Úterý 9. listopadu 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Sivák, dr Markovič, Langr, Košek, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.

232 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Czech, dr Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Kalfus, dr Krofta, Machník, Najman, inž. Nečas, dr Spina, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi v 15 hod. 32 min. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Dembovskému, Jašovi, J. Sedláčkovi; na týden posl. Kočandrlemu.

Omluvil se

nemocí posl. dr Kellner.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Hodina.

Změny v klubech.

Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" oznámil přípisem ze dne 6. listopadu 1937, že posl. Liebl přestal býti členem tohoto klubu.

Posl. dr Fencik oznámil přípisem ze dne 3. listopadu 1937, že není hospitantem klubu poslanců nár. sjednocení, jak bylo mylně uváděno, nýbrž poslancem mimo klub.

Změny ve výborech.

Do výboru imunitního vyslal: klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr Suchého za posl. Dvořáka; klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Mareše za posl. Nového.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Al. Langra za posl. Bečko.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Birkeho za posl. Franka.

Došly dotazy a odpovědi.

Dotazy:

posl. dr Peterse min. soc. péče o opožděném doručení odpovědi na dotaz (č. D 417-IV);

posl. dr Neumana min. železnic:

ve věci zdokonalení hygienických opatření na čsl. státních drahách (č. D 419-IV),

ve věci zdokonalení propagace krajinných krás Československa (č. D 420-IV);

posl. J. Sedláčka:

min. financí o předpisování daně důchodové krejčím po domácku pracujícím (č. D 421-IV),

vládě republiky Československé a min. vnitra o postupu zemského četnického velitelství v Užhorodě a rušení t. zv. stabilisační výhody pro zaměstnance na Slovensku a Podkarpatské Rusi (č. D 422-IV),

min. školství a nár. osvěty o přiznání výchovného na 3 nezaopatřené děti ovdovělé učitelce Františce Grygárkové v Bedihošti (č. D 423-IV);

posl. dr Klímy min. zahraničních věcí o ochraně našich vnitrostátních záležitostí před nepřípustnými zásahy ciziny (č. D 424-IV).

Odpovědi:

min. železnic na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 396-IV;

min. školství a nár. osvěty na dotazy:

posl. Bátkové-Žáčkové č. D 367-IV, posl. Polívku č. D 374-IV, posl. J. Sedláčka č. D 400 a 404-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrhy tisky 1091, 1093, 1095 až 1099, 1101 - přikázány výboru iniciativnímu.

Odpovědi tisk 1081 (I až XXII).

Výboru imunitnímu

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Levoči ze dne 15. října 1937, č. Nt III 116/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 2. listopadu 1937, č. 11.480/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Longy pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 279-IV);

kraj. soudu v Levoči ze dne 15. října 1937, č. Nt III 114/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 2. listopadu 1937, č. 11.481/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Sidora pro přečin rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 280-IV).

Předseda (zvoní): Před schůzí rozdaný tištěný vládní návrh finančního zákona republiky Československé, kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1938 (tisk 1100), přikazuji výboru rozpočtovému.

Slovo vyžádal si pan ministr financí dr Kalfus k výkladu o vládním návrhu finančního zákona a státního rozpočtu na rok 1938.

Dávám mu slovo.

Ministr financí dr Kalfus: Slavná sněmovno!

Je ustálenou československou zvyklostí, že rozpočet bývá pravidelně předkládán parlamentu tak včasně, aby mohl býti s obvyklou důkladností projednán do počátku nového rozpočtového období.

Jestliže výjimkou předkládám státní rozpočet na r. 1938 ke schválení teprve dnes, v prvé polovici listopadu, je patrno, jak sestavení tohoto rozpočtu bylo letos pro vládu mimořádně obtížné, a to jak po stránce výdajové, tak příjmové.

Příčiny těchto obtíží nebyly povahy hospodářské. Naše hospodářství po těžké hospodářské krisi let 1931 až 1936 vyvíjí se uspokojivě a je na vzestupu. To je patrno i ve státním hospodářství ze vzestupu příjmů daňových i ze zlepšené situace státních podniků. Z toho rostly i naděje na zlepšený vývoj státních financí. Ale z toho se odvozovaly i zvýšené nároky, které se upínaly k budoucímu státnímu rozpočtu.

Mezitím musili jsme si konstatovati, že státní finanční hospodářství octlo se v nesnázích, a to nikoli pro nepříznivý vývoj příjmů, nýbrž pro enormní vzrůst nároků. Podotýkám jen, že v rozpočtu na r. 1938 státní příjmy bez nových daní, tedy příjmy vyplývající ze zlepšené hospodářské situace, jsou proti výsledku r. 1936 vyšší téměř o 1.400 mil. Kč.

Byly tedy nesnáze, se kterými bylo třeba se vyrovnávati při sestavení rozpočtu na rok 1938 nikoli nesnázemi čsl. hospodářství, nýbrž nesnázemi finančními, poněvadž obtíže nebyly v příjmech, nýbrž ve vydáních. Obtíže tyto bylo nutno při jednání o rozpočtu nejprve rozřešiti a překonati.

Ve výdajích charakterisovalo tento stav tíhy výdajů na prvém místě vydání na obranu státu, t. j. v podstatě na výzbroj armády a opevnění hranic.

Prvenství těchto výdajů zatlačovalo samozřejmě všechny nové potřeby a nároky jednotlivých resortů. Ale vedle obrany jsou to ve výdajovém hospodářství stále ještě nedořešené problémy krise, jež vyžadují, aby jim byla s hlediska výdajové stránky rozpočtu dále věnována pozornost. Jsou to problémy nezaměstnanosti, problémy zemědělské výroby a veřejné správy.

Hlavní část výdajového problému státního, t. j. obrana státu, má i svou příznivou stránku, neboť je součástí dnešní hospodářské prosperity. Na druhé straně přináší však s sebou veliké zatížení finanční; přináší-li tedy na jedné straně zaměstnání a výdělek, je na druhé straně jejím nezbytným důsledkem nutnost uhraditi veliká rostoucí veřejná vydání s tím spojená a pokud jsou rázu dočasného a mimořádného, aspoň úrok a úmor z těchto investic, jež jsou prémií naší bezpečnosti.

Odmítáme-li jednomyslně inflaci, která by měla škodlivější účinky a mohla vésti k rozvratu, nelze jinak než uhraditi tato vydání obětmi. Promítneme-li si tento požadavek s hlediska předloženého rozpočtu, znamená to, že všechny řádné výdaje musí býti uhrazeny řádnými příjmy; výdaje mimořádné budou kryty úvěrem, při čemž jsme především odkázáni na vlastní síly, t. j. vlastní tvorbu kapitálovou, tedy obecně na střádaly.

Ale máme-li na tento úvěr apelovati a jeho dosáhnouti, musíme míti napřed naprostý pořádek v řádném finančním hospodářství státu.

Novými daněmi ve výši 1.150 mil. Kč žádáme oběti na hospodářství soukromém; mohli bychom však obstáti, kdybychom napřed nevyslovili zásadu. že musí býti napřed šetřeno v hospodářství všech veřejných svazků? Kdyby tomu tak nebylo, mohl by právem namítati každý občan, že daňová břemena se neukládají pro potřeby obrany, nýbrž na zbytečnosti. Kdybychom pak postavili vedle sebe zbytečná vydání veřejná a na druhé straně relativně těžké oběti daňové i vrstev méně zámožných, mohlo by se pochopitelně vytýkati, že snížením existenční úrovně vrstev i hospodářsky slabých má se vykupovati vydání na veřejné potřeby méně nutné a snad dokonce zbytečné.

Proto také kladla vláda od počátku váhu na to, aby všechna státní vydání byla posouzena nejprve s tohoto zorného úhlu, a v součinnosti s parlamentní úspornou a kontrolní komisí hledala nejprve úspory ve státních výdajích.

Veřejnost měla i ze sporých zpráv o tomto jednání příležitost sledovati, kolik úsilí vyžadovalo přizpůsobiti rozpočet požadavku. aby byl úsporný a aby oběti daňové. jichž přes to bude třeba. byly snesitelné. Také úhradová stránka rozpočtu vyžadovala dlouhého a důkladného jednání vlády a koalice o tom, jak mají býti rozvrženy daňové oběti. aby byly únosné a spravedlivé. Také o tom bylo do předložení rozpočtu dosaženo dohody vlády i koalice.

Oběti, jež představují úhradové osnovy daňové, o nichž se dále zmíním, žádají však nadále zvýšené a stálé kontroly státních výdajů.

Výsledek celého tohoto předběžného jednání zračí se v předloženém návrhu finančního zákona, kterým se státní rozpočet na r. 1938 dělí na rozpočet řádný a mimořádný.

Přese všechny obtíže předchozího jednání nutno říci, že dílo se podařilo a že tento rozpočet má svůj veliký klad. Je pravdivý. střízlivý, reální a vyrovnaný potud. že řádné výdaje mají býti uhrazeny řádnými příjmy. V rozpočtu jsou všechny výdaje a není v něm příjmů umělých.

Z jednání, které mu předcházelo, a doby, kterou toto jednání trvalo, vidíte, kolik úsilí vyžadovalo, aby tyto vládou přijaté zásady reelní rovnováhy byly v číslicích rozpočtu uplatněny. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Kalfus (pokračuje): Tato rovnováha rozpočtu není však jenom pokladní, je to rovnováha hospodářská, neboť v rozpočtu máme nejen úrok, nýbrž i úmor všech státních dluhů. i těch, jež vzcházejí z mimořádné obrany státu. Tento fakt má velký význam politický. Můžeme-li s dobrým svědomím říci, že vláda tyto zásady v předkládaném rozpočtu se souhlasem koaličních stran vtělila ve skutečnost. pak je to vítězství demokracie. která si uvědomuje, že politicky vláda neznamená jen svobodu, nýbrž také - a snad ještě více - odpovědnost, v tomto případě odpovědnost hospodářskou.

Zásada pravdivého a vyrovnaného rozpočtu má však i veliký význam výchovný a mravní. Demokracie si tu uvědomuje. že nároky na stát mají své meze v nosnosti národního hospodářství. Jinými slovy: všeho, čeho potřebujeme, ať jde o péči sociální nebo zdravotní, kulturu nebo bezpečnost, můžeme si na konec dovoliti jenom tolik. kolik obětí na to unese národní hospodářství bez újmy na své výrobě a její soutěživosti a bez neúměrného poškození životní úrovně národa. Obě tyto podmínky předpokládají, že máme-li se o všechny tyto potřeby lépe postarati. musíme více pracovati. Také zvýšen národního blahobytu závisí jen od toho, budeme-li více pracovati a šetřiti. Pravím, napřed pracovati a pak šetřiti proto, že jenom prací tvoříme reálné hodnoty a jenom z práce vyrůstají národní úspory.

Proto vláda - poučena krisí - vytkla si jako důležitou další zásadu rozšiřovati pracovní příležitost a pečovati o zaměstnanost jako podmínku dalšího klidného a zdravého rozvoje hospodářského.

Kolik v mezích takto daných možno zařaditi do péče vlády o kulturní, hospodářské a jiné úkoly státu a jak spravedlivě rozděliti břemena občanstva, určuje každoročně státní rozpočet, který po schválení parlamentem je výrazem vůle lidu a postaven pod kontrolu jeho zástupců.

Vláda předkládá rozpočet na r. 1938 slavné sněmovně u vědomí, že v rámci daných možností učinila vše, aby v duchu demokratických zásad Masarykových i Benešových učinila další krok ku předu k hospodářské konsolidaci státu a jeho bezpečnosti po stránce hospodářské a tím i politické.

Bezpečnou základnou pro rozpočtový plán je analysa stavu a vývoje hospodářství.

Rok 1937 znamená v našem hospodářství přelom mezi dobou krise a značný krok k hospodářskému zlepšení.

V oboru měnovém jsme na rozdíl od r. 1936, kdy jsme byli při projednávání rozpočtu pod čerstvým dojmem nové úpravy měnové, nyní v období klidu. Úpravami provedenými v r. 1934 a 1936 přizpůsobili jsme svou měnovou jednotku světovému měnovému uspořádání. Provedli jsme to způsobem ukázněným, takže nevznikly v důsledku toho žádné hospodářské poruchy. Cenová hladina se v podstatě nezvýšila. Jestliže stoupl v r. 1937 o několik procent celkový velkoobchodní index, lze to u průmyslových výrobků, jež toto zvýšení způsobily, přičísti zvýšení světových cen surovin, jež však v poslední době v řadě složek mají opět tendenci sestupnou. Naproti tomu index životních nákladů stoupl v r. 1937 proti r. 1936 jen asi o 2%.

Srovnáme-li však indexní čísla dnešní s dobou předkrisovou, t. j. r. 1928/29, můžeme konstatovati, a to hlavně vlivem deflačního světového snížení cen v těchto letech, jež i nám bylo vnuceno, že žijeme ve snížených hospodářských číslech.

Tak činil průměrný velkoobchodní index cen v r. 1928 kolem 969, v r. 1929 kolem 913, kdežto v r. 1937 nejvýše 764, nejméně 737, a index životních nákladů rodiny dělnické v r. 1928/29 kolem 740 až 760, v r. 1937 kolem 710 až 725, rodiny úřednické v r. 1928/29 kolem 700 až 726, v r. 1937 kolem 700 až 714.

Úhrnný index průmyslové výroby, který klesl v r. 1933 nejhlouběji na 55% výroby r. 1929, stoupl v r. 1937 již na úroveň z r. 1929. Jistým stínem této zaměstnanosti výroby je, že z jisté míry se opírá o dočasné zbrojení.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP