Úterý 15. prosince 1936

Přítomni:

Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Košek, dr. Markovič, Langr, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.

190 poslanců podle presenční listiny.

Člen a zástupci vlády: ministr dr. Dérer; za ministerstvo železnic odb. radové dr. Chmelař a dr. Heuschneider.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr. Říha; jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda Malypetr zahájil schůzi ve 3 hod. 39 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda: na dnešní den posl. Venclovi, Dvořákovi, Čavojskému, Jašovi, Vierecklovi, Kunzovi, Klímovi, Borkaňukovi; na tento týden posl. Devečkovi.

Omluvili se

nemocí posl. Rázus, dr. Hula, Esterházy.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Haščíka na den 10. a 11. prosince.

Změny ve výboru.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců "Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei" posl. Köglera za posl. Zischku; klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Kunze za posl. Viereckla.

Ze senátu došlo.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisy ze dne 14. prosince t. r., že senát projednal a přijal v 50. schůzi dne 14. prosince 1936 osnovy:

zákona, kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a některých ustanovení zákona ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n. (tisk 341-IV sen. 1936);

ve znění usneseném posl. sněmovnou osnovu zákona, kterým se mění zákon ze dne 9. dubna 1935, čís. 67 Sb. z. a n., o dodavatelských pokladničních poukázkách (tisk 339- IV sen. 1936).

Došly dotazy a odpovědi.

Dotazy:

posl. Smetánky min. nár. obrany, vnitra a obchodu o výrobě a prodeji plynových masek (č. D 250-IV),

posl. J. Sedláčka min. zemědělství o odstranění nesrovnalostí při scelování pozemků v Hluchově, politický okres Litovel (č. D 251 -IV).

Odpovědi:

min. průmyslu, obchodu a živností na dotaz posl. dr. Neumana č. D 114-IV;

min. zahraničních věcí na dotaz posl. Jobsta č. D 163-IV;

min. financí na dotaz posl. Uhlíře č. D 164 -IV;

min. železnic na dotaz posl. J. Sedláčka č. D 212-IV;

min. soc. péče na dotaz posl. dr. Neumana č. D 224-IV.

Rozdané tisky

počátkem schůze:

Návrh tisk 710 - přikázán výboru iniciativnímu.

Zprávy tisky 701 až 706.

Naléhavá interpelace tisk 712.

Interpelace tisk 711 (I až IX).

Odpovědi tisk 692 (I až VI).

Zápisy o 65. a 66. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Přikázáno výboru se lhůtou.

Výboru ústavně-právnímu přikázal předseda počátkem schůze rozdané usnesení senátu tisk 714 a k jeho návrhu byla jmenovanému výboru k podání zprávy o tomto usnesení uložena lhůta do čtvrtka dne 17. prosince 1936 do 10. hod. dopol.

Odvolána byla imunitní žádost

za souhlas s trest. stíháním posl. Bezděka č. J 186-IV, pres. sděl. 64. schůze.

Předseda (zvoní): Nebude-li námitek, projednáme nejprve odst. 2 a 3 pořadu, poněvadž jde o naléhavé osnovy, které musí býti ještě před 1. lednem 1937 vyřízeny také senátem. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy nejprve k projednávání odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 697), kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n., jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní (tisk 709).

Zpravodajem jest p. posl. dr. Suchý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Suchý: Slavná sněmovno!

Čtyřikrát jednal již ústavně-právní výbor o vládním návrhu zákona, kterým se vládě uděluje zmocnění rozpouštěti politické strany a strany náhradní a v souvislosti s tím rozpouštěti i spolky a jiné podobné útvary. Po čtvrté se má tímto vládním návrhem zabývati i posl. sněmovna. Třikrát pak již toto zmocnění, časově omezené, bylo vládě uděleno, třebaže původní vládní návrhy byly vždy ústavně-právním výborem a pak i posl. sněmovnou pozměněny, nejdůkladněji v dubnu letošního roku, kdy zmocnění vlády, platné do konce tohoto roku, bylo omezeno pouze na rozpouštění politických stran a zmocnění o zastavování činnosti politických stran bylo vyloučeno.

Většina posl. sněmovny si byla vždy vědoma, že jde sice o opatření tvrdé, ale zároveň si byla vědoma též toho, že v daném případě nejde o nic neústavního a že rozhodující je pouze zájem státu. Jestliže vláda, povolaná především k tomu, aby chránila nejvyšší právní statky, samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánskou formu a bezpečnost republiky, se postavila na stanovisko, že potřebuje za tím účelem zmocnění, podle kterého by měla možnost rozpustiti politickou stranu, když by její činností tyto právní statky byly ohroženy, pak z toho musel vyplynouti logický závěr i pro parlament: uznati stanovisko vlády, dáti jí zmocnění a děliti se tak o odpovědnost.

Ústavně-právní výbor vycházel při této příležitosti z předpokladu, že zmocňovací opatření je pouze výsekem uspořádání trvalého a že by nemělo býti každoročně řešeno výjimečně. Proto také ústavně-právní výbor, zejména při předposledním projednávání vládního návrhu, žádal úhrnnou úpravu poměrů politických stran. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu, který je předmětem nynějšího rozhodování posl. sněmovny, vláda na toto přání ústavně-právního výboru a parlamentu reaguje takto (čte):

"Ministerstvo vnitra připravilo návrh zákona o politických stranách, který bude soubornou úpravou právních poměrů politických stran a bude též obsahovati ustanovení o jejich rozpouštění. Jednání o této osnově vyžádá si však ještě delší doby, takže nelze počítati s jejím uzákoněním do 1. ledna 1937."

Rádi slyšíme tento hlas a ještě raději budeme, až se budeme moci zabývati ohlášeným vládním návrhem. Příliš dobře totiž všichni cítíme, že politické strany nesou na svých bedrech nesmírně velké úkoly a v důsledku toho i nesmírně velkou odpovědnost, tvoříce nosné pilíře celého státního zřízení, při čemž jejich právní konstrukce zůstala daleko vzdálena poslání, které zákonodárce na politické strany vložil. Je to protiklad obdobný oněm, se kterými se v současné době velmi často shledáváme. Politickým stranám byl svěřen významný úkol státně-politický, politické strany staly se rámcem, v němž se republikánský a demokratický občan má politicky vyžíti a prostřednictvím jehož se takřka výlučně může politicky uplatnit, a při tom je ponechána stranou otázka, jsou-li politické strany právně i hospodářsky tak vybaveny, aby mohly své poslání také skutečně plniti. Otázka tato byla již v naší veřejnosti častěji ventilována, a i když byly několikráte vyřčeny obtíže, které s řešením formou zákona jsou spojeny, myslím, že přece jen mohu vysloviti přání, aby ku předložení tohoto vládního návrhu zákona došlo, a to pokud možno brzy.

Máme-li pak stanovisko kladné k celému souboru úpravy právních poměrů politických stran, bez níž je nemyslitelno ustanovení o možnosti rozpouštěti politické strany, pak soudím, že nelze nemíti i kladné stanovisko k předložené osnově, zejména když vláda odůvodňuje její předložení poukazem, že nemůže postrádati zmocnění k rozpouštění politických stran a stran náhradních do uzákonění osnovy souhrnné, pokud by toho v zájmu bezpečnosti státu bylo potřebí. Není třeba opakovati důvody, které pro uzákonění osnovy byly uváděny, protože zůstávají stále stejné a stále stejně platné. Nanejvýše možno dodati, že právě nyní se zdají býti ještě závažnější. V době, která je přímo nabita dynamikou neklidu a nebezpečí nejrůznějšího druhu, je třeba býti připraven na vše a pro všechny případy, ve kterých by ony právní statky, o kterých bylo na počátku mluveno, mohly býti ohroženy. Je ovšem pravda, že osnova sama o sobě jim nemůže poskytovati dostatečné ochrany. Ochrana jejich, to je příliš složitý soubor, a jsem přesvědčen, že zásahy nejenom politické, nýbrž zejména hospodářské a sociální, je tu především potřebí uváděti v život. Takové, které by z malého státu dovedly udělat stát silný, prodchnutý jednotící vůlí jeho občanů, stát a svobodu bránit všude a za každou oběť. Přes to však žádané zmocnění vlády není v této souvislosti bez funkce. Je to účinný prostředek preventivní i regresivní, a několik let života zákona, který toto zmocnění vládě zabezpečoval, mluví za mnoho.

Jeho historie říká mezi jiným, že toto opatření patří k obsahu naší disciplinované demokracie, která jím neutrpěla žádné újmy a také jím újmy neutrpí. Nemůže ani, protože toto opatření je v zájmu demokratického řádu a nikoliv proti němu. A tak všechny hlasy, potírající tuto osnovu t. zv. argumenty demokratickými, nemohou nás přesvědčiti. Naše svědomí je a zůstane klidné, protože v řadách těch, kteří odpovídají v nynější koalici za vedení státu a jeho rozvoj, není nikoho, kdo by při této osnově zákona byl veden jinou snahou než tou, které se dostalo výrazu v ustanovení §u 1 osnovy zákona. Ostatně mohu snad říci, že v době, kdy v čele státu stojí mužové tak vysloveně demokratičtí a kdy také parlament ve své ohromné většině je citlivým strážcem demokratického řádu, nemůže nám tato osnova býti ničím jiným než zbraní proti eventuálnímu nebezpečí. Nebude jí použito, nebude-li nebezpečí. Také zde historie zákona mluví velmi jasně.

Takto posuzuje předloženou osnovu zákona mohu prohlásiti jménem ústavně-právního výboru, že se nechceme dáti zviklati žádnými argumenty, ať už jsou myšleny upřímně či nikoliv, a navrhuji, aby posl. sněmovna přijala osnovu zákona tak, jak byla ústavněprávním výborem schválena. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má dva články, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n., jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní (tisk. 709).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Suchý: Není jich.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výboru ústavne-právneho o návrhu posl. Berana, dr. Meissnera, dr. Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Viereckla a dr. Luschku (tlač 700) na vydanie zákona, ktorým sa predľžuje účinnosť zákona č. 247 Sb. z. a n. z roku 1933 o srážkach z platov členov Národného shromaždenia na rok 1937 (tlač 708).

Zpravodajem jest p. posl. dr. Markovič. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Markovič: Slávna snemovňa!

Úsporné opatrenia vo verejnej správe, ktoré postihly v prvom rade štátnych a verejných zamestancov, zostávajú v platnosti aj pre budúci rok a z toho plyne návrh pánov posl. Berana a spol., aby platnosť zákona, podľa ktorého dosiaľ boly prevádzané srážky z platov členov Národného shromaždenia, boly predĺžené eště aj na budúci rok. Rozdiel medzi doterajším zákonom, ktorým bola táto otázka upravená, a medzi teraz podávanou osnovou je v tom, že podľa teraz pojednávanej osnovy srážky z platov členov Národného shromaždenia nenavrhujú sa na celý budúci rok, ale len na prvú polovicu budúceho roku, aby aksi týmto bola manifestovaná vôľa Národného shromaždenia vyjadrená vláde, že by s odbúravaním platových srážok bolo skutočne započaté hneď po novom roku tak, že by už v prvých mesiacoch budúceho roku prejavily sa toho účinky. Jestli podľa pojednávanej osnovy jej účinnosť je obmedzená dňom 30. júna 1937, to nijako neznamená, že by s odbúravaním srážok z platov verejných zamestnancov malo byť započaté až 1. júla 1937 a v ústavno-právnom výbore bolo zdôraznené presvedčenie, že k tomu dojde podstatne skoršej.

Z dôvodov, z ktorých slávna posl. snemovňa usniesla sa už v minulých rokoch na srážkach z platov členov Národného shromaždenia, ústavne-právny výbor vo svojej schôdzi sa usniesol prijať iniciatívny návrh pp. posl. Berana, dr. Meissnera, dr. Patejdla a druhov a navrhnúť slávnej posl. snemovni, aby schválila osnovu zákona v znení, ako je uvedená vo zpráve výborovej. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá, přistoupíme proto ke hlasování.

Osnova zákona má dva paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, a to ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Vykonáme proto ihned druhé čtení.

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se stanoví srážky z platů členů Národního shromáždění (tisk 708).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. dr. Markovič: Návrhov niet.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP