Čtvrtek 17. června 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Sivák, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: dr inž. Fulík, Pik.

189 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, Tučný.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Místopředseda dr Markovič zahájil schůzi ve 3 hod. 8 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní a zítřejší den posl. Stunda, Kunz, Bayer, E. Köhler, inž. Lischka, G. Böhm, Polívka, Vančo; na týden posl. Stanislav.

Omluvy.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Kossey, Kejmar.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznány dodatečné omluvy posl. Knotka, inž. Lischky, E. Köhlera, G. Böhma na den 15. t. m.

Změny ve výborech.

Do výboru soc.-politického vyslal: klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Kleina za posl. dr Markoviče; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Zápotockého za posl. Vodičku; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Viereckl a za posl. Kunze.

Do výboru branného vyslal klub poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. dr Suchého za posl. Vančo.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 16. června 1937:

že senát projednal a přijal v 79., 80. a 81. schůzi dne 9., 15. a 16. června 1937 osnovu zákona o nejvyšším správním soudě (tisk 468-IV sen. 1937) ve znění usneseném posl. sněmovnou, že senát schválil v 80. a 81. schůzi dne 15. a 16. června 1937 dodatkovou dohodu k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931, č. 79 Sb. z. a n., k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, č. 163 Sb. z. a n. z r. 1929, sjednanou výměnou not ze dne 10. listopadu 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. prosince 1936, č. 309 Sb. z. a n. (tisk 384-IV sen. 1937).

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrhy tisky 988, 989 a 991 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 990.

Místopředseda dr Markovič (zvoní): Pristúpime k pojednávaniu prvního odstavca poriadku schôdze, ktorým je:

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 936) o prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních (tisk 980).

Zpravodajom je pán posl. Révay.

Budeme pokračovať v rozprave, ktorá bola započatá v 105. schôdzi snemovni dňa 15. t. m.

Rečnícka lehota je 50 minút.

Prihlášení sú ešte rečníci na strane "proti": pp. posl. Borkaňuk, dr Fencik a E. Klíma.

Dávám slovo prvému prihlásenému rečníku na strane "proti", p. posl. Borkaňukovi.

Posl. Borkaňuk (malorusky): Podkarpatský lid po staletí úpěl pod vládou maďarských hrabat. Po připojení k Československé republice doufal, že jeho rány, způsobené dlouholetým otroctvím, budou rychle zahojeny, že demokratický řád a bratrský poměr českého národa bude příznivý pro napravení zaostalosti země a pro hospodářské, sociální a kulturní povznesení národa. Ale tyto naděje se dosud nesplnily.

Jak známo, saint-germainskou mírovou smlouvou se ruskému území na jih od Karpat zabezpečuje široká autonomie. "Samosprávné území Podkarpatské Rusi bude vypraveno nejširší autonomií, slučitelnou s jednotností Československé republiky. Podkarpatská Rus má vlastní sněm .... příslušný usnášeti se o zákonech ve věcech jazykových, vyučovacích, náboženských, místní správy jakož i v jiných věcech, které by naň přenesly zákony Československé republiky" - praví se v §u 3, odst. 2 až 4 ústavní listiny.

Podle tak zv. generálního statutu, jenž byl vydán v listopadu r. 1919 pod č. 26.536, měly býti do 3 měsíců po prvních volbách do Národního shromáždění Československé republiky provedeny volby do podkarpatského sněmu. Od té doby uplynulo přes 18 let a my nyní projednáváme osnovu pouze o prozatímní úpravě práv guvernéra Podkarpatské Rusi. Proč se to stalo? Měl snad podkarpatský národ čekati celých 18 let, aby byly splněny závazky podle saint-germainské smlouvy? V důvodové zprávě vládního návrhu se o tom praví: "Uskutečnění těchto zásad, totiž uskutečnění autonomie, bylo jen otázkou doby, jejíž určení bylo podmíněno kulturním a hospodářským povznesením Podkarpatské Rusi." Jinými slovy vláda celých 18 let odkládala splnění svých mírových závazků, neuskutečňovala autonomii Podkarpatské Rusi omlouvajíc se, že k tomu je třeba nejdříve vytvořiti předpoklady, že třeba lid i zemi povznésti kulturně a hospodářsky.

Ale vláda za těch 18 let učinila velmi málo, aby se zlepšilo postavení lidu a země. Celá naše země byla podrobena monopolnímu panování agrární reakce, která vykořisťovala svou moc a zneužívala jí pro stranický diktát, teror a korupci. Náš lid se měl vychovávati v demokratickém duchu. Samospráva a práva lidu se měla stále rozšiřovati. Ale místo toho agrární režim v okresních a obecních zastupitelstvech zaváděl stále větší diktát notářů a okr. hejtmanů. Stále se rozpouštělo více obecních zastupitelstev a dosazovali se vládní komisaři skoro výlučně z kortešů agrární strany. Obecní starostové, volení demokraticky, nebyli potvrzováni jen proto, že nepatří k agrární straně. Notářské a okresní úřady tak srostly s agrární stranou, že je těžko zjistiti hranici, kde začíná úřad a kde se končí sekretariát agrární strany.

Na Podkarpatí považují vládní pánové za zcela normální zjev, když na příklad úředník zemského úřadu pan Pužman zanechá na celé týdny svého úřadu a jde organisovati agrární "odborovou jednotu". Tento pán dovede i hroziti jednotlivým notářům, nebudou-li plniti rozkazy agrární strany, že vydávají všanc svůj chléb. To nejsou na Podkarpatí ojedinělé případy, to je celý systém. Tento systém na Podkarpatí nejvíce omezoval svobodu shromažďovací, organisační a tiskovou.

Nyní po 18 letech můžeme konstatovati, že Podkarpatí, které se se zřetelem na vnitřní a mezinárodní situaci stalo neobyčejně ožehavým, znovu přichází na pořad jednání. Vláda dlouho vyjednávala s podkarpatskými zástupci koaličních stran o vyřešení podkarpatské věci. My jako největší strana na Podkarpatí protestujeme proti tomu, že se toto jednání vedlo za kulisami bez vědomí podkarpatského občanstva s vyloučením podkarpatského zemského zastupitelstva, jakož i bez zástupců komunistické strany, která zastupuje nejčetnější vrstvy obyvatelstva této země.

Vláda po tomto jednání přichází do sněmovny s osnovou zákona, kterým neřeší ani národních, ani hospodářských, ani sociálních, ani jiných životních otázek podkarpatského lidu. Osnova zákona zní: O prozatímní úpravě právního postavení guvernéra Podkarpatské Rusi a o souvislých opatřeních organisačních. Ale tato osnova neupravuje ani práva guvernérova. Jak praví naše národní přísloví: "Zde máš, Bože, ale mně není dobře." Tak i vláda dává guvernérovi některá sestřihaná práva, a pánové z vládních stran to jmenují "první etapou autonomie". Dovolím si říci, že velmi mnozí i koaliční poslanci nesouhlasí s touto osnovou. Jeden z koaličních poslanců, bývalý ministr p. dr Mičura, otevřeně pravil v ústavně-právním výboru, že se stydí za takovou autonomii a za takovou moc, kterou tato osnova zákona dává guvernérovi Podkarpatské Rusi, a že kdyby ho nevázala koaliční povinnost, nikdy by pro tuto osnovu nehlasoval.

My považujeme toto rozhodnutí vlády za naprosto nepostačující, zvláště nyní, když Podkarpatí je předmětem revisionistických úsilí maďarského a polského fašismu, které jsou spojenci německého fašismu. Dlužno uvážiti, že Podkarpatí má velký mezinárodní význam pro Československou republiku a pro obranu evropského míru. Ono spojuje Československo s Malou dohodou a Sovětským svazem, leží mezi dvěma spojenými fašistickými státy, které se nepřátelsky staví k Československé republice. A není možné nepočítati s tím, že na Podkarpatí již nyní reakční skupiny, Fencikové, Bródyové, maďarští iredentisté a ukrajinští nacionalisté vykořisťují řešení národnostních a sociálních otázek pro své zpátečnické účely. Tak řešiti otázku autonomie, třebas jen v "první etapě", jak ji vláda řeší tímto zákonem, to znamená jen hnáti vodu na mlýn těmto reakčním skupinám.

Tyto reakční skupiny vystupují se svými návrhy na vyřešení autonomie, které jsou vypočteny jen pro klamání lidu. Jedna z těchto skupin s posl. dr Fencikem v čele podala kdysi jakýsi návrh ústavy podkarpatské autonomie a nyní sbírá podpisy, provádí jakýsi plebiscit, tak jak to káže Henlein. A to dělá týž pan Fencik, který ze sebe dělal za starého maďarského režimu čistokrevného Maďara, který se v Americe spojuje s iredentistickými skupinami, na jehož doporučení "karpatoruští studenti" studují na varšavské universitě na útraty polského státu, stran něhož zde v imunitním výboru leží žádost kraj. soudu, aby ho sněmovna vydala pro zločin velezrady podle §u 2 zákona na ochranu státu, to jest za styky s polským konsulem, dále žádá o jeho vydání krajský soud podle §u 333 maďarského trest. zákona, to jest pro krádež. A tento pan Fencik si troufá vystupovati jako "vůdce" "karpatoruského" lidu.

Táži se vlády: Když máte důkazy o těchto těžkých zločinech, které spáchal pan posl. Fencik proti republice, proč ho neženete před soud? Bývalého senátora Lokotu, který hájil hladovějící lid před agrárním reakčním režimem, mohli jste rychle zbaviti mandátu a vrhnouti ho na dlouhá léta do vězení, a pana Fencika pro zločin velezrady nemůžete? Jeden vážný agrární činovník mi na tyto otázky odpověděl: "To by přece nebylo rozumné vyvlékati před soud tuto věc, do které je zapleten ten cizí stát, se kterým usilujeme navázati přátelské styky?" Jedním slovem agrární reakční špičky hledají cestu k fašistickému státu a proto béřou do ochrany i zločiny pana Fencika. Co na to řekne demokratické občanstvo a demokratičtí činitelé vlády?

Podívejme se i na druhou podobnou skupinu, s panem poslancem Bródym v čele. Na Podkarpatí je každému podezřelé, mimo jiné i vládním činitelům, jak Autonomní zemědělský svaz s p. poslancem Bródym v čele může vydržovati tak velký stranický aparát a vydávati tak velkým nákladem svůj časopis a mnoho agitační literatury. Odkud béře na to peníze? A již velice podezřelý jest přátelský postoj vedení této strany k hortyovskému Maďarsku. Pánové z vládní koalice přímo podezřívají Bródyho a Földesiho, že jejich hnutí financuje horthyovské Maďarsko.

Ale to nepřekáželo agrární reakci a rovněž i reakčním vůdcům jiných koaličních stran pracovati společně s Bródym v Centrální ruské národní radě, kde pomohli p. Bródymu vypracovati demagogický návrh zákona o ústavě autonomní Podkarpatské Rusi. Tento návrh podepsal předseda agrární strany Vasil Ščerecký, vůdce ukrajinského odboru agrární strany na Podkarpatí Štěpán Kločurak, vůdce křesťanské strany Augustin Vološin, dr Julian Braščajko a dr Michal Braščajko a dokonce jeden z vůdců strany nár. socialistů na Podkarpatí Michal Vasilenko. Tito pánové dali panu Bródymu do rukou dokument, aby mohl klamati pracující lid na Podkarpatí v zájmu horthyovského Maďarska. A po tom všem agrární reakční vůdcové zvali ke spolupráci jak Fencika, tak i Bródyho, když připravovali uskutečnění této slavné první etapy autonomie.

Tedy ty reakční skupiny, když předkládají své návrhy na řešení autonomie, nepřejí si, aby náš lid byl sytý, kulturní a svobodný. Naopak, svými návrhy jen zakrývají své reakční úmysly, totiž: přejí si zavésti na Podkarpatí režim reakce, fašismu a starého hraběcího karabáče, režim ještě většího hladu a bídy. Kdyby se jejich "ústavy" nějakým zázrakem uskutečnily, znamenalo by to roznícení národnostního nepřátelství mezi národy na Podkarpatí, prohloubení nepřátelství k českému národu, zesílení iredentistických úsilí a mohlo by uvrhnouti náš kraj do otroctví cizích fašistických států.

My komunisté si nepřejeme, aby se národy na Podkarpatí dostaly pod nadvládu maďarských hrabat, kde národní menšiny nemají žádných práv, kde maďarská hrabata nemilosrdně odírají maďarské sedláky, kde vězení jsou přeplněna maďarskými dělníky. My také nechceme, aby náš národ upadl pod nadvládu polské šlechty, která uvrhla 7 milionů ukrajinského obyvatelstva do neslýchaného hladu a otroctví, která vysílá proti ukrajinským sedlákům dragounské trestní výpravy a po tisících je vraždí ve vězeních a v koncentračním táboře Bereza Kartuska, která zavřela všechny ukrajinské školy a nutí Ukrajince, aby se hlásili jako "Malopoláci".

My komunisté jsme pro vypsání voleb do sněmu a pro úplné uskutečnění autonomie tak, jak je zaručeno ústavou republiky, ačkoliv jsme si vědomi, že to ještě neznamená důkladné demokratické řešení národnostní otázky tak, jak ji vyřešily národy Sovětského svazu.

Ale vláda zase odkládá vypsání voleb do sněmu na neurčito. Vláda přichází s návrhem zákona, jímž se prozatímně určují práva guvernérova, a místo sněmu se tvoří guberniální rada, která má pouze poradní práva, a kromě toho bude radou nedemokratickou, do které vláda jmenuje ještě větší část členů než do zemského zastupitelstva a okresních zastupitelstev. Tak si agrární strana již napřed zabezpečuje skoro polovici úhrnného počtu členů v této radě. Taková rada nemůže projeviti vůli národa.

Takové vyřešení autonomie nemůže uspokojiti pracující lid Podkarpatí, nemůže zlepšiti hospodářského ani kulturního života našeho lidu, nemůže zmocniti demokratické síly - ani nemůže sblížiti národy na Podkarpatí s českým národem. Považujeme toto řešení za vyhýbání vlády tomu, aby splnila své ústavní závazky, a za obcházení těchto závazků. My komunisté prohlašujeme, že se nepřestaneme domáhati úplného splnění autonomních práv, jak tato práva zaručuje našemu národu ústava a především vypsání voleb do sněmu.

Když vláda odkládá vypsání voleb do sněmu prý proto, že by ve sněmu nebyla zajištěna demokratická většina, je to neodůvodněná výmluva, neboť veliká většina obyvatelstva na Podkarpatí je demokratická, stojí za demokratickými zásadami, republikánským řádem a je ochotna hájiti demokracii i republiku před fašistickými útočníky podle příkladu španělského národa.

Ale rozhodnutí vlády, které nesplňuje požadavků lidu a ponechává u moci agrární režim, nezesiluje důvěry v demokracii. Aby zesílila důvěra v demokracii, aby byly zeslabeny iredentistické síly a zvětšena demokratická většina, pro to nutno provésti radikální změny ve správě a dalekosáhlé reformy hospodářské a sociální, které by splňovaly aspoň nejpalčivější požadavky lidu, rozšířily jeho práva a povznesly zemi z hospodářské a kulturní zaostalosti. Proto podáváme návrhy těch nejdůležitějších věcí, jež splniti je v zájmu ochrany republiky před fašistickými útočníky.

1. Nutno přebudovati správu na Podkarpatí. Než bude zvolen sněm, nutno rozšířiti práva zemského zastupitelstva. Rozšíření práv zemského zastupitelstva nechť se provede v duchu t. zv. župního zákona z r. 1920. Zvláště nechť zemské zastupitelstvo dostane širokou normotvornou moc, aby ke státním zákonům, které se týkají věcí hospodářských, sociálních a kulturních, mohlo vydávati realisující a doplňující nařízení platná na Podkarpatí. To by znamenalo, že zemské zastupitelstvo, na př., by mohlo vydati k zákonu o pozemkové reformě nařízení o provedení pozemkové reformy na Podkarpatí, a v tomto nařízení by přesně určilo, kterým velkostatkářům je nutno zabrati půdu pro reformu, do které doby má býti reforma provedena, kdo má dostati půdu při reformě a za jakou cenu. A toto nařízení by bylo závazné pro kancelář pozemkového úřadu v Užhorodě. Nechť zemské zastupitelstvo dostane široká práva k usnášení a realisování rozpočtů a také ke jmenování zemských úředníků a zaměstnanců.

Guvernér nechť stojí v čele Podkarpatské Rusi a zároveň budiž na něho přenesena i funkce zemského presidenta. To nejen neodporuje zásadám demokracie ani jednotnosti státu, nýbrž naopak pružná demokracie toho vyžaduje. Když se podle vládního návrhu má prozatím utvořiti guberniální rada, nechť se skládá pouze ze zvolených členů zemského zastupitelstva.

2. Nutno rozšířiti práva okresních zastupitelstev zvláště proti právům okresních hejtmanů. Instituce obecních notářů budiž zrušena a nahrazena tím zřízením, které je v českých zemích, obecními tajemníky, které by jmenovala obecní zastupitelstva a kteří by byli podřízeni obecním zastupitelstvům. Ve městech se zřízeným magistrátem (Užhorod, Mukačevo) buďtež voleni členové presidia a městští starostové podle zákona o volení do obcí stejně jako v jiných obcích. Potvrzování obecních starostů budiž zrušeno.

3. Žádáme, aby pro samosprávu byla zrušena všechna ustanovení zákona č. 77/1927 Sb. z. a n., jímž bylo zhoršeno finanční hospodářství samosprávy. Chceme, aby obecní a okresní zastupitelstva a zemské zastupitelstvo měla práva ukládati přirážky, dávky a daně podle svých potřeb a to odstupňovaně tak, aby je hlavně platily bohaté vrstvy.

Státní příspěvek, který patří samosprávě podle §u 10 zákona č. 196/1930 a §u 10, odst. 4 zákona č. 69/1935 Sb. z. a n., budiž pro Podkarpatí zvýšen tak, jak toho vyžadují potřeby země, a aby činil aspoň 8% celostátní s umy z těchto fondů.

Pro Podkarpatí dlužno utvořiti zemskou hypoteční banku, která by poskytovala levné půjčky obcím, okresům a zemi na stavbu škol, nemocnic a na jiné hospodářské věci k povznesení země. Tato banka by měla dávati také půjčky na levný úrok rolníkům, drobným řemeslníkům, obchodníkům a dělníkům. Stát ze svých prostředků nechť poskytne na tuto banku 100 milionů Kč jako bezúročný vklad.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP