Čtvrtek 18. února 1937

Již při projednávání státního rozpočtu na r. 1937 měli jsme příležitost zhodnotiti výsledky včasného předložení závěrečného účtu a oceniti význam této práce. Státní účetní závěra měla by vlastně býti předmětem daleko větší pozornosti než rozpočet sám. Rozpočet je toliko předpovědí, plánem, v jehož mezích má vláda a resorty hospodařiti. Státní závěrečný účet nám pak ukazuje, do jaké míry vláda i resorty dodržely rozpočet a do jaké míry splnily se předpoklady, které zejména ministerstvo financí do rozpočtu vkládalo, pokud jde o dosažení možných příjmů. Žel, účetní závěře věnuje se, přes její daleko větší důležitost a význam, než lze přičísti státnímu rozpočtu, daleko menší péče, poněvadž jde o události, které přešel čas. Jde o schválení a projednání hospodářství za r. 1935. My jsme zatím v roce 1937 a myslíme již zase dopředu. Důsledek toho je, že věcem třeba jinak důležitým nevěnujeme tolik času a pozornosti, kolik pro svou povahu zasluhují.

Nejvyšší účetní kontrolní úřad předložil nám i tentokráte závěrečný účet o plných 10 měsíců dříve, než je k tomu podle zákona povinen. Tato okolnost má mimořádně velkou cenu, poněvadž závěrečného účtu může býti použito jako mimořádně cenného prostředku srovnávacího při projednávání rozpočtu na nejbližší příští rok. V tom směru bylo také účetní závěry plně využito a rozpočtový výbor i plenum sněmovny při projednávání rozpočtu na r. 1937 měly možnost hodnotit a ocenit včasnost této práce, kterou nejvyšší účetní kontrolní úřad předkládá tak brzy.

Technické sestavení závěrky opírá se o tytéž zásady, na nichž jsou budovány závěrečné účty minulých let. Nutno však s uznáním konstatovat, že se nejvyšší účetní kontrolní úřad snaží závěrky stále zdokonalovat a doplňovat přehledy a výkazy z důležitých oborů státního hospodářství daňového a finančního.

Státní účetní uzávěrka za r. 1.935 obsahuje opětně dvě novoty. Je to přehled o kapitálové účasti státu v podnicích soukromých a přehled o státních zárukách. V přehledech o kapitálové účasti státu jsou vykázány odděleně účasti státních úřadů administrativních a zvláště pak účasti státních podniků. V účasti státních úřadů se vykazuje jmenovitá hodnota akcií a účastnických podílů a v účasti státních podniků pak ještě ona hodnota, ve které jsou zúčtovány v účtech rozvažných. Pokud bylo dosaženo r. 1935 nějakého výnosu, je uveden v obou přehledech i výnos těchto účastí.

U státních záruk vykazuje se jejich stav ke konci prosince 1935 podle kompetence jednotlivých ministerstev a časového pořadí zaručených účelů. Zároveň pak je připojen výkaz o oněch zárukách, které byly r. 1935 realisovány. V úvodu k účtu jsou zařazeny příslušné stati o všech fondech, jichž účty jsou v něm vykázány. Účty veškerých fondů, jichž počet se blíží pomalu jedné stovce, nejsou zatím ještě ve státním závěrečném účtě uvedeny, poněvadž vláda v této věci dosud neučinila potřebných opatření, žádaných již resolucemi obou komor. Doufejme, že se i toho dočkáme a že se fondovní hospodářství nebude skrývati před parlamentní kontrolou.

Jinak obsahuje státní závěrečný účet velmi cenné přehledy o nedoplatcích jednotlivých druhů veřejných dávek v celku i jednotlivě podle let svého vzniku. K orientaci jsou připojeny i příjmy z výnosu daní za 7 měsíců r. 1936 spolu s výší bonifikací poskytnutých t. zv. dobrým poplatníkům.

Výsledky hospodaření jsou zachyceny v celku jednak účtem pokladním, jednak účtem správním. Účet pokladní vykazuje skutečné státní příjmy a výdaje, a to preliminované i nepreliminované, které prošly státní pokladnou, bez ohledu na předpis. Naproti tomu účet správní kalkuluje s náležitostí, s předpisem skutečné povinnosti v příjmech i ve výdajích, t. j. tedy s tím, co stát měl přijmout, bez ohledu, zda to dostal, a co měl vydat, bez ohledu, zda to vydal.

Naproti tomu máme zde pochopitelně pak co činiti s rozdíly mezi účtem pokladním a účtem správním. Jejich výsledky se vzájemně nekryjí, což je samozřejmé, poněvadž u státu právě tak jako u soukromého podnikatele je rozhodné to, zač dodal zboží, za něž má dostati peníze, nehledě k tomu, zda je již má v pokladně nebo zda je dostane za 2 až 3 měsíce nebo za půl roku. Rovněž tak tomu je pochopitelně u státu, který předpisuje daně a dávky, a poplatníci nevyrovnávají je zároveň tak, aby se pokladní účet kryl plně s tím, co berní správy předepsaly.

Výsledky hospodaření r. 1935 jsou proti r. 1934 značně horší. Pokladničně sice zdolala státní finanční správa všechny nesnáze bez mimořádných obtíží, a to proto, že si pomáhala vydatně zálohami, především od poštovní spořitelny, a mimo to při prolongaci státních pokladničních poukázek získala novými úpisy pohotové peněžní prostředky, jimiž kryla rozdíly mezi státními příjmy a výdaji.

Pokladní účet, počítám-li ovšem jen účiny preliminované, vykazuje pokladní schodek 1.450,437.201˙15 Kč. Máme-li však na mysli účiny preliminované i nepreliminované, vykazuje na výdajích preliminovaných částku 8.504,217.021.55 Kč a na výdajích nepreliminovaných, tedy do rozpočtu nepojatých, 1.593,642.211.80 Kč. Dáme-li tyto 2 číslice dohromady, dostaneme celkem výdaje preliminované i nepreliminované 10.097,859.233.35 Kč; naproti tomu činily preliminované příjmy, tedy příjmy z titulů rozpočtových, toliko 7.053,779.820.40 Kč. Srovnáme-li tato čísla, dostaneme z hospodářství roku 1935 pokladní schodek 3.044,079.412.95 Kč. Tento schodek jsme kryli, jak jsem již dříve řekl, jednak zálohami, dočasně, a nakonec úvěrovými operacemi. Pravda, výdaje nepreliminované byly ve své podstatě obráceny na investice, ovšem nutno uvážiti a míti na mysli při posuzování schodku státního hospodářství, do jaké míry jde o investice důchodné, do jaké míry si tyto investice vydělají na úrok a amortisaci. Ve většině případů jde o investice nedůchodné, které si nevydělají na úrok a amortisaci, a z těchto důvodů je také správné, abychom si nezakrývali oči před skutečným stavem a vyčíslili si schodek tak, jak se nám jeví, připočítáme-li k rozpočtovým položkám, které tam jsou obsaženy, také tyto výdaje, které tam zařazeny nebyly.

Nedoúčtované položky aktivní i pasivní se sice proti roku předcházejícímu značně zmenšily, přes to však na obou stranách vykazují přes 1 miliardu Kč. Nápadně vysoké snížení pasivních nedoúčtovaných položek spočívá zejména v tom, že zálohy poskytované Poštovní spořitelnou státní finanční správě jsou tentokráte v příjmech mimorozpočtových. Naproti tomu vznikly nové průběžné příjmy z dodavatelských poukázek a ze zásoby naražených stříbrných mincí, uložených u Národní banky. V těchto průběžných položkách jsou ovšem také položky působivé, které svou povahou patří do rozpočtu a mají vliv na výsledek hospodaření.

Na účtu správním objevují se nám pak tyto číslice: Finančním zákonem pro r. 1935 stanoveny byly státní výdaje částkou 7.983.298.400 Kč a státní příjmy částkou 7.985,255.600 Kč. Státní rozpočet počítal tedy s přebytkem 1,957.200 Kč. Skutečnost byla ovšem docela jiná. Náležitost preliminovaných státních výdajů činila 8.600,553.128˙10 Kč, náležitost výdajů nepreliminovaných činila pak 1.588,085.296.30 Kč, tedy úhrnem výdaje do rozpočtu pojaté i nepojaté 10.188,638.424.40 Kč. Naproti tomu náležitost preliminovaných státních příjmů činila toliko 7.025,903.956.35 Kč. Počítáme-li tedy schodek na náležitost, na předpis, bez ohledu na pokladnu, co přijala nebo nepřijala, činí tento schodek 3.162,734.468.05 Kč. Při srovnání s čísly pokladničními tedy vidíme, že tento schodek je o 18,655.055˙10 Kč větší než schodek na pokladnu, počítáme-li s účiny preliminovanými i s účiny do rozpočtu nepojatými. Kdybych zde na náležitosti počítal toliko se schodkem účinů preliminovaných a nepřihlížel k účinům do rozpočtu nepojatým, pak zde vychází schodek toliko 1.574,649.171˙75 Kč. Máme-li na zřeteli výdaje do rozpočtu pojaté i nepojaté, dojdeme ke zjištění, že schodek za r. 1935 se nám jeví jako nejvyšší schodek státního hospodářství za poslední léta a při srovnání s r. 1934 nutno konstatovati, že tento předcházející rok se proti r. 1935 končil neporovnatelně příznivěji.

Řekl jsem, že schodek účinů preliminovaných v náležitosti činí 1.574.6 mil. Kč. Všimneme-li si, že překročení výdajů jednotlivých kapitol činí v celku 617 1/4 mil. Kč a že státní příjmy mimo to jsou proti rozpočtu o 959.3 mil. Kč nižší, dostaneme úplné vysvětlení pro schodek, který jsem tu právě číselně citoval; tyto dvě položky nám jej úplně objasňují. Úbytek příjmů proti rozpočtu, činící 12.02%, svědčí opětně o tom, jak daleko se odklonil výsledek hospodaření od rozpočtu. Čísla do rozpočtu vsazená, jako už mnohokrát předtím, zase nevyšla. Vývoj státního hospodaření se bral ve všech krisových letech jinými cestami, než které mu byly vytyčeny hranicemi a čísly státního rozpočtu. Žádná z těchto celkových předpovědí rozpočtových se nesplnila, a to proto, že rozpočtové odhady nebyly přesné a rozpočtová technika nebyla plně spolehlivá. Poměry vynucovaly si výdaje, s nimiž počítáno nebylo, a namnoze i některé položky, kde mohlo býti dosaženo větších úspor, nebyly náležitě střeženy, abychom dosáhli nutných úspor, kterých bylo nevyhnutelně třeba.

Výnos daní zůstal daleko za rozpočtem. Vidíme to zejména u daní výdělkových, které selhaly i tentokráte dokonale. Všeobecná daň výdělková byla preliminována částkou 80,600.000 Kč, vynesla však jenom 37.9 mil. Kč, o 42.7 mil. Kč méně. Zvláštní daň výdělková byla preliminována částkou 85 mil. Kč, vynesla však toliko 57.8 mil. Kč, t. j. o 27.1 mil. Kč méně. Daň rentová dala místo 118 mil. Kč jenom 99 mil. Kč, t. j. o 18˙9 mil. Kč méně. Daň z tantiem je ve výnosu menší o 5,660.000 Kč. Per saldo daly všechny výnosové daně místo 376,550.000 Kč, s nimiž rozpočet počítal, jenom 289,443.880 Kč, čili o 87˙1 mil. Kč méně.

Celý příjem všech výnosových daní činí asi tolik, co vynesla r. 1927 jediná zvláštní výdělková daň, která tehdy činila 274.5 mil. Kč. Tentokráte r. 1935 i úroky z prodlení zůstaly 47 mil. Kč za rozpočtem. Daň obratová je po odečtení přídělů proti prelimináři menší o 185.6 mil. Kč. U daně válečné, majetkové a státní důchodkové přirážky vyskytuje se dokonce t. zv. negativní předpis v částce 36,800.000 Kč, což ve skutečnosti je asi tolik jako odpis předepsaných daní.

Naproti tomu daň důchodová vybíraná srážkou, kterou platí veřejní a soukromí zaměstnanci a dělníci, vynesla r. 1935 částku 298,815.000 Kč, čili o 6,751.000 Kč více nežli r. 1934, t. j. o 9,371.000 Kč více nežli 7 výnosových daní dohromady, t. j. obě výdělkové, pozemková, domovní, rentová, z tantiem a vyššího služného.

Tyto číselné výsledky svědčí o tom, že povlovné zlepšování konjunktury se neprojevilo nijak ve státních financích, jak s ním zvýšený rozpočet počítal. Na to konto byl rozpočet na r. 1935 proti roku předchozímu zvýšen o 350 mil. Kč.

Rozpočtový optimismus se zde zase neosvědčil. Je to samozřejmé, neboť zlepšená konjunktura může nalézti ve státním hospodářství výrazu teprve po jednom až dvou letech. Daně přímé se předpisují na základě bilancí a výsledků hospodaření za uplynulý rok. Toliko příjmy z daní obchodových a konsumních mohou vykázati ve státním hospodářství rychlejší pohyby.

K tomu chci říci, že by bylo nespravedlivé neuznati obtížný úkol ministerstva financí, zejména máme-li v letech krise na mysli rozpočtovou rovnováhu. Jsem povinen uznati, že zde jde nesporně o výkon zasluhující uznání. Nechtěl bych činnost ministerstva financí měřit jenom ciframi, které obsahuje jeho kapitola. Nebylo by to správné. Chceme-li zjistiti plnou výkonnost naší finanční správy, musíme sčítati tyto položky na straně příjmů:

Příjmy kap. 20, tit. 3 - jsou to veřejné dávky - znamenají 5.5 miliardy Kč. Příjmy kap. 20, tit. 4 - monopoly - representují příjem 53.5 mil. Kč. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích ve skup. III rozpočtu representují částku 2.734.7 mil. Kč. Platba na přirážkách samosprávných svazků dělá 1.505˙5 mil. Kč. Dávka z majetku, platba, 29.7 mil. Kč. Dáme-li to dohromady, dostaneme okrouhle částku skoro 10 miliard Kč příjmů. Je to nepopiratelně, zejména v roce tak hospodářsky špatném, v němž krise vyvrcholila, výkon neobyčejně veliký, který nesporně zaslouží také příslušného uznání. Bylo by nevděkem, kdybychom za těžkou odpovědnou práci odpláceli toliko kritikou. Jsem povinen také uznati kladnou stránku, kterou je těžká, odpovědná práce ministerstva financí také po této stránce, opatřiti nutné příjmy na výdaje, které se v době těžké krise zvětšují, kdy naproti tomu příjmové prameny vysychají.

Toto číslo nepředstavuje úplně výkon finanční administrace, ani celkové zatížení našeho národního hospodářství veřejnými dávkami. Museli bychom k němu ještě připočítati všechny veřejné dávky vybírané pro samosprávné svazky, jejichž výši pro rok 1935 nemáme však prozatím zjištěnu.

Nemám v úmyslu zabývati se dnes podrobným rozborem našeho daňového zatížení. Chci jen zdůrazniti některá pozoruhodná fakta. Především pokud jde o daň důchodovou: podle rozpočtu měla r. 1935 vynésti 1.147.5 mil. Kč a podle účetní uzávěrky vynesla jen 1.072 mil. Kč. Na tuto částku zaplatili poplatníci přímí 773.6 mil. Kč, poplatníci daně srážkové 298.8 mil. Kč. Z důchodové daně srážkové pak připadá na srážky státních a podnikových zaměstnanců 105.5 mil. Kč a na srážky ostatních zaměstnanců 193.3 mil. Kč.

Velmi zajímavé je rozvrstvení srážkové daně důchodové odvedené soukromými plátci podle zemí. Čechy participují na něm 136.6 mil., Morava 36.5 mil., Slezsko 7 mil., Slovensko okrouhle 12˙5 mil., Podkarpatská Rus 730.833 Kč.

Příznačným zjevem, na který jsem již upozornil, je rapidní pokles výnosu daní výdělkových. Tento zjev musí zajímati především naši samosprávu, poněvadž s výdělkovými daněmi jsou spjaty přirážky pro samosprávné svazky. Nemyslím, že by nízký výnos této daně byl jediné důsledkem krise hospodářské. Zdá se, že se zde také projevuje nedokonalá ukládací technika našich berních správ. U všeobecné daně výdělkové působí patrně ještě jiný moment: tlak daně z obratu, která je u většiny poplatníků všeobecné daně výdělkové zvláště krutou a vlastně druhou daní výdělkovou a proto neobyčejně tíživou daní, poněvadž ji živnostník nemůže zpravidla přesunouti na konsum ta a musí ji nésti ze svého. Tlak daně obratové vyvolává pochopitelně svépomoc u poplatníků, a to tím, že se postižení snaží samozřejmě zkracovati daňové základy, což má ovšem zase za následek i snížení všeobecné daně výdělkové. Tato okolnost je nejlepším argumentem pro požadavek velkorysého paušalovaní daně z obratu, a to zejména tam, kde je zřejmo, že živnostník nebo podnikatel nemůže tuto daň přesunouti na spotřebitele a kde tato na něj doléhá jako druhá výdělková daň.

U zvláštní daně výdělkové působí také jiné momenty na snížení daňového základu. Je to především snaha snížiti daňovou základnu převodem větší části zisku do různých fondů. I když nelze upříti dobré stránky podobného posilování a zabezpečení základny a stability podniku, přece je nutno přihlédnouti k důsledkům, které tento postup má zejména pro finanční hospodářství našich samosprávných svazků. Bude patrně nutno hledati jinou finanční základnu pro samosprávu, poněvadž přirážková soustava opravdu začíná míti více stínů nežli předností, které mají za následek, že finanční základna pro samosprávu se od roku k roku stále zúžuje.

V celku bylo na přímých daních preliminováno 1.954,587.000 Kč, podle státní závěrky vynesly však jenom 1.763 mil. Kč. Na dani z obratu jsme preliminovali 2.403 mil. Kč, a skutečný výnos činil toliko 2.231 mil. Kč. Je tedy zřejmo, že příjmy z daní byly v rozpočtu pro r. 1935 nadhodnoceny. Myslím, že by bylo opravdu lépe, kdybychom se při sestavování státního rozpočtu řídili zásadou: Příjmy preliminovati s takovou porcí opatrnosti, aby se skutečné výsledky neodkloňovaly až příliš nápadně od rozpočtu. Optimismus je nesporně dobrá vlastnost, zejména ve zlých časech, nesmím však jíti tak daleko, aby nás připravil o kredit celé veřejnosti. Tolik k otázce výnosu a předpisu daní.

Daňové nedoplatky nedoznaly valné depurace ani v r. 1935. K 31. prosinci dotčeného roku činily ještě stále hrozivou číslici 4.657,920.339 Kč. Proti r. 1934 se snížily v celku o částku 187.9 mil., t. j. asi o 3.88%. Toto snížení nastalo především následkem odpisů, neboť odpisy činí celkově 400,278.000 Kč. Srovnáme-li tato čísla, vidíme, že ve skutečnosti nedoplatky v r. 1935 neklesly, nýbrž ještě stouply o 212.3 mil. Kč. Z toho je patrno, že zde není něco v pořádku, ať se tomu říká nedostatky administrace nebo předanění. Otázkou nedoplatků se zabýval výbor parlamentní úsporné a kontrolní komise, a to za účinné součinnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Tento úřad věnoval v závěře daňovým nedoplatkům zvláštní péči, která se zračí v neobyčejně cenné práci mimořádné hodnoty. Je to řada tabulek, v nichž jsou daňové nedoplatky nejen přehledně roztříděny podle let svého vzniku, vyčísleno jejich snížení či zvýšení, nýbrž uvedeny také důvody, které zavinily jejich stav, příčinu odpisů atd. Tato práce si opravdu zaslouží, aby byla posl. sněmovnou i všemi, kteří mají zájem o státní hospodářství, oceněna. Příčiny odpisů jsou namnoze vysoko zajímavé. Je tomu tak zejména u právních poplatků, kde odpisy jsou mimořádně citelné. Značná část odpisů se stala z důvodu úpravy náležitosti a jen v menší míře pro nedobytnost. Svědčí to o tom, že předpisy nebyly kvalitní. Za léta 1929 až 1935 činily odpisy u právních poplatků 552˙3 mil. Kč. Z toho připadá na úpravu náležitosti 437.6 mil. Kč, kdežto na nedobytnost jenom 114.7 mil. Kč. Exekuční vymáhání právních poplatků vázlo až do roku 1930 hlavně proto, že berní vykonavatelé vymáhali zpravidla jen přímé daně, ne však poplatky. Tím se stalo, že často musily se odepsati poplatky z důvodů promlčení, třebaže požívaly přednostního práva zástavního na nemovitostech.

Jestliže se s otázkou vymáhání nedoplatků a depurační akcí přece jen hnulo, má o to nemalou zásluhu nejvyšší účetní kontrolní úřad. Jiná je ovšem otázka, byla-li daňová depurace provedena s povinnou pečlivostí a spravedlivě. Zdá se mi tak trochu, že šlo o práci překotnou, která vykazuje velmi četné vady. (Předsednictví převzal místopředseda Košek.) Do depurace šlo asi 2.800 milionů Kč daňových nedoplatků a ty byly jen až na menší zlomek do konce roku depurovány s výsledkem, který representuje částku, kterou jednak stát dostal nebo dostane ve splátkách, asi 911 mil. Kč; tedy okrouhle asi třetina z toho, co bylo depurováno, se získalo.

Úvěrových přesunů v mezích téže kapitoly projednal nejvyšší účetní kontrolní úřad v r. 1935 celkem 489 na částku 106.3 mil. Kč, a to na nutné doplnění 386 úvěrů preliminovaných v částce 68˙1 mil. Kč a na úhradu 103 výdajů nepreliminovaných v úhrnné částce 38˙1 mil. Kč. V předchozím r. 1934 bylo provedeno celkem 371 virementů na 133.9 mil. Kč. Zvýšil se tedy jejich počet, přesunovaná částka se však zmenšila. Příčina spočívá v přesnějším prelimináři.

Značnější přesuny byly zejména v rozpočtu ministerstva vnitra, kde vzešla vyšší potřeba na služební platy, výzbroj a výstroj policejní stráže, v pátrací službě četnické a na některé jiné úkoly.

Dále bylo to ministerstvo školství, kde objevily se vyšší náklady na platy a honoráře za přespočetné hodiny učitelů národních, středních a odborných škol, za substituce na vysokých školách, ve vyšším schodku Národního divadla v Praze a konečně v nepreliminovaném výdaji na nezaměstnanou inteligenci.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP