Úterý 30. listopadu 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

255 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr. Hodža; ministři Bechyně, dr Czech, dr Černý, dr Dérer, dr Franke, dr Kalfus, dr Krofta, Machník, inž. Nečas, dr Spina, dr Šrámek, Tučný, dr Zadina, Zajiček

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 11 hod. 5 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní den posl. dr. Neumanovi.

Omluvili se

nemocí posl. Csomor, Slušný.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Knotka, Liebla, Polívky na den 27. listopadu t. r.

Změny ve výborech.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. F. Langra za posl. Jenšovského.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. F. Richtra za posl. dr Stránského; klub poslanců nár. sjednocení posl. dr inž. Touška za posl. dr Štůlu.

Od vlády došlo.

Předseda vlády sdělil přípisy ze dne 27. listopadu 1937, že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrhy:

zákona o odstraňování stavebních a komunikačních závad v obcích (přípis č. j. 28.986/1937 m. r.);

zákona, kterým se Německá společnost věd a umění pro republiku Československou (Deutsche Gesellschaft der Wisssenschaften und Künste für die Čechoslovakische Republik) přeměňuje v Německou akademii věd a umění pro republiku Československou (přípis č. j. 28.997/1937 m. r.).

Došly odpovědi

min. zemědělství na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 251-IV;

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Mrskošové č. D 414-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrhy tisky 1143, 1144, 1146 - přikázány výboru iniciativnímu.

Interpelace tisk 1122 (I až XIV).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu, na němž jest:

Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1100) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na rok 1938 (tisk 1140) a rozprava o prohlášení ministra financí učiněném ve 114. schůzi posl. sněmovny dne 9. listopadu 1937.

Rozpočtový výbor, jemuž předloha tato přikázána byla ve 114. schůzi sněmovny dne 9. listopadu t. r., stanovil zpravodajem p. posl. Remeše.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Rozpočtový výbor skončil práce na rozpočtu pro rok 1938 a uložil mi, abych o tom podal plenu sněmovny zprávu.

Konaje tuto zpravodajskou povinnost, jsem povinen konstatovati, že rozpočtové jednání dělo se tentokráte mimořádně rychlým tempem. Příčiny jsou známé. Rozpočet byl vládou parlamentu předložen se značným zpožděním. Rozpočtové provisorium - byť sebe kratší nebylo by v této době žádoucí, ani vhodným prostředkem k dočasnému hospodaření vlastní státní správy ani státních podniků. Rozpočtové provisorium je vždycky dokladem toho, že v hospodářství státu není něco v pořádku a podle toho také zejména cizina posuzuje spořádanost státního hospodářství.

Jen mimořádné příčiny mohou náležitě odůvodniti provisorní rozpočtová opatření. V bývalém rakouském parlamentě se sice skoro celý rok mluvívalo k rozpočtu. Půl roku bylo projednáváno rozpočtové provisorium a druhý půl roku rozpočet. Tohoto vzoru z mimořádně klidných poměrů předválečných nelze však dnes dobře upotřebiti.

Máme-li snahu, aby ve státním hospodářství vládl pořádek, náleží k tomu především předpoklad, že prvním dnem v roce má se hospodařiti podle definitivního rozpočtu. To platí pro nás tentokráte dvojnásob, ježto rozpočet na rok 1938 jak ve výdajích, tak i v příjmech vymyká se podstatně z rámce rozpočtu předchozího roku. To je důvod, který všeobecně nutí k rychlému tempu jednání, aby rozpočet byl ústavně do konce tohoto roku schválen.

To však neznamená, že pozdní předkládání rozpočtu sněmovně má se státi pravidlem. Naopak poznovu velmi důrazně žádám, aby vláda dbala toho, že je v zájmu vážnosti její i parlamentu, aby návrh finančního zákona a jeho rozpočtové přílohy předkládala sněmovně včasně, aby tato mohla jej projednati svědomitě a odpovědně.

Je nutno si uvědomiti, že státní rozpočet s přílohami a vysvětlivkami obsahuje 3427 stran a že se skládá z cifer, látky nezáživné a těžko ovladatelné. Mimo to jest nutno míti povinný zřetel k té skutečnosti, že značná část členů Národního shromáždění neovládá tou měrou státní jazyk, aby mohla ihned přikročiti k meritornímu projednávání této látky. Chtějí-li tito poslanci rozpočtu rozuměti, musejí si opatřovati překlady. A to vyžaduje čas. Fysicky je vůbec nemožno v tak krátkém mezidobí, o jaké šlo letos, od předložení rozpočtu do jeho projednávání ve výboru, tento zhruba přečíst, natož prostudovati. Mají-li poslanci za toto dílo před voliči odpovídati, musejí aspoň věděti, co v rozpočtu je a co tam není. I

Práce rozpočtového výboru na rozpočtu končívaly po jednání trvajícím půl druhého měsíce. Skončil-li tentokráte výbor své práce v devíti dnech, je to rekord, svědčící o tom, že výbor musel se ve svých právech dobrovolně a mimořádně omezovati. Ale je to také důkaz, že parlament je schopen i při zkrácení svých práv dáti státu včas vše, co ke svému životu i z důvodů prestižních potřebuje.

Překotné jednání o tak důležité materii, jakou je státní rozpočet, je však především na újmu slušné informativní služby, podávané veřejnosti, která má také právo zvěděti, co k té či oné kapitole rozpočtové řekli poslanci i ministři. Novináři tonou v záplavě stenografických zpráv a ministerských exposé, mohou z nich však upotřebiti toliko nepatrný zlomek této práce. Vyrábění tohoto nákladného a pracného materiálu pro stenografický protokol a novinářský koš nemá ani účelu, ani smyslu. Musím proto s tohoto místa co nejnaléhavěji žádati o opuštění těchto pracovních metod.

Ve státním rozpočtu jsou shromážděny výsledky práce všech státních občanů. Rozpočtem se rozhoduje o způsobu jejich použití, a je proto spravedlivo žádati, aby způsob jednání odpovídal důležitosti věci a velikosti obětí, i když musíme uznati, že tentokráte šlo o svízelně překonávané překážky, jež byly včasnému předložení rozpočtu na újmu. Ale právě tyto okolnosti nabádaly, aby se s řešením některých otázek, které jsou s rozpočtem v příčinné souvislosti, začalo dříve. Při nahromadění řady těžkých problémů najednou, nebylo nakonec možno jinak, nežli že parlamentu dostalo se rozpočtu o celý měsíc později. Členové sněmovny mají v tomto ohledu toliko jedinou náhradu v tom, že výbor parlamentní úsporné a kontrolní komise podílel se na přípravných pracích rozpočtových a práva parlamentu v rozpočtu podle svých sil uplatnil.

Nebylo především možno honorovati přemrštěné požadavky zejména některých státních resortů . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): . . . ježto splnění jich bylo by znamenalo ochromení hospodářského života, podvázání pokračujícího ozdravovacího procesu výrobního, znemožnění exportu těžce získaného a zvětšení nezaměstnanosti.

Jenom neodpovědný člověk za vývoj poměrů ve státě mohl by se domnívati, že by bylo možno z národního hospodářství, z výroby i konsumu bez škodlivých následků vymačkati pro účely státní správy o 4 miliardy Kč na daních ročně více nežli dosud. Výbor komise za součinnosti předsedy vlády a ministra financí postavil se proti této hospodářské absurdnosti. Do jaké míry se tato práce zdařila, uvedl jsem ve své řeči výborové. Mohu jen ujistiti, že výbor úsporné komise suploval parlament s náležitou svědomitostí a odpovědností, aniž by překročil hranice své působnosti zákonem stanovené.

Tím však nesmí býti nijak dotčeno právo rozpočtového výboru a ještě méně sněmovního pléna, aby posoudily rozpočet a z něho vyplývající zatížení obyvatelstva podle svého uvážení. Otázka intensivnějšího podílu a dostatečného styku členů rozpočtového výboru s rozpočtem, jak se jej v úvodním článku denního listu dotkl jeden z parlamentních novinářů, zůstává tu stále otevřena.

Je, myslím, nesporno, že parlament nesmí se spokojiti pouze s tím, že může o státním rozpočtu toliko debatovati, ale nemůže na něm provésti ani podstatných anebo dokonce ani menších změn.

Stanoviti státní rozpočet je výsostným právem parlamentu, jehož se tento sbor nesmí vzdát a v nějaké formě musí jej uplatniti. Buďto jako celek nebo prostřednictvím svých výborů a komisí. Loňského roku provedl parlament změny sám po předchozím projednání výboru rozpočtového ve všech kapitolách i ve finančním zákoně, na důkaz, že na toto své právo neresignuje a změny si vyhrazuje. Letos učinil tak výbor jeho úsporné komise již ve stadiu přípravném.

Ve Francii podílí se na přípravných pracích rozpočtových již od samého počátku hlavní zpravodaj rozpočtový. U nás musíme trvati na tom, aby tento úkol plnila úsporná komise spolu se členy rozpočtového výboru. Hospodárnosti i prospěchu věci je lépe slouženo, možno-li každou rozpočtovou položku podrobiti zkoumání a při možnostech užíti všech číselných a spisových dokladů, což velké těleso s úspěchem činiti nemůže. Tento úkol byl proto zákonem uložen především úsporné komisi a tato chce a bude jej vykonávati v takovém stadiu rozpočtových příprav, které prakticky a účelně vliv parlamentu na rozpočet umožňují, aniž by to působilo technických obtíží a zdržování jednání, jak je tomu po vytisknutí rozpočtu (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Rozpočtový výbor přistoupil k projednávání vládního návrhu státního rozpočtu 16. listopadu a své práce skončil 25. listopadu. Tedy za pouhých 9 dnů. Přes to že jednání bylo nutno mimořádně urychliti, nesáhl rozpočtový výbor - aby nerušil svou dobrou tradici - k omezení řečnické lhůty. Členové výboru uložili si z vlastní vůle reservu. Jsem povinen říci, že až na ojedinělé případy ani oposice nezneužívala této volnosti a snažila se jednání usnadňovati, aby rozpočet mohl býti včas ústavně vyřízen. Vládní strany nevyměňovaly své členy výboru, což nemalou měrou přispělo k urychlenému jednání. Další velikou úsporou času byla okolnost, že resortní ministři předložili svá exposé rozmnožená a ujali se slova jen k otázkám, během debaty nadhozeným, k dotazům a výtkám, které vyžadovaly bezprostřední odpovědi.

Úroveň jednání rozpočtového výboru nezůstala ani tentokráte proti minulým letům pozadu. Většina projevů pohybovala se na výši doby, jak je to tradiční předností tohoto výboru. Řeči pronesené v generální i speciální debatě byly věcné a prozrazovaly znalost projednávané látky. Aby vývody mluvčího vynikly plastičtěji, bylo použito v debatě i diagramů.

Je samozřejmé, že zejména tentokráte mluvilo se s ohledem na mezinárodní situaci hodně politicky. I kdybychom se drželi poučky, že rozpočet je především hospodářským plánem, nemůžeme upříti pravdivosti tvrzení, že v rozpočtu lze spatřovati také akt povahy politické. Při projednávání státního rozpočtu projevují strany nejen svá hospodářská, nýbrž také politická kreda k situaci vnitřní i zahraniční a precisují svá stanoviska k oběma těmto dílům vládní politiky. Vyslovují buďto svůj souhlas s postupem vlády nebo jej odmítají a podle toho, jaký je jejich postoj k vládě, k její politice, staví se buď za rozpočet nebo proti němu. Debata o rozpočtu měla tentokráte značně jiný charakter nežli v letech předchozích. Postupující oživení výroby, zmenšený stav nezaměstnaných a zlepšení odbytu našich výrobků doma i na světových trzích, vtiskly debatě svůj ráz i směr. Světový neklid způsobovaný několika totalitními režimy. ženoucí celý svět do šíleného zbrojení, nezůstal pochopitelně bez vlivu na povahu jednání rozpočtového výboru. A nebude tomu patrně jinak ani v plénu sněmovny. Jako červená niť probíhaly velkou většinou projevů mezinárodní události a z nich resultující důsledky také pro náš stát a to, ať už šlo o řeči poslanců či ministrů, příslušníků vládní majority, či oposice.

Byla to otázka obrany státu, jíž věnována byla podstatná část výborového jednání. Z tohoto hlediska také posuzován byl rozpočet na rok 1938, který možno směle nazvati rozpočtem obrany státu, nejen proto, že se při něm o obraně státu, mluvilo, nýbrž proto, že značná část úvěrů řádných, ale hlavně mimořádných do něho vložených, má této obraně státu sloužiti.

I když navrhované úhrady daňové, vyvolané těmito světovými událostmi, jsou nežádoucí zatížení výroby i konsumu, byla v debatě všeobecně uznána nezbytnost této oběti nejen mluvčími vládních stran, nýbrž i velké části oposice, která neváhala postaviti se za stát a vytvořila tak jednotnou linii nejen na obranu demokracie, ale především na obranu domoviny nám všem společné.

Rád jsem slyšel slova oposičního mluvčího, že nemá nic proti tomu, aby se na obranu státu dalo vše, čeho je třeba, a že souhlasí s těmi náklady i z důvodů hospodářských, neboť ví, že event. válka způsobila by mnohem větší škody, nežli kolik bude státi obrana státu.

Z projevu jiného politického příslušníka krajní levice jsme slyšeli, že jeho strana je zajedno s každým, kdo právě dnes obranu státu staví dopopředí. "Jsme přesvědčeni, že je třeba pro obranu učiniti vše, seč jsme", pravil dotyčný.

Další mluvčí oposiční strany a příslušník německého národa řekl, že veškerá obranná opatření splní ve vážném případě svůj účel, mohou-li se opírati o vůli obyvatelstva bezpodmínečně brániti své otčiny. Musí býti proto zahájena velká ofensiva, aby většina německého lidu byla získána pro tuto ideu obrany. Týž řečník neváhal při kapitole ministerstva zahraničí prohlásiti, že jeho klub přes své zamítavé stanovisko k vládě bude hlasovati pro rozpočet ministerstva zahraničních věci, když před tím jeho klubovní kolega pravil, že jeho klub bude hlasovati pro rozpočet presidenta republiky.

Nejinak zněla slova dalšího oposičního řečníka, který prohlásil, že uznává, že doba vyžaduje, aby vše bylo soustředěno k zajištění bezpečnosti našeho státu. Týž pravil dále, že se domnívá, že nebude nikoho, kdo by nechtěl přinésti žádané oběti.

Rozumí se samo sebou, že názory na způsob úhrady nákladů na obranu státu se různily. To však je otázka druhořadá. Všichni však se shodovali v tom, že to, co v ohledu obrany státu se podniká, je potřebné a nutné. Příslušníkům t. zv. státotvorné oposice bylo to dokonce málo, co se k obraně státu dělá.

A tak mohl směle jeden z koaličních mluvčích říci, že také my máme lidovou frontu, nikoliv však podle vzoru francouzského, nýbrž naši vlastní frontu. Je jí koalice a mimo koalici strany, v nichž právem spatřujeme součást naší lidové fronty, která se navzájem najde vždy, když půjde o stát. A právem doložil, aby nikoho nenapadlo domnívati se, že je u nás strana, která by byla ochotná k nějakému činu, jenž by ohrozil tento stát. Každá taková spekulace selhala by na plných 100%.

Jsme již tací, dodávám, že si bez ohledu na stranickou příslušnost dovedeme rozuměti a spočítati se v hodině nebezpečí. A poněvadž nebezpečí číhá pod hradem, jsme všichni připraveni odraziti je, zapomínáme na to, co nás dělí, a hledáme to, co nás spojuje.

Řekl jsem již jinými slovy ve výboru, že náklady na armádu a její potřeby nedáváme proto, abychom se připravovali k útoku, nýbrž že vše, co podnikáme, činíme pro svoji obranu. A protože známe cenu svobody, demokracie a neodvislosti své domoviny, dáváme spontánně všichni vše, co jsme schopni dáti. Nejsme ochotni nechati se při založených rukou přepadnouti ve své domácnosti, nechati si zničiti její zařízení a nakonec se z ní dáti vypuditi. Musí se věděti, že jsme tvrdým oříškem pro každého, kdo by se chtěl dotknouti našeho území. Na nikom nic nechceme, ale své nikomu nedáme. To je asi tak v hrubých rysech charakteristika ducha, jímž neslo se s výjimkou jediné oposiční strany jednání rozpočtového výboru.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP