Čtvrtek 10. června 1937

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Mlčoch, dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Taub.

Zapisovatelé: Bergmann, Vičánek.

172 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Krofta.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška, dr Záděra.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 18 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Zierhutovi; na dnešní a zítřejší den posl. Polívkovi, Hintermüllerovi, Hlinkovi, Drobnému, F. Kučerovi, dr Wolfovi, Sidorovi, Beuerovi, Židovskému.

Omluvy.

Lékařská vysvědčení předložili posl. dr Sokol, Jobst.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečné omluvy posl. Židovského, Hintermüllera, Polívky, J. Sedláčka, Stejskala, inž. dr Touška, Beuera na den 8. června t. r.

Změny ve výborech.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Kundta za posl. dr Zippeliuse, klub poslanců komunistické strany Československa posl. Borkaňuka za posl. Švermu; klub poslanců nár. sjednocení posl. dr Vl. Klímu za posl. Ježka, klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" posl. Katze za posl. Köglera; klub poslanců "Deutsche christlich-soziale Volkspartei" posl. dr Luschku za posl. dr Mayr-Hartinga; klub poslanců národní obce fašistické posl. Iváka za posl. dr Dominika; klub poslanců "Bund der Landwirte" dne 8. června 1937 posl. R. Böhma za posl. Kunze, dne 9. června 1937 posl. Kunze za posl. R. Böhma.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Kliebra za posl. dr Peterse.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" posl. Macouna za posl. Köglera.

Do výboru zásobovacího vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. Hodinovou-Spurnou za posl. Kopřivu.

Do výboru zemědělského vyslal klub poslanců nár. sjednocení posl. Holečka za posl. dr inž. Touška.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 8. června 1937, že senát projednal a schválil:

v 77. a 78. schůzi dne 3. a 8. června 1937 dohodu sjednanou výměnou not ze dne 29. června 1936 a ze dne 7. července 1936, kterou se mění ustanovení přílohy III. závěrečného protokolu k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a Hospodářskou Unií belgolucemburskou ze dne 28. prosince 1925 (č. 262/1925 Sb. z. a n.) (tisk 382-IV sen. 1937);

v 78. schůzi dne 8. června 1937 ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovu zákona o vojenskom poľnom trestnom pokračovaní (tisk 467-IV sen. 1937).

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrh tisk 974 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zprávy tisky 961 až 973.

Interpelace tisk 924 (I až XI).

Zápisy o 97. a 98. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvního odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 777) o usnesení posl. sněmovny (tisky sen. 201 a 338) k vládnímu návrhu zákona (tisky 468 a 474), kterým se doplňuje řád volení v obcích (tisk 942).

Zpravodajem jest p. posl. Otáhal. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Otáhal: Slavná sněmovno! Vážené dámy a pánové!

Vracíme se k projednávání osnovy zákona, jímž se doplňuje řád volení v obcích republiky Československé.

Zákon ze dne 31. ledna 1919, kterým byl vydán řád volení v obcích, a zákon ze dne 18. března 1920 a ze dne 14. července 1922, kterými byl řád volení do obcí v mnoha oborech podstatně změněn, měly na zřeteli, aby byl zachován demokratický ráz volebního řádu v nejplnějším slova smyslu. Šetřily práv a svobod občanů, ale také hleděly, aby každá skupina, ve kterou se občané spojí ať z důvodů politických nebo hospodářských, mohla se zúčastniti voleb do obcí a tím také zúčastniti se ve správě obce.

Aby toto právo nemohlo býti omezováno ani povinností hraditi náklad s rozmnožováním kandidátních listin spojený, proto v §u 25 volebního řádu, který jedná o vyhlášení a rozmnožení kandidátních listin, stojí, že starosta dá rozmnožiti platné kandidátní listiny tiskem na vrub obce, a to v počtu nejméně o pětinu větším, než je počet voličů.

Řádem volebním nebyla totiž voličům ponechána úplná volnost voliti do obecního zastupitelstva, koho by považovali za nejschopnějšího a nejpovolanějšího, nýbrž voličové se musí rozhodnouti pro některou z kandidátních listin podaných jednotlivými volebními skupinami, které v obci se ustaví a které byly za platné uznány.

Podle volebního řádu mohou navrhnouti kandidátní listiny ty skupiny, které čítají minimální počet příslušníků bez zřetele k tomu, zda příslušejí k některé politické straně, či jsou sdruženy na základě hospodářském. Minimální počet příslušníků takovéto skupiny řídí se pak jednak počtem obyvatel obce a jednak také počtem kandidátů, kteří jsou na kandidátní listině té skupiny. Kandidátní listiny mohou tedy podávati nejen politické strany, skupiny hospodářské a jiné skupiny k volbám utvořené, nýbrž i jednotliví kandidáti, jestliže mají takový počet voličů, který je k podpisu kandidátní listiny předepsán.

Dávajíce tuto rozsáhlou pravomoc občanstvu spoléhaly zákonodárné sbory na to, že občanstvem bude všeobecně uznán veliký význam voleb do obcí, že si uvědomí, že podle jejich výsledků bude vedena správa obce, hospodaření obecním majetkem a opatřování prostředků nutných k soužití občanů ve svazcích obcí.

Leč ukázalo se, že ne vždy jest dbáno těchto hledisek, že naopak kandidátní listiny jednotlivých skupin jsou podávány z pohnutek osobních buď k uplatnění zájmů jednotlivců anebo k vyřízení sporů rodinných, takže nesloužily prospěchu obce, naopak vedly k zlehčení volebního aktu samého. Jsou velmi často podávány kandidátky úplně zbytečné, které nejenom nesoustředí ani ten počet hlasů, který je potřebný k dosažení volebního čísla, nýbrž nesoustředí ani tolik hlasů, kolik voličů bylo třeba k podepsání kandidátní listiny. Tím volební akt je přímo zlehčován a obcím působena neodůvodněná vydání. Tento zjev neviděti při volbách do Národního shromáždění, do země a do okresů, kde jsou jednotlivé volební skupiny povinny hraditi poloviční náklad spojený s rozmnožením té neb oné kandidátní listiny.

Aby volební skupiny si byly vědomy nejenom svého práva, nýbrž také své odpovědnosti, a aby se zamezilo podávání zbytečných kandidátních listin, podala vláda návrh, kterým se doplňuje řád volení v obcích, který stanoví, že volební skupina, která nedosáhne mandátu, uhradí obci náklad spojený s rozmnožením své kandidátní listiny. Tento vládní návrh se kryje též s iniciativním návrhem, který byl podán v r. 1935 pp. kol. Pikem a Langrem, jenomže lišil se od tohoto návrhu tím, že žádal uhrazení volebního nákladu v tom případě, že volební skupina nedosáhne volebního čísla. O povinnosti odpovědných osob k náhradě rozhoduje pak dohlédací úřad.

Posl. sněmovna přijala ve svém usnesení znění zákona v tom smyslu, že přijala návrh vlády o povinnosti placení za rozmnožení kandidátních listin stranami nebo skupinami volebními v případě, že by skupina nedosáhla mandátu v té nebo v oné obci, ale neschválila návrh, aby o prominutí náhrady rozhodoval dohlédací úřad. Měly tedy podle usnesení posl. sněmovny nésti všechny skupiny, které nedosáhly mandátu, úhradu útrat spojených s rozmnožením kandidátních listin.

Senát přijal rovněž toto usnesení posl. sněmovny, ale doplnil je novým odstavcem, že toto hrazení nákladů nevztahuje se na skupiny stran politických, které při posledních volbách do Národního shromáždění obdržely v některé sněmovně zastoupení, a odůvodnil tento doplněk tím, že jsou případy, kdy z důvodů veřejných je nutno podati určité kandidátky bez ohledu na to, je-li patrno, že bude získán mandát, nebo ne, aniž je možno mluviti o lehkovážnosti anebo neúctě k volebnímu řádu. Tento případ je zvláště význačný u politických stran, neboť tyto staví kandidátky ve většině obcí, i tam, kde mají menší počet příslušníků, aby bylo umožněno i jim voliti podle svého politického přesvědčení a aby nemusili, nesouhlasíce snad s politickým přesvědčením jiných stran anebo směrů, odevzdati prázdné volební obálky. Je toho potřebí též z toho důvodu, aby se objevil pravdivý. nezkreslený obraz politického rozvrstvení obyvatelstva v obcích a tím správné zastoupení ve správě obecní, aby pak celková statistika o výsledku voleb podala obraz nezkreslený a plně odpovídající skutečnosti.

Těmito směrnicemi veden uznal ústavněprávní výbor doplněk senátu za odůvodněný a navrhuje slavné sněmovně osnovu zákona, kterým se doplňuje řád volení v obcích, ke schválení ve znění usneseném senátem. Aby pak bylo zabráněno někdy humorným a někdy rozčilujícím případům, že podatelé kandidátek okupují obecní úřadovnu už několik hodin před termínem k podání kandidátek a že pak najednou podávají starostovi kandidátek několik, kdy starosta má připravenou ještě kandidátku svou, navrhuje ústavně-právní výbor přijetí resoluce, jíž se vláda vybízí, aby předložila osnovu zákona, která upraví číslování kandidátek pro obecní volby na určité delší období stabilně a jednotně.

Senát navrhl též jiné resoluce, ale poněvadž ústavně-právní výbor došel k přesvědčení, že by jimi bylo zasaženo příliš do provádění voleb a že by snad nemohly býti ani volby do Národního shromáždění provedeny v určeném termínu, nedoporučuje je ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Procházka a Birke, na straně "pro" pp. posl. Pik a J. Sedláček.

Dávám slovo panu posl. Procházkovi.

Posl. Procházka: Vládní návrh zákona o doplnění volebního řádu v obcích, změněný usnesením senátu, je ve své podstatě porušením základního principu demokratického pasivního volebního práva do obcí v Československu.

Naše stanovisko k volebnímu řádu je jasné. Jsme pro nejširší zdemokratisování řádu volení v obcích. Jsme pro to, aby si lid zvolil své zástupce úplně svobodně. Jsme pro sjednocení demokratických sil.

Komu však má pomoci tato osnova zákona? Agrární reakci na jedné straně a Henleinovcům na druhé straně. Agrární reakce se chce zajistiti změnou volebního řádu proti stále rostoucí oposici ve vlastních řadách, a to tím, že chce znemožniti samostatné kandidování v obecních volbách proti agrární reakci. Podle usnesení senátu měla by volební skupina vyjma volební skupiny politických stran a skupiny těch, které dostaly při posledních parlamentních volbách aspoň 1 mandát, v případě, že by nezískala žádného mandátu, zaplatiti náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin pro obecní volby. Náklady měli by platiti vedle kandidujících též všichni voliči, kteří kandidátku podepsali. Čeho se tím chce docíliti? Zastrašování voličů, aby hrozbou, že budou musiti platiti náklady, se znemožnilo postavení oposiční kandidátky pro volby do obcí. Agrární reakce však bude míti nadále možnost stavěti desítky kandidátních listin pod nejrůznějšími firmami: domkářů, domařů, řepařů atd., a v případě, že při roztříštěnosti hlasů nedostane mandátu, dosáhne toho, že oslabí oposiční hnutí proti agrární reakci, aby tak udržela primát, že je nejsilnější stranou ve státě. To je vlastní podstata a pozadí reakčního plánu agrární strany.

S touto změnou přichází se dnes, aby již při letošních obecních volbách bylo možno zaškrtiti oposiční hnutí v agrární straně proti agrární reakci a kartelářům. Touto změnou řádu volení v obcích pomáhá agrární reakce nejen sobě, nýbrž také Henleinovcům, aby v Sudetech nemohlo se drobit henleinovské oposiční hnutí, aby oposice protihenleinovská byla zastavena tím, že v případě neúspěchu musila by hraditi spojené náklady volební, a tak má být oslaben boj proti Henleinovi a jeho hitlerovskému fašismu.

Pánové, již dnes nemůžeme mluviti o provádění demokratických voleb v Československu vůbec a zejména ne do obcí. Kdo má vliv na provádění voleb? Agrární reakce, která si určuje, kde a kdy mají býti provedeny volby do obcí. 6. prosinec 1936 je toho nejlepším dokladem. 6. prosince 1936 byly provedeny volby v části obcí, které byly zvláště vybrány, kde agrární reakce pomocí svého aparátu měla zaručenou většinu. Máme obce, kde je vládní komisař, a správní komise je protizákonně po léta agrárním aparátem držena jen proto, že by levicové směry v těchto obcích dosáhly většiny.

V přípravách obecních voleb 6. prosince 1936 měli jsme případy v obcích, kde je vládní komisař, že byly volební vyhlášky již vyvěšeny, ale volby provedeny nebyly na rozkaz vyšších úřadů, jak tomu bylo na př. na Kladensku, Praha-venkov a jinde. Proč se to může státi? Kdo je po léta volebním referentem v ministerstvu vnitra? Je to sekční šéf dr Bedřich Bobek. člen a funkcionář agrární strany, odpovědný redaktor časopisu "Naše samospráva", listu činovníků samosprávy republikánské strany. Volebním referentem zemského úřadu v Čechách je dr Ludvík Fridrich, člen a funkcionář agrární strany. Stejně je tomu i na ostatních zemských úřadech. (Posl. dr Mareš: Už jsou dávno v pensi!)

Pánové, jak provádějí volby do obcí okresní hejtmani, jichž většina je členy a funkcionáři agrární strany? Je všeobecně známo, že ze 106 okresních hejtmanů v Čechách jest 88 členy agrární strany. Tento aparát měl býti doplněn vládními tajemníky v obcích, kteří by většinou byli z řad agrární strany, jak to již prozradil agrární sekretariát svým oběžníkem v Horažďovicích. Co dnes provádějí notáři na Slovensku a Podkarpatské Rusi, mělo se prováděti také u nás. Od ministerstva vnitra až po vládní tajemníky v obcích jest a měl býti aparát v rukou agrární strany. Tento aparát, jenž je v rukou agrární strany. škrtí samosprávu jako celek a má hlavní vinu na tom, že dnes samospráva je ve finančním i politickém bankrotu. Panská koalice, v níž agrárníci hráli prim, je hrobařem samosprávy v Československu. Ona dala samosprávu pod kuratelu okresních hejtmanů. Ona zavedla systém jmenovaných členů do okresních a zemských zastupitelstev. Ona vzala obecní samosprávě svobodu v rozhodování. Ona vzala samosprávě možnost, aby samospráva na své potřeby a na potřeby lidu mohla ukládati daně zámožným vrstvám.

Známé zákony č. 77 a 125 z r. 1927 okleštily práva samosprávy politicky i finančně ve prospěch finančních magnátů a kartelářů. Okresní samospráva topí se v dluzích a nemůže plniti sociální, hospodářské a kulturní úkoly vůči obyvatelstvu.

Co by měly dnes dělati obce v zájmu obrany lidu, demokracie a republiky? Měly by zvýšiti položky v rozpočtech na sociální a kulturní potřeby lidu. Dáti práci a podporu nezaměstnaným. Vybudovati řádné kryty pro případ války. Postaviti řádné školy pro druhé, nečeské národy atd. atd.

Proč nemůže obecní samospráva plniti požadavky lidu? Mám zde typický případ z obce Sendražic u Kolína. Podobných případů máme v Československu na sta. Obecní zastupitelstvo v Sendražicích předložilo rozpočet na r. 1937 ke schválení dohlédacímu úřadu. Známá petrolejová firma Vacuum Oil Comp. podala protest proti tomuto rozpočtu. Předpokládalo by se, že nadřízený úřad postaví se za zájmy obce, avšak kolínský okr. hejtman postavil se za zájmy této firmy. Nevím, zdali háje firmu nehájil vlastní své akcie. Co doporučuje tento hejtman? Aby se v rozpočtu šetřilo na položkách, jako na př. na platu ponocného, který má ročně 1300 Kč, na platu zvoníka, který má ročně 200 Kč; právě tak má býti škrtnuta z rozpočtu položka 2000 Kč na nezaměstnané, mají býti také škrtnuty podpory k účelům školním a vzdělávacím, na které pamatuje rozpočet částkou 1000 Kč. a položka na pořádání lidových kursů, která činí 2000 Kč. Takovýmto způsobem doporučují okr. hejtmani škrtat a šetřit na rozpočtech ve prospěch firem, které mohou platit.

Tyto důvody škrtí samosprávu, tyto zákroky jsou vinny tím, že se dnes v obcích nemůže nic provádět. Má-li obecní samospráva sloužit lidu a jeho potřebám, má-li býti základnou široké demokracie a oporou republiky, má-li sloužiti velké myšlence míru, má-li rozhodovat lid pro lid, je především třeba odstranit agrární aparát z rozhodujících míst a vyházet Bobky a jim podobné ze státních služeb.

Pryč se zákony č. 77 a 125 z r. 1927! Sjednotit demokratické síly, vybudovat lidovou samosprávu, která bude s to plnit požadavky lidu. Ať žije jednota, ať žije lidová samospráva! (Potlesk komunistických poslanců.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP