Pátek 25. června 1937

Řeknete mi, že toto jsou odedávna směrnice vaši politiky! Pravím vám však: Mýlíte se, jste v naprostém rozporu se svými mysliteli, se svou tradicí, se svými velkými lidmi. Prakse ve vedení státu a správy neodpovídá tradicím a názorům, které často velmi vzrušeně namlouváte sobě a celému světu. (Potlesk.)

Další obor, kterým bych se chtěl ještě zabývati, se týká zákona samého. Poukázal jsem již na to v branném výboru, že si důvodová zpráva počíná tak, jakoby musila teprve přijíti branná výchova, aby se mohlo počíti s mravní výchovou našeho obyvatelstva. Mnohá místa důvodové zprávy ukazují, že branná výchova má velmi silně srůsti se všeobecnou školní výchovou a se všeobecným vzděláním, což - snad jako starý učitel nepovažuji za správné. Zdá se, že je zde určitá nedůvěra v naší pedagogiku, nabádá-li důvodová zpráva zákona o branné výchově k tomu, aby byla zvednuta všeobecná mravnost. Nepochybuji vůbec, že i to je úkolem branné výchovy, domnívám se však, že je to především úkolem všeobecné výchovy vzdělávací a školní a že se pedagogice v důvodové zprávě činí ve velké míře křivda. Z toho lze viděti dvě věci:

1. Vojenská správa zde v určitém smyslu vystupuje jako korektor občanské výchovy. Zde zastávám zcela věcné stanovisko, že to je nesprávné a nepraktické nehledě k tomu, že se domnívám, že to vůbec není ústavní. Zastávám názor, že musí býti zákonodárství velmi přesně odděleno od správy a že uvnitř veřejné správy musí býti jednotlivé obory velmi přesně od sebe odděleny. Musíme uvážiti, že se voják dívá jinýma očima na občanský a politický vývoj a že se v jistém směru také musí jinýma očima dívati a proto se domnívám, že neobyčejně silný vliv vojska na tuto osnovu není správný. Musíme právě proto, že tato osnova se má tak náhle, totiž 1. září, provésti a že všechna nařízení a všechny pokyny mají býti vydány v dohodě s vojenskou správou, zdůrazniti povážlivou skutečnost, že vše musí býti provedeno velmi rychle a ještě během prázdnin - ty jsou, jak známo, u nás velmi vydatné - že pro tuto rychlost v provádění pro krátkou lhůtu, ve které má zákon počíti platiti, vše provádějí vojáci bez přiměřeného ohledu na výchovné a jiné otázky, které zde přicházejí v úvahu.

Jako druhou věc bych chtěl zdůrazniti toto: Máme přece u nás doma psychosy až po krk. Nevíme již vůbec, kde rozhodují reální skutečnosti a kde psychosa. Neodpovědnost pražského českého tisku a také všeobecný názor, který převládá i ve vojenských kruzích, přispívá každý den k tomu, že se psychosa stává stále silnější než jasný a střízlivý rozum. To neplatí jen o hospodářských kroužcích anebo o obyvatelstvu, nýbrž domnívám se, že tato psychosa silně působí i na rozhodnutí vlády.

Nuže, pánové, ještě něco o provedení tohoto zákona a o poměru mezi obyvatelstvem a těmi, kteří mají bdíti nad celou touto činností, totiž o vojácích. Opakuji, že by bylo zapotřebí stylisovati § 20 zákona tak, aby již předem každý vážný tělovýchovný spolek byl vybaven oprávněním prováděti brannou výchovu. Tím by se bylo uspořilo velmi trapné rozhodnutí panu ministru Czechovi, který má jako ministr zdravotnictví rozhodnouti, kdo má brannou výchovu dostati do rukou a kdo ne. Jsou však spolky schopné prováděti brannou výchovu, které jsou s odborného hlediska tak bezvadné, že nedati takovému prvotřídnímu spolku oprávnění prováděti brannou výchovu je věcí vysoce politickou, která je podle mého mínění, nemýlím-li se v době, před obecními volbami nepříjemnou věcí. Bude-li však takovým způsobem, jak nám s mnohých stran bylo naznačeno, rozhodováno o branné výchově sudetských Němců, pak musím zcela otevřeně prohlásiti, že již znění tohoto zákona vztyčuje mezi státem a sudetskými Němci novou přehradu, ale i přehradu mezi vojskem a německými občany, přehradu, která, jak známo, má v 21. roce věku přestati; až dosud však neměl žádný ministr nár. obrany odvahu, aby popřel, že němečtí vojáci nejsou jen fysicky, nýbrž i duševně znamenitými rekruty. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Další věcí, kterou zde musím vytknouti, je to, že to chcete provést pěkně po starorakousku. Místo abyste to, co je dáno, co existuje a co se osvědčilo, postavili před nové úkoly a abyste s tím jednali o provedení nového úkolu, začínáte s brannými středisky budovati nový aparát. To stojí peníze a je to psychologicky za všech okolností již předem pochybené. Dívám-li se s tohoto hlediska na osnovu, musím říci, že nejsem s to odpověděti na dvě otázky: Jedna otázka zní: Jak to přijde, že při vašem odmítavém stanovisku k totálnímu státu a k totalitě v politice vůbec pohlížíte na československý národ jako na uskutečnění státní totality? Probírám-li právě v tomto směru důvodovou zprávu, nenalézám na tuto otázku odpovědi. Naopak! Důvodová zpráva je důkazem, že jste se svou snahou československý stát vyplniti politicky československým národem dostali do velkých rozporů, aniž jste pomyslili, že 33% obyvatelstva nemůže při tom spolupůsobiti pro své ethické a duševní předpoklady. Druhou otázkou je, proč při zavedení tak důležité všeobecné občanské povinnosti, kterou má podle vaší vůle každý splniti, nepoužíváte demokratických metod, t. j. proč tvoříte zákon, při jehož přípravách již nebylo ani stopy po spolupráci, spolupůsobení a diskusi, kterou přece vždycky líčíte jako obsah a předpoklad demokratického vývoje.

Musím dále konstatovati, že zákon vůbec nepomýšlí na to, aby se v nějaké formě jednalo s povolanými korporacemi, nýbrž že zase jen sestavuje několik výborů, ve kterých budou jen ti, kdož dostali povolení prováděti skutečně brannou výchovu. To považujeme za zcela pochybené a úzkoprsé.

Pánové! Ještě o poslední věci bych se zde chtěl zmíniti: Poukázal jsem již ve výboru na to, že se v jádře ve státech, kde již branná výchova je zákonem provedena, došlo k názoru, že tělesná zdatnost je sice přirozeným a samozřejmým předpokladem výchovy mládeže, že však je i pro armádu důležité, aby se mládeži dostalo co možná nejméně čistě vojenského výcviku. Neboť je jednak nebezpečí. že mladý člověk, který již umí cvičiti s puškou, umí obsluhovati kulomet a umí vše možné, bude nakonec špatným vojákem, protože si myslí, že již všechno umí. Říká-li se, že se brannou výchovou již dostávají rekruti, kteří jsou s to bezvadně zacházeti se zbraní a které je třeba vycvičiti ještě jen v polní službě, pak byl s vojenského hlediska vytčen příliš vzdálený cíl.

Shrnuje musím konstatovati, že se tato osnova, která se tak rychle stává zákonem, nestala právě východiskem nové národní etiky. Domnívám se, že je vrcholem národnostní politiky, o které jen můžeme tvrditi, že byla nesprávná a o které musíme říci, že je nesprávná, ačkoliv ji spolu s vámi dělají tři malé sudetskoněmecké strany. Právě při tak choulostivém oboru, který je upraven tímto zákonem, bylo by správné a účelné, kdyby se bylo zde začalo s novou národnostní politikou v tom smyslu, že by se byl udělal pokus opříti vše o dobrovolnost, že by se bylo umožnilo příslušníkům národnostních skupin spolupůsobiti na této výchově bez jakéhokoliv nucení. Zde jste, pánové, propásli zase skvělou příležitost! Jest litovati, že část Němců souhlasí s touto osnovou a že se nepokusili právě zde se zamysliti nad národnostně politickým vývojem tohoto státu a vzíti naň zřetel. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.)

To, že odpíráme své hlasy, je jednak manifestací proti způsobu veřejné správy, a jednak manifestací pro to, že tímto chováním při této osnově, jejíž důležitost uznáváme, chceme vás varovati před tím, abyste nepokračovali na této cestě zcela neprůhledné, nejasné, nestátnické a nedemokratické národnostní politiky. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Smetánka.

Posl. Smetánka: Slavná sněmovno!

Dovolte mně, dříve než přejdu k projednávané otázce branné výchovy, která se dostává na pořad parlamentního projednávání, abych se úvodem zmínil o anketě "Českého slova", která byla, tuším, asi před 1 1/2 rokem a jež se zabývala otázkou strašlivého stavu naší motorisace. Do této ankety přispěl článkem také prvý ministr nár. obrany, předseda nynějšího branného výboru senátu a předseda strany nár. socialistické, který ve svém kritickém článku o ubíjení motorisace u nás napsal na adresu vlády, koalovaných stran a všech za vojenskou obranu a pohotovost státu odpovědných činitelů tato pozoruhodná a pamětihodná slova: "Patříme všichni na lavici obžalovaných!" Toto obvinění, vážené dámy a pánové, nevyřkl žádný oposičník, nýbrž sám předseda jedné z velkých stran vládních. Vinníci ovšem k odpovědnosti pohnáni nebyli a také při dnešním stavu vládním pohnáni jistě nebudou. Motorisaci se tím anketováním, různým debatováním a slibováním, že dojde k nápravě, nikterak nepomohlo. A automobilismus živoří dál.

Slavná sněmovno, jestliže bylo žádáno, aby provinilci byli pohnáni k odpovědnosti, oč oprávněnější by byl požadavek, aby všichni ti, kteří po 18 let systematicky ubíjeli brannou výchovu u nás, dostali se na lavici obžalovaných. V důvodové zprávě se mluví o tom, že v branné výchově jsme se octli mezi nejposlednějšími státy v Evropě, které se touto otázkou zabývají. V důvodové zprávě se praví doslovně toto: "Uváží-li se, že skoro všechny evropské státy, zejména naši sousedé, brannou výchovu obyvatelstva již mají a ji po dlouhou řadu let již provádějí, vysvitne tím jasněji skutečnost, jak náš stát zůstal po té stránce pozadu, a zároveň i nutnost toto omeškání co nejdříve odstraniti." Je to jistě velmi smutné konstatování, že právě v té nejdůležitější otázce, dotýkající se samé existence státu, dostali jsme se do poslední řady těch, kteří nic neudělali. Naši povinností naopak bylo, brannou výchovu zavésti mnohem dříve než kterýkoli jiný stát, než kterýkoli jiný národ, a to proto, poněvadž náš národ v dobách poroby a útisku byl vychováván v nelásce, v nenávisti vůči armádě, jež nebyla naše a jež byla oporou habsburské dynastie. Znovuvzkříšením samostatného vlastního státu měli jsme svatou povinnost před historií a před generacemi budoucími, abychom pro vojenské zabezpečení našeho mladého státu učinili vše, aby nás příští generace právem nesoudily a neodsoudily, že jsme, ačkoli dostatečně historií poučeni, nedbali varovného hlasu minulosti a připravili našemu národu snad novou pohromu, důsledků snad ještě katastrofálnějších než byla poslední naše nesvoboda, jež by snad mohla znamenat i zánik československého lidu.

S těchto hledisk mělo býti postupováno při vojenském zabezpečení našeho státu. A tu, slavná sněmovno, otázka zavedení povinné všeobecné branné výchovy měla býti základním pilířem celé naší státní bezpečnosti. Bohužel, my jsme tuto zdravou základnu opustili. My jsme se domnívali, že jí nepotřebujeme a stavěli jsme svou obranu vlastně na písku. Ostatní národové, kteří neměli potřebí branné výchovy v tom smyslu, jak my nyní k ní přicházíme po 18 letech, orientovali se jinak. Velmi záhy poznali, mělo-li by dojíti k novému válečnému konfliktu, že na něm nebude zúčastněna jenom armáda v předních liniích, nýbrž veškeren lid, celý stát, všecky jeho zdroje. Starati se o to, aby nikdo neselhal v tom těžkém utkání, v němž jde o celou existenci státu, to bylo první a hlavní povinností našich odpovědných činitelů.

U nás, jak jsem byl řekl, byla dána branná výchova už od počátku na index, a tu nemohu jinak - a to bude dnes naposledy, kdy se touto otázkou zabývám - než se zmíniti o trnité cestě, kterou musela branná výchova u nás projíti. Já jistě jsem jako odborník k tomu povolán. oprávněn i povinován, abych poukázal na těžkosti, jimiž branná výchova u nás musela projíti a s nimiž musela bojovati. Bylo to v r. 1919, kdy jsem byl přidělen zástupci ministra nár. obrany, tehdejšímu státnímu tajemníkovi Chalupovi. Na vyzvání hlavního štábu, který tehdy byl veden francouzskou vojenskou misí, byli vyzváni vysocí důstojníci a důstojníci generálního štábu, aby předložili návrhy, jak si představuji vývoj naší branné moci. Přispěl jsem také svým návrhem, který se dostal do užšího projednávání. V tomto návrhu jako jediný z odborníků už tehdy jsem žádal, aby byla u nás zavedena všeobecná branná výchova už od škol, a to pro veškeré obyvatelstvo bez ohledu na stáří, bez ohledu na pohlaví. Tehdy narazil tento můj návrh na těžkosti, na neporozumění, a je zajímavo, že to byli také právě vysocí důstojníci hlavního štábu, kteří pro tento požadavek neměli naprosto žádného pochopení a porozumění. Tehdy - to jsem jist - se dali hodně ovlivniti všeobecným míněním, že k žádné válce v dohledné době nedojde a že proto nemáme potřebí t. zv. militarisace, ke které se nyní odhodláváme.

Nepochodil jsem se svým návrhem, ale neustal jsem v boji, aby se branná výchova skutečně u nás realisovala. Trvalo to dosti dlouho, než si naše veřejnost uvědomila důležitost branné výchovy pro náš národ. A já nemohu jinak, než s tohoto místa konstatovati, že to byla v r. 1924 strana národně socialistická, která otázku branné výchovy jako první z politických stran přednesla před forum veřejnosti. Žádal jsem, aby branná výchova, kterou jsem vložil do požadavků strany národně socialistické, se stala všeobecně povinnou, nejenom dobrovolnou. Také v přijaté resoluci se praví doslovně (čte): "Všeobecná povinná vojenská předvýchova mládeže a dorostu budiž uzákoněna a zavedena po prázdninách r. 1925, nejpozději však 1926. Příslušná ministerstva se vyzývají připraviti a předložiti včas ke schválení zákonodárnými sbory v tom smyslu nutné změny dosavadního branného zákona."

Ačkoliv tehdy v r. 1924 strana nár.-socialistická tento návrh předložila, nestalo se opět nic. Až po mnoha a mnoha letech naše veřejnost, různé spolky, korporace i jednotlivci začali se touto otázkou velmi vážně zabývati, když se vidělo, jak u sousedů, zejména kolem nás, branná výchova nabývá pro nás přímo hrozivých forem. I v té době, kdy už se tedy vědělo, k čemu se mezinárodní situace schyluje, náš hlavní štáb stále ještě tuto myšlenku branné výchovy oddaloval, dokonce i sabotoval. Ještě před několika lety se podnáčelník hlav. štábu vyjádřil o branné výchově v tom smyslu, že ji vlastně nepotřebujeme, že se bez ní dobře můžeme obejíti, že nám stačí jenom řádná, usměrněná ideová a mravní výchova. Nedivím se tudíž tomu, slavná sněmovno, jestliže se my s touto tak velmi důležitou otázkou dostáváme na pořad parlamentního projednávání teprve po 18 letech.

Je to situace pro nás, upřímně řečeno, velmi zlá a nám nepomůže nic jiného, než abychom aspoň nyní hleděli dohnati to, co vůbec dohnati můžeme. Je nepochybné, že v materiálních otázkách můžeme všechny nedostatky a vady, jež se vyskytly, rychle napraviti. Je to závislé čistě od finančních prostředků. Hůře však je to s otázkou branné výchovy, s otázkou výchovy celého národa k pohotovosti a připravenosti na doby zlé. A tu plně souhlasím s tím, co zde bylo řečeno panem ministrem nár. obrany včera, že jsme snad měli započíti s brannou výchovou už dříve, a já bych chtěl k tomu dodati. ne snad, nýbrž rozhodně jsme s ní měli začíti dříve tak, abychom skutečně měli svědomí čisté před sebou a také svědomí čisté před budoucností a generacemi. jež nás budou souditi.

Mezinárodní situace není opravdu taková, abychom se mohli oddávati ilusím o věčném míru a o zázračné síle a moci Společnosti národů. Po této stránce se dostává plné satisfakce velkému našemu státníku, nedávno zemřelému dr Kramářovi. který už od počátku budování našeho státu upozorňoval, že nesmíme spoléhati na utopii věčného míru, že máme-li udržeti svou samostatnost, je potřebí, abychom po stránce vojenské byli připraveni co nejlépe. Vývoj dává tomuto stanovisku plně za pravdu Mezinárodní situace je den ode dne horší a horší a nevíme, zda nebudeme brzy povoláni, abychom hájili svůj stát. Zde bylo také řečeno, že naše situace by byla obdobná v případě válečného konfliktu situaci Belgie nebo i Srbska, že by zde šlo o celou naši existenci. Je to pravda. Náš stát v případě války by měl vzhledem k exponované, velmi tíživé strategické situaci posici dosti zlou. Pro nás by byla situace přímo katastrofální, kdybychom měli v případě válečného konfliktu s našimi spojenci prohráti. Je jisto, že osud takové Francie, kdyby měla býti poražena, by byl úplně odlišný od osudu našeho. Kdyby Francie měla podlehnouti, zůstane stále tou velkou Francií, z rovna tak jako Německo po své prohře zůstalo tím Německem a Rusko po svém teritoriálním okleštění zůstává stále tím velkým Ruskem. Ale my, malý stát, malý národ, sevřený nepřáteli, bychom vojenskou porážku stěží snesli a přečkali.

Kdybychom byli s těchto hledisk posuzovali od počátku naši budoucnost, bylo přímo naší povinností se postarati, aby po stránce vojenského zabezpečení bylo učiněno vše, co je v našich silách a naší moci. Branná výchova, o které se zde hodně mluvilo a která se stává nyní podkladem pro celkové zmilitarisování našeho lidu, aby nikdo neselhal v příštím těžkém utkání, ani voják v předních liniích, ani občan v zázemí, je jistě plně opodstatněna. Je nepochybné, že se brannou výchovou nesleduje jenom to, aby mládež a dorost přišli na vojnu už s určitými předběžnými vojenskými znalostmi, nýbrž sleduje také účel výchovný a mravní. Brannou výchovou se má dosáhnouti toho, aby naší mládeži a dorostu byly vštípeny ty nejušlechtilejší cnosti a vlastnosti občanské i vojenské, jako na př. kázeň, poslušnost, hbitost, bystrost, iniciativa, sebezapření, sebeobětování atd., kteréžto vlastnosti činí národ vpravdě heroickým, který za dobrého vojenského vedení může vykonati pravé zázraky.

Po této stránce bylo třeba u nás nasaditi všecky páky, aby vojenská hodnota, vojenské cnosti se dostaly do duší a srdcí našeho lidu, nejen mládeže, nýbrž i dorostu a dospělých. Zejména dorost měl potřebí takovéto řádné výchovy, a to proto, poněvadž po škole, po 14. roce byl po většině ponechán sám sobě, byl ponechán mnohdy vlivům agitátorů, hesel a programů mnohdy protistátních. Chtěli-li jsme z našich občanů míti spolehlivé obránce vlasti, bylo třeba starati se o to, aby právě ten dorost byl v intencích řádného vojáka a obránce státu vychováván.

Mluví se hodně o tom, že je třeba, aby armáda byla odpolitisována, a také je správný požadavek, aby škola byla odpolitisována. Bylo dosud nelogické, že právě dorost byl ponechán vlivu politických stran. Chceme-li odpolitisovati armádu, znamená to, že musíme automaticky odpolitisovati veškerý lid. Po této stránce možno tedy vítati brannou předvýchovu, a nemohu jinak než s tohoto místa, slavná sněmovno, jménem svým a jménem svých přátel konstatovati a prohlásiti, že pro tuto brannou výchovu, která je přímo nezbytností pro řádnou obranu státu, budeme také hlasovat. Jsme přesvědčeni, že brannou výchovou na konec dospějeme k tomu, kde jsme měli dávno být, že náš člověk, ať je to muž nebo žena, v příštím těžkém utkání čestně obstojí, že nikdo neselže, ani občan v zápolí, ani voják v předních liniích.

Brannou výchovou skutečně dosáhneme, co nám vždy tanulo na mysli: aby národ byl prodchnut tou velikou myšlenkou, že jen ten národ se dovede udržeti, který je prodchnut vášnivou láskou k své vlasti, k své svobodě, k svému rodnému jazyku, řeči, kultuře a umění, k své slavné tradici a historii, svým statkům, svému majetku, svým rodinám, za kteréžto hodnoty je vždy pohotový bíti se, krváceti a umírati třebas do posledního. (Potlesk.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP