Pátek 25. června 1937

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo ďalšiemu rečníkovi, pánu posl. J. Sedláčkovi.

Posl. J. Sedláček: Slavná sněmovno!

Ujímám se slova k osnově zákona o úsporných opatřeních personálních, abych tu tlumočil stanovisko klubu národního sjednocení tímto prohlášením:

"Všechna úsporná opatření personální byla usnesena a provedena na základě vládních nařízení, která byla několikráte prodlužována a kryta zmocňovacím zákonem. Poslední vládní nařízení z 18. prosince 1936 o úsporných opatřeních personálních bylo prodlouženo jen do 30. června 1937.

Mezi tím soudcové, opírajíce se o § 97, odst. 2 úst. listiny, namítali, že jejich služební a tudíž také platové poměry musí býti upravovány zvláštním zákonem a že nestačí pouhé vládní nařízení kryté zmocňovacím zákonem. Nejvyšší správní soud se přiklonil ke stanovisku soudců a rozhodl, že úsporná vládní nařízení personální se nemohou vztahovati na soudce, poněvadž jejich služební a tudíž také platové poměry musí býti upravovány zvláštním zákonem. Pokud se týká ostatních veřejných zaměstnanců, pro něž není zvláštního ustanovení v ústavní listině, tam byla uznána úsporná opatření vlády za dostatečně krytá vládním nařízením.

Za jednání výborových minulých dnů došlo podle sdělení nám učiněného k dohodě se zástupci soudců v tom smyslu, že srážky platové za r. 1934 budou soudcům vráceny a náhradou za srážky v r. 1935 a 1936 zavádí se podle části II návrhu zákona o úpravě některých platových poměrů soudců se zřetelem k úsporným opatřením personálním pro soudce v činné službě zvláštní do pense započitatelný přídavek ročně 1800 Kč, který se vyplácí v měsíčních, předem splatných lhůtách zároveň se služným a nepodléhá srážkám. Pokud se týče soudců, kteří odešli do výslužby v r. 1935 a 1936, bude prý o náhradě jednáno zvláště.

Není toho mnoho, čeho dosahují soudcové při nesmírném významu tohoto stavu pro neodvislost a stabilitu práva ve státě, když na druhé straně v části prvé zákona o úpravě některých platových poměrů soudců se zřetelem k úsporným opatřením personálním zavádějí se s platností od 1. ledna 1937 všechny srážky platové, jak mají platiti pro všechny veřejné zaměstnance.

Je nutno zde veřejně zdůrazniti, že veřejní zaměstnanci byli válkou a poválečnými poměry v republice nejtížeji dotčeni. Uvažte, že na př. vysokoškolák řádně aprobovaný měl ještě koncem r. 1918 a začátkem r. 1919 měsíčního platu 376 Kč a k tomu případně ženu a dítě! Při tom metrák obilí stál nejméně 800 Kč. Není divu, že řada skromných a poctivých veřejných zaměstnanců, neměla-li pomoc od rodiny, umírala v pravém slova smyslu hlady. Pak došlo k úpravě platů všech veřejných zaměstnanců. avšak při rychlém poklesu hodnoty koruny v době inflace byla každá úprava platová znehodnocena dříve, nežli byla veřejným zaměstnancům vyplacena. Teprve Rašínova hospodářská opatření postavila veřejné zaměstnance a zaměstnance se stálými platy vůbec na pevnější základnu stabilisováním měny a zastavením stoupající drahoty.

Bohužel v žádné kategorii veřejných zaměstnanců, kteří trpěli a pracovali poctivě a oddaně v nejtěžších chvílích státu, a to v době, kdy tak mnozí v republice, ať už oprávněně nebo neoprávněně, dosti toho od státu chtěli a natahovali ruce, nebyly zhodnoceny a valorisovány požitky podle tehdejších drahotních poměrů a podle státního drahotního indexu. Platy veř. zaměstnanců zůstaly a zůstávají hluboko pod drahotním indexem státu.

Když však přišla doba hospodářské krise, byli to zase veřejní zaměstnanci první, jimž se řeklo, že je nutno přinést oběti na záchranu měny Československé republiky a pro stabilisaci státního hospodářství. A veřejní zaměstnanci souhlasili, když se jim zvláště prohlásilo, že nedojde ani k znehodnocení měny ani k vzestupu drahoty.

Od prvých srážek platových došlo však k řadě dalších úsporných platových opatření a srážek a k zvýšení povinností daňových a příspěvkových. Měna Československé republiky byla dvakráte znehodnocena a došlo k dalšímu značnému stoupání drahoty. Sliby a předpoklady srážek nebyly ani splněny ani dodrženy, avšak srážky trvají dále. Kvitujeme i tu trochu, které se dostalo veř. zaměstnancům 1. dubna 1935 zmírněním srážek a snahu zmirňovati tyto srážky dále počínajíc 1. červencem t. r., s platností od 1. ledna 1937, žádáme však, aby zmirňování srážek týkalo se nejen pragmatikálních veř. zaměstnanců, nýbrž také zaměstnanců nepragmatikálních, všech zřízenců a dělníků, pokud byly úsporné srážky z jejich platu také prováděny.

Nám však toto všechno nestačí, neboť po špatných zkušenostech nemáme již důvěry, a jest nám to při dnešní drahotě příliš zdlouhavé. Žádáme úplnou restituci, obnovení všech platových zákonů v plném rozsahu a zrušení všech srážek. S tím, o čem zde hovořil pan kol. Bergmann, že je nutno revidovati platový zákon, souhlasiti není možno, poněvadž nejdříve je potřeba restituce a nikoli revise, která by případně všechny srážky a křivdy stabilisovala novým revidovaným platovým zákonem. Nejdříve restituci v plném rozsahu všech práv veř. zaměstnanců z platového zákona a pak teprve prováděcí nařízení k jednotlivým oddělením platového zákona a konečně snad teprve revisi tam, kde by se ukázalo, že je nutná.

Ukázali jsme při jednání rozpočtovém a při jednání o státní účetní uzávěrce za r. 1935 velmi názorně na číslech, že by to šlo, kdyby jen státní podnikání na př. bylo pevněji a neváhám říci také do určité míry i odpovědněji řízeno a tam hospodařeno.

Rádi uznáváme tu malou výhodu soudců, které oni dosahují, avšak s platovými srážkami a prodlužováním bídy veřejných zaměstnanců za nynějších drahotních poměrů nemůžeme souhlasiti a nesouhlasíme, a proto také pro tuto osnovu, která nám byla předložena, hlasovati nebudeme."

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ku slovu nie je už nikto prihlásený, rozprava je skončená.

Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru ústavne-právneho, p. posl. dr Marešovi.

Zpravodaj posl. dr Mareš: Slavná sněmovno!

Je třeba konstatovati, že žádný z pánů řečníků neměl podstatné námitky proti osnově, nevzpíral se přiznání a doznání, že úprava soudcovského platu v tomto směru je žádoucí a že také právní úprava celé této materie odpovídá právnímu citu celé slavné sněmovny.

Pokud zde byly námitky předneseny, dotkly se jaksi tota, uznávaly úpravu in parte, ale měly na mysli úpravu veškerých platů státních a veřejných zaměstnanců vůbec. V tomto směru ovšem nelze než poukázati na budoucí vývoj, zejména na hospodářský vývoj věcí. Pokud se týče vývodů p. posl. J. Sedláčka, tu třeba zdůrazniti, že není dobře možno takto odůvodniti hlasování proti vzhledem k tomu, že nejde jenom o část hmotné úpravy soudcovských platů, nýbrž také o regulaci právní a že odpírání uznání jedné části ještě nikterak neospravedlňuje pak postoj vůči celku.

Celkem můžeme uvítati debatu jako zásadní souhlas s osnovou, i když, jak opakuji, tu byla vyslovena přání po odbourání srážkového systému vůbec a po celkové úpravě platů státních zaměstnanců.

Nemám, co bych k vývodům, které jsem již přednesl úvodem, ještě připojil, a prosím, aby slavná sněmovna přešla přes námitky, které snad v některém směru zde byly předneseny, a osnovu přijala. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Dávam slovo k doslovu zpravodajcovi výboru soc.-politického, p. posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno!

Poněvadž v rozpravě nebyly vzneseny žádné zásadní námitky proti předložené osnově, připojuji se k prohlášení pana referenta výboru ústavně-právního a prosím znovu, aby slavná sněmovna osnovu přijala. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Ďalší doslov má pán zpravodajca výboru rozpočtového, p. posl. Bergmann.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno!

V debatě dotkl se p. kol. J. Sedláček mých vývodů. Zdá se, že asi dobře nepochopil, co jsem zde uvedl, jestliže se domnívá, že nepředpokládám pro případ revise platového zákona samozřejmé splnění možného technického předpokladu restituce platů podle platového zákona.

To je pro mne samozřejmostí, že napřed musí nastati tato restituce, ale vzhledem k tomu, že jednání o revisi platového zákona vyžádalo by si velmi dlouhé doby, z čehož máme zkušenosti, proto jsem zde nadhodil tuto otázku, abychom již nyní se začali zabývati tímto problémem, poněvadž mám obavy, že dáme-li si na čas, celá administrativa se nám za chvilku zhroutí pod následky, které vyvolal ne platový zákon sám, nýbrž jeho mnohdy nešťastné provádění.

Doporučuji, aby posl. sněmovna tuto osnovu schválila. (Souhlas.)

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Nebude-li námietok, odložím hlasovanie o tomto odstavci poriadku a pristúpime k prejednávaniu odstavca ďalšieho. (Námitky nebyly.)

Námietok niet.

Budeme tedy prejednávať odstavec 3 poriadku, ktorým je:

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1009) o změně a doplnění některých právních ustanovení o poplatcích a jiných dávkách (tisk 1025).

Zpravodajem jest p. posl. Hrubý. Dávam mu slovo.

Zpravodaj posl. Hrubý: Slavná sněmovno!

Po velkých a důležitých předlohách, jako byl návrh občanského zákona, civilního práva a právě projednávaná osnova o branné výchově, předkládá vláda návrh zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení o poplatcích a jiných dávkách.

Jistě bylo by nejúčelnější, kdyby bylo předloženo celé souborné dílo, novelisace celého poplatkového práva, které dnes již vyniká jen úctyhodným stářím, ale nikoliv účelností, jednoduchostí a zejména ne spravedlností. Jeho začátky sahají až do 15. století a daň dědická a taxy jsou od r. 1759. Během pozdější doby byla snaha přizpůsobiti poplatkové právo časovým potřebám. Tak v Rakousku

od r. 1812 bylo jednáno o reformu poplatkového práva, ale jednání toto trvalo až do r. 1840, tedy 28 let, což doufám, že nebude pro nás vzorem a že naše finanční správa v tomto směru tak dlouhý termín pro vypracování novelisace zákona nebude potřebovati.

Výsledkem reformy byl patent kolkovní a taxovní ze dne 27. ledna 1840, jenž snažil se spojiti různorodé dávky a poplatky. Zásah však nebyl právě šťastný a proto záhy po jeho vydání bylo pomýšleno znovu na jeho reformu a zmírnění dávek.

Tato dobrá vůle byla však znemožněna výdaji na válku italskou, zestátněním správy soudní a vyvazením pozemkovým r. 1848 a místo snížení poplatků nastala tendence opačná.

Došlo k novým úpravám, jichž výsledek byl ten, že byla zavedena řada poplatků a dávek a zvýšeny sazby odbourané r. 1840. Zvyšovací tendence poplatků a dávek projevila se nejvíce právě v době velké francouzské revoluce, kdy ve Francii byly zavedeny převodní poplatky ve formě dávky rejstříkové, která nejvíce postihovala majitele realit a hlavně zemědělce.

Je zajímavé, že každý hospodářský otřes, ať válka či krise, nejvíce postihoval držitele viditelného majetku reálného.

Musím podotknouti, že finanční správy však vždy po ulevení krise ulehčovaly zemědělským poplatníkům, jako na př. Rakousko samo zákonem č. 74/1901, jímž stanovilo, že při převodech zemědělského majetku mezi příbuznými platil se poplatek 1%, u nemovitostí v hodnotě 30.000 korun rakouských a při nemovitostech vyšší hodnoty 1 1/2%. Pro převody nemovitostí vzdělávaných osobně vlastníkem a jeho rodinou do hodnoty 500 korun rak. bez poplatků, při hodnotě 10.000 korun rak. poplatek 1/2%.

Válka však znovu postihla zemědělce a r. 1916 byla zavedena říšským zákonem č. 281 přirážka 25% z úplatných převodů.

Poválečné hospodářství Československé republiky vyžádalo si miliardových nákladů, z nichž velká část byla také přesunuta na držitele reálného majetku zákonem čís. 31 z roku 1920, jímž byly sazby převodních poplatků značně zvýšeny a úlevy přiznané za Rakouska zrušeny. Rovněž tak zákonem čís. 337/1921 byly zvýšeny sazby daně z obohacení.

Úpravy tyto vyžádaly si stamilionových obětí a to právě u držitelů majetku reálného. Je samozřejmé, že v nynější době a zvláště za krise se široké vrstvy zemědělské dožadovaly revise zákona o převodních poplatcích a daně z obohacení, poukazujíce oprávněně na to, že za současné dlouho trvající těžké hospodářské tísně, která úplně podlomila platební schopnost zejména zemědělského podnikání, staly se pro ně poplatky z převodu nemovitostí a daň z obohacení dávkami neúnosnými a tím i jednou z hlavních příčin katastrofálního zadlužení zemědělského majetku.

Musíme si také uvědomiti, že z přirozené povahy zemědělského podnikání, spočívajícího na vlastnictví půdy, plyne, že poplatky z převodu nemovitostí spolu s daní z obohacení jsou vlastně z nejdůležitějších a nejtíživějších dávek zemědělských. Je tudíž na místě, dožadují-li se zemědělci, aby tyto dávky, jež i v dobách normálních znamenaly pro ně neúměrné zatížení. byly nově upraveny s ohledem na změněné hospodářské poměry a aby jejich výše byla přizpůsobena oslabené platební schopnosti zemědělcově.

K odůvodnění nezbytné potřeby nové úpravy zmíněných dávek poukazuje se hlavně na tyto okolnosti: Především, pokud se týče poplatku z převodu nemovitostí, odůvodňuje finanční teorie jeho vybírání tím, že stát zdaňuje zisk vzniklý stoupáním ceny pozemků, t. j. pozemkové renty. Tento zisk projevuje se však prakticky až při prodeji nemovitostí. Při převodech zemědělských usedlostí je pravidlem, že půda a celý nemovitý majetek přechází z generace na generaci a stoupání pozemkové renty je jen teoretickou fikcí a nemůže proto býti důvodem k vybírání poplatků u takovýchto převodů.

Dalším účelem převodního poplatku je zachytiti větší platební schopnost toho, kdo koupí nemovitosti investuje svůj kapitál do hodnoty poměrně trvalé. Avšak ani tento předpoklad větší platební způsobilosti není dán při převodech zemědělských nemovitostí, které, jak jsem již uvedl, zpravidla zůstávají v rodině a přecházejí na nového nabyvatele buď úmrtím nebo odchodem dosavadních majitelů na odpočinek. V takových případech je naopak poplatníkova platební schopnost velmi oslabena. uváží-li se, že mladý zemědělec, přebírající hospodářství, je finančně přetížen různými výdaji, na př. výplatou podílu sourozencům, poskytováním výměnku, po případě i pohřebními výlohami, opatřením nezbytných provozovacích prostředků pro hospodářství a j.

Při posuzování otázky převodních poplatků nesmí býti přehlédnuta ani skutečnost, že zisky z pozemkové renty jsou zachyceny již dávkou z přírůstku hodnoty nemovitosti i daní důchodovou, takže, je-li poplatek z převodu zemědělských nemovitostí přece uzákoněn, musí býti nízký a tak přizpůsoben, aby vyhovoval potřebám zemědělské výroby, hospodaření na půdě celých generací a sociálním podmínkám malých a středních usedlostí.

Převodní poplatek v dnešní úpravě těmto zásadám naprosto nevyhovoval a zejména svou nepřiměřenou výší ztěžoval přechod majetku se starší generace na mladší. Všechny tyto nepříznivé účinky se nesnesitelně stupňují, přistoupí-li k převodnímu poplatku ještě daň z obohacení, o které platí obdobně totéž, co bylo řečeno o převodním poplatku.

Jsme si vědomi, že nová úprava, jak ji předkládá vláda, nebude vyhovovat a že by bylo nutno, aby byla provedena reforma celého poplatkového práva jako celku. Ale tento způsob řešení by si byl vyžádal delší dobu, proto z toho důvodu a také se zřetelem k finančnímu postavení státu neuplatňovalo se zatím provedení reformy v plné šíři, jak toho poměry nesporně vyžadují, nýbrž omezuje se na spravedlivé zmírnění oněch ustanovení, jež ve svých důsledcích na zemědělce i jiné majitele realit nejvíce doléhají.

V návrhu vládním přihlíží se především ke zvláštnímu rázu malých usedlostí zemědělských a malých domků. Účelem této osnovy je řešiti úpravu převodních poplatků při převodu menších zemědělských usedlostí a domků, neboť tyto mají své zvláštní postavení v hospodářském životě. Malé podniky jsou po většině obdělávány vlastníkem a jeho rodinou, takže bývají často jen pracovní příležitostí a zabezpečují pouze skrovnou existenci. Stává se často, že celá rodina pracuje řadu let pospolitě, avšak nemovitost obdrží jenom jeden člen rodiny, který pak musí převzíti závazek jednak vybaviti sourozence a jednak poskytnouti starým rodičům doživotní výměnek.

Vývoj poměrů ukázal, že uvedená břemena vyskytují se pravidelně, takže vybírání poplatku nemovitostního z hrubé hodnoty nemovitosti spolu s daní z obohacení stalo se při dosavadních sazbách velmi tíživým.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP