Úterý 14. prosince 1937

Mám opravdu obavy, že některými z těchto opatření, která budeme musiti odhlasovati, poněvadž nám jiného vyhnutí nezbývá, skutečně se sáhne na kořen hospodářského života že určité obory našeho podnikání budou až příliš míti puštěno žilou a že nebudou pak schopny toho života, který se očekává v příštím hospodářském roce. Domnívám se, že právě z toho neúměrného a nerovnoměrného rozdělení nových břemen, nutných k zabezpečení obrany státu, může nám vzniknouti hospodářské oslabení a že i to, co dnes je nazýváno konjunkturou - a ve skutečností není konjunkturou - nám přestane a že se pak octneme s celým svým rozpočtem na suchu. Neříkám to proto, abych byl demagogický, nýbrž prostě proto, že já a moje strana máme obavy, že přílišné zatížení určitých vrstev může vésti k ochuzení a ke zhoršení hospodářské situace celého státu. Bylo by potřebí, aby naše národní hospodářství bylo řízeno jinak, nežli řízeno je.

Slavná sněmovno, už při debatě o rozpočtu bylo zde hodně mluveno o řízeném hospodářství. Prohlašuji jménem československé strany lidové, že se nebráníme řízenému hospodářství, že nečiníme překážek, aby stát určitým způsobem zasahoval do hospodářských věcí, ale aby tak činil podmíněně, pouze v dobách, kdy je toho potřebí, v dobách hospodářské deprese, a aby to činil takovým způsobem, aby se prospělo celku, a nikoliv jenom určitým menším skupinám. (Výborně!) Řízené hospodářství, jak jest u nás prováděno, odpusťte, to není řízené hospodářství to je příštipkování od jednoho odboru ke druhému, které sice okamžitě tam a onde, aspoň jednotlivcům, přinese zisk, ale celek trpí.

Jenom několika slovy bych se rád zmínil o řízení našeho hospodářství v oboru zemědělské výroby. Po této stránce bylo jak v zemědělském výboru posl. sněmovny, tak v rozpočtovém výboru při projednávání rozpočtu velmi mnoho hovořeno, a nakonec úsudek byl, že všichni řekli: Toto je způsob, jakým zemědělství řízeno býti nemá. (Výborně!) Pan ministr zemědělství jest optimista. Po všech těchto vývodech řekl: Podívejte se, pánové, my to děláme dobře a budeme v tom dále pokračovat!

Slavná sněmovno, takové příliš, řekl bych, domýšlivé stanovisko škodí každému a škodí tím více v politice a zejména v řízeném hospodářství samém. Mohlo by se říci, chceme to dělati dobře, nebo máme nejlepší vůli dělati o dobře, sem tam se nám to nepodaří, často nebo méně častěji, ale chceme to dělati dobře. Avšak říkati: děláme to dobře a zůstaneme při tom - to je přece jen odvážné. Vidíme-li, že někde zásahy, které státní moc umožnila, se neosvědčily a že působí případně opačně, že působí škodu, je nutno docela otevřeně a mužně doznati: To se nám nepodařilo, učiníme nějaké jiné opatření. Ale pyšně a sebevědomě říci: To se nám dobře daří, my to děláme dobře a zůstaneme při tom - nezdá se mi býti dobrou devisou pro naše další hospodářské podnikání, lépe řečeno pro další řízení naší zemědělské produkce. Je na př. u mléka možno hovořit o nějakém řízeném hospodářství? Stanovení pasteurisace mléka pro Prahu a usměrnění cen - ovšem směrem dolů u mlékařících zemědělců na venkově - to není zásah, který by prospěl našemu mlékařství v celé republice. Dnes stále zůstávají celé ohromné kraje, kde drobní zemědělci nemají nic jiného než výtěžek z chovu dobytka a kde nemají ani té minimální možnosti zpeněžit litr mléka za 60 hal. Pro ty se neudělalo nic, ale udělalo se pro velkomlékárny v okolí Prahy. To však není důvod, abychom mohli říci: V oboru řízeného hospodářství mléčného to děláme dobře a budeme to tak dělat dále. Připomínám otázku vládního nařízení o škrobu, která dodnes není vyřízena; také tam bych mohl říci, že to děláme dobře? a řadu jiných ustanovení.

Myslím, že tak bych mohl mluvit i o průmyslu. I náš průmysl je usměrňován kartelovými smlouvami tak, že malé podniky jsou mocnými kartely vykupovány, celé kraje jsou zbavovány průmyslových podniků a tím možnosti zaměstnat doma alespoň desítky nebo stovky lidí. Budují se mamutí podniky, racionalisuje a usměrňuje se výroba, zejména v době, kdy je větší poptávka, aby se mohly zvýšit ceny, ale to není řízené hospodářství, které jde k duhu státu, to je hospodářství řízené ve prospěch jednotlivců, ale škodlivé celku - a tak si přece jen zásahy státu nebo řízené hospodářství v průmyslu představovat nemůžeme.

Stejně bych mohl mluvit o všech jiných oborech. Všechny obory, kde se projevují zásahy státní, čili kde se naše hospodářství "řídí", vykazují strašlivé nedostatky. Z toho usuzuji, že naše řízené hospodářství není na dobré cestě a že mu chybějí dobré myšlenky a dobrá vůle k jich provádění.

Již při projednávání rozpočtu se tu kol. Stanislav zmínil o národohospodářském odboru při presidiu ministerské rady. Mám všechnu úctu k pánům, kteří tam pracují, ale domnívám se, že jsou přílišnými teoretiky a že nedovedou dosti dobře zvládnout materii, spojenou s pojmem řízení národního hospodářství, že veškeré jejich náměty k řízení hospodářství - domnívám se, že to, co se u nás ve směru řízeného hospodářství provádí, vychází z této dílny - jdou jen tím směrem, jak by se v tom kterém oboru upravila výroba a jak by se v tom kterém oboru dalo pro někoho něco získat, ale velkorysé řízení zde není.

Už kol. dr Klapka zde poukazoval na poměry v Anglii. Tam se v posledním roce vybudoval ohromný zbrojní průmysl. Jak to dělali? Vybudovali nové průmyslové podniky, ale ne v centrech železářských a strojařských, nýbrž v krajích, kde nic nebylo. A tak je to také s jinými obory.

Dovolil bych si jenom některé věci připomenout. Máme v naší republice a našem národě dostatek velmi bystrých techniků a chemiků, ale je, pro Boha, nezbytně nutno, abychom jim dali možnost práce. Potřebujeme ohromné množství nových odvětví průmyslových a výrobních, musíme vniknouti do koutů, kam se ještě dnes průmysl sám z pohodlnosti nezavedl, musíme vniknouti do odvětví, kde se nejvíce zatěžuje naše konto dovozní. A je velká řada takových odvětví, která jsou dnes zanedbávána, poněvadž tou dobou všechno se vrhlo na zbrojaření, každý vidí spásu svou vlastní a svého podniku, když dostane co nejvíce zbrojních a vojenských dodávek. Jenže tato konjunktura během jednoho, dvou let přec jen zanikne, budeme vyzbrojeni, a řekněte mně, kdo se pak bude starat o to, aby statisíce dělníků, dnes v tomto průmyslu zaměstnaných, našlo práci. Pak se pokrčí rameny a řekne: Zbrojařské podniky omezily práci, proto nám vyrostlo o půl mil. více nezaměstnaných. Již dnes je potřebí hledati nové obory, novou formu zaměstnání pro ty, kteří během měsíců nebo několika let o zaměstnání přijdou, již dnes je třeba tvořit nová odvětví průmyslové výroby, zaopatřovat nové pracovní příležitosti. A v tom bych právě spatřoval činnost sboru, který by měl říditi veškeré naše národní hospodářství, a chtěl bych, aby v tomto směru byl náš národohospodářský odbor při presidiu ministerské rady přeorientován. Nemá-li dostatek schopných a iniciativních lidí, pak je nutno schopné lidi vyhledati jinde, kde jsou, a znovu říkám, chvála Bohu, máme jich dost.

Slavná sněmovno, chtěl bych se zmíniti jen několika slovy o branném příspěvku a o té t. zv. mimořádné dani ze zisku, původně dani z mimořádných zisků. Firma se změnila, krám zůstal stejný. Při projednávání tohoto zákona přišli jsme na zajímavou skutečnost, že ti t. zv. srážkaři tvoří dnes okrouhle 60 % poplatníků daně důchodové. Kdo jsou to srážkaři? Začíná to dělníky, kteří dosáhli určité mzdy a jimž zaměstnavatel při výplatě mzdy sráží přímo zaokrouhlenou částku na daň důchodovou. Zapomíná se na to, že je to nejkrvavější zdanění, jaké u nás vůbec existuje. Zapomíná se při tom, že častokráte, kdyby ten člověk podal přiznání, ještě ani při dvojnásobném příjmu by nepodléhal dani důchodové, ale ona se mu srážkou vybírá. A k takové dani důchodové přidává se 1 1/2 % branného příspěvku, to znamená, že dosavadní nespravedlnost se zvyšuje ještě o další nespravedlnost formou branného příspěvku. To je právě jedna věc, na kterou jsem chtěl poukázati a na kterou jsem poukázal již dříve. Toto zatížení aspoň v tomto případě a mohl bych uvésti řadu jiných - není spravedlivé, toto zatížení zde příliš postihuje toho nejslabšího, který se opravdu nemůže bránit - a toho přitiskuje co nejdůkladněji k zemi.

A pak bych ještě jednu věc připomněl: Všechny tyto oběti mají se přinésti pod heslem "zabezpečení obrany státu". My budujeme v pohraničí opevnění, důkladná a dobrá, a věřím, že tato opevnění dostačí k tomu, aby si o ně rozbil lebku každý útočník. Budujeme je, vyzbrojujeme armádu, opatřujeme všecko, čeho je potřeba k obraně státu, ale zapomínáme na jedno - byla o tom také zmínka při projednávání těchto osnov - že se nám rok co rok zmenšuje populace. Zapomínáme, že dobře vybudovaná opatření pro obranu státu nebudou nic platná, nebudeme-li je míti čím naplniti, nebudeme-li míti dostatek lidského materiálu, nebudeme-li míti muže, kteří by přinesli do betonových pevností ocelová a státu věrná a oddaná srdce. (Potlesk.) Na to zapomínáme, když přicházíme s opatřením, které koliduje se zákonem o dani důchodové. § 20 zákona o dani důchodové přiznává slevy každému poplatníku, který je otcem více dětí, který má četnější rodinu. Na každého dalšího než druhého příslušníka rodiny poskytuje 10 % slevy z předepsané daně. Branný příspěvek se řídí tím, co jsem už řekl. Ten, kdo bude muset nésti největší a nejtěžší břemeno obrany státu, sám si musí nejdříve obranu i zaplatiti. Otcové četných rodin budou platiti neztenčený a stejně veliký branný příspěvek jako bezdětní nebo svobodní.

Slavná sněmovno, v tom vidím nedopatření, v tom vidím křivdu a vidím v tom zárodek oprávněné nespokojenosti všech těch, na jichž obětavost stát stále a stále apeluje. Voláme po četných rodinách a otcům četných rodin ukládáme stejně těžká břemena jako těm, kteří nemají žádných starostí o výchovu příštích generací vlasti a národa. To je věc, kterou jménem své strany zde musím vytknouti a žádati, možno-li, aby byla ještě během projednávání napravena, aby byl zákon spravedlivý, aby si zákon tento, jehož výnos má jíti na obranu státu, vážil a náležitě oceňoval oběti všech těch, kteří právě všecky přípravy na obranu státu mají oživiti a naplniti svým tělem, svou krví a svým duchem. (Potlesk.)

Slavná sněmovno! Nemohu se ubrániti přesvědčení, že nejenom branný příspěvek, který tak zatěžuje státní zaměstnance v největší míře, nýbrž i mimořádná daň ze zisků postihuje zase nejdrobnější poplatnictvo nejvíce. Nemohu se ubrániti tomu dojmu. A lituji, že nemohu nic jiného říci - nechci býti zlomyslným, ale myslím, že právě střední stavy zde doplácejí na to, že provádějí čistě stavovskou politiku. Myslím, kdyby zde nebylo čistě politických stavovských stran, že by toto břemeno bylo opravdu spravedlivěji a únosněji rozděleno. Nechci se pouštěti do podrobností, zjišťuji pouze, že drobní živnostníci, řemeslníci a obchodníci jsou stejně krutě postiženi jako drobní zaměstnanci, dělníci, úředníci atd. a že mají stejně dostatek důvodů stěžovati si ne na to, že mají přinésti oběť, to oni také dělati nebudou, nýbrž na to, že se jim ukládá nadměrná oběť.

Chtěl bych říci několik slov o státních zaměstnancích. Zmínil jsem se již o tom, že co se jedním zákonem státním zaměstnancům dává, druhým zákonem se jim béře. Docela bez demagogie můžeme požadovati, aby tento smutný stav ustal, aby tu nebyla provozována hra se státními zaměstnanci, aby se to prostě docela jasně a otevřeně řeklo: Páni, situace státu je velmi těžká, svízelná, úkoly, které má stát v nejbližších letech obstarati, jsou tak nákladné, že pro vás nezbývá nic. Nemůžete se těšiti nějakému zlepšení.

Místo toho však jsou stálé a stálé tahanice, kolik desetin procent se zase se srážek sleví, kolik desetihaléřů dostaneš na korunu měsíčně víc. A na druhé straně to, co se dá, se bere.

Při projednávání zákona srážkového v rozpočtovém výboru zmínil se o mnohých věcech kol. zpravodaj Bergmann, a já jsem mu vděčen za jedno. Jsem mu vděčen za to, že našel vřelá slova pro t. zv., jak on to říká, sociální platy stát. zaměstnanců. My tomu říkáme podle encykliky papežské rodinná mzda. Už tehdy, když zákony čís. 103 a 104 v r. 1926 byly projednávány, trval jsem na tom, aby rodinná mzda byla zachována, ale místo toho nadekretován byl zákonem systém dvou dětí. Na první dítě dostaneš, státní zaměstnanče, ještě slušné výchovné, na druhé již menší, na třetí už nic. No, to je přece zřetelná výzva. Více než 2 děti je přepych, na ty nic nedostaneš, poněvadž státu není žádoucí, abys měl více než 2 děti. Během těch 11 let od r. 1926 nejenom že této výzvy úřední bylo namnoze poslechnuto, nýbrž šlo se dále.

Je mnohem pohodlnější nemíti vůbec žádných dětí, a odtud vznikají potom - nechci rozsuzovati, zda pravdivé či méně pravdivé - řeči pronášené na půdě parlamentní, že tolik tisíc manželských dvojic ve státní službě má pouze nepatrné množství dětí. Právě ti, kteří mají největší možnosti vychovati řádně rodinu (Hlasy: A uživiti ji!), uživiti ji, poněvadž mají zabezpečen dvojí příjem, ti zvláštní, podivnou shodou okolností netouží po dětech. Ale říkám, je mnohem pohodlnější míti auto než dětský kočárek. Je to také rychlejší dopravní prostředek a konec konců slouží víc těm dospělým než těm malým. A právě tato zásada se ujímá až příliš důsledně a, řekl bych, doslovně. Kolik je těch manželských dvojic, které si dovedou opatřiti auto, jehož používají k dojíždění k zábavám, ale které si nedovedou pomoci k dětskému kočárku, nemají pro něj použití.

Slavná sněmovno, to je výstražné. Pan ministr veřejného zdravotnictví vykládal nám v rozpočtu, co všechno jeho resort dělá, aby byl zachráněn národ ve svých dětech, aby se zmenšila úmrtnost, aby nám přece jenom neubývalo příslušníků národa nebo národů obývajících tuto republiku, abychom rostli úměrně k národům, kteří žijí kolem nás, a ne aby nás ubývalo. Vynakládá se veškeré úsilí, Bůh ví co všechno se podniká, ale co je to všechno platné, když není v módě míti děti, když je to nepohodlné, nepraktické, když to nic nenese a stát sám svým opatřením, že dává výchovné pouze na dvě děti, přímo říká: nemějte víc než dvě děti. Nemravný systém.

Padla velmi neslušná slova o tom, že stát nemůže platiti svého zaměstnance za nic jiného než za práci v úřadě a nikde jinde a že králičina se podporovati nebude. To byla slova, která neměla býti pronesena. A když byla pronesena, pak je nutno, aby byla slyšena po celé republice a zejména v zákonodárných sborech, aby odpadlo všecko to, co k tomu rčení právě přivedlo, abychom změnili svou politiku, abychom vybudovali systém rodinné mzdy a ne omezování porodnosti, ne omezování dětí v rodinách státně-zaměstnaneckých (Potlesk.) a tím nikoliv omezování porodnosti také ve všech ostatních vrstvách. Rodinná mzda, čili jak to v encyklice stojí, mzda, která stačí na slušnou výživu manželky a tolika dětí, kolik jich v rodině přijde - ke slušné výživě, to je příkaz, podle kterého se chceme říditi my. Je lhostejné, říká-li kol. Bergmann "sociální platy" nebo říkáme-li my "rodinná mzda". Smysl je tentýž: pečování o rodiny, které přinášejí státu oběť ve formě zvýšeného počtu dětí. Musí se projeviti i úcta státu v tomto směru. Zatím jsme tam nepřišli až na ojedinělé případy, jako ve státech nedemokratických, kde se dávají nesmyslné a skoro bych řekl urážlivé prémie. My musíme hledati jinde příčinu úbytku populace, ne v prémiích. Musíme dáti především možnost vyživiti rodinu a za druhé musíme přiváděti rodiče k tomu, co bylo kdysi podkladem každé rodiny - křesťanská mravnost. V tom je kořen zla. Jakmile se odkloníme od původního základu rodiny - rodina je přece stará křesťanská instituce - a jakmile jí odejmeme ten ráz, odjímáme jí celou náplň a nemáme konec konců práva si stěžovati, že rodina neplní svůj úkol ke státu.

Slavná sněmovno! To jsou věci, které jsem považoval za nutné zde sděliti. Jménem své strany, jménem československé strany lidové prohlašuji zde náš souhlas stejně jako všichni. Myslím, že se zde v tomto parlamentě nenajde nikdo, kdo by řekl: Nedáme peněz. A bylo to radostné, když i páni z oposice, i p. dr Peters, prohlašovali to stejně jako komunisté, stejně jako ľudáci a všecky koaliční strany: Nechceme odnímati státu možnost, aby plnil své úkoly a své povinnosti. Oni říkali, že to chtějí dělati jen jiným způsobem. Přiznám se, že bychom to také byli raději dělali jiným způsobem. Přiznávám se k tomu tím, že tvrdím, že břemena, která nám úkol vybudování obrany státu ukládá, nejsou dost spravedlivě - to říkám mírně - a úměrně rozdělena, že při lepší vůli a při větším pochopení bylo by se našlo jiné, spravedlivější a únosnější rozdělení. Ale přesto tvrdím, že je bezpodmínečně nutno, abychom přinesli oběti všichni, dnes aspoň všichni ti, kterým zákon oběť bude přikazovati. Ti, kteří nebudou míti zákonné povinnosti, budou ovšem vyňati už předem. Ani my se jí nevyhýbáme, poněvadž nám stejně, ne-li víc, záleží na šťastné budoucnosti tohoto státu. Záleží nám na bezpečnosti státu, na jeho klidném mírovém vývoji a věříme, že sebe větší oběti, které přineseme k vybudování obrany, nebudou nikdy tak těžké a tak tíživé, jako by byly škody, které by nám vznikly v případě, že bychom byli překvapeni nepřipraveni, neuzpůsobeni a nevybaveni všemi prostředky, kterými bychom se mohli brániti. Válka by byla mnohem horším zlem, a čím lépe se připravíme, tím dříve se ubráníme tomuto zlu. Nelitujeme peněz na obranu státu a chceme dáti státu všechno. Prosíme však, aby s penězi, opravdu s největší námahou sehnanými od poplatníků, bylo hospodařeno rozumně, šetrně a počestně. (Výborně!) To je podmínka. Jestliže se říká, že na státu se nemá vydělávat a že na obraně státu se nevydělává, pak chceme, aby se to stalo zákonem, i když nepsaným zákonem, ale prováděním a řekl bych i činností parlamentní úsporné a kontrolní komise, aby se na obraně státu opravdu nevydělávalo, aby na ní nevydělával nikdo. Když jedni mají povinnost přinášeti oběti. aby druzí nehromadili zisky.

(Výborně!) Těžké povinnosti jsou ostrým zásahem do hospodářského podnikání každého jednotlivce a vyžadují stejně ostrých zákroků proti těm, kteří si doposud neuvědomili, že povinnosti platí i pro ně a nikoliv pouze práva shrabovati zisky, zatím co ostatní musí zaplatiti.

Slavná sněmovno, prohlašuji jménem čsl. strany lidové, že věříme ve spravedlnost provádění všech těchto těžkých a tíživých opatření, že věříme, že tato opatření přece jen přes všecku svou tíživost nepřesahují únosnost, ač jsou častokráte na samé hranici únosnosti poplatníků, že přece jen bude možné je prováděti a tím zabezpečiti obranu státu, a z toho důvodu prohlašuji, že pro všecky úhradové osnovy, jak jsou navrženy, budeme hlasovati. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP