Místopředseda Taub (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Bábek.
Dávám mu slovo.
Posl. Bábek: Vážená sněmovno!
Věřili jsme za nejhorších okamžiků
světové války, že se blíží
doba věčného míru a že už
lidstvo nikdy se neodhodlá k divému vraždění
a ničení kulturních hodnot. Ale dnes po více
než 20 letech vidíme nejistotu mezi národy,
nenávist, závist a zbrojení, vidíme,
že světového zápolení nebyl konec,
vlastně že jsme tam, kde jsme byli před 22
lety. Kdo skutečně miluje svůj národ,
musí usilovati ze všech sil o to, aby byl zachován
mír, aby byly odloženy strašlivé zbraně
a zastavena jejich výroba. Dílo mírové
je povahy mezinárodní a závisí na
tisíci nezvažitelných podmínkách
a vlivech, je to síť účinků a
příčin, kterých nelze spolehlivě
zvládnouti a dosáhnouti. Náš pacifismus,
tak nějak to pěkně povídal profesor
Emil Svoboda, není raněn fantastickým romantismem.
Vidíme věci tak, jak jsou, ale přes to nevzdáváme
se naděje na úspěch poctivého snažení
o mír. Na štěstí fronta obránců
míru u nás se zvětšuje a miliony lidských
srdcí touží opravdu po míru. (Tak
jest!) Náš stát, naše politika zahraniční
stála a stojí za ideami Společnosti národů.
Věříme v tyto idee, věříme
pevně, ale nevěříme slepě.
Pevně proto, že uzavřeli jsme smlouvy s našimi
spojenci, a že nevěříme slepě,
to je viděti z toho, že budujeme si svoji armádu.
Ale právě nejistota blízké budoucnosti
nás nutí, abychom v zájmu národa,
v zájmu vlastních dětí, ze soucitu
a z lidskosti byli připraveni. Dokonalá technická
výzbroj, vysoký stupeň vědomostí,
charakteru a důmyslu a rozvážné síly
u vedoucích mužů, věrná oddanost
věci národa a obětavá soudržnost
kolektiva, to jsou záruky minimálních ztrát,
kdyby přese všechnu snahu nebylo možno osudovou
chvíli zadržeti. Dokud hrozí násilí,
dotud hledá vůle života i spojence i zbraně.
To je řád světa. Útočný
nepřítel se musí roztříštiti
o ocelovou stěnu naší obrany. Není myslitelné,
že by mohl býti zotročen národ, který
poznal unášející kouzlo chvíle
osvobození po staletích poddanství. My Čechoslováci
válku nepokládáme za nutné zlo. Lidský
život je svatý. "Rozpoutávat válku",
praví ve svých Válečných úvahách
plukovník našeho generálního štábu
Emanuel Moravec, "je zločin z nejtěžších,
ale je-li nám vnucena, pak se na ni musíme dívati
střízlivě, nepřepínati její
význam po stránce morální a hmotné,
neděsit se jí. Neboť abychom se války
šíleně báli, to je skrytou touhou našich
nepřátel, a to proto, aby s námi měli
snažší práci." Prohlašuji, že
se války nebojíme. Znovu zdůrazňuji,
že se každý může přesvědčit,
že Čechoslováci v historii se nikdy nebáli
převahy nepřítele. My v nynější
době jsme proti válce zajištěni, především
vůlí udržeti mír. Naše republika
nemá expansivních plánů, od nikoho
nic nechce, přeje si jen vyvíjet se ke stále
většímu stupni dokonalosti hospodářské,
sociální a národnostní. Naše
republika se domnívá. že má ve střední
Evropě velkou mezinárodní funkci mírovou,
a hájí-li sebe a svou svobodu, chrání-li
svou budoucnost, je přesvědčena. že
tím vykonává velkou mírovou službu
ve střední Evropě a že tím prospívá
nejen středoevropskému, nýbrž celému
evropskému lidu. Jsme zajištěni smlouvami a
máme svou armádu moderní. armádu na
výši, technicky vybavenou, její duch je morální,
je to armáda kvalitní, která se může
srovnat s moderními armádami jiných států,
máme důstojnictvo vzdělané. iniciativní,
republice a presidentu oddané. Tak jsme naší
armádu viděli při letošních závěrečných
cvičeních branné moci a tak naši armádu
také kvalifikoval nejvyšší velitel naší
branné moci p. president dr Beneš. Dali jsme
si zákon o obraně státu, zákon na
ochranu republiky, s úspěchem skončila naše
půjčka na obranu státu, zřídili
jsme stráž obrany státu, chystáme zákon
o branné výchově, zkrátka udělali
jsme všechno, co v dané chvíli bylo možno
vykonat.
Mluvím-li k rozpočtu ministerstva národní
obrany, zdůrazňuji předem, že jsme hrdi
na svoji armádu, že naše stanovisko k potřebám
armády je naprosto positivní a že jí
dáme vše. čeho bude od nás požadovat.
(Tak jest!) Už kol. Richter v branném
výboru se dožadoval zvýšení motorického
potenciálu našeho státu, žádal
proto snížení cen pohonných látek
a motorových vozidel a upozorňoval na dobrou výstavbu
silnic. Lituji, že nemohu pro krátkost času
mně vyměřeného promluvit o bídných
komunikačních poměrech na Šumpersku.
Žijeme v době, která je příliš
vážná, a armáda musí býti
nejen nejlépe vyzbrojena, nýbrž i vnitřně
spokojena. Není myslitelno, že by se k této
vnitřní spokojenosti mohlo dojíti bez vnitřní
spokojenosti důstojnictva, zvláště nižšího,
a hlavně bez spokojenosti rotmistrů, kteří
přece jsou a zůstanou nejdůležitější
spojkou mezi mužstvem a důstojnictvem.
Ale k dobré a nejdokonalejší branné
přípravě státu náleží
také klid, pořádek a spokojenost doma. Proto
protestujeme se vší rozhodností proti stoupající
drahotě denních potřeb a dožadujeme
se nejrozsáhlejších opatření
proti zvyšování cen životních potřeb.
Voláme k činnosti vládu a úřední
orgány, aby byl stále sledován vývoj
zaměstnanosti a činěna radikální
opatření k potírání nezaměstnanosti.
Stojíme věrně za státem, ale vyslovujeme
hluboké přesvědčení, že
nejlepším sloupem pořádku ve státě
jsou spokojení občané, to jest občané
existenčně zajištění.
Sociální politika pro lidi strádající
jest jednou z hlavních podpor myšlenky brannosti.
Nezaměstnanost podlamuje nebezpečně předpoklad
silné brannosti. Jen plánovitá demokracie
hospodářská a sociální může
pozvednouti tělesný stav občanstva a tím
i naší armády. My nemůžeme neviděti.
že základem brannosti je, aby všechny vrstvy
občanstva a zejména ty, od nichž se očekává
nejvíce, byly spokojeny, neboť každý raději
hájí své, než to, co má sloužiti
proti němu.
Měl bych tu promluviti o bídných poměrech
svého kraje. Je mou povinností. abych poukázal
na trudné poměry domáckých krejčí
na Prostějovsku. a proto bych prosil pana ministra nár.
obrany. by pamatoval větším přídělem
státních dodávek do Prostějova. Zároveň
žádám, aby tyto příděly
byly přidělovány jen povolaným výrobcům,
družstvům. a ne různým podnikatelům
k dosažení zisků a k provádění
různých manipulací. které se dělají
vždycky na účet konfekčního dělnictva.
U nás na Prostějovsku podomáčtí
dělníci stojí v přítomné
době v obraně za uhájení své
existence. Mají být přímo obětováni
onomu modernímu úsilí technickému,
které chce veškerou lidskou práci nahradit
strojem, při čemž se žádá
na člověku krajní vypětí sil.
Krejčí volali po dílnách, nejsou proti
dílnám, ale to, co na Prostějovsku tvoří
někteří konfekcionáři, to nejsou
dílny, nýbrž "otrokárny",
jak je krejčí sami nazývají. Proto
se dovolávají zákazu zřizovati nové
konfekční závody a tovární
dílny pro výrobu oděvů, žádají
zřemeslnění konfekční výroby
oděvů v ČSR, stanovení mezd pro zaměstnance
těchto konfekčních dílen a stanovení
úřední kontroly z řad domáckých
krejčí pro dodržování mezd po
dle vyhlášených řádů v
konfekční výrobě oděvů.
A ještě bych v této souvislosti ukázal
na bídné poměry na Šumpersku. To je
bídný kraj, skalnatý a hornatý, chudý,
střechy z lepenky, lidé nuzní, trpící
podvýživou, a tento kraj není zařazen
mezi kraje chudé. Proto prosím, aby příslušní
činitelé brali na tento kraj zřetel, aby
volání starostenských sborů a Národní
Jednoty již od r. 1927 bylo vyslyšeno. (Posl. Stejskal:
Aby proniklo do oddělení čís. 16 zem.
úřadu!)
Zvýšení brannosti národa je a musí
býti pro mládež samozřejmostí.
Zajištění úspěchu této
snahy nespatřujeme jen v technické předvojenské
výchově, nýbrž v celkové přípravě,
jejímž předpokladem je také hospodářské
a sociální zajištění slabých
a mladých lidí. Na 200 tisíc nezaměstnaných
mladých mužů je bez výdělku,
bez práce, to je jistě strašnou, řekl
bych, slabinou naší brannosti. Nemohu zase vypočítávati
radu požadavků, opatření proti nezaměstnanosti
mladistvých, ale zdůrazňuji aspoň
dva: normativně zavést povinnost přijetí
vojínů, z presenční služby propuštěných,
zaměstnavatelem, u kterého před narukováním
naposled pracovali, a dále zajištění
budoucnosti mladých lidí, vyšlých z
řad drobných zemědělců, v tom
smyslu, aby byla zkoumána možnost nové pozemkové
reformy a kolonisace.
Vedle armády vojenské je tu řada armád,
o které se musíme také starat, a to tak,
aby byly dobře vybaveny a spokojeny. Přispějme
k obraně státu zlepšením existence železničních
zaměstnanců! Spravedlivé je volání
železničářů presenčníků
po zrovnoprávnění s nevojáky.
Splnění této samozřejmosti je více
než spravedlivý požadavek. Bude to opravdovým
kladem pro zvýšení dnes tak nutného
zájmu o brannost národa. A jak volá kol.
Bátková, věnujme velikou péči
padesátitisícové armádě pošťáků,
telegrafních a spořitelních úředníků
a zřízenců!
V rozpočtové debatě se kol. dr Patejdl
zmínil o populačním problému, který
se jeví hlavně u zaměstnanců státních.
To je problém ožehavý a chtěl bych jenom
upozorniti, že bylo vypočítáno, že
49 % zproletarisovaných státních a veřejných
zaměstnanců, jimž musí býti pomoženo,
je bezdětných, zbytek průměrně
je se 2 dětmi. Je to v zájmu státu, aby populace
nejenom neklesla, nýbrž aby stoupla. Žádáme,
aby státním a veřejným zaměstnancům
se dostalo stejného výchovného, jakož
i podpory na každé dítě. Potom teprve
bude možno mluviti o péči státu o brannost
národa. Nezapomínat na bolesti státních
zaměstnanců v pohraničí a vyhovět
jmenovitě volání finanční stráže
v jejích spravedlivých požadavcích,
vyjít jim vstříc, a tisíce hraničářských
srdcí bude posíleno k dalšímu těžkému
boji již vědomím, že se na ně nezapomíná.
Je tu dále problém nezaměstnané inteligence,
o které bych se chtěl také zmíniti.
Musí se jí pomoci hmotně, ale také
mravně. Mravně jí pomůžeme, dáme-li
jí víru v demokracii. republiku. Víru v demokracii
jí můžeme dát, když sami ukážeme,
my demokraté, že jsme ochotni a schopni odstraniti
všechny závady, které provokují jmenovitě
mladého člověka, ale i starého.
Pan kol. Pozdílek o jedné věci psal.
Jsem povinen na to upozorniti, je to malá, ale velmi vážná
poznámka k provádění zákona
o obraně státu v pohraničním kraji.
Zabráním každé měřičky
půdy pro bezpečnostní a obranná opatření
odnímá se drobným zemědělcům
v našem pohraničí co skrovného mají.
Tato půda je v tom nebezpečném našem
pásmu zabírána. Chápeme, musí
to býti, dáváme to rádi, ale zde jde
o něco jiného, zde jde dnes o velmi vážnou
věc, týkající se §u 90, odst.
7 zákona na obranu státu. Dnes dostávají
okresy, obce i jednotlivci platové rozkazy na tisícové
obnosy za náklady spojené se zřizováním
nebo přestavbou cest k účelům obranným
a za náklady na zařízení sloužící
ke znemožnění dopravy. Nebudu se o té
věci šířiti, nebudu mluviti o trestu
a pokutách za to, že ti postižení lidé
jsou hraničáři, prosím však,
aby tento problém byl spravedlivě vyřešen
k uspokojení a v zájmu postižených hraničářů.
A konečně o těch mladých. Prosím,
aby se jim dostalo právní ochrany. Žaluji,
že po dlouhou řadu let zdůrazňovaný
požadavek veřejných zaměstnanců-vojínů
o započtení vojenské presenční
služby do postupu není přes všechny sliby
uzákoněn, čímž je ovšem
brannost národa oslabována ve svém zárodku.
Učitelé-vojáci pociťují tento
právní stav jako křivdu. Jenom po splnění
požadavku plného započtení vojenské
presenční služby do postupu všem veřejným
zaměstnancům, ať sloužili kdykoliv od
převratu, lze žádati, aby se učitelstvo
věnovalo výchově k brannosti s opravdovým
nadšením.
A konečně máme tu armádu legionářů,
prvních vojáků republiky, vůči
kterým je stát pořád ještě
dlužníkem a oni už asi jako věřitelé
s tohoto světa s touto nesplněnou směnkou
snad odejdou. Pan ministr nár. obrany Machník
na Staroměstském náměstí řekl
krásná slova, která tu nemohu předčítat,
a končil: "Když brannost do budoucna, tedy řádná
péče o oběti té brannosti."
Prosíme pana ministra nár. obrany, aby se stal protektorem
legionářů, této první naší
armády, a aby věnoval patřičnou péči
zejména palčivým problémům
sociální pomoci legionářů,
poněvadž dosavadní zákonodárství
legionářské naprosto nestačí
a musí býti upraveno způsobem vyhovujícím
a odpovídajícím konec konců také
jejich významu státnímu. Legionáři
jsou na místě, nabízejí se ochotně
ku práci a pomoci všude, aby naše demokracie
byla upevněna a myšlenka brannosti prohloubena. Připomínám
jenom tu krásnou, široce a hluboce založenou
poslední akci, seminář mobilisace mravních
sil národa na obranu státu, pořádaný
ČOL.
Lituji ovšem, že musím při této
příležitosti poukázati na samozřejmou
jednu věc. Je totiž právě v zájmu
propagace brannosti, aby při různých příležitostech,
ať je to odhalování pomníků nebo
ať jsou to dny brannosti, patřilo prvním vojákům
republiky čestné místo po boku armády
a aby představitelé, kteří na tyto
slavnosti přicházejí, neotáčeli
se zády k legionářům. Panu ministru
nár. obrany odevzdám některé doklady
o tom, jak někteří okr. náčelníci
na Slovensku přímo bagatelisují činnost
legionářů.
K zákonnému upravení branné výchovy
prohlásil pan ministr nár. obrany, že byl návrh
zákona ve vojenské správě připraven
a že se dostane v krátké době na stůl
parlamentu. Prosím, pozvedl bych hlas našeho učitelstva,
které je toho názoru, že pro dosažení
zdárných výsledků branné výchovy
na školách a mezi nedospělou mládeží
je nutno, aby provádění výchovy a
dozor byl svěřen výhradně silám
odborným, pedagogům, učitelstvu, úředním
orgánům a těm tělovýchovným
organisacím, které mohou vykázati slušný
počet odborně vzdělaných tělovýchovných
pracovníků. Tito činitelé jsou a budou
vždycky v potřebném styku s čsl. armádou.
V našem demokratickém prostředí a při
spolehlivém republikánském duchu naprosté
většiny našeho lidu by se dílo minulo
žádoucím účinkem, kdyby se nedbalo
psychologických skutečností a kdyby měly
býti zaváděny jiné vzory než
demokratické. Je ovšem zde třeba oceniti práci
jednotlivých dobrovolných tělovýchovných
organisací. Učiním tak aspoň o Sokolstvu.
Myslím, že je spravedlivé, když prohlásím:
brannost do národa zasil první Tyrš a pěstoval
Sokol, jen skrze ně došlo k statečnosti legií.
Kdo by myslil, že by byly možny legie bez Sokolstva,
byl by na strašném omylu. Právě proto,
že jsme ty krásné myšlenky Tyrše
a Fügnera ztělesnili tímto způsobem
ve svém národě, mohly na tomto podkladě
vyrůsti legie. Tyrš má velmi časový
význam pro dnešek, nechtěl jen dobýti
svobody, nýbrž též ji obhájiti.
Tyrš byl jediným teoretickým i praktickým
zdrojem brannosti v národě. Sokol, brannost, legie,
národní vojsko, na to nesmí býti zapomínáno.
Naše armáda potřebuje nejen motorisaci, kanony
atd., nýbrž ducha, míti vůli k vítězství.
A ten duch a ta vůle šla ze Sokola do legií.
Výchovu k brannosti dělalo Sokolstvo - dobře,
ale Sokolstvo čekají ještě vážné
úkoly. Věřím, že bude obětavě
spolupůsobiti při branné výchově
národa.
A tu bych upozornil na memorandum Čsl. obce sokolské
na dobudování Masarykova státního
stadionu. Doufám, že tento problém podaří
se vládě uskutečniti. Též upozorňuji
na požadavky sportovců. Každý sportovec,
to čsl. branec.
Ideovým základem naší národní
a státní brannosti musí býti duch
legií, ten duch legií, v němž vrcholí
česká myšlenka boje za svobodu i obranu.
A prohlašuji, že my národní socialisté
v duchu legií, v duchu oněch morálních
a duchovních sil osvobozenské tradice Masarykovy
jsme pohotovi pomáhati naší vládě
ke šťastné budoucnosti národa. Dnes konají
se krásné oslavy výročí sjednocení
bratrského národa jihoslovanského a zrození
velkého Rumunska, k nimž zplna srdce se připojujeme.
Tyto oslavy nám připomínají velikou
povinnost, abychom společně, bok po boku, nikdy
zvláště, pracovali radostně a obětavě
na utužení míru a pro obranu naší
republiky. (Potlesk.)