Pátek 25. února 1938

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Taub, dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Vávra.

Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.

185 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr Mlčoch.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 10 hod. 29 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. dr inž. Touškovi; na týden posl. Hauptovi.

Omluva.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Franka na den 24. t. m.

Vyloučeno z těsnopisecké zprávy.

Předsednictvo se usneslo podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o včerejší 132. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. inž. Schwarze.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, a to ke společnému jednání o prvých dvou odstavcích, jimiž jsou:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1103), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle článku XIV finančního zákona republiky Československé ze dne 21. prosince 1935, č. 245 Sb. z. a n., jímž se stanoví státní rozpočet na rok 1936 (tisk 1224).

2. Zpráv a výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1936 (tisk 1052) spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 1225).

Zpravodajem výboru rozpočtového při obou odstavcích jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati ve společné rozpravě, začaté ve 130. schůzi sněmovny dne 22. tohoto měsíce.

Lhůta řečnická jest 60 minut.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Čavojský, dr Neuwirth, dr Novotný, dr Porubszky, Slanský, Turček, dr Štůla, Appelt, F. Nitsch, J. Sedláček, Hirte, Chmelík, inž. Lischka, Axmann, inž. Schreiber, Kundt; na straně "pro" pp. posl. Tymeš, Křemen, dr Neuman, Hladký, Petrovič, Brukner, Bergmann, Benda, Rybárik, Říčář, Hatina, Kopasz, F. Bayer, Netolický, Schulcz, Fiala, Révay, F. Kučera.

Dávám slovo p. posl. Tymešovi.

Posl. Tymeš: Slavná sněmovno!

Zpravodaj o státním závěrečném účtu za r. 1936 nám podal objektivní obraz o státním hospodaření. Není to obraz radostný. Hospodářská krise a mimořádně velké výdaje na armádu, ku kterým jsme nuceni mezinárodními poměry, měly pochopitelně neblahý vliv na nynější státní finance. To nás nutí nejenom k velké úspornosti, nýbrž také k velkému daňovému zatížení našeho obyvatelstva. Všichni jsme si vědomi toho, že v této mimořádné době je třeba ve státních financích úspornosti, ovšem spory jsou o to, kde se především má šetřiti. Velmi mnozí pánové vidí především velké státní výdaje na podporování nezaměstnaných dělníků. Také vidíme, že zejména v poslední době se značně snižují příspěvky, které se poskytují nezaměstnanému dělnictvu. Mám na mysli příspěvky ze státní stravovací akce. Zvláště v zemi Moravskoslezské byla letošní zima pro nezaměstnané velmi zlá. Země Moravskoslezská si vykládá velmi rigorosně směrnice o podporování nezaměstnaných ze státní stravovací akce a tak vidíme, že některé okresy nedostávají ani polovinu toho, co nutně potřebují pro podporování svých nezaměstnaných.

Nesmíme zapomínati, že máme stále velký počet dělníků, kteří nejsou podporováni podle gentského systému a kteří se musejí hlásiti o podporu ze státní stravovací akce. V zemi Moravskoslezské jsme měli ke dni 31. ledna letošního roku 133.500 nezaměstnaných, a z toho pouze 69.000 dostávalo podporu podle gentského systému. Je třeba, aby si všichni odpovědní činitelé uvědomili, že velká část nezaměstnaných dělníků trpí nezaměstnaností po celou dobu krise, a není pravda, že tito dělníci se o práci nehlásí.

Nikdo nechce popírat, že je hospodářská krise doprovázena také krisí mravní a že touto krisí byli dotčeni i někteří v dělnickém táboře. Možno říci, že si nejméně 95% dělníků přeje práci, žádá práci, a jenom nemožnost opatřiti jim práci je nutí, aby žádali podpory ze státní stravovací akce nebo podpory podle gentského systému.

U nás se velmi mnoho mluví o konjunktuře a zapomíná se, že značná část dělníků o konjunktuře neví a že se jejich sociální poměry neustále zhoršují. Soudím, že pánové, kteří tolik útočí na nezaměstnané, neznají skutečné poměry, neboť by jinak nemohli psáti tak, jak píše na př. časopis "Večer" ze dne 23. února letošního roku, který napsal (čte): "Socialismus udělal ze žebroty nejvyšší ctnost, nazývá novým mravem, jde-li mladý a schopný člověk raději žebrati než do jakékoli práce".

Toto psaní musí provokovati nezaměstnané, kteří si nezaslouží této potupy. Naopak, soudím, zaslouží si vděku a uznání za svoji velkou trpělivost. U nás krise na dělníky doléhala několik let, doléhala drtivě, ale po celou dobu krise jsme neměli žádných bouří, žádných velkých obtíží, poněvadž nezaměstnaní měli pochopení pro svízelnou státní situaci.

Pánové, kteří tvrdí, že máme nedostatek dělníků v zemědělství, měli by si především uvědomiti, že veliká část lidí ze zemědělství, kteří nemají žádné praktické průpravy pro práci v průmyslu, je posílána protekcí do průmyslových podniků a že se takto průmyslovým dělníkům ztěžuje, aby dostali práci ve svém oboru. Vidíme na př. v brněnské Zbrojovce, že jsou tam zaměstnáváni zemědělci, kteří sami doma ve své chalupě zaměstnávají zemědělského dělníka. To je stav trvale nemožný. Je-li opravdu nedostatek pracovníků v zemědělství, pak by se bylo třeba starati o to, aby ti, kteří zemědělské práci rozumějí, kteří se mohou v zemědělství uplatniti, nebyli posíláni do průmyslových podniků, kde jsou přijímáni pod politickým tlakem a kde se pochopitelně nemohou plně uplatniti.

Mluvíme-li o úspornosti, soudím, že není možno, aby se ještě více šetřilo na dělnících a nezaměstnaných, kteří žijí opravdu v zoufalých poměrech. Úspornost nám také nesmí brániti, abychom zanedbávali veřejné investice, na nichž můžeme značnou část dělnictva zaměstnati. Je obecně známo, že soc. demokracie doporučovala politiku směřující k zvýšení výroby a k zvýšení vnitřního konsumu. Politika hospodářská, kterou u nás doporučujeme, měla velký úspěch ve Švédsku.

My jsme se starali také o zahraniční trhy. Nebylo naší vinou, že jsme neobnovili včas smlouvu s Maďarskem, a že náš vývoz do zemí Malé dohody za krise značně klesl. V roce 1929 činil náš vývoz do Rumunska 467 mil. Kč, dovoz z Rumunska k nám zas 473 mil. Kč, ale v r. 1933 jsme již vyvezli zboží pouze za 221 mil. Kč a dovoz činil 176 mil. Kč. Minulého roku, pravda, zvýšil se náš vývoz na 652 mil. Kč. Podobný vývoj je také u Jugoslavie. Náš vývoz v roce 1929 činil 1.115 mil. Kč, ale v r. 1933 klesl již na pouhých 197 mil. Kč, v roce 1937 stoupl na 596 mil. Kč, tedy něco více než polovinu vývozu z r. 1929. Je pravda, že zejména v poslední době naše obchodně-politické jednání je v plném proudu. A my si všichni přejeme, aby bylo úspěšné po všech stránkách, aby se opatřila práce pro naše dělníky, aby nebyli odkázáni na podporu v nezaměstnání.

Ale i když budou výsledky této obchodní politiky dobré, přece jenom musíme stále počítati s veřejnými investicemi. Loni jsme měli poměrně vysoký stavební ruch a přes to i v letních měsících měli jsme stále čtvrt milionu dělníků a zaměstnanců bez práce. Letos jsou obavy, že stavební ruch nebude tak velký jako loni. Ukazuje se na některé nepříznivé zjevy, především na stoupání cen stavebních hmot, a soudím proto, že bude třeba, abychom, pokud jde o veřejné investice, učinili vše, co stát opravdu vykonat může.

Z veřejných investic chtěl bych především upozorniti na investice silniční. I když je pravda, že se u nás velmi mnoho zlepšilo, zejména na státních silnicích, přece jenom nemůžeme býti s dosavadním stavem spokojeni. Podle dat z ministerstva veř. prací máme 8.660 km stát. silnic a 61.000 km silnic okresních a jiných. Z prostředků státního fondu bylo zdokonaleno a upraveno od r. 1927 6.410 km státních silnic nákladem 2 miliard Kč. Na úpravu sedminásobného počtu kilometrů ostatních silnic se věnovala ze státních prostředků pouze jedna miliarda, za kterou se upravilo 4.624 km nestátních silnic.

Doprava na silnicích se podstatně změnila. Okresní silnice nejsou novým poměrům přizpůsobeny. Velká část okresních silnic je nesjízdná pro autobusy a vůbec pro motorová vozidla. Okresy samy z velké části nemohou ze svých prostředků silnice upraviti a nemohou také řádně zaplatiti své zaměstnance. Velká část okresů je předlužena, důsledky nešťastných zákonů z r. 1927 jsou patrny téměř ve všech okresích.

Chci tu především upozorniti na okres Nové Město na Moravě. Tento okres má 520 km okresních silnic, v okrese není ani jediný metr státní silnice. Výnos přirážek tohoto horského zemědělského okresu sotva stačí na úhrady anuit z dluhů a na platy zaměstnanců. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tymeš (pokračuje): I když v ostatních okresích nejsou snad poměry tak zlé, přece jen většina okresů nemá prostředky na nejnutnější opravy silnic. Už jsem připomněl, že máme 1/2 milionu dělníků, kteří jsou na nucené zahálce, dělníků, kteří by rádi pracovali. Dělníci nám zahálejí, ale naše silnice jsou nesjízdné, jsou v bídném stavu. Soudím, že tento stav je trvale neudržitelný a že státní správa musí učiniti vše, aby v silničním hospodaření došlo k nápravě. Mnohde také vojenské důvody velí, aby i okresní silnice byly dobře vybudovány. Nám se podařilo loňského roku dosáhnouti částečné nápravy, pokud jde o silnice v zemi Moravskoslezské. Vděčně to kvitujeme, ale znovu připomínám, že to, co se dalo do programu pro zemi Moravskoslezskou, nestačí a že i zájem státní vyžaduje, aby zásah byl dalekosáhlejší.

S neutěšenou úpravou okresních silnic souvisí - soudím, úzce souvisí - služební a platová úprava okresních cestářů, jejichž poměry byly posledně, a to ještě nedostatečně, upraveny zákonem č. 17 z r. 1920. Od této doby se poměry podstatně změnily. Počet motorových vozidel několikanásobně vzrostl a tím pochopitelně také ruch a práce na silnicích. Také životní potřeby zdražily. Nízké platy podle zákona č. 17/1920 jsou někde doplňovány přídavky drahotními. Toto řešení je však nedostatečné, má neblahý vliv na vyměřování pense, neboť drahotní přídavek se pro vyměření pense zpravidla nezapočítá. Cestáři mají po 40 letech práce nepatrné pense. Platová úprava je velmi roztříštěna. V Čechách máme 4 okresy s průměrným platem cestářů 2.000 Kč ročně, 3 okresy s platem cestářů 3.000 Kč, 12 okresů s platem 4.000 Kč ročně, 11 okresů s platem 5.000 Kč, 10 okresů s platem 6.000 Kč, 12 okresů s platem 7.000 Kč, 10 okresů s platem 8.000 Kč, 10 okresů s platem 9.000 Kč a 8 okresů s průměrným platem cestářů 10.000 Kč ročně. Jen v menším počtu okresů, především v německých průmyslových obvodech, byly přizpůsobeny platy okresních cestářů platům cestářů státních.

Na Moravě jsou poměry ještě horší. Mluvil jsem o okrese novoměstském, kde je 58 cestářů s měsíčním platem 245 Kč a pracují 5 dnů v týdnu. 63 cestáři mají měsíční plat 200 Kč a pracují 4 dny v týdnu. Ale i v hospodářsky silnějších okresech nejsou poměry zvlášť příznivé. Na př. v okrese boskovickém mají cestáři měsíční plat 400 Kč, nejvýše pak 453 Kč. Na Vyškovsku nejvyšší měsíční plat cestářů činí 616 Kč. Je pravda, že v některých okresech mají cestáři určité výhody - prodávají trávu, hlínu - ale přece jen je to nedostatečné. Honorování této kategorie veřejných zaměstnanců je opravdu žalostné a volá po nápravě. Náprava je nutna tím spíše, že povinnosti cestářů rostou. Práce na silnicích je obtížná, protože v mnoha okresech nedostane cestář dostatečné množství štěrku a přece musí silnici neustále opravovat. Dobře víte, co je v letních měsících na okresních silnicích prachu a jak si zaměstnanci okresu v pravém slova smyslu ničí zdraví.

Okresním cestářům se ukládají stejné povinnosti jako cestářům státním. Podle nařízení zemského úřadu v Čechách z ledna letošního roku jsou cestáři povinni v každé době, tedy i v noci, v neděli a ve svátek odstraňovat všechny překážky na silnicích, vzniklé sněhovými vánicemi, povodněmi a pod., a musejí posypávat náledí pískem. Nařízení připomíná, že silnice jsou nyní důležitým komunikačním úsekem, protože silniční dopravou se udržují důležitá spojení s železniční sítí. Z toho je vidět, že práce cestářů je důležitá a odpovědná, a proto soudím, že není trvale možno odkládat úpravu jejich platových poměrů.

Od r. 1920 předloženo bylo této sněmovně několik návrhů na úpravu platových poměrů cestářů. Na naléhavou interpelaci našeho klubu ze dne 26. května 1927, tisk 1036, odpovědělo ministerstvo vnitra dne 9. července 1927, že náš návrh ze dne 20. září 1926 byl přikázán příslušným sněmovním výborům k projednání. Od té doby uplynulo už 10 let a okresní cestáři dosud marně čekají na své zrovnoprávnění s cestáři státními. Výbory soc. politický a rozpočtový při jednání o osnově zákona č. 103 z r. 1926 přijaly resoluci, kterou se vláda vybízí, aby ve smyslu §u 210 téhož zákona zařídila, aby státním cestářům se upravily platy jako zřízencům státním a aby předložila osnovu zákona na úpravu poměrů okresních cestářů. Vládním nařízením č. 133 z r. 1928 vyhověla vláda usnesením soc.-politického a rozpočtového výboru sněmovny a upravila platy cestářů státních podle schematu platů zřízenců státních. Na okresní cestáře se však zapomnělo. Proto koalované strany předložily 28. června r. 1936 sněmovně nový návrh tisk 484, který byl přikázán k projednání ústavně-právnímu výboru sněmovny. Úřady mají zjistiti potřebná statistická data o finančním nákladu s novou úpravou platů cestářských. Zdá se však, že pánové se zjištěním nespěchají.

Je třeba, a považuji za nutné zde to velmi důrazně prohlásiti, aby se v této věci pokračovalo rychlejším tempem. Okresní cestáři, kteří léta trpělivě čekali na slibovanou úpravu, jsou právem roztrpčeni, že projednávání jejich zákona se stále odsunuje. Finanční stav mnohých okresů, jak jsem již připomněl, je zoufalý a nemohly by proto z vlastních prostředků platiti vyšší mzdy.

Okres vyškovský, o kterém jsem se zmínil a kde poměrně platy cestářské jsou vyšší než v jiných zemědělských okresích, počítá, že při nové úpravě podle úpravy státních cestářů zvýšilo by se vydání okresu z 540.780 Kč na 1,076.292 Kč, t. j. o 535.512 Kč více. V chudších okresích, kde platy cestářů jsou nižší, pochopitelně zatížení okresu bylo by ještě větší. Zde bude třeba státní pomoci, aby se dostalo okresním cestářům zasloužené a spravedlivé odměny. Za svědomitou a namáhavou práci zaslouží si okresní cestáři, aby alespoň v jubilejním roce po tolika slibech se dočkali zrovnoprávnění s cestáři státními.

V politické části svého projevu považuji za nutné zabývati se vývody p. dr Tiso a reagovati na to, co zde přednášel, neboť soudím, že to jsou věci pro naši politiku právě nyní velmi důležité. I když považujeme za nutné, aby zejména v této době sporné věci ve vnitřní politice ustoupily do pozadí, a jsme pro dohodu všech státotvorných stran a všech lidí dobré vůle ve věci čsl. jednoty, nemůžeme dělati a nebudeme dělati žádné koncese. (Posl. Čavojský: V československej jednote netreba robiť žiadné koncesie, ale niečo iného je československá národná jednota!) Chci také velmi důrazně rozptýliti pochybnosti p. dr Tiso, které vyslovoval, zda soc. demokratická strana stojí za politikou ministra spravedlnosti dr Dérera a jmenovitě zda schvaluje jeho výroky, jichž použil v některých svých posledních projevech na Slovensku, když vzkázal luďákům, že "nikto im v republike politickú autonomiu nedá a že kto je proti národnej jednote, ten je i proti štátu československému". Mohu zde prohlásiti, že soc. demokratická strana plně stojí za dr Dérerem (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.), že má k němu plnou důvěru a že vděčně oceňuje jeho práci a všechno, co on činí proti všem rozvratníkům na Slovensku. (Výborně!)

Zdůrazňuji, že min. dr Dérer opětovně při mnohých příležitostech, ve svých řečech a také ve svých knihách vyložil své stanovisko ve věci politické autonomie Slovenska a v otázce národní jednoty československé. Toto jeho stanovisko je známo na Slovensku i v celé republice. Není třeba, aby si páni z ľudové strany upravovali výroky dr Dérera podle toho, jak to potřebují z agitačních důvodů. Obecně známé stanovisko dr Dérera v těchto otázkách nesdílí jenom strana naše, soc. demokracie, která za ním, jak opakuji, stojí jako jeden muž, nýbrž všichni československy orientovaní Slováci vůbec a všichni s naším státem upřímně a poctivě smýšlející lidé v celé republice bez rozdílu politických stran. (Výkřiky posl. Čavojského.) Politickou autonomii Slovenska považuje za velké nebezpečí pro československý stát nejen strana naše, nýbrž i příslušníci jiných státotvorných stran, a že toto stanovisko je správné a že naše obavy jsou opodstatněné, toho nejlepším důkazem je velká horlivost rozvratných živlů doma a všech nepřátel v zahraničí, s níž se stavějí za požadavky politické autonomie Slovenska.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP