Slavná sněmovna dovolí, když odbočím
k věci, o níž učinil projev pan ministr
veř. prací inž. Dostálek a o
níž se zmínil také předcházející
řečník pan posl. Procházka.
Běží o strašnou katastrofu, která
postihla plzeňský kraj a jeho horní obvod
radnický. Musím zde dosvědčiti, že
téměř po dlouhá desetiletí
nebyli jsme v západočeském horním
revíru postiženi katastrofou takového rázu,
jako byla sobotní katastrofa na dole "Ferdinand".
Tato katastrofa měla v zápětí nejen
zničení 14 havířských životů,
ale ve svých důsledcích zanechává
pozůstalé vdovy s 29 dětmi, při čemž
je ještě ta smutná skutečnost, že
při nevysokém, ano mladém věku zahynulých
havířů budou jejich úrazové
renty nejnižší míry. Tragika je ještě
tím silnější, protože nebude dostatečně
postaráno o pozůstalé po zahynulých
havířích. Musím s tohoto místa
poděkovati panu ministru veř. prací inž.
Dostálkovi, že nejen se osobně dostavil
na místo katastrofy, nýbrž že přímo
na místě neštěstí vyhověl
našemu přání, aby postiženým
rodinám dostalo se okamžité podpory z prostředků,
jak to pan ministr ve svém projevu komentoval. Děkuji
mu nejen za to, že osobně na místo se dostavil,
a učinil tato podpůrná opatření,
nýbrž že ve vší přísnosti
nařídil důkladné vyšetřování
se strany báňských úřadů
a že také nařídil, aby všechny
práce, které jsou spojeny s vyčerpáním
vody ze zatopeného dolu, byly co nejdříve
zahájeny. Děkuji mu také za to, že ve
svém projevu přislíbil realisovati investiční,
silniční, elektrisační a vodovodní
projekty, které mají býti náhradním
podnikem pro zaměstnání více než
100 horníků, kteří se octli bez práce
a tím by zvětšili počet nezaměstnaných
obvodu radnického, kde zejména uzavřením
tamnějších skláren z důvodů
kartelových byla velká část dělnictva
postižena. Kvituji také, že ministerstvo spravedlnosti
dalo okamžitě podnět, aby plzeňský
prokurátor dostavil se na místo a zahájil
také řízení po stránce trestní,
takže není tedy omezeno pouze na administrativní
stránku, nýbrž že se věcí
budou zabývati také orgány soudní,
státní zastupitelství.
Konstatování pana ministra veř. prací,
že katastrofa se stala průrvou vody z dolu "David",
jehož majitelem jest Johann David Stark, odpovídá
skutečnosti. Aniž sám chci předbíhat
úřednímu řízení, musím
dosvědčiti, co jsem zjistil na místě
a co je neodvratitelnou skutečností, že vina
pochází z tohoto prostředí opuštěného
dolu "David". A teď je otázka, jaká
může býti hlavní příčina,
proč tak ohromné spousty vody pronikly ochrannou
zdí. V r. 1931 žádala akciová společnost
Johann David Stark o svolení, aby mohla přerušit
dolování. Věděla, že by jí
nebylo vyhověno, kdyby žádala zastavení
provozu. Použila tedy tohoto prostředku a žádala
o přerušení dolování. Kdyby byla
dostala povolení k zastavení provozu v dole "David",
neměla zákonné povinnosti, jaké jsou
v případě, kdy dolování zastaveno
nebylo. Pokud se pamatuji, bylo vyhověno žádosti
této společnosti, aby provoz byl přerušen,
avšak jen za těch podmínek, že splní
povinnosti udržovací a že bude vyčerpávati
vodu z opuštěného dolu. Jak jsem na místě
u starých havířů, kteří
prošli jámu "David" a kteří
pracovali také na dole "Ferdinand", zjistil,
všichni tito očití a místní svědkové,
kteří procházejí podzemím i
nadzemím, potvrzují, že jediné tato
okolnost, že nebyla voda při své přemírnosti
na dole "David" čerpána, byla příčinou
katastrofy. Je věcí odborníků, aby
zjistili, jaká byla bezprostřední příčina,
zdali podle principu spojitých nádob nebo zdali
snad se strany dolu "Ferdinand" byla průrva způsobena.
Ale faktem jest, že tlak vody z dolu "David" byl
tak mocný, že způsobil tuto katastrofu. Staří
havíři dosvědčují, že
kdyby se bývala voda čerpala, nebylo by tlaku a
nikdy nemohlo k této katastrofě dojíti. Proto
hledáme-li hlavní příčinu,
spočívá v tom, co již řekl pan
ministr, ale podle našeho názoru, aniž chceme
předbíhati úřednímu šetření,
příčina je na společnosti Johann David
Stark, že neučinila zadost závazkům,
které byly uzavřeny při povolení přerušení
těžby na dolu "David". Zde tedy podle našeho
soudu je hlavní příčina.
Při této příležitosti chci co
nejdůrazněji odmítnouti tvrzení dvou
pražských listů, které napsaly, že
prý divocí těžaři svým
nelegálním dobýváním uhlí
zavinili, že ochranné části mezi doly
"David" a "Ferdinand" byly provrtány.
Není to pravda. Žádný z obyvatelů,
žádný z havířů na Radnicku
neprováděl tak zv. divokou těžbu. Viniti
tamní lid, že on svémocně, ilegálně
vnikal do dolu, aby tam čerpal uhlí, je nesprávné,
poněvadž takové divoké těžařství
je technicky absolutně nemožné. Divoké
těžařství je možné jediné
při povrchu, ale není možné tam, kde
je hluboký sjezd a kde je potřebí technických
pomůcek k tomu, aby těžba mohla býti
prováděna. V tomto případě
vůbec nebyla možná. Konečně taková
divoká těžba nikdy by se nikomu nevyplatila.
Musím toto tvrzení dvou pražských listů
odmítnouti, poněvadž zde se má sváděti
vina na jiného činitele než na původce
této strašné katastrofy na dole "Ferdinand".
Žádných divokých těžařů,
to je domácího lidu, kteří by z tohoto
dolu čerpali, nebylo, a marné jsou pokusy svésti
pozornost veřejnosti na tuto stránku, aby hlavní
vinník byl zastíněn odiem druhých,
kteří vůbec neexistují.
K tomu, co zde naznačil pan ministr veř. prací,
chci jenom dodati, že žádáme, aby výpomocné
práce investiční byly urychleny. Zase musím
zde žalovati na průtahy, které způsobuje
zemský úřad. Obec Chomle měla dohodu
s důlní společností a s ministerstvem
zemědělství a schválený projekt
na zřízení vodovodu v obci, poněvadž
důl jí všechnu vodu, jak se říká,
vypil. Rozhodnutí o této věci bylo učiněno
již ministerstvem zemědělství r. 1936,
ale zemský úřad až do dnešního
dne tuto věc nevyřídil přes to, že
ministerstvo poskytlo subvenci 60.000 Kč. Leží
to v aktech u zemského úřadu, zatím
co na Radnicku nebozí lidé nemají za krejcar
práce. Žádáme tedy, aby nejen tato věc,
nýbrž i ostatní silniční projekty
byly co nejrychleji uskutečněny. Při té
příležitosti znovu musím žádati,
aby vláda věnovala pozornost kartelové politice,
neboť právě tento kraj radnický byl
připraven o sklárnu dosti moderně vybudovanou
s bohatými zásobami dobrého písku,
kterážto sklárna byla v dobrém provozu,
ale jenom z důvodů sobeckých byla kartelem
koupena a výroba v ní zastavena. Soudím,
že v takovýchto případech, kdy kraj
je postižen krisí, má býti větší
opatrnost, aby takovéto řádění
kartelů nezpůsobovalo újmy obvodům,
které krisí byly těžce postiženy.
Kromě toho žádáme, aby již označené
elektrisační projekty několika obcí,
Vejvanova, Chomle, Mostiště a okolních obcí
na Radnicku, byly urychleně uskutečněny,
nejen z důvodů osvětlovací potřeby,
nýbrž i důvodů důlní elektrisace
v tomto obvodu. Teprve teď se ukazuje nedostatečnost
zařízení důlních, kde pumpy
velmi nedostatečně čerpaly vodu na dole "Ferdinand".
Zesílením elektrisace a jinými technickými
opatřeními nejen tam, nýbrž ve všech
obvodech horních, dá se čeliti tomu, čeho
jsme byli svědky v sobotu při katastrofě
chomelské.
Konečně žádáme, aby i ve věci
inspekce důlní byla větší přísnost.
Poukázal jsem zde na závazky společnosti
Johann David Stark ve věci čerpání
vody dočasně opuštěného dolu
"David". Nevím, kdo způsobil, že
společnost nebyla přinucována k tomuto závazku,
a jestliže tento závazek neplnila, pak se dopustila
nejen porušení smlouvy, nýbrž pak tu může
býti postavena jako spoluvinník neštěstí,
které se v sobotu na dole "Ferdinand" stalo.
Pochopitelně, že musíme žádati,
aby i poměry na dole "Ferdinand" byly náležitě
vyšetřeny. Dosavadní majitel, který
před několika týdny koupil horní míry
od sternberských dolů, je vlastně nebožák.
Ztratil značné jmění ve spekulaci
velkostatkářské, a teď, sotva začal
pracovati na dole "Ferdinand", ztrácí
všechno ve spekulaci hornické. Ale přece jenom
bude žádoucí, aby se zjistilo, zda i za těch
obtížných provozních poměrů
a prostředků bylo zde dbáno předpisů
zákonných a zdali inspekce vykonala svou povinnost,
a zejména zdali na tomto dole bylo také správné
mapování, není-li v něm nějaká
chyba, která snad mohla býti také do jisté
míry příčinou tohoto neštěstí.
Ostatně jest povinností báňského
úřadu, aby tyto věci vyšetřil,
a já spoléhám, že jak v ministerstvu
veř. prací, tak i u báňského
úřadu v Plzni bude nejen dobrá vůle,
nýbrž i dostatek přísnosti k tomu (Předsednictví
převzal místopředseda Mlčoch.),
aby pravé příčiny této strašné
katastrofy byly zjištěny.
Je pravda, že horní zákon byl po katastrofě
na dole "Nelson" u Mostu novelisován, že
byly také zdokonaleny předpisy o báňské
inspekci, a je pravda, že odpovědnost majitelů
dolů byla novelisací horního zákona
zpřísněna. Musíme však žádati,
aby předpisy zákona nezůstaly mrtvou literou,
nýbrž aby důlní inspekce a úřady
dbaly, aby zákon v zájmu pracujících,
v zájmu horníků, byl plněn. Kdo viděl
tragické scény na zatopeném dole "Ferdinand",
kam přišly vdovy se svými dětmi, a kdo
měl to strašné vědomí, že
dole v hlubokém jezeře tlí 14 těl
ubohých havířů, nejen že se třásl
nad tímto něštěstím, a nejen
že pocítil hněv proti těm, kteří
neštěstí zavinili, ale vyslovuje zároveň
touhu a rozhodné přání, aby úřady
republiky co nejpřísněji dbaly toho, aby
už vícekráte se žádná podobná
katastrofa v naší republice nestala. Jsme tím
vázáni horníkům a jsme vázáni
také celé veřejnosti. Vinníci ať
jsou postaveni před odpovědnost nejen civilní,
nýbrž i trestní. (Potlesk.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Jar. Dolanský. Dávám
mu slovo.
Posl. dr Jar. Dolanský: Vážená
sněmovno!
K projednávané osnově zákona o vojenském
polním trestním řízení chci
přičiniti několik poznámek s hlediska
komunistické strany.
Historie polního trestního řízení
je u nás celkem jednoduchá. Polní trestní
řízení bylo v r. 1912 upraveno v rámci
všeobecného vojenského trestního řízení
hlavou XXVII shodně v zemích rakouských jako
i v zemích uherských. Po převratu však
hned v r. 1918 byla tato hlava XXVII, obsahující
ustanovení o polním trestním řízení,
zrušena, až na jednu nepatrnou výjimku. Toto
opatření, které provedlo revoluční
Národní shromáždění, nemá
jen formální ráz, nýbrž má
hlubší význam. Neboť právě
tato ustanovení polního trestního řízení
jsou jedna z těch norem, které byly vyloučeny
tímto opatřením revolučního
Národního shromáždění
z principu právní kontinuity. To znamená,
že Národní shromáždění
pokládalo za důležitější
a vážnější tato ustanovení
zákonů z r. 1912 zrušiti nežli snad zachovati
právní kontinuitu i v této oblasti práva.
Tato okolnost je důležitá dnes, když chceme
hodnotit z demokratického hlediska, na kolik předložená
osnova skutečně demokratickému principu odpovídá.
Bylo by totiž podle našeho názoru ne docela správné,
kdybychom dnes vzali předloženou osnovu a chtěli
ji srovnávati s ustanoveními zákona z r.
1912, který prakticky u nás v Československu
vůbec neplatil. Otázka spíše zní
tak: do jaké míry a jestli vůbec jest předložená
osnova ovládána tím duchem, který
vedl zákonodárce r. 1918, aby zrušil předpisy
starého rakouského vojenského trestního
řízení o polním trestním řízení.
Všeobecně vzato, možno se přikloniti k
názoru, že osnova je aspoň v hrubých
rysech ovládána oněmi tendencemi, které
ovládaly zákon z r. 1918. To zejména přichází
k platnosti ve snaze, odděliti i v řízení
v poli administrativu od soudnictví a za druhé dáti
možnost odvolání obžalovanému.
Ale proti této, řekl bych, pokrokovější,
demokratické tendenci, byly přece jen do celého
ducha, kterým byl veden krok Národního shromáždění
r. 1918, učiněny ve vládním návrhu
vážné průlomy. Je to na př. ustanovení
§473, podle kterého důstojník justiční
služby, který byl vyšetřujícím
soudcem, může dále fungovat, arciť v případě
nezbytnosti, v téže věci jako člen nalézacího
senátu. To je ovšem porušení základního
principu trestního řízení, podle kterého
vyšetřující orgán, nebo osoba
účastná ve vyšetřujícím
orgánu, nemůže býti zároveň
účastná v orgánu nalézacím.
Je to celkem pochopitelné, poněvadž ten, kdo
vyšetřuje, je zaujat, je veden snahou vypátrat
vinu, nalézt doklady, argumenty, pro vinu obžalovaného
a tudíž jako zaujatá osoba nemůže
se uplatňovati zároveň v nalézacím
senátě. Je to tím závažnější,
že se podle znění §u 473 může
také docela dobře státi, že takový
justiční důstojník, který byl
činným jako vyšetřující
orgán, může po případě
fungovat jako předseda nalézacího senátu
u vyššího polního soudu, t. j. soudu,
který rozhoduje o trestech přes 5 let, případně
i o trestech hrdelních.
Druhý závažný nedostatek osnovy spatřujeme
v ustanovení § 476, který připouští
možnost, že u nižšího polního
soudu se hlavní přelíčení koná
bez obžalovaného. Je třeba uvážiti,
že lhůta pro stanovení hlavního přelíčení
v polním trestním řízení může
býti omezena na 3 dny ode dne doručení žaloby.
To znamená prakticky, máme-li na mysli vojáka,
který leží v zákopech na frontě
nebo podobně, že nemůže během těchto
tří dnů od doručení žaloby
se dohodnouti ani se svým zvoleným obhájcem,
ani po př. s obhájcem ex offo. Jestliže na
druhé straně však podle §u 476 může
býti hlavní přelíčení
provedeno po př. bez účasti obžalovaného,
když pro to mluví závažné důvody,
pak to prostě znamená, že bude provedeno hlavní
přelíčení bez účasti
a bez jakékoliv možnosti obhajoby obžalovaného,
bude-li tento nějakým způsobem zaneprázdněn.
A že se to v poli může velmi snadno stát,
ať již z objektivních důvodů nebo
z důvodů nějakého zaujetí nadřízených
osob vůči podřízenému, to je
úplně jasné. A přece by se dalo tomuto
nedostatku odpomoci a zároveň respektovati po případě
i ony mimořádné poměry, které
mohou v poli nastati, tím způsobem, že by se
zavedla v trestním polním řízení
instituce odporu, která by dávala možnost obžalovanému
uvedení do předchozího stavu, když tu
byla nepřekonatelná překážka,
pro kterou se nemohl k přelíčení dostaviti.
Třetí takový vážný průlom
do oněch tendencí, které vedly zákonodárce
v r. 1918, že zrušil staré rakouské předpisy
zákona z r. 1912, je vyloučení odvolání
v určitých případech, které
uvádí § 477 osnovy. Podle tohoto ustanovení
totiž může býti odvolání
vůbec vyloučeno jednak v případě
obklíčení a jednak tehdy, když jde o
přestupky nebo přečiny a kde to stanoví
pro určité části oblastí polních
soudů sám ministr nár. obrany. Pokud jde
o ony případy vyloučení odvolání
v případě obklíčení,
myslím, že by se témuž účelu
docela vyhovělo a že by úplně stačilo
vyloučit prostě při takovém odvolání
odkladný účinek, ovšem kromě
případu trestu smrti.
A také v onom druhém případě,
to je, jde-li o přestupky a přečiny, kde
může ministr nár. obrany docela suspendovati
možnost odvolání, myslím, že by
úplně stačilo, kdyby byla zavedena nemožnost
odkladného účinku při odvolání.
Je pravda, že by to v těchto druhých případech
t. j. v případech přestupků a přečinů,
nemělo snad mnohdy praktického významu. Nicméně
však je přece důležité připustit
možnost odvolání v těchto případech,
když máme na mysli občanský život
vojína a důsledky, které takové odsouzení
- po případě bez odvolání -
pro občanský život vojína má,
a když máme vůbec na zřeteli jaksi pocit
právní jistoty pro postiženého člověka.
A konečně by takové opatření
právě umožňovalo na př. zahladiti
nebo napraviti následky degradace dodatečně
provedeným odvoláním.
Konečně nemůžeme souhlasit s tím,
že v případě rozsudku smrti má
rozhodovati sám příslušný velitel
o tom, zda má býti trest vykonán anebo zda
odsouzený má býti doporučen milosti
presidenta republiky. Máme za to, že kromě
docela výjimečných případů
obklíčení. kde je vyloučena možnost
jakéhokoliv styku, třeba i styku telefonního
s okolím, ve všech ostatních případech
je třeba trvati na tom, aby se rozsudek předkládal
skutečně presidentu republiky a aby nebylo ponecháno
příslušnému veliteli na vůli
rozhodovat o tom. zda rozsudek trestu smrti má býti
vykonán, anebo zda má býti předložen
presidentu republiky.
Tyto průlomy do oněch intencí, kterými
byl ovládán zákon č. 89 z r. 1918,
který zrušoval stará ustanovení o vojenském
trestním řízení v poli, nás
vedou k tomu, že my nemůžeme s osnovou zákona
souhlasiti.
Ale my při té příležitosti zároveň
vznášíme požadavek, aby vláda co
nejrychleji již předložila návrh nového
vojenského trestního zákoníka. Jestliže
nelze dnes tak prosaditi v rozhodujících kruzích
zásadu, aby pro vojenské osoby platila prostě
tatáž ustanovení trestního práva
a trestního zákoníka jako pro osoby občanské,
ačkoliv tento princip byl právě v době
popřevratové z nejrůznějších
stran zastáván, tož při nejmenším
je už svrchovaně potřebí, aby pro armádu
demokratické země nadále neplatily předpisy
vojenského trestního zákona, které
jsou již u nás starší než 80 let,
předpisy z r. 1855, to znamená předpisy platné
pro armádu starého feudálního Rakouska.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Mlčoch (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému
řečníku, jímž je p. posl. Lanc.
Posl. Lanc: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno, abych se u příležitosti
projednávání zákona dotkl aspoň
několika slovy tragické události, ku které
došlo na dole "Ferdinand" v Chomli na Radnicku.
Touto katastrofou jako všemi předcházejícími
bylo znovu ukázáno celé veřejnosti,
jak velké risiko je v hornické práci a jak
bezpříkladné risiko stíhá každého,
kdo osudem byl zavát do hornických krajů.
Ke katastrofě na dole "Nelson", kde zahynulo
142 horníků v r. 1934 a ke katastrofě na
dole "Prokop" v Sobědruhách u Teplic,
kde zahynulo 6 horníků, druží se další
katastrofa zatopením dolu "Ferdinand" v Chomli,
kde zahynulo 14 horníků. Měl jsem možnost
býti na místě neštěstí
hned v sobotu večer, abych se osobně sám
přesvědčil o příčinách
této katastrofy, a také se mi podařilo zjistiti,
že mezi horníky byla přece jen určitá
obava, poněvadž každý znal kraj a věděl,
že v nejbližší blízkosti je zatopený
důl David Stark. Je nepochopitelné a snad je to
i tragickým omylem správy závodů samé,
že se domnívala, že od pracovních míst
dolu David Stark dělí pracovní msta dolu
"Ferdinand" pevná sloj v šíři
240 metrů. Nechci označovat vinníka, je však
zapotřebí, aby přísně bylo
vyšetřeno, kdo je vinen tím, že vyrubaná
místa na dole David Stark nebyla v důlních
mapách zakreslena. Jinak snad by se nemohlo státi,
aby bez obavy se pracovalo v bezprostřední blízkosti
dolu naplněného vodou. Je pravda, že v posledních
dnech bortil se v jedné chodbě dolu "Ferdinand"
strop a že částečně i voda prosakovala.
Ale jenom z těch důvodů, že snad odpovědní
činitelé se domnívali, že šířka
sloje 240 m je dostatečnou ochranou proti nahromaděné
vodě na dole David Stark, nečinili určitého
opatření, které však z důvodů
bezpečnostních, pokud se týká předvrtávání,
měli udělat.
V poslední době máme za sebou několik
katastrof, ale po tom všem, bohužel, musíme konstatovati,
že všechny katastrofy, které předcházely,
ať to byl důl "Nelson" nebo důl "Prokop",
byly zaviněny z velké části trestuhodnou
nedbalostí odpovědných činitelů.
Dnes je to již přes 3 roky, co na dole "Nelson"
zahynulo 142 horníků. Vřele bych se přimlouval,
aby vyšetřování bylo jedenkrát
skončeno, poněvadž na začátku
vyšetřování bylo zjištěno
tolik závadností, že to úplně
stačilo, aby Mostecké uhelné společnosti,
jako majitelce dolu "Nelson", bylo odebráno právo
dolovací, což jest jediným prostředkem,
aby majitelé dolů byli donuceni dodržovati
bezpečnostní opatření.
Vážené dámy a pánové,
pokud budeme míti zákony jenom proto, abychom se
na nich ve sněmovně usnášeli a aby se
neplnily, dotud ovšem nebude nám sebe lepší
zákon nic platný.
(Tak jest!) Zákony se musí také dodržovat.
Jsem přesvědčen, kdyby byla bývala
Mostecká společnost pro nedbání bezpečnostních
opatření pro výstrahu druhým potrestána
(Tak jest!), že možná k těmto katastrofám
ani nedošlo.