jedna krajnost vyvolává druhou krajnost, jak to vidíme v Evropě, Rusko a Německo. Tento souboj není dosud skončen. Je příčinou právě v této době velmi vážných obav. Stalinův dopis, který nedávno uveřejnila "Pravda" a který jest členům slavné sněmovny jistě znám, jest jedním dokladem, že idea světové nadvlády diktatury proletariátu nebyla dosud opuštěna. V onom konfliktu mezi národností jako pramenem kultury a třídní nadvládou je nejsilnější zdroj evropského a světového neklidu.

Komunismus se nechce vzdát idee své nadvlády. Síly se koncentrovaly. Na jedné straně je to komunistická internacionála, opírající se o SSSR, na druhé straně je to Německo, kde právě německý lid byl příčinou úplného vnitřního potlačení socialismu a komunismu. ale kde dochází k druhé krajnosti. Pod záštitou boje za kulturu proti komunistickému nebezpečí, kulturu ohrožujícímu, míří duch němectví k expansi do oblasti jiných států.

Mám jistě právo z řeči p. říšského kancléře Hitlera souditi, že vlastním cílem velikého sousedního německého národa jest udržení a vzestup kultury a civilisace. (Výkřiky komunistických poslanců.) Máme věřiti, že v boji proti bolševismu a proti komunistickému paktu má Evropa spatřovati Německo jako odhodlaného bojovníka za udržení a vzestup kultury evropského lidstva.

Pan říšský kancléř, soudě z jeho ostrého odsouzení lží a nepravdivých pomluv, si jistě činí právem nárok na to, aby se věřilo, že je tomu vskutku tak, jak to z jeho vývodů plyne. Jen proto jsem věnoval pozornost těmto nepostradatelným podmínkám vývoje kultury, v níž na konec spočívá spokojenost obyvatelstva všech národů evropských, abych mohl zdůrazniti, že my právo na svobodný kulturní vývoj v duchu národním u jiných národů respektujeme, ale že je pro sebe také tímtéž právem žádáme a budeme si je brániti všemi silami nejen v zájmu vlastním, nýbrž i v zájmu celé evropské kultury a civilisace.

S tohoto hlediska posuzujeme postup svého velikého německého souseda. Jde-li mu v jeho domácím boji proti komunismu o duši národa, o ohrožení národní kultury, pak to dovedeme pochopit. My, kteří již tisíc let žijeme v těsném sousedství s německým národem, víme velmi jasně, že národní duch němectví a jeho kultura se od české povahy podstatně liší. Sjednocení německého národa v hranicích říše, ideologie, kterou si vytvořil vnitřní vládní režim, který si dal, to podle našeho mínění odpovídá jistě ne malé, ale veliké většině obyvatelstva sousední říše. Národnímu duchu němectví odpovídá systém nadvlády a discipliny. Říšský kancléř Hitler duši Němectva rozuměl. Dal národu cíle s národním cítěním shodné a národ se nebrání jeho diktatuře. Přijímá ji v přesvědčení, že jest to jedině pravá cesta k vysokým cílům němectva. Jde-li však panu říšskému kancléři Hitlerovi v boji proti komunismu o kulturu evropskou, pak je nutno říci, že kultura evropská je složena z kultur národů, z nichž každý má právo na svobodné vyžití. Hrozba národům jiným nebyla by cestou, která by mohla vésti k důvěře. Má-li Německo zájem na evropské kultuře (Výkřiky komunistických poslanců: To je nějaké kultury!), vyjadřující se vzájemnou důvěrou a pokojným soužitím národů a států, je-li tento zájem skutečný a opravdový, pak nelze používati hrozeb. Násilí může národ oloupiti o svobodu, o právo na svobodný rozvoj, ale násilí nemůže nikdy národ usmířiti. (Výkřiky komunistických poslanců.) A to byste si měli pamatovati v poměru k národu ruskému. (Výkřiky.) Ten, kdo je poroben, nebude nikdy milovati uchvatitele. (Stálé výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Žilka (pokračuje): A národ násilně o svoji svobodu připravený by byl uchvatiteli věčným nepřítelem a také věčným zdrojem neklidu. V Německu v boji proti národnosti mezinárodnost prohrává, ale to nikterak neznamená, že podlehne národnost jedna národnosti jiné. Národnost, to je síla. To jsou síly rovnocenně platné v lidské kultuře a civilisaci, jsou-li volné a rovnoprávné, ale jsou to síly nebezpečné, je-li jedna druhou potlačována. Německo v boji proti nám by neohrožovalo jenom nás, nýbrž ohrožovalo by z těchto důvodů Evropu, její kulturu a z ní plynoucí její význam a sílu. (Výkřiky.) Ale jsem přesvědčen, že nakonec by Německo ohrozilo také samo sebe, protože nadvláda násilí národnostního je stejně utopií jako nadvláda mezinárodního historického marxismu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Žilka (pokračuje): Pan říšský kancléř ve svém projevu mluvil o zájmu Německé říše k německým menšinám. (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Hlasy: Ještě něco o kultuře!) Pánové, nechtějte, abych hlásil vaši kulturu. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Vy jste příliš jasně v minulosti řekli československému národu, jakou kulturu chcete přinášeti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Váš vůdce, posl. Gottwald, řekl podle těsnopisecké zprávy o schůzi posl. sněmovny z 21. prosince 1929 toto: My jsme stranou československého proletariátu . . . (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. inž. Žilka (pokračuje): Vidíte, jak se bojíte svých vlastních slov. Proč se rozčilujete? Vyslechněte slova vašeho vůdce, jakou kulturu nám tady on presentoval. (Posl. Synek: Mluvte o hovoru posl. Berana s německým vyslancem!) Také o tom budu mluvit. (Posl. Zápotocký: Prohlásil jste, že o tom budete mluvit!) Budu, nebojte se. - Pan p. Gottwald tedy říkal (čte): "My jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva, a my se chodíme do Moskvy učit. A víte, co my se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit? - Jak vám zakroutit krky. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tomto mistry." (Výkřiky.) Tedy, vážení, to je vaše kultura a proto se nedivte, že není žádné touhy po této kultuře a že se takové kultuře budeme všemi silami brániti. (Potlesk.)

Pan říšský kancléř ve svém projevu mluvil o zájmu Německé říše na německých menšinách. A tu chci říci toto: s hlediska naší odpovědnosti k evropské kultuře, ke klidu Evropy a podle našeho chápání významu národnosti jsme dali naší německé menšině tolik práv, kolik jich nemá německá menšina v žádném státě Evropy. (Potlesk.) Není třeba, abych opakoval známá čísla o počtu německých škol všeho druhu, abych ukazoval na ujednání vlády s německými aktivistickými vládními stranami z 18. února 1937, abych rozebíral výklad o zastoupení německého živlu ve státní administrativě, i čísla o po dílu německého živlu hospodářského na veřejných pracích. V poměru k naší německé menšině jsme se řídili a budeme se říditi ústavou, v níž jsou vtělena rovná občanská práva a rovné občanské povinnosti pro občany tohoto státu bez rozdílu národnosti. (Potlesk.)

Pan kancléř Hitler sám řekl, že ví, že v Evropě sotva jsou hranice, které by mohly uspokojiti všechny národy. I my máme 2 1/2 milionu svých lidí za hranicemi našeho státu. Víme, že prakticky není možno dospěti ke stavu, kde by se hranice státu rovnaly hranicím národnosti. Stoupající národní uvědomení klade však větší nárok na národnostní menšiny a jejich poměr ke státu, ve kterém žijí. Pokládáme za samozřejmé, že menšiny zůstanou věrny svému národu. Ale menšiny musí býti také věrny státu a jeho zákonům, v němž nalezly svůj druhý domov. (Potlesk.) Kdyby tomu tak nebylo, pak bychom musili míti oprávněné obavy, že by národnostní problém se mohl státi oním kamenem, o který lze klopýtnouti na cestě k udržení míru, jenž je předpokladem k zachování kultury a civilisace. Proto československý národ v zájmu tohoto míru vede své menšiny v duchu věrnosti ke státu, jenž jest jim domovem, ale žádá také v tomto duchu o reciprocitu.

Prohlásil jsem již ve své řeči 19. listopadu minulého roku jménem své strany velmi jasně, že svobodný, kulturní rozvoj národa pokládáme za nejsprávnější zásadu, kterou uplatňujeme vůči našim menšinám, ať jde o menšinu německou, maďarskou nebo polskou. Kulturní svoboda však nesmí býti spojována s požadavkem politické autonomie. Národ československý skýtá všem svým menšinám naprostou volnost kulturního rozvoje a svobodu kulturního života. Nechce a nebude menšiny odnárodňovat ani nátlakem politickým, ani nátlakem hospodářským, ani brzděním vlastního samostatného kulturního života národa menšinového. Odsuzujeme politický nebo hospodářský tlak národnostní, sami jej neprovádíme a nechceme prováděti vůči nikomu (Potlesk.), ale nestrpíme, aby byl prováděn se strany druhé vůči našim hraničářům. (Potlesk.)

V zájmu suverenity a prestiže státu žádáme, aby nám byla ponechána vůle dohodovat se uvnitř svého státu se svými menšinami. Učiníme všechno, aby nám nemohlo býti vytýkáno, že jsme někde zneužili nespravedlivě své moci. Sloužíme a chceme sloužit míru. Náš poměr k německé menšině je diktován uznáním vysoké ceny její národní kultury a respektem k svobodě kulturního vyžití. O tuto reálnou skutečnost se opíráme u vědomí, že nebudeme těmi, kdo vyvolávají nedorozumění. Ovšem musejí i Němci pochopit, že národní kultura nevylučuje státoobčanskou spolehlivost. Zdůvodnil jsem tehdy, že požadavek autonomie je také prakticky nemožný, a prohlašuji zcela jasně, že naší bezpečností jsou naše pohraniční hory a naše pevnosti, jež jsme si v nich v zájmu své bezpečnosti byli nuceni vybudovat. (Potlesk.) Svých hranic se nikdy nevzdáme (Potlesk.) a cesta přes ně by byla volná teprve tehdy, až by na nich vykrvácel poslední Čechoslovák. (Potlesk.) Jedinou cestou, kterou možno dojíti k oboustranně uspokojivému řešení klidného soužití v zájmu společného míru, je vzájemná důvěra o našich konečných cílech.

V poměru k Evropě a k evropské kultuře jsou tyto věci společné. Nechceme být nikdy nebezpečím pro Německo, nechceme a nikdy nebudeme nástrojem někoho proti Německu, ale Německo nesmí býti nebezpečím pro samostatnost a neodvislost Československé republiky. (Potlesk.) Najdeme-li stejně dobrou vůli, jako je naše, na straně našeho největšího souseda, dovedeme-li oboustranně pracovat v důvěře, při plném respektu naší svobody a neodvislosti, prospějeme tím míru a národům obou států.

Slyšíme hlasy, že německá menšina nemůže žít pod cizí vládou, i když chce býti loyální k Praze. Dovolte mi k tomuto názoru několik slov. Vládní forma Československé republiky, zaručená naší ústavou, je jedině demokracie. Tuto formu volil československý národ proto, poněvadž jedině odpovídá jeho mentalitě. (Posl. Kliment: Vám se nelíbí!) My ji hájíme proti vašemu diktátu! (Potlesk.) Podle názoru československého národa demokratický směr je nejlepší zárukou pro zářivý cíl, kterým jest silný stát se spokojeným občanstvem. Představujeme si, že stát jest ztělesněním zájmů všem občanům společných. Všichni občané béřou podíl na prospěchu z existence státu plynoucí a všichni společně nesou oběti k jeho udržení nutné. Na míře jeho pochopení a na stupni jeho plnění závisí pevnost a trvalost státního svazku. Jsem toho názoru, že státní idea musí odpovídat duchu většiny občanstva, neboť silný stát vyžaduje, aby byla úzká duchovní souvislost mezi státem a jeho občanstvem. Není-li tomu tak, pak je stát udržován jenom vnější mocí a násilím, a nikoliv tím vnitřním poutem lásky a oddanosti.

Ceníme si demokracie proto, že má svoji vysokou cenu v tom, že dovoluje svobodu myšlení a svobodu přesvědčení. (Výborně! - Potlesk.) Řekli-li jsme, že klademe zvláštní váhu na duchovní jednotu státní idey a myšlení občanů, pak jsme toho názoru, že demokracie je spolehlivým tvůrcem té jednoty, poněvadž občanům nediktuje, ale přesvědčuje je. Místo příkazu jim dává důvody, trpělivě předsvědčuje a dokazuje. Nepravdu nahrazuje pravdou, nedůvěru vyvrací otevřeností. Svoboda národa je naším největším pokladem a nejdražší hodnotou.

Podle našeho názoru to, co je pro člověka život, je pro národ svoboda. Chceme ji dobře chránit, proto pokládáme demokracii za jedinou možnou naši státní formu. Je zdrojem vnitřní síly, která nám dává vůli svůj stát budovat, svou svobodu bránit všemi silami a všemi prostředky. Víme, že demokratická vládní forma sama o sobě tyto výsledky ještě nezaručuje. Demokratická vládní forma znamená jenom prostředky, kterými se k ní můžeme dopracovat, když budeme všichni poctivě chtít. Plníme tak odkaz Švehlův. Je tedy třeba společné činnosti všech složek státu a politických stran, novin, každého, kdo veřejně, politicky pracuje. V rámci těchto demokratických řádů má možnost i německá menšina spolupracovat, domáhat se všech svých spravedlivých požadavků, vykonávat jako kulturní složka vliv na vývoj ve státě jak ve směru kulturním, tak hospodářském, sociálním i politickém.

Důkazem této zdravé spolupráce demokratické je zastoupení tří německých ministrů ve vládě, kteří spolurozhodují o všech otázkách, týkajících se tohoto státu, a kteří kontrolují vše, co se ve státě děje. A já jsem přesvědčen, že nebude jediného československého poctivého demokrata, který se bude bránit vstupu nejsilnější německé strany do vlády, když ona prokáže, že stojí na půdě tohoto státu, že chce býti loyální spolupracovnicí na podkladě ústavy, odpovídající většině občanů tohoto státu a našeho národa. (Potlesk.)

Jménem své strany prohlašuji jasně a kategoricky, že republikánská strana bude pracovat všemi silami k národnímu, sociálnímu a kulturnímu klidu v našem státě, že bude vždy hájiti odpovědnou a disciplinovanou demokracii, kterou pokládá za nejzdravější formu tohoto státu, že však bude pracovat všemi silami k tomu, aby nebylo těchto nejdražších zásad našeho národa zneužito kýmkoliv a v jakékoliv formě. (výborně! - Potlesk.)

Republikánská strana tak jako dosud i v budoucnosti bude stát na stráži, aby naše republika nestala se výspou ideologií, jež většina kulturních států pokládá za nebezpečné kultuře a civilisaci evropské. Proto republikánská strana stála v minulosti, v přítomnosti a také v budoucnosti bude státi proti všem elementům, které by chtěly zneužíti pohostinství tohoto státu a pracovati proti dobrým sousedským stykům a proti dobré shodě s našimi sousedy. Stejně tak jako jsme se postavili proti emigrantům, kteří chtěli zneužívat našeho pohostinství a chtěli nám dělat nepřátelství se státy sousedními, stejně tak bychom musili se postaviti proti těm členům našich menšin, kteří by nechtěli uznat naši poctivou vůli k dohodě a kteří by chtěli v našem pohraničí vyvolávat nenávist k našim hraničářům, kteří by neměli pochopení pro spolupráci v našem státě a šířením nepravdivých zpráv by chtěli vyvolávat umělé neshody se sousedními státy. Jsme přesvědčeni, že německá menšina jest povinna pracovat k dobré shodě mezi Německem a Československou republikou v zájmu pravé evropské kultury.

Přáli bychom si, aby v německé menšině přišli k moci činitelé, kteří by si byli vědomi své odpovědnosti, aby přispěli k vytvoření předpokladů harmonické součinnosti obou národností, aby tak byla dána možnost spolupráce celé německé menšiny a zdravého rozvoje státu pro blaho všeho našeho obyvatelstva. Jsme si vědomi, že politické vyjasnění vyrovná cestu i k ekonomické součinnosti a ke zvýšení životní míry obyvatelstva v materiálním smyslu. Všechny plány sebe důkladněji vybudované na dokonalé znalosti poměrů mohou se státi skutkem teprve, až se politické poměry zlepší, až nedůvěra bude nahrazena důvěrou, až evropská a světová veřejnost nebude zneklidňována nejistotou.

Ve jménu svobody našeho státu a národa, z respektu k svobodě cizí, u vědomí odpovědnosti k evropské kultuře prohlašuji jménem republikánské strany, že strana v souhlase s projevem min. předsedy dr Hodži, za jehož politiku se plně stavíme (Potlesk.), a v souhlase se všemi Čechoslováky je proti zasahování do našich vnitřních poměrů, proti každému násilí zprava i zleva, proti každé ideologii protidemokratické a protistátní, proti zneužívání nejvyšší hodnoty lidstva kultury - v boji státu proti státu a národa proti národu. (Potlesk.) Láska československého lidu k svobodě a samostatnosti je silnější než všechny cizí rozvratné ideologie. Lid československý si chrání a bude si chrániti svou svobodu a svůj stát.

Dějiny české a slovenské větve, jednoho kmene československého národa, byly jedním řetězem bojů za svobodu národa a za duchovní svobodu v národě. Ta láska k svobodě svého národa mezi svobodnými národy ostatními, ta láska k svobodě člověka v národě, vyjádřená demokracií, byla příčinou, že se u nás dostalo volnosti všem myšlenkovým proudům, ať jejich zdroj byl na severu v Německu, nebo na východě v Rusku, či na jihu v Italii, nebo na západě ve Francii. Myšlenky a ideologie k nám přicházely, ale v myslích a hlavách našeho lidu byl sváděn zápas mezi ideologií jednoty národa a všemi ideologiemi cizími a mohu dnes konstatovati, že československá ideologie jednoty národní v našem národě zvítězila. (Výborně! - Potlesk.)

Ti, kteří nerozuměli a nechápali duši československého člověka, domnívali se, že historický materialismus komunismu a marxismu u nás nabyl už trvale půdy. Viděli u nás most, kterým se do srdce Evropy vplíží hospodářská a mravní zkáza, kterou představuje komunismus. Tato domněnka, že nejsme vnitřně jednotni, že jsme rozděleni na nesmiřitelné fronty u nás doma, byla příčinou, že jsme byli pokládáni za místo nejmenšího odporu. Bylo proto v cizině agitováno, že Československá republika není onou bezpečnou baštou klidu, míru a pořádku ve střední Evropě, jak západní Evropa by si přála. Bohužel, že byla řada našich lidí, kteří svým jednáním a zastíráním vnitřního cítění tyto pověsti podporovali. Byl to falešně chápaný pokrok, byla to touha po mesianismu, byla to usilovná snaha zdáti se mezinárodnosti světovými a tato snaha uvedla některé Čechoslováky na čas do světla, že se vzbuzovaly o nás v cizině nesprávné představy. Proto jsme se vždy stavěli nejen proti politickému komunismu, nýbrž, řekl bych, hlavně proti komunismu kulturnímu, který rozkládal největší a nejsvětější hodnoty mravní našeho vlastního národa a s nimi oslaboval jeho odolnost. (Potlesk.)

Budeme bojovati i dále ze všech svých sil proti všem snahám snižovati naši vlastní kulturu. Jsme si toho vědomi, že každý svobodný národ má povinnost přinášeti určité vlastní hodnoty a klady také kultuře a civilisaci světové. Víme, že ani my nesmíme se zbaviti této povinnosti.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP