Pátek 25. června 1937

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Nepomucký (pokračuje): Považujeme splnění těchto čtyř základních zemědělských požadavků za prvý krok k zabezpečení širokých zemědělských vrstev na vesnici, a to tím spíše, že se zde ještě dneska ráno mnoho mluvilo o tom, jak je potřeba zabezpečiti pomocí předvojenské výchovy a branného výcviku mládež a obyvatelstvo tohoto státu k účinné obraně naší republiky.

Vážená sněmovno, stará zkušenost učí, že vždycky a v každém období láska k vlasti vedla přes žaludek. Nestačí proto dneska usnášeti jen zákony, pomocí kterých se diktuje a komanduje, co se občan pro případ ohrožení naší republiky musí naučiti, s čím se musí seznámiti, nýbrž je také potřeba, aby na pořad parlamentu současně byly dány předlohy, na základě kterých budou splněny předpoklady, které povedou k tomu, aby masy malých a středních rolníků obývajících tuto republiku cítily se v ní jako doma, aby nebyly ohrožovány exekucemi, aby byly zabezpečeny řádným stanovením cen za obilí a za své zemědělské produkty, aby byly i ve svém základním požadavku volajícím po půdě uspokojeny.

Jsem přesvědčen o tom, že splnění a uskutečnění těchto 4 základních požadavků, které neohrozí existenci státu ani republiky, které snad ohrozí nanejvýše zisky několika desítek pánů vládců z kartelů a monopolních institucí, z velkostatků a zbyťáků, může vésti a také povede k tomu, aby venkovský lid jako celek společně s pracující třídou v tomto státě dovedl se brániti a dovedl se také ubrániti proti všem nebezpečím reakce a fašismu bez rozdílu, hrozí-li toto nebezpečí uvnitř státu anebo ze zahraničí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Mlčoch (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vážená sněmovno!

Pokládal bych nejen já, nýbrž celá naše strana za rozumnější, kdybychom byli nekončili toto zasedání právě takovouto osnovou, neboť přes to, že byla uvedena do našeho veřejného života jako určité ulehčení slabším zemědělským vrstvám venkovským v jejich daňovém břemenu, je současně a hlavně, myslím, novým značným zatížením pro některé zemědělce, jejichž zemědělský majetek je snad inventárně větší, než jak o něm tato osnova mluví, jako o nejzazší mezi těchto úlev, ale může býti při tom daleko menší než nejmenší majetek, který má požívati největších výhod tohoto zákona, poněvadž rozhoduje přece zatížení dluhové, které pravidelně u všech zemědělských nemovitostí je spíše větší než menší se vzrůstající velikostí dotyčného objektu. Z tohoto důvodu vlastně může se také nedostati vůbec žádná výhoda podle tohoto zákona zemědělskému majetku, který ve skutečnosti je menší než nejmenší stupeň toho majetku, kterým začíná výhoda tímto zákonem poskytovaná, právě proto, že je buď předlužen anebo zadlužen, jak říkáme populárně, až po poslední šindel anebo do komína.

To je jeden defekt. Ale druhý a větší záleží v tom, že zatím co se všeobecně ve veřejnosti mluví o tom, že touto osnovou zákona bude pomoženo malému rolníku tím, že při převodu zemědělské nemovitosti na syna nebude platiti tak veliké převodní poplatky, jako platil on, a že se tím do jisté míry plní v jiných státech a v sociologii zemědělství již dávno přiznané stanovisko, že zemědělská půda je udržovatelem soudnosti, kontinuity nejdůležitějších pokolení národa, že ona je jakýmsi reservoárem zdravé, živné síly každého národa, že majetek zemědělský děděný od staletí z pokolení na pokolení nepředstavuje žádné nově nabývané bohatství určitého, dočasně tento majetek spravujícího subjektu, nýbrž že zůstává trvalou základnou nejpřirozenější existence největšího počtu obyvatelstva každého státu a i našeho státu, třebaže většina jeho obyvatelstva se neživí jenom a hlavně z výnosu a práce zemědělské; ale kořen i našeho národa, jako jiných národů velkých i malých, tkví přece jenom v zemědělství. Vždyť všichni ze zkušenosti víme, že skoro všechny ostatní vrstvy, které nepracují zemědělsky, tkví svým původem v zemědělství. A všechny tyto ostatní vrstvy - živnostenské, obchodnické, průmyslové, svobodné pracující inteligence, gážistů veřejných i soukromých - jsou i u nás, a hlavně u nás, ne-li v druhém, tož v třetím koleně ze zemědělství vyšlými lidmi, všechno naše obyvatelstvo tímto způsobem ze zemědělství vzešlo resp. s ním souvisí. Myslím, že žádný z našich předsedů vlády, ani z ministrů a z jiných veřejných představitelů, nemá ve svém rodokmenu příliš daleko člověka, který hospodařil jako zemědělec na nějakém, pravidelně malém, zemědělském podniku. Vidíme z toho, že zachování možnosti existence zemědělcovy není jenom v zájmu užšího společenství lidí tohoto druhu práce, nýbrž že je zájmem celonárodním, zájmem státním. V tomto smyslu i my, kdož nejsme bezprostředně členy této kategorie stavovské v našem národě, musíme míti zájem na tom, aby se její existence hmotná nejenom udržela na přijatelných zásadách výnosnosti, nýbrž aby podle možnosti bylo pomoženo této důležité vrstvě našeho národa v překonávání a překonání hospodářských nesnází, které se na ni nakupily jmenovitě v předcházejících 6 nebo 7 letech hospodářské krise a které velmi značně ohrozily zachování zděděné zemědělské půdy v rukou toho stavu, jehož si jistě všichni vážíme.

Ovšem ministerstvo financí patří jistě podle mínění všech nás k oněm činitelům, o nichž je možno říci, i když přicházejí s nějakým darem, docela oprávněně: Timeo Danaos et dona ferentes - mám strach z těch Danaů, i když přicházejí s dary. Jestliže bylo třeba znovu potvrditi pravdivost tohoto klasického přísloví resp. citátu z Aeneidy, je to zrovna zase tato skutečnost v předloženém vládním návrhu dokumentovaná, že ministerstvo financí, i když přichází, možno říci, s velmi účinnou reklamou jako poskytovatel určitého odlehčení v daňovém břemenu, druhou rukou vytahuje buď těmže, jimž dobrodiní poskytuje, a jmenovitě jiným, kteří bezprostředně nejsou takovou předlohou dotčeni, nebo se jim zdá, že nejsou tím dotčeni, peníze, které potřebuje na nahražení úbytku nejen v tom rozsahu, pokud je potřeba, nýbrž ve způsobu daleko větším, nových zatížení jiných, nebo těch, kterých se tato předloha, výhodná prý, dotýká.

Tato skutečnost v této osnově je.velmi diplomatický skryta v ustanovení §u 4, který zní tak nevinně, tak přátelsky a tak pořádkově, jakoby se celkem nic nedělo, než že se dává dohromady s hlediska finančně vědeckého systematika našeho finančního zákonodárství, neboť se tam prostě říká - samá citace (čte): "Dary, uvedenými v dodatku k sazbě zákona čís. 31/1920 Sb. z. a n. a v §u 3, písm. k) vl. nař. čís. 403/ 1920 Sb. z. a n. rozumějí se veškerá poskytnutí, která se podle poplatkového práva mají za dary pokládati (§§ 30 a 31 cís. nař. č. 278/ 1915 ř. z. a § 15 zák. čl. XI/1918, o poplatcích z převodu nemovitosti).

Tady máš, poplatníku, podívej se, tady se dávají do pořádku stará císařská nařízení a věci, aby nebyly nějaké neslušnosti při kritice soustavnosti našeho daňového zákonodárství, a ve skutečnosti to znamená, že ministerstvu financí za to, že snad, jak to bylo vypočteno, uleví zemědělským drobným podnikatelům o 20 mil. Kč - samo to tak asi formulovalo má jednak větší zemědělské obyvatelstvo a jednak ostatní vrstvy obyvatelstva poskytnouti na vyrovnání státního rozpočtu částku 80 mil. Kč, čili že při tomto dobrodiní, které tímto vládním návrhem ministerstvo financí určité poměrně malé vrstvě našeho obyvatelstva poskytuje, vydělává netto kasa 60 mil. Kč.

Vážené dámy a vážení pánové, já nemohu ministerstvu financí zazlívati, že plní svůj úkol ústavou mu přikázáný, resp. že ho chce plnit, ale pokládám za nezbytné, jmenovitě v demokracii, jakou si chceme a stále přejeme vybudovati a o které stále mluvíme, pokládám za účelné, slušné a spravedlivé a do jisté míry demokracii propagující jasné přiznání se k věcem, kterých státní správa osnovami chce dosíci. Když potřebuje peníze, má přijít a říci, já potřebuji nový pramen příjmů. Tento nový pramen příjmů podle mého přesvědčení je možno objeviti v té skutečnosti, která sice trvá věky, a kterou ohromná většina lidí pokládá nejen za spravedlivou a slušnou, nýbrž za samo sebou se rozumějící, to jest v té skutečnosti, že pořádný otec, pořádná matka, pořádní rodiče se starají o děti, které ve svém mladickém vznícení myslí a krve přivedli na svět, a mají se starati o to, aby ony zas mohly své existence ve světě, jmenovitě na počátku své samostatné existence, trochu slušně obhájiti.

Vážené dámy a pánové, jestliže vlastně touto osnovou zákona dáváme zákonodárně na celou další budoucnost proti dosavadním rozhodnutím nejvyššího správního soudu nevývratný základ možnosti, aby tato veliká mravní povinnost rodičů byla ve prospěch státní pokladny progresivně co nejvíce zatěžována, pak jestliže jsou finance našeho státu opravdu v takovém stavu, že je to nutno učiniti, má ministerstvo financí tento svůj požadavek vyjádřiti řečí všem slušným, normálním lidem, jmenovitě rodičům, srozumitelnou a ne haliti takovéto své úmysly do takového skromňoučkého §u 4. ve kterém se cituje spousta zákonů, které na prvý pohled ani žádný nejučenější právník a advokát nemůže v jejich důsledku a v jejich dosahu správně pochopiti.

Tedy prosím, to je věc, kterou bychom vytýkali ministerstvu financí jako určitou neupřímnost, jako určitý - promiňte, že to řeknu tak populárně, jako jsem to řekl včera v rozpočtovém výboru - takový neslušný podfuk. jako u nás říkáme. Proč? Je-li to potřebí, říci to a odůvodniti, ale říkat "následkem těchto a těchto opatření" měla by k tomu snad finanční správa právo - já jim k tomu nebudu raditi, oni jsou dosti chytří, aby si poradili sami - aby se jí hradil rozdíl na stoupající potřeby, mohla by se na to odvolati, že stoupnou potřeby, které jsme včera uzákonili zákonem o branné výchově. říci, když mi ukládáte nové povinnosti, musíte mi povoliti také nové příjmy. Ale dáti to tímto §em 4 tak, jako by se nechumelilo, do osnovy tohoto zákona, která má poskytnouti ulevení v břemenech malým zemědělcům. to se mně nezdá fair play. Nezdá se mně také správné, a to nejen mně, nýbrž celé naší straně, a myslím. že velmi značné části našeho veřejného mínění i pokud je snad representováno v této sněmovně většinovými stranami, aby se při této příležitosti mluvilo zase o reformě zákona a nařízení o převodním poplatku nemovitostním. Tohoto si také mnoho lidí nevšímá, ani právníků, co to znamená, že ministerstvo financí v této osnově mluví o reformě některých ustanovení týkajících se převodního poplatku nemovitostního, daně z obohacení, vědouce přec dobře, vždyť tam jsou právníci mimořádně vzdělaní ve finanční vědě. že nemovitostní poplatek převodní není vůbec podle terminologie finanční vědy žádným poplatkem. Myslím, že je tu více lidí než jenom já sám, kteří chodili do semináře velikého našeho národohospodáře a profesora vědy finanční na Karlově universitě Albína Bráfa, který nám říkal, že zásadní rozdíl mezi poplatkem a daní je v tom, že daň je příspěvek, který stát nebo jiná veřejnoprávní korporace donucovací mocí svou ukládá každému členu státního a veřejnoprávního společenství jako úplatu za to, že mu poskytuje veřejné dobro, bezpečnost osobní, bezpečnost majetkovou, právní řád, ochranu proti nebezpečí zevnímu i vnitřnímu atd., to jsou daně. Poplatky jsou úplaty každého jednotlivce - tak nám to říkával Bráf - za to, co mu stát poskytuje ne v zájmu veřejném, nýbrž v zájmu jeho vlastním, osobním, za jakousi výhodu, kterou mu přispívá k plnění jeho potřeb a přání. Když se obrátím k soudu o pomoc proti nespravedlivému útlaku civilnímu, vím dobře, že tím zatěžuji ten soudní orgán, že tím nejen pro sebe zabírám čas, jejž potřebuji speciálně já jako ohrožený tímto nespravedlivým útlakem jiného subjektu, že potřebuji ochrany této státní instituce speciálně pro sebe, že také pro mne, pro tento případ musí soud míti místnost, úředníky, zřízence a všechno to ostatní a že je spravedlivé, abych tomu soudu za to, že jsem se dovolával jeho zákroku, poskytl určitou náhradu za toto jeho jenom mně a speciálně mně věnované jednání, určitou úplatu ve formě poplatku, jednak rozsudečného a jednak také poplatků kolkových. Totéž platí o jiném zákroku, které učiní jednotlivec u veřejného úřadu a za který platí tomu státu ve formě poplatku neboť, zase si vzpomeňte, jak Albín Bráf, jako inspektor obchodního školství, nám jednou říkal v semináři národohospodářském, že byl velmi příjemně překvapen, když mu jeden kandidát na obchodní akademii, zdá se mi, že to bylo v Chrudimi, na jeho dotaz, co je to kolek, odpověděl: "Pane profesore, to je kvitance." Správně, výborně, je viděti, že to byl bystrý žák. Kolek je kvitance na poplatek, který platí ten dotčený občan státu za to, že mu určité k jeho dobru směřující opatření buď poskytl nebo ochránil jeho zájem v tom či onom smyslu.

Vážená sněmovno, je takovým poplatkem převodní poplatek při postupu nemovitosti selské s otce na syna, nebo při převodu nemovitosti jiné, kterou získal někdo svými úsporami, na jiného? Co tady stát dělá, jaké poskytuje dobrodiní? Můžete mi říci, že zřídil pozemkové knihy, že má instituci úředníků u soudu, kteří se těmi věcmi zaměstnávají. Ano, však si za to dá zaplatiti poplatek vkladní, poplatek výmazný, když se to břemeno má vymazat - to je zvlášť, ale převodní poplatek se zaplatí, i když smlouvu neprovedete a do knih zapsat nedáte. Ten se musí zaplatiti napřed, to je daň, kterou stát vybírá při příležitosti projevu určitého majetkového zabezpečení nebo určité majetkové posice, kterou stát postihuje zkrátka a dobře skutečnost, že někdo takový majetek má. Vybírá daň z tohoto převodu nemovitosti tak, jako ji vybírá při převodu movitostí podle zákona o dani obratové z r. 1921, při převodu každé movitosti jiné; když prodáte něco, ať je to látka, kráva nebo jiný předmět, musíte zaplatit podle zákona daň obratovou. A v tomto zákoně, když jsme jej usnášeli, bylo výslovně řečeno, že se daň obratová nevztahuje na převod nemovitostí, poněvadž už od předešlého století, bezmála víc než tři čtvrti století, existuje tato převodní daň při převodu nemovitostí ve formě t. zv. poplatku z převodu nemovitostí. Ale z celé vědecké konstrukce našeho zákonodárství u daně obratové vysvítá, že poplatek z převodu nemovitosti je vlastně daň obratová a nemá tudíž býti nazýván dále, jmenovitě když reformujeme částečně nebo úplně náš poplatkový systém, poplatkem, nýbrž otevřeně daní. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Proč to neudělá - a v tom je ten podfuk finanční správy - proč se návrhu, který jsem jí včera v rozpočtovém výboru podal, finanční správa nepřizpůsobí? Poněvadž si zvykla zase na určité metody. kterými se snaží získati z obyvatelstva více, než snad jí podle strohého výkladu zákona o daních přísluší.

Víte, vážené dámy a pánové, že když podáváte přiznání k dani důchodové, máte právo - právě tak jako při dani výdělkové - odpočítat si od daňového základu této daně všechno, co jste zaplatili na daních všeho druhu a na přirážkách. (Hlasy: Ale žádné poplatky!) Ale poplatky jsou vyloučeny, poněvadž poplatek je právě jenom kompensací za určitou práci, kterou vykonal stát nebo jiné veřejné těleso ve prospěch zvláštního zájmu poplatníkova. Poplatky si odrazit nemůžete, ale když zaplatíte tuto obratovou daň z převodu nemovitosti a do přiznání k dani důchodové nebo výdělkové napíšete: Zaplatil jsem na dani obratové z převodu nemovitosti která se však podle staré zvyklosti dosud jmenuje převodní poplatek nemovitostní 1000, 2000 Kč a odrazíte si je, tu berní správa řekne: Na to nemáte právo, poněvadž podle zákona o dani důchodové nejsou odpočitatelnou položkou zaplacené poplatky, nýbrž jen zaplacené daně. A proto se dále zase povlečeme s poplatkem z převodu nemovitostí, aby se proti duchu zákona, proti pravdě a skutečnosti finanční a vědecké, dávno prokázané, mohl zvyšovat t. zv. základ daně důchodové a výdělkové, aby z tohoto titulu a tímto způsobem dostávala finanční správa na dani důchodové a výdělkové více, než podle skutečného znění zákona a podle přesného finančního a vědeckého výkladu by jí příslušelo, tím, že by takováto daň obratová mohla býti odpočitatelná, kdežto když se nazývá převodním poplatkem, odpočítána býti nemůže a také se fakticky nikdy neodpočítává. To jsou významné věci, které, vážené dámy a pánové, souhlasem svým k tomuto vládnímu návrhu pomůžete přenést do další budoucnosti, resp. založit, pokud běží o placení daně darovací ze všeho, co ode dneška, resp. ode dne, kdy tento zákon vejde v platnost, poskytnete své ženě, svým dětem, svým vnukům na jejich vybavení do života, na to, aby se mohly, třeba ještě nemajíce ženicha, připravit, že přece snad se jednou manželkami stanou. Jestliže budete dávat dcerám sukcesive, vy, kteří jste malí a musíte to napřed uspořit, na to, aby si nakoupily látek pro peřiny, šaty, košile, aby si je postupně šily, budete mít povinnost to, co jim dáte, přihlásit u berní správy do 8 dnů, poněvadž je to darování, pokud ovšem tato částka přesáhne, podle §u 3 tohoto vládního návrhu, tu sumu během posledních 10 let, která je stanovena jakožto event. nezdanitelná nebo zdanitelná jenom do polovičky. Budou tím jistě zasaženi ti, kteří budou moci dát více než 30 až 50 tisíc za 10 let, ale vážení přátelé, snad není naším ideálem, aby celý náš národ v budoucnosti zůstával pod tímto niveau, aby nemohl nikdo svým dětem poskytnout na umožnění jejich života v budoucnosti více a za všech okolností ne více než 50.000 Kč a aby všecko, co je již nad to, co tu sumu přestoupí, podléhalo zdanění daní darovací, jak je to v dosavadních zákonech i v tomto zákoně normováno, resp. určeno.

Vážení pánové a vážené dámy, tímto souhlasem k té osnově do jisté míry odvrhujeme zásadu, na které stojí mravně celé naše dnešní civilisace. Každý otec, každá matka má povinnost starati se, aby co nejvíce a v největším rozsahu umožnili těžký a v budoucnosti těžší a těžší život těch, kterým dali život, pro splnění jejich potřeb duševních a hlavně fysických. Prosím, je větší odpovědnost rodičů k dětem než odpovědnost dětí k rodičům. A podle mého přesvědčení tato osnova velmi málo slouží zrovna v této době společnému našemu zájmu, kterým chceme, aby náš národ v budoucnosti nejenom rostl duchovně a mravně ve svých představitelích dnešních, nýbrž aby se zachoval i ve své dosavadní početnosti a aby dal možnost, aby jeho početnost vzhledem k nepřátelskému sousedství daleko větších národů rostla i fysickým rozmnožováním příslušníků národa. Jaká je to politika, která v době, kdy diktatury italská, německá, ruská a jiné dávají veliké výhody rodinám mnohopočetným, poskytují úlevy daňové v daleko větším měřítku, než činí dnešní naše zákonodárství, rodičům a poplatníkům, kteří mají více než dvě nebo tři děti? U nás jsme ustrnuli na nepochopitelném pravidlu, které musí být v dohledné době reformováno, že u nás stát odměňuje jenom ty, kteří mají nanejvýše 2 děti; jak mají více, pokládá se to, promiňte to slovo, za jakousi neslušnost nebo za jakousi nečestnost. Jak je možno takováto ustanovení srovnat se zájmy opravdové politiky populační? Jakým způsobem chceme umožnit, aby ti, kteří dávají státu více dětí k obstarávání jeho úkolů civilních a hlavně válečných, aby měli život těžký jenom proto, že se musí starati více než ti, kteří mají jedno, dvě nebo žádné, ale aby byli za to trestáni, že se starají systematicky o to, aby svým početným dětem umožnili jakési uvedení do života, jmenovitě pro první léta jejich samostatné existence, tím, že jim určitou sumu, třeba ve větší výši než 50.000 Kč, na umožnění samostatné existence dají?


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP