Čtvrtek 10. prosince 1936

Proti této taktice chceme užíti jen výroku, který pan ministr financí dr Kalfus sám pronesl v rozpočtovém výboru před několika dny: "Také tento pokus jest již napřed marný". Neboť ze srovnání plánu, který pan ministr financí v posledních dnech uveřejnil, s vládním návrhem, proti kterému jsme před několika dny zde ve sněmovně zaujali stanovisko, vyplývá, že tyto plány skoro úplně souhlasí, t. j., že jsou úplně stejné. Prohlížíme-li jednotlivé důležité body, můžeme konstatovati: Za prvé mají býti odbyti věřitelé papíry a nikoliv hotovými penězi. Za druhé, nastane ztráta úroků tím, že se za moratoria neplatí žádné úroky. Za třetí jde, jak jsme již uvedli, o 3 %ní obligace, které mají míti zdánlivou kursovní hodnotu 70%, jejichž skutečná kursovní hodnota bude podstatně nižší, neboť pro zmíněnou již ztrátu úroků a pro poplatky za převzetí papírů a poplatky za prodej papírů se bude moci stěží počítati s kursovní hodnotou 50%. Za čtvrté se začíná umořování, jak jsme již řekli, teprve po 10 letech; za páté se předvídá konec umořování v 50 letech, takže doba oběhu papírů bude činiti skutečně 50 let. Za šesté můžeme konstatovati jako věc stejného významu inkameraci tak zvaných C depot-papírů německých spořitelen, neboť zlepšení výnosu, o kterém se zde pan ministr financí zmínil, jest jen zdánlivé; papíry byly kdysi bilancovány nikoliv za tehdejší kursovní hodnotu 127 miliony, nýbrž za nákupní hodnotu a tato činila asi 180 milionů, takže výplata depotů, jak prý se předvídá, vyplacení v hotových penězích ve výši asi 127 milionů při nominální hodnotě 180 milionů, neznamená fakticky žádné zlepšení, nehledě k tomu, že německé spořitelny budou asi sotva moci provésti výplatu C depotů hotovými penězi, tedy opatřiti si 127 milionů hotových peněz. Pokud se týče zdánlivého kursovního zisku 9 milionů, který vznikl stoupáním kursu papírů, musíme konstatovati, že tento kursovní zisk připadá samozřejmě vlastníkům papírů a těmi jsou německé peněžní ústavy, které daly tyto papíry na podnět ministerstva financí kdysi s výhradou vlastnictví k disposici Ústřední bance německých spořitelen. Sedmým odstavcem návrhu jest, stejně s plánem, jejž ministr financí uveřejnil, zrušení existující německé peněžní ústředny a zřízení společné peněžní ústředny, která má býti dotována 5 % nucenými příspěvky z vkladů. Osmým odstavcem jest zrušení jediného německého emisního místa a devátý odstavec obsahuje, že stát nemá konati skutečně žádná přímá plnění vkladatelům Ústřední banky, neboť k sanaci potřebná částka 1˙1 miliardy bude opatřena částečně z 300 milionů akcií z podstaty Ústřední banky a ostatních 800 milionů ze zisků nově zřízené žírové ústředny, tedy za pomoci všech spořitelen a nikoliv státu. Stát přejímá pouze záruku za zúročení a úmor 70 % papírů. Dále ručí za vklady nové ústavy. Stát poskytuje dále jen příplatky ve formě hotových peněz, které však bude museti splatiti opět nově zřízená peněžní ústředna.

Proti tomu poukazuji ještě na kdysi provedenou sanaci různých velkých bank a českých ústavů, jimž tehdy bylo dáno 3 1/2 miliardy k disposici. Nechceme se s tohoto místa, u tohoto odstavce, blíže zabývati tvrzením pana ministra financí stran výdajů na sanaci německého peněžnictví, kterou prý odhadl na jednu miliardu. Chtěli bychom pana ministra financí jen požádati, aby v ohlášené řeči o tomto bodě předložil podrobnosti této zdánlivé miliardy Kč. Nechceme také při této příležitosti mluviti o miliardě, která prý byla převzetím válečné půjčky uvalena na stát k zadlužení. Chceme poukázati jen, že sudetskoněmecké obyvatelstvo, trpící nouzí, kroutilo hlavou, když se dovědělo, že stát vzal kdysi na sebe tak podstatné zatížení převzetím válečné půjčky. Chtěl bych poukázati, že na území Československé republiky bylo upsáno asi 8 miliard rakouských korun válečné půjčky, z čehož bylo 6 až 7 miliard v německé držbě. Byla-li tedy z této držby převzata jen miliarda českých korun, nemůže býti věru řečeno, že by se byl stát pustil v této věci do příliš velkých vydání.

Jen ve dvou bodech můžeme konstatovati diferenciaci našeho stanoviska s plánem, jejž pan ministr financí ohlásil. Za prvé: Papíry mají býti prosty daně rentové. Musím se však zmíniti, že v návrhu, ke kterému jsme zaujali stanovisko, není tento odstavec obsažen, za druhé, o plánovaném uspořádání Ústřední banky se vláda ještě neusnesla. První znamená zlepšení situace vkladatelů a zájemců Ústřední banky, které by bylo jen uvítati, musíme však poukázati, že se při dřívějších návrzích mluvilo o 4 a 3 1/2% titrech a že nová úprava jest tedy opět zhoršením oznámené kdysi sanace. K druhému odstavci jest konstatovati, že jest ještě možno jej změniti. Proto bychom chtěli opět, poukazujíce na odpovědnost právě tří německých vládních stran, oznámiti veřejnosti prohlášení, které chtěl zvláštní výbor Svazu německých spořitelen a Svazu německých samosprávných korporací v poslední době předložiti veřejnosti, avšak jen chtěl, protože censurní praxe zadržela také toto prohlášení veřejnosti. Musíme při této příležitosti konstatovati, že tento zvláštní výbor není s námi v žádném spojení a proto prohlášení zvláštního výboru může činiti nárok na objektivnost. Chtěl bych proto veřejnosti oznámiti toto stanovisko zvláštního výboru (čte): "Zvláštní výbor, který byl roku 1933 zřízen Svazem německých spořitelen a Svazem německých samosprávných korporací, aby vedl jednání s vládou a politickými stranami o úpravě poměrů Ústřední banky, předkládal od roku 1933 směrodatným místům řadu návrhů na řešení této otázky a stejně zaujal stanovisko k plánům, o kterých se dověděl. Zvláštnímu výboru nebyla dána žádná příležitost zaujmouti stanovisko k vládním návrhům nyní uveřejněným. S velkým politováním musí výbor konstatovati, že k nejdůležitějším přáním se nepřihlíží.

Obzvláště se v něm nepomýšlí na vlastní peněžní ústřednu německých spořitelen a obcí. To odporuje slibu ve vládním prohlášení ze dne 8. února 1934, podle kterého má býti Ústřední banka zachována jako "emisní ústav a ústředna německých spořitelen a obcí ve formě odpovídající těmto omezeným úlohám". V oznámení ze dne 27. června německé vládní strany prohlásily, že trvají jako dříve na zřízení vlastní německé peněžní ústředny a na zachování jediného německého emisního ústavu.

Životní schopnost takového německého ústavu jest mimo pochybnost. Emisní oddělení banky, jediný německý emisní ústav, dokázalo svou schopnost života právě tím, že přes moratorium banky a přes to, že mu tím chyběla finanční opora, mohla udržeti neomezeně úrokovou a umořovací službu dlužních úpisů a zástavních listů. O vlastní německou peněžní ústřednu usiloval zvláštní výbor především vždy také proto, že samospráva, zvláště na poli peněžnictví, tvoří jeden z nejdůležitějších předpokladů důvěry. I když se muselo vždy také počítati se splacením vkladů u Ústřední banky s dlužními úpisy, není přece skutečně žádné odůvodnění pro to, aby nejnovější návrh podstatně zhoršil podmínky proti dřívějším návrhům.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že podle jednacího řádu není dovoleno řeči čísti.

Posl. inž. Richter (pokračuje): Předčítám zde prohlášení.

Předseda (zvoní): To jste mně však neoznámil. Celé články není dovoleno podle jedn. řádu čísti.

Posl. inž. Richter (pokračuje): Přednáším zde sněmovně prohlášení, kterému se ovšem nemohu učiti nazpaměť, které jest však tak nesmírně hospodářsky důležité, že musí býti sněmovně předloženo, tím spíše, že pro praxi pražských censurních úřadů nemohlo býti oznámeno veřejnosti. Přicházím již také k poslednímu odstavci tohoto prohlášení, který zní (čte): "Zvláštní výbor jest tedy nucen všechna tato přání, která jsou v každém směru odůvodněna a jejichž splnění nestojí v cestě žádné nepřekonatelné finanční obtíže, ještě v poslední hodině přednésti veškeré veřejnosti."

Vážené dámy a pánové! Nemáme k prohlášení tohoto zvláštního výboru stran sanace Ústřední banky německých spořitelen co připojiti. Věcnost tohoto prohlášení doplňuje naše vývody, které jsme k zamýšlenému návrhu stejně věcně přednesli minulého týdne. Přenecháváme německým stranám, které jsou zastoupeny ve vládě, aby převzaly odpovědnost proti veškeré veřejnosti v sudetskoněmeckém území, kdyby se zamýšlený návrh měl státi skutečností. Musíme s tohoto místa prohlásiti, že tento návrh jest těžkou ranou proti sudetskoněmeckému hospodářství a že nemůže býti se stanoviska sudetských Němců nikdy schválen. (Potlesk poslanců sudetskoněmecké strany.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému přihlášenému řečníkovi, p. posl. Smetánkovi.

Posl. Smetánka: Slavná sněmovno!

V rámci četných opatření k zlepšení naší vojenské připravenosti a pohotovosti předkládá vláda dnes novou osnovu, týkající se vyšších vojenských velitelství, jejich pravomoci a jejich působnosti. Podle důvodové zprávy má býti tato nová osnova značným zlepšením, a to především po stránce zjednodušeni administrativy. Jsem opravdu rád, že dochází v tomto směru k určitému zlepšení. Dostává se tak satisfakce nám všem, kteří jsme po řadu let žádali a naléhali, aby administrativa ve státní a veřejné správě byla pokud možno zjednodušena a zlevněna. Také administrativa vojenská, kde se hodně operovalo heslem: "Proč to dělat jednoduše, levně a rychle, když to může jíti také komplikovaně, draze a pomalu?" Marné bylo volání po uplatňování principu ekonomie a účelnosti časem, silami a penězi, aby bylo docíleno co nejlepšího efektu, kterýžto princip se skvěle uplatňuje v privátním životě a soukromém podnikání. Mentalita vysoké byrokracie u nás nenacházela dlouho pochopení pro tyto snahy, které, stručně řečeno, vyjadřovaly požadavek, aby se provedla účelná reorganisace státní a veřejné správy v tom smyslu, aby se nižším instancím propůjčila větší pravomoc a větší odpovědnost.

Provedená restrikce 35.000 státních zaměstnanců v r. 1925 měla dopomoci k vítězství tohoto postulátu. Leč jak víme, skončila tato akce právě úžasným zbyrokratisováním a zpolitisováním veřejného života. naprostým fiaskem. Místo nepřibírání nových sil na určitou řadu let docházelo k obsazování restrikcí uvolněných míst a tak po několika letech jsme dospěli co do počtu státních a veřejných zaměstnanců k stavu z r. 1925, který jsme dokonce ještě o několik tisíc stát. zaměstnanců překročili. Za takovýchto okolností je samozřejmo, že k zjednodušení administrativy dojíti nemohlo a také nedošlo. Velikou vinu na tomto stavu má právě vláda a vládní koalice, která nedodržovala a soustavně porušovala ustanovení restrikčního zákona.

I vojenská administrativa bránila se dlouho požadavku zjednodušení a účelnosti. Vzpomínám v této souvislosti na její odpor proti mému, před 12 lety vypracovanému návrhu strany nár. socialistické na reorganisaci armády, ve kterémžto návrhu bylo mimo jiné požadováno a odůvodněno, aby vojenská administrativa byla zjednodušena a zlepšena a zejména, aby velitelství pěších brigád byla vůbec zrušena. O nějaké reorganisaci nechtěli tehdy rozhodující vojenští činitelé ani slyšeti. Teprve v r. 1932 byl učiněn první pokus průlomu do této hodně konservativní administrativy. Zejména nižší vojenská velitelství si stěžovala - a plným právem - že jsou přímo utloukána papírovou vojnou a nemohou se dostati tam, kam mají, totiž k vykonávání své vlastní působnosti, k výcviku vojska. V ministerstvu nár. obrany byla zřízena t. zv. racionalisační komise, která hned v prvním roce své činnosti a působnosti zrušila asi na 50 různých výkazů a periodických hlášení, dokazujíc tak nezvratně, že lze při dobré vůli a správném pochopení vojenské služby i administrativu značně zjednodušiti a zlepšiti.

Dnes dochází tedy k další etapě reorganisace po stránce zjednodušení administrativy. Jest jen litovati, že k správnosti tohoto poznání dochází teprve po tolika letech. Osobně nemohu jinak než konstatovati, že můj, před 12 lety koncipovaný návrh, přec jen nebyl tak špatný, když řada postulátů a požadavků v něm obsažených se dostává po letech do stadia aktuálnosti. Vzpomínám zvláště požadavku povinné předvojenské a branné výchovy, proti kterémužto požadavku se vojenské kruhy dlouho vzpíraly. Tento návrh branné výchovy se dostane podle ujištění pana ministra nár. obrany brzo na program parlamentního projednávání, a já bych byl velmi rád, kdyby tato tak důležitá věc, která nachází plný ohlas v celé veřejnosti, se už konečně realisovala. Jsme svědky neustálého oddalování těchto nejdůležitějších otázek, dotýkajících se vojenské pohotovosti a připravenosti našeho státu.

Mohl bych zde, slavná sněmovno, hovořiti o mnohých jiných návrzích a námětech, nerealisovaných proto, že jsem se dostal do určitého konfliktu s vojenskými kruhy, které tehdy tyto mé návrhy nepokládaly za správné. Vzpomínám vedle požadavku povinné branné výchovy na př. na požadavek zřízení plně vyhovujících táborů a střelnic v počtu co největším, na požadavek výcviku vojsk pokud možno na válečných stavech, intensivního výcviku záložníků, převedení veškerého obyvatelstva a všech jeho zdrojů do služeb obrany státu, k uplatňování všude, kde jen trochu možno a proveditelno, principu ekonomie, účelnosti, iniciativy, pružnosti atd.

Podle předložené osnovy včleňuje se, jak zde bylo panem zpravodajem zdůrazněno a jak jsme o tom včera v branném výboru také debatovali, do organisace vyšších velitelství, totiž mezi 4 zemská vojenská velitelství a 12 velitelství divisí, resp. samostatných brigád, nová velitelství, totiž velitelství sborů, a to v počtu celkem 7. Tato nová velitelství budou vybavena kompetencí správní a velitelskou a ulehčí podle důvodové zprávy a úmyslů hlavního štábu zemským vojenským velitelstvím a divisním velitelstvím v tom smyslu, že jim budou odebrána všechna tíživá břemena, spojená se správní agendou, takže nyní veškerá agenda správní se soustředí do jednoho organismu, do jednoho tělesa, místo, jako to dosud bylo, do dvou instancí. Je nepochybné, že toto soustředění správní agendy bude po stránce zjednodušení agendy rozhodně levnější, pružnější a rychlejší. V tomto směru, slavná sněmovno, můžeme osnovu zákona jen uvítat. Jiná otázka jest ovšem, pokud jde o nutnost a potřebu zřízení velitelství sborů. Důvodová zpráva se opírá při zřízení sborů o konstatování, že na př. v Německu, Francii, Italii, Rusku, Polsku a Rumunsku jsou také sborová velitelství a jestliže tyto státy nemohou se bez sborových velitelství obejíti, že i my máme zapotřebí takováto velitelství zříditi.

Vážené dámy a pánové! Když dělají dva totéž, není to totéž. Nesmí se totiž zapomínat, že my jsme poměrně malý stát, s poměrně malou armádou, který má všeho všudy 12 divisí čtyřplukových a bude mít podle zamýšlené reorganisace 16 divisí tříplukových. Když vezmeme velké státy, na př. Německo, se kterým bychom se mohli dostati do válečného konfliktu, a porovnáme počet divisí německých s poměry našimi, vidíme, že v Německu jest již nyní 36 divisí, jejichž počet se během doby, aspoň podle oficiálně známých zpráv, zvýší o nových 12, takže německá armáda bude v krátké době mít 48 divisí, které budou učleněny do 16 sborů. Je docela pochopitelné, že disponování s 48 divisemi, k nimž přistupují ještě 4 pancéřové divise, je v míru velmi obtížné a komplikované a bude pochopitelně také ve válce. Z těchto důvodů, právě z toho velkého počtu divisí, jsou nuceny velké státy odhodlati se ke zřizování sborů. V Německu také jeden armádní sbor je sestaven ze 3 divisí. U nás podle projektované reorganisace 4 zemská vojenská velitelství, která budou mít jen funkci velitelskou, budou mít všeho všudy při rovnoměrném rozdělení nyní při 12 divisích 3 divise, resp. při 16 divisích 4 až 5 divisí. Tedy u nás zemské vojenské velitelství bude asi na téže výši, jako sborové velitelství v Německu. Za těchto okolností se domnívám, že zřizování sborů u nás je spíše luxusem než naléhavou a nutnou potřebou.

Jiná je otázka organisace armády u nižších velitelství. Tam nikde, ať jde o velké nebo malé státy, nevidíme žádného rozdílu. Pěchota ve všech státech je učleněna v pluky, tyto v prapory, prapory v roty. Dělostřelectvo je učleněno rovněž v pluky, oddíly a baterie. Jezdectvo v pluky, korouhve, eskadrony. Všude v těchto formacích je přibližně tentýž počet organisačních jednotek. Tak prapor na př. se skládá ze 4 rot. Vážení, kdyby pěší pluk měl disponovati 12 disposičními jednotkami, 12 rotami, je jisto, že by byla disposiční funkce velmi stížena. Z těchto důvodů u pěších pluků a všude jinde byl vřaděn určitý orgán ulehčovací pro chod služby velitelské, a došlo ke zřízení praporů. U vyšších velitelství je to něco obdobného. Kdybychom měli velkou armádu, jako má Německo, Francie a j., pak bychom mohli s klidem přijmouti velitelství sborů.

Podíváme-li se na malé státy, jako na př. je Jugoslavie a j., vidíme, že tam neexistuje žádná taková instituce sborova, jako my ji chceme zavésti, a přece není možno říci, že by jugoslávská armáda byla anebo bude v příští válce co do výkonnosti velitelské a rychlosti horši než armády, které budou míti učleněna velitelství sborů. Za světové války jsme to ostatně viděli, že srbská armáda, která neměla žádných sborů, lehce zvítězila nad armádou, která byla rozčleněna a formována ve sbory. Také v rusko-japonské válce jsme viděli, že japonská armáda, která rovněž neměla žádných sborových velitelství, dovedla zvítěziti nad poměrně silnou armádou ruskou, která byla učleněna ve sbory.

Tedy, slavná sněmovno, já vzhledem k naší situaci, vzhledem ke státu poměrně malého rozsahu a malé armády, spíše bych byl pro jiné řešení, a to takové, že by divisním velitelstvím se propůjčila větší pravomoc a působnost, podobně asi taková, jak se zamýšlí dáti sborům, a aby byly sbory vynechány. Tím spíše, když u nás zemská vojenská velitelství právě podle počtu disposičních jednotek jsou tak silná jako velitelství sborů v Německu. Tím automaticky by odpadlo jedno vyšší velitelství, čímž pochopitelně chod služby, především ve válce, by byl velmi urychlen.

Představme si situaci ve válečných akcích. Máme-li armádu malou, která disponuje třemi, čtyřmi divisemi, jako na př. u nás zemská vojenská velitelství, a má-li tato armáda dodati rychle nějaký rozkaz nebo disposici podřízeným divisním velitelstvím, je jisto, že tyto rozkazy a disposice se dostanou mnohem rychleji k nižším instancím, než když musejí jíti teprve přes sborová velitelství, kde nařízení a direktivy armádního velitelství znovu se musejí prozkoumávat, znovu upravovat pro potřeby divisí, čímž se ztrácí velmi mnoho drahocenného času, mnohdy hodiny, a hodina, mnohdy i minuta ve válce a v bojích hraje velmi důležitou roli.

S tohoto hlediska, čistě odborného, bych byl, pokud se naší armády týče, pro řešení takové, jak jsem byl naznačil. Místo sborových velitelství jen divisní velitelství, ovšem aby zemská vojenská velitelství měla tutéž pravomoc, jaká je zamýšlena, totiž čistě funkci velitelskou.

A ještě na jednu otázku bych chtěl upozorniti, totiž na věc našich pěších brigád. V důvodové zprávě se o existenci pěších brigád již nemluví. Byl bych velmi rád, aby vojenská správa, resp. hlavní štáb, když již má své vyhraněné stanovisko ke všem třem stupňům vyšších velitelství, také jasně řekl, co zamýšlí učiniti s velitelstvími pěších brigád, zda je zruší úplně nebo částečně, anebo co se s nimi vůbec stane.

Celkem vzato, s úmyslem vlády a vojenských kruhů, zjednodušiti administrativu v tom smyslu, že se soustředí u jednoho vyššího velitelství, můžeme býti naprosto srozuměni. Pokud se týče praktičnosti a účelnosti sborových velitelství, o tom, co jsem tu řekl, možno s hlediska odborného býti také jiného názoru, jiného mínění, než jak o tom důvodová zpráva mluví.

Vzhledem k tomu, že mezinárodní situace je taková, že může dojíti případně každým okamžikem k válečnému konfliktu, je nemyslitelné, abychom, když už vojenské kruhy se pro tuto reorganisaci vyšších velitelství rozhodly, jim v tomto směru činili nějaké překážky, a proto také, i když v určitých věcech přímo s osnovou zákona nesouhlasíme, přece jen z důvodů, jež jsem uvedl, budeme pro osnovu hlasovati. (Výborně! - Potlesk poslanců nár. sjednocení.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP