Úterý 14. prosince 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr Markovič, Langr, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.

213 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Kalfus, Mlčoch.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi ve 3 hod. 25 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Schlusche; na dnešní a zítřejší den posl. dr Branžovský, Brožík; od 14. do 16. tohoto měsíce posl. dr Korláth; na tento týden posl. Křemen, Sivák; do konce tohoto týdne posl. dr Porubszky.

Omluvili se

nemocí posl. dr Clementis, inž. Karmasin, dr Kugel.

Nemocí omluvil se dodatečně na dny 9. a 13. t. m. posl. Danihel.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Markoviče za posl. dr Meissnera; klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské posl. Michálka za posl. Ostrého.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské posl. Luku za posl. Pekárka.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Mrskošovou za posl. Křemena; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Procházku za posl. Slanského a posl. Döllinga za posl. Synka.

Do výboru soc.-politického vyslal: klub poslanců komunistické strany Československa posl. Zápotockého za posl. Synka; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Viereckla za posl. Kunze.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Zpráva tisk 1184.

Interpelace tisk 1152 (I až XI).

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k prejednávaniu poriadku, ktorého prvým odstavcom jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1145), kterým se prodlužuje účinnost zákona ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb. z. a n., o přirážkách k dani z. obratu a dani přepychové (tisk 1158).

Podža usnesenia predsedníctva navrhujem, aby jednanie o tejto veci slúčené bolo s jednaním o ďalších 11 odstavcoch dnešného poriadku, ktorými sú:

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1124), kterým se stanoví srážky z platů presidenta republiky, členů Národního shromáždění, předsedy a členů vlády, jakož i guvernéra Podkarpatské Rusi (tisk 1164);

3. Zpráva výborů soc.-politického, ústavně-právního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1123) o úsporných opatřeních personálních (tisk 1169);

4. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1106), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 23. června 1936, č. 180 Sb. z. a n., o dani z umělých jedlých tuků, a vládní nařízení ze dne 12. března 1934, č. 51 Sb. z. a n., o některých opatřeních, týkajících se výroby a prodeje umělých tuků jedlých (tisk 1170);

5. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1107), jímž se upravuje státní monopol umělých sladidel (tisk 1171);

6. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1117), kterým se mění zákon ze dne 25. září 1919, č. 533 Sb. z. a n., jímž se zavádí všeobecná daň nápojová, ve znění článku II zákona ze dne 22. prosince 1920, č. 677 Sb. z. a n. (tisk 1172);

7. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 1166) o kartelovém poplatku (tisk 1173),

8. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1112) o příspěvku na obranu státu a o dani z mimořádných zisků (tisk 1174);

9. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1104), kterým se rozšiřuje platnost zákona o přechodné přirážce k dani důchodové a k dani z tantiem (tisk 1175),

10. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1105), kterým se mění některá ustanovení o kolku z hracích karet (tisk 1176);

11. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1108) o dani z limonád, minerálních a sodových vod (tisk 1177);

12. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1116), kterým se mění zákon ze dne 27. listopadu 1930, č. 168 Sb. z. a u., o dani z piva (tisk 1178).

Slúčené jednanie navrhujem, poneváč ide prevážne o predlohy zákonov o daniach, ktorých výnosu má byť použité ke krytiu rozpočtového schôdku, a i ostatné spoluprejednávané predlohy týkajú sa štátnych príjmov, rešpektíve štátnych výdavkov.

Sú snád nejaké námitky proti návrhu na slúčené prejednávaní týchto odstavcov? (Námitek nebylo.)

Niet ich.

Prejednávanie bude tedy dža návrhu slúčené.

Zpravodajcami sú: pri odst. 1 a.3 poriadku za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann; pri odst. 2 a 7 poriadku za výbor rozpočtový p. posl. R. Chalupa; pri odst. 3 poriadku za výbor soc.-politický p. posl. Rybárik, za výbor ústavne-právny p. posl. F. Richter; pri odst. 4 a 5 poriadku za výbor rozpočtový p. posl. Hrubý; pri odst. 6 poriadku za výbor rozpočtový p. posl. Martinásek; pri odst. 8 až 12 poriadku za výbor rozpočtový p. posl. dr Novák.

Dávam slovo najskôr zpravodajcovi výboru rozpočtového, pánovi posl. Bergmannovi k odst. 1 a 3 poriadku.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

Zákonem ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb. z. a n., upravena byla ustanovení o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové pro dobu od 1. ledna 1936 do 31. prosince 1937 tak, že zvláštní přirážka zvyšuje se z 50 % daně na 100 % (bez všeobecné přirážky).

Tím byla pravidelná 2 %ní daň z obratu s všeobecnou a zvláštní přirážkou zvýšena z dosavadních 4 % na 5 %.

Zvláštní přirážka byla pak rozšířena na všechny podniky výrobní i obchodní, které mají tři nebo více prodejen, v nichž se zboží prodává přímo spotřebitelům, a také na podniky s jednotkovými cenami i když mají jen jednu prodejnu s jednotnými cenami.

Tuto zvláštní přirážku platí jmenované podniky i k paušalované dani z obratu.

Omezení zvláštní přirážky na dodávky, prováděné prodejnami, jakož i osvobození podniků, jejichž celkový obrat nepřesahoval 500.000 Kč a osvobození družstev od této přirážky bylo ponecháno v platnosti.

Poněvadž účinnost tohoto zákona kočí dnem 31. prosince 1937 a státní pokladna, jakož i svazky samosprávné nemohou v přítomné době finanční tísně postrádati tohoto vydatného zdroje příjmů, který vykazuje roční výnos asi 600 mil. Kč, navrhuje vláda, aby platnost tohoto zákona byla prodloužena do 31. prosince 1938, kdy končí také účinnost zákona o dani z obratu a dani přepychové. Tvrdosti zákona bude se vláda snažiti zmírňovati dalším soustavným zaváděním paušálů, jak dosud také činila.

Nahraditi výnos přirážek jiným zdrojem příjmů je v této době nemožno a proto také státní rozpočet na rok 1938 sněmovnou schválený s výnosem těchto přirážek k dani z obratu a dani přepychové již počítá.

Rozpočtový výbor projednal vládní návrh ve schůzi konané dne 7. prosince 1937 a navrhuje posl. sněmovně, aby schválila osnovu zákona ve znění, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový.

K osnově zákona o úsporných opatřeních personálních budiž mi dovoleno říci toto:

Sociální a hmotná úroveň státního zaměstnanectva byla před válkou charakterisována okřídlenými slovy "lesklá bída", neboť měla pozlátkové uniformy, zvučné tituly, pestré řády a povyšování ad honores. Dnes tato bída je tohoto lesku a kouzla zbavena. Nemá ani uniforem, ani titulů a řádů, ani povyšování ad honores. Drahota a nedostatek potravin a životních potřeb nejtíživěji za války doléhaly na státní zaměstnance, neboť byli odkázáni na svůj pevný plat.

Nutno přiznati, že republikánský režim našeho státu se po převratu snažil, aby zlepšil situaci státního zaměstnanectva různými parciálními úpravami, drahotními přídavky, propočítáním let, započtením presenční vojenské doby služební, připočtením válečných pololetí, rozšířením časového postupu atd. Platový zákon však toto vše zrušil.

Naproti tomu přišlo opět období t. zv. prosincových zákonů, z nichž zákon čís. 286/1924 byl pokusem o snížení počtu zaměstnanců a reformu státní správy. Předpokladem snížení počtu zaměstnanců mohla býti jedině účelná reforma státní správy. K té dosud přistoupeno nebylo, nýbrž naopak státní správě byly ukládány stále nové a nové úkoly, takže restrikce provedená podle zákona čís. 286 z r. 1924 snížila pouze na okamžitou dobu počet zaměstnanců okrouhle o 40.000 osob. Restringovaným zaměstnancům bylo doporučováno, aby si hledali k svým malým pensím zaměstnání soukromé, čímž bylo vyvoláno na trhu práce podbízení služeb, jež mělo neblahé důsledky sociální pro zaměstnance soukromé.

Pensijní etát byl pak zatížen okrouhle 300 mil. Kč pensemi, vyplácenými restringovaným zaměstnancům. Platnost tohoto neblahého zákona dosud zrušena nebyla, takže straší nadále svými obávanými účinky.

V r. 1926 vydány byly zákony platové, které měly učiniti pořádek v personální politice státu, zjednati klid v řadách zaměstnanců a upraviti jejich poměry valorisací platů.

Dnes po odstupu 11 let od vydání zákona lze objektivně konstatovati, že zákony tyto své poslání nesplnily, zvlášť když dosud nebyla k nejdůležitějším jejich paragrafům vydána potřebná vládní nařízení. Normalisace a systemisace služebních míst nevyhovuje dosud ani potřebě správy ani přáním zaměstnanců. Nelze rovněž říci, že v personální politice by byl zjednán pořádek a mezi zaměstnanci klid a spokojenost. Zprávy soc.-politického, ústavněprávního a rozpočtového výboru jsou plastickým obrazem právních a hmotných poměrů zaměstnanců. Prosím, abyste jim věnovali svou vzácnou pozornost.

V době hospodářské konjunktury nebyly pociťovány tolik následky bezplánovité personální politiky, tíživost personálních nákladů a pensí a také nedoléhal na stát tak problém reformy správy. Teprve hospodářská krise postavila nám v plné nahotě před oči nejen problém reformy správy, nýbrž i problém veřejného zaměstnanectva. Problém tento se nevyřeší žádnými náhodnými úspornými opatřeními nebo srážkami z platů a pensí, nýbrž naopak se ještě více zkomplikuje. Nehledíme-li k národohospodářským ztrátám, nutno konstatovati, že úsporná opatření již po 5 let zneklidňují, znervosňují a vzrušují zaměstnance obavami o budoucnost vlastní a svých rodin a podlamují tím ambici a výkonnost zaměstnanců ke škodě státní správy.

Úsporná opatření zatěžují vládu i zákonodárné sbory a opět jsou jen náhodným opatřením, které přináší jen na krátký čas úlevu státní pokladně, ale problém zde zůstává. Právní poměry zaměstnanců jsou zviklány, ba rozrušeny a komplikují se v míře, která zasahuje až kořeny právní jistoty. O tom svědčí některá vynesen nejvyšších soudních tribunálů, dosud nerozhodnuté stížnosti tam podané a dovolávaná rozhodnutí ústavního soudu.

Do poměrů státních zaměstnanců a soudců zasahovalo se bez právních a právnických skrupulí způsobem, na který jsou jiné vrstvy občanské velmi přecitlivělé. Teprve nejvyšší správní soud svými nálezy zabušil na právní cit a právní svědomí. Odrazem tohoto varovného hlasu nejvyšších soudních tribunálů jsou sanační klausule §§ 30 a 32 osnovy. Jsou výstrahou pro budoucnost, že ani zaměstnancovo právo nelze dáti ve psí.

Osnova zákona snaží se předejíti neblahým následkům. což právě nabádá k tomu, aby řešení problému správy a poměrů zaměstnanců nebylo oddalováno do nekonečna.

Činnost komise pro zhospodárnění správy zdá se příliš teoretickou a zdlouhavou. Pan ministr vnitra ve svém projevu k rozpočtu na r. 1938 prohlásil (čte): "Vláda letos předložila Národnímu shromáždění obsáhlou zprávu o činnosti komise pro zhospodárnění správy, jež je výmluvným dokladem, že tato komise pracuje vytrvale a dobře." Nevím, kde zpráva této komise uvázla, neboť jsme o ní nic neslyšeli. (Hlasy: To je pravda!) Ze zpráv, které se vydávají na veřejnost, lze souditi, že činnost je více resoluční než praktická. Navrhuje se správní řád, v němž se mají úřadům stanoviti lhůty, do kterých musí býti podání vyřízeno a straně má náležet nárok na odškodnění za újmu, kterou utrpí tím, že úřady nebudou konat v těchto případech povinnost.

Věc je jistě správná, ale obávám se, že nebude-li změněn dosavadní papírový systém, bude to mít za následek několikanásobné rozmnožení sil ve správních úřadech. Bez zjednodušení úřadování a odstranění předpisů, které brzdí rychlé vyřizování správních aktů a zavalují úřady lavinou papíru, dojdeme buď k podstatnému rozmnožení sil anebo nedosáhneme kladného výsledku. To znamená, že ještě dlouho budeme mluvit a uvažovat o reformě správy, než se dostaneme k praktickému činu a výsledku.

A přece by šlo provádět zjednodušení správy od případu k případu, od spisu ke spisu. O tom svědčí na př. vydávání úředního oprávnění a vůdčího listu k jízdě motorovými vozidly.

Před vydáním automobilního zákona r. 1935 byla procedura s řidičskou zkouškou taková: kandidát si opatřil sám veškeré předepsané doklady a v určitých dnech, kdy se konaly zkoušky, je podal s kolkovanou žádostí zkušebnímu komisaři. Byl obyčejně ještě téhož dne vyzkoušen, dostal vysvědčení a příslušný politický úřad mu potvrdil vůdčí list. Za den tedy bylo možno vykonat zkoušku a získat úřední oprávnění k jízdě.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP