Úterý 14. prosince 1937

Nyní trvá tato procedura 4 měsíce, při níž je žádost 6krát zapisována do jednacího protokolu a 6krát z něho mazána, při čemž dostane 11 úředních jednacích čísel, 10krát se dopravuje poštou a žadatel, nemoha se dočkati vyřízení, musí je několikrát v okresním městě urgovati.

Slyšíme sice stálé nářky na stále vzrůstající počet zaměstnanců, ale nijak se nebráníme inflaci stále nových a nových úkolů, které se jako lavina hrnou na veřejnou správu. Ozývají se stále nářky nad vzrůstem osobních nákladů, ale nehledá se toho příčina.

Pan president dr Beneš tento problém velmi bystře vystihl 28. března 1936 v rozhovoru s Pracovním souručenstvím, když řekl (čte): "Státní administrativa je součástí armády, starající se o bezpečnost a pořádek uvnitř státu. Jsme státem budovaným na demokracii a provádíme skutky sociální myšlenky. Proto je nutno dívati se na úkoly veřejného úředníka jako na úkoly nám speciálně vlastní na rozdíl od jiných států. Toto strukturální postavení ukládá naší veřejné správě značné úkoly, jež dříve byly zastávány soukromou péčí nebo samosprávnými svazky. Není tudíž tragedií, že se zvětšuje počet našich veřejných zaměstnanců. Je to jen logický důsledek rozšiřování funkce státní administrativy, jíž stát vniká do soukromého vlastnictví jednotlivce."

Nemáme dosud žádné úřední statistiky o počtu zaměstnanců státních, což vede k nemožnému iritování nás i veřejnosti a vyvolává pocit nedůvěry k nám i k vládě. Pan posl. Beran letos v rozpočtové debatě uváděl, že máme 361.529 zaměstnanců i s učiteli a podniky a přes 80.000 smluvních zaměstnanců, tedy téměř půl páta statisíce zaměstnanců. Naproti tomu pan zpravodaj o rozpočtu kol. Remeš uváděl loni stav k 31. lednu 1936: ve vlastní státní správě 186.792, ve školské správě pak 106.254 zaměstnanců, dále uváděl resorty, které potřebují zvýšení stavu. Ročenka Státního úřadu statistického uvádí k 31. lednu 1935 tento stav zaměstnanců: ve vlastní správě, s vojenskými a četnickými gažisty 178.181 zaměstnanců, v podnicích 166.205 zaměstnanců, dohromady 344.386 zaměstnanců. K 31. lednu 1936 uvádí Ročenka Státního úřadu statistického: ve vlastní správě, bez vojenských a četnických gažistů, stav 153.778 zaměstnanců a v podnicích 167.689, dohromady 321.467. V této statistice byli vypuštěni vojenští a četničtí gažisté snad z toho důvodu, aby si nikdo nevypočítal, kolik máme vojska. Myslím, že je to úplně zbytečné, poněvadž v zahraničí jsou možná lépe informováni než my zde. Připočítáme-li k tomu vojenské a četnické gažisty, jichž bylo r. 1935 29.871, přicházíme k počtu 351.000.

Naproti tomu zase uvádí jediná úřední statistika, kterou máme a která byla vypracována r. 1924, když se projednával platový zákon, tento stav: vlastní správa s vojenskými a četnickými gažisty 114.319, podniky 228.560, dohromady 342.879 zaměstnanců. Je každému volno, aby si vybral, co je pravda.

Naproti tomu se sděluje, že železnice má systemisováno 148.453 míst, ale v r. 1937/38 skutečný stav 118.757, tedy méně o 30.000. Domnívám se, že máme právo slyšet pravdu, abychom mohli kontrolovat a činit závěry.

Žádáme proto, aby byl přiložen: 1. k rozpočtu přesný přehled a součet systemisovaných míst, neboť "přehledy" v dílčích rozpočtech nestačí k orientaci a souhrnu.

2. Aby byl každoročně k účetní uzávěrce přiložen přehled a součet skutečného stavu zaměstnanců.

3. Aby se k této účetní závěrce také přiložil přehled skutečného osobního nákladu u vlastní správy i podniků s vyloučením všeho, co do něho nepatří. Dosud v tomto labyrintu bloudíme a nikdo se nedopátrá pravdy. Operuje se číslicemi podle potřeby.

Bylo zde apelováno na státní zaměstnance, aby ve svém vlastním zájmu a v zájmu státu byli nápomocni v práci, aby se u nás méně písařilo, ale více opravdu úřadovalo. Dokud bude však nynější duch ve státní správě, zůstane marným toto volání.

Jak se taková ambice podporuje, o tom píše téměř oficielní "Železniční revue" z r. 1932 (čte): "Byl povolán do centrálního úřadu snaživý ředitelský referent. Přidělenou práci vykonával bezvadně a vyřizoval hladce k plnému uspokojení šéfa. Ale tím se nespokojil. Studoval a přemýšlel, až se odvážil na několik samostatných podnětů a návrhů. První byl přednostou přijat takřka s pochvalou, druhý už mlčky, třetí s chladnou poznámkou, že věc bude náležitě prozkoumána, kdežto při následujícím se už šéf neudržel: Poslyšte, tak se mi zdá, že máte málo práce a zbývá vám mnoho času na zbytečné starosti. Udělal byste lépe, kdybyste věnoval spisům větší péči."

Tedy nepřemýšlejte, nebadejte, nedělejte žádných návrhů.

V některých úřadech je přímo panický strach před tím, aby někdo nabyl naprosté odbornosti. Pro studium na vysokých školách musí míti každý úředník povolení, bez něhož by mu studium nebylo uznáno. O tom platí dosud předpis ministerstva financí čís. 5.900 z r. 1904, vydaný na podkladě - nelekejte se - cís. nař. z r. 1856. (Slyšte!) Korunní juristé se brání přílivu úředníků z nižší kategorie s odbornými znalostmi ve výkonné službě nabytými. Při přeskupení začíná takový úředník jako čekatel s dosavadním platem.

Jací stařečkové ještě straší ve státní správě, dokazuje, že základem pro přiznávání náhrady výloh spojených s přeložením státních zaměstnanců je "stěhovací normál" dvorní komory - zase se nelekejte - dekret z 13. září 1804, č. 29.311 - 3.133 Sb. polit. zák. sv. 22, č. 31, str. 85, doplněný nařízením z 3. července 1854, ř. z. č. 169, § 7, a z 28. srpna 1896, ř. z. č. 166, odst. 5. Byla by to groteska, kdyby úředníci pro sebe reklamovali vše, co jim podle těchto předpisů přináleží. Tak bychom viděli úředníka 5. plat. stupnice, an je od nádraží vezen 4 koňmi, poněvadž podle těchto normálů má na to nárok.

Na pensisty nelze pohlížeti jako zlá macecha na nevlastní dítě, které je jí břemenem, zapomíná však, že i nevlastní dítě má cit, srdce a lidskou důstojnost a hrdost. Vyloučení pensistů z úlevy srážek podle zákona čís. 204/1932 budí dojem, že se zde jedná podle hesla "divide et impera" o rozpoltění řad zaměstnanců a jejich solidarity, kterou dali najevo aktivní zaměstnanci vůči pensistům, chtíce se rozděliti o poskytnutou částku. Stabilisace pensí se tím nedosáhne ani nevyřeší.

Pense není ani darem, ani milostí, je součástí platu. Úředník II. služeb. třídy, tedy středoškolák, zaplatí na pensijních příspěvcích za 35let své služby částku, která při běžném úrokování představuje kapitál 115.000 Kč. Podle norem pensijního pojištění soukromých zaměstnanců by vyplynul proň pensijní důchod 16.000 Kč ročně. Vzrostl by připojištěním v poslední třetině služební dráhy a ze zvláštního pensijního příspěvku t. zv. postupové taxy, na 18.000 Kč ročně. To je normální pense úředníka.

Úředník I b služební třídy, vysokoškolák, složí kapitál s pensijním příspěvkem a z toho počítanými úroky 160.000 Kč za služební dráhu. Vyplývající důchod proň činil by 19.000 Kč ročně a připojištěním a zvláštním pensijním příspěvkem by vzrostl na 22.000 Kč ročně. To je zase průměrná pense vysokoškolského úředníka. Krácení pensí je konfiskací právních nároků. Pense se krátí, ale není dovoleno si k ní přivydělati. Rozdíl mezi srážkami aktivních a pensistů budí ústavní pochybnosti. Svědčí o tom nález nejvyššího správního soudu o krácení pensí, že ústav smí z pensí svých pensistů srážet srážky jen jsou-li splněny všechny tyto podmínky: 1. musí býti srážky aktivních zaměstnanců jednak trvalé, jednak nesmějí býti srážky z pensí větší než srážky ze služného aktivních úředníků; 2. musí býti splněna i podmínka třetí, to jest, že pensijní reserva není tak veliká, že by se nezkrácené pense mohly vypláceti.

Aplikujme to na státní pensisty. Konstatujeme, že předně srážky aktivních nejsou trvalé a za druhé jsou nižší. Stát ovšem nemá pensijní reservy. Ale reservou jeho jsou daně občanstva právě tak, jako jsou reservou pro aktivní služné.

Dr Jiří Hoetzel v r. 1933 se vyjádřil o zákoně č. 204 takto (čte): "Podle mého soudu nebylo by obtížné zjistiti neústavnost některých ustanovení zákona č. 204/1932." Měl zde na mysli nerovnost, která má býti nyní ještě zvýšena tím, že "zatímní" srážky u aktivních se budou zvolna rušit, kdežto u pensistů se "zatímní" srážky mají do budoucna petrifikovati.

A nyní si odpovíme na otázku, kdo zavinil stálý vzrůst pensí. Pensisté nenesou zde vinu, nýbrž neplánovitá personální politika státní. Nejlépe by to dokázala statistika, a bylo by jistě účelno, aby si to pan ministr financí dal sestaviti. Předně jde o statistiku pensistů, kteří plně dosloužili aneb kteří následkem choroby byli nuceni odejíti do pense. Toto břemeno by bylo jistě únosným. Dále jde o statistiku těch, kteří obdrželi zvláštní přídavek k pensím za zvláštní zásluhy, potom o statistiku restringovaných zaměstnanců a konečně o statistiku těch, kteří sloužili několik let a odešli zdrávi na odpočinek, majíce protekci. Pak bychom uviděli pravý obraz problému, který by se značně vyjasnil a zjednodušil.

O pensijním problému, o jeho neúnosnosti a obtížnosti slyšíme nejvíce výtek z úst těch, kteří se jednou budou dožadovati zvláštního přídavku k pensi za své zásluhy o stát.

Mnoho se mluví o zpolitisování státní správy a jak tomu čeliti. O tom se vyslovil velmi šťastně p. ministr pošt a telegrafů Tučný 3. března 1937 v Národním domě na Král. Vinohradech takto (čte): "Jestliže určitá organisační plnění na různých úsecích státní správy budí dojem zpolitisování resortů, tož mějme odvahu hledati příčinu, která by sklon k takovým tendencím podporovala. Uvědomme si, že jsme základ pro existenci a kariéru státního zaměstnance postavili na systému, aby hledal přízně rozhodujících činitelů po případě i s obětmi. A chceme-li skutečně zpolitisování státní správy postaviti hráze, tož jednou z nejspolehlivějších by bylo navrácení toho, co měli a co jim platovým zákonem bylo odňato: automatický postup. 90 % nebezpečí zpolitisování utlumíme."

Srovnání průměru platu u vlastní správy a podniků svědčí o tom, s jakým despektem a povýšeností se správní resorty dívají na úkoly státních podniků.

Nepřál bych těm, kteří takto se cítí povýšeni nad správu státních podniků, aby jednou v těžké hodině byli odvislými od řádné funkce těchto podniků, železnic, pošty, telegrafu a telefonu, na př. při evakuaci měst v případě války atd. Pak teprve by se naučili znát jejich význam a naučili by se cenit jejich poslání pro obranu státu.

Indexy cenové nám dokazují zvlnění hladiny cenové. Velkoobchodní index při potravinách činil v r. 1932 652 body, v r. 1937 696 bodů. Průmyslové látky a výrobky zaznamenávaly v roce 1932 712 bodů, v r. 1937 819 bodů, úhrnný index velkoobchodní zaznamenával v r. 1932 680 bodů, v r. 1937 755 bodů. Maloobchodní index zaznamenával v r. 1932 666 bodů, v r. 1937 701 bodů, to znamená vzestup cenový o 11%. Index životních nákladů u rodiny dělnické zaznamenával v r. 1932 694 body, v r. 1937 průměr 715 bodů. U rodiny úřednické v r. 1932 zaznamenával 666 bodů, v r. 1937 702 body, to znamená vzestup životních nákladů o 5.5 %.

Uvolněná ochrana nájemníků vyvolala zvýšení činží. Úleva, které se zaměstnancům dostává, sotva stačí na vyrovnání zvýšeného životního indexu, dožadovaného příspěvku na obranu státu a očekávaného zvýšení cen životních potřeb v důsledku nových břemen daňových. Předseda soc.-politického výboru pan dr Meissner dobře vystihl situaci, když řekl, že zaměstnanci již ve srážkách platových od r. 1932 nesou tíživé břemeno daňové, které jiným uloženo nebylo. Nelze tedy přepínati jejich síly a tětivu trpělivosti. Dnešní situace veřejných zaměstnanců v Československu není tedy vábná. Francie, Anglie, Belgie, Švýcarsko, Švédsko, Maďarsko, Jugoslavie, Finsko, Holandsko a Italie zrušily přímé srážky z platů. Polsko a Litva odbouraly jejich podstatnou část. Anglie, Dánsko, Norsko a Francie zvýšily jim služné a postaraly se, aby jejich koupěschopnost byla vyrovnána. U nás se těžce lopotíme s pozvolným odbouráváním úsporných opatření personálních. Je-li u nás klid, jest to zásluhou Pracovního souručenství a v něm zastoupených organisací a mělo by to býti všude uznáváno. Pracovní souručenství snaží se býti loyálním sborem poradním pro vládu i parlament. Není dosud však všude rádo viděno a respektováno. Uznání se mu však musí dostat v zájmu klidu v řadách zaměstnanců, které z 90 % zastupuje.

Hlas jeho musí býti slyšán také jindy, nejen když se dělají platové srážky. Při převratu, kdy se kolem nás bortily státy v sociálních a finančních bouřích, udržovali státní zaměstnanci pevnou rukou administrativu státu, takže nevznikly žádné zmatky. Zabezpečili klid v republice. V r. 1921 opět prokázali bezpříkladnou lásku ke státu. Parlament se usnesl dáti veřejným zaměstnancům větší přídavky, než jaké navrhla Englišova finanční správa, a tu se stala věc jedinečná a neslýchaná v dějinách moderních států. Parlament z rozhodnutí organisací veřejných zaměstnanců - v nichž dnešní pensisté jako aktivní zaměstnanci působili - které se s ohledem na státní finance vzdaly těch větších přídavků, odvolal svoje usnesení. Dostalo se jim tehdy uznání vládou, veřejností i tiskem a slibu, že republika toho nikdy nezapomene. To bylo v r. 1921. Dnes jsou považováni za břemeno státu. Neradostně vstupují do dvacátého výročí republiky se zkrácenými platy a pensemi, s otřeseným právním řádem, ale také s pocitem mravní hořkosti, že takto se s nimi jedná. Nelze-li již z finančních důvodů dáti jim, co jim podle platových zákonů a pensijních norem patří, nebudiž jim aspoň ztrpčován život a nebuďtež ponižováni mravně, aby jim to malé sousto,- jež se jim vrací v úlevě srážek, nehořklo v ústech.

Zpravodaj o státním rozpočtu kol. Remeš letos prohlásil (čte): "Administrativa daňová nebyla nikdy dostatečně personálem vybavena a proto jsme ztratili miliardy. Vybudování řádné administrativy je v každém podniku produktivní investicí." Loni řekl: "Dokonale vybudovaný správní aparát má pro obranu i další vývoj státu tentýž význam jako armáda. Dobrá správa budí důvěru ve stát, probouzí sebevědomí. Špatná správa demoralisuje." - K tomu připomínám, že dobrá správa může být vybudována jen na spokojených zaměstnancích.

V naději, že najdeme správnou cestu k dobré a spokojené administrativě, že se v tomto úsilí všichni sjednotíme - neboť jde o stejně vážný problém, jako je obrana státu - doporučuji, aby slavná sněmovna schválila osnovu zákona o úsporných opatřeních personálních tak, jak se na nich usnesly výbory soc.-politický, ústavně-právní a rozpočtový, ve víře, že je to nepatrná splátka na velký dluh, které bude následovat želaná restituce platová v době nejbližší. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo zpravodajcovi výboru rozpočtového, p. posl. R. Chalupovi, k odst. 2 a 7 poriadku.

Zpravodaj posl. R. Chalupa: Slavná sněmovno!

Vládní návrh zákona, kterým se stanoví srážky s platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi, jest pokračováním zákona ze dne 26. června 1937, čís. 155 Sb. z. a n., a také do jisté míry jeho doplněním.

Pokračováním je ve dvou směrech: jednak zmirňuje opatření deflační politiky, jednak provádí úpravu platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi, odděleně od vládních nařízení, jimiž byly srážky s platů vpředu uvedených ústavních činitelů prováděny společně se srážkami se služného stát. zaměstnanců. Opatření toto je zajisté účelné, neboť podle důvodové zprávy jde o zcela odlišné poměry, vzájemně nesrovnatelné s poměry stát. zaměstnanců.

Doplnění zákona spočívá v dodatečném snížení srážek vykonaných s platu presidenta republiky a výdajů jeho úřadu, kde původní srážky - 150.000 Kč s platu a 350.000 Kč na výdaje jeho úřadu - zůstaly dosud nezměněny. Jinak zmírnění srážek odpovídá snížení srážek se služného stát. zaměstnanců.

Ježto opatření navrhovaná vládním návrhem tisk 1124 jsou plně odůvodněna a úhrada zvětšeného vydání je v rozpočtu kryta, dovoluji si jménem rozpočtového výboru doporučit slavné sněmovně osnovu zákona tisk 1164 k ústavnímu schválení.

A nyní přecházím k podání zprávy o osnově zákona tisk 1173 o kartelovém poplatku.

Vládní návrh zákona o kartelovém poplatku, tisk 1166, nutno posuzovati především se stanoviska ryze fiskálního, jakkoliv působnost kartelů má býti předmětem pozornosti i po mnoha jiných stránkách. V tomto směru je naléhavá novelisace zákona č. 141/1933, jednajícího o kartelech. Máme však naději, že zpoplatnění kartelů přispěje po mnohé stránce ke správné opravě také zákona o kartelech.

Hospodářská činnost kartelů je pronikavá, vztahujíc do oblasti své působnosti vždy více podniků, a ovšem také finanční výsledky hospodaření kartelů jsou dalekosáhlé.

Zdálo by se tedy, že postihnutí kartelů zdaněním nebo zpoplatněním by bylo snadné, ve skutečnosti není tomu tak. Nositel zpoplatnění jest nesporný ale předmět zpoplatnění není tak jasný. Kdybychom se pokusili zdaniti kartely analogicky podle daní přímých, ztěží bychom našli spolehlivý předmět zdanění. Naproti tomu jest jisto, že kartely mají veliký prospěch z jistých oprávnění, jež jim poskytl zákon č. 141/1933, zejména veřejné uznání pravoplatnosti kartelových úmluv. Tato skutečnost vede k myšlence, že zde jest podobný případ jako na př. při zpoplatnění trhových smluv, když stát za poplatek zabezpečuje právně vlastnictví zápisem do pozemkových knih. Proto při postihnutí kartelů bylo užito způsobu zpoplatnění na místě zdanění s využitím prakse při ukládání a vybírání daně obratové. Kdo zpoplatnění v tomto směru podléhá a co a v jaké míře podléhá, stanoví § 1. Jsou to kartelové úmluvy podle §u 141/1933, a to ze souhrnu platů za tuzemské dodávky a výkony, a to poplatkem 0.5 %.

Vládní návrh má citelnou vadu v tom směru, že kartelové smlouvy nemají podléhati všechny, nýbrž jen ty, "jimiž smluvní strany učinily ujednání ohledně podílů jednotlivých smluvních stran na celkovém obratu kartelovaného zboží nebo se podrobily cenovým odpočtům, nebo co do množství". Kdyby toto omezení mělo v návrhu zákona zůstati, znamenalo by to jen postihnutí nepatrného počtu kartelů, hlavně cenových, většina kartelů by zpoplatnění nepodléhala. Podle posledních záznamů jest zapsáno 1100 kartelů, z toho 247 bylo vymazáno, takže skutečně existujících jest 853 a z těch by podléhala ztěží 1/10 poplatku kartelovému.

Tato vada není jediná. Jakmile by se poplatek stal tísnivý, našla by se forma kartelové úmluvy, jež by kartel ze zpoplatnění vyloučila. Chovám naději, že včasným podáním pozměňovacího návrhu k §u 1 budou nedostatky, na které jsem si dovolil upozorniti, zmírněny anebo odstraněny.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP