Místopředseda Košek (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, jímž je pan posl. dr. Kugel.

Posl. dr. Kugel (rusky): Slavná sněmovno! Vážení pánové a paní! (Různé výkřiky.)

Místopředseda Košek (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)

Posl. dr. Kugel (pokračuje): Prožíváme těžké doby. Boj, který vede v celém světě diktatura a teror proti demokracii a humanismu, jest namířen proti židovskému národu více než proti ostatním národům (Výkřiky. - Místopředseda Košek zvoní.) proniknutým vírou ve vítězství ducha nad hmotou. A ať nám tyto zásady mravnosti hlásali židovští proroci, ať je vštípil v duši českého národa Komenský, jedno jest zřejmo, že boj proti těmto ideám zasahuje u kořene nás všechny. Proto prohlašuji jménem všech Židů žijících v Československé republice, že jsme upřímnými spojenci všech, kdož opírajíce se o učení T. G. Masaryka bojují o vítězství lidskosti a spravedlnosti proti hrubému násilí a zotročení slabého silným. Ale máme ještě jiné pohnutky, abychom zvláště v této chvíli otevřeně a důrazně před celým světem prohlásili, že naše republika, osočovaná a ohrožovaná nepřáteli míru, jest státem, za nímž stojíme a vždy budeme státi.

Československá republika jest skoro jediným státem v Evropě, který nesáhl na rovnoprávnost židovských občanů. Ale takový poměr není populární tam, kde židovské jméno jest pošpiněno. A právě odtud se dějí pokusy nakaziti tímto prohnilým duchem státy, které si zachovaly svou vnitřní svobodu, ale které budou nuceny chrániti před těmito zahraničními našeptavači i svobodu vnější.

Takové pokusy byly v Československé republice v ušlechtilém duchu prakticky zamítnuty. To nám ukládá povinnosti, a z plna srdce prohlašuji, že chceme je věrně a obětavě plniti. Proto všude, jakmile se nám naskytne možnost, i za hranicemi mluvíme o Československu jako o státu demokratickém, který zachovává tradice svého zakladatele. V tomto duchu vychováváme také svou mládež k obraně státu.

Musíme však litovati, že tyto základní myšlenky se často porušují a že k nám vnikají z ciziny demagogická hesla, otravující ovzduší klidného soužití židovské menšiny se státním národem. Tyto vlivy, výsledek chorobné nenávisti, rasové povýšenosti, nacházejí bohužel půdu ke svému rozšiřování i u nás, ačkoliv jsou duši českého člověka naprosto cizí.

Určitý tisk, který usiluje zvýšiti stranický kapitál protižidovským štvaním, zapomíná, že učení mistrů protižidovských způsobů plyne z nekalého pramene, stejně nebezpečného jak Slovanům, českému národu, republice, tak i Židům. Stále častěji se vyskytují brožury a letáky s protižidovským obsahem. Na některých je patrno, čí ruce a za čí peníze je rozšiřují.

Zdůrazňujeme, že tyto tiskoviny bez zřetele k tomu, že jejich obsah jest zřejmým porušením zákona na ochranu republiky, nařizujícího vážiti si každé národní menšiny chráněné v tomto státě, ani státní zastupitelství ani příslušné orgány ministerstva vnitra bohužel nezabavují. Vliv této propagandy se projevuje často i ve správním aparátě. To se pozoruje již při obsazování míst a udělování státního občanství. Jest to patrno v praksi berních orgánů, naplňující duši trpkostí. Je to patrno také při vyhošťování občanů, kteří se zde narodili a celá desetiletí zde žili. Tak poslední dobou bylo vyhoštěno z obce Michalovců 35 židovských rodin. Státní orgány postupují v těchto případech úplně libovolně a rozhodují o osudu jednotlivců a celých skupin podle osobního uvážení.

Protižidovský tisk operující lžemi zdůrazňuje nespravedlivě nepravdu, že prý na Podkarpatské Rusi 102.000 Židů nedělá nic jiného než pouze vykořisťuje své spoluobčany. Nejen noviny, nýbrž i knihy šíří a udržují tuto pomluvu; ve skutečnosti jak hospodářský, tak i sociální stav 90 % Židů na Podkarpatské Rusi je velmi žalostný.

Již vloni jsem měl čest promluviti s této tribuny o tom, ale od té doby se situace Židů ještě zhoršila: nezaměstnanost a v souvislosti s ní nouze hrozivě vzrostla. Nebylo roku, aby se v Československé republice nepořádaly veřejné sbírky peněz a věcí, a kdyby nebylo této ohromné pomoci, kterou poskytují Židům na Podkarpatské Rusi židovské zahraniční organisace Joint a Ica, jejich stav by byl zoufalý.

Považujeme za svůj politický úkol starati se o výchovu a činiti vše, co je v našich silách a možnostech k povznesení kulturní, mravní a hmotné úrovně židovských mas. Neutíkati od nich, nýbrž býti s nimi a nésti tím za ně odpovědnost. Abychom dosáhli úspěchu v tomto směru, vidíme dvě cesty: Dbáti toho, aby se zásady sociální spravedlnosti prakticky prováděly mezi tímto obyvatelstvem a aby obyvatelstvo bylo vychováváno v duchu zdravého neútočného nacionalismu.

Jak chápeme tento neútočný nacionalismus? Abychom povznesli psychosu dělníka, tvoříme dělnictvo, abychom pronikli v duši zemědělce, tvoříme své rolnické kolonie, obnovujeme svůj národní jazyk, abychom mohli pochopiti každý jiný nacionalismus, vědouce, že se nám nepovede získati plného úspěchu u nynějšího pokolení, a proto hlavní pozornost obracíme k mládeži, k jejím snahám a cílům. Jsou velmi důležité pro židovské obyvatelstvo a celé jeho prostředí.

Stačí snad, když připomeneme, že ideálem židovské mládeže není osobní blahobyt se vším životním pohodlím, nýbrž duševní a tělesné obrození. To se zřetelně projevuje ve stále rostoucím sklonu k tělesné práci, k řemeslům a k zemědělství. Část této mládeže se prakticky připravuje ke své příští působnosti v Palestině, kde židovští kolonisté z Československa, seskupeni v československých koloniích, působí v rozličných oborech práce.

Jejich zásluhou pronikají československé výrobky do Palestiny a blízkého východu. Ale větší část židovské mládeže zůstává doma a pracuje v zemědělství, na rozličných stavbách a v továrnách. Tento zjev není nahodilý a přechodný. O tom svědčí ve větším množství zakládané poradny pro volbu povolání a stále klesající zájem o středoškolské a vysokoškolské vzdělání a vzrůstající zájem o vzdělání odborné.

Tato orientace jest tím důležitější, že je dobrovolná. Četné podniky se s účastí zachovaly ke snahám židovské mládeže a přijímají do svých podniků učně a dělníky. V převrstvení své mládeže vidíme pro sebe vyšší poslání, které nám poskytuje právo žádati, aby se podporovala židovská mládež ve svých zdravých snahách.

Ministerstvo sociální péče studuje nyní tuto otázku, a pevně doufáme, že nalezneme pochopení a podporu u pana ministra soc. péče, který z vlastní zkušenosti dobře zná všechny potřeby východu republiky. Ovšem židovská mládež může získati přiměřené vzdělání výlučně ve svých vlastních školách a hlavně tam, kde Židé žijí v souvislé mase. A tak jsem dospěl k bolestné otázce, k otázce školy.

Ve školské otázce děje se židovské menšině křivda. Vloni jsem předložil statistiku, která svědčí, že každá národní menšina na Podkarpatské Rusi, i počtem mnohem menší než židovská, má své školy, které vydržuje stát. A jen židovská menšina jest nucena své školy, jejichž účelem jest vnésti světlo kultury a civilisace do zaostalých židovských mas na Podkarpatské Rusi, vydržovati z vlastních prostředků, při čemž dostává zcela nepatrnou státní podporu.

S díky konstatujeme, že ministerstvo školství a nár. osvěty vyšlo nám vstříc, neboť udělilo obecným hebrejským školám právo veřejnosti na několik let, zatím co dříve bylo nutno každoročně obnovovati úsilí o poskytnutí tohoto práva, a že ministerstvo soc. péče poskytlo nám příspěvek na stavbu tělocvičny u hebrejského gymnasia v Mukačevě. Tím ovšem není ani zdaleka vyčerpán základní požadavek židovské menšiny ve školské otázce.

Slýcháme, že prý sami židovští rodiče si nepřejí hebrejské školy, nýbrž chtějí posílati své děti do českých škol. Zmínil jsem se již, že hebrejské školy vydržují sami Židé a jsou to na Podkarpatské Rusi jediné školy, kde je zavedeno školné. Přes to je docházka do našich škol pěkná a Židé žádají, aby byly otevřeny další školy nebo hebrejské pobočky v těch místech, kde dosud hebrejské školy nejsou. Rodiče přinášejí svým školám oběti, kterých by nebylo potřebí, kdyby posílali své děti do jiných škol.

To jest zřejmým důkazem, jak si váží svých škol. My usilujeme, aby se s námi zacházelo ve školské otázce tak, jak se v tomto státě zachází s jinými menšinami. Prosíme také, aby naše školy byly zestátněny a aby byly zřízeny hebrejské školy tam, kde si toho přejí židovští rodiče. Tím by byly likvidovány útoky, k nimž se vyzývá ruské obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi, aby bojkotovalo židovské učitele vyučující v ruských školách.

Musím zdůrazniti, že naše kulturní požadavky našly porozumění u všech činitelů republiky, také u pana předsedy vlády Hodži a byly pojaty do memoranda, které poslanci koaličních stran z Podkarpatské Rusi podali vládě. Nelze pochybovati, že splní-li se naše kulturní požadavky, přispěje to ke zlepšení vzájemných styků všech občanů na Podkarpatské Rusi.

Dobře víme, že naše kulturní činnost nebude míti plného úspěchu, dokud nám nebude poskytnuta možnost demokratickou cestou získati vliv v židovských náboženských obcích. Jsme opět nuceni to žádati, neboť dosud, nehledě k častým slibům, tento požadavek nebyl splněn.

S uspokojením musíme konstatovati, že ústavně právní a kulturní výbor posl. sněmovny se usnesly na návrhu zákona, jímž se upravují vzájemné poměry v náboženských obcích v Čechách a v zemi Moravskoslezské, a přijaly resoluci žádající, aby byl zdemokratisován volební řád do náboženských obcí v celé republice. Vybízíme vládu, aby co nejdříve provedla požadavky vyslovené v těchto resolucích, což by značně přispělo k úpravě kulturních a sociálních poměrů mezi Židy, hlavně na východě republiky, kde se především projevují nedostatky nedemokratických řádů. Zde se hospodaří jako dříve bez kontroly státních orgánů, které při stížnostech poukazují na to, že obce jsou autonomní a jejich stanovy jsou schváleny. Tyto stanovy se však příčí duchu demokracie a umožňují samovládu jedinců, kteří zatěžují židovské masy libovolnými daněmi, jako jest nepřímá dávka z poživatin.

Tyto stanovy vylučují celé vrstvy obyvatelstva ze správy obcí a brzdí všechny projevy pokroku a snahy k povznesení židovských mas. Obce řídí, vládnou jimi hlavně lidé, kteří zneužívají jména náboženství ke svým politickým účelům. Odtud se ozývají na adresu politických protivníků hrozné kletby a vede se strašný politický boj proti moderní hebrejské škole. S kazatelen jsou rodiče strašeni, že děti postihne boží trest, a jsou varováni, aby neposílali děti do těchto škol, které poskytují židovské mládeži pokrokovou výchovu v židovském duchu a prostředí.

Žádáme, aby tyto stanovy, které kdysi schválil zemský úřad, byly revidovány, neboť nevyhovují demokratickému duchu naší republiky. Tvrzení, jakoby se taková opatření příčila duchu židovské tradice, neobstojí. A jestliže někdo dovolávaje se neprávem židovské tradice odmítá kontrolu nad správou židovských obcí, chrání tím něco docela jiného, co nemá vůbec nic společného se židovskou náboženskou tradicí.

Tam, kde jde skutečně o pravou svobodu svědomí, jsme vždy na svém místě. Příležitost k tomu nám nyní poskytují pokusy o zavedení nedělního klidu. Byl bych rád viděl, jak by chránili židovské zájmy v otázce nedělního klidu ti vážení kolegové z jiných politických táborů, které za voleb se ucházely všemožnými sliby o hlasy pravověrných Židů.

80 až 90 % obchodníků na východě republiky jsou Židé. Většinou jsou to drobní podnikatelé, pracující bez zaměstnanců, jen aby vydělali na skrovné živobytí. Bylo by nespravedlivé, kdyby jejich existence byla podkopána, což se může státi, když budou nuceni zavírati své obchody na 2 1/2 dne, t. j. od polovice pátku do pondělního jitra. Holandsko a Anglie v této věci přihlížejí k náboženským názorům svých občanů.

Je nutno, aby u nás zájmy židovstva na východě republiky byly rozhodně chráněny, je nutno, aby desetitisíce drobných ubohých lidí nebylo uváděno do propasti nouze a zoufalství. Východ republiky vyžaduje, aby tam bylo rozřešeno mnoho životních otázek. Jest si veskrze přáti, aby zvláště nyní, v dnešní době, která zvlášť potřebuje klidu a vůle ke svorné součinnosti všech, nebyl tento klid porušován.

Považuji za nutno, když mluvím o situaci na Podkarpatské Rusi, stručně se dotknouti také chystané autonomie Podkarpatské Rusi. Jde o provedení ústavního zákona. I kdyby toho nebylo, považoval bych za svou povinnost připojiti se k požadavkům slovanské většiny a vysloviti svůj kladný poměr k nim.

Podkarpatská Rus je v mnohých věcech zaostalá, má své zvláštní podmínky a otázky, které vyžadují, aby v mezích státní jednotnosti byly zvlášť vyřešeny. K těmto otázkám máme své připomínky týkající se židovského obyvatelstva, které tvoří přes 15 % tamějšího obyvatelstva.

Kromě zmíněných otázek náboženského rázu zajímá nás také otázka školská, sociální, otázka převrstvení židovské mládeže, naše národnostní nároky atd. Prosím, aby se nám umožnilo ve větší míře, než tomu bylo dosud, abychom v předběžných poradách přednesli své hledisko. Vyslovujeme tuto svou prosbu tím spíše, že naše strana dosud nikdy nedala příčinu k nedůvěře. Zde nejde o prestiž. Obáváme se, aby nebyla ztracena příležitost pro spravedlivou úpravu v příslušné době.

Židovské obyvatelstvo na Podkarpatské Rusi prožívá nyní velmi těžké časy. České školy jsou pro jistou část ruského tisku záminkou k útokům na Židy, při čemž se uvádějí citáty a četné úryvky z knihy Adolfa Hitlera "Mein Kampf".

Nemohu nevarovati, aby se trpně nepřihlíželo k takové činnosti, která nejen silně škodí židovské menšině, nejslabší na Podkarpatské Rusi, nýbrž rozsévá pomluvy a klepy o Češích na Podkarpatské Rusi. Takových zjevů by nemělo býti. Obzor jest velmi temný a pln zlověstných mraků. My Židé to těžce prožíváme a pociťujeme, ale jsme plni pevné víry v lepší budoucnost lidstva.

Věříme, že útisk a omezování osobní svobody jsou znakem mravního úpadku, že to jsou přechodné zjevy. Věříme, že se blíží doba míru a bratrstva. Protože jsme naplněni tímto optimismem, jest příčinou, že se hlásíme k sionistické idei. Jsem velmi rád, že mám příležitost s této tribuny s povděkem konstatovati, že jsme od samého počátku všude nacházeli ve svých ideálních snahách porozumění u odpovědných činitelů Československé republiky.

Jedním z posledních důkazů toho může býti, a já to vděčně poznamenávám, nedávný projev ministra dr. Osuského v mandátové komisi Společnosti národů. O uvolnění přistěhovalectví do Palestiny mluvil také zástupce jiného státu, který se opíral o záhadný plán nucené evakuace. Ale řeč československého zástupce neobsahovala nic podobného.

Ministr Osuský prohlásil jménem Malé dohody: Palestinský mandát, schválený Společností národů, uznává historickou spojitost židovského národa s Palestinou a důvody, aby si vybudoval svou národní domovinu v Palestině. Nám se zdá nezbytným, aby přistěhovalectví do Palestiny pokračovalo normálně bez překážek, ovšem v mezích hospodářských možností této země.

V tom jest patrna sympatie se sionistickou věcí a historický cit, při čemž jest zřejmo, že se ministr Osuský nedotkl ani právního, ani občanského ani vůbec lidského postaveni Židů ve státech Malé dohody. (Místopředseda Košek zvoní.) V politických rozpravách se nyní často slyší, že všichni jsme nyní na jedné lodi. I my si přejeme postarati se s jinými, aby naše loď bez poškození proplula všemi nebezpečnými místy. Přiložíme svou ruku ku práci nebo obraně tam, kde toho je zapotřebí. Ale prosíme, řiďte naši loď pevně a věrně a chraňte ji, aby se nerozbila. (Potlesk.)